The English Version
By Shortcut
My Free Memories of Madeira
On Two Overflies
I experienced both the two overflies during our fly to Madeira the Island. The fly was nonstop from Prague to Madeira. To sit at the window in an air plain is my privilege, my colleagues are tolerant to me and they understand my obsession to photograph the world above clouds, to take shots of various patterns of landscapes deep under us if an air plain is flying under clouds or if the air is clear and with no clouds.
Well, this fly was one big and continuous overfly from Prague to Madeira but it consisted of many partial overflies. I did a lot of photos from the air plain´s window but I chose only two for this short post. The first photo documents our fly over Mont Blanc The highest mountain of the Alps. The second one shows the moment as the air plain was leaving The European continent overflying Lisbon the capital of Portugal.
The Czech Version
Zkratkou
Mé volné vzpomínky na Madeiru
O dvou přeletech
Oba ty přelety jsem prožil během letu na Madeiru. Let byl z Prahy na Madeiru nonstop. Sedět v letadle u okénka je mé privilegium, kolegové jsou ke mně tolerantní a chápou mou posedlost fotografovat svět nad mraky, dělat snímky rozmanitých vzorců krajin hluboko pod námi, letí-li letadlo pod mraky nebo je-li vzduch čistý a bezoblačný.
Tenhle let byl jeden velký a nepřetržitý přelet z Prahy na Madeiru, avšak sestával z mnoha dílčích přeletů. Nadělal jsem z okénka letounu spousty fotek, ale pro tento krátký post jsem vybral jen dvě.
První fotografie dokumentuje náš let nad horou Mont Blanc, nejvyšší horou Alp. Druhá fotografie ukazuje chvíli, když letoun opouští evropský kontinent za přeletu hlavního portugalského města Lisabonu.
sobota 8. července 2017
pátek 7. července 2017
The English Version
The Longer Story
Madeira in My Free Memories
On A Museum of One Living Man and A Twilight Over the Harbor
It was at the harbor in Funchal, the city of Madeira. We were wandering about its moles with no certain goal. I wanted to examine it in the more thorough way because I liked harbors and ports. I come from The Central Europe and there are no sea ports in Czech republic. Or they are but only small river ports. Once I red various adventurous literature and there were a lot of sea harbors and ports in the books. Then my fantasy was working at its full turns and I was longing for to see such a harbor someday. Well, it would be great to be able to take a walk its proms and moles, to see all the ships, the dirty pubs of sailors and mariners, to absorb all the atmosphere personally!
I could see that this harbor was no copy of my own idea of it I acquired from the books of my boyhood. The harbor in Funchal was not the one from the books of R.L. Stevenson, J. Konrad, J. Verne and many others.
As we were on our way back to the harbor we encountered on something interesting just round the corner of a long low row of buildings with no windows lining the platform to the left. Most of the buildings seemed to be various commercial stores.
There was standing a statue of a man in the semi light of the harbor´s lamps. I devoted no attention to it, hardly I saw it in the semi darkness. But my son warned me about it. My interest in it increased immediately. The man was not anybody else than the famous Portugal soccer Christiano Ronaldo.
He was standing there lonely and ready to accept a ball. "And here it is his museum", Robert informed to me pointing to a low building in front of the football hero. I had to wait for a good moment a bit so that I could photograph him because a man and a woman were standing next to the statue and they examined it. When they left I could started doing my job.
As I could read on the panel installed at his expensive feet he was born on 5.2.1985 in Madeira. I can imagine myself how his dizzy carrier had to make the Madeira people happy and proud of their native. Madeira is a small island lost in the Atlantic waters. Who of you knows what is a name of its metropolis? Ch. Ronaldo, this Madeira´s native, has made his native invisible island visible to the rest of the world. No wonder then if he has had his museum and his statue in front of it at his 33 years at the harbor in Funchal the metropolis of Madeira. I know it well. I have lived in a small country in the heart of Europe. Hardly foreigners have known something more about it. But when our ice hockey players have won the golden medal at The Winter Olympic Games in Nagano, Japan, all the world has realized itself the existence of Czech republic. For a while at least. The smaller nation the more pompous celebrations of its heroes.
Then in the very heart of the harbor again we occupied empty sits in a garden of a restaurant to took something to eat and to drink. We had a good time and we missed neither our statues nor our museums.
The Czech Version
Delší příběh
Madeira v mých volných vzpomínkách
O muzeu jednoho žijícího člověka a stmívání nad přístavem
To bylo v přístavu ve Funchalu, hlavním městě Madeiry. Toulali jsme se po jeho molech bez určitého cíle. Jsem ze střední Evropy a v České republice žádné mořské přístavy nejsou. Anebo jsou, ale jen malé říční přístavy. Kdysi jsem čítal různou dobrodružnou literaturu a v těch knihách byla spousta přístavů. Tenkrát mi fantazie pracovala na plné obrátky a toužil jsem takový přístav někdy vidět. Bylo by báječné moci se procházet po jeho promenádách a molech, vidět všechny ty lodě, špinavé hostince námořníků a mariňáků, vstřebávat veškerou tu atmosféru osobně!
V době naší návštěvy na přístav zvolna padal soumrak a den se měnil v noční čas. Všude jsme procházeli kol podobných turistů ze zahraničí jako my sami, mohli jsme je pozorovat, jak sedí v otevřených zahrádkách mnoha restaurací, mohli jsme naslouchat populárním songům doléhajícím k našim uším z rozmanitých továren zábavy.
Viděl jsem, že tenhle přístav není žádnou kopií mé vlastní představy o něm, kterou jsem získal z knih mého klukovství. Přístav ve Funchalu nebyl přístavem z knih R.L. Stevensona, K. Konráda, J. Vernea a mnoha dalších.
Brzy přístav zahalila tma. Myslím, že svítil Měsíc. V tom čase jsme byli v prázdné části přístavu. Tou částí byla široká betonová plošina. Zastavili jsme se na jejím konci a posadili se na nízkou betonovou zeď. Vlastně to byl na téhle straně konec přístavu. Seděli jsme tam a dívali se zpátky na přístav v nočních světlech.
Jak jsme se vraceli zpět do přístavu, narazili jsme na cosi zajímavého zrovna za rohem dlouhé nízké řady budov bez oken, jež lemovaly plošinu vlevo. Zdálo se, že většina budov jsou různé komerční sklady.
V polosvětle přístavních lamp stála socha muže. Nevěnoval jsem jí pozornost, sotva jsem ji v té polotmě viděl. Ale syn mě na ni upozornil. Můj zájem o ni se okamžitě zvýšil. Ten muž nebyl nikdo jiný než slavný portugalský fotbalista Christiano Ronaldo. Stál tam osaměle a připraven přijmout balón. "A tady je jeho muzeum", informoval mě Robert a ukazoval na nízkou stavbu před sochou fotbalového hrdiny. Musel jsem trochu vyčkat na dobrý moment, abych ho mohl vyfotit, protože vedle sochy postával nějaký muž se ženou a prohlíželi si ji. Když odešli, mohl jsem se pustit do své práce.
Jak jsem si mohl přečíst na tabulce u jeho nákladných nohou, narodil se na Madeiře 5.2. 1985. Umím si představit jak jeho závratná kariéra udělala Madeiřany šťasnými a hrdými na svého rodáka. Madeira je malý ostrov ztracený ve vodách Atlantiku. Kdo z vás ví, jak se jmenuje její hlavní město? Ch. Ronaldo, tenhle madeirský rodák, zviditelnil svůj neviditelný rodný ostrov zbytku světa. Není tedy divu, že má muzeum a sochu před ním ve svých třiatřiceti v přístavu ve Funchalu, hlavním městě Madeiry. Znám to dobře. Žiju v malé zemi v srdci Evropy. Cizinci o ní vědí sotva něco víc. Ale když naši hráči v ledním hokeji získali zlatou medaily na Zimních Olympijských hrách v japonském Naganu, celý svět si existenci České republiky uvědomil. Alespoň na chvíli. Čím menší národ, tím okázalejší oslavy jeho hrdinů.
Poté, opět v samém srdci přístavu, obsadili jsme prázdná místa v zahrádce jedné restaurace, abychom si dali něco k jídlu a pití. Měli jsme se báječně a naše sochy ani naše muzea jsme nepostrádali.
The Longer Story
Madeira in My Free Memories
On A Museum of One Living Man and A Twilight Over the Harbor
It was at the harbor in Funchal, the city of Madeira. We were wandering about its moles with no certain goal. I wanted to examine it in the more thorough way because I liked harbors and ports. I come from The Central Europe and there are no sea ports in Czech republic. Or they are but only small river ports. Once I red various adventurous literature and there were a lot of sea harbors and ports in the books. Then my fantasy was working at its full turns and I was longing for to see such a harbor someday. Well, it would be great to be able to take a walk its proms and moles, to see all the ships, the dirty pubs of sailors and mariners, to absorb all the atmosphere personally!
I could see that this harbor was no copy of my own idea of it I acquired from the books of my boyhood. The harbor in Funchal was not the one from the books of R.L. Stevenson, J. Konrad, J. Verne and many others.
As we were on our way back to the harbor we encountered on something interesting just round the corner of a long low row of buildings with no windows lining the platform to the left. Most of the buildings seemed to be various commercial stores.
There was standing a statue of a man in the semi light of the harbor´s lamps. I devoted no attention to it, hardly I saw it in the semi darkness. But my son warned me about it. My interest in it increased immediately. The man was not anybody else than the famous Portugal soccer Christiano Ronaldo.
He was standing there lonely and ready to accept a ball. "And here it is his museum", Robert informed to me pointing to a low building in front of the football hero. I had to wait for a good moment a bit so that I could photograph him because a man and a woman were standing next to the statue and they examined it. When they left I could started doing my job.
As I could read on the panel installed at his expensive feet he was born on 5.2.1985 in Madeira. I can imagine myself how his dizzy carrier had to make the Madeira people happy and proud of their native. Madeira is a small island lost in the Atlantic waters. Who of you knows what is a name of its metropolis? Ch. Ronaldo, this Madeira´s native, has made his native invisible island visible to the rest of the world. No wonder then if he has had his museum and his statue in front of it at his 33 years at the harbor in Funchal the metropolis of Madeira. I know it well. I have lived in a small country in the heart of Europe. Hardly foreigners have known something more about it. But when our ice hockey players have won the golden medal at The Winter Olympic Games in Nagano, Japan, all the world has realized itself the existence of Czech republic. For a while at least. The smaller nation the more pompous celebrations of its heroes.
Then in the very heart of the harbor again we occupied empty sits in a garden of a restaurant to took something to eat and to drink. We had a good time and we missed neither our statues nor our museums.
The Czech Version
Delší příběh
Madeira v mých volných vzpomínkách
O muzeu jednoho žijícího člověka a stmívání nad přístavem
To bylo v přístavu ve Funchalu, hlavním městě Madeiry. Toulali jsme se po jeho molech bez určitého cíle. Jsem ze střední Evropy a v České republice žádné mořské přístavy nejsou. Anebo jsou, ale jen malé říční přístavy. Kdysi jsem čítal různou dobrodružnou literaturu a v těch knihách byla spousta přístavů. Tenkrát mi fantazie pracovala na plné obrátky a toužil jsem takový přístav někdy vidět. Bylo by báječné moci se procházet po jeho promenádách a molech, vidět všechny ty lodě, špinavé hostince námořníků a mariňáků, vstřebávat veškerou tu atmosféru osobně!
Viděl jsem, že tenhle přístav není žádnou kopií mé vlastní představy o něm, kterou jsem získal z knih mého klukovství. Přístav ve Funchalu nebyl přístavem z knih R.L. Stevensona, K. Konráda, J. Vernea a mnoha dalších.
Brzy přístav zahalila tma. Myslím, že svítil Měsíc. V tom čase jsme byli v prázdné části přístavu. Tou částí byla široká betonová plošina. Zastavili jsme se na jejím konci a posadili se na nízkou betonovou zeď. Vlastně to byl na téhle straně konec přístavu. Seděli jsme tam a dívali se zpátky na přístav v nočních světlech.
Jak jsme se vraceli zpět do přístavu, narazili jsme na cosi zajímavého zrovna za rohem dlouhé nízké řady budov bez oken, jež lemovaly plošinu vlevo. Zdálo se, že většina budov jsou různé komerční sklady.
V polosvětle přístavních lamp stála socha muže. Nevěnoval jsem jí pozornost, sotva jsem ji v té polotmě viděl. Ale syn mě na ni upozornil. Můj zájem o ni se okamžitě zvýšil. Ten muž nebyl nikdo jiný než slavný portugalský fotbalista Christiano Ronaldo. Stál tam osaměle a připraven přijmout balón. "A tady je jeho muzeum", informoval mě Robert a ukazoval na nízkou stavbu před sochou fotbalového hrdiny. Musel jsem trochu vyčkat na dobrý moment, abych ho mohl vyfotit, protože vedle sochy postával nějaký muž se ženou a prohlíželi si ji. Když odešli, mohl jsem se pustit do své práce.
Jak jsem si mohl přečíst na tabulce u jeho nákladných nohou, narodil se na Madeiře 5.2. 1985. Umím si představit jak jeho závratná kariéra udělala Madeiřany šťasnými a hrdými na svého rodáka. Madeira je malý ostrov ztracený ve vodách Atlantiku. Kdo z vás ví, jak se jmenuje její hlavní město? Ch. Ronaldo, tenhle madeirský rodák, zviditelnil svůj neviditelný rodný ostrov zbytku světa. Není tedy divu, že má muzeum a sochu před ním ve svých třiatřiceti v přístavu ve Funchalu, hlavním městě Madeiry. Znám to dobře. Žiju v malé zemi v srdci Evropy. Cizinci o ní vědí sotva něco víc. Ale když naši hráči v ledním hokeji získali zlatou medaily na Zimních Olympijských hrách v japonském Naganu, celý svět si existenci České republiky uvědomil. Alespoň na chvíli. Čím menší národ, tím okázalejší oslavy jeho hrdinů.
Poté, opět v samém srdci přístavu, obsadili jsme prázdná místa v zahrádce jedné restaurace, abychom si dali něco k jídlu a pití. Měli jsme se báječně a naše sochy ani naše muzea jsme nepostrádali.
čtvrtek 6. července 2017
The English Version
The Longer Story
The Stag´s Tongue
I would like to know the method by which he has come just to this poetic name. I would like to thank him for his great invention. Namely, the Czech botanic names have been the poetry itself. I would like to take some examples for you but most of the Czech names can´t be translated into English.To my opinion the most probable author of this name could be J.S. Presl our botanist and the founder of the botanic scientific names in Czech. The Czech names of separate species of the plants copy the well known system established by the Sweden naturalist Carl von Linné in Latin. Each species has its first name and its second name. According to Linné this fern names Phyllitis scolopendrium in Latin.
We covered the distance from the previous habitat to the vicinity of the second one by the car within about twenty or twenty five minutes. Vendy parked his car next to a road in a lonely place. We started walking a field path in an open landscape. I recall the path was in a mild climbing up. In the course of this part of our way to the habitat of The Tongue of A Stag I could observe meadows with bushy clusters around me as well as forested hills at the longer distance.
Unlike the fern Notholaena marantae The Stag´s Tongue (Phyllitis scolopendrium) has different demands for to grow well. Thanks to different conditions of each of the two ferns you can have the chance to see not only the plants but also their specific environments. Besides each of the two species occupies their own specific niches in their wider environments. Let´s take an example. While Notholaena marantae likes sunny places in crevices among rocky blocks of the serpentine outcrops the Stag´s Tongue prefers to the more shadowy sylvan places with the higher humidity and it does not care of the mineral serpentine. This was why I was curious about its dwelling so different from the dwelling of the serpentine fern.
As usually a place is coming in my text where I should stop my narration for a while to thank my friend Adam for his exact coordinates for the place of the occurrence of The Stag´s Tongue. Well then, I thank you dear friend Adam for your coordinates and additional instructions as well very much because they led us to our goal in a very reliable way. A time later the way turned to the left leading us alongside a dense forest to our right side. After a couple of meters the coordinates told us to leave the path and to enter the forest. We did not hesitate. We started to step a steeper slope down, we had to avoid fallen tree branches and tree trunks and to get through branches of trees growing in tight crowds in our way forward and lower and lower.
In the end we found ourselves in a narrow valley. Its two opposite slopes were forested mostly by leafy trees. From time to time both the sides of the valley were lined with rocky outcrops and a stony shallow stream was running through it. A narrow field path led alongside the stream alternating the banks of the stream as its one or another side was not passable because of vertical rocky walls falling rightly down to the stream. Such the sections forced us to step the stream either over small wood bridges or to overcome it over dry tops of bigger stones dispersed in the flow.
We continued in our way on till we came to a place where the stream formed a small pool between rocky vertical walls. The way on was blocked by water and rocky walls. You could continue on behind this obstacle but you had to use a bypass installed in front of it on the left bank of the stream. The bypass was a combination of stony steps and a woody banister. The steps climbed the left slope´s side up above and behind the rocky massive blocking the way forward to the left side. On the top of this bypass the steps climbed down to the stream again and you could continue on in your way. But we stopped down at the rocky massive next to the point where the rock fell down to water.
The coordinates indicated that this was the place of the most probable occurrence of The Stag´s Tongue within the immediate surroundings. The rocky walls looked very promisingly. Therefore we concentrated our attention just on them, on their vertical walls with a lot of irregular juts, rims and minute platforms as well as crevices. While we were standing under and tightly next to the wall on the left bank of the pool the opposite wall was quite inaccessible to us.
Of course, we were searching for next specimens of this species thoroughly but in vain. This was the only specimen of The Stag´s Tongue we could find at the habitat. When we found no next plants of this fern in the place we hoped that we might succeed in it in next sections alongside the stream behind the obstacle. The inaccessible opposite wall showed no next specimens. Though we could examine it from a distance only, it brought no new findings to us.
Robert tested our new Nikon camera at the small pool. A while later he said to me that he took a shot of me standing with my back to him on the mini platform and photographing the plant above me. It might be a nice photo, I thought to myself, I might insert it in my post depicting this trip. Unfortunately, I can make a short notice of it only here because after the trip at home the photo turned out to be failed.
When we could not find any next specimen of The Stag´s Tongue in the place by using the bypass we overcame the obstacle and we continued on in our exploring the narrow rocky canyon behind it. But soon it became to be wider and wider and it was losing fast the character of the place where we found our first and last specimen of the fern. This was the right impulse to us to come the trip to its conclusion. As soon as we encountered on a back path climbing the slope up we took it and we returned to the previous path. We came back to the car within thirty minutes.
Just you finished reading my simple narration of our only finding of The Stag´s Tongue. Several more special botanic remarks and notices are presented in my texts under my photos as usually.
The Czech Version
Delší příběh
Jazyk jelení
Rád bych poznal metodu, podle níž dospěl zrovna k tomuhle poetickému jménu. Rád bych mu za jeho báječnou vynalézavost poděkoval. České botanické názvosloví je totiž poezie sama o sobě. Rád bych pro vás uvedl nějaké příklady, ale většina z těch českých jmen se do angličtiny přeložit nedá. Podle mého názoru by nejpravděpodobnějším autorem tohoto názvu mohl být J.S. Presl, náš botanik a zakladatel botanického vědeckého názvosloví v češtině. Česká jména jednotlivých druhů rostlin kopírují dobře známý systém ustavený švédským přírodovědcem Carl von Linnéem v latině. Každý druh má své jméno a příjmení. Podle Linného se tahle kapradina jmenuje latinsky Phyllitis scolopendrium, česky pak jazyk jelení.
*Zde jsem trochu otčímovský vůči mateřštině, když v české verzi uvádím totéž, co v anglické. Prosím čtenáře o laskavé prominutí a pochopení. Pozn. autor
Vzdálenost z předešlé lokality do blízkosti druhé jsme autem urazili přibližně za necelou půlhodinku. Venda zaparkoval auto vedle silnice na osamělém místě. Rozešli jsme se po polní cestě v otevřené krajině. Vzpomínám, že cesta byla v mírném stoupání. Během téhle části cesty na lokalitu jazyku jeleního jsem mohl kol sebe pozorovat louky s křovinatými shluky a rovněž zalesněné kopce na delší vzdálenost.
Na rozdíl od kapradiny podmrkvy hadcové (Notholaena marantae) má jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) odlišné podmínky k dobrému růstu. Díky odlišným podmínkám každého z obou druhů kapradin máte možnost vidět nejen rostliny, ale také jejich specifická životní prostředí. Navíc, každý z obou druhů zaujímá v širším specifickém prostředí vlastní specifické niky. Vezměme příklad. Zatímco podmrkva hadcová (Notholaena marantae) má ráda výslunná místa ve štěrbinách mezi skalními bloky hadcových výstupů, jazyk jelení preferuje stinnější lesní místa s vyšší vlhkostí a minerál hadec ho nezajímá. Proto jsem byl zvědavý na jeho obydlí tak odlišné od obydlí hadcové kapradiny.
Jako obyčejně přichází v mém textu místo, kde bych měl své vyprávění na chvíli zastavit, abych poděkoval příteli Adamovi za přesné souřadnice pro místo výskytu jazyka jeleního. Nuže tedy, děkuju Vám nesmírně drahý příteli Adame za souřadnice a také za dodatečné rady, protože nás k cíli vedly spolehlivě. Za nějakou dobu se cesta stáčela vlevo a vedla nás podél hustého lesa po naší pravé straně. Po pár metrech nám souřadnice říkaly, abychom cestu opustili a vstoupili do lesa. Neváhali jsme. Počali jsme sestupovat dolů strmějším svahem, museli jsme se vyhýbat spadaným větvím a kmenům a prodírat se větvovím stromů, které nám stály v těsných zástupech v cestě kupředu a pořád níže.
Pokračovali jsme v cestě dál, dokud jsme nepřišli na místo, kde potok vytvářel mezi skalními kolmými stěnami tůňku. Cestu dál blokovaly voda a skalní stěny. Mohli jste za tuhle překážku pokračovat, ale museli jste použít obchůzku instalovanou před ní na levém břehu potoka. Obchůzka byla kombinací kamenných schodů a dřevěného zábradlí. Schody stoupaly levým úbočím svahu nad a za skalní masiv, který blokoval cestu vpřed nalevo. Na vrcholu obchůzky schody zase sestupovaly k potoku a vy jste v cestě mohli pokračovat. Avšak my jsme se zastavili dole u skalního masivu, vedle bodu, kde skála spadala k vodě.
Nemohli jsme na skálu lézt, protože byla kolmá, mokrá a porostlá různými druhy necévnatých a cévnatých rostlin. Skálu jsme si mohli prohlížet z úpatí, porůstala ji vegetace i v úrovni našich očí, ale zdálo se, že nejzajímavější exempláře rostou výše mimo náš dosah. Naštěstí skála nebyla tolik vysoká, a tudíž byl vegetační kryt výše nad námi alespoň na dohled. Stál jsem na břehu tůňky vedle skály a všiml jsem si úzké skalnaté plošiny na jejím úpatí zrovna nad vodou. Musel jsem se opřít rukama o stěnu a učinit jeden dlouhý úkrok, abych položil pravou nohu na plošinu a poté jsem musel přemístit těžiště doprava, čímž jsem přemístil levou nohu ze břehu k pravé na plošce. Ovšem, že celá tahle procedura byla realizována s tváří proti skalní stěně. Jediný chybný pohyb by býval můj horolezecký prvek změnil v nedobrovolný zážitek s vodou tůňky. Brzy jsem se s úzkou plošinou zdůvěrnil a zjistil jsem, že se mohu otáčet kol své osy a pozorovat rovněž kolmou protější skalní stěnu. Ale tohle nebylo to nejdůležitější, proč jsem akci podstoupil.
Robert zkoušel náš nový fotoaparát Nikon u tůňky. Po chvíli mi sdělil, že mne vyfotil, jak stojím zády k němu na miniplošině a fotím rostlinu nad sebou. To by mohlo být pěkné foto, pomyslel jsem si, mohl bych ho vložit do postu, který líčí tenhle výlet. Bohužel, zde o tom mohu učinit jen krátkou poznámku, protože doma po výletě se ukázalo, že se foto nepovedlo.
Právě jste dočetli mé prosté vyprávění o našem jediném nálezu jazyka jeleního. Několik speciálnějších botanických poznámek je uvedeno v textech pod fotografiemi jako obyčejně.
The Longer Story
The Stag´s Tongue
I would like to know the method by which he has come just to this poetic name. I would like to thank him for his great invention. Namely, the Czech botanic names have been the poetry itself. I would like to take some examples for you but most of the Czech names can´t be translated into English.To my opinion the most probable author of this name could be J.S. Presl our botanist and the founder of the botanic scientific names in Czech. The Czech names of separate species of the plants copy the well known system established by the Sweden naturalist Carl von Linné in Latin. Each species has its first name and its second name. According to Linné this fern names Phyllitis scolopendrium in Latin.
We covered the distance from the previous habitat to the vicinity of the second one by the car within about twenty or twenty five minutes. Vendy parked his car next to a road in a lonely place. We started walking a field path in an open landscape. I recall the path was in a mild climbing up. In the course of this part of our way to the habitat of The Tongue of A Stag I could observe meadows with bushy clusters around me as well as forested hills at the longer distance.
Unlike the fern Notholaena marantae The Stag´s Tongue (Phyllitis scolopendrium) has different demands for to grow well. Thanks to different conditions of each of the two ferns you can have the chance to see not only the plants but also their specific environments. Besides each of the two species occupies their own specific niches in their wider environments. Let´s take an example. While Notholaena marantae likes sunny places in crevices among rocky blocks of the serpentine outcrops the Stag´s Tongue prefers to the more shadowy sylvan places with the higher humidity and it does not care of the mineral serpentine. This was why I was curious about its dwelling so different from the dwelling of the serpentine fern.
As usually a place is coming in my text where I should stop my narration for a while to thank my friend Adam for his exact coordinates for the place of the occurrence of The Stag´s Tongue. Well then, I thank you dear friend Adam for your coordinates and additional instructions as well very much because they led us to our goal in a very reliable way. A time later the way turned to the left leading us alongside a dense forest to our right side. After a couple of meters the coordinates told us to leave the path and to enter the forest. We did not hesitate. We started to step a steeper slope down, we had to avoid fallen tree branches and tree trunks and to get through branches of trees growing in tight crowds in our way forward and lower and lower.
In the end we found ourselves in a narrow valley. Its two opposite slopes were forested mostly by leafy trees. From time to time both the sides of the valley were lined with rocky outcrops and a stony shallow stream was running through it. A narrow field path led alongside the stream alternating the banks of the stream as its one or another side was not passable because of vertical rocky walls falling rightly down to the stream. Such the sections forced us to step the stream either over small wood bridges or to overcome it over dry tops of bigger stones dispersed in the flow.
![]() |
| The Fig.6: The way in front of us. A habitat within Český kras the preserved region, 9.17. 2016. Obr.6: Cesta před námi. Lokalita v chráněné oblasti Českého krasu, 17.9. 2016. |
We continued in our way on till we came to a place where the stream formed a small pool between rocky vertical walls. The way on was blocked by water and rocky walls. You could continue on behind this obstacle but you had to use a bypass installed in front of it on the left bank of the stream. The bypass was a combination of stony steps and a woody banister. The steps climbed the left slope´s side up above and behind the rocky massive blocking the way forward to the left side. On the top of this bypass the steps climbed down to the stream again and you could continue on in your way. But we stopped down at the rocky massive next to the point where the rock fell down to water.
The coordinates indicated that this was the place of the most probable occurrence of The Stag´s Tongue within the immediate surroundings. The rocky walls looked very promisingly. Therefore we concentrated our attention just on them, on their vertical walls with a lot of irregular juts, rims and minute platforms as well as crevices. While we were standing under and tightly next to the wall on the left bank of the pool the opposite wall was quite inaccessible to us.
Of course, we were searching for next specimens of this species thoroughly but in vain. This was the only specimen of The Stag´s Tongue we could find at the habitat. When we found no next plants of this fern in the place we hoped that we might succeed in it in next sections alongside the stream behind the obstacle. The inaccessible opposite wall showed no next specimens. Though we could examine it from a distance only, it brought no new findings to us.
Robert tested our new Nikon camera at the small pool. A while later he said to me that he took a shot of me standing with my back to him on the mini platform and photographing the plant above me. It might be a nice photo, I thought to myself, I might insert it in my post depicting this trip. Unfortunately, I can make a short notice of it only here because after the trip at home the photo turned out to be failed.
When we could not find any next specimen of The Stag´s Tongue in the place by using the bypass we overcame the obstacle and we continued on in our exploring the narrow rocky canyon behind it. But soon it became to be wider and wider and it was losing fast the character of the place where we found our first and last specimen of the fern. This was the right impulse to us to come the trip to its conclusion. As soon as we encountered on a back path climbing the slope up we took it and we returned to the previous path. We came back to the car within thirty minutes.
Just you finished reading my simple narration of our only finding of The Stag´s Tongue. Several more special botanic remarks and notices are presented in my texts under my photos as usually.
The Czech Version
Delší příběh
Jazyk jelení
Rád bych poznal metodu, podle níž dospěl zrovna k tomuhle poetickému jménu. Rád bych mu za jeho báječnou vynalézavost poděkoval. České botanické názvosloví je totiž poezie sama o sobě. Rád bych pro vás uvedl nějaké příklady, ale většina z těch českých jmen se do angličtiny přeložit nedá. Podle mého názoru by nejpravděpodobnějším autorem tohoto názvu mohl být J.S. Presl, náš botanik a zakladatel botanického vědeckého názvosloví v češtině. Česká jména jednotlivých druhů rostlin kopírují dobře známý systém ustavený švédským přírodovědcem Carl von Linnéem v latině. Každý druh má své jméno a příjmení. Podle Linného se tahle kapradina jmenuje latinsky Phyllitis scolopendrium, česky pak jazyk jelení.
*Zde jsem trochu otčímovský vůči mateřštině, když v české verzi uvádím totéž, co v anglické. Prosím čtenáře o laskavé prominutí a pochopení. Pozn. autor
Vzdálenost z předešlé lokality do blízkosti druhé jsme autem urazili přibližně za necelou půlhodinku. Venda zaparkoval auto vedle silnice na osamělém místě. Rozešli jsme se po polní cestě v otevřené krajině. Vzpomínám, že cesta byla v mírném stoupání. Během téhle části cesty na lokalitu jazyku jeleního jsem mohl kol sebe pozorovat louky s křovinatými shluky a rovněž zalesněné kopce na delší vzdálenost.
Na rozdíl od kapradiny podmrkvy hadcové (Notholaena marantae) má jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) odlišné podmínky k dobrému růstu. Díky odlišným podmínkám každého z obou druhů kapradin máte možnost vidět nejen rostliny, ale také jejich specifická životní prostředí. Navíc, každý z obou druhů zaujímá v širším specifickém prostředí vlastní specifické niky. Vezměme příklad. Zatímco podmrkva hadcová (Notholaena marantae) má ráda výslunná místa ve štěrbinách mezi skalními bloky hadcových výstupů, jazyk jelení preferuje stinnější lesní místa s vyšší vlhkostí a minerál hadec ho nezajímá. Proto jsem byl zvědavý na jeho obydlí tak odlišné od obydlí hadcové kapradiny.
Jako obyčejně přichází v mém textu místo, kde bych měl své vyprávění na chvíli zastavit, abych poděkoval příteli Adamovi za přesné souřadnice pro místo výskytu jazyka jeleního. Nuže tedy, děkuju Vám nesmírně drahý příteli Adame za souřadnice a také za dodatečné rady, protože nás k cíli vedly spolehlivě. Za nějakou dobu se cesta stáčela vlevo a vedla nás podél hustého lesa po naší pravé straně. Po pár metrech nám souřadnice říkaly, abychom cestu opustili a vstoupili do lesa. Neváhali jsme. Počali jsme sestupovat dolů strmějším svahem, museli jsme se vyhýbat spadaným větvím a kmenům a prodírat se větvovím stromů, které nám stály v těsných zástupech v cestě kupředu a pořád níže.
Pokračovali jsme v cestě dál, dokud jsme nepřišli na místo, kde potok vytvářel mezi skalními kolmými stěnami tůňku. Cestu dál blokovaly voda a skalní stěny. Mohli jste za tuhle překážku pokračovat, ale museli jste použít obchůzku instalovanou před ní na levém břehu potoka. Obchůzka byla kombinací kamenných schodů a dřevěného zábradlí. Schody stoupaly levým úbočím svahu nad a za skalní masiv, který blokoval cestu vpřed nalevo. Na vrcholu obchůzky schody zase sestupovaly k potoku a vy jste v cestě mohli pokračovat. Avšak my jsme se zastavili dole u skalního masivu, vedle bodu, kde skála spadala k vodě.
![]() |
| The fig.21: A log covered with a moss. A Habitat within Český kras the preserved region, 9.17. 2016. Obr.21: Kláda porostlá mechem. Lokalita v chráněné oblasti Českého krasu, 17.9. 2016. |
Nemohli jsme na skálu lézt, protože byla kolmá, mokrá a porostlá různými druhy necévnatých a cévnatých rostlin. Skálu jsme si mohli prohlížet z úpatí, porůstala ji vegetace i v úrovni našich očí, ale zdálo se, že nejzajímavější exempláře rostou výše mimo náš dosah. Naštěstí skála nebyla tolik vysoká, a tudíž byl vegetační kryt výše nad námi alespoň na dohled. Stál jsem na břehu tůňky vedle skály a všiml jsem si úzké skalnaté plošiny na jejím úpatí zrovna nad vodou. Musel jsem se opřít rukama o stěnu a učinit jeden dlouhý úkrok, abych položil pravou nohu na plošinu a poté jsem musel přemístit těžiště doprava, čímž jsem přemístil levou nohu ze břehu k pravé na plošce. Ovšem, že celá tahle procedura byla realizována s tváří proti skalní stěně. Jediný chybný pohyb by býval můj horolezecký prvek změnil v nedobrovolný zážitek s vodou tůňky. Brzy jsem se s úzkou plošinou zdůvěrnil a zjistil jsem, že se mohu otáčet kol své osy a pozorovat rovněž kolmou protější skalní stěnu. Ale tohle nebylo to nejdůležitější, proč jsem akci podstoupil.
![]() |
| The Fig.24: The bypass - the climb down phase. A habitat within Český kras the preserved region, 9.17. 2016. Obr.24: Obchůzka - Sestupná fáze. Lokalita v chráněné oblasti Českého krasu, 17.9. 2016. |
Robert zkoušel náš nový fotoaparát Nikon u tůňky. Po chvíli mi sdělil, že mne vyfotil, jak stojím zády k němu na miniplošině a fotím rostlinu nad sebou. To by mohlo být pěkné foto, pomyslel jsem si, mohl bych ho vložit do postu, který líčí tenhle výlet. Bohužel, zde o tom mohu učinit jen krátkou poznámku, protože doma po výletě se ukázalo, že se foto nepovedlo.
Právě jste dočetli mé prosté vyprávění o našem jediném nálezu jazyka jeleního. Několik speciálnějších botanických poznámek je uvedeno v textech pod fotografiemi jako obyčejně.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

















































