The English Version

At The Present Time I Have More Often Thought of Paris

"I´m looking for THE MAN", Diogenes has explained to the passing people while he has been walking

among them with his lighted lantern in the daylight. 

All my readers have known that I had the chance to stay in the metropolis of France almost for three days. As they have known very well, I´ve already described something of my experiences and impressions connected with this unforgettable visit in some of my previous posts.

The Fig.1: One of my first photos in Paris.

Today I´ve been coming back to Paris in my thoughts. I recall as me and my two attendants liked sitting in outdoor gardens of its various restaurants to take a rest and to have something to eat. Again I evoke the pleasant and untroubled atmosphere, the magnificent feeling that I´m in Paris, in one of the most important places of the world culture. I´m recalling as I wanted to see its interesting and beautiful places, the more the better. And I saw many of its wonders though there have still been a lot of next ones I haven´t seen so far.

The Fig.2: A view of a lane from our hotel.

When our trio arrived at Paris it was on one Friday in an evening, too (more exactly it was in the end of April, 2014). It was my third journey abroad in my life. My knowledge of Paris had been mediated only till that time. And suddenly I was right there. Paris has become my love at the first sight. My mediated knowledge of Paris was confirmed fully in the place itself.

Thanks to this my experience I can imagine the absurd situation caused by several religious fanatics on last Friday the 13-th. When this date and Friday come together the superstitious believe that something bad will happen. Almost I´d say that this day was chosen purposefully. The terrorists had to realize the freezing irony of this combination.

I´d like to know what changes must occur in the brains of the terrorists to be able to commit something so terrible as the events in Paris have been, to be able to murder a lot of innocent people in one action and then to destroy themselves. Is not this any new adrenaline amusement, is not this playing with the death beyond the ultimate limit? Is not this the highest degree of disdain? They despise the life itself. While most people like their lives and they can enjoy them they hate their own ones. They´re the suicides who want to commit suicide but they have no power to do it without taking other people with them. They murder themselves by killing other people.

The Fig.3: The Night life in Paris.

Either they´re killed or they kill themselves in forced situations if they have no chance to escape already. Their chance to survive is null and they must be aware of it very well. Despite this fact next and next individuals willing to undergo similar massacres have still been coming. That´s something unthinkable to any normally thinking human being. Almost you´d say that they´ve been cloning in some secrete labs. So many individuals willing to sacrifice their own lives in the name of various fanatic ideas or of distorted ideologies. So many men longing to be celebrated for "their heroic acts" after their deaths.

What is the kind of process leading to these anti-human killers? Well, I´d say that this process must contain a long array of manifold factors or ingredients to be activated. If they all come together then the mad killers will grow up like the fungi after a rain. Or like the cancerous cells refusing to cooperate with the rest of their own body. In a similar way as we haven´t still been able to do with the cancer of our bodies with any rest in the same way as we haven´t been able to face this cancer of our civilization. In the meantime we have been able to inhibit the most marked symptoms of our very serious disease only. This world has become more and more cruel and more emotionless.

The Fig.4: A Parisian lane with a face.

The reasons for a young man to become a terrorist able to do anything are not quite clear but at least I can try to enumerate the most marked of them here: the long-term bad politics (both home and foreign) in a general way in our democratic systems, too much freedom in the postmodern times (almost all is allowed), the floods of drugs (confusing and distorting young neurons), the increasing propagation of all what is connected with violence, aggression, killing etc. in our mass media (as if we have been trained for a much more hard world by purpose), the increasing and paradoxical frustration and depression in all our free and democratic systems, their disabilities to solve problems radically if they´re calling for it. The democracy dissolving in its own juice. The acceleration of this process by our modern technocracy, by all the smart phones, tablets and computers flooding us with so many information that we have been able to perceive superficially only while their deeper processing has been losing somewhere in the time-room. The EU like a baby hardly standing on its uncertain feet, like a baby of whose coordination between thinking and acting has hardly been developed.
Now this child with twenty eight heads has been forced to face the Islamic extremists. They have been occupying a part of the sovereign country and they have proclaimed the occupied land their own Islamic state. The dead from Paris, the dead from the Russian plain in Egypt, the dead from the hotel in Bamako, Mali, have showed that the zealots have represented a very serious threat not only to the EU but also to the mankind itself.
I´m sorry for all the lost lives. I have already written in some post that to my opinion the worst thing of all has been the human stupidity. And its most terrible form has been any religious or political bigotry or fundamentalism I think. If it starts to impose itself upon others by force it is high time to give it a clear lesson. The sooner the better!

The Fig.5: It is no ship but The Gallery of The Modern Arts, Paris.

The Czech Version

V současné době myslím na Paříž častěji

Všichni moji čtenáři vědí, že jsem měl tu možnost pobýt v metropoli Francie skoro tři dny. Jak velmi dobře vědí, něco ze svých zážitků a dojmů spojených s touto nezapomenutelnou návštěvou jsem již popsal v některých ze svých předcházejících postů.

The Fig.6: In one shop window in Paris.

Dnes se v duchu k Paříži vracím. Vzpomínám, jak jsme já a moji dva společníci rádi sedávali ve venkovních zahrádkách jejích rozmanitých restaurací, abychom si odpočali a dali si něco k snědku. Znovu si vybavuji tu příjemnou a bezstarostnou atmosféru, ten velkolepý pocit, že jsem v Paříži, v jednom z nejvýznamnějších míst světové kultury. Vzpomínám, jak jsem chtěl vidět její zajímavá a krásná místa, čím více, tím lépe. A viděl jsem mnoho z jejích divů, i když je spousta dalších, které jsem dosud neviděl.

Když naše trojice dorazila do Paříže, byl rovněž páteční večer. Byla to moje třetí cesta za hranice v životě. Do té doby byly moje vědomosti o Paříži pouze zprostředkované. A najednou jsem tam byl. Paříž se stala mou láskou na první pohled. Mé zprostředkované vědomosti o Paříži se na místě samém plně potvrdily.

The Fig.7: A part of the face of The Gallery of The Modern Arts.

Díky této své zkušenosti si umím představit absurdní situaci způsobenou několika náboženskými fanatiky minulý pátek třináctého. Když se tohle datum a pátek sejdou dohromady, pověrčiví věří, že se stane něco zlého. Skoro bych řekl, že tento den byl vybrán záměrně. Teroristé si museli uvědomovat mrazivou ironii téhle kombinace.

Rád bych věděl, jaké změny se musí odehrávat v mozcích teroristů, aby mohli spáchat něco tak hrozného jako jsou události v Paříži, aby byli schopni povraždit při jedné akci spousty nevinných lidí a potom zničit sami sebe. Není tohle nějaká nová adrenalinová zábava, není tohle zahrávání si se smrtí za nejzašší hranici? Není tohle nejvyšší stupeň pohrdání? Opovrhují životem samým. Zatímco většina lidí má život ráda a umí si ho užívat, oni svůj vlastní nenávidí. Jsou sebevrahy, kteří chtějí spáchat sebevraždu, ale nemají sílu udělat to, aniž by s sebou nevzali jiné. Vraždí se skrze zabíjení jiných lidí.

The Fig.8: A lane in the Parisian night.

Buď jsou zabiti nebo se sami zabijí ve vynucených situacích, nemají-li už žádnou šanci uprchnout. Jejich vyhlídka na přežití je nulová a oni si toho musí být velmi dobře vědomí. Navzdory tomu faktu přícházejí další a další jedinci ochotní podstupovat podobné masakry. Pro jakoukoliv normálně myslící bytost něco nemyslitelného. Skoro bych řekl, že jsou klonováni v nějakých tajných laboratořích. Tolik jedinců ochotných obětovat vlastní život ve jménu rozmanitých fanatických idejí či pokřivených ideologií. Tolik lidí toužících být oslavováni za "své hrdinské činy" po smrti.

Jaký je to proces, který vede k těmto antihumánním zabijákům? Řekl bych, že tento proces musí obsahovat dlouhou řadu všelijakých faktorů nebo přísad, aby se aktivoval. Sejdou-li se pohromadě, pak šílení zabijáci rostou jako houby po dešti. Nebo jako rakovinné buňky odmítající spolupracovat se zbytkem vlastního těla. Podobně, jako se stále neumíme beze zbytku vypořádat s rakovinou našich těl, stejně tak neumíme čelit téhle rakovině naší civilizace. Prozatím dokážeme pouze tlumit nejnápadnější příznaky své velmi vážné choroby. Tento svět je pořád krutější a bezcitnější.

The Fig.9: This is the place of our late super in Paris near to our hotel.

Důvody k tomu, aby se mladý člověk stal teroristou schopným udělat cokoliv nejsou zcela jasné, ale já se zde alespoň mohu pokusit vyčíslit ty nejnápadnější z nich: dlouhodobá špatná politika (domácí i zahraniční) v našich demokratických systémech všeobecně, příliš mnoho svobody v postmoderní době (skoro vše je dovoleno), záplavy drog (matoucí a zkreslující mladé neurony), narůstající propagace všeho, co je spojeno s násilím, agresivitou, zabíjením atd.  v našich hromadných sdělovacích prostředcích (jako když jsme trénováni na nějaký mnohem drsnější svět cíleně), rostoucí a paradoxní frustrace a deprese v našich svobodných demokratických systémech, jejich neschopnost řešit problémy radikálně, jestliže po tom volají. Demokracie, která se rozpouští ve vlastní šťávě. Urychlování tohoto procesu moderní technokracií, všemi těmi chytrými telefony, tablety a počítači, jež nás zaplavují tolika informacemi, které jsme schopni vnímat jen povrchně, zatímco  jejich hlubší zpracování se ztrácí kdesi v časoprostoru. EU jako děcko sotva stojící na nejistých nohách, jako děcko, jehož koordinace mezi myšlením a jednáním je sotva vyvinuta.
Nyní je tohle osmadvacetihlavé dítě nuceno čelit islámským extremistům. Okupují část suverénní země a prohlašují okupované území za vlastní Islámský stát. Mrtví z Paříže, mrtví z ruského letadla v Egyptě, mrtví z hotelu v Bamaku v Mali ukazují, že tihle fanatici představují velmi vážnou hrozbu nejen pro EU, ale také hrozbu pro lidstvo samé.
Je mi líto všech těch ztracených životů. V některém postu jsem už psal, že podle mého názoru je nejhorší ze všeho lidská blbost. A myslím, že její nejstrašnější formou je jakýkoliv náboženský nebo politický slepý fanatismus či fundamentalismus. Začne-li se ostatním vnucovat silou, je nejvyšší čas udělit mu jasnou lekci. Čím dříve, tím lépe!


České popisky k obrázku a fotografiím:

Obrázek: "Hledám ČLOVĚKA", vysvětloval kolemjdoucím Diogenes, zatímco mezi nimi kráčel s rozsvícenou lucernou za bílého dne.

Foto 1: Jedna z mých prvních fotek v Paříži.
Foto 2: Pohled na uličku od našeho hotelu.
Foto 3: Noční život v Paříži.
Foto 4: Pařížská ulička s tváří.
Foto 5: To není loď, ale Galerie Moderního Umění, Paříž.
Foto 6: V jednom výkladě v Paříži.
Foto 7: Část fasády Galerie Moderního umění.
Foto 8: Ulička v pařížské noci.
Foto 9: Tohle je místo naší pozdní večeře v Paříži nedaleko našeho hotelu.

The English Version

On The Ear of The Most Known Traitor

The Pope is dragging Judas at his ears symbolically. 

I can write this post due to my friend Adam Majer and his friend Hanuš Hrabák. In fact I could write it by myself but it would be with no pictures (with the exception for my drawing). Just their photo-illustrations will make my post more illuminating.

The Fig.1: Hirneola auricula - judae growing on a beech. Photo by H. Hrabák.

As it has been in many cases of the plants and the animals I haven´t come upon this species in the wild so far. I´ve known it from various books of the biological literature only. I´ve seen it on pictures and photos in many books and magazines. So that as for its real existence exclusively I´ve been able to rely on messages and information of many other people who have been so lucky (and they´ve been so much diligent as well) to see this parasitic fungus. I have been forced to believe them that this fungus has existed really. My mediated information has still been documented in so much a radical way that I´ve been able to take the existence of this fungus as a fact.

Last photo-proves of its existence in Czech republic come from Adam and Hanuš, my coworkers. They´ve undergone a lot of trips to find various concrete species in their natural habitats. If they´ve been successful in their efforts they´ve taken photo-documents of their findings. Their trips have been purposeful. Mostly they plane in advance what kinds of concrete plants they´d like to see for themselves. They must study a special botanic literature to find where their species grow or they must consult their plans with experts or people knowing the localities.

The Fig.2: A typical ear like form from its underside. Photo by H. Hrabák.

But to find the right locality needn´t always mean that you´ll find the planned species. As a rule such a locality means a vast and various terrain so that it can look like finding a needle in a big straw hill. You can be late and the species you would like to see in flower will be gone away or you encounter it too soon with no open flowers. At least but not last you can find yourself in the right place but you may see that your species has already become extinct there. Well, you can see that any searching for interesting and rare plant species, however it could seem to be an easy matter, is a difficult job.

I've always been fascinated and amused with the original Czech name of the fungus you can see on pictures of this post. The ear of Judas. The fungus resembles to a human ear by its form but this is brown-red or up to purple-violet in color. Its most favorite host on which trunks and branches the ear of Judas occurs in my country is Sambucus nigra but you can find it also on some other trees or bushes.

The Fig.3: An old fungus looks like a burnt ear. Photo by A. Majer.

I don't know the origin of this name. I can speculate on it only. I could find the story either in special books or in the Internet but I don´t want to do it. You can do it by yourself. I´m going to work with my free associations connected with this remarkable fungus.This way seems much more amusing to me. The traitor of Jesus Christ has been just Judas. He has betrayed Him for thirty silver coins. Then he has not been able to bear his guilt and he has hanged himself. The tree of his suicide has named the Judas-tree, Cercis siliquastrum in Latin (It is not confirmed that it was just this species, it is a myth rather than the fact.). A time before I heard a botanist in our radio, she told about the ear of Judas. She said that this fungus grew on the Judas-tree, too. The Judas tree doesn´t grow with us but the ear of Judas yes. The fungus has not been dependent on it strictly and this is why it could spread much further to the north than its original host (Though the Judas-tree can resist to our winters.). The author of the first description of the ear of Judas had to be a good Christian I think. He had to know the Judas story. He had to know the kind of tree Judas used to hung himself or he could make use of a name used by natives leaving together with Judas-trees and knowing the fungus growing on them.

Today a new name in Czech has been coined in the mycology literature. The genus name still means an external ear but the species name is not ascribed to Judas, because it relates to the most often host of this fungus in Czech republic: Sambucus nigra. Nevertheless, its Latin name, Hirneola auricula - judae, remains the same remembering that this ear belongs to Judas.

I don´t know if my interpretation is exact or not but I can imagine a new Christian celebration. I see Francis the Pope dragging at the ear of Judas growing on the Judas tree. Something like a symbolic punishment for his greasy act. You can see this new Christian celebration (my modest proposal) on my drawing.



The Czech Version

The Fig.4: The liver of Judas rather than his ear I´d say. Photo by H. Hrabák.

O uchu nejznámějšího zrádce

Tenhle post mohu napsat zásluhou přítele Adama Majera a jeho přítele Hanuše Hrabáka. Vlastně bych ho mohl napsat sám, ale byl by bez obrázků (vyjma mého). Právě jejich foto-ilustrace udělají můj post názornějším.

Jak je tomu u mnoha případů rostlin a zvířat, až dosud jsem na tento druh v přírodě nenarazil. Znám ho pouze z různých knih biologické literatury. Viděl jsem ho na obrázcích a fotografiích v mnoha knihách a časopisech. Takže, pokud jde o jeho reálnou existenci, mohu výhradně spoléhat na zprávy a informace mnoha jiných lidí, kteří měli to štěstí (a byli také natolik pilní), že tuto parazitickou houbu viděli. Musím jim věřit, že tato houba oprav houba podobá lidského du existuje. Mé zprostředkované informace jsou stále dokládány natolik důkladně, že mohu brát existenci téhle houby jako skutečnost.

Poslední foto-důkazy o její existenci v České republice pocházejí od mých spolupracovníků, Adama a Hanuše. Podstupují spousty výprav, aby nalezli různé konkrétní druhy v jejich přirozeném prostředí. Jsou-li ve své snaze úspěšní, pořizují o svých nálezech foto-dokumenty. Jejich výpravy jsou cílené. Většinou si předem naplánují, jaké druhy konkrétních rostlin by rádi na vlastní oči viděli. Musí studovat speciální botanickou literaturu, aby zjistili, kde jejich druhy rostou nebo své plány musí konzultovat s odborníky, popř. s lidmi, kteří lokality znají.

The Fig.5: Two specimens growing on a fallen trunk. Photo by H. Hrabák.

Avšak najít plánované lokality nemusí vždy znamenat, že najdete plánované druhy. Taková lokalita zpravidla znamená rozsáhlý a rozmanitý terén, takže to může vypadat jako hledání jehly ve velké kupě sena. Můžete přijít pozdě a druh, který byste rádi viděli kvést, bude odkvetlý, nebo na něj natrefíte příliš brzy s květy dosud neotevřenými. V neposlední řadě se můžete ocitnout na správném místě a můžete zjistit, že váš druh už tam vyhynul. Inu, vidíte, že jakékoliv pátrání po zajímavých a vzácných rostlinných druzích, jakkoliv by se mohlo zdát záležitostí snadnou, je obtížná práce.

Vždy jsem fascinován a pobaven původním jménem houby, kterou můžete vidět na obrázcích tohoto postu. Ucho Jidášovo. Svým tvarem se houba podobá lidskému uchu, ale tohle je barevně hnědočervené či až nachově fialové. Jeho nejoblíbenější hostitel, na jehož kmenech a větvích se vyskytuje v mé zemi, je bez černý (Sambucus nigra), ale roste také na některých jiných stromech
nebo keřích.

Původ toho jména neznám. Mohu o něm jen spekulovat. Mohl bych ten příběh najít buď ve speciálních knihách nebo na Internetu, ale to se mi dělat nechce. To zvládnete sami. Já hodlám pracovat s volnými asociacemi spojenými s touto pozoruhodnou houbou. Tento způsob se mi zdá mnohem zábavnější. Právě Jidáš byl zrádcem Ježíše Krista. Zradil ho za třicet stříbrných. Poté nedokázal unést svou vinu a oběsil se. Strom jeho sebevraždy se jmenuje zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum L.. Není potvrzeno, že to byl zrovna tento druh, je to spíš mýtus než fakt.). Před časem jsem slyšel v rádiu jednu botaničku, vyprávěla o uchu Jidášovu. Říkala, že tahle houba roste také na zmarlice. Zmarlika u nás neroste, ale ucho Jidášovo ano. Ucho Jidášovo na ní není striktně závislé, a proto se mohlo rozšířit mnohem dále na sever než jeho původní hostitel (I když zmarlika dovede odolávat našim zimám.).
Myslím, že autor prvního popisu ucha Jidášova musel být dobrý křesťan. Musel znát Jidášův příběh. Musel znát druh stromu, který Jidáš použil k oběšení, anebo mohl využít názvu používaného domorodci, kteří žili pospolitě se zmarlikami a znali houbu, jež na nich roste.

The Fig.6: A loppy specimen of the ear of Judas. Photo by H. Hrabák.

V češtině se dnes razí v mykologické literatuře nový název, boltcovitka bezová. Rodové jméno stále znamená zevní ucho (boltec), ale druhové jméno se nepřipisuje Jidáši, protože se vztahuje k nejčastějšímu hostiteli této houby v České republice: bezu černému (Sambucus nigra). Nicméně, jeho latinské pojmenování, Hirneola auricula - judae, zůstává stejné a připomíná, že patří Jidášovi.

Nevím, je-li můj výklad přesný či ne, ale dovedu si představit nový křesťanský svátek. Vidím papeže Františka, jak tahá za ucho Jidášovo, které roste na zmarlice Jidášově. Cosi jako symbolické potrestání za jeho podlý čin. Tento nový křesťanský svátek (můj skromný návrh) můžete vidět na mé kresbičce.

České popisky k obrázkům:

Obr.1: Boltcovitka bezová (Hirneola auricula - judae) rostoucí na buku. Foto H. Hrabák.
Obr.2: Typická uchu podobná forma ze spodní strany. Foto H. Hrabák.
Obr.3: Stará houba vypadá jako spálené ucho. Foto A. Majer.
Obr.4:  Řekl bych spíš Jidášova játra než ucho. Foto H. Hrabák.
Obr.5: Dva exempláře rostoucí na padlém kmeni. Foto H. Hrabák.
Obr.6: Zplihlý exemplář ucha Jidášova. Foto H. Hrabák.

Popisek pod kresbou:
Papež tahá Jidáše symbolicky za uši.

The Fig.1: A stony guardian.

The English Version

From The Slapy Dam Back to Štěchovice (VII)

Four Species of The Ferns

Our way back to Štěchovice from the Slapy dam led alongside Vltava the river as you have already known from my previous posts. Alternatively the path climbed up higher above the river or it climbed down to its bank. Usually there were steep rocky walls to our left hand and views of the river to our right hand.
Some sections of our way were occupied with various sorts of cottages ranging from poor ones to luxury ones and some sections were formed by remote forested rocky walls only with the river to the right. In places there were the rocky walls naked and exposed to the Sun´s rays but mostly either sides of our narrow path were lined with old trees and bushes growing in steep rocky slopes. Their crowns shadowed our heads as well as wet vertical rocky walls to the left.

The Fig.2: Clusters of leaves of Asplenium trichomanes.

The walls were covered with various green, grey and brown hues of some species of the mosses, the algae and the lichens, the first pioneers occupying similar niches. Also I noticed some species of the ferns such as Cystopteris fragilis, Polypodium vulgare, Asplenium trichomanes (it has several subspecies but I could identify the species only, to determine its subspecies is quite difficult) and A. septentrionale in one sporadic case.

The Fig.3: Dropping leaves of Polypodium vulgare.

Really, the wet rocks under the canopy of green tree crowns have been ideal niches for these species there. Despite of the long-termed hot weather ruling in the time of
our trip they seemed to be at good conditions.

The Fig.4: Polypodium vulgare, underside of the leaf with spores.

Yes I know you´ve already seen the ferns of Cystopteris fragilis and Polypodium vulgare in my posts but I like to publish them in this post once again. If nothing else the previous specimens came from different places.

The Fig.5: C. fragilis growing up from a rocky crevice.

They have been discreet descendants of their more famous predecessors from the Carboniferous age. 

The Fig.6: A rocky wall decorated with a moss.

The Czech Version

Ze Slap zpět do Štěchovic (VII)

Čtyři druhy kapraďorostů

Naše zpáteční cesta do Štěchovic ze Slapské přehrady vedla podél Vltavy, jak už víte z mých předešlých postů. Střídavě cesta šplhala výše nad řeku nebo klesala k jejímu břehu. Obvykle jsme měli po levici strmé skalní stěny a po pravici výhledy na řeku.
Některé úseky cesty zabíraly rozmanité sorty chatek, od chudých po luxusní a některé úseky tvořily jenom opuštěné zalesněné skalní stěny s řekou napravo.
Místy byly skalní stěny holé a vystavené slunečním paprskům, ale většinou obě strany úzké cesty lemovaly staré stromy a křoviska rostoucí ve strmých skalnatých svazích. Jejich koruny stínily naše hlavy a také kolmé skalní stěny nalevo. Stěny porůstaly rozmanité zelené, šedé a hnědé odstíny některých druhů mechů, řas a lišejníků, prvních průkopníků, kteří podobné niky osídlují. Všiml jsem si rovněž některých druhů kapradin, např. puchýřníku křehkého (Cystopteris fragilis), osladiče obecného (Polypodium vulgare), sleziníku červeného (Asplenium trichomanes) (má několik poddruhů, ale dokázal jsem určit pouze druh) a v jednom ojedinělém případě sleziníku severního (Asplenium septentrionale).

The Fig.7: A. trichomanes together with A. septentrionale (the thin long leaves).

Ano, vím, že už jste v mých postech kapradiny puchýřník křehký (C. fragilis) a osladič obecný (P. vulgare) viděli, ale rád je v tomto postu zveřejňuji znovu. Když nic jiného, předešlé vzorky pocházely z odlišných míst.

The Fig.8: A natural crenel.

Jsou nenápadnými potomky svých slavnějších předchůdců z Karbonu.


České popisky k obrázkům:

Obr.1: Kamenný strážce.
Obr.2: Shluky listů sleziníku červeného (A. trichomanes).
Obr.3: Spadající listy osladiče obecného (P. vulgare).
Obr.4: Spodní strana listu osladiče obecného (P. vulgare) se sporami.
Obr.5: Puchýřník křehký (C. fragilis) vyrůstající ze skalní štěrbiny.
Obr.6: Mechem ozdobemá skalní stěna.
Obr.7: Sleziník červený (A. trichomanes) spolu se sleziníkem severním (A. septentrionale) (ty tenké dlouhé listy).
Obr.8: Přirozená střílna.

The English Version

On The Forest of Faces

I have been getting through the Forest of faces.

"We all have still been getting through the forest of faces" occurred to me suddenly with no extra stimulus. I began to like this thought. I started to follow it. I started to imagine the way how I could draw it.

We have come upon them continuously from a cradle to a coffin. There are faces we never forget. There are faces we forget almost instantly. There are a plenty of faces we never see but they exist.

The Fig.1: Orchis mascula. Photo by A. Majer

Today we've seen much more faces than people have been able to see in the past. Today we've forced to remember much more faces than our descendants had had to. Some people say that they have no memory of faces. My memory of human faces has seemed to be at good conditions. At least in the mean time. I have no memory of figures. To remember some longer combination of figures costs much more efforts to me than to do the same with much more complicated combinations of noses, eyes, chicks, brows, hair etc..

There is a special unite recognizing human faces in our brains. I wander to know if some animals can remember us after our faces. I know no such a study or a search on it. Have the scientists searched for a similar unite in the brains of our relatives, of a dog or of a cat, for example? Or do any animals recognize our faces after other markers such as an odor or a voice etc. are? Of course, if you want to recognize faces you must have a solid organ of vision. The mole will have a problem with it.

Well, I drew the faces by chance. Some of them may be similar to faces of the people I know, some of them were drawn with no efforts to catch a real resemblance. Mostly I was drawing them the way as they were coming to my mind by chance. There are a few of exceptions among them. I wanted to catch their resemblances by purpose. I can write that all the drawing was rising up gradually and it was a combination of both free associations and purposeful plans.

The Fig.2: Epipactis microphylla. Photo by J. Štěpán.

When I did the drawing, to present an example, two our very popular actors died in that time. I learnt the news from the radio and then I tried to catch their faces in my drawing. Or I drew a neutral face and then I could see that it bore a resemblance of a real person. Or I tried to draw one real face but the result was a resemblance of somebody else.

In one case I caught a resemblance of a concrete man who died many years ago. It was my older colleague at my first employment when I was much younger than today. My relationship with him was friendly but it was no great friendship, I had no idea why my brain evoked just his resemblance.

Because we have met so many human faces in our lives we have tended to ascribe them to both other living beings and dead things. But to tell one bear´s face from another is not easy. Or tell one ant´s head from another (of course, members of the same caste, slavers, for instance). The human face is the most variable of all living beings. While the face elements of other living beings form one mask the man's face elements are very variable (with the exception for the one egg twins or for a chance, of course). Our faces are never the same in a similar way as the lines on tips of our fingers are.

The Fig.3: Goodyera repens. Photo by J. Štěpán.

I think that the man has a face and the rest of members of the animal kingdom bears a mask. The plants have an appearance only, they live their lives with no faces or masks. Maybe this is one of the reasons why we like them. Maybe this is why to draw a plant´s appearance is much easier than to draw a human face.
Try to catch a human face on a paper. A minute change done in the drawing will change its true resemblance. If you draw an animal or a plant you needn´t play with details so much to catch its faithful resemblance. You needn´t draw every leave or every hair. On the other hand there are true masters of the resemblance of the human face. They can catch any resemblance of the human face with several lines only and you can recognize a familiar face immediately. They can catch the substance of the resemblance itself. So we can see that also the specific resemblance of any human face depends on few signs but the most difficult thing is to find them among many other unimportant details.

There´s something what I would name a species face, a genus face, as well as a family face etc.. These faces have a similar character as our faces have. They are variable. The higher taxonomic unite we think of the more specific faces it includes. There´s still the same face (mask) within one species. For example, each polar bear has the same face mask as the other polar bears while the grizzly bear´s mask is different from the mask of the polar bear. We can see that the variability of the face masks increases with a higher taxonomic unite.

The Fig.4: Dactylorhiza sambucina. Photo by A. Majer

We can observe the same phenomenon in the plant kingdom. Because I have no pictures of bears but I own a lot of pictures of rare plants from my country I can document my claims presented above with them. I decided to choose several members of the very numerous family of Orchidaceae (the orchids). I can afford it thanks to my friends, Adam Majer and Jakub Štěpán, who you have known from some of my previous posts.

Well, you can see that I worked through my text to the variable faces not only with the man but also with the other living organisms. To find their resemblances has not been so easy to naturalists in the same way as to find a resemblance of a human face to a painter or a drawer. Whether a scientist or a drawer they do the same: They have still been searching for the substance of the resemblance.

Notices to the pictures:
The photos by A. Majer and J. Štěpán document various face variability within The Orchidaceae family: at the level of the species face, at the level of the genus face and at the level of the family face.
The Fig.1: Two individuals of one species, O. mascula, with the same habits. Of course, we may find some differences between them, too, ´cause nothing is the same but I´m writing about the more marked differences.
The Fig.2: This is an example of the genus face. Though E. microphylla belongs to the Orchidaceae family, its face differs from the Orchis genus obviously.
The Fig.3: G. repens is a next example of the variability at the genus face level within the Orchidaceae family.
The Fig.4: D. sambucina has two faces: the yellow form (variety) and the red form (variety).
The Fig.5: L. cordata is a member of the Orchidaceae family, too, but as you can see his appearance is quite different from the other species here.
The Fig.6: E. atrorubens is an example of the species face. Compare this species to the species on the Fig.2 (E. microphylla). There is a clear difference between the two species of the same genus (Epipactis).
The Fig.7: C. rubra, our rare orchid, finishes a short show of the high genus face variability within the Orchidaceae family.



The Czech Version

O lese tváří

"Všichni se pořád prokousáváme lesem tváří", napadlo mě náhle bez zvláštního podnětu. Tahle myšlenka se mi začala líbit. Počal jsem ji sledovat. Začal jsem si představovat, jak bych ji mohl nakreslit.

Narážíme na ně stále od kolébky po rakev. Jsou tváře, na které nikdy nezapomínáme. Existují obličeje, na které zapomínáme ihned. Existují tváře, které nikdy neuvidíme, ale jsou.

The Fig.5: Listera cordata. Photo by J. Štěpán.

Dneska vídáme mnohem více tváří, než byli schopni vidět lidé v minulosti. Dnes si musíme pamatovat mnohem víc obličejů, než naši předci. Někteří říkají, že nemají paměť na tváře. Zdá se, že moje paměť na lidské tváře je v dobrém stavu. Alespoň prozatím. Já nemám paměť na čísla. Zapamatovat si nějakou delší číselnou kombinaci mě stojí víc námahy, než totéž s mnohem složitějšími kombinacemi nosů, očí, brad, obočí, vlasů atd..

V našem mozku existuje zvláštní jednotka, která rozpoznává tváře. Rád bych věděl, jestli si nás podle tváří mohou pamatovat některá zvířata. Neznám žádnou takovou studii či výzkum o tom. Hledali už vědci v mozcích našich příbuzných, třeba kočky nebo psa, podobnou jednotku? Nebo některá zvířata rozpoznávají naše tváře podle jiných ukazatelů, jakými jsou třeba pach nebo hlas atp.? Ovšem, chcete-li rozeznávat tváře, musíte mít solidní zrak. Krtek s tím bude mít problém.

Kreslil jsem ty tváře nahodile. Některé se snad mohou podobat tvářím lidí, které znám, některé byly kresleny bez úsilí zachytit skutečnou podobu. Existuje mezi nimi nemnoho výjimek.
Většinou jsem je kreslil tak, jak mi nahodile přicházely na mysl. Chtěl jsem jejich podoby zachytit cíleně. Mohu napsat, že celá kresba vyvstávala postupně a je kombinací volných asociací i záměrných plánů.

The Fig.6: Epipactis atrorubens. Photo by A. Majer.

Když jsem dělal tuhle kresbu, abych uvedl příklad, zemřeli v té době dva naši velmi populární herci. Dozvěděl jsem se tu zprávu z rádia a poté jsem se pokusil zachytit v kresbě jejich tváře. Nebo jsem kreslil neutrální tvář a pak jsem viděl, že nese podobu skutečné osoby. Nebo jsem se snažil nakreslit jednu reálnou tvář a výsledek byla podoba někoho jiného.

V jednom případě jsem zachytil podobu konkrétního člověka, který zemřel před mnoha lety. Byl to můj starší kolega v prvním zaměstnání, když jsem byl mnohem mladší než dnes. Můj vztah s ním byl přátelský, ale žádné velké přátelství to nebylo, nemám žádnou představu proč můj mozek evokoval právě jeho podobu.

Myslím, že člověk má tvář a zbytek příslušníků živočišné říše nosí masku. Rostliny mají jenom vzhled, žijí život bez tváří a masek. Možná je tohle jedním z důvodů proč je máme rádi. Možná proto nakreslit vzhled rostliny je mnohem snazší než nakreslit lidskou tvář.
Zkuste zachytit lidskou tvář na papíře. Nepatrná změna provedená v kresbě změní pravou podobu. Kreslíte-li zvíře nebo rostlinu, nemusíte si tolik pohrávat s detaily, abyste zachytili
věrnou podobu. Nemusíte kreslit každý list nebo chlup. Na druhou stranu existují skuteční mistři podoby lidské tváře. Dovedou zachytit jakoukoliv podobu lidské tváře pouze několika čarami a vy ihned rozpoznáváte známý obličej. Umějí zachytit pravou postatu podoby samé.
Tak můžeme vidět, že rovněž specifická podoba jakékoliv lidské tváře závisí na pár znacích, ale tím nejtěžším je najít je mezi mnoha nevýznamnými detaily.

The Fig.7: Cephalanthera rubra. Photo by J. Štěpán.

Je něco, co bych nazval druhovou tváří, rodovou tváří, jakož i tváří čeledě, atp.. Tyto tváře mají podobný charakter jako naše tváře. Jsou proměnlivé. Čím vyšší taxonomická jednotka, na kterou pomyslíme, tím specifičtější tváře, které zahrnuje. U druhu existuje stále stejná tvář (maska). Např. každý lední medvěd má stejnou tvářovou masku jako ostatní lední medvědi, zatímco maska medvěda grizlyho se od masky ledního medvěda liší. Vidíme, že proměnlivost tvářových masek vzrůstá s vyšší taxonomickou jednotkou.

Stejný jev můžeme pozorovat v říši rostlinné. Protože nemám žádné obrázky medvědů, ale vlastním spoustu obrázků vzácných rostlin z mé vlasti, mohu jimi dokumentovat svá tvrzení uvedená výše. Rozhodl jsem se vybrat několik členů z velmi početné čeledi vstavačovitých (Orchideaceae). Mohu si to dovolit díky přátelům, Adamovi Majerovi a Jakubovi Štěpánovi, které znáte z některých z mých předcházejících postů.

Vidíte, že jsem se v textu propracoval k proměnlivým tvářím nejen u člověka, ale také u ostatních živáčků. Pro přírodovědce není tak jednoduché najít podoby stejně, jako najít podobu lidské tváře pro malíře či kreslíře. Ať kreslíř či vědec, dělají totéž: neustále pátrají po podstatě podoby.

Poznámky k fotografiím:
Fotografie Adama Majera a Jakuba Štěpána dokumentují rozmanitost tváří v rozsahu čeledě vstavačovitých (Orchidaceae): na úrovni druhové tváře, na úrovni rodové tváře a na úrovni tváře čeledě.
Obr.1: Dva jedinci jednoho druhu, vstavače mužského (O. mascula), se stejným vzezřením. Ovšem, že i mezi nimi můžeme najít nějaké rozdíly, protože nic není stejné, ale já píši o výraznějších rozdílech.
Obr.2: Tohle je příklad rodové tváře. I když kruštík drobnolistý (E. microphylla) patří do čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), jeho tvář se od rodu vstavač (Orchis) očividně liší.
Obr.3: Smrkovník plazivý (G. repens) je další příklad proměnlivosti rodové tváře v čeledi vstavačovitých (Orchidaceae).
Obr.4: Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) má dvě tváře: žlutou a červenou formu (varietu).
Obr.5: Bradáček srdčitý (L. cordata) je rovněž členem čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), ale jak můžete vidět, jeho vzhled je od ostatních druhů zde dost odlišný.
Obr.6: Kruštík tmavočervený (E. atrorubens) je příkladem druhové tváře. Srovnejte tento druh s druhem na Obr.2 (E. microphylla). Mezi oběma druhy téhož rodu (kruštík/Epipactis) je jasný rozdíl.
Obr.7: Okrotice červená (C. rubra), naše vzácná orchidej, zakončuje krátkou přehlídku vysoké proměnlivosti rodové tváře v čeledi vstavačovitých (Orchidaceae).