The English Version

At The Present Time I Have More Often Thought of Paris

"I´m looking for THE MAN", Diogenes has explained to the passing people while he has been walking

among them with his lighted lantern in the daylight. 

All my readers have known that I had the chance to stay in the metropolis of France almost for three days. As they have known very well, I´ve already described something of my experiences and impressions connected with this unforgettable visit in some of my previous posts.

The Fig.1: One of my first photos in Paris.

Today I´ve been coming back to Paris in my thoughts. I recall as me and my two attendants liked sitting in outdoor gardens of its various restaurants to take a rest and to have something to eat. Again I evoke the pleasant and untroubled atmosphere, the magnificent feeling that I´m in Paris, in one of the most important places of the world culture. I´m recalling as I wanted to see its interesting and beautiful places, the more the better. And I saw many of its wonders though there have still been a lot of next ones I haven´t seen so far.

The Fig.2: A view of a lane from our hotel.

When our trio arrived at Paris it was on one Friday in an evening, too (more exactly it was in the end of April, 2014). It was my third journey abroad in my life. My knowledge of Paris had been mediated only till that time. And suddenly I was right there. Paris has become my love at the first sight. My mediated knowledge of Paris was confirmed fully in the place itself.

Thanks to this my experience I can imagine the absurd situation caused by several religious fanatics on last Friday the 13-th. When this date and Friday come together the superstitious believe that something bad will happen. Almost I´d say that this day was chosen purposefully. The terrorists had to realize the freezing irony of this combination.

I´d like to know what changes must occur in the brains of the terrorists to be able to commit something so terrible as the events in Paris have been, to be able to murder a lot of innocent people in one action and then to destroy themselves. Is not this any new adrenaline amusement, is not this playing with the death beyond the ultimate limit? Is not this the highest degree of disdain? They despise the life itself. While most people like their lives and they can enjoy them they hate their own ones. They´re the suicides who want to commit suicide but they have no power to do it without taking other people with them. They murder themselves by killing other people.

The Fig.3: The Night life in Paris.

Either they´re killed or they kill themselves in forced situations if they have no chance to escape already. Their chance to survive is null and they must be aware of it very well. Despite this fact next and next individuals willing to undergo similar massacres have still been coming. That´s something unthinkable to any normally thinking human being. Almost you´d say that they´ve been cloning in some secrete labs. So many individuals willing to sacrifice their own lives in the name of various fanatic ideas or of distorted ideologies. So many men longing to be celebrated for "their heroic acts" after their deaths.

What is the kind of process leading to these anti-human killers? Well, I´d say that this process must contain a long array of manifold factors or ingredients to be activated. If they all come together then the mad killers will grow up like the fungi after a rain. Or like the cancerous cells refusing to cooperate with the rest of their own body. In a similar way as we haven´t still been able to do with the cancer of our bodies with any rest in the same way as we haven´t been able to face this cancer of our civilization. In the meantime we have been able to inhibit the most marked symptoms of our very serious disease only. This world has become more and more cruel and more emotionless.

The Fig.4: A Parisian lane with a face.

The reasons for a young man to become a terrorist able to do anything are not quite clear but at least I can try to enumerate the most marked of them here: the long-term bad politics (both home and foreign) in a general way in our democratic systems, too much freedom in the postmodern times (almost all is allowed), the floods of drugs (confusing and distorting young neurons), the increasing propagation of all what is connected with violence, aggression, killing etc. in our mass media (as if we have been trained for a much more hard world by purpose), the increasing and paradoxical frustration and depression in all our free and democratic systems, their disabilities to solve problems radically if they´re calling for it. The democracy dissolving in its own juice. The acceleration of this process by our modern technocracy, by all the smart phones, tablets and computers flooding us with so many information that we have been able to perceive superficially only while their deeper processing has been losing somewhere in the time-room. The EU like a baby hardly standing on its uncertain feet, like a baby of whose coordination between thinking and acting has hardly been developed.
Now this child with twenty eight heads has been forced to face the Islamic extremists. They have been occupying a part of the sovereign country and they have proclaimed the occupied land their own Islamic state. The dead from Paris, the dead from the Russian plain in Egypt, the dead from the hotel in Bamako, Mali, have showed that the zealots have represented a very serious threat not only to the EU but also to the mankind itself.
I´m sorry for all the lost lives. I have already written in some post that to my opinion the worst thing of all has been the human stupidity. And its most terrible form has been any religious or political bigotry or fundamentalism I think. If it starts to impose itself upon others by force it is high time to give it a clear lesson. The sooner the better!

The Fig.5: It is no ship but The Gallery of The Modern Arts, Paris.

The Czech Version

V současné době myslím na Paříž častěji

Všichni moji čtenáři vědí, že jsem měl tu možnost pobýt v metropoli Francie skoro tři dny. Jak velmi dobře vědí, něco ze svých zážitků a dojmů spojených s touto nezapomenutelnou návštěvou jsem již popsal v některých ze svých předcházejících postů.

The Fig.6: In one shop window in Paris.

Dnes se v duchu k Paříži vracím. Vzpomínám, jak jsme já a moji dva společníci rádi sedávali ve venkovních zahrádkách jejích rozmanitých restaurací, abychom si odpočali a dali si něco k snědku. Znovu si vybavuji tu příjemnou a bezstarostnou atmosféru, ten velkolepý pocit, že jsem v Paříži, v jednom z nejvýznamnějších míst světové kultury. Vzpomínám, jak jsem chtěl vidět její zajímavá a krásná místa, čím více, tím lépe. A viděl jsem mnoho z jejích divů, i když je spousta dalších, které jsem dosud neviděl.

Když naše trojice dorazila do Paříže, byl rovněž páteční večer. Byla to moje třetí cesta za hranice v životě. Do té doby byly moje vědomosti o Paříži pouze zprostředkované. A najednou jsem tam byl. Paříž se stala mou láskou na první pohled. Mé zprostředkované vědomosti o Paříži se na místě samém plně potvrdily.

The Fig.7: A part of the face of The Gallery of The Modern Arts.

Díky této své zkušenosti si umím představit absurdní situaci způsobenou několika náboženskými fanatiky minulý pátek třináctého. Když se tohle datum a pátek sejdou dohromady, pověrčiví věří, že se stane něco zlého. Skoro bych řekl, že tento den byl vybrán záměrně. Teroristé si museli uvědomovat mrazivou ironii téhle kombinace.

Rád bych věděl, jaké změny se musí odehrávat v mozcích teroristů, aby mohli spáchat něco tak hrozného jako jsou události v Paříži, aby byli schopni povraždit při jedné akci spousty nevinných lidí a potom zničit sami sebe. Není tohle nějaká nová adrenalinová zábava, není tohle zahrávání si se smrtí za nejzašší hranici? Není tohle nejvyšší stupeň pohrdání? Opovrhují životem samým. Zatímco většina lidí má život ráda a umí si ho užívat, oni svůj vlastní nenávidí. Jsou sebevrahy, kteří chtějí spáchat sebevraždu, ale nemají sílu udělat to, aniž by s sebou nevzali jiné. Vraždí se skrze zabíjení jiných lidí.

The Fig.8: A lane in the Parisian night.

Buď jsou zabiti nebo se sami zabijí ve vynucených situacích, nemají-li už žádnou šanci uprchnout. Jejich vyhlídka na přežití je nulová a oni si toho musí být velmi dobře vědomí. Navzdory tomu faktu přícházejí další a další jedinci ochotní podstupovat podobné masakry. Pro jakoukoliv normálně myslící bytost něco nemyslitelného. Skoro bych řekl, že jsou klonováni v nějakých tajných laboratořích. Tolik jedinců ochotných obětovat vlastní život ve jménu rozmanitých fanatických idejí či pokřivených ideologií. Tolik lidí toužících být oslavováni za "své hrdinské činy" po smrti.

Jaký je to proces, který vede k těmto antihumánním zabijákům? Řekl bych, že tento proces musí obsahovat dlouhou řadu všelijakých faktorů nebo přísad, aby se aktivoval. Sejdou-li se pohromadě, pak šílení zabijáci rostou jako houby po dešti. Nebo jako rakovinné buňky odmítající spolupracovat se zbytkem vlastního těla. Podobně, jako se stále neumíme beze zbytku vypořádat s rakovinou našich těl, stejně tak neumíme čelit téhle rakovině naší civilizace. Prozatím dokážeme pouze tlumit nejnápadnější příznaky své velmi vážné choroby. Tento svět je pořád krutější a bezcitnější.

The Fig.9: This is the place of our late super in Paris near to our hotel.

Důvody k tomu, aby se mladý člověk stal teroristou schopným udělat cokoliv nejsou zcela jasné, ale já se zde alespoň mohu pokusit vyčíslit ty nejnápadnější z nich: dlouhodobá špatná politika (domácí i zahraniční) v našich demokratických systémech všeobecně, příliš mnoho svobody v postmoderní době (skoro vše je dovoleno), záplavy drog (matoucí a zkreslující mladé neurony), narůstající propagace všeho, co je spojeno s násilím, agresivitou, zabíjením atd.  v našich hromadných sdělovacích prostředcích (jako když jsme trénováni na nějaký mnohem drsnější svět cíleně), rostoucí a paradoxní frustrace a deprese v našich svobodných demokratických systémech, jejich neschopnost řešit problémy radikálně, jestliže po tom volají. Demokracie, která se rozpouští ve vlastní šťávě. Urychlování tohoto procesu moderní technokracií, všemi těmi chytrými telefony, tablety a počítači, jež nás zaplavují tolika informacemi, které jsme schopni vnímat jen povrchně, zatímco  jejich hlubší zpracování se ztrácí kdesi v časoprostoru. EU jako děcko sotva stojící na nejistých nohách, jako děcko, jehož koordinace mezi myšlením a jednáním je sotva vyvinuta.
Nyní je tohle osmadvacetihlavé dítě nuceno čelit islámským extremistům. Okupují část suverénní země a prohlašují okupované území za vlastní Islámský stát. Mrtví z Paříže, mrtví z ruského letadla v Egyptě, mrtví z hotelu v Bamaku v Mali ukazují, že tihle fanatici představují velmi vážnou hrozbu nejen pro EU, ale také hrozbu pro lidstvo samé.
Je mi líto všech těch ztracených životů. V některém postu jsem už psal, že podle mého názoru je nejhorší ze všeho lidská blbost. A myslím, že její nejstrašnější formou je jakýkoliv náboženský nebo politický slepý fanatismus či fundamentalismus. Začne-li se ostatním vnucovat silou, je nejvyšší čas udělit mu jasnou lekci. Čím dříve, tím lépe!


České popisky k obrázku a fotografiím:

Obrázek: "Hledám ČLOVĚKA", vysvětloval kolemjdoucím Diogenes, zatímco mezi nimi kráčel s rozsvícenou lucernou za bílého dne.

Foto 1: Jedna z mých prvních fotek v Paříži.
Foto 2: Pohled na uličku od našeho hotelu.
Foto 3: Noční život v Paříži.
Foto 4: Pařížská ulička s tváří.
Foto 5: To není loď, ale Galerie Moderního Umění, Paříž.
Foto 6: V jednom výkladě v Paříži.
Foto 7: Část fasády Galerie Moderního umění.
Foto 8: Ulička v pařížské noci.
Foto 9: Tohle je místo naší pozdní večeře v Paříži nedaleko našeho hotelu.