The English Version

How I Met Two Salamanders

The Fig.1: My first shot of the Sal I.

I do not think that they looked like the ones from the War with Salamanders, the famous sci-fi book written by our world known author, Karel Čapek. First the two salamanders were seen by my two usual attendants participating in our mutual trips, i.e. by my son and by our mutual friend. As usually, they stepped up alongside a brook faster than me. The Moravanský brook falls down from the hills rising high above Elbe the river in cascades interrupted by more or lesser direct stretches to finish its journey just in this river.

The Fig.2: The Sal I in more detail.

Than we started to climb up alongside the brook, Vendy´s car was left nearby the entrance into this preserved zone, in Dolní Zálezly the village. It was on April the 9th of this year (2016).

The Fig.3: The Sal I is heading for the opposite bank.

"There´s something interesting to you there!" both my attendants called while we were hardly in the half of our climb. They were standing and pointing down to the stream of the brook to our left side. It took a while only and I was with them. I saw the first salamander immediately. It rested with no motion in the middle of the brook, with its head situated upstream, its body caught among dead branch fragments and stones, the head and the back above water surface, the tail and lower parts of the body in water but it was translucent and then you could see its submerged body parts quite well though the transparency of running water was interrupted by its rippling.

The Fig.4: The first amphibian shows that it is at home both
in water and in land.

I wanted to take its pictures, the more the better, but I needed to approach to it as close as possible. Therefore I stepped out of the way and I tried stepping down a short stretch sloping down to the bank of the brook as silently as possible. Despite my efforts to reach the edge of the bank without the salamander noticed me the right contrast happened. It turned its head to the opposite bank and started swimming to it with waving motions of its body from one side to another. And while I was standing on the edge of the bank already I could observe it and take some shots of its escape, first in water and then in land among twigs and dead leaves. I ceased taking pictures of it while its head started disappearing in a crevice on the opposite bank.

The Fig.5: The Sal I in land.

Well, we continued on in our climbing up alongside the brook and for a while the second salamander was announced by my attendants. When I walked to the place I saw the same scene as a while before. The second salamander was in the same position in the middle of the brook as the first one did. This time the terrain sloping down to the bank of the brook was not so steep. And besides the brook was near in this place, I could jump on the opposite bank easily. I did this one or two meters higher upstream rightly before the salamander´s eyes.

The Fig.6: This is its last shot than its head disappeared in a crevice
under a rest of the dead branch.

Unlike the first one this kept its position with no signs of its escape. As soon as I found myself on the opposite bank I started approaching to the salamander in a very careful way till I reached the point at the same line with it. I could see that it disliked my doing 'cause it made an attempt to hide under water but a minute later its head reappeared above water surface and it became to be still. It was an ideal position to take a picture of it. All the time I photographed it this second salamander kept its position in the middle of the brook with no tendency to escape. We left it behind us in the same position. Its nerves were better than the first´s ones.

The Fig.7: The Valley of the Moravanský brook, its stretch
between the salamander I place and the salamander II place.

The Czech Version

Jak jsem potkal dva mloky

The Fig.8: This is my first shot of the Sal II. It is screened a bit with
twigs and fragments of dead branches.

Nemyslím, že ti dva vypadali jako ti z Války s mloky, sci-fi od našeho světově známého spisovatele Karla Čapka. První oba mloky spatřili moji dva obvyklí společníci, kteří se podílejí na našich společných výletech, tj. můj syn a náš společný přítel. Jako obvykle vystupovali vzhůru podél potoka rychleji než já. Moravanský potok spadá z kopců, jež se zvedají vysoko nad řekou Labe, v kaskádách přerušovaných více méně rovnými úseky a končí svou cestu právě v této řece.

The Fig.9: With its head above surface the Sal II gave the best chance to me
to take its best portrait. The shot is taken from the opposite bank.

Než jsme začali podél potoka stoupat, Vendyho auto bylo zanecháno nedaleko vstupu do této chráněné zóny v osadě Dolní Zálezly. Bylo to 9. dubna letošního roku.

The Fig.10: To dive was its only attempt how to escape from my attention.

"Támhle je pro tebe něco zajímavého!" volali oba moji kumpáni, zatímco jsme byli sotva v polovině stoupání. Stáli a ukazovali dolů do proudu potoka po naší levé straně. Trvalo  jen chvilku a byl jsem u nich. Prvního mloka jsem spatřil okamžitě. Spočíval nehybně uprostřed potoka, s hlavou proti proudu, tělo zachyceno mezi úlomky odumřelých větví a kameny, hlava a hřbet nad vodou, ocas a spodní části těla ve vodě, ale protože byla průhledná, mohli jste vidět docela dobře jeho ponořené tělní části, i když průhlednost tekoucí vody narušovalo její čeření.

The Fig.11: Its deepest dive with its head under a dead branch.

Chtěl jsem udělat jeho obrázky, čím víc, tím lépe, ale potřeboval jsem se k němu přiblížit co nejblíž. Proto jsem sešel z cesty a snažil jsem se sestupovat krátkým úsekem, který se svažoval ke břehu potoka, co možná nejtišeji. Vzdor mé snaze dosáhnout okraje břehu, aniž by si mě mlok všimnul, stal se pravý opak.

The Fig.12: A while later its head reappeared above the surface.

Stočil hlavu k opačnému břehu a začal k němu plavat vlnitými pohyby těla ze strany na stranu. A zatímco jsem už stál na kraji břehu, mohl jsem ho pozorovat a pořizovat jeho snímky, nejprve ve vodě a posléze na souši mezi větvičkami a odumřelým listím. S jeho focením jsem přestal, když mu hlava začala mizet v jakési spáře na protějším břehu.

The Fig.13: The Sal II with its head and its body emersed above water.

Pokračovali jsme ve stoupání podél potoka a za chvilku moji společníci ohlašovali druhého mloka. Když jsem k místu došel, spatřil jsem stejnou scénu jako chvíli před tím. Druhý mlok se nacházel ve stejné pozici uprostřed potoka jako ten první. Tentokrát se terén tak moc ke břehu potoka nesvažoval a navíc byl v tom místě potok úzký, lehce jsem mohl přeskočit na protější břeh. Udělal jsem to pár metrů výš proti proudu přímo před mločím zrakem.

The Fig.14: Its left forelimb is well seen on this picture. It tried to crawl the
dead branch up.

Na rozdíl od prvního mloka, tenhle držel pozici bez náznaků úniku. Jakmile jsem se ocitl na druhém břehu, začal jsem se k mlokovi velice opatrně přibližovat, dokud jsem nedosáhl bodu ve stejné linii s ním. Viděl jsem, že se mu moje počínání nezamlouvá, protože se pokusil potopit pod vodu, ale o chvíli později se jeho hlava znovu objevila nad hladinou a znehybněl.

The Fig.15: The Sal II is resting on the dead branch with its two forelimbs.

Byla to ideální pozice k jeho nafocení. Tenhle druhý mlok, po celou dobu, co jsem ho fotil, zaujímal stejnou pozici uprostřed potoka bez tendence uniknout. Zanechávali jsme ho za sebou v téže pozici. Měl lepší nervy než ten první.

The Fig.16: My last shot of the Sal II in more detail.

České popisky k obrázkům:

Obr.1: Můj první snímek mloka I.
Obr.2: Mlok I detailněji.
Obr.3: Mlok I míří k protějšímu břehu.
Obr.4: První obojživelník ukazuje, že je doma ve vodě i na souši.
Obr.5: Mlok I na souši.
Obr.6: Tohle je poslední záběr, než jeho hlava zmizela ve štěrbině pod odumřelou větví.
Obr.7: Údolí Moravanského potoka, úsek mezi místem s mlokem I a místem s mlokem II.
Obr.8: Toto je můj první snímek mloka II. Je trochu cloněn větévkami a úlomky odumřelých větví.
Obr.9: Mlok II mi s hlavou nad hladinou poskytl nejlepší šanci k pořízení jeho nejlepšího portrétu. Záběr je pořízen z protějšího břehu.
Obr.10: Potopit se byl jeho jediný pokus jak uniknout z mé pozornosti.
Obr.11: Jeho nejhlubší ponor s hlavou pod odumřelou větví.
Obr.12: Po chvilce se jeho hlava opět zjevila nad hladinou.
Obr.13: Mlok II hlavou a tělem vynořený nad vodou.
Obr.14: Na obrázku je dobře vidět jeho levá přední končetina. Pokoušel se vylézt na odumřelou větev.
Obr.15: Mlok II spočívá na mrtvé větví oběma předními končetinami.
Obr.16: Můj poslední snímek mloka II ve větším detailu.

The English Version

The Icarus Fall

Well, this is a next inspiring Greek myth I longed to express by a drawing. I did a roughcast several months ago but it remained unfinished in this form for a long time. Almost yesterday (4.8.´16) in the evening I finished it completely.

As long as I know Daedalos was his Father. He was an inventor and he longed to fly like a bird. He wanted to see the world in the same way as the birds could see it. He made bird wings for himself and he attached them to his arms and his first attempts to fly up turned out to be successful. He did not forget his son Icarus and then he made bird wings for him, too.

To be able to fly as a bird had to be amazing and then no wonder that both Daedalos and Icarus enjoyed it. They were the first people able to do something like that. As soon as they adopted all basic flying maneuvers lower above ground they wanted to get higher and higher into the sky.

The fly had to be very exciting to young Icarus especially. His Father was much more careful and then he warned him not to approach to the Sun as they were nearing to its hot zone already. But Icarus did not hear his warnings or he did not want to hear them. Every wave of his wings got him nearer to the Sun´s firing sphere.

Then it happened what it had to. Wax holding all the wing construction together started melting quickly. Ikaros wings began to crumble away. Within a while his fly became to be a steep vertical fall. The only thing what his Father Daedalos could do was to watch the tragedy with no chance to help him.

Often our parents say to us: Don´t do it, this is no good way how to accomplish your goal, obey!, listen to my warnings etc. but we their children do not care of their advice too much and we prefer our own ways to their opinions. And that is very good ´cause:

If each of new generations did the same as the previous ones there could be no advance in the mankind´s development. Unfortunately, this principle has always had a lot of victims.

The Czech Version

Ikarův pád

Tohle je další inspirativní řecký mýtus, který jsem toužil vyjádřit kresbou. Před několika měsíci jsem udělal hrubý náčrtek, ale dlouhou dobu v této formě zůstával nedokončený. Teprve včera večer (8.4.´16) jsem ho úplně dokončil.

Pokud vím, jeho otcem byl Daidalos. Byl vynálezcem a toužil létat jako pták. Chtěl vidět svět stejně jako ho mohou vidět ptáci. Udělal si pro sebe křídla a připojil si je k pažím a jeho pokusy létat se ukázaly úspěšné. Nezapomněl na syna Ikara, a tudíž mu taky zhotovil křídla.

Moci létat jako pták muselo být úžasné, není tedy divu, že si to Daidalos s Ikarem užívali. Byli prvními lidmi schopnými něco takového provádět. Jakmile si osvojili všechny základní letové manévry nízko nad zemí, chtěli se dostat výš a výš do nebe.

Ten let musel být vzrušující zejména pro mladého Ikara. Jeho otec byl mnohem opatrnější, a proto ho varoval, aby se nepřibližoval ke slunci, jak už se blížili do jeho horké zóny. Ale Ikaros jeho varování neslyšel nebo je slyšet nechtěl. Každé mávnutí křídel ho přibližovalo ke sluneční palebné zóně.

Pak se stalo, co se stát muselo. Vosk, který držel celou křídelní konstrukci pohromadě, se začal rychle rozpouštět. Ikarova křídla se začala rozpadat. Během chvíle se jeho let změnil ve strmý kolmý pád. Jediné, co mohl jeho otec Daidalos dělat bylo sledovat tu tragédii bez šance mu pomoci.

Rodiče nám často říkají: Nedělej to, tohle není dobrý způsob, jak dosáhnout svého, poslechni!, naslouchej mým varováním a tak podobně., jenomže my, jejich děti, na jejich rady moc nedbáme a před jejich názory dáváme přednost vlastním cestám. A to je velmi dobře, protože:

Kdyby každá z nových generací dělala totéž jako předešlé, v rozvoji lidstva by neexistoval žádný pokrok. Bohužel, tento princip má vždycky spoustu obětí.

The English Version

The Fig.1: M.x soulangeana, flowers in detail. They are erect and robust.

On Magnolia x soulangeana in flower

or

When Water Lilies Flower on Trees

I like the magnolias and just now it is their time when they are in full flower here in my country. This year they have started flowering in the middle of April.

There are more species of this ancient genus. The most often cultivated magnolia in the Prague part where I live is no pure species. It is a hybrid created by Mr. Étienne Soulange-Bodin in 1820. First the hybrid flowered six years later (1827) and it was fertile (a Wikipedia source). É. Soulange-Bodin has died many years ago but his hybrid has survived till our times and it has seemed that its favor has been increasing in various Prague parks and private gardens.

The Fig.2: M.x soulangeana, one would say that water
lillies or lotuses flower on the tree.

A couple days before I passed through streets of Dolní Chabry (the name of the Prague part where I live) and I did not forget to take my Canon. My plan was to take some pictures of this hybridized magnolia if I saw it in private gardens on my way.

Well, I passed by three specimens in flower in total. Two of them has had the most often form of a low bush or a young tree. You can tell a trunk from a crown hardly. The third has been growing nearby the house where I have lived and this specimen has been a true tree. You can differ its naked tall trunk from its crown consisting of branches. And its branches must be very resistant because they bear a great weigh of robust flowers. The density of flowers on each branch is very high.

The Fig.3: While massive flowering occurs leaves start germinating only
with this hybridized magnolia.

Whenever I have seen Magnolia x soulangeana (its name in Latin) in flower I have always evoked a strange idea of flowering water lilies in a tree crown. Really, there is a resemblance in size as well as in color between them. But as soon as we would go into details this resemblance would loss its effect.
The flower morphology of the magnolias is much simpler than the one of the water lilies. Botanists place the magnolias into the very beginning of the plants of which seed is covered with an encasement. In the taxonomy terms the magnolias open the Magnoliophyta division and the Magnoliopsida class or Dicotyledonae, i.e. the plants germinating with two cotyledons.

The Fig.4: The flower corolla consists of so called tepals,
the term used by botanists if the calyx is missing.

Thank to Mr. É. Soulange-Bodin we can enjoy the beauty of this flowering hybrid every spring. The phenomenon does not last for a long time. The flowers goes away very fast. Their tepals create wide circles under their bushes or trees. Their white and pink coloration gets into a cocoa hue on the ground. Only then leaves start to grow. From time to time we can observe one or two late flowers lost in foliage during summer but the massive flowering is always the matter of the early spring time.

I suppose you would like to know what species are the parents of this hybridized magnolia. Neither of them shows so pompous flowers as their child does. The first is Magnolia denudata and the second is Magnolia liliiflora.

The Fig.5: The pink coloration of tepals is concentrated at the base
including the central and lateral nerves.

The odour of M. x soulangeana flowers is sweet and heavy or opiate. Some people dislike it. It can cause a headache. I think it to be pleasant but I have never spent a longer time by sitting on a bench in an immediate vicinity of a flowering specimen so far. If yes, maybe my opinion would be different.

A comment on photos in this post:

I took three specimens of this hybrid in total. The Fig.10 belongs to the first of them. The Fig.9 and the Fig.8 show the second young plant and the rest of the photos is devoted the third specimen, maybe the oldest specimen of M. x soulangeana in Dolní Chabry.

The Czech Version

The Fig.6: This M.x soulangeana grows in a private garden nearby the place where I live.
This specimen must be one of the oldest ones in this Prague part because it forms a clear tree.
Most of the other specimens in this Prague suburb is represented rather by bushes or young trees than adult trees.

O šácholanu Soulangeovu (Magnolia x soulangeana) v květu

aneb,

když na stromech kvetou lekníny

Mám magnolie rád a právě teď je doba, kdy jsou v mé vlasti v plném květu. Letos začaly kvést uprostřed dubna.

The Fig.7: A part of the tree crown of the specimen on the Fig.6.

Existuje více druhů tohoto starobylého rodu. Nejčastěji pěstovaná magnolie v pražské čtvrti, v níž bydlím, není čistý druh. Je to kříženec vytvořený panem Étiénnem Soulange-Bodinem v r. 1820. Kříženec poprvé kvetl o šest let později (1827) a byl plodný (zdroj z Wikipedie). É. Soulange-Bodin už mnoho let nežije, ale jeho hybrid přežívá do našich časů a zdá se, že jeho obliba v pražských parcích a soukromých zahradách vzrůstá.

Před pár dny jsem procházel ulicemi Dolních Chaber (název pražské čtvrti, kde bydlím) a nezapoměl jsem si vzít svůj Canon. Měl jsem v plánu pořídit nějaké obrázky této zkřížené magnólie, pokud cestou její formy uvidím.

The Fig.8: A younger specimen. Flowers go away fast and
their tepals cover the ground like fallen angels.

Celkem jsem prošel kolem tří vzorků v květu. Dva z nich mají nejčastější formu nízkého keře či mladého stromku. Sotva dokážete rozlišit kmen od koruny. Třetí roste nedaleko od domu, kde bydlím a tento vzorek je pravý strom. Můžete jeho holý vysoký kmen odlišit od koruny sestávající z větví. A jeho větve musí být velmi odolné, protože nesou velkou váhu robustních květů. Hustota květů na každé větvi je velmi vysoká.

Kdykoliv vidím šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana latinsky) v květu, pokaždé si vybavuji podivnou představu o kvetoucích leknínech v koruně stromu. Opravdu je mezi nimi ve velikosti a také ve zbarvení jistá podobnost. Ale jakmile bychom zašli do detailů, tato podobnost by ztratila na účinku. Květní morfologie magnolií je mnohem jednodušší než květní morfologie leknínů. Botanici řadí magnolie na samý začátek rostlin, jejichž semena jsou kryta obalem. Taxonomicky magnolie zahajují oddělení krytosemenných rostlin (Magnoliophyta) a třídu rostlin dvouděložných (Magnoliopsida) nebo Dicotyledonae, tj. rostlin dvouděložných klíčících dvěma dělohami.

Díky panu Soulangeovi se můžeme těšit krásou tohoto kvetoucího křížence každé jaro. Ten jev netrvá dlouho. Květy rychle vadnou. Tepaly pod svými keři či stromy vytvářejí široké kruhy. Jejich bílé a růžové zbarvení dostává na zemi kakaový odstín. Teprve pak začínají růst listy. Občas můžeme během léta pozorovat pár pozdních květů ztracených v olistění, ale hromadné kvetení je vždy záležitostí časného jara.

The Fig.9: The same young specimen as on the previous
photo.

Předpokládám, že byste rádi věděli, jací jsou rodiče této hybridní magnolie. Žádný z nich nevykazuje tak pompézní květy jako jejich dítě. První je šácholan olysalý (Magnolia denudata) a druhý je šácholan liliokvětý (M. liliiflora).

Vůně květů šácholanu Soulangeova (M. x soulangeana) je sladká a těžká či omamná. Někteří lidé ji nemají rádi. Může způsobit bolení hlavy. Já ji považuji za příjemnou, ale prozatím jsem nikdy nestrávil delší čas tím, že bych seděl na lavičce v bezprostřední blízkosti nějakého kvetoucího exempláře. Kdyby ano, možná bych měl jiný názor.

Popisky k obrázkům (Texts to pictures in Czech):

Obr.1.: Šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana), květy v detailu. Jsou vzpřímené a robustní.

Obr.2: Šácholan Soulangeův (M. x soulangeana). Člověk by řekl, že na stromě kvetou lekníny nebo lotosy.

Obr.3: Zatímco probíhá masivní kvetení, listy u této hybridní magnolie teprve začínají rašit.

Obr.4: Květní koruna se skládá z tzv. tepalů, termín, který používají botanici, chybí-li kalich.

Obr.5: Růžové zbarvení tepalů se soustřeďuje při bázi včetně středního a bočních nervů.

The Fig.10: The first M. x soulangeana shot taken by my Canon on my way.
It decorates the place with its massive flowering.

Obr.6: Tento šácholan Soulangeův (M. x soulangeana) roste v soukromé zahradě nedaleko místa, kde bydlím. Exemplář musí být jedním z nejstarších v této pražské části, protože vytváří jasný strom. Většina z ostatních vzorků v tomto pražském předměstí je zastoupena spíše keři či stromky než dospělými stromy.

Obr.7: Část stromové koruny vzorku na obr. 5.

Obr.8: Mladší exemplář. Květy rychle vadnou a jejich tepaly pokrývají zem jako padlí andělé.

Obr.9: Stejný vzorek jako na předešlé fotografii.

Obr.10: První snímek šácholanu Soulangeova (M.x soulangeana) pořízený cestou mým Canonem. Zdobí místo hromadným kvetením.

Poznámka k fotografiím k tomuto postu:

Pořídil jsem celkově tři vzorky tohoto křížence. Obr.10 patří prvnímu z nich. Obr.9 a obr.8 ukazují druhou mladou rostlinu a zbytek fotografií je věnován třetímu vzorku, snad nejstaršímu vzorku šácholanu Soulnageova (M. x soulangeana) v Dolních Chabrech.

The English Version

Basty´s Last Way with A Silly billy

Basty was the biggest dog we have ever had. He was a Newfoundland dog but he was not pedigree. I would say that a little of the Labrador dog´s blood could cycle in his bloody circle.
He was more than fourteen years old when he died. He started going his last way with a Silly billy two years ago.

He died on February early in one morning. It was no sadden death. Several months before his death our old Basty was afflicted with a tumor of his mouth cavern disfiguring his nose. He accepted food but often he bled from his maw. We knew a way how to stop this bleeding. We took care of him with no help of a vet. To rely on a vet´s help seemed to us to be useless and vain. This sort of dogs has no long life. Usually it comes to its death shortly after the tenth year of its life. Basty had a long life from this point of view. About two weeks before his death he stopped walking because his hind legs become paralysed. We knew he was dying. We wanted no vet to take his life. We wanted no vet to cure him. We did not want to spend money in vain because we knew that the aging and the death could not be eliminated.

The Silly billy was a small woman in her red overalls. Her overalls had a lot of pockets yellow in color. But first of all my attention was attracted with her red cap with several points on its top as they can be seen on my drawing. I imagined a silly billy automatically. I thought she had a helper with herself but nobody else entered our hall where Basty´s dead body lain under a blanket to be prepared for its last way. When we paid for his transport I had to help the Silly billy to removed his body from the hall to the car parking in the street in front of our gate. But first we had to put his body into a black plastic bag the Silly billy had with herself.

In fact it was a funeral car for Basty with the Silly billy sitting behind its wheel. I was standing at the gate while the funeral car with Basty´s body was starting to go away. Basty´s body could be burnt forever. I was standing there and I was looking at the receding back of the car. Farewell Basty! I thought to myself in my deep sorrow.

It was our Basty.

The Czech Version

Bastyho poslední cesta s kašpárkem

Basty byl největší pes, jakého jsme kdy měli. Byl Newfoundland, ale nebyl čistokrevný. Řekl bych, že mu v krevním oběhu mohla kolovat trocha krve z Labradora.
Když umřel, bylo mu přes 14 let. Na poslední cestu s kašpárkem se vydal před dvěma lety.

Umřel časně jednoho únorového rána. Nešlo o žádnou náhlou smrt. Několik měsíců před smrtí byl náš starý Basty postižen nádorem ústní dutiny, který mu znetvořoval čenich. Potravu přijímal, ale často krvácel z tlamy. Znali jsme způsob, jak krvácení zastavit. Starali jsme se o něj bez pomoci veterináře. Spoléhat na pomoc nějakého veta nám připadalo zbytečné a marné. Tohle psí plemeno nemá dlouhý život. Obyčejně umírá krátce po desátém roce života. Z tohoto hlediska měl Basty dlouhý život. Asi dva týdny před smrtí přestal chodit, protože mu ochrnuly zadní nohy. Věděli jsme, že umírá. Nepřáli jsme si, aby mu bral život veterinář. Nechtěli jsme, aby ho veterinář léčil. Nechtěli jsme utrácet peníze marně, protože jsme věděli, že stárnutí a smrt se odstranit nedají.

Basty in snow in the garden.

Kašpárek byla malá žena v červené kombinéze. Kombinéza měla spousty kapes žluté barvy. Ale především mou pozornost upoutala její červená čapka s několika cípy na vrcholu, jak je lze vidět na mém obrázku. Automaticky jsem si představil kašpárka. Myslel jsem, že má s sebou pomocníka, ale nikdo jiný nevstoupil do síně, kde Bastyho tělo leželo pod pokrývkou připraveno na poslední cestu.
Když jsme za jeho přepravu zaplatili, musel jsem Kašpárkovi pomoct přemístit tělo ze síně do auta parkujícího na ulici před brankou. Ale nejdřív jsme jeho tělo museli vložit do černého plastikového pytle, který měl Kašpárek s sebou.

Vlastně to byl pro Bastyho pohřební vůz s Kašpárkem za volantem. Stál jsem u branky, zatímco pohřební auto začínalo odjíždět. Bastyho tělo mělo být navždy spáleno. Stál jsem tam a díval se na vzdalující se zadek vozu. Sbohem Basty! pomyslel jsem si v hlubokém zármutku.

České ekvivalenty popisků k fotografiím:
Č.1: To byl náš Basty.
Č.2: Basty ve sněhu na zahradě.