The English Version

A Week in A Hostel in A City

or a Sad Romance from The Caledonian Road

A bed time at The Journeys.

A two or three years before me and my Dearest visited to one European metropolis. We were accommodated in a hostel. Its name was Journeys. We thought that this form of accommodation might spent our money but it was not the case. At our surprise our week stay there devoured a quite big sum of our modest budget.
We got keys to our room placed almost under a roof of the tall massive building, one of many ones forming a row of faces alongside a road. The road was lined with a similar row of faces on its opposite side.

"Our room" is no exact expression. We shared it with many other people. There were beds alongside all walls of the not too big room. To step from the door to our bed unite we had to overcome a lot of obstacles standing in our way. We had to avoid various kinds of luggage occupying all the ground.

If I write a bed unite I should explain what it is meant by this expression. My bed unite consisted of three beds. The first stood on the ground, the second rested above the first and the third above the second.

The lowest bed was occupied with a woman. My Dearest chose the top one. She had to stepped up to her bed with help of a little narrow ladder. A little stairs were attached to my bed, too.
When you rested on your bed at last you could cover its enter with a curtain. I felt like in a sandwich having my Dearest above my head and the woman under myself.

If I turned to my left side I could look at windows of the opposite face falling down the road. I could listen to the sound of a bus going through the road, to clicking soles of late walkers, to voices of people at the enter of Journeys ´cause the hostel was running nonstop. The abyss between the faces was lighted with street lamps out of my sight as well as with lighted windows on the opposite face. Often the lighted ones I could see offered silhouettes living behind them. At the same time I could perceive various sounds from the room behind my back. I was absorbing all the experiences from the day, I was staring at the opposite face and at last but not least I was longing for a signal from above. But my waiting for it was vain.......in the hostel standing in the Caledonian Road. I was very sad.

The Czech Version

Týden v hostelu v jednom městě

aneb smutná romance z Caledonian Road

Před dvěma či třemi lety jsem se svou nejdražší navštívil jednu evropskou metropoli. Ubytovali jsme se v hostelu. Jmenoval se Journeys (Cesty). Mysleli jsme, že nám tahle forma ubytování ušetří peníze, ale tak to nebylo. K našemu překvapení pohltil týdenní pobyt dost velkou částku z našeho skromného rozpočtu. Dostali jsme klíče k našemu pokoji umístěnému skoro pod střechou té vysoké masivní budovy, jedné z mnoha tvořících řadu fasád podél silnice. Její protější stranu lemovala podobná řada fasád.

"Náš pokoj" není přesný výraz. Sdíleli jsme ho s mnoha jinými. Podél všech stěn té ne moc velké prostory byly postele. Abychom přešli od dveří k naší postelové jednotce, museli jsme překonat spoustu překážek, jež nám stály v cestě. Museli jsme se vyhýbat různým typům zavazadel zabírajících celou podlahu.

Píšu-li postelová jednotka, měl bych vysvětlit, co je tím výrazem míněno. Má postelová jednotka sestávala ze tří postelí. První stála na zemi, druhá spočívala nad první a třetí nad druhou.

Nejnižší postel zabírala nějaká žena. Nejdražší si vybrala nejhořejší. Musela ke své posteli vystupovat s pomocí úzkého žebříčku. Také k mojí posteli byly připojeny schůdky.
Když jste konečně spočinuli na posteli, mohli jste si vchod zakrýt zástěnou. Maje nejdražší nad hlavou a tu ženu pod sebou cítil jsem se jako v sendviči.

Když jsem se obrátil na levý bok, mohl jsem se dívat na okna protější fasády spadající do ulice. Mohl jsem naslouchat zvuku autobusu projíždějícího tou ulicí, klapajícím opatkům zpozdilých chodců, hlasům lidí u vchodu Journeys, protože hostel běžel nonstop. Propast mezi fasádami osvětlovaly pouliční lampy mimo můj dohled a rovněž osvětlená okna na protějším průčelí. Ta osvětlená, jež jsem mohl vidět, nabízela často siluety bydlící za nimi. Současně jsem mohl vnímat různé zvuky z prostoru za zády. Vstřebával jsem všechny ty zážitky ze dne, civěl jsem na protější fasádu a v neposlední řadě jsem toužil po signálu shora, ale mé čekání na něj bylo marné.......v hostelu, který stojí v Caledonian Road. Bylo mi moc smutno.