The English Version

How I didn´t see Y. A. Gagarin

On April the 12-th 1961 I was six years old. The first man has found himself out of the atmosphere of his native planet. He orbited the Earth and then he landed on it happily again. It was not only the triumph of the USSR. This heroic event exceeded the politic rivalship between The USSR and The USA. It was the event of the mankind. All the world celebrated it. All the world wanted to see the first man he accomplished it. And so Yuri A. Gagarin started to enjoy his famous journey throughout the world. On his triumphal journey and among many countries he visited to Czechoslovakia, too.

The memory has already been very old and uncertain. Maybe if my Mother and my Father didn´t remember it to me many times during their lives now I could´t recall it. Thanks to them it has seemed to me that at least a bit of the story has remained in my brain as my own experience.

My Mother took me to The Libensky Bridge to see Y.A.Gagarin and to wave to him. His way could go over this Prague bridge after his visit to workers of a vell known Prague plant in the Prague section named Vysočany. Pavements of the bridge were overcrowded by people. My not too tall Mother holding my hand started to get through the crowds bravely. She was trying to find any appropriate place among all the people but the same efforts were making by the others because everybody wanted to see Yuri and everybody wanted to wave to the first Soviet Cosmonaut and as it were not speaking of me there were much more the taller people than my Mother on the bridge. They held their good positions hard and they weren´t willing to make a small slot among their bodies so that we could see something at least.

As for me I saw feet and backs of all the people only and this gave no chance to see the moment when Yuri A. Gagarin would pass by our place where we were standing in the middle of the forest of bodies. The more my dear Mother was trying to get any better position for us the more I was boring and angry.
The short moment of the Gagarin´s passage was approaching and my Mother didn´t give herself up. She kept asking backs of the bodies in front of her for to be so kind and to allow us to glance Yuri at least. At last a small rift appeared between the bodies and Yuri in his car was not so far according to the exultant crowds. My Mother pointed to the rift and she was saying to me that Gagarin was going already. But disgusted with our bad position I sulked. I refused to obey her. She tried to convince me to see but I remained to be sulky. If I could´t see Yuri rightly I didn´t need to see him at all!
Though Yuri A. Gagarin was passing by our place slowly and then there was a chance to glance him for a short time at least I kept standing back to the rift and gazing at the forest of feet around me while my Mother saw him and she was waving to him in a hearty way through the narrow rift.
Though I was in the right place at the right time I didn´t see him.
This is my small contribution to the great event of the mankind.

To my picture:
My vizual form of the depicted memory. You can see my Mother and my sulkiness in the crowd while Y.A. Gagarin is passing by our place just in the moment.

To my recording:
It´is my own interpretation of the song. It was composed and recorded within a very short time. It was interpreted by Gustav Brom, the founder and frontman of the G. Brom´s jazz orchestra. Though he has died several years ago his orchestra has been playing so far. The radio played the simple melody at the swinging rhythm more than very often. The song was very popular, its name was "Good Day, Major Yuri Gagarin".
A while before I listened to the radio where they recalled Y.A. Gagarin. I learnt that the first foreign place he visited to after his very success mission was Prague, Czechoslovakia.
The band on my drawing isn´t the G. Brom´s orchestra. It is the Cranberries group. The group has concerted in Prague twice. I was at their first concert and then, after several years, I visited to their second one, too. So you can imagine Cranberries playing the song in honour of J.A. Gagarin instead of their famous Zombie. I had no better illustration to the recording and so I chose something with a music topic.

The Czech version

Jak jsem neviděl J.A. Gagarina

12. dubna 1961 mně bylo šest let. První člověk se ocitl mimo atmosféru své rodné planety. Obletěl Zemi a pak na ní zase šťastně přistál. Byl to nejen triumf Sovětského Svazu.Tahle heroická událost přesáhla politické rivalství mezi SSSR a USA. Byla to událost lidstva. Celý svět ji oslavoval. Celý svět chtěl vidět prvního člověka, který toho dosáhl. A tak si J. A. Gagarin začal užívat svou slavnou cestu po světě. Na své triumfální cestě a mezi mnoha zeměmi navštívil rovněž ČSSR.

Ta vzpomínka je už velmi stará a neurčitá. Možná, kdyby mi ji rodiče za života mnohokrát nepřipomínali, teď bych si na ni nedokázal vzpomenout. Díky jim se mi zdá, že aspoň kousek z té historky zůstal v mém mozku jako můj vlastní zážitek.

Mátka mě vzala na Libeňský most, abych Gagarina viděl a zamával mu. Jeho cesta měla vést přes tento pražský most po návštěvě dělníků jedné dobře známé pražské továrny v pražském obvodě zvaném Vysočany. Chodníky mostu byly přeplněné lidmi. Má nepříliš vysoká matka, která mě držela za ruku, se těmi davy začala statečně prokousávat. Snažila se mezi všemi těmi lidmi najít jakékoliv vhodné místo, ale stejnou snahu vynakládali i ostatní, protože Jurije chtěl vidět každý a každý chtěl prvnímu kosmonautovi zamávat a jak tomu bývá, o mě nemluvě, na mostě bylo mnohem víc vyšších lidí než moje matka. Tvrdě si drželi své pozice bez ochoty vytvořit mezi svými těly malou štěrbinu, abychom mohli aspoň něco vidět.

Pokud jde o mne, viděl jsem jen nohy a záda všech těch lidí a to nedávalo žádnou vyhlídku zahlédnout moment, až bude Jurij A. Gagarin projíždět kol našeho místa, kde jsme stáli uprostřed lesa těl. Čím víc se má drahá matka snažila získat pro nás jakoukoliv lepší pozici, tím víc jsem byl otrávený a naštvaný. Krátký okamžik Gagarinova průjezdu se blížil a matka se nevzdávala. Neustále prosila záda před sebou, aby byla tak laskavá a umožnila nám Jurie aspoň letmo zahlédnout.
Konečně se mezi těly objevil průzor a Jurij ve svém voze, podle jásajících zastupů, nebyl tak daleko. Matka ukazovala na průhled a říkala mi, že Gagarin už jede. Já jsem však, znechucen naším špatným postem, trucoval. Odmítal jsem ji uposlechnout. Snažila se mě přesvědčit, abych se podíval, ale já zůstával tvrdohlavý. Když nemůžu Jurije vidět pořádně, nemusím ho vidět vůbec!
I když J.A. Gagarin projížděl kol našeho místa zvolna a možnost ho zahlédnout aspoň nakrátko tudíž byla, nadále jsem stál zády k průhledu a civěl na les nohou kol sebe, zatímco matka ho tím úzkým průhledem viděla a nadšeně mu mávala.
Ač jsem byl na správném místě ve správný čas, neviděl jsem ho.  
Tohle je můj malý příspěvek k té velké události lidstva.

K mému obrázku:
Má vizuální forma vylíčené vzpomínky. Můžete vidět mou matku a mou trucovitost v davu, zatímco právě v té chvíli kol našeho místa projíždí J.A. Gagarin.

K mé nahrávce:
Je to moje vlastní interpretace písně. Byla složena a nahrána během velmi krátké doby. Nazpíval ji Gustav Brom, zakladatel a vedoucí jazzového orchestru Gustava Broma. I když už zemřel před několika lety, jeho orchestr hraje až dosud. Rádio tu prostou melodii ve swingovém rytmu hrálo více než často. Ta písnička byla velmi populární, jmenovala se "Dobrý den majore Juriji Gagarine".
Před chvilkou jsem poslouchal rádio, kde připomínali J.A. Gagarina. Dozvěděl jsem se, že prvním zahraničním místem, které po své velmi úspěšné misi navštívil, byla Praha, Československo.
Kapela na mé nahrávce není Bromův orchestr. Je to skupina Cranberries. Brusinky koncertovaly v Praze dvakrát. Byl jsem na jejich prvním koncertě a pak po několika letech jsem navštívil také jejich druhý koncert. Tak si můžete představovat Brusinky hrající namísto své slavné skladby Zombie písničku na počest J.A. Gagarina. Neměl jsem lepší ilustraci k nahrávce, tak jsem vybral něco s tématem muziky.