středa 30. prosince 2015

The English Version

Mr. Little Fir from the Shaker of My Brain Once Again



My spiritual shaker created a next swizzle of Mr. Little Fir and I poured it on a paper. This time his head has a younger appearance than today. Unlike the previous drawing where the accent was put on his name and the Christmas time this drawing pinpoints his resemblance to the heron or the squawk as I has already depicted his short neck to you in the previous post playing with this topic.
I imagined Mr. Little Fir in a still position somewhere at a pond in the moonlight. I exchanged his own body for the heron´s or the squawk´s body and I let him to stand on a dead willow´s branch above water. He is on the lurk. He watches for a frog to do something stupid.
I´m satisfied. The spirit of Mr. Little Fir is caught as perfectly as I wanted to.

The Czech Version

Pan Jedlička
ze šejkru mého mozku ještě jednou

Můj duchovní šejkr stvořil další koktejl z pana Jedličky a já ho vylil na papír. Tentokrát má jeho hlava mladší vzhled než dnes. Na rozdíl od předešlé kresby, kde důraz byl kladen na jeho jméno a vánoční čas, tahle kresba vypichuje jeho podobu s volavkou či kvakošem, jak už jsem vám jeho krátký krk popsal ve svém předcházejícím postu, který si pohrává s tímhle tématem.
Představil jsem si pana Jedličku ve strnulé pozici někde u rybníka v měsíčním svitu. Vyměnil jsem mu tělo za volavčí či kvakoší a nechal ho stát na odumřelé vrbové větvi nad vodou. Je na číhané. Číhá na žábu, až udělá něco hloupého.
Jsem spokojen. Duch pana Jedličky je zachycen tak dokonale, jak jsem chtěl.


The English Version

On My Orchids in This Christmas Time (III)

My Two Dendrobiums

The Fig.1: The white Dendro to the left, the pink one to the right. (11.28.´15)



While I have been writing this serial the Christmas Eve has been here. Yes, today is the Christmas Day. But when I look out of a window I can see no snow, no signs of frost, what I can see at my sight is a colorless landscape only. The outer surroundings has an indifferent appearance. It could be a transition between winter and spring or between summer and fall as well as between fall and winter. The only thing what it does not resemble to is the right winter in our climatic band.
The Fig.2: A naked stem of the white Dendro with buds
in detail. (11.28.´15)

I belong to the lucky men yet who remember cruel winters with snowy floods, with frosty air, with frosted water, with long icicles hanging from roof rims. My memory has still retained childish battles with snowy balls, skiing, skating and all the other plays we could enjoy during the right winter periods.

The slippery terrain brought a lot of ridiculous episodes. People walked it like penguins or awkward bears. Our returns to our warm homes were very pleasant. Everybody perceived the contrast between outdoor and indoor very sharply.

The deciduous trees I can see from my window have been with no leaves but it has seemed to be almost illogical at 10 degrees of the Centigrade.

This Christmas atmosphere has been rather strange and unusual in my country but it has seemed to be obvious that we will have to admit this great change to ourselves. We will have to stop to believe in its temporal character.

Now this has been the current frame in which I have been able to observe my two dendrobiums. Indeed, you can see our current winter from my window on the pictures. I got the dendro with white flowers under the Christmas tree of the previous year. It was in flowers growing out of axils of its opposite leaves. Since that time I have been able to see some changes in its growing and flowering strategies. When its flowers went away three or four new thick stems with
The Fig.3: The extension of the white Dendro with aerial roots (11.28.´15)
opposite leaves grew up next to the original ones. The tallest stem formed something like an extension on its top. The extension has had aerial roots at its base sitting on the top of the original stem. Then in the second half of last summer I could observe that this dendro begun to lost its leaves gradually. Now some stems has still retained few leaves on their tops and some have been with no leaves at all. Though they have had no leaves they have been green and alive. First springing buds growing out of some naked stems appeared several weeks before this Christmas. First I thought them to be new leaves but they turned out to be flower buds. Now some sections of the naked stems have been covered with dense clusters of white flowers with a violet hue.
The Fig.4: First flower trio of the white Dendro is opening.
(12.5.´15)

The second Dendro with pink flowers I got a month later, i.e. on January of this year. It has behaved in a similar way as the first Dendro with the only difference: its phases have been delayed a month or so. At the present time it has been forming its first flower buds on almost naked green stems.

What is the cause of the changes in flowering with the two Dendrobiums? My hypothetical answer is that they may be exposed to more light than they need to. Maybe hence the reduction of leaves.
But I´m not quite sure of it. If my hypothesis is right or not is a matter of next observations.

This text was finished on the 30-th December, 2015.


The Czech Version

O mých orchidejích v tomto vánočním čase (III)

Moje dvě Dendrobia

Zatímco píši tento seriál, je tady Štědrý den. Ano, dnes je Štědrý den. Ale když vyhlédnu z okna, nevidím žádný sníh, žádné známky mrazu, to, co vidím v dohledu, je pouhá bezbarvá krajina. Venkovní prostředí má nevýrazný vzhled. Mohlo by být přechodem mezi zimou a jarem nebo mezi létem a podzimem a také mezi podzimem a zimou. Jediné, čemu se nepodobá, je pravé zimě v našem klimatickém pásmu.
The Fig.5: One dense cluster of flowers on the extension
of the tallest stem of the white Dendro. (12.14.´15)

Patřím ještě ke šťastlivcům, kteří si pamatují kruté zimy se sněhovými záplavami, s mrazivým vzduchem, se zamrzlou vodou, s dlouhými rampouchy visícími ze střešních okrajů. Má paměť stále uchovává dětské bitvy se sněhovými koulemi, lyžování, bruslení a všechny ty ostatní hry, které jsme si mohli užívat v pravých zimních obdobích.

Kluzký terén přinášel spousty legračních epizod. Lidé po něm chodili jako tučňáci či nemotorní medvědi. Návraty do teplých domovů byly velmi příjemné. Každý ostře vnímal ten kontrast mezi vnějškem a vnitřkem.

Opadavé stromy, které z okna vidím, jsou bez listí, ale při teplotě 10 stupňů C se to zdá být skoro nelogické.

Tahle vánoční atmosféra je v mé zemi poněkud zvláštní a neobvyklá, ale zdá se zjevné, že si tuhle velkou změnu budeme muset připustit. Budeme muset přestat věřit v její dočasný charakter.

Teď je tohle současný rámec, v němž svá dvě Dendrobia mohu pozorovat. Naši současnou zimu můžete ostatně vidět z mého okna na obrázcích. Dendro s bílými květy jsem dostal pod stromek loňských Vánoc. Květy mu vyrůstaly z paždí vstřícných listů. Od té doby mohu v jeho růstových a květních strategiích pozorovat určité změny. Když mu květy zvadly, vyrostly vedle původních tlustých stonků tři nebo čtyři nové se vstřícnými listy.
The Fig.6: Flowers of the white Dendro in detail. (12.14.´15)

Nejvyšší stonek vytvořil na svém vrcholu cosi jako extenzi. Extenze má na bázi nasedající na vrchol původního stonku vzdušné kořeny. Pak, ve druhé polovině letošního léta, jsem mohl pozorovat, že dendro začíná postupně ztrácet listy. Nyní si některé stonky stále pár listů na vrcholech zachovávají a některé jsou bez listů úplně. I když jsou bez listů, jsou zelené a živé. První rašící pupeny, které vyrůstaly z některých holých stonků se objevily několik týdnů před těmito Vánocemi. Zprvu jsem je pokládal za nové listy, ale ukázalo se, že to jsou květní základy. Teď jsou některé úseky holých stonků pokryté hustými shluky bílých květů s fialovým odstínem.
The Fig.7: The pink Dendro, first flower buds have
been forming.
(12.24.´15)

Druhé Dendro jsem dostal o měsíc později, tj. letos v lednu. Chová se podobně jako první Dendro s jediným rozdílem: Jeho fáze jsou asi o měsíc zpožděné. V současné době na holých zelených stoncích tvoří první květní pupeny.

Jaká je příčina změn v kvetení u obou Dendrobií? Moje hypotetická odpověď je, že jsou možná vystavena více světlu než potřebují. Snad odtud ta redukce listů. ale úplně jistý si tím nejsem. Je-li má hypotéza správná či ne je záležitostí dalších pozorování.

Tento text byl dokončen 30. prosince 2015.


České popisky k obrázkům:

Obr.1: Bílé Dendrobium vlevo, růžové vpravo. (28.11.´15)
Obr.2: Holý stonek bílého Dendrobia s pupeny v detailu. (28.11.´15)
Obr.3: Prodloužení bílého Dendrobia se vzdušnými kořeny (28.11.´15)
Obr.4: První květní trio bílého Dendrobia se otevírá. (5.12.´15)
Obr.5: Jeden hustý shluk květů na prodloužení nejvyššího stonku bílého Dendrobia. (14.12.´15)
Obr. 6: Květy bílého Denrobia v detailu. (14.12.´15)
Obr.7: Růžové Dendrobium, tvoří se první květní základy. (24.12.´15)

neděle 27. prosince 2015

The English Version

Mr. Little Fir Like A Christmas Tree
or Let´s Be Merry and Let´s Be Free


Mr. Little Fir wishes a Merry Christmas to you all living on this planet.

Maybe my drawing by itself inserted to this post could seem to be quite strange to you. Therefore allow me to explain its origin to you.
As a boy I lived in a different part of Prague, the capitol of Czech republic. There was a family among others in our house consisted of panels and its name was Jedlička´s family. Mr. Jedlička, the head of his family, has lived with his wife there till now. The same has held true of my sister living there through all her life.
Not a long time before my sister meant him in her e-mail to me. His name can be translated into English easily. It is a little fir in English. This was the first factor to my idea of the drawing ´cause the spruce, the fir and the pine are traditional possibilities for a role of the Christmas tree with us. The three conifers are the most often trees determined to be decorated on the Christmas Eve in my country.

The second inspiration to my drawing was the fact that today Mr. Jedlička has already been an old man using his stick. You see, his walking in his age has not been possible with any support.

Well, the third factor is in his appearance as I could observe it during my boyhood. The most marked part of his body has always been his egg like head. It has always been bald with only rests of hair above his ears. Also his head has always sat on his body in the same way as the heron has been doing it while it has been waiting for its prey and besides this impression has been accented with his stare. Whenever I met him I was waiting for the moment when his seemingly short hidden long neck would be shooting his head out of his coat to grab any unhappy victim. It never happened. Fortunately. In fact, unlike the heron´s long neck his one was and has been very short.

Well, somehow this Christmas, Mr. Little Fir and his lost youth were mixed together in my head like in a shaker. Just this mix gave a birth to my drawing or to a Christmas swizzle called Mr. Little Fir like a Christmas tree or let´s be merry and let´s be free.


The Czech Version

Pan Jedlička jako vánoční stromek
aneb buďme veselí a buďme sví

Má kresba sama o sobě vložená do tohoto postu by se vám snad mohla zdát dost podivná. Proto mi dovolte, abych vám její původ vysvětlil.
Jako kluk jsem bydlel v jiné části Prahy, hlavním městě České republiky. V našem domě složeném z panelů byla mezi jinými jedna rodina a jmenovala se Jedličkovi. Pan Jedlička, hlava rodiny, tam žije s manželkou dodnes. Totéž platí o mé sestře, která tam bydlí celý život.
Před nedávnem se mi o něm sestra zmínila v e-mailu. Jeho jméno lze přeložit do angličtiny snadno. V angličtině to je Mr. Little Fir (pan Jedlička). Tohle byl první faktor k mé představě o kresbě, protože smrk, jedle a borovice jsou u nás tradiční možnosti pro roli vánočního stromku.Tyhle tři jehličnany jsou v mé zemi nejčastějšími stromy určenými k ozdobení na Štědrý den.

Druhou inspirací pro kresbu byla skutečnost, že dnes je už pan Jedlička stařec, který používá hůl. To víte, chůze v jeho věku není bez opory možná.

Třetí faktor spočívá v jeho vzhledu, který jsem mohl pozorovat v chlapeckém období. Nejnápadnější částí jeho těla byla vždycky hlava. Vždycky byl plešatý s pouhými zbytky vlasů nad ušima. Jeho vejcovitá hlava mu vždy seděla na těle stejně, jako to dělá volavka, zatímco čeká na kořist a navíc byl tento dojem zdůrazněn jeho upřeným pohledem. Kdykoliv jsem ho potkal, čekal jsem na okamžik, až mu zdánlivě krátký skrytý dlouhý krk vystřelí hlavu z kabátu, aby popadl nějakou nešťastnou oběť. Nikdy se to nestalo. Naštěstí. Ve skutečnosti, ho měl a má na rozdíl od volavčího krku velmi krátký.

Tyhle Vánoce, pan Jedlička a jeho ztracené mládí se mi v hlavě jaksi smíchaly dohromady jako v šejkru. Právě tahle směs dala vzniknout mé kresbě či vánočnímu koktejlu nazvanému pan Jedlička jako vánoční stromek aneb buďme veselí a buďme sví.

Český popisek pod obrázkem:
Pan Jedlička přeje Vám všem, kteří žijete na této planetě, veselé Vánoce.

pondělí 21. prosince 2015

The English Version

How My Orchids Have Been
Before The Nearing Christmas Time (II)

Two cultivars of Brassia


The Fig.1: The lighter Brassia, its inflorescence in buds. (11.28.´15)


This cultivar of Brassia the genus is lighter in color than the other one. The latter has more darker pigments. This difference between the two can be observed in the phase when spikes with buds are formed already. 


The Fig.2: The lighter plant with opened flowers. (12.5.´15)

The Fig.1 and the Fig.2 show flowers of the lighter cultivar. First its tepals are yellow in color but later they get a more orange coloration (Also see some previous posts on this topic in my blog as well as the Fig.3 here). There is two different glassy leaves to the left on the Fig.2, too. They belong to Vanilla crenulata climbing up this Brassia´s foliage.

The Fig.3: A couple of days later the flowers get the more orange
coloration. (12.14.´15)

A not long time before the lighter Brassia had a dwarfed inflorescence. When it went away the plant began forming the present one. Its spider like flowers have been lasting till this time (12.17.´15).


The Fig.4: My flowering lighter Brassia with Vanilla crenulata before it. (12.14.´15)

What all can you see on the Fig.4? Well, you can see a mess of the lighter Brassia´s foliage, its present inflorescence in flower, the old dried orange rests of its previous spike (lower in the center), dried rests of the foliage and pseudo bulbs, its aerial roots (lower to the left, the white thin small snake for example) and at least but not last my vanilla from Reunion leaning on this Brassia´s foliage and on its original stick. The original purpose of the stick was to hold its flowering inflorescence when I bought this plant a several years ago.

The figures 5,6 and 7 show my second Brassia, the darker cultivar. First I have found that the plant has been forming two spikes but a couple of days later I have noticed the third one yet. The third has been the youngest and then it has been the smallest of them all. You can see it in the best way on the Fig.7. In a similar way as it can be seen with my Cymbi (the previous post) you can observe the translucent and sticky droplets at the bases of buds with the darker Brassia, too.
At the present time the plant has still been preparing its three spikes and it will take a time then they will show their first opened flowers.

Jak se mají moje orchideje
před blížícím se vánočním časem (II)

Dva kultivary Brassie

The Fig.5: The darker Brassia with two forming spikes. (12.5.´15)

Tento kultivar rodu Brassia je barevně světlejší než druhý. Posledně uvedený má tmavší pigmenty. Tento rozdíl mezi oběma můžeme pozorovat ve fázi, když už se vytváří květenství s pupeny.
The Fig.6: The darker Brassia. The sticky droplets at
the bases of buds are visible, too. (12.5.´15)

Obrázek 1 a obr. 2 ukazují květy světlejšího kultivaru. Zprvu jsou květy zbarvené žlutě, ale později získávají oranžovější zabarvení (také viz některé předešlé posty na toto téma v mém blogu a rovněž obr. 3 zde). Na obr. 3 vlevo jsou také dva odlišné lesklé listy. Patří vanilce Vanilla crenulata, která šplhá po olistění této Brassie.
The Fig.7: The darker Brassia, its base with pseudo
bulbs. (12.5.´15)

Nedávno měla světlejší Brassia jakési zakrnělé květenství. Když zvadlo, začala rostlina vytvářet tohle současné. Jeho květy podobné pavouku vytrvávají dodnes (17.12.'15).
The Fig.7: Also there is the third youngest spike visible with
the darker Brassia, it is in the center between the two older ones. (12.14.´15)

Co vše můžete vidět na obr. 4? Můžete vidět změť olistění světlejší Brassie, její nynější květenství v květu, staré suché oranžové zbytky předchozího květenství (níže uprostřed), zaschlé zbytky olistění a pahlíz, vzdušné kořeny (níže vlevo ten bílý tenký hádek například) a v neposlední řadě mou vanilku z Reunionu, která se opírá o olistění této Brassie a o její původní tyčku. Původním účelem tyčky bylo přidržovat květenství v květu, když jsem tuhle rostlinu před několika roky zakoupil.

Obrázky 5,6 a 7 ukazují mou druhou Brassiu, tmavší kultivar. Nejdřív jsem zjistil, že rostlina tvoří dvě květenství, ale o pár dní později jsem si povšiml ještě třetího. Třetí je z nich nejmladší a tudíž nejmenší. Nejlépe ho můžete vidět na obr. 7.
V současné době rostlina svá květenství stále chystá a proto nějaký čas potrvá než ukážou první otevřené květy.

České titulky k obrázkům:

Obr.1: Světlejší Brassia, květenství s poupaty. (28.11.´15)

Obr.2: Světlejší rostlina s otevřenými květy. (5.12.´15)

Obr.3: O pár dní později získávají květy oranžovější zbarvení. (14.12.´15)

Obr.4: Kvetoucí světlejší Brassia s Vanilla crenulata před ní. (14.12.´15)

Obr.5: Tmavší Brassia se dvěma tvořícími se květenstvími. (5.12.´15)

Obr.6: Tmavší Brassia. Při bázích poupat jsou také viditelné lepkavé kapičky. (5.12.´15)

Obr.7: Tmavší Brassia. Její báze s pahlízami. (5.12.´15)

Obr.8: U tmavší Brassie je také vidět třetí nejmladší květenství, je uprostřed mezi oběma staršími (14.12.´15)




středa 16. prosince 2015

The English Version

How My Orchids Have Been
before The Nearing Christmas Time (I)

Cymbidium
The Fig.1: This year it is at the first time my Cymbidium orchid has formed two
spikes almost at the same time. (11.25.´15)

This post of mine brings an actual photo-collection I did during last two months (September, December, 2015). The photos have documented how my orchids have been in the course of last mild winter here in Czech republic.
The Fig.2: The older spike to the left, the younger one to the right. (11.25.´15)

You have known their flowers from some of my previous posts but despite this fact I decided to show you the current phases of their flowering or some of their interesting parts other than flowers again. Though their flowers have always been the same in color, in size, in form as well as in details their dimensional arrangements have always been a bit different. This is why their flowering has always been authentic and original whether you have seen it three times or more times.

The Fig.3: First opening flowers of my "Cymbi". (11.28.´15)
The Fig.5 was taken on the 5-th December 2015 and you can see that all flowers of the first spike are opened already. This fully flowering inflorescence look likes an excited cobra in profile. The droplets at the bases of flowers or buds and of their peduncles are products of nectaries. They are visible clearly almost on each photo of this photo-collection.

The Fig.4: The first opened flower born on the older spike in more detail.
(11.28.´15)

While the first spike in flowers turns with its top to the plant´s foliage the second in buds arches above the first with its top running from the plant.
The current flowering of my Cymbi has been remarkable with the two spikes in one time. It has formed them at the first time under my conditions.

The Czech Version

Jak se mají moje orchideje
před blížícím se časem Vánoc (I)

Cymbidium

The Fig.5: The first spike with all flowers opened in profile. (12.5.´15)
Tento můj post přináší aktuální foto-kolekci, kterou jsem pořídil během posledních dvou měsíců (listopad, prosinec, 2015). Snímky dokumentují, jak se mé orchidky mají v průběhu letošní mírné zimy tady v České republice.
The Fig.5: Look into the opened flower! (12.5.´15)

Znáte už jejich květy z některých předchozích postů, ale vzdor tomu jsem se rozhodl ukázat vám současné fáze jejich kvetení nebo jejich jiné zajímavé části než květy znovu. I když mají jejich květy vždycky stejnou barvu, velikost, tvar a také detaily, jejich prostorové uspořádání je pokaždé trochu odlišné. Proto je kvetení pokaždé autentické a původní, ať je vidíte třikrát nebo vícekrát.
The Fig.6: Last photo of the first spike was taken three days before. (12.14.´15)

Obr.5 byl pořízen 5. prosince 2015 a můžete vidět, že všechny květy prvního květenství jsou už otevřené. Toto naplno kvetoucí květenství vypadá v profilu jako podrážděná kobra. Kapičky na bázích květů či poupat a jejich květních stopek jsou produktem medníků (nektárií). Jsou jasně viditelné skoro na každém snímku téhle fotokolekce.

Zatímco první kvetoucí květenství se stáčí vrcholem k olistění rostliny, druhé v poupatech se klene nad prvním s vrcholem, který od rostliny odbíhá.
Současné kvetení Cymbi je pozoruhodné dvěma květenstvími v jedné době. V mých podmínkách je vytvořila poprvé.

České popisky k obrázkům:
Obr.1: Letos je to poprvé, co Cymbi vytvořila dvě květenství skoro současně. (25.11.´15)
Obr.2: Starší květenství nalevo, mladší napravo. (25.11.´15)
Obr.3: První otevírající se květy mé "Cymbi". (28.11.´15)
Obr.4: První otevřený květ na starším květenství detailněji. (28.11.´15)
Obr.5: Nahlédněte do otevřeného květu! (5.12.´15)
Obr.6.: Poslední foto prvního květenství bylo pořízeno před třemi dny. (14.12´15)
Obr.7: První květenství v květech, druhé v poupatech. (14.12.´15)



The Fig.7: The first inflorescence in flowers, the second in buds. (12.14.´15)




neděle 13. prosince 2015

The English Version

On The Present Exodus or

On A White Elephant


This time I made use of the well known Greek myth for my illustration. My Laookont the priest
and his two sons (I guess he had more than two sons but take this as an art shortcut) present the common
sense or the sound skepticism on this picture. The sea snakes present stupidity, i.e. the naive and too much kind
EU attitude to the present exodus.

The Czech version of the text above:
Tentokrát jsem pro ilustraci využil dobře známou řeckou báji. Můj kněz Laookont a jeho dva synové (hádám, že
měl víc než dva syny, ale berte to jako uměleckou zkratku) představují na tomto obrázku zdravý rozum či
zdravý skepticismus. Mořští hadi představují hloupost, t.j. naivní a až moc laskavý postoj EU
k současnému exodu.


I´d like to consider this present phenomenon. I can´t help myself but I must try to do with this very sensitive theme. What you´re going to read should be my own thoughts independent on considerations of analytic brains other and better than the one of mine is.

To my opinion it must be the pure desperation if a man leaves a native country to live in any other country. If it is this case his or her acceptation in a new country is spontaneous. Its inhabitants understand that the stranger needs to help and they do it with no scrupulous thoughts. Simply said one man helps to another in need. This is the pure humanity.

OK, one man in need is no problem. But what if is a massive matter this? What if suddenly do crowds of people leave their original country heading for a certain region? It is not so a long time when our Gypsies decided to leave Czech republic. Mostly their promised destinations became Canada and the GB. We all know very well what happened. Their promised countries reduced their access in very strictly. Why? Because, as I think, their reasons for it were not so desperate, because their plans weren't so innocent as they could seem to be. Nobody thought that Canada or The GB disturbed their human rights. If somebody was submitted to critics it was my country. Today this Gypsy exodus has been over. Somebody has hardly recalled it.

When Yugoslavia collapsed and the civil war started among their nations there were refugees, too. One would think that the fearsome events in this region elicit a mass exodus. Again we know that it was not the case.

Well, I´d say that we have observed normal migrations till now. They have occurred almost in an unseen way, they have resembled to one or a few of rainy drops at a time falling on a vast region continuously. The vast area is able to absorb them with no problem. On the other hand the present exodus has been a very unusual pour. This kind of migration has a character of a flood. Everybody can imagine its consequences. This fact should be understood by even the refugees themselves, if they are thinking beings, and I think they are. Therefore they should cooperate with us maximally. If not, if they behave in a chaotic way, if they can´t be patient and grateful, if they tend to force their demands (by aggression, by self destruction), if they tend to offend their hosts it can be thinkable to the extent that they are under stress. But still I´d expect of them to respect our instructions, to try to communicate with us rationally.

Interestingly, there have been a lot of various reports of the mass of people but almost no information of separate individuals in our mass media. And so I haven´t still known what are their real reasons for this migration, what are their ideas of their future lives etc. In the meantime they have been arrested in various improvised places including past prisons. Our reporters have said about them as individuals almost nothing.

I suppose that Hitler's Germany had many own opponents in its own arrays but no massive migrations of a similar character comparable to the present one. If this mass escape from the Islamic countries is comparable to something then it looks like the invasion of locusts, termites or ants or it could resemble to the known mass migrations of the minute rodents (Norway lemming, Lemmus lemmus) from some Scandinavian countries. But I hope that unlike the minute creatures the present refugees are not going to finish their lives by jumping from some European rocky cliffs.

Or I could compare this migration with the one occurring in the plant kingdom. If we cultivate strawberries for example any other plant will be thought to be a weed in our little field. This phenomenon is well known in the wild, too.There are continuous attempts to gain new places both with the plants and the animals.

Also we can meet the regular migrations with various species of the animals (some birds, mammals etc.). To migrate is their specific characteristic. But the present exodus has showed no character like this.
This is one way ticket heading for the EU. Some experts think that the refugees have left their countries to find the better economic conditions here. This idea seems to be very dubious to me. At the high scale they hardly can expect their prosperity and wellness in their new destinations. Well then, what is the true reason for their behaves? Is it a simple fear of a life? If the immediate danger is over will they came back to their countries? Will their stays be provisional only here or will they spend the rest of their times within the EU region? I have no idea. Our reporters or journalists have brought almost no information of it to us.

This exodus evokes a disease of the mankind. If some nations living in their countries leave them massively to live in other countries together with their nations then they should know that their massive exodus will cause a plenty of negative responses in heads of their potential non voluntary hosts. And besides if the refugees come from several Islamic countries, i.e. from the countries not too familiar to the EU recipients (quite different culture from the one of recipients) then a mutual compatibility is much lesser probable. You know it there are more flexible people able to live in foreign countries and on the contrary. Their abilities to adapt to new conditions should be regulated by hosts.
The nations are like tissues in a body but unlike the nations the body tissues cooperate with each other and maintain their autonomy. We can see the same in one cell. We can see the same in individual organs. They consist of several tissues at precise rates. We can observe a strict order at all these levels. Any massive migrations of other tissues to the heart for example would lead to fatal consequences. To my opinion our organism behaves in a much more rational way than its analogy does, i.e. we ourselves within the mankind. If our organism can maintain its continuity automatically why can't this be managed at the mankind level by reason? Is it necessary to fuse in one big global mix? Really do we wish this?

Our experience has showed that foreigners in other than their native countries has had tendencies to form their own colonies in the big cities. These foreign colonies has turned out to be latent encased metastases of their original nations. If their native countries have become more radical these separated communities have behaved in a similar way as we have been able to see it in present France as well as in other EU countries. Some has left for their original countries to help them in their efforts, some of them has helped them from their asylums.
As soon as they have formed their isolated communities in a foreign country they have tended to feel to be discriminated and they have demanded of their rights or in other words they have tended to live in a foreign country as if they were in their native country. This has appeared to me to be like a phenomenal gradual and unseen occupation. Almost I'd say that the EU has underestimated this fact and it have not been able to face it 'cause of its own too benevolent interpretations of the human rights as well as of empty intellectual claims as we should be tolerant, as we should be helpful. And I think all the refugees having been leaving for the EU have been very well aware of this our uncritical goodness. They have been making use of the way of the lowest resistance.

The EU has not been able to act resolutely and quickly. It has been resembling to Goliath hit by David´s pebble. First Austria as well as the other EU countries have been critical to Hungary building up the fence on its boundary and a couple of days later they have been doing the same provisions. Misunderstandings have not been a problem among the EU countries only, we have been able to observe them in the individual countries, too. In general, if one expresses his disagreement with this massive invasion he is thought by the others to be a racist. But to be skeptic to a totally unusual phenomenon may mean a reasonable warning, too. We can be trustful but we should test.
Of course, the true racists and patriots have been becoming more radical, too, in the EU countries. We can see it in France. Why has the M. Le Pen´s party won in the France communal votes? Because the France government has not been able to tell the good from the evil, it has not been able to recognize the limit between the dangerous and the safety. The same has held true of the other countries within the EU.

I´d like to know if the refugees would be so tolerant to us if we were escaping to their native countries in crowds. I´m not sure of it.

If the EU is going to continue on in its present mild attitudes to this exodus then I´d recommend to cancel all boundaries of its countries to it because they miss any sense.

Maybe, now it occurs to me, the main cause of the present massive exodus may do something with the global warming. The naturalists have still been reporting migrations of new plants and animals from the more southern parts to the more northern parts of the world.

I'd like to emphasize that I have never been a racist. I like all the people with no respect of a color of their skins. Though I´m not a believer I'm tolerant to various kinds of the religion ranging from its European versions to its forms in other parts of this world. I know that they all have belonged to the culture of the whole mankind. I have had no problems with the gradual and reasonable dosing of the multicultural trends. I´m no man-hater.
But my tolerance to various distorted ideologies imposed on the others by violence, by killing has been null absolutely. What I have always been trying to use has been the common sense. I have always tried to use what C. Sagan has called to the rational skepticism.

The Czech Version

O současném exodu aneb
o jednom danajském daru

Rád bych tento současný fenomén uvážil. Nemohu si pomoci, ale musím se s tímto velmi citlivým tématem popasovat. To, co se chystáte číst, by mělo být mými vlastními myšlenkami nezávislými na úvahách jiných a lepších analytických mozků, než je ten můj.

Podle mého názoru musí být čirým zoufalstvím, jestliže člověk opustí rodnou zem, aby žil v jakékoliv jiné zemi. Je-li to tento případ, jeho nebo její přijetí v nové zemi je spontánní. Její obyvatelé chápou, že cizinec potřebuje pomoc a dělají to bez skrupulózních myšlenek. Jednoduše řečeno, jeden pomáhá v nouzi druhému. Tohle je čistá humanita.

Fajn, jeden v nouzi není problém. Ale, co když je to masová záležitost? Co když najednou opouštějí svou původní zemi zástupy lidí, které směřují do určité oblasti? Není to tak dávno, když se naši Romové rozhodli opustit Českou republiku. Vesměs se jejich zaslíbenými destinacemi staly Kanada a Velká Británie. Všichni velmi dobře víme, co se odehrálo. Zaslíbené země omezily jejich přístup velmi striktně. Proč? Protože, jak se domnívám, jejich důvody k tomu nebyly tak zoufalé, protože jejich plány nebyly tak nevinné, je se zdát mohly. Nikdo si nemyslel, že Kanada nebo GB narušily jejich lidská práva. Byl-li někdo podroben kritice, byla to moje zem. Dnes je tento romský exodus pryč. Sotva si na to někdo vzpomene.

Když se zhroutila Jugoslávie a začala mezi jejími národy občanská válka, také byli uprchlíci. Člověk by myslel, že hrozné události v téhle oblasti vyvolají hromadný exodus. Opět víme, že tohle nebyl ten případ.

Řekl bych, že dosud jsme pozorovali normální migrace. Dějí se skoro nepozorovaně, podobají se jedné či několika dešťovým kapkám za čas, jež dopadají neustále na nějakou rozsáhlou oblast. Ta velká oblast je dokáže bez potíží vstřebávat. Na druhou stranu, dnešní exodus je velice neobvyklý lijavec. Tento druh lijavce má charakter záplavy. Každý si dovede představit její následky. Tenhle fakt by měli chápat dokonce i sami uprchlíci, jsou-li to myslící bytosti, a já myslím, že jsou. Tudíž by s námi měli maximálně spolupracovat. Pokud ne, jestliže se chovají chaoticky, jestliže nedokážou být trpěliví a vděční, mají-li sklon své požadavky si vynucovat (agrese, sebepoškození), mají-li sklon své hostitele urážet, to lze chápat do té míry, že jsou ve stresu. Avšak přesto bych od nich očekával, že budou naše pokyny respektovat, že se s námi budou snažit racionálně komunikovat.

Je zajímavé, že v masmédiích je spousta reportáží o mase lidí, ale skoro žádné informace o samostatných jedincích. A tak pořád nevím, jaké jsou jejich skutečné důvody k této migraci, jaké jsou jejich představy o budoucím životě etc.. Prozatím jsou vězněni na různých improvizovaných místech včetně bývalých vězení. Naši reportéři o nich neříkají téměř nic.

Předpokládám, že Hitlerovo Německo mělo mnoho oponentů, ale žádné hromadné migrace podobného charakteru porovnatelného s tím současným. Jestliže je tento hromadný únik z některých islámských zemí s něčím srovnatelný, pak vypadá jako invaze kobylek, termitů nebo mravenců nebo by se mohla podobat dobře známým hromadným migracím drobných hlodavců (lumík norský - Lemma lemma) z některých skandinávských zemí. Doufám však, že na rozdíl od těchto tvorečků nehodlají uprchlíci končit životy skoky z některých skalnatých evropských srázů.

Popřípadě bych tuto migraci mohl srovnávat s migrací, k níž dochází v rostlinné říši. Pěstujeme-li např. jahody, jakákoliv jiná rostlina na našem políčku bude považována za plevel. Tento jev je dobře známý také ve volné přírodě. U rostlin i u zvířat existují neustálé pokusy získat nová místa.

Rovněž se můžeme potkávat s pravidelnými migracemi u rozmanitých zvířecích druhů (někteří ptáci, savci atp.). Stěhovat se je jejich specifickým rysem. Ale současný exodus nic takového nevykazuje.

Tohle je lístek na jednu cestu směřující do EU. Někteří experti si myslí, že uprchlíci opouštějí své země, aby zde našli lepší ekonomické podmínky. Tato představa se mi zdá velmi pochybná. V tak vysokém měřítku nemohou v nových destinacích očekávat prosperitu a blahobyt. Dobrá tedy, co je pravým důvodem k jejich chování? Je to prostý strach o život? Pomine-li bezprostřední nebezpečí, vrátí se do svých zemí? Bude jejich pobyt zde jen prozatímní nebo stráví zbytek života v regionu EU? Nemám ponětí. Naši reportéři nebo novináři nám o tom žádné informace nepřinášejí.

Tento exodus evokuje nějakou nemoc lidstva. Jestliže národy žijící ve svých zemích tyto země hromadně opouštějí, aby žily v jiných zemích společně s jejich národy, pak by měly vědět, že jejich hromadný exodus způsobí spousty negativních reakcí v hlavách jejich potenciálních nedobrovolných hostitelů. A navíc, jesliže uprchlíci pocházejí z několika islámských zemí, které nejsou moc důvěrně známé příjemcům z EU (zcela odlišná kultura od kultury příjemců), potom je vzájemná slučitelnost mnohem méně pravděpodobná. Znáte to, existují pružnější lidé schopní žít v cizích zemích a naopak. Jejich schopnosti přizpůsobit se novým podmínkám by měli hostitelé regulovat.
Národy jsou jako tkáně v těle, ale na rozdíl od národů tkáně vzájemně spolupracují a udržují si svou autonomii. Totéž vidíme v jedné buňce. Stejné můžeme vidět v jednotlivých orgánech. Skládají se z několika tkání v přesných poměrech. Na všech těchto úrovních můžeme pozorovat přísný řád.
Jakékoliv hromadné migrace jiných tkání např. do srdce by vedly k fatálním následkům.
Podle mého názoru se náš organizmus chová mnohem racionálněji než jeho obdoba, tj. my sami v lidstvu. Dokáže-li náš organizmus zachovávat svou kontinuitu automaticky, proč se tohle nemůže zařídit rozumem na úrovni lidstva? Je nutné splynout v jeden velký globální mix? Opravdu tohle chceme?

Naše zkušenost ukazuje, že cizinci mají v jiných než svých původních zemích sklon vytvářet ve velkých městech svoje vlastní kolonie. Ukazuje se, že tyto kolonie jsou latentní zapouzdřené metastázy jejich původních národů. Stávají-li se jejich rodné země radikálnější, chovají se tyto oddělené komunity podobně, jak to můžeme vidět v současné Francii a také v jiných zemích EU.
Někteří odcházejí do původních zemí, aby jim pomáhali v jejich úsilí, někteří z nich jim pomáhají ze svých azylů.
Jakmile v cizí zemi vytvoří své izolované komunity, mají tendenci cítit se diskriminováni a dožadují se svých práv, nebo, jinými slovy, mají sklon žít v cizí zemi, jako by byli ve své původní. Tohle se mi jeví jako fenomenální postupná a nepozorovaná okupace. Skoro bych řekl, že EU tento fakt podceňuje a nedokáže mu čelit kvůli vlastnímu příliš benevolentnímu přístupu k lidským právům a také kvůli planým intelektuálním prohlášením, jak bychom měli být tolerantní, jak bychom měli být nápomocní. A myslím si, že všichni uprchlíci, odcházející do EU, jsou si velmi dobře vědomí této naší nekritické dobroty. Využívají cestu nejnižšího odporu.

EU není schopná jednat rozhodně a rychle. Připomíná Goliáše zasaženého Davidovým oblázkem. Nejdřív jsou Rakousko a také daší země EU kritičtí k Maďarsku, které staví plot na hranici a za pár dní dělají stejná opatření. Nedorozumnění nejsou jen problémem mezi zeměmi EU. Můžeme je pozorovat rovněž v jednotlivých zemích. Obecně, vyjádří-li člověk nesouhlas s touto masovou invazí, považují ho druzí za rasistu. Ale být skeptický vůči zcela neobvyklému úkazu může znamenat rozumné upozornění. Můžeme být důvěřiví, ale měli bychom prověřovat.
Ovšem, že se v zemích EU radikalizují opravdoví rasisti a patrioti. Vidíme to ve Francii. Proč strana M. Le Pen  vyhrála komunální volby? Protože francouzská vláda není schopna roezeznat dobro a zlo, nedokáže rozpoznat mez mezi nebezpečným a bezpečným. Totéž platí o jiných zemích EU.

Rád bych věděl, jestli by tihle uprchlíci byli stejně tolerantní k nám, kdybychom prchali do jejich rodných zemích v davech. Tím si jistý nejsem.

 Hodlá-li EU pokračovat ve svých současných mírných postojích k tomuto exodu, pak bych jí doporučoval zrušit veškeré hranice svých zemí, protože postrádají jakýkoliv smysl.

Teď mě napadá, že možná by hlavní příčina současného hromadného exodu mohla mít cosi společného s globálním oteplováním. Přírodovědci stále ohlašují migrace nových rostlin a zvířat z jižnějších částí do severnějších částí světa.

Rád bych zdůraznil, že jsem nikdy nebyl rasistou. Mám rád všechny lidi bez ohledu na barvu jejich pleti. I když nejsem věřící, jsem tolerantní ke všem druhům náboženství od jejich evropských verzí po formy v jiných částech světa. Vím, že všechny náleží ke kultuře lidstva. Nemám problém s postupným a rozumným dávkováním multikulturních trendů. Nejsem misantrop.
Avšak má tolerance vůči různým pokřiveným ideologiím vnucovaným druhým násilím a zabíjením je absolutně nulová. To, co jsem se vždy snažil používat, je zdravý rozum. Vždycky se snažím používat to, čemu Carl Sagan říká zdravý skepticismus.



čtvrtek 10. prosince 2015

The English Version




On The Three Great Literary Visionarists






I Met During My Visit to a Prague Exibition called

BRAVE NEW WORLD






The Fig.1: Try to enjoy an emotional mix of anxiety, fear, joy, freedom,
uncertainty and many other responses to our amoeba! Also you can see two pioneers in their attempts
to accomplish The BNW: Mr. V.I. Lenin and Mr. J.V. Stalin to the right. And there are
the TV-wall consisting of many small screens right in front of your eyes.

Last Sunday (12.06´15) I visited to a very nice exhibition. Its name has been "Brave New World" and it has been held in a big building in Holešovice the Prague section (and it will last till 01.25. 2016).
I´m no expert in the architecture styles but I´d place the building somewhere between the
The Fig.2: A man to a man.
constructivism and the functionalism. Viewed from a street it has appeared to have a very brief form with no decorations. I guess that it was built up in the fifties of the past century during the red totalitarian regime in a similar way as many other buildings of that time in this country. I have no idea of its previous purposes but now its large inner rooms have served for manifold temporary exhibitions devoted, in large as I think, to the modern arts.

Everybody knows Jules Verne and his amazing anticipations of various technical inventions. I liked reading his books in my boyhood. But then, a couple of years later, I came upon two quite else literary visionarists almost in the same time. It was The 451 degrees of Fahrenheit novel written by Ray Bradbury and "Brave New World" by Aldous Huxley. Since that time I have been wondering and watching as their visions have been coming into reality. The third of them, George Orwell, I discovered as the last. While the first two authors have described their ideas of not too hopeful perspectives of the modern civilization G. Orwell has focused on the psychological anatomy of the totalitarian regimes in general. Just this excellent trio has been a central base of the exhibition.
The Fig.3: The four pilloried human monsters.

The authors of the exhibition have seemed to pay the greatest attention to Aldous Huxley of whose motives have diffused from the ground floor up to the highest one. Indeed,  the exhibition names "Brave New World". Together with the three great thinkers there have been exhibited also works of both several current foreign artists and our ones. Their works have been in accordance with thoughts testaments of the three late authors. The works of the exhibiting current artists have confirmed the same or similar feelings and impressions from the development of our civilization as they have been described in the famous books of A. Huxley, R. Bradbury and G. Orwell.

The whole exposition has showed and disclosed the naked truth of the eternal human vision of the brave new world. It has showed all the naive, stupid and monster like attempts of the notoriously known mass murders to accomplish it by force. At least but not last the exhibition has showed by various and very educative ways how the individuals of our technocratic civilization has been losing more and more their own individuality and authenticity in the still accelerating race for the BNW.
The Fig.4: Pictures of J. Róna, my favorite artist, were a part of the
BNW exhibition, too.

A visitor of the BNW exhibition is exposed to a lot of impulses, experiences, feelings and impressions due to the whole sophisticated arrangement as well as to the individual artistic works of manifold forms such as performances, installations, pictures, citations of the three famous writers and of others, too, projected movies, sculptures etc.. The movies and various TV info-programs have been nonstop projected and some performances have been accompanied with adequate soft sounds. If you stand at the ground floor in a large hall divided into many separated exhibiting niches you can see high above your head a strange semi-transparent plastic performance resembling to a huge hollow amoeba of which pseudopodia are stretched from one ambit of the highest floor to another. This performance allows you to try crawling through the amoeba from one side to another and to experience anxiety, uncertainty, fear, joy, freedom and other negative or
positive responses to this strange artistic attraction. In the same time while still standing in the hall your attention is attracted with its opposite wall. It is occupied with a big panel towering up almost to the level of the highest (the third) floor. The panel consists of many small screens like the unites of the composite insectivorous eye and the same ads are projected in each of the small screens. They can evoke the Bradbury´s TV-walls or the Orwell´s totalitarian propaganda.

Well, I could depict each thing I saw there in detail but I would be too much long. Because to take pictures was permitted I used this chance and did a lot of shots. Therefore here I´m going to reduce myself to a couple notices only. The rest of this post could be finished with my pictures and shorter comments to them.
The Fig.5: A kind of escape from The BNW.

I can claim that the "Brave New World" exhibition fulfilled my expectations perfectly.When I was passing through the inner labyrinth of the DOX building The Big Brother was always present there in the air. The Big Brother of the propaganda, of the consume, of the advertising, of the war, of the intimidation, of the race for the Brave New World, of the spying each other, of the stupidity. But also I could perceive the tiredness of His constant influence and the vain, desperate or ridiculous attempts to escape from His influence if you still have kept rests of your common sense.

I´d like to thank all the authors of the exhibition and the artists, in short, all the people who have participated in this excellent action.
At least but not last my great thanks belong to Jitka, Klára and Robert. They were my attendants in the exhibition and it was due to them that I could see it. In fact this post could be done thanks to them.

The Fig.6: One of more sections of the A. Huxley´s hutchery.


The Czech version

O třech velkých literárních vizionářích,
které jsem potkal na jedné
pražské výstavě nazvané

BRAVE NEW WORLD
The Fig.7: The lab of predestination by A. Huxley.

Minulou neděli (6.12.2015) jsem navštívil velmi pěknou výstavu. Jmenuje se "Šťastný nový svět" (Brave New World) a je pořádána v jedné veliké budově v pražských Holešovicích (a bude trvat do 25.1. 2015). Nejsem odborník na architektonické styly, ale tuto budovu bych zařadil někam mezi konstruktivismus a funkcionalismus. Při pohledu z ulice se zdá mít velmi strohou formu bez ozdob. Hádám, že byla postavena v padesátých letech minulého století během rudého totalitního režimu podobně jako mnoho jiných budov té doby v této zemi. Nemám žádnou představu o jejích předešlých účelech, ale nyní její veliké vnitřní prostory slouží pro rozmanité dočasné výstavy věnované povětšinou, jak se domnívám, modernímu umění.

Každý zná Julesa Verna a jeho úžasné předpovědi různých vynálezů. V klukovském věku jsem jeho knihy rád čítal. Ale posléze, o pár roků později, jsem narazil skoro současně na zcela jiné literární vizionáře. Byla to novela 451°F od Raye Bradburyho a Konec civilizace od Aldouse Huxleyho.  Od té doby žasnu a sleduji, jak se jejich vize realizují. Třetího z nich, George Orwella, jsem objevil jako posledního. Zatímcu první dva autoři líčí své představy o nepříliš nadějných perspektivách moderní civilizace, G. Orwell se zaměřuje na psychologickou anatomii totalitních težimů obecně. Právě tohle excelentní trio je ústřední bází výstavy.
The Fig.8: Small beds wait for
the new happy children.

Zdá se, že autoři výstavy věnují největší pozornost Aldousi Huxleyovi, jehož motivy prostupují z přízemí až po nejvyšší patro. Ostatně, výstava se jmenuje "Štastný nový svět". Společně se třemi velkými mysliteli jsou rovněž vystavována díla několika zahraničních umělců a našich. Jejich práce jsou v souladu s myšlenkovým odkazem tří zesnulých autorů. Díla vystavujících umělců potvrzují stejné nebo podobné pocity a dojmy z vývoje naší civilizace, jak jsou popisovány ve slavných knihách A. Huxleyho, R. Bradburyho a G. Orwella.

Celá výstava ukazuje a odhaluje holou pravdu o věčné lidské vizi šťastného nového světa. Ukazuje naivní, hloupé a obludné pokusy notoricky známých masových vrahů dosáhnout ho silou. V neposlední řadě výstava ukazuje různě a velmi výchovně, jak jednotlivci naší technokratické civilizace ztrácí vlastní individualitu a autentičnost ve stále zrychlujícím závodě za ŠNS.

Návštěvník výstavy "Šťastný Nový Svět" je vystaven spoustě podnětů, zážitků, pocitů a dojmů kvůli celkovému rafinovanému uspořádání a také kvůli jednotlivým uměleckým dílům různých forem jako
The Fig.9.: Trophies of the consume. 
např. performancí, instalací, obrazů, citátů ze tří slavných spisovatelů a také jiných, promítaných filmů, soch atd.. Filmy a různé TV programy se promítají nonstop a některé performance provází adekvátní tlumené zvuky. Stojíte-li v přízemí v rozlehlé hale rozdělené do mnoha samostatných výstavních nik, můžete vysoko nad hlavou zahlédnout podivnou zpola průsvitnou performanci připomínající obří dutou amébu, jejíž panožky jsou nataženy z jednoho ochozu nejvyššího patra ke druhému. Tahle performance vám umožňuje vyzkoušet si prolezení amébou z jedné strany nad druhou a zažít úzkost, nejistotu, strach, radost, svobodu a další negativní či pozitivní reakce na tuhle podivnou uměleckou atrakci.
Současně, zatímco stále stojíte v této hale, vaši pozornost upoutá její protější stěna.  Zabírá ji velký panel, který se tyčí skoro do úrovně nejvyššího (třetího) patra. Panel se skládá z mnoha malých obrazovek jako jednotek složeného hmyzího oka a v každé z těch malých obrazovek se promítají stejné reklamy. Mohou evokovat Bradburyho telestěny nebo Orwellovu totalitní propagandu.
The Fig.10: Golden is silence.

Nu, mohl bych popisovat každou věc, kterou jsem tam viděl, ale byl bych přespříliš dlouhý. Protože fotit bylo povoleno, využil jsem tu možnost a udělal spousty obrázků. Proto se zde hodlám omezit jenom na pár poznámek. Zbytek tohoto postu by měly zakončit obrázky a krátké komenty k nim.

Mohu prohlásit, že výstava "Šťastný Nový Svět" dokonale splnila má očekávání. Když jsem procházel vnitřní labyrintem DOX budovy, Velký Bratr tam byl ve vzduchu vždycky přítomný. Velký Bratr propagandy, konzumu, války, zastrašování, závodu za Šťasným novým světem, vzájemného špehování, blbosti. Ale dokázal jsem vnímat také únavu z Jeho stálého vlivu a ony marné, zoufalé a směšné pokusy uniknout z Jeho vlivu, pokud si stále zachováváte zbytky zdravého rozumu.
The Fig.11: On the highest terrace of the DOX building.

Rád bych poděkoval všem autorům výstavy a všem umělcům, zkrátka všem lidem, kteří se na této vynikající akci podíleli.
V neposlední řadě patří mé díky Jitce, Kláře a Robertovi. Byli na výstavě mými společníky a je to jejich zásluhou, že jsem ji mohl vidět. Tento post mohl být vlastně vytvořen díky jim.



České titulky k fotografiím:

Obr.1: Zkuste si užít emoční směs úzkosti, strachu, radosti, svobody, nejistoty a mnoha dalších reakcí na naši amébu! Rovněž můžete vidět dva průkopníky v pokusech o dosažení Šťasného nového světa: pana V.I. Lenina a pana J.V. Stalina vpravo. A přímo před očima máte velikou telestěnu sestávající z mnoha malých obrazovek.

Obr.2: Člověk člověku.

Obr.3: Čtyři pranýřovaná lidská monstra.

Obr.4: Součástí BNW výstavy byly rovněž obrazy J. Róny, mého oblíbeného vytvarníka.

Obr.5: Typ úniku před ŠNS.

Obr.6: Jedna z více sekcí líhně A. Huxleye.

Obr.7: Predestinační laboratoř podle A. Huxleye.

Obr.8: Postýlky čekají na nové šťasné děti.

Obr.9: Trofeje z konzumu.

Obr.10: Mlčeti zlato.

Obr.11: Na nejvyšší terase budovy DOX.

Obrázky neoznačené čísly jsou citace z děl slavné trojice autorů. Hojně zdobily výstavní prostory.


pondělí 7. prosince 2015

The English Version

A Woman in A Weasel




Have you ever seen a woman in a weasel? No? Well, now you have the rare occasion to examine her from her head to her feet. At the first glance she looks fragile and innocent but if you become more familiar to her you will see that her appearance is false. In reality she is a cruel and emotionless little beast.
A time before I came upon a picture by Ingres, the famous painter in his times. It has been in a thick encyclopedia devoted to the modern arts and the book has began with the painters placed by historians of the arts in the period so called mannerism.
It is a period of the late renaissance and the late baroque, the time when artists (mostly painters and sculptors) repeated the same with a boring perfectness. It was the end of one very famous and fruitful epoch.
Ingres has been presented as a typical example of mannerism in the encyclopedia. His picture has named: A woman with an ermine. There has been a sitting young slim woman with an ermine coat incl. its head thrown over her naked shoulders on the picture. Her cast is rather frozen, the young woman radiates a kind of a frozen joy, she resembles to an inert doll rather than a healthy young woman in a good mood. She would like to be joyful and relaxed but as if she were elf-struck by her ermine boa. The picture is perfect but I miss the life in it. What I perceive only is the coldness of the flexible little beast in its winter coat.
Well, one day I decided to draw my own version. The result is in front of your eyes.
I´m not going to be weasel-worded. I´ll tell you something. Meet the dearest woman in my life.

The Czech Version

Žena v lasičce

Už jste někdy viděli ženu v lasičce? Ne? Teď máte vzácnou příležitost prohlédnout si ji od hlavy k patě. Na první pohled vypadá křehká a nevinná, ale když se s ní víc seznámíte, poznáte, že má falešný vzhled. Ve skutečnosti je krutou a bezcitnou šelmičkou.
Před časem jsem narazil na jeden obraz od Ingrese, v jeho době slavného malíře. Je v tlusté encyklopedii věnované modernímu umění a ta knížka začíná malíři, kteří historikové umění řadí do období tzv. manýrismu.
Je to období pozdní renesance a pozdního baroka. Je to doba, kdy umělci (hlavně malíři a sochaři) opakovali totéž s nudnou dokonalostí. Byl to konec jedné velmi slavné a plodné epochy.
Ingres je v té encyklopedii uveden jako typický příklad manýrismu. Jeho obraz se jmenuje Žena s hranostajem. Na obraze je sedící mladá štíhlá žena s hranostají kožešinou vč. hlavy přehozenou přes nahá ramena. Její výraz je dost ztrnulý, ta mladá žena vyzařuje jakousi ustrnulou radost, podobá se spíš netečné panence než zdravé mladé ženě v dobré náladě. Ráda by byla veselá a uvolněná, ale jako by byla tím svým hranostajím boa začarovaná. Obraz je dokonalý, ale postrádám v něm život. Jediné, co vnímám, je chlad pružné šelmičky v zimním kabátu.
Před časem jsem se rozhodl nakreslit si vlastní verzi. Výsledek máte před očima.
Nehodlám se vytáčet. Něco vám řeknu. Seznamte se s nejdražší ženou v mém životě.





pátek 4. prosince 2015

The English Version

The Fig.1: Drosera intermedia, one leaf with a victim in detail. Photo by J. Štěpán.




The Green Gems of Our Flora (VII), The Part One

with unique photos of Jakub Štěpán

How The Sundews Opened My Eyes


Adam, my friend, is the chief stimulator of this post. He managed it. He accelerated its origin. Simply he asked Jakub Štěpán (our mutual friend) for some photos of the carnivorous plants growing in Czech republic as well. At the present Internet times it was no problem for Jakub to look into his photo-archive, to choose adequate pictures and to sent them to Adam who resent them to me. It is a big portion I must say. In fact the photos include almost all the carnivorous plants occurring in my country. To present all the pictures in one post would be too much to you and besides lesser is more I think.
The Fig.2: D. intermedia, its whole habitus. Photo by J. Štěpán.

There are a lot of very complicated structures with remarkable functions in the Nature. The man is an owner of the most mysterious of them. It is his brain. Yes, I know now you´re thinking to yourself why is he saying us such a clear thing? Well, my answer is that I want to emphasize its great difference from brains as well as from non brains of the other living beings. It has been said that the exceptional abilities of his brain has expelled the man from the Nature (maybe hence the biblical expulsion Adam and Eve from the Eden). Thank to his brain he has ceased to live his life only but also he has started to think about this world with all the consequences you all have known very well.
The Fig.3: D. intermedia, more plants together.
Photo by J. Štěpán.

One of the first things he had to realize has been that he has not been able to communicate with any living beings other than with members of his own species. The man has understood his exception in the Nature. Since that time he has felt to be very alone. If he has found no understanding among so many myriads of the other living forms throughout the Earth he has turned his eyes up to the sky hoping that perhaps there have been some distant worlds with a similar or even a higher intellect somewhere in the Universe. Unfortunately, the Universe has been silence, no intelligent signals has come to us from its endless distances and sooner or later every UFO phenomenon has turned out to be the product of a too extravagant fantasy so far.

The Fig.4: D. intermedia, a top of its inflorescence.
Photo by J. Štěpán
And how does the previous go with your theme? you may ask yourself. I´m sorry for the long introduction but I need to build a solid base where my next thoughts could start from heading for the target topic. The topic is a sundew, Drosera in Latin. The sundew is one of more genera of the carnivorous plants. These genera are not in one plant family, they belong to various lesser or more relative plant families. In other words the ability of some plants to catch tiny living forms and to make use of their nutrients to their own benefits (so called the phyto-carnivory) has evolved in different families independently. The sundew (Drosera) is placed by botanists into Droseraceae the family (together with three next genera: Aldrovanda, Dionaea and Drosophyllum). 

There are more than 130 species of the sundew (Drosera) genus throughout all the world. With the exception for the antarctic and arctic continent you can find them in Africa, in America, in Asia, in Australia as well as in Europe. While their species diversity is the most numerous in Australia, here in Europe botanists know three species of the sundew having still been growing in Czech republic, too. All the three sundews have become rarer and rarer ´cause their natural habits have been badly destroyed by the man. Today, in my country, mostly you have been able to meet them in reservations where their habits have been preserved strictly.
The Fig.5: A colony of D. intermedia. Photo by J. Štěpán.

Now if the man has not been able to learn to speak with the other living beings at least he has been trying to know them in various indirect ways. I must point out that often he has hardly been able to understand to himself or to come to any consensus with his own members, as we have been able to
The Fig.6: D. rotundifolia, its leafy rose in detail. Photo by J. Štěpán.


see it at the present times. And because he has considered himself to be the smartest of all the living beings living on this planet he has had tendencies to search for any reason independent on his own one. He has tried looking for something what I call the principle of purpose to. It is something what he has not created by himself but it has appeared to be purposeful itself with no his influence. Either he has thought such a thing to be the God´s work or he has tried to explain it to himself with no help of the God. I have been the second case. To me just the sundews and the other carnivorous plants has become to be something what´s looking like very marked emergencies exceeding highly above the other trees in this biological forest of purposefulness.
The Fig.7: D. rotundifolia, more plants together. Photo by J. Štěpán.

I have still been looking at them with a dumb admiration and trying to understand where could their structural logic, their purposeful acting come from if this reason does not come from us or from the God? Could not their purposeful structures and functions be an outcome of their own reason though they have hardly something to do with our brains? And if this is not the God´s will could not this purposefulness rise from them itself spontaneously? If the answer to my last question is yes then
The Fig.8: D. rotundifolia, a dense growth. Photo by J. Štěpán.

what are concrete steps of this process? Ch. Darwin has claimed that the evolution has been driven by the natural selection but he has admitted that he has not been able to explain all the purposefulness in the Nature by the natural selection with no rest. J.B. Lamarck´s attempts to do with this question have been refused by other scientists resolutely. In his times nobody could imagine changes in the hereditary materials during lives of living organisms and then the following transports of those changes to the descendants of those living organisms. Let´s take an example: you will be a regular visitor to a fitness center. You´re a slim and week boy but your regular body building in the fitness center will change your week body into the body of Rambo. According to the Lamarck´s hypothesis your children could inherit your well cultivated muscles with no body building. We know very well that this is not the way how it can work.

The Fig.9: D. anglica growing in a more shadowy place. Photo by J. Štěpán.

To me the sundews stood on the threshold of this great mystery, they opened my eyes to perceive all the biological structures and functions in a more detailed way and in a more different way while the official evolutionary biology interpreted my principle of purpose as the explained matter with the help of long-term geological periods and accidental combinations occurring in genotypes of all the living beings. Indeed, its explanations of this phenomenon were confirmed by the modern molecular biology as well as by the molecular genetics. But something in my head said to me continuously that to explain so elaborate biological systems by this way could not be sufficient. It seemed to be logical to me to suppose a very agile communication between hereditary materials in the body cells (their nuclei) and the world in which they lived and died within all their forms as we knew them in their concrete resemblances (the lion´s resemblance or the sundew´s resemblance or our own resemblance...etc. to you to know exactly what I mean).
The Fig.10: D. anglica exposed to the Sun fully. Photo
by J. Štěpán.

Well, I interrupt this my long narration in this point. If you want to know more you must wait for its second part. In the mean time you can examine the accompanying photos of the three Drosera species incl. one rare hybrid (Drosera x obovata Mert. et Koch, the hybrid between D. anglica and D. rotundifolia) growing rarely in Czech republic. The author of this photo-collection is my friend Jakub Štěpán. Jakub, thanks for your permission to publish your excellent photos in this my post. My thanks belong to Adam, too, ´cause without his continual pushing this post would not be released on the G+ Highway so quickly.

A notice: There are treated with three sundews growing also in Czech republic in this post (D. intermedia Hayne, D. rotundifolia L. and D. anglica Huds.) as well as with one rare hybrid (D. x obovata Mert. et Koch, the hybrid between D. anglica and D. rotundifolia).


To be continued.



The Czech Version

Zelené klenoty naší květeny (VII), Díl I
s jedinečnými fotografiemi Jakuba Štěpána

Jak mi rosnatky otevíraly oči

Hlavním stimulátorem tohoto postu je přítel Adam. Zařídil ho. Urychlil jeho vznik. Prostě požádal Jakuba Štěpána (náš společný přítel) o fotky masožravých rostlin, které rostou také v České republice.
V současné internetové době nebyl pro Jakuba problém podívat se do svého foto-archivu, vybrat příslušné obrázky a poslat je Adamovi, který je přeposlal mně. Musím říci, že je to velká porce. Ty fotky vlastně zahrnují skoro všechny masožravé rostliny, které se v mé vlasti vyskytují.
Uvést všechny obrázky v jednom postě by na vás bylo příliš moc a navíc si myslím, že méně je více.
The Fig.11: D. anglica, a closer view of its folding up inflorescence and two leaves.
 Photo by J. Štěpán.

The Fig.12: D. anglica, an inflorescence in fruit.
Photo by J. Štěpán.
V přírodě existuje spousta velmi složitých struktur s pozoruhodnými funkcemi. Člověk je majitelem té nejzáhadnější z nich. Je to jeho mozek. Ano, vím, teď si říkáte, proč nám něco tak jasného vykládá? Odpovídám, že chci zdůraznit jeho velkou odlišnost od mozků a také ne-mozků ostatních živáčků. Prý člověka z přírody vyloučily mimořádné schopnosti jeho mozku (možná odtud biblické vyhnání Adama s Evou z Ráje). Díky mozku přestal život jenom žít, ale začal také o tomto světě přemýšlet se všemi důsledky, které všichni velmi dobře znáte. Jednu z prvních věcí, kterou si musel uvědomit bylo, že nedokáže komunikovat s žádnými jinými živáčky než s příslušníky vlastního druhu. Člověk pochopil svou výjimečnost v přírodě. Od té doby se cítí velice osamělý. Jestliže nenachází porozumnění mezi tolika jinými živými formami po celé Zemi, obrací zrak k obloze a doufá, že snad kdesi ve vesmíru jsou nějaké daleké světy s podobným či dokonce i vyšším intelektem. Bohužel, vesmír mlčí, žádné inteligentní signály k nám z jeho nekonečných dálav nepřicházejí a prozatím, dříve či později, se každý UFO jev ukazuje jako produkt příliš bujné fantazie.

A jak to předešlé souvisí s tvým tématem? ptáte se možná. Omlouvám se za ten dlouhý úvod, ale potřebuji si postavit solidní základ, odkud by mé úvahy mohly startovat a směřovat k cílovému tématu. Tím tématem je rosnatka, latinsky Drosera. Rosnatka je jedním z mnoha rodů masožravých rostlin. Tyto rody nejsou v jedné rostlinné čeledi, patří do různých více či méně příbuzných čeledí. Jinak řečeno, schopnost některých rostlin lapat drobné živé formy a využívat jejich živin pro vlastní prospěch (tzv. fyto-karnivorie) se vyvinula v odlišných čeledích nezávisle. Rosnatka (Drosera) je botaniky řazena do čeledi rosnatkovitých (Droseraceae) (společně se třemi dalšími rody: aldrovandkou (Aldrovanda), mucholapkou (Dionaea) a rosnolistem (Drosophyllum)).
The Fig.13: D. anglica on mossy islets in water. Photo by J. Štěpán.

Na celém světě existuje přes 130 druhů rodu rosnatka (Drosera). S výjimkou Antarktidy a Arktidy je můžete najít v Africe, v Americe, v Asii, v Austrálii a také v Evropě. Zatímco je jejich druhová rozmanitost nejpočetnější v Austrálii, tady v Evropě botanici znají tři druhy, jež stále rostou také v České republice. Všechny tyto tři druhy se stávají pořád vzácnější, protože jejich přirozené prostředí zle ničí člověk. Dnes se s nimi v mé zemi povětšinou můžete setkat v rezervacích, kde je jejich přirozené prostředí přísně chráněno.
The Fig.14: D.x obovata, a cluster of plants. Photo by J. Štěpán.

Pokud se člověk nedokáže naučit mluvit s ostatními živými bytostmi, snaží se je poznávat různými nepřímými cestami. Musím podotknout, že často sotva umí chápat sám sebe či dojít k jakémukoliv konsensu s vlastními příslušníky, jak to můžeme vidět v současné době. A protože se pokládá za nejchytřejšího ze všech živých bytostí žijících na této planetě, má sklon pátrat po jakémkoliv rozumu nezávislém na jeho vlastním. Snaží se hledat něco, čemu říkám princip účelu. Je to cosi, co sám nestvořil, ale jeví se to účelné samo o sobě bez jeho vlivu. Buď takovou věc pokládá za dílo Boží, nebo si to pokouší vysvětlit bez Boží pomoci. Já jsem ten druhý případ. Pro mne se právě rosnatky a ostatní masožravé rostliny staly čímsi, co vypadá jako velmi nápadné emergence přečnívající vysoko nad ostatní stromy tohoto biologického hvozdu účelnosti.
The Fig.15: D. x obovata, a part of its inflorescence in fruit.
Photo by J. Štěpán.

Stále se na ně dívám s němým obdivem a snažím se pochopit, odkud se mohla vzít jejich strukturní logika, jejich účelové počínání, jestliže tento rozum nepochází od nás či od Boha? Nejsou jejich účelové struktury a funkce výsledkem jejich vlastního rozumu, třebaže mají sotva něco společného s naším mozkem? A není-li tohle Boží vůle, nemohla by tato účelovost vznikat sama o sobě spontánně? Je-li odpověď na mou poslední otázku správná, pak jaké jsou konkrétní kroky tohoto procesu? Ch. Darwin tvrdí, že evoluci pohání přírodní výběr, ale připouští, že neumí vysvětlit všechnu účelnost v přírodě přírodním výběrem beze zbytku. Pokusy J.B. Lamarcka vyrovnat se s touto otázkou jiní vědci rozhodně zamítli. V jeho době si nikdo neuměl představit změny v dědičném materiálu během života živých organizmů a poté následující přenos těchto změn na potomky těchto živých organizmů. Vezměme si příklad: Budete pravidelným návštěvníkem fitness centra. Jste štíhlý a slabý kluk, Pravidelné posilování ve fitku změní vaše tělo v tělo Ramba. Podle Lamarckovy hypotézy, by vaše děti měly zdědit vaše skvěle vypěstované svaly bez posilování. Velmi dobře víme, že tohle není způsob, jak to může pracovat.
The Fig.16: D. x obovata. Photo by J. Štěpán.

Pro mne stály rosnatky na prahu tohoto velkého tajemství, otvíraly mi oči, abych vnímal všechny biologické struktury a funkce detainěji, odlišněji, zatímco oficiální evoluční biologie vykládala můj princip záměru jako vysvětlenou záležitost pomocí dlouhodobých geologických období a nahodilými kombinacemi, jež se odehrávají v genotypech všech živých bytostí. Ostatně, její vysvětlení tohoto jevu potvrzovaly molekulární biologie a rovněž molekulární genetika. Ale v hlavě mi něco neustále říkalo, že vysvětlit tak jemně propracované bio-systémy tímto způsobem nemůže být dostatečné. Zdálo se mi logické předpokládat velice čilou komunikaci mezi dědičným materiálem v tělních buňkách (v jejich jádrech) a světem, v němž žijí a umírají v rozsahu všech svých forem, jak je známe v jejich konkrétních podobách (lví podoba nebo podoba rosnatky či naše vlastní podoba......atd. pro vás, abyste věděli přesně, co mám na mysli).
The Fig.17: D. intermedia, a cluster of plants red in color. Photo by J. Štěpán.

V tomto bodě své dlouhé vyprávění přerušuji. Chcete-li se dozvědět víc, musíte počkat na jeho druhou část. Prozatím si můžete prohlížet průvodní fotografie tří druhů rosnatek včetně jednoho křížence, které vzácně rostou v České republice. Autor této foto-kolekce je můj přítel Jakub Štěpán. Jakube, díky za povolení publikovat v mém postu Tvé vynikající fotografie. Mé díky náleží také Adamovi, protože bez jeho neustáleho ponoukání by tento post nebyl na dálnici G+ tak rychle uvolněn.

Pokračování příště.


České popisky k obrázkům:

Obr.1: Rosnatka prostřední (Drosera intermedia Hayne), jeden list s obětí v detailu. Foto J. Štěpán.
Obr.2.: R. prostřední (D. intermedia Hayne), celkový vzhled. Foto J. Štěpán.
Obr.3: R. prostřední (D. intermedia Hayne), více rostlin pohromadě. Foto J. Štěpán.
Obr.4: R.prostřední (D. intermedia Hayne), vrchol květenství. Foto J. Štěpán.
Obr.5: Kolonie rosnatky prostřední (D. intermedia Hayne). Foto J. Štěpán.
Obr.6: Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia L.), listová růžice v detailu. Foto J. Štěpán.
Obr.7. R. okrouhlolistá (D. rotundifolia L.), více rostlin pohromadě. Foto J. Štěpán.
Obr.8: R. okrouhlolistá (D. rotundifolia L.), hustý porost. Foto J. Štěpán.
Obr.9: R. anglická (Drosera anglica Huds.), rostoucí na stinnějším místě. Foto J. Štěpán.
Obr.10: R. anglická (D. anglica Huds.), plně vystavená slunci. Foto J. Štěpán.
Obr.11: R. anglická (D. anglica Huds.), bližší pohled na její rozvíjející se květenství a dva listy. Foto J. Štěpán.
Obr.12: R. anglická (D. anglica Huds.), plodné květenství. Foto J. Štěpán.
Obr.13: R. anglická (D. anglica Huds.) na mechatých ostrůvcích ve vodě. Foto J. Štěpán.
Obr.14: R. obvejčitá (D. x obovata Mert. et Koch), hybrid mezi D. anglica x D. rotundifolia, shluk rostlin. Foto J. Štěpán.
Obr.15: R. obvejčitá (D. x obovata Mert. et Koch.), část plodného květenství. Foto J. Štěpán.
Obr.16: R. obvejčitá (D. x obovata Mert. et Koch). Foto J. Štěpán.
Obr.17: Rosnatka prostřední (D. intermedia Hayne), shluk rostlin rudě zbarvený. Foto J. Štěpán.

Poznámka:
V tomto postě se pojednává o třech rosnatkách (rosnatka prostřední - D. intermedia Hayne, rosnatka okrouhlolistá - D. rotundifolia L. a r. anglická - D. anglica Huds.) a rovněž o jednom vzácném kříženci (r. obvejčitá - D. x obovata Mert. et Koch., kříženec mezi r. anglickou (D. anglica) a r. okrouhlolistou (D. rotundifolia)).