neděle 30. března 2014

The English Version

The Saigon´s Shop

I´m going to buy cigarettes to myself and it means that I must go to The Saigon´s Shop. The Saigons is a nickname. I gave it to the Vietnamese family running the shop. I don´t know if they come from the South or the North Vietnam, but I think they are more possibly from the North Vietnam, ´cause the North Vietnam invasion to Czechoslovakia in the time of the Communist totality has been very well known. The North Vietnam has been red so far while The South Vietnam has always had the capitalist establishment.
They appeared in the periphery of Dolní Chabry, where I´ve already leaved for several years, later then me. Dolní Chabry is one of marginal Prague sections, you can find it easy on any map of Prague. At the beginning they were two, he and she, the Saigon male and the Saigon female, a young married couple.
I started going to them ´cause their shop is open everyday through all the year from 8.00 to 21.00 and, first of all, they´ve always had my mark of cigarettes.
Once I came there and I found they were three. There was a baby coach in one narrow corridor between two runs with goods and there was a baby in it. I´ve been visiting to their shop unregularly. I was rather surprised by that finding ´cause I didn´t understand how they could do it if they had been almost nonstop in their shop. It seemed to me as if they conceived a child during their working activities somehow by the way, and then, after the usual period, The Saigon female borne the baby quickly without stopping to sell and put it in the baby coach.
As the time has flowed the child has left its baby coach and it has started walking around the shop and outside before it too. It has turned out to be a girl. She has been very agile with no fear of people visiting the shop.
Till now, after several years, they´ve never disappointed me, their shop has always been opened in the given time written on its door. They have known no holidays, free days, free weekends, they´ve always been in their place. Whenever I´ve thought of them it has seemed to me that their shop has been both their working place and their flat. Their toughness is admirable. It is difficult to compare them to our people!


The Czech Version

Krámek Saigonových

Chci si koupit cigarety a to znamená, že musím zajít do krámku k Saigonovým. Saigonovi je přezdívka. Dal jsem ji vietnamské rodině, která krámek provozuje. Nevím, jestli pocházejí z Jižního nebo ze Severního Vietnamu, ale myslím, že pravděpodobněji jsou ze Severního Vietnamu, protože severovietnamská invaze do Československa v době komunistické totality je velmi dobře známá. Severní Vietnam je rudý až dosud, zatímco Jižní Vietnam měl vždy kapitalistické zřízení.
Objevili se na okraji Dolních Chaber, kde už několik let bydlím, později než já. Dolní Chabry jsou jednou z okrajových pražských čtvrtí, snadno je najdete na jakékoliv mapě Prahy. Na počátku byli dva, on a ona, Saigon a Saigonka, mladý manželský párek. Začal jsem k nim chodit, protože mají otevřeno každý den po celý rok od 8.00 do 21.00 h. a, především, vždy mají mou značku cigaret.
Jednou jsem tam přišel a zjistil jsem, že jsou tři. V úzké chodbě mezi dvěma přepážkami se zbožím byl dětský kočárek a v něm děcko. Navštěvuji jejich krámek nepravidelně. To zjištění mě poměrně překvapilo, protože jsem nechápal, jak to mohli zvládnout, když jsou v krámku skoro pořád. Připadalo mi jako by počali dítě během pracovních aktivit jaksi mimochodem a pak, po obvyklém období,  Saigonka rychle porodila dítě, aniž by přestala prodávat a uložila ho do kočárku.
Jak čas plyne, děcko už opustilo kočárek a začalo chodit po krámku a taky ven před něj. Ukázalo se, že to je holčička. Je velice čilá a lidí navštěvujících krámek se nebojí.
Až dosud, po několika letech, mě nikdy nezklamali, jejich krámek je vždy otevřený v daném čase uvedeném na jeho dveřích. Neznají svátky, volné dny, volné víkendy, vždy jsou na svém místě. Kdykoliv na ně pomyslím, zdá se mi, že jejich krámek je jejich pracoviště i byt. Jejich houževnatost je obdivuhodná. Není snadné srovnávat je s našimi lidmi!

sobota 29. března 2014

The English Version

Where Come My Great Interest in Biology from?

I don´t know it exactly. But I think that it is something like the solmon´s instinct to find its way from the sea to the spring somewhere in mountains or like the ability of a neuron in an embryo to reach its right destination. Was this interest in the life pre-adjusted in my developing brain by any playings of the heredity? Is it inborn after my descendants or is it an accidental mutation or a novelty with no influence of my parents and other descendants? I don´t know. I can only speculate about it.
Everybody is interested in the life but there are a lot of  ways how to be interested in it. Most people are interested in it simply ´cause they live and want to know how to live the best life. But each of  human beings sees the best life in a different light. Somebody sees the best life in fast cars, in a lot of money, somebody else finds it in his or her health etc..
The best life is the same as the happiness. Sometimes the man can be happy for a longer time without knowing it. Then when problems come he start to understand only what the happiness may be.
And when we are happy for a too long time, in fact we´re unhappy.
We´re slavers of continuing charges. The whip of HAPPINESS keeps driving us to next "to be happy".
Perhaps there are not a state in which the man vould be happy completely. The Man may be happy only partly. From time to time a happiness may be so great that overshadows other troubles.When it goes away the troubles will make you unhappy again.
Yes, on my holidays in Radostovice the village as a boy with my grandparents I felt really happy. At least I think so when now I look back at the distant time. I imagined I would become to be a naturalist. I set before the cottage and perceived the life in front of me with all my senses: The cat running fast to the shed, the hens fighting for fishy rests, the butterfly on the margin of the bath in which the eel was swiming, the sitting and flying flies and other insects, the grass and other plants growing up among the stony pavement of our small court as well as the big glass bottle full of water in which a bladderwort was floating.
This picture belongs to the subcycle "My memories of Radostovice the village".



The Czech Version

Odkud se bere můj velký zájem o biologii?

Přesně to nevím. Ale myslím, že to je něco jako lososí instinkt nacházet cestu z moře k prameni někde v horách nebo jako schopnost neuronu v embryu dosáhnout správného místa určení. Byl tento zájem o život přednastaven v mém vyvíjejícím se mozku nějakými hrátkami dědičnosti? Je vrozený po mých předcích anebo je nahodilou mutací či novinkou bez vlivu rodičů a jiných předků? Nevím. Mohu o tom jenom spekulovat.
O život se zajímá každý, ale existuje spousta způsobů, jak se o něj zajímat. Většina lidí se o něj zajímá,  protože prostě žijí a chtějí vědět, jak žít nejlepší život. Ale každý z lidí vidí nejlepší život v jiném světle. Někdo vidí nejlepší život v rychlých autech, ve spoustě peněz, jiný ho nachází ve svém zdraví atd..
Nejlepší život je totéž co štěstí. Občas člověk může být šťastný delší dobu, aniž by to věděl. Pak, když přijdou problémy, začíná si teprve uvědomovat, co může být štěstí.
Nejlepší život je totéž co štěstí.
A když jsme šťastní příliš dlouho, vlastně jsme nešťastní.
Jsme otroky neustálých výzev. Bič ŠTĚSTĚNY nás neustále pohání k dalším "být šťasten". Snad neexistuje stav, v němž by člověk byl šťasten úplně. Člověk může být šťasten pouze částečně. Občas může být štěstí tak velké, že zastíní ostatní starosti. Když pomine, potíže vás zase udělají nešťastným.
Ano, o prázdninách ve vesničce Radostovice jako kluk u prarodičů jsem se cítil opravdu šťastný. Aspoň si to myslím, když se teď ohlížím na ten vzdálený čas. Představoval jsem si, že budu přirodovědcem. Seděl jsem před chalupou a vnímal život před sebou všemi svými smysly: Kočku rychle prchající do chléva, slepice zápolící o zbytky ryby, motýla na okraji vany, v níž plaval úhoř, sedící a poletující mouchy a jiný hmyz, trávu a další rostliny vyrůstající mezi dlážděním našeho dvorku a taky velkou sklenici plnou vody, v níž vzplývala bublinatka.
Tento obrázek patří do subcyklu "Moje vzpomínky na vesnici Radostovice".

pátek 28. března 2014

Madam H. afflicted with the Paget´s disease
The English Version

The Paget´s Disease,
Madam H and Mr. Z

I was good lucky or bad lucky to see this disease on  my own eyes. For a meantime I´ve met it only second times. I could observe two afflicted patients, one man and one woman. They were patients at the ward where  I worked as a nurse (with no maturity certificate in that time) at the first time. The ward served mainly for the aged people but also there were younger chronic patients with some inborn diseases heavily devastating both their bodies and minds. In that time I learnt that the causes of this disease had an unknown origin.
The disease afflicts all bones of the body, they quickly become more fragile and breakable, they missform in various ways. Perhaps the most terrible symptoms can be seen on the head. The seams among bones of the skull stop to attach to each other and the cerebro-spinal liquor expands to a free room. This way the skull enlarges and its facial part diminishes. This head enlarging is a very sadden process. In one medical book they wrote: "The afflicted goes to bed and when he wakes up next morning his head is too big for his hat."
My first experience with this disease was madam H. She didn´t speak at all and she rested on her back on her bed permanently. She was a living corpse. Her look was empty, she did no moves. We had to devote to her a lot of our care, for example to change her positions, to wash her, to feed her.
Her body was symmetrical but her arms and legs were waved and crooked. Her head was not only big but its surface was strongly crooked too. Something like icebergs frozen in a waved condition.
No smile, no frown, no mental movement in her diminished face. Many times I thought to myself what was her inner world, if any at all. Madam H. never sent any messages from it to us.
Mr. Z. was much more readable and more movable. All bones of his body were deformed. As you see on the picture, he had a distinct humpback too. Ones in that time one of my colleagues said that Mr. Z. had his arms and legs like a highland, naturally, he said it among us, not before the patient and it was pregnant even if rather hard. Mr. Z. tended to leave his bed and to try to walk, but his walk was very slow, uncertain and with a support of his bed. During his attempts to walk he often fell. He was a passionate smoker. When he had no cigarette (then smoking were permitted in the rooms for patients!) he tried to go to tables of his co-patients. If he found something to smoke in a neighbour´s table he took it to himself or simply said he thieved it. When he smoked on his bed often he burnt holes into his bed laundry including his nightdress (so called "angel"). His mood was variable. He used to be annoying but from time to time he was able to be bright (mostly when he could smoke) too. He might burn himself or might burn himself to the death. There was no permanent control in his room. Doctors didn´t want to prohibit it to him ´cause it was his only joy in his misery.
One day, after a fall during the previous night, he was sent to the surgery ambulance because there was a suspicion of a broken leg. I accompanied him. Our present in the waiting room attracted a great attention of both nurses and patients. The attention was open and mostly with no respects. Mr. Z. attracted people in the waiting room not only by his appearance but also by his behaviour.When one of nurses saw Mr. Z. at the first time, she quickly disappeared behind the door of the office and I could hear as she phoned to her colleagues at higher floors to come and see the rarity! The nurses lost their professional access to my patient at all. I felt like an owner of a bear or so. Yes, I meant the behaviour of Mr. Z. He made our waiting for our turn more embarrassing. In one moment he asked me for an urine bottle and when he got it he exposed his sex before the others. I had to cover him but he disliked it and tried to put his cover off again. He felt no shame.
His smoking was a problem and therefore our psychologist, doctor V.S., often visited to him to talk it out to him, but his attempts were in vain.
When I drew this drawing I was so much fascinated by the deformed skeleton of Mr. Z. that I did even his bed in an asymmetrical way! And yes, Mr. V.S. had really only one arm, it was said that the left one he lost in his youth.

The Czech Version
Mr V.S. and Mr. Z.

Pagetova choroba,
Paní H a pan Z

Měl jsem kliku či pech vidět tuto chorobu na vlastní oči. Prozatím jsem se s ní setkal pouze dvakrát. Mohl jsem pozorovat dva postižené pacienty, jednoho muže a jednu ženu. Byli to pacienti na oddělení, kde jsem pracoval jako ošetřovatel (tehdy bez maturity) poprvé. Oddělení sloužilo převážně pro přestárlé, ale byli tam rovněž mladší chroničtí pacienti s některými vrozenými chorobami těžce devastujícími jejich tělo i duši. V té době jsem se dozvěděl, že příčiny této choroby mají neznámý původ. Tato choroba postihuje všechny kosti těla, rychle se stávají křehčími a lomivějšími, různě se deformují. Snad nejhroznější příznaky mohou být pozorovány na hlavě. Švy mezi kostmi lebky přestávají navzájem držet pohromadě a mozkomíšní mok expanduje do volného prostoru. Takto se lebka zvětšuje a obličejová část se zmenšuje. V jedné lékařské knize psali: "Postižený jde spát a když se druhý den probudí, je mu klobouk malý."
Moje první zkušenost s touto chorobou byla paní H.. Vůbec nemluvila a na svém lůžku spočívala permanentně na zádech. Byla živoucí mrtvolou. Pohled měla prázdný, nepohybovala se. Museli jsme jí věnovat spousty péče, například ji polohovat, mýt ji, krmit ji.
Tělo měla souměrné, ale paže a dolní končetiny byly zvlněné a pokřivené. Hlava nebyla jen velká, ale také její povrch byl silně křivolaký. Něco jako ledové kry zmrazené ve zvlněném stavu. Žádný úsměv, žádná chmura, žádné duševní hnutí v její zmenšené tváři. Mnohokrát jsem si v duchu říkal, jaký je její vnitřní svět, existuje-li vůbec nějaký. Paní H. nám z něj nikdy žádné zprávy neposílala.
Pan Z. byl mnohem čitelnější a pohyblivější.Všechny kosti těla měl deformované. Měl také výrazný hrb, jak můžete vidět na obrázku.
Jeden z mých kolegů kdysi v té době prohlásil, že pan Z. má ruce a nohy jako vysočinu, přirozeně to řekl mezi námi, ne před pacientem a bylo to výstižné, i když poměrně hrubé. Pan Z. měl sklon opouštět své lůžko a pokoušet se chodit, ale jeho chůze byla velice pomalá, nejistá a s oporou lůžka. Během svých pokusů o chůzi často padal. Byl vášnivý kuřák. Když neměl co kouřit (tehdy bylo kouření na pokojích pro pacienty povoleno!), snažil se přecházet ke stolkům spolupacientů. Když v sousedově stolku našel nějaké kuřivo, vzal si ho pro sebe či ho prostě řečeno ukradl. Když kouřil na posteli, často do ložního prádla a noční košile (tzv. "anděla") propaloval díry. Náladu měl proměnlivou. Býval mrzutý, ale tu a tam uměl být taky veselý (většinou, když si mohl zakouřit). Mohl se popálit nebo uhořet. Na jeho pokoji nebyla žádná stálá kontrola. Doktoři mu to nechtěli zakazovat, protože to byla v jeho trápení jediná jeho radost.
Jednou, po pádu během předešlé noci, byl poslán na chirurgii, protože bylo podezření na zlomenou nohu. Doprovázel jsem ho. Naše přítomnost v čekárně upoutávala pozornost sester i pacientů. Ta pozornost byla nepokrytá a vesměs bez ohledů. Pan Z. upoutával lidi v čekárně nejen svým vzhledem, ale také svým chováním. Když jedna ze sester uviděla pana Z. poprvé, rychle zmizela za dveřmi ordinace a já mohl slyšet jak volá svým kolegyním ve vyšších patrech, aby se na tu raritu přišly podívat! Ty sestry k mému pacientovi úplně ztratily profesionální přístup. Připadal jsem si jako majitel medvěda či tak nějak podobně. Ano, zmínil jsem chování pana Z.. Naše čekání, až na nás přijde řada dělal ještě trapnějším. V jedné chvilce mě požádal o močovou láhev a když ji dostal, obnažil své pohlaví před ostatními. Musel jsem ho zakrýt, ale jemu se to nelíbilo a snažil se pokrývku znovu sundat. Necítil žádný stud.
Jeho kouření bylo problémem, a proto ho náš psycholog , doktor V.S., často navštěvoval, aby mu to vymluvil, ale jeho pokusy byly marné.
Když jsem kreslil tuto kresbu, byl jsem natolik stržen deformovanou kostrou pana Z., že jsem nakreslil asymetricky dokonce i jeho postel! A ano, pan V.S. měl opravdu jen jednu ruku, o levou prý přišel v mládí.

sobota 22. března 2014

The English Version

The Man Who Has Overrun His Time

In the subcycle "Scientists" this has been my last picture for a meantime. I´ve been waiting for new inspirations.
I´ve already been interested in biology from my school years. I wanted to do this science. But a man means and the fate changes. The idea that biology would be my work one day emerged in my head during the second half of my elementary school.
Instead of that I found myself in a school for nurses and my fate was sealed. This school lasted for two years and it wasn´t ended up by the maturity examinations. I was a nurse but without the maturity certificate. I stood before the decision where to take my job. The Florance Nightingale´s kingdom is various, you can choose!
During two years lasting nurse school we had practical trainings in many different wards of one hospital, for example at surgery, internal medicine, gynaecology, paediatric etc. There was one exception: Several practical trainings we had also in an institution for the old people within the area of a Prague psychiatry. This was my first job in a role of an uncomplete nurse.
But let´s back to J.G. Mendel, this giant in genetics. He has overrun his time by his discoveries. My long-termed private and intensive study of biology can´t omit this remarkable scientist. He has been one of basic pillars of genetics and genetics has been one of basic stones of biology. The Validity and importance of the Mendel´s rules were confirmed and appreciated only a long time after his death. His discoveries had to be rediscovered by other scientists (in the beginning of the twentieth century) many years later to be showed that their discoveries were nothing new.
Darwin has been his contemporary but he has never met the Mendel´s works. What a pity, they would have been a strong support to The Darwin´s theory!
When I got an idea to draw some picture with Mendel on it I hadn´t to think of it for a long time. I imagined him as an abbot in a monastery (he really had this function in a concrete monastery) . His resemblance was taken from my memory which it was imprinted to from his many portrayts I´ve seen in texbooks and other special literature devoted to genetics. The most convincing results he achieved in his experiments with various pea sorts. Therefore I drew him just in this activity. The pinwheel on the background suggests that Mendel has been interested  not only in genetics but also in meteorology for instance.
Since his times genetics has done a huge jump, its ways are much more colourful than Mendel could suppose to be. His laws aren´t universal, they doesn´t explain all mysterious hereditary mechanisms, but it´s fascinating to me how he could derive the existence of genes from his observations, exact number entries and algebraic operations (their symbol is obvious on the picture, I think).
The validity of the Mendel´s laws have held true in its own dimensions. They´ve held true for the pea hybrids (for some of  their concrete traits) but they haven´t held true for Hieracium plants (in the same sense as with the pea). In other words, all genetics can´t be possible to explain only by the Mendel´s laws as you can´t explain all the Universe by the Newton´s laws.
I guess this God´s servant wasn´t a simple blind servant of his Lord. Perhaps he found the everyday sleepy and constant atmosphere of his monastery to be boring to the death. Perhap therefore he started to toy with the pea plants and to ask myself curious questions about them: "What would happen to if I crossed the red flowered pea plants with the white ones?" And he didn´t think of them only, he tried to answer to his questions through experiments. "Well", he could conclude when one experiment finished, "the red ones are more then the white ones at the rate: 3 : 1!"
"Incredible! Why on Earth dind´t all plants bloom with red flowers or white flowers? Why so a small number of the white flowers? What was the cause of it?......."  The dulness disappears in a flood of many other questions and problems to solutions.



 






The Czech Version

Muž, který předběhl svou dobu

V podcyklu "Vědci" je tohle prozatím můj poslední obrázek. Čekám na nové inspirace.
O biologii se už zajímám od svých školních let. Chtěl jsem tuhle vědu dělat. Ale člověk míní a osud mění. Představa, že biologie bude jednou moje práce, se mi v hlavě vynořila během druhé poloviny základní školy. Místo toho jsem se ocitl na zdravotní škole a můj osud byl zpečetěn. Tato škola trvala dva roky a nebyla zakončena maturitními zkouškami. Byl jsem ošetřovatel, ale bez maturitního vysvědčení. Stál jsem před rozhodnutím, kde se zaměstnám. Říše Florance Nightingale je rozmanitá, můžete si vybírat!
Během dvouleté zdrávky jsme měli praktické výcviky na mnoha různých odděleních jedné nemocnice, například na chirurgii, interně, gynekologii, pediatrii atd. Byla jedna výjimka: několik praxí jsme měli také v zařízení pro staré lidi v areálu jedné pražské psychiatrie. Toto byla moje první práce v roli neúplného zdravotníka.
Ale vraťme se k J.G. Mendelovi, tomuto gigantovi v genetice. Svými objevy předběhl svou dobu. Moje dlouhodobé soukromé a intenzivní studium biologie nemůže tohoto pozoruhodného vědce pominout. Je jedním ze základních pilířů genetiky a genetika je jedním ze základních kamenů biologie. Hodnota a význam Mendelových zákonů byly potvrzeny a oceněny teprve dlouhou dobu po jeho smrti. Jeho objevy museli znovu objevit  jiní vědci o mnoho let později, aby se ukázalo, že jejich objevy nejsou ničím novým.
Darwin byl jeho současník, ale nikdy se s Mendelovými pracemi nesetkal. Jaká škoda, bývaly by byly pro Darwinovu teorii silnou podporou!
Když jsem dostal nápad nakreslit Mendela, nemusel jsem o tom dlouho přemýšlet. Představil jsem si ho jako opata v klášteře (tuto funkci skutečně v konkrétním klášteře měl). Jeho podoba byla vyzvednuta z mé paměti, do které se vtiskla z mnoha jeho portrétů, které vídám v učebnicích a jiné odborné literatuře věnované genetice.
Nejpřesvědčivější výsledky dosáhl při svých experimentech s různými odrůdami hrachu. Proto jsem ho nakreslil právě při téhle činnosti. Větrník na pozadí naznačuje, že Mendel se nezajímal jenom o genetiku, ale také například o meteorologii.
Od jeho časů genetika udělala ohromný skok, její cesty jsou mnohem barvitější než mohl Mendel předpokládat. Jeho zákony nejsou univerzální, nevysvětlují všechny tajemné mechanizmy dědičnosti, ale fascinuje mě, jak dokázal odvodit existenci genů ze svých pozorování, přesných číselných záznamů a algebraických operací (Myslím, že jejich symbol na obrázku je zřejmý).
Platnost Mendelových zákonů má platnost ve vlastních dimenzích. Platí pro křížence hrachu (pro některé z jejich konkrétních znaků), ale neplatí pro jestřábník (Hieracium) (v tomtéž smyslu jako u hrachu). Jinými slovy, veškerou genetiku nelze vysvětlit pouze Mendelovými zákony jako nemůžete vysvětlit celý vesmír Newtonovými zákony.
Hádám, že tento služebník boží nebyl prostým slepým služebníkem svého Pána. Možná, že mu každodenní ospalá a stálá atmosféra jeho kláštera připadala k smrti nudná. Možná proto si začal pohrávat s hrachy a klást si o nich zvědavé otázky: "Co se stane, když zkřížím červeně kvetoucí hrách s hrachem, který kvete bíle?" A on o nich jen nepřemýšlel, snažil se na své otázky odpovídat pomocí experimentů. "Výborně", mohl uzavřít, když jeden pokus skončil. "Červených je víc než bílých v poměru 3:1!"
"Neuvěřitelné! Proč u všech všudy všechny rostliny nekvetly červeně nebo bíle? Proč tak málo bíle kvetoucích rostlin? Co to způsobilo?......."  Jednotvárnost mizí v záplavě mnoha dalších otázek a problémů k vyřešení.




neděle 16. března 2014


video
The English Version

The Trip in The Rain

On Saturday (3.15.´14) I and my two attendants started going to a trip again, for a longer pause.
My attendants are my son Robert and our mutual friend Venda (or Vašek in Czech). Venda has had a car and me and Robert have been his friends.
We agreed to visit to the area around the Karlštejn castle. The weather failed, from the morning it was cloudy, windy and rainy. But a bad weather has never been any problem to us.
The way to our destination took about one hour. Vendy behind the wheel of his car driven all of us to a parking place near the entrance to the area so called The Big America and The Small America. We left the car and started exploring the area by foot and with a bag only on my shoulders.

Fig.1: The Big America in raining
A short time after our entering the area my attention was attracted not only by the impressive speedy rocky walls (fig. 1) but also by a plenty of lichens growing abundantly on local bushes and trees, their branches and trunks covered with grey-green and -blue, orange and like sulphur yellow spots of thalluses. Yes, it is really a very optimal place to some species of this remarkable organisms, the symbionts of the algae and the fungus! (fig.2)

All this area is a preserved reservation with many rare plant and animal species. Thanks to the long-termed mine for calcite you can see exposed rocks and lakes in mined pits where the mine was ended up while not too far from them it has been continuing so far.

Fig 2: Abundant lichens
Our exploration this area continued by slow gradual stepping down to Berounka the river.
Mixed forests with overdominating leafy trees (in our time they´ve still been without leaves) changed in bushy and open terrains. In all woody legs there were a lot of  plants of Hepatica nobilis in flower (fig.3) growing above dry leaves on the ground. Except leaves and flowers of this species I observed in the same places also leaves but no flowers of Asarum europaeum.

I often saw Cornus mass flowering before foliage in bushy terrains. In this time this bush/tree has been one of the earliest blooming woody plants here. (fig.4)

Fig.3: Hepatica nobilis in flower
The raindrops kept falling on our heads (yes, a little modified title of the song from the famous movie Butch Casidy and Sundance Kid) and ways were muddy. As we walked alongside a field our shoes resembled an eskimo brown snow(maddy)sues!

After a time a change came: we passed from field traces to a road. There is an ancient oak  about 350 years old in the transitional point. (fig.5)

When I took a picture of the old tree we kept going along the road down a down till we arrived at a restaurant "Under The Dragon´s Rock". Just in time! We were hungry and thirsty and we needed to refresh ourselves. The restaurant seemed to be acceptable to us but there was one problem - the terribly muddy shoes!
Fig.4: Blooming Cornus mass
A small brook streamed alongside the road and before the restaurant. We tried to wash our dirty shoes in its water with no much great success.
In the pub we found that it was nothing for smokers and ´cause  I´ve been a smoker (and my son a bit too) we decided to stay under a roofed sitting outside where smoking was permitted. The rain didn´t cease.
We ate and quenched thirst very well. I can recommend this restaurant to everybody who will pass it. I had solmon´s filets with american potatoes and it was very tasty. Also my attendants were most satisfied with their meals.
While we were eating, the rain stopped and the Sun started appearing in the sky from time to time.

Then we kept coming down and down in the direction to Karlštejn the castle and Berounka the river.
Fig.5: This old oak is 350 years old
Soon we passed the castle highly under us not too far to the left.
In a short time we found ourselves in the main street leading up to the castle and down to Berounka the river. As we were coming down I walked as the first with my boys behind my back and Robert called to me: "Take a picture of it!" I turned and I saw a nice view of the castle. I did what my son challenged to. (fig.6)

We followed Berounka the river to the right only shortly. Soon our steps turned to the left and we began to clime up. This was the second phase of our trip, the return to the car waitig for us on the parking place near the pits called The Big America and the Small America. It was a long climing then we stood on the top. I took only two or three pictures during the clime. The first of them is a solitery small bush in which I recognized the rare bush species of  Daphne the genera but it could become wild there ´cause I glanced blooming bushes of this genera in one garden lower in our climing. (fig.7)

Fig 6: Karlštejn the Castle





The second picture I took there showes some species of the touchwoody. They grow on the trunk in almost regular distances in the ascendent way. (fig.8)
On the top we went through the rest of the woody area to a road. This was the last phase of our trip. After several kilometers this road connected us with the car and the circle was closed.


The Czech Version

Výlet v dešti

V sobotu (15.3 ´14) jsme se já a moji dva parťáci opět po delší pauze vydali na výlet. Moji společníci jsou syn Robert a náš společný přítel Venda (česky Vašek). Venda má auto a já s Robertem jsme jeho přátelé. Dohodli jsme se, že navštívíme oblast kolem hradu Karlštejna. Počasí se pokazilo, od rána bylo oblačno, větrno a deštivo. Ale špatné počasí pro nás nikdy nebylo žádný problém.
Cesta na místo určení trvala asi hodinu. Venda nás všechny za volantem svého auta zavezl na parkoviště nedaleko vstupu do oblasti tzv. Velké Ameriky a Malé Ameriky. Opustili jsme auto a zahájili jsme pěší průzkum oblasti s báglem pouze na mých bedrech.
Krátce po vstupu do oblasti mou pozornost upoutaly nejen impozantní strmé skalní stěny (obr.1), ale také množství lišejníků rostoucích hojně na místních stromech a keřích, jejich větve a kmeny pokryté šedozelenými a šedomodrými, oranžovými a sírově žlutými skvrnami stélek.

Fig.7: A solitery small bush of Daphne the genera
Ano, je to opravdu velice optimální místo pro některé druhy těchto pozoruhodných organizmů, symbiontů řas a hub! (obr.2)
Celá tato oblast je chráněnou rezervací s mnoha vzácnými rostlinnými a živočišnými druhy. Díky dlouhodobé těžbě vápence můžete vidět odhalené horniny a jezera ve vytěžených lomech, kde byla těžba ukončena, zatímco nepříliš daleko od nich pokračuje až dosud.
Náš průzkum této oblasti pokračoval pomalým postupným sestupem k řece Berounce. Smíšené lesy s převládajícími listnáči (v naší době stále bez olistění) přecházely v křovinaté a otevřené terény. Ve všech zalesněných úsecích byly spousty jaterníku podléšky (Hepatica nobilis) v květu (obr.3) vyrůstající nad suché listy na zemi. Kromě listů a květů tohoto druhu jsem na stejných místech pozoroval také listy, ale ne květy kopytníku evropského (Assarum europaeum).
V křovinatých terénech jsem často viděl svídu dřín (Cornus mass) kvetoucí před olistěním. V této době je zde tento keř/strom jednou z nejčasněji kvetoucích dřevin (obr.4).
Fig.8: A touchwoody on the trunk
Pořád nám pršelo na hlavy (ano, trochu upravený titul písničky ze slavného filmu Butch Casidy a Sundance Kid) a cesty byly blátivé. Když jsme procházeli podél jednoho pole, naše boty připomínaly eskimácké hnědé sněž(blát)nice!
Po čase přišla změna: Přešli jsme z polních cest na silnici. V tom přechodovém bodu je starobylý dub o stáří 350 let. (obr.5)
Když jsem pořídil obrázek toho starého stromu, pokračovali jsme po silnici pořád níž a níž, až jsme dorazili k restauraci "Pod dračí skálou". Právě včas! Měli jsme hlad a žízeň a potřebovali jsme se občerstvit. Zdálo se, že restaurace je pro nás přijatelná, ale byla tam jedna potíž: Ty naše příšerně zablácené boty! Podél silnice a před restaurací protékal malý potok. Pokusili jsme se v jeho vodě špinavé boty oprat s ne moc velkým úspěchem. Uvnitř hospody jsme zjistili, že to není nic pro kuřáky, a protože kuřák jsem (a syn trochu taky), rozhodli jsme se zůstat pod zastřešeným sezením venku, kde bylo kouření povoleno. Déšť neustával.
Najedli jsme se a žízeň uhasili velmi dobře. Mohu tuto restauraci doporučit každému, kdo kol ní bude procházet. Dal jsem si lososí filety s americkými bramborami a bylo to velice chutné. Také moji druzi byli se svými jídly navýsost spokojeni. Zatímco jsme jedli, přestalo pršet a na obloze se tu a tam začalo objevovat Slunce.
Poté jsme pokračovali v sestupu ve směru Karlštejna a Berounky. Brzy jsme míjeli hrad vysoko nad námi nepříliš daleko nalevo. V krátké době jsme se ocitli na hlavní ulici vedoucí nahoru k hradu a dolů k Berounce. Jak jsme sestupovali, šel jsem jako první, kluci byli za mnou, Robert na mě zavolal: "Vyfoť to!" Otočil jsem se a spatřil hezký pohled na hrad. Udělal jsem, k čemu mě syn vyzval. (obr.6)
Berounku napravo jsme sledovali jen krátce. Brzy se naše kroky stočily doleva a začali jsme stoupat. To byla druhá fáze našeho výletu, návrat k autu, které na nás čekalo na parkovišti nedaleko lomů zvaných Velká a malá Amerika. Bylo to dlouhé stoupání, než jsme stanuli na vrcholu. Během výstupu jsem pořídil jen dva nebo tři obrázky. První je osamocený keřík, v němž jsem rozpoznal vzácný keř rodu lýkovec (Daphne), ale mohl tam zplanět, protože níže při výstupu jsem v jedné zahradě letmo zahlédl kvetoucí keře tohoto rodu. (obr.7) Na druhém obrázku je nějaká chorošovitá houba. Vyrůstaly na tom kmeni v téměř pravidelných odstupech vzestupně. (obr.8)
Na vrcholu jsme prošli zbytek zalesněné oblasti k silnici. To byla poslední fáze výletu. Po několika kilometrech nás tato silnice spojila s autem a kruh se uzavřel.

pátek 14. března 2014






video

The English version



George V., The Fool on The Hill    

He´s already been dead but I´ve never forgotten him. The Fool on The Hill (yes, The Beatles again!), a chronic mental ill patient staying in psychiatry for many years. For a time he was a patient in my ward. His schizophreny was relatively stabilized and if it was so he could take walks on his own way not only throughout the large park of the psychiatry but also outside its bounderies. He loved music, especially the serious one, he knew a lot of famous compositors and their compositions. When he was in a good mental condition, he visited various concerts in Prague. He carried a small radio in his pocket, it played continuously and he listened to it.

 George V. in the park
He had a genial memory, he remembered  whole lists, where various streets, roads and lanes were in Prague, he knew incredible numbers of metropolis of various countries through all the world but other functions of his brain were somehow out of order.
His Mother visited to him regularly. She was a small fragile old woman, very kind and friendly, she always brought bags full of foods and things to her ill son. From time to time, he wasn´t in good mood and then it happened that he was able to punch even his Mother. She understood very well that the mental illness of her George used to be stronger then him. When she left after such a visit, he was compunctious, often he cried and punished himself with clicking slaps.
When you became his favourites he liked finding you and bombarding to you a plenty of confused incoherent nonsenses. It was hard to get rid of him in such a situation! Also he suffered from a touching obssession - during his talk (no talk) with you he tended to touch you by the way.

Once I and my good co-worker and friend remembered him and he challenged me: "Draw him for me!" I took his challenge and during a short time I created three B and W drawings. My colleague and friend seemed to be satisfied and he said to me: "Yes, he has a spirit." And that´s the important to me. When I´ve been successful in catching spirits of concrete people on a paper. My goal isn´t to draw detailed realistic portraits but to catch the spirit.

George V., the touching obssession
George V. punishes himself








The Czech Version

Jirka, Blázen na kopci

Už nežije, ale nikdy jsem na něj nezapomněl. Blázen na kopci (zase Beatles!), chronický duševně nemocný pacient pobývající na psychiatrii mnoho let. Nějaký čas byl pacientem na mém oddělení. Měl relativně stabilizovanou schizofrénii, a když to tak bylo, mohl chodit na procházky sám nejen po celém rozlehlém parku psychiatrie, ale i mimo jeho hranice. Miloval hudbu, zvláště vážnou, znal spoustu slavných skladatelů a jejich skladeb. Když byl v dobrém duševním stavu, navštěvoval různé koncerty v Praze. V kapse nosil malé rádio, hrálo nepřetržitě a on ho poslouchal.
Měl geniální paměť, pamatoval si celé seznamy, kde jsou různé ulice, silnice a uličky v Praze, znal neuvěřitelné množství hlavních měst různých zemí celého světa, ale ostatní funkce jeho mozku byly jaksi v nepořádku.
Matka ho pravidelně navštěvovala. Byla to drobná křehká stařenka, velmi laskavá a přátelská, vždycky nemocnému synovi přinášela tašky plné jídla a věcí. Čas od času neměl dobrou náladu a pak se stalo, že dokázal uhodit dokonce i matku. Moc dobře chápala, že duševní choroba jejího Jirky bývá silnější než on. Když po takové návštěvě odešla, hryzalo ho svědomí, často plakal a sám se trestal mlaskavými políčky.
Když jste se stali jeho oblíbenci, rád vás vyhledával a bombardoval vás spoustou zmatených nesouvislých nesmyslů. V takové situaci bylo těžké zbavit se ho! Trpěl také jakousi posedlostí dotýkat se - během hovoru (ne-hovoru) s vámi měl sklon letmo se vás dotýkat.

Jednou jsem na něj vzpomínal se svým spolupracovníkem a dobrým přítelem a on mě vyzval: "Nakresli mi ho!" Jeho výzvu jsem vzal a během krátké doby jsem vytvořil tři ČB kresby. Zdálo se, že kolega a přítel je spokojen a řekl mi: "Ano, má ducha!" A to je pro mě důležité. Když se mi na papír zadaří zachytit ducha konkrétních lidí. Mým cílem není nakreslit podrobné realistické portréty, ale polapit ducha.

středa 12. března 2014

video
The English Version

How I began to draw regularly

It was about two years ago. The starting point was one B and W drawing. I drew it during my night duty and hung it on our noticeboard. My colleagues liked it, they could tell resemblances of the two figures on it - me and one of our female coworkers. I caugt both the figures in a wild dancing. The drawing hung there for a long time and then it lost, I don´t know if somebody threw it off or took it for myself. That´s not the point. The important thing is that I started doing simple B and W drawings more often.
The previous doesn´t mean that I never drew before. Yes I did so but there weren´t any regularity and mostly I did ink drawings of animals, plants and hardly something else. And I copied from real plants and animals or from their photos. Before I never drew pictures from imaginations of my brain and if yes, I did so very rarely.
Now I´ve drawn strictly from my imaginations, but not only my fantasies, many pictures have illustrated various concret scenes, events, real figures etc. Namely, I´ve found that I´ve been able to depict resemblances of people late before long times. Their resemblances have still been stored in my visual memory! And I can take them from it! Of course, if I can do this, then I can depict resemblances of living people too.

Both the B and W drawings I present here are samples from the subcycle named "The little figures". They´ve been persons I´ve met, some of them are dead or living (as The Beatles sing in their song "In My Life").
As you´ve surely minded, each of my drawings bears my signature and the date when it was done in the lower right corner.
These pictures display real persons or my visual memories of them, ´cause they´ve already been dead.
Their resemblances, I think, are substantial to be distinguish by everybody who have ever met them. They were mental ill patients in psychiatry where I´ve been working as a nurse for many years. Naturaly, I privacy their second names.
Michal T. s matkou - Michal T. with his Mother

The Czech Version


Milan L.
Jak jsem začal kreslit pravidelně

Bylo to asi před dvěma lety. Startovním bodem byla jedna ČB kresba. Nakreslil jsem ji během noční služby a zavěsil ji na naši nástěnku. Kolegům se líbila, dokázali na ní poznat podoby obou postav - mou a jedné naší spolupracovnice. Zachytil jsem obě ty figury v divokém tanci. Kresba tam visela dlouho a pak se ztratila, nevím, jestli ji někdo vyhodil nebo si ji vzal. Není to podstatné. Důležité je, že jsem začal dělat prosté ČB kresby častěji.
Předešlé neznamená, že jsem nikdy dříve nekreslil. Ano, kreslil jsem, ale nepravidelně a většinou jsem dělal pérovky zvířat, rostlin a sotva něčeho jiného. A obkresloval jsem podle skutečných rostlin a zvířat nebo podle jejich fotografií. Předtím jsem nikdy nekreslil obrázky podle představ svého mozku a když ano, dělal jsem to velmi vzácně.
Teď kreslím striktně podle svých představ, ale nejen své fantazie, mnohé obrázky ilustrují rozmanité konkrétní scény, události, skutečné osoby atd.
Zjišťuji totiž, že dokážu vykreslit podobu lidí dávno zesnulých. Jejich podoby jsou stále uskladněny v mé zrakové paměti! A já je z ní mohu vybírat! Samozřejmě, že když mohu provádět tohle, mohu také vykreslit podobu lidí žijících.

Obě tyhle ČB kresby, které zde uvádím, jsou ukázky z podcyklu nazvaného "Postavičky". Jsou to osoby, s nimiž se potkávám, některé z nich jsou mrtvé nebo stále žijí (jak zpívají Beatles ve své písničce In My Life). Jak jste si určitě všimli, každá z mých kreseb nese mou parafu a datum, kdy byla dokončena, v dolním pravém rohu. Tyto kresby ukazují skutečné osoby či mé vizuální vzpomínky na ně, protože už nežijí. Myslím, že jejich podoba je dostatečná, aby je poznal každý, kdo se s nimi někdy setkal. Byli to duševně nemocní pacienti na psychiatrii, kde už po mnoho let pracuji jako diplomovaný ošetřovatel. Jejich příjmení si přirozeně nechávám pro sebe.

sobota 8. března 2014


In English

The Pasteur´s Fight against Rabies

It was also a book which inspired my brain to this coloured drawing. Its title is The Vanquisher of The Invisible Raptors and its writer is František Gell, the Czech poet, writer and journalist. It is a biography of the great French chemist and microbiologist, Louis Pasteur.
The book, though I got it as a boy, has still been in my bookcase. It contains many photos from the Pasteur´s life, among them there are printed his own pictures, because Pasteur was also an excellent drawer of portraits and still lifes. You can see various other personalities of the Pasteur´s times in it, for example I.I. Mečnikov, the great Russian microbiologist, who as the first depicted the phagocytose of white corpuscles to list one at least.
I liked the book very much, I think that it deeply helped to stimulate my increasing interest in biology in the time of my elementary school (with an obvious start at the sixth and the seventh grade).
To me at least F. Gell depicted the Pasteur´s life and work  in an impressive way. This scientist was also a loyal patriot, he loved The French Republic and he was proud of it.
He became world-famous mainly due to his practical solutions of some deadly dangerous infections. One of them, the rabies, killed the infected people almost in every case. Pasteur concentrated his interest on the virosis and after many experiments and studies he was successful: He was able to develop the right vaccine.
I read in the book how Pasteur was asked for a help for several Russian mujiks (The Sverdlovsk´s area), they were baited by a wolf infected with the rabies. In that time Pasteur has developed not quite perfect vaccine yet. But the mujiks had already have only the two chances - either to inoculate or to die. Therefore he decided to take a risk and to try his prime form of the vaccine on people.
If I remember it good, the transport to the Pasteur´s Research Institution included about twenty afflicted Russians and the vaccine most of them saved. Only a few of them didn´t survive.
I´ve already carried this story in my head from my school years and when I started drawing more often before one or two years, it evoked to me immediately.
In his book F. Gell write that Pasteur´s will was unusually strong. He had to have it. He could performe extreme numbers of attempts than he accomplished his goals.
In modern special writting sources you can learn that the Pasteur´s vaccine against the rabies was questionable but after a battle everybody is a general!
For my coloured drawing I chose three afflicted mujiks, their clothes are ragged and smadged with blood. I imagine that they were simply and very superstitious and religious peasants, that they frightened the strange professor, what he was going to do with them. Pasteur (to the right on the picture) himself is uncertain (because of in that time still the unperfect vaccine and also for the unusual behaviour of his patients) and the Death behind mujiks to the left is a symbol saying: These mujiks are mine! You can´t save all of them! At last there is the shot rabies-infected wolf as a corpus delicti under the bench to the left on the picture.

In Czech

Pasteurův boj proti vzteklině

Též to byla kniha, která můj mozek inspirovala k této barevné kresbě. Jmenuje se Přemožitel neviditelných dravců a jejím autorem je František Gell, český básník, spisovatel a novinář.Je to životopis velkého francouzského chemika a mikrobiologa Louise Pasteura. Knihu, i když jsem ji dostal jako kluk, mám pořád ve své knihovně. Obsahuje mnoho fotografií z Pasteurova života, mezi nimi jsou otištěny jeho vlastní obrázky, protože Pasteur byl také skvělým kreslířem portrétů a zátiší. Můžete v ní vidět rozmanité jiné osobnosti Pasteurovy doby, například, abych uvedl alespoň jednoho, I.I. Mečnikova, velkého ruského mikrobiologa, který jako první popsal fagocytózu u bílých krvinek (leukocytů).
Měl jsem tu knihu moc rád, myslím, že výrazně pomáhala stimulovat můj stále roustoucí zájem o biologii v době mé základní školy (s očividným počátkem v šestém a sedmém stupni). Aspoň pro mne F. Gell popsal Pasteurův život a dílo velmi působivě. Tento vědec byl také oddaný vlastenec, miloval Francii a byl na ni hrdý.
Světově proslulým se stal hlavně svým praktickým řešením některých smrtelně nebezpečných nakažlivých nemocí. Jedna z nich, vzteklina (rabies), zabíjela infikované téměř vždy. Pasteur soustředil svůj zájem na tuto virovou chorobu a po mnoha pokusech a studiích uspěl. Byl schopen vytvořit správnou vakcínu.
V knize jsem se dočetl, jak Pasteura požádali o pomoc pro několik ruských mužiků (Sverdlovská oblast), protože je pokousal vlk infikovaný vzteklinou. V té době Pasteur ještě nevyvinul zcela dokonalou vakcínu. Avšak mužici už měli pouze dvě možnosti: buď očkovat nebo zemřít. Proto se rozhodl riskovat a vyzkoušet svou primární formu vakcíny na lidech.
Pokud si to dobře pamatuju, transport do Pasteurova výzkumného ústavu zahrnoval kolem dvaceti postižených Rusů a vakcína většinu z nich zachránila. Jen hrstka z nich nepřežila.
Nosím ten příběh v hlavě už od školních let, a když jsem před jedním či dvěma roky začal kreslit častěji, vybavil se mi okamžitě.
F. Gell ve své knize píše, že Pasteur měl neobyčejně silnou vůli. Mít ji musel. Mohl provádět nesmírné počty pokusů, než svého cíle úspěšně dosáhl.
V současných písemných odborných zdrojích se můžete dozvědět, že Pasteurova vakcína proti vzteklině byla sporná, ale po bitvě je každý generálem!
Pro svou barevnou kresbu jsem si vybral tři postižené mužiky, šaty mají potrhané a umazané krví. Představuji si, že to byli prostí, velmi pověrčiví a pobožní vesničané, že z toho divného profesora měli hrůzu, co s nimi hodlá udělat. Pasteur sám (na obrázku vpravo) je nejistý (vzhledem k  stále nedokonalé vakcíně v té době a také kvůli neobvyklému chování svých pacientů) a Smrt za mužiky vlevo je symbol, který říká: "Tihle mužici jsou moji! Nemůžeš zachránit všechny!" Konečně pod lavicí vlevo na obrázku je jako corpus delicti zastřelený vzteklý vlk .

pátek 7. března 2014

In English


A While with Einstein

Before a time I and my son debated about the cosmology: Is The Universe endless? And if no, what is behind it, any other space? Or nothing? But if there´s nothing, then does our Universe hover in nothing? In fact, what is nothing? We usually use the word ´nothing´ without meaning the absolute nothing. For example: When we ask somebody "bring me the thing from the table", he or she replies "there is nothing on the table", ´couse the object isn´t there. This is what I call the relative nothing. There isn´t only the asked thing on the table.
And how was The Universe created? From nothing, too? From the absolute, total nothing? How could it be possible? From nothing to something? And what about the rule of the preservation of matter and energy? Well, then does this mean that the matter and energy have always existed, that they have had no beginning? Unfortunately, our secular experience haven´t showed anything like that. Or simply somewhat we don´t know, we can´t understand. We´ve been like flies bumping against window glass again and again unable to get the idea that next to the glass is a free space.......
Naturally, as we were talking about this topic our talk turned to Albert Einstein, Steven Hawking, Max Planck and the other great scientists whose discovers have helped to know more. In that time of the talking I got an idea. Then I´ve already drawn regulary. If a man can´t know anything or he can´t do anything, he can do it in his imagination. The idea was as follows:Why on Earth could not I draw as me and my son were sitting and talking to Albert Einstein?! Impossible in reality, but in fantasy with no problems if you can draw a bit.
We kept talking about our theme for a time and then we went to bed. But the idea remained in my head.
And after several days the idea became mature. This is how the picture (within The "Scientists" subcycle), the idea, came in reality.
This was the first phase of its origin in my brain. When I began to work with pencils on a piece of paper, it was the second phase.
I think I needn´t introduce the man in the centre of the picture, but I must introduce myself and my son to you. So who is who? You can see me to the right and my son to the left. Two notes to my own drawing the picture. First I drew figures and then I had to face the question: What about the context for the figures? In the first time I had no idea. For a while the context were getting cocrete simple contours: Height, Widht, Lenght and Time. The second note is that when I drew myself, I did four fingers of my right hand stretched while my little finger remained bent. I looked at it and didn´t know why I drew it so. First I thought it was done in this way my right hand to be more active, but when the context was done I found it as a symbol for the 4D space. As if I were saying: "Well, Mr. Einstein, so you claim that our space has four dimensions" and in the same time I´m calculating them with the help of my fingers. I´m sure that I didn´t draw  the fingers in this way consciously but rather subconsciously.
In Czech

Chvilka s Einsteinem

Před časem jsem se synem debatoval o kosmologii: Je vesmír nekonečný? A když ne, co je za ním, nějaký další prostor? Nebo nic? Ale jestli tam nic není, pak se náš vesmír vznáší v ničem? Co je vlastně nic? Obvykle používáme slovo ´nic´, aniž bychom mínili absolutní nic. Například, když někoho požádáme "podej mi tu věc ze stolu", odpoví nám "na stole nic není", protože tam ten předmět není. Tomu říkám relativní nic.Na stole není pouze žádaná věc.
A jak byl vesmír vytvořen? Také z ničeho? Z absolutního, naprostého ničeho? Jak by to mohlo být možné? Z ničeho něco? A co zákon o zachování hmoty a energie? Dobrá, znamená to tedy, že hmota a energie existovaly vždycky, že nemají žádný počátek? Bohužel, naše světská zkušenost nevykazuje nic podobného. Nebo prostě tak nějak nevíme, nedokážeme chápat. Jsme jako mouchy, které narážejí na okenní sklo zas a zas a nedokáže je napadnout, že vedle skla je volný prostor......
Přirozeně, jak jsme na to téma diskutovali, náš hovor se stočil na Alberta Einsteina, Stevena Hawkinga, Maxe Plancka a jiné velké vědce, jejichž objevy přispěly poznat víc. V době hovoru jsem dostal nápad. Tehdy jsem už kreslil pravidelně. Když člověk nemůže něco poznat nebo nemůže něco provést, může to udělat ve své představivosti. Ten nápad byl takový: Co mi brání, že bych nemohl nakreslit, jak se synem sedíme a povídáme si s Albertem Einsteinem? Reálně nemožné, ale ve fantazii bez problémů, když umíte trochu kreslit.
Pokračovali jsme v povídání na naše téma nějakou dobu a pak jsme šli spát. Ten nápad mi ale zůstal v hlavě. Po několika dnech myšlenka uzrála. Takto se obrázek (v podcyklu "Vědci"), ten nápad, zrealizoval.
Tohle byla první fáze jeho vzniku v mém mozku. Když jsem začal pracovat s tužkami na kousku papíru, to byla druhá fáze.
Myslím, že Vám nemusím představovat muže ve středu obrázku, ale musím Vám představit sebe a syna. Takže, kdo je kdo? Mě vidíte napravo a syna nalevo. Dvě poznámky k mému vlastnímu kreslení obrázku. První jsem nakreslil osoby a pak jsem musel čelit otázce: Co kontext pro postavy? Zprvu mě nic nenapadalo. Po chvíli kontext dostal konkrétní prosté obrysy: Výšku, Šířku, Délku a Čas. Druhá poznámka je ta, že když jsem kreslil sebe, udělal jsem čtyři prsty na své pravé ruce natažené, zatímco malíček zůstal ohnutý. Díval jsem se na to a nevěděl, proč jsem to tak nakreslil. Nejdřív jsem myslel, že to tak bylo uděláno, aby moje pravá ruka byla aktivnější, ale po dokončení kontextu mi to připadlo jako symbol pro 4D prostor. Jako kdybych říkal: "Dobře, pane Einsteine, takže vy tvrdíte, že náš prostor má čtyři rozměry" a zároveň je vypočítávám pomocí prstů. Jsem si jistý, že jsem ty prsty nekreslil takto vědomě, ale spíše podvědomě.

středa 5. března 2014


Darwin and a sundew

Ch. Darwin on the picture in the first contribution, as you´ve already known, is from the topic subcycle "The Scientists". All my pictures (both B and W and coloured ones) belong to the one big collection called by me "My World". There are also other subcycles in this collection. I will show you all my pictures here. Of course, gradually.
This picture (from "The Scientists" subcycle too)  inspired one Darwin´s letter to the botanist J. Hooker, in which Darwin, among others, wrote: Now I´ve rather cared of a sundew than of all species in the world.
I liked the phrase. Mostly Darwin is connected with his famous theory on the origin of species,  but he also - as an old and famous man already - was interested in the carnivorous plants (see his book The Insectivorous Plants). He did many interesting observations and experiments just with the sundew (Drosera in Latin), with more species of this genera (Drosera rotundifolia for instant).
First I found this phrase as a citation in the book: The Carnivorous Plants by RNDr M. Studnička.
The picture has this background.



In Czech

Darwin a rosnatka

Ch. Darwin na obrázku v prvním příspěvku, jak už víte, je z tématického podcyklu "Vědci". Všechny moje obrázky (ČB i barevné) patří do jednoho velkého souboru, který označuji "Můj svět". V tomto souboru jsou také další podcykly. Ukážu Vám zde všechny své obrázky. Samozřejmě, že postupně.
Tento obrázek (také z podcyklu "Vědci") inspiroval jeden Darwinův dopis botanikovi J. Hookerovi, v němž Darwin mimo jiné napsal:
Starám se teď spíše o rosnatku než o všechny druhy světa.
Ta věta se mi líbila. Darwin se většinou spojuje se svou slavnou teorií o původu druhů, ale - jako již proslulý stařec - se také zajímal o masožravé rostliny (viz jeho kniha Hmyzožravé rostliny). Právě s rosnatkou (latinsky Drosera), s více druhy tohoto rodu (např. Drosera rotundifolia), prováděl mnohá pozorování a pokusy.
Poprvé jsem tuto větu našel jako citaci v knize RNDr M. Studničky, Masožravé rostliny.
Obrázek má tento základ.

The Crazy Anatomist

As a boy I got a book. Its name was Physicians and Magicians. I liked reading in it and there was one chapter devoted to the mediaval scholar, Andreas Vesalius (or Vesal). In his times, as I knew from this book, the dissection of the human body was strictly prohibited by The Church. Vesalius was forced to thieve dead bodies from fresh graves and mortuaries in graveyards. The larger graveyards were often watched by armed monks, so that such actions were deadly dangerous to Vesalius and his companions. From time to time the monks shot arrows from their bows to the intruders. Despite of all dangers Vesalius took the risk and he examined his study material in detail. He was a great pioneer in knowing the human anatomy.
I´ve always admired his curiousness overcoming fear and natural aversion to corpses.

I´ve had the book (a brochure) in my bookcase so far.
There was The Middle Ages, no solid disinfection and the corpses had to smell very bad. Some of them surely were in rotting conditions. He could poison himself with the corpsy poison, he could get any infection, The Church could arrest him.
Was it  always only the power of his longing for understanding helping him to overcome various obstacles? I don´t know. But sometimes it seems to me that he had to have an especial nature, the one as the necrophil must have to be able committing his atrocious delicts. You see, the great personalities of our history are often simplified or idealised in books and other mass media.
But I don´t want to be unfair to him. Indeed, it is well possible that he really followed only the quest for understanding and overcame all difficulties by invention, the common sense and strong will.
Yes, I know, the necrophil - hypothesis is very bizarre. According to it from time to time the mankind could make a progress in knowledge with a help of very specially deviated people. As we´ve very well known, the mankind has been able to make both progresses and failures through exceptional individuals. Vesal (Vesalius) contributed to the human anatomy very positively. In his superstitiuos times it was not easy at all to be succsesfull in the given branch.




In Czech

Bláznivý anatom

Jako kluk jsem dostal knihu. Jmenovala se Lékaři a kouzelníci. Rád jsem si v ní četl a byla v ní jedna kapitola věnovaná středověkému učenci Andreasu Vesaliovi. Jak jsem se z knihy dozvěděl, v jeho době byla pitva lidského těla církví přísně zakázána. Vesalius byl nucen krást mrtvá těla z čerstvých hrobů a márnic na hřbitovech. Větší hřbitovy často střežili ozbrojení mniši, takže takové akce byly pro Vesalia a jeho kumpány smrtelně nebezpečné. Čas od času stříleli mniši po vetřelcích šípy z luků. Vzdor všem nebezpečím Vesalius tohle riziko podstupoval a detailně svůj studijní materiál zkoumal. Byl velkým průkopníkem v poznávání lidské anatomie. Vždycky jsem obdivoval jeho zvídavost překonávající strach a odpor k mrtvolám.
Tu knížku (brožovanou) mám ve své knihovně až dosud.
Byl Středověk, žádná slušná dezinfekce a ty mrtvoly musely nesmírně zapáchat. Některé byly určitě v rozkladném stádiu. Mohl se otrávit mrtvolným jedem, mohl se jakkoliv nakazit, církev ho mohla uvěznit. Byla to vždycky síla jeho touhy po poznání, která mu pomáhala překonávat rozmanité překážky? Nevím. Ale občas se mi zdá, že musel mít zvláštní náturu, tu, kterou musí mít nekrofil, aby byl schopen páchat své ohavné delikty. Víte, velké osobnosti naší historie jsou v knihách a jiných masmédiích často zjednodušovány nebo idealizovány.
Ale nechci k němu být nespravedlivý. Opravdu je dobře možné, že skutečně sledoval cestu za poznáním a všechny překážky překonával vynalézavostí, zdravým rozumem a silnou vůlí.
Ano, vím, hypotéza s nekrofilem je velmi bizarní. Podle ní by lidstvo čas od času mohlo pokročit ve znalostech s pomocí velice zvláštně úchylných lidí. Jak velice dobře víme, lidstvo je schopno dělat pokroky i nezdary prostřednictvím mimořádných lidí. Vesal (Vesalius) přispěl k lidské anatomii velmi pozitivně. V jeho pověrčivých časech nebylo vůbec snadné uspět v daném oboru.
















pondělí 3. března 2014

Something for the introduction

Sysifos


Hallo Everybody,

I decided to become a blogger. Why? Well, I´d like to know who I´m. Naturally, I´ve perceived myself in the good light as well as in the bad light. Sometimes also in a foggy light..... I´ve been thinking, tinking and creating as many other people have done. But my private activities have remained private and accessible only to a small number of  persons relative or closed to me. 
So far, from my very start, the nerve cells of my brain, neurons, together with the cells of my sensory organs have already committed a lot of ideas, thoughts, feelings, emotions, abstractions and imaginations invisible to other people. Many products of my mental activities have been disappearing and I´ve never been sure if they´ve been lost forever, absolutelly, or if they´ve still persisted somewhere deeply in my subconsciousness.
The lost has been constantly replaced by new ideas, feelings, even hallucinations etc.
Sometimes something of the vast mental potential has came to reality: by words, in a writting form, as a song or a picture drawn with an usual pencil and coloured with usual coloured pencils.
You can see first two samples when a thought was realized by me on a paper and as a sound record.
The picture shows Ch. Darwin on Galapagos just in the moment when he started to understand what he so very convincingly depicted in his famous book On The Origin of Species by The Natural Selection. This is my own imagination from the subcycle I named "The Scientists".
The sound record is my own invention in all steps: music, text, singing, playing the guitar. The song is in my native language, in Czech. One of my first songs, its name is "Today Nobody´s already gone into the work by foot", and the point is that many people have gone by cars and then they´ve been in troubles with their body conditions. Yes, I mayn´t forget the B and W picture on the sound record drawing my way to the work by foot along a road (it was once during a freezing winter with no snow).
I´m going to approach myself to you gradually and it means that it is enough for this time.

"Sysifos" was inserted here later. This colour drawing is from the subcycle "From the ancient Greek and Roman Myths". In the meantime it is only the first item in this subcycle.


Česká verze předešlého textu
 (The Czech Version of the previous text)


Něco na úvod


Ahoj všichni,

rozhodl jsem se stát bloggerem. Proč? Inu, rád bych poznal, co jsem zač. Přirozeně, že se vnímám v dobrém i ve špatném světle. Občas taky v kalném světle......přemýšlím, flikuji a tvořím jako mnoho jiných. Ale moje soukromé aktivity zůstávají soukromé a přístupné pouze malému počtu osob příbuzných nebo mně blízkých.
Až dosud, od samého počátku, neurony, nervové buňky mého mozku spolu s buňkami mých smyslových orgánů spáchaly už spousty nápadů, myšlenek, pocitů, emocí, abstrakcí a fantazií pro jiné neviditelných. Četné produkty mých duševních aktivit mizí a já nikdy jistě nevím, jestli se ztratily navždy, absolutně, nebo zda stále přetrvávají někde hluboko v mém podvědomí.
Ztracené je konstantně nahrazováno novými nápady, pocity, dokonce i halucinacemi atd.
Občas se něco z toho nesmírného duševního potenciálu zrealizuje: slovně, v písemné formě, jako písnička nebo obrázek nakreslený obyčejnou tužkou a vybarvený obyčejnými pastelkami.
Můžete si prohlédnout dva první vzorky, kdy jsem nápad realizoval na papíře a jako zvukovou nahrávku. Obrázek ukazuje Ch. Darwina na Galapágách právě ve chvíli, kdy začínal chápat to, co tak velmi přesvědčivě vylíčil ve své proslulé knize O původu druhů přírodním výběrem. Je to moje vlastní představa z podcyklu, který jsem nazval "Vědci". 
Zvuková nahrávka je ve všech krocích můj vlastní výmysl: hudba, text, zpěv, hra na kytaru. Písnička je v mém rodném jazyce, kterým je čeština. Jedna z mých prvotin, jmenuje se "Dneska už se do práce pěšky nechodí" a pointa je v tom, že mnozí lidé se přepravují auty a pak mají potíže s fyzičkou. Ano, nesmím zapomenout na ČB obrázek na zvukové nahrávce vyobrazující mou cestu do práce po svých podél silnice (bylo to jednou během mrazivé zimy bez sněhu). 
Hodlám se Vám přibližovat postupně a to znamená, že pro tentokrát to stačí.

"Sysifos" sem byl vložen později. Tato barevná kresba je z podcyklu "Ze starých řeckých a římských bájí". Prozatím je pouze první položkou v tomto subcyklu.




Do práce se pěšky nechodí