The English Version

My Impressions from Paris

The Basilica of The Sacre Couer
      and The Rainbow

I visited to Paris in the end of Aprel of this year. It was my first visit of this very attractive metropolis of France in my life. I spent almost three days there and I could see many well known and famous historical and modern buildings and places.
I wasn´t alone there. My two attendants were the same as in my contribution called The Trip in The Rain. We traveled from Prague to Paris by airplane and vice versa, from The Václav Havel Airport to The Ch. de Gaulle Airport and vice versa.
The weather wasn´t too kind to us in Paris, it was rainy and quite could, especially in the mornings, it was better later in the afternoons and in the evenings.
It was my third trip abroad in my life. I´d like to share some of my impressions from Paris with you in separate and unregular contributions of my blog. I´m going to devote my first impression to The Basilica of The Sacre Couer and The Rainbow.

My relationships to Paris had already been quite familiar before I visited to it personally. Till that time my knowledge of it streamed mostly from the French literature and movies. I´ve read the French classics such as A. Dumas, V. Hugo, G. Flaubert, E. Zola, G.de Maupassant etc. and as a boy or a teenager I´ve seen many movies with A. Deloin, J.P. Belmondo, L. de Funes, J. Marais, J. Gabin etc. and thanks to them and many others I could get a mediated idea of Paris and of France too. And so when it was clear that we would undertake the trip to Paris, I had a lot of inspirations what to see and visit to in Paris. One of them came from books written by H. Perruchot and they were dedicated to the fates of the great French founders of the modern arts (such as C. Monet, E. Manet, P. Gaughin, H. Seurat, H. Rousseau, M. Utrillo, S. Valadon, E. Dega, H. de Toulouse-Lautrec and many others) including the foreign artists living or staying in Paris (such as V. van Gogh, V. Kandinskij, P. Picasso etc.).

From my previous lines you may imagine my excitement and exciting feelings when we took a taxi cab somewhere near to the Panthéon, then just under a reconstruction, immediately before a shoter pour and my son Robert sitting next to the taxi driver - a chocolate guy with a pointed long tuft maybe coming from the West equatorial Africa as I think - commanded: "Please, take us to the Sacre Couer".

When we arrived at the Sacré Couer the pour was over and the Sun appeared among clouds. We found ourselves at the foot of the splended Basilica. I could see that the SC has been sitting like a cherry on a cake on the top of the Monmartre hill. We stood under the monumental stairs leading up to the entrance to the Sacré Couer. Suddenly Robert attracted our attentions: "Look at the rainbow!" And really it was a fascinating unplanned show. The rainbow was overarching from the Sacré Couer above the panorama of Paris stretching under the Montmartre hill. Me and Vendy started taking pictures of the unforgetable scenery immediately.


The Czech Version

Mé dojmy z Paříže

Bazilika Sacre Couer
      a duha

Koncem letošního dubna jsem navštívil Paříž. Byla to má první návštěva této velmi půvabné metropole Francie v životě. Strávil jsem tam skoro tři dny a mohl jsem zhlédnout mnoho dobře známých a proslulých historických a moderních budov a míst.
Nebyl jsem tam sám. Moji společníci byli stejní jako v mém příspěvku nazvaném Výlet v dešti. Z Prahy do Paříže a naopak jsme cestovali letadlem, z letiště Václava Havla na letiště Ch. de Gaullea a naopak.
Počasí v Paříži k nám příliš laskavé nebylo, bylo deštivé a dost chladné, zvláště za dopolední, lepší bylo později za odpolední a večerů.
Byl to můj třetí výlet za hranice v životě. Rád bych se s vámi o některé ze svých dojmů z Paříže podělil v samostatných a nepravidelných příspěvcích svého blogu. Svůj první dojem hodlám věnovat Bazilice Sacré Couer.

Mé vztahy k Paříži byly již dost důvěrné před tím, než jsem ji osobně navštívil. Do té doby mé znalosti o ní pramenily převážně z francouzské literatury a filmů. Četl jsem francouzské klasiky, např. A. Dumase, V. Huga, G. Flauberta, E. Zolu, G. de Maupassanta etc. a jako kluk nebo teenager jsem viděl mnoho filmů s A. Deloinem, J.P. Belmondem, L. de Funesem, J. Maraisem, J. Gabinem etc.a díky jim a mnoha dalším jsem mohl získat jakousi zprostředkovanou představu o Paříži a také o Franci. Takže, když bylo jasné, že výlet do Paříže podnikneme, měl jsem spousty inspirací pro to, co v Paříži vidět a navštívit. Jedna z nich pocházela z knih od H. Peruchotta a ty byly věnovány osudům velkých francouzských zakladatelů moderního výtvarného umění (např. C. Monet, E. Manet, P. Gaughin, H. Seurat, H. Rousseau, M. Utrillo, S. Valadon, E. Dega. H. de Toulouse-Lautrec and many others) včetně cizích umělců žijících nebo pobývajících v Paříži (např. V. van Gogh, V. Kandinskij, P. Picasso etc.).

Z mých předešlých řádek si snad umíte představit moje vzrušení a vzrušené pocity, když jsme si někde poblíž Panthéonu, tehdy zrovna v rekonstrukci, vzali taxík bezprostředně před krátkým lijavcem a syn Robert sedící vedle taxíkáře - čokoládového chlapíka se zašpičatělou dlouhou kozí bradkou, který snad, jak si myslím, pocházel ze západní rovníkové Afriky - zavelel: "Zavezte nás prosím k Sacré Couer."

Když jsme dorazili k Sacré Couer, lijavec ustal a mezi mraky se objevovalo slunce. Ocitli jsme se na úpatí té nádherné Baziliky a já viděl, že Sacré Couer sedí na vrcholu Montmartreského pahorku jako třešeň na dortě. Stáli jsme pod monumentálním schodištěm vedoucím vzhůru ke vstupu do Sacré Couer. V tom naši pozornost upoutal Robert: "Podívejte se na tu duhu!" A skutečně to byla fascinující neplánovaná podívaná. Duha se klenula od Sacré Couer nad panoramatem Paříže prostírajícím se pod Monmartreským pahorkem. Já a Vendy jsme se ihned pustili do focení té nezapomenutelné scenérie.

The English Version

How Me and Clari Rescued a Blackbird (II)

Well, the blackbird got his name, a diminutive of Melichar - Melíšek (Melischeck in English probably). I don´t know if he became used to the name for the time of his stay with me. If yes, he showed no sure signs to adopt the name.

The Fig.1: What is he doing to do? Maybe to write an e-mail to your mates.

His free flying within my room meant troubles with his excrements. His almost ceaseless bombardment demanded a continuous clean-out and a preventive measure, especially when I had to be out of the house for a longer time. Most of the furniture had to be covered with old newspapers and drecks. Despite of the measures Melíšek had often been successful in direct hits.

He had still kept me at a distance. The distance presented the long of my extended arms. Anywere I was approaching to him sitting in the clothes-basket, he flew out of it and he landed on its rim and he was ready to fly up and to land on the highest point of my furniture, i.e. on the top of my bookcase. This was the case when I needed to change water in his smaller dish or to fill new worms to his second dish or to clean his clothes-basket off.
I hadn´t tried to tame him. I´d planed to let him go from the very beginning. So there were no exaggerative hominesses from my side.

The top of the bookcase was the place where he felt to be the safest. On days he spent most of the time in the clothes-basket or near to it or on its rims but on nights he roosted in the safety of the roof of the bookcase. As long as I can say he spent only one night of all under my bed, i.e. on the ground. The more days he spent in my room the more courageous he was in his walking and flying explorations.

Except for his excrements he didn´t left many signs of his activities behind him during my absence in my room. Ye, from time to time he´d tumbled something but he had never destroyed or broken anything.
And also he´d heard his colleagues outside, he´d listen to them and after a short time he´d started replying to them. Somehow he´d started singing in this way. So far I´ve been convinced that he´d told with his mates. Maybe the content of their "talking" could be as it
follows:

The Fig.2: His favourite observatory.

"What have you been doing there? Why haven´t you joined to us?"
"Well, I had a bad accident, then I found myself here in this closed space full of strange things. There´s been no hole to escape through."
"Couldn´t we help you anyway?"
"I´ve guessed both me and you have had no chance. Let´s wait and see. In the meantime I´ve been feeling to be well, my diet has been tasty, I´ve been getting living worms regularly, after all this jail hasn´t been so bad at all. And I´ve been warm, sometimes too much to my taste."
"Oops! So we should envy you in the end!"
"Well, I don´t think so, the freedom is the freedom, my dear friends. It´s me to envy you."

I don´t know if I´m a good translater of their talking in the blacbird songs but it could be something like this.
It was a good lesson to me. I learnt to distinguish the blackbird´s songs among the singing of the other birds. One day I was successful in recording of his song. Unfortunately the recording isn´t perfect and the song sounds deadly as if he was murmuring  something for myself only. Then I sat at my comp and wrote something. Melischeck rested on the rim of his clothes-basket behind my back in the opposite end of the room under one of its two closed windows. Suddenly he started singing deadly and he didn´t ceassed in his murmur. I listened to it for a while and then when he didn´t stop his silent song I decided to try to record it. My comp has been connected to the microphone for

The Fig.3: The attack to the e-mouse.

recording permanently so I had to do only several simple operations and the process of recording was triggered. The worse quality of the recording is given by the longer distance between the singing object and the microphone and by the low volume of the song. Nevertheless, this has been my only acustic memory of him. If you want to listen to it, you must amplify the sound.

My comp had been very interesting to him. He had made use of the top rim of its screen as his favourite observatory and when he´d seen that the air had been clear he´d flown down on the keyboard jumping on it and from time to time he had attacked to the e-mouse with his bright orange beak. His punches were so hard that I feared of the e-mouse. I don´t know why he pecked at it, maybe he thought it was a real mouse or a real animal. But rather I think he thought the semi-wheel in the mouse to be a thick worm and he wanted to get it out of the e-mouse.

Melíscheck had gotten up very early. When I could sleep for a longer time I couldn´t do it because Melischeck began singing soundly with the first dawning. Mostly he was replying to his mates outside. After four weeks of his stay with me he seemed to be quite healthy. I could see as he was excited with every blackbird´s signal from outside, his increasing flying attacks to the curtains and windows showed his great longing for the freedom, for his mates. And I could see too that the weather was very nice. It was clear that the winter regreted to the spring. The global warming has done the winters to be very mild in last years in this climatic band.

The Fig.4: On the top rim of the screen.

It was on Monday when Clarissa found Melischeck in our garden. And it was on Monday again but after four weeks later when I decided to let Melischeck to go. Simply I wide-opened window while Melischeck was sitting on the rim of the clothes-basket under the second closed window. Then I steped to him and he, as usually, flew up and landed on the cupboard against the wide-opened window. The window is turn-up. In that time it was in ist horizontal position. Melischeck looked down at it from his higher stand sceptically. A few minutes later he overflew to the frame of the opened window and he was staring at the free space before him. He couldn´t believe in it. He turned to the room and he overflew to the cupboard again. This move repeated two times. When he landed on the frame of the turned-up window in the third time it was the last moment of his present in my room. Then he flew in the garden quickly overflying it and as I could see he rested on one of branches of still bare trees behind the garden.
I observed him with a great concentration not to lose him but suddenly there were more blackbird´s silhuettes in the naked ramification and I could guess only which of them belonged to Melischeck.
And so: long living Melischeck the blackbird!

Then I let Melischeck to go I had prepared my Canon to take some pictures of his comeback to the freedom. Now you can examine some of them here.

Since that time Melischeck have never comeback to me. But anywere I´ve seen a blackbird in our garden or near it I´ve thought to myself that my effort hasn´t been in vain. 



The Czech Version

Jak jsme já a Clari zachránili kosa (II)

Takže kos dostal jméno, zdrobnělinu Melichara - Melíšek (anglicky pravděpodobně Melischeck). Nevím, jestli si po dobu pobytu u mne na to jméno zvykl. Jestli ano, neprojevoval žádné známky, že si ho osvojil.

The Fig.5: On the old couch under the closed window.

Jeho volné poletování po mém pokoji znamenalo potíže s jeho exkrementy. Jeho takřka neustálé bombardování vyžadovalo stálý úklid a preventivní opatření, zejména, když jsem musel být mimo dům delší čas. Většina nábytku musela být pokryta starými novinami a hadry. Vzdor těmto opatřením byl Melíšek často úspěšný v přímých zásazích.

Pořád si mě udržoval v odstupu. Ta vzdálenost představovala délku mých natažených paží. Kdykoliv jsem se k němu sedícímu v koši blížil, vyletěl z něj a přistál na jeho okraji a byl přichystán vyletět a přistát na  nejvyšším bodě mého nábytku, tj. na vrcholu knihovny. Tohle bylo v tom případě, když jsem mu potřeboval vyměnit vodu v menší misce nebo nasypat do druhé misky nové červy, popřípadě očistit mu koš.
Nesnažil jsem se ho ochočit.  Od samého začátku jsem ho měl v plánu pustit. Z mé strany tedy žádné přehnané důvěrnosti nebyly.

Vršek knihovny byl místem, kde se cítil nejbezpečnější. Za dnů trávil většinu času v koši, poblíž něj nebo na jeho okrajích, ale za nocí hřadoval v bezpečí střechy knihovny. Pokud mohu říci, jen jednu noc ze všech strávil pod mou postelí, tj. na zemi. Čím více dní v mém pokoji trávil, tím odvážnější byl ve svých pěších a letových průzkumech.

Během mé nepřítomnosti v pokoji za sebou kromě trusu mnoho známek svých činností nezanechával. Jo, občas něco převrhl, ale nikdy nic nezničil nebo nerozbil. A taky slýchal své kolegy venku, naslouchal jim a po krátkém čase jim začal odpovídat. Takhle nějak začal prozpěvovat. Dosud jsem přesvědčen, že se svými kamarády komunikoval. Obsah jejich "hovorů" by snad mohl být následující:

"Co tam děláš? Proč se k nám nepřidáš?"
"Inu, měl jsem ošklivou nehodu, pak jsem se ocitl tady v tom uzavřeném prostoru plném podivných věcí. Žádná díra, kterou bych upláchl."
"Nemohli bychom ti nějak pomoci?"
"Hádám, že já ani vy nemáme žádnou šanci. Vyčkejme a uvidíme. Prozatím se cítím dobře, strava je chutná, dostávám pravidelně živé červy, konec konců tenhle žalář není vůbec tak zlý. A je mi teplo, občas až moc na můj vkus."
"Tě pic! Takže nakonec bychom ti měli závidět!"
"Mno, to si nemyslím, svoboda je svoboda moji drazí přátelé. To já závidím vám."

The Fig.6: On the cupboard.

Nevím, jestli jsem dobrým překladatelem jejich rozmlouvání v ptačích zpěvech, ale mohlo to být něco takového.
Pro mě to byla dobrá škola. Naučil jsem se kosí písně rozpoznat mezi zpěvem ostatních ptáků. Jednou se mi podařilo jeho zpěv nahrát.Ta nahrávka bohužel není dokonalá a píseň zní tlumeně jako by si jen něco mumlal sám pro sebe. Seděl jsem tehdy u kompu a něco psal. Melíšek seděl na okraji svého koše za mými zády na opačném konci pokoje pod jedním z jeho dvou zavřených oken. Pojednou začal tlumeně prozpěvovat a ve svém mumlání nepřestával. Chvilku jsem ho poslouchal a pak, když ve své tiché písni neustal, rozhodl jsem se zkusit ji nahrát. Můj komp je permanentně spojen s mikrofonem pro nahrávání, takže jsem musel provést jen několik prostých operací a nahrávací proces byl spuštěn. Horší kvalita nahrávky je dána delší vzdáleností mezi zpívajícím objektem a mikrofonem a nízkou hlasitostí písně. Nicméně, tohle je moje jediná zvuková památka na něj. Chtete-li si ji poslechnout, musíte si zesílit zvuk.

Můj komp ho velice zajímal. Horní okraj obrazovky využíval jako svou oblíbenou pozorovatelnu, a když viděl, že vzduch je čistý, sletěl na klávesnici, poskakoval po ní a občas svým jasně oranžovým zobákem útočil na e-myš. Jeho údery byly tak tvrdé, že jsem se o e-myš obával. Nevím proč do ní kloval, možná si myslel, že to je opravdová myš či skutečné zvíře. Ale spíš se domnívám, že to půlkolečko v e-myši považoval za tlustého červa.

The Fig.7: He´s staring at the free space outside.

Melíšek vstával velmi časně. Když jsem mohl spát déle, nemohl jsem, protože Melíšek začínal hlasitě prozpěvovat s prvním rozbřeskem. Většinou odpovídal svým kamarádům venku. Zdálo se, že po čtyřech týdnech pobytu u mě je zdráv. Mohl jsem pozorovat, jak je s každým ptačím signálem zvenčí rozrušený, jeho stále narůstající nálety na záclony a okna ukazovaly jeho velkou touhu po svobodě, po kámoších. Také jsem mohl pozorovat, že počasí je velmi příznivé. Bylo jasné, že zima ustoupila jaru. Globální oteplování v tomto klimatickém pásmu způsobuje, že zimy jsou v posledních letech velice mírné.

The Fig.8: Which of the silhuettes belongs to Melischeck?

Bylo to v pondělí, když Clarrissa našla Melíška na naší zahradě. A bylo to opět v pondělí, ale o čtyři týdny později, když jsem se rozhodl Melíška pustit. Prostě jsem dokořán otevřel okno, zatímco Melíšek seděl na okraji koše pod druhým zavřeným oknem. Poté jsem k němu vykročil a on, jako obvykle, vzlétl a přistál na skříni proti dokořán otevřenému oknu. To okno je vyklápěcí. V té době bylo ve vodorovné poloze. Melíšek na to ze svého vyššího stanoviště shlížel nedůvěřivě. Po chvilce přelétl na rám otevřeného okna a upřeně civěl do volného prostoru před sebou. Nemohl tomu uvěřit. Obrátil se do pokoje a znovu přeletěl na skříň. Tento manévr zopakoval dvakrát. Když přistál na rámu vyklopeného okna potřetí, byl to poslední moment jeho přítomnosti v mém pokoji. Potom vletěl do zahrady, rychle ji přelétl a jak jsem mohl pozorovat, spočinul na jedné z větví stále holých stromů za zahradou. Sledoval jsem ho hodně soustředěně, abych ho neztratil, ale pojednou bylo v tom nahém větvoví povícero kosích siluet a já mohl jen hádat, která z nich je Melíškova.
A tak, ať žije kos Melíšek!

Než jsem Melíška pustil, nachystal jsem si Canon, abych udělal nějaké obrázky z jeho návratu na svobodu. Teď si tady můžete některé z nich prohlédnout.

Od té doby se ke mně Melíšek už nikdy nevrátil. Ale kdykoliv spatřím kosa v naší zahradě nebo poblíž ní, pomyslím si, že jsem se nesnažil marně.

The Fig.9: Whoof the two is Melischeck?

The English Version

Fig.1: His favourite position on my bookcase.

How Me and Clari rescued a blackbird (I)

It was on January in this year. Clarissa, my female dog (see one of my previous blog of her), was barking in a strange way. I walked out of the house to see what was going on in the garden and I saw Clarissa jumping above something black in grass under bushes. At the first glance I thought it was a mole but as I approached to Clarrisa with her victim I saw it was a living male blackbird. It lain on its back unnaturally and from time to time it was trying to stand up and to escape. It was clear that Clari wasn´t going to hunt it. Clari has still been a puppy. Simply she discovered something interestig and she wanted to play with it. But the black something wasn´t curious for her innocent purposes at all.

I called her to me and took her back to the house. I had no gloves and so I folded up my right hand in a plastic bag and I came back to the blackbird. He kept lying on his back when I stood above him. I took him with my impro glove and I felt as he was trying to defend. Still in the garden I examined him and I found only a small superficial defect on his back. The wound wasn´t bleeding and some small feathers was missing there. I judged the culprit could be a cat from the next garden. It could attack the blackbird but he was able to escape to our garden though he was shocked and wounded a little. The culprit could follow its victim, the fence between two gardens was no obstacle to it, but there was Clari in our side.

I took the wounded blackbird to the house with a plan to give a chance to him to recover. I placed him into a box lined with an old cloth. I put a small dish with a bit of water in it too and I covered the box with another piece of cloth. Then I left the kitchen and walked to my room where I took my mobil to call my daughter Sylva. She was out to buy something in that time. I told her what was happened and I asked her to try buying some food to our new and unexpected guest in a pet shop. I thought you could buy some worms but it turned out to be a too optimistic idea ´cause they had no living worms, only a mix of seed.

Fig.2: His observatory on the rim of the skep.

When Sylva and Dominik (my grandson 6 years old) came back I replaced the box with our new friend from the kitchen to my room. I set it on an old couch. The bird seemed to be OK, he changed places in his box, he didn´t fall and he didn´t try to fly, the mix of seed remained untouched. I noticed he was walking with a grimp in his left leg, it seemed to be nothing serious.
Of course, Clari had to stay out of my room. She would has interrupted the blacbird.

He survived very well the first night in my room. On the second day of his stay with us Sylva found a pet shop with the best source of the blackbird´s diet, ye, they had both living worms and dry ones.The blackbird started to get his most favourite food.

On the third or the forth day I decided to remove the cover from the box and let the bird go free within my room. In fact, he was not in a box but in a smaller plastic perforated clothes-basket.
When I removed the cover the blackbird started to examine his new space choices. At the beginning he behaved very carefully and timidly limiting himself to the rim of the clothes-basket only.

Several days flowed away and our new gay was getting better and better, he started to undertake flying trips within my room. The weather behind the windows was unpleasant, snowing and frost weren´t excluded in that time yet. Just I was siting with Sylva and Dominik upstairs over a couple of coffee and we were talking about him downstairs in my room. We considered the time of his comeback to the freedom. I wanted to let him go when I would be sure of his good condition and when the weather would become better. I suggested to give him a name and some proposals came out but they weren´t agreed. Then I said to Sylva: Look at the calendar who has the name day today. It was Melichar or Melíšek in a diminutive form. And so our blacbird got his name.

 Next: the conclusive part.


The Czech Version

Jak jsem s Clari zachránil kosa (I)

Bylo to letos v lednu. Clarissa, moje fenka (viz jeden z mých předešlých blogů o ní), divně štěkala. Vyšel jsem z domu, abych se podíval, co se děje na zahradě a spatřil jsem Clarissu poskakující nad

Fig.3: On the rim of the clothes-basket.

něčím černým v trávě pod keři. Na první pohled jsem si myslel, že to je krtek, ale jak jsem se ke Clarisse s její obětí přibližoval, viděl jsem, že jde o živého kosího samečka. Spočíval nepřirozeně na zádech a čas od času se pokoušel vstát a uniknout. Bylo jasné, že ho Clari nehodlá ulovit. Clari je ještě štěně. Prostě objevila něco zajímavého a chtěla si s tím pohrát. Ale to černé cosi nebylo vůbec zvědavé na její záměry.

Přivolal jsem ji k sobě a vzal ji zpět do domu. Neměl jsem žádné rukavice a tak jsem si pravačku obalil plastovou taškou a vrátil se ke kosovi. Když jsem nad ním stanul, pořád ležel na znaku. Vzal jsem ho svou impro rukavicí a cítil, jak se snaží bránit. Ještě na zahradě jsem ho prohlédl a zjistil jsem jenom malý povrchový defekt na jeho zádech. Rána nekrvácela a chyběla tam nějaká pírka. Usoudil jsem, že viníkem mohla být kočka z vedlejší zahrady. Snad na kosa zaútočila, ale on se dokázal dostat k nám na zahradu, i když byl šokovaný a trochu poraněný. Viník mohl svou oběť sledovat, plot mezi oběma zahradami pro něj žádnou překážkou nebyl, ale na naší straně byla Clari.

Vzal jsem poraněného kosa do domu s plánem, že mu dám příležitost, aby se vzpamatoval. Dal jsem ho do krabice vystlané starou látkou. Dal jsem do ní také menší misku s trochou vody a druhým kusem látky jsem krabici zakryl. Pak jsem odešel z kuchyně a přešel do svého pokoje, kde jsem se chopil svého mobilu, abych zavolal dceři Sylvě. V té době byla venku něco nakupovat. Sdělil jsem jí, co se stalo a požádal ji, aby se pokusila zakoupit pro našeho nového a nečekaného hosta nějakou potravu v obchodě s domácími mazlíčky. Myslel jsem, že by mohla koupit nějaké červy, ale ta představa se ukázala být příliš optimistická, protože žádné živé červy neměli, pouze směs semen.

Fig.4: On my cupboard.

Když se Sylva s Dominikem (můj šestiletý vnuk) vrátili, přemístil jsem krabici s naším novým přítelem z kuchyně do svého pokoje. Postavil jsem ji na starý otoman. Zdálo se, že pták je dobrý, měnil v krabici místa, nepadal, létat se nesnažil, semenná směs zůstávala nedotčená. Všiml jsem si, že kulhá na levou nohu, zdálo se, že nejde o nic vážného.
Samozřejmě, Clari musela zůstat mimo můj pokoj. Bývala by kosa rušila.

První noc v mém pokoji přežil velmi dobře. Na druhý den jeho pobytu u nás Sylva objevila Zverimex s nejlepším zdrojem kosí potravy, jo, měli žívé i sušené červy. Kos začal dostávat svou nejoblíbenější potravu.

Třetí nebo čtvrtý den jsem se rozhodl odstranit z krabice kryt a ponechat ptáka ve svém pokoji volně. On vlastně nebyl v krabici, ale v menším plastovém děrovaném prádelním koši. Když jsem kryt odstranil, kos začal prozkoumávat své nové prostorové možnosti. Zpočátku se choval velmi opatrně a plaše a omezoval se jen na okraj prádelního košíku.

Uplynulo několik dní a náš nový chlapík se lepšil a lepšil, začal po pokoji podnikat letecké výlety. Počasí za okny bylo nepříjemné, sněžení a mráz nebyly v té době ještě vyloučenou věcí. Zrovna jsem seděl se Sylvou a Dominikem nahoře u kávy a bavili jsme se o něm dole v mém pokoji. Zvažovali jsme čas jeho návratu na svobodu. Chtěl jsem ho pustit, až si budu jistý jeho dobrým stavem a až se počasí zlepší. Navrhl jsem ho pojmenovat a nějaké návrhy vyšly, ale schváleny nebyly. Tehdy jsem Sylvě řekl: Podívej se do kalendáře, kdo má dneska svátek. Byl to Melichar či zdrobněle Melíšek. A tak náš kos dostal své jméno.

Příště: závěrečná část.

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (XVI)

The Darwin´s bull terrier.

a/ If I were Richard Dawkins
b/ The Present Philosophy in the blind street?
c/ On The Science and The Religion
d/ Epilog

a/ If I were Richard Dawkins

It has been said that T.H. Huxley was the bulldog of Ch. Darwin. R. Dawkins has been thought to be his bull terrier. To advocate somebody has often been an ungrateful matter.
I´ve like reading the books written by R. Dawkins, he´s been an excellent propagator of the Darwin´s work, he´s been a remarkable interpreter of the Darwin´s evolution theory too. R. Dawkins has been a passionate neodarwinist ´cause he´s interpreted the evidence of its validity in the most modern style.
The Dawkins invention how to convince of the Darwin´s true to the Creationists has seemed to be inexhaustible. He´s been investing all his energy to this fight. But the more inventive he´s been the more stubborn the Creationists have resisted on their positions. It has been like to convince of somebody´s true to an absolute fool. But there is one important different in this disputation. The Creationists have showed no signs of mental disorders. They´ve behaved as every other normal man. They´ve been abnormal in one aspect only, i.e. they´ve refused to accept the Darwin´s evolution theory, they´ve denied its clear evidence. Why have they been doing so? To my opinion they´ve put the old good method of J. Goebbels that the still repeating lie becomes the true. In fact, they´ve made use of the Richard´s (I´ve apologized to Richard for this familiar title in advance, I´ve admired him from the bottom of my heart) almost fanatical effort to force them to bow their heads to the scientific evidence to their own benefit or goal. This goal, as I think, has been to get as mamy supporters as it has been possible and suprisingly they´ve been succcessful in it. Why? There have been a lot of uneducated, naive and open-minded people throughout the world and the simple stubborness of the Creationists has easily formed their conviction that if the Creationists have been so insistent in the question of the evolution then they´ve been right. And more, this naive sort of people has used to be stubborn naturally and the Darwin´s interpretation of the evolution has been so boring and ignominious to them. And the scientist, the Mr. R. Dawkins, has been so intrusive, hasn´t he imposed his will upon us almost by force?! The Creationists have nothing more than the stubborness and.......R. Dawkins serving to them as an amplifier of their credibility. He´s been famous and popular, who would dare to oppose him! And then you can see R. Dawkins standing helplessly before the usual stupide stubborness.
So if I were R. Dawkins I would rather concentrate on the evolution than on my selfish genes asserting their longing to convert the Creationists to my true.

b/ The Present Philosophy in the Blind Street?

It may be an impression or a seeming of mine only but I´ve considered that the present philosophy has lost its power and popularity. Why is it so? When I´ve spoken with members of the younger generation they haven´t been willing to debate in the philosophical way too much. They´ve thought it to be good for nothing. Some of them have claimed that the philosophy has been useless ´cause it has never solved anything, that the philosophical questions have been solved by sciences automatically, that we haven´t already needed the philosophy as the separate discipline. I haven´t thought so.
The philosophy means the love of the wisdom in Latin. It has been the effort to understand this world and our position and role in it, to build and to rebuild still new and new thinking constructions or models giving to the man something like the sumary of the world and his role in it in the context of the most modern knowledge. Philosophy has include many partial questions also: for example the ethics, the logic, the gnoseology etc.
So far we´ve enjoyed various citations expressed by some of the great philosophers of the past. They´ve helped us to rise above the troubles of our everyday lives.

According to my opinion the philosophy should be a roof of our understanding, the real Queen of the Knowledge. Our understanding hasn´t been complete if we´ve had only partial scientifical findings. Something must give them together, to reveal their common importance and sense, their hidden meaning. The philosophy has been a permanent "all things considered" having been mined from our permanently newest experience. Our experience has been changing in time and therefore it must be considered permanently.

The disappearing popularity of the philosophy may be contributed to the philosophers themselves. Some of them have been so cloudy that it has been very hard to grasp their thoughts. At least but not last the philosophy has tried to solve the transcendental problems. These problems have been beyond the science´s abilities and possibilities because it hasn´t been possible to put the classic tool of the science - the experiment - to them. I´ve thought that the philosophy has been extremely needed in our Postmodern times. We´ve been in the urgent need to have still new thinkers. They should ensure our good orientation in the world as well as in ourselves.

I´d want to believe in a temporary loss of the philosophize. I hope that the philosophy has been only accumulating the myriads of new discovers, findings and events in the Postmodern times. I´ve guessed that the philosophy hasn´t been dying, instead it has been absorbing all the huge amount of partial realities, the gigantic morsel. When it stops digest all this, it will be strong enaugh again to start trying to publish its new thinking answers to all the old questions of the mankind: Why are we here? Who we are? What is the sense of our life? Is the Universe endless? Are we alone in the Universe? Does the soul exist?..........................
And I´ve been convinced that the power of the philosophy has been simply in the thinking of things around us as well as in us ourselves. I think that everybody can become a good philosopher as well as a bad one. The good philosopher needn´t be a professional philosopher, he or her can appear in the literature, in the science or in some of many other branches od the human acitivities. I think you can give your own examples to yourself.

In short, I wouldn´t give it up, I say YES, let´s keep philosophizing!

c/ On The Science and The Religion

Everybody has believed in something. All we´ve believed. If somebody claims that he doesn´t believe in the God but in the science then he believes in it in the same way as somebody else believes in the God. The science becomes the God to him. When I´m saying "he believes in the science" I mean by it that he can believe in it only, that he can´t be sure of it absolutely. Likewise a believer in the God can´t prove his existence with absolute certainty.
We´ve been able to believe only, we can be absolutely sure of nothing. Who can prove exactly that the science is our only certainty in its ulimate consequences?  Who can tell the same about the God? A pastor can preach only: "You must believe".

Prometheus and Heracles.

The man has still looked for some unanswerable certainty and he have found it in a believe in something. Some kinds of believes have been more successful, some of them have had short lives.
The science and the religion haven´t excluded each other. J.G. Mendel was the abbot and he dedicated to various sciences, the Mendel´s genetics has belonged to the masterpeaces of the classic biology so far. Many scientists, and the owners of the Nobel prize, have been believers in the God. The more you´ve studied the principles of the Nature, the more you´ve seen the incredible order in it and the more you´ve lost your certainty that all this has been created by itself with no help of some higher power. The man has thought and he has been wondering when he has found puporseful things in the Nature, the puporseful things which he hasn´t created by himself.

I´ve liked the philosophical approach to the existence of the God. I´ve been able to admit it from this point of view. I´ve dislike the huge long-termed institutionalization of the religion. I´ve perceived all its rites, tradditions, Saints and hierarchies (from the Pope to a pastor) as a vast forest full of a heavy fog, as a blind terrain in which the ordinary man has been exposed to many fallacies, shams and nonsenses as well as to deceitful manipulations.
If I´m writting about the religion I mean all kinds of it, not only the Christianity. I think all the great religions has had similar institutions with their religious hierarchies and foggy rules.

I think that the religious zealots have been the same terrifying evil to the mankind as any zealot, weather he has occured in the politics, in the science or anywhere else. We should have some alarming system to recognize them in time.

d/ Epilogue

I decided to end up my serial with this sixteenth part. I´ve been trying to show you in various topics what has been my opinion of the present eco-thinking and doing. Many of the topics have been only suggestions and they haven´t been far exhausted. I can come back to them in my futurous blogs and then I can treat with them in the more detail.
Maybe you could think that some of my topics have transcendented the main topic. Yes, I´ve admitted this impression but I´ve thought that all the things can have something in common.
As you´ve already known I´ve wanted to share my opinions with you, not to impose them on you.
There has been a minimal concrete response to the separate parts from you. But I´d like getting your positive or negative responses. If there have been some technic problems how to let me know, I can offer my e-mail address to you. You can send an e-mail to me. (zzacek@darwiniana.cz or zzacek@seznam.cz).
I´ve thanked to all you who has visited to my blog at least, especially from the countries:
The USA, Poland, Czech republic, Russian, Ukraine, Litva, Peru, Germany, France, China..... The most of all I´ve been surprised the increasing interest of the Polish in last time. I´ve thanked very much to you, my Polish fans for your attention!

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (XVI)

a/ Kdybych byl Richard Dawkins

T.H. Huxley prý byl buldogem Ch. Darwina. R. Dawkins se považuje za jeho bullteriéra. Hájit někoho je často nevděčná záležitost.
Knihy R. Dawkinse čtu rád, je vynikající propagátor Darwinova díla, je rovněž mimořádným interpretem Darwinovy evoluční teorie. R. Dawkins je zaníceným neodarwinistou, protože vykládá důkazy o její hodnotě moderně.
Dawkinsova vynalézavost, jak přesvědčit o Darwinově pravdě kreacionisty se zdá být nevyčerpatelná. Do tohoto zápasu investuje všechnu svou energii. Avšak čím je vynalézavější, tím tvrdohlavěji kreacionisté odolávají na svých pozicích. Je to jako přesvědčovat o něčí pravdě naprostého blázna. V tomto sporu je ale jeden důležitý rozdíl. Kreacionisté nevykazují žádné známky duševních poruch. Chovají se jako každý jiný normální člověk. Jen v jednom aspektu jsou abnormální, tj. v tom, že odmítají přijmout Darwinovu evoluční teorii, popírají její jasné důkazy. Proč si tak počínají? Podle mého uplatňují starou dobrou metodu J. Goebbelse, že se pořád opakovaná lež stává pravdou. Oni vlastně využívají Richardova (předem se Richardovi za toto důvěrné oslovení omlouvám, z hloubi srdce ho obdivuji) téměř fanatického úsilí přimět je, aby sklonili hlavy před vědeckými důkazy, ke svému vlastnímu prospěchu či účelu. Tento účel, jak se domnívám, je získat co nejvíce možných stoupenců a překvapivě se jim to daří. Proč? Na celém světě je spousta nevzdělaných, prostoduchých a svobodomyslných lidí, takže jednoduchá tvrdošíjnost kreacionistů snadno utváří jejich přesvědčení, že jsou-li kreacionisté tak neústupní, pak mají pravdu. Navíc tento naivní typ lidí bývá tvrdohlavý přirozeně a Darwinův výklad evoluce je pro ně tak nudný a ponižující. A ten vědec, ten pan Richard Dawkins, je tak dotěrný, nevnucuje nám svou vůli takřka násilím?! Kreacionisté nemají nic víc než tu tvrdohlavost a.....R. Dawkinse, který jim slouží jako zesilovač jejich uvěřitelnosti. Je slavný a oblíbený, kdopak by se mu opovažoval oponovat? A posléze můžete vidět R. Dawkinse, jak bezmocně stojí před obyčejnou hloupou umanutostí.
Takže, kdybych já byl Richard Dawkins, raději bych se soustředil na evoluci, než na své sobecké geny prosazující svou touhu obrátit kreacionisty na mou pravdu.

b/ Současná filosofie ve slepé uličce?

Snad je to jen můj dojem či zdání, ale domnívám se, že současná filosofie ztrácí svou sílu a oblibu. Proč je to tak? Když mluvím s příslušníky mladší generace, nejsou příliš moc ochotní filosoficky debatovat. Mají za to, že je to k ničemu. Někteří z nich tvrdí, že filosofie je zbytečná, protože nikdy nic nevyřeší, že filosofické otázky řeší automaticky věda, že už filosofii jako samostatnou disciplínu nepotřebujeme. Já si to nemyslím.
Filosofie znamená v latině lásku k moudrosti. Je to snaha pochopit tento svět a naše postavení a úlohu v něm, budovat a přestavovat stále nové a nové myšlenkové konstrukce či modely poskytující člověku něco jako souhrn o světě a roli člověka v něm v kontextu nejmodernějšího vědění. Filosofie zahrnuje též mnoho dílčích otázek: např. etiku, logiku, gnozeologii atd.
Až dosud se těšíme z různých výroků vyjádřených některými z velkých filosofů minulosti. Pomáhají nám povznést se nad problémy všedního života.

Podle mého názoru by filosofie měla být jakousi střechou našeho chápání, skutečnou Královnou vědění. Naše chápání není úplné, jestliže máme jenom dílčí vědecké poznatky. Něco je musí dávat dohromady, odhalovat jejich společnou důležitost a smysl, jejich skrytý význam. Filosofie je jakési permanentní "celkem vzato", jež je vytěžováno z neustále nejnovější zkušenosti. Naše zkušenost se v čase mění, a proto musí být neustále zvažována.

Mizející popularita filosofie snad může být připisována samotným filosofům. Někteří z nich jsou tak nesrozumitelní, že je těžké jejich myšlenky pochopit. V neposlední řadě se filosofie pokouší řešit transcendentální problémy. Tyto problémy jsou nad schopnosti a možnosti vědy, protože na ně není možné uplatňovat klasický nástroj vědy, jímž je experiment. Myslím si, že filosofie je v naší Postmoderně nesmírně potřebná. Naléhavě potřebujeme pořád nové myslitele. Měli by zajišťovat naši dobrou orientaci ve světě a rovněž v nás samých.

Chtěl bych věřit v dočasnou ztrátu filosofie. Doufám, že filosofie teprve hromadí myriády nových objevů, nálezů a  událostí v těchto Postmoderních časech. Tuším, že filosofie neumírá, spíš vstřebává všechno to ohromné množství dílčích skutečností, to gigantické sousto. Až to všechno dotráví, bude zase natolik silná, aby se začala pokoušet vydávat své myšlenkové odpovědi na všechny ty staré otázky lidstva: Proč tu jsme? Co jsme zač? Jaký je smysl našeho života? Je vesmír nekonečný? Jsme ve vesmíru sami? Existuje duše?.............

A jsem přesvědčen, že síla filosofie je prostě v přemýšlení o věcech kol nás a také v nás samotných. Myslím, že každý se může stát dobrým filosofem a také tím špatným. Dobrý filosof nemusí být profi-filosof, může se objevit v literatuře, ve vědě nebo v některém z mnoha odvětví lidských činností. Myslím, že si dovedete poskytnout vlastní příklady.

Zkrátka, já bych to nevzdával, já říkám ANO, filosofujme dál!


c/ O vědě a náboženství

Každý v něco věří. My všichni věříme. Jestli někdo prohlašuje, že nevěří v Boha, ale ve vědu, pak v ni věří stejně jako někdo jiný věří v Boha. Věda se pro něj stává Bohem. Když říkám "věří ve vědu", míním tím, že v ni může jen věřit, že si jí nemůže být jistý naprosto. Podobně nemůže věřící v Boha prokázat jeho existenci naprosto jistě.
My všichni můžeme pouze věřit, ničím si nemůžeme být absolutně jistí. Kdo dokáže exaktně dokázat, že věda je naše poslední jistota v nejzašších důsledcích? Kdo může totéž prohlásit o Bohu? Farář může jen kázat: "Musíte věřit."

Člověk pořád pátrá po nějaké nezvratné jistotě a nachází ji ve víře v něco. Některé druhy věrouk jsou úspěšnější, některé mají krátký život.Věda a náboženství se navzájem nevylučují. J.G. Mendel byl opatem a věnoval se různým vědám, Mendelova genetika patří k mistrovským dílům klasické biologie dosud. Mnozí vědci a vlastníci Nobelovy ceny byli a jsou věřící v Boha. Čím více studujete principy přírody, tím více v ní spatřujete ten neuvěřitelný řád a tím více ztrácíte jistotu, že tohle všechno bylo stvořeno samo o sobě bez přispění nějaké vyšší síly.
Člověk myslí a diví se, když v přírodě nachází účelné věci, smysluplné věci, které sám nestvořil.

Líbí se mi filosofický přístup k existenci Boha. Z tohoto hlediska jsem schopen ji připouštět. Nemám rád tu dlouhodobou institucionalizaci náboženství. Vnímám všechny ty jeho obřady, tradice, Svaté a hierarchie (od Papeže po faráře) jako nesmírný hvozd plný těžké mlhy, jako nepřehledný terén, v němž je obyčejný člověk vystavován mnoha klamům, podvodům a nesmyslům a také podvodným  manipulacím.

Jestliže píši o náboženství, mám na mysli všechny jeho druhy, ne jen Křesťanství. Myslím, že všechna velká náboženství mají podobné instituce se svými náboženskými hierarchiemi a mlhavými pravidly.

Domnívám se, že náboženští fanatici jsou pro lidstvo tímtéž hrůzným zlem jako každý fanatik, ať už se vyskytne v politice, ve vědě nebo kdekoliv jinde. Měli bychom na ně mít nějaký poplašný systém, abychom je včas rozpoznali.

The experimenting doctor J. Jesenius. The assistance: Mydlář, The Headsman.

d/ Závěr

Tímto šestnáctým dílem jsem se svůj seriál rozhodl ukončit. V rozmanitých tématech jsem se vám snažil ukázat, jaký je můj názor na současné eko-myšlení a konání. Mnohé z těchto témat jsou pouhé náznaky a ty nejsou zdaleka vyčerpány. Mohu se k nim vracet v budoucích blozích a pak o nich pojednat detailněji.
Možná byste si mohli myslet, že některá z témat hlavní téma přesahují. Ano ten dojem připouštím, ale domnívám se, že všechno může mít něco společného.
Jak už víte, chci s vámi své názory sdílet, nikoliv vám je vnucovat.
Na jednotlivé díly je od vás minimální konkrétní odezva. Já bych ale rád dostával vaše kladné i záporné reakce. Jsou-li nějaké technické problémy, jak mi dát vědět, mohu vám nabídnout svou e-mailovou adresu. Můžete mi zaslat e-mail. (zzacek@darwiniana.cz or zzacek@seznam.cz).
Děkuji vám všem, kteří jste můj blog alespoň navštívili, zvláště z těchto zemí:
USA, Polsko, Česká republika, Rusko, Ukrajina, Litva, Peru, SRN, Francie, Čína..... Nejvíc ze všeho jsem překvapen vzrůstajícím zájmem Polska v poslední době. Velice moc vám za vaši pozornost děkuji, moji polští fandové!

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (XV)

Two Parallels: The Technocracy and The Biocracy

There have been the two fastly developing parallels in the global human society: The technical progress and the progress in the biotechnologies. The first has depended on the second and vice versa.
Could any of the parallels dominate in the future? In the meantime they´ve been rushing together. As I´ve suggested in the previous part you can imagine the world free of the techno (here in the meaning of the technical progress), the man with unlimited abilities and characters, the man with the universal adaptability. The bio-way in its ultimate consequences could mean the world without many technical inventions. The man could become absolutely independent on his environment. The more things he wouldn´t need to use the more he would become free and independent. The man could be self supporting absolutely. The Greece philosopher Diogenes has said: "The lesser things you have the more you´re free."

On the other hand the technical progress has carried a plenty of products and industrial technologies. They´ve contributed to our easier life but the tax for it has been too expensive. This techno-way has seemed to be very dirty.

The modern biological basic and applied research with no technical inventions would be impossible. But I can suppose a gradual and long-termed genetic modification of the man leading to his increasing independence on his arteficial and natural burdens.

The human reproduction has been the natural way how to maintain our genera. But the present life styl in the most advanced countries has reduced it. People have preferred  their own ambitions and interests rather then to take care of the children. They´ve wanted to enjoy their lives in a more free way. The important role in this unwillingness to have children has played the feminist movement, the independence of the women on the men. It has been quite understandable from the point of the women but it has been dangerous from the point of  the human genera. The women have become much more penetrative then the men in last time. Its share in this increasing impotence of the mankind has played also the increasing numbers of the homosexual pairs with no chance to have children.

The child has become unwanted. The love and the faith have lost their values. To enjoy the life with no charges has been an idol of the Postmodern times. The fertilization under the lab conditions has been coming just in time.
And many people would want to have a child but they can´t realize it ´cause his sperms are immovable or her reproductive system is out of order. Again the arteficial reproduction can solve this problem. The modern reproduction biotechnology has strongly began to resemble the Aldous Huxley´s vision from his book The Brave New World.

Allow me to make a short remark of the sci-fi literature in this paragraph. I tell the good sci-fi from the bad one. I think the present sci-fi has had deteriorative qualities having been in contrast with this style from the sixties and the seventies of the past century. I think this period has brought the best sci-fi works, the most excellent visions of the possible near or far future. To my opinion since that time the sci-fi has been with no interesting ideas or model situations, I´d say that it has relied on superficial coulisses with no thoughts considering the fate of the futurous man and his world. The good sci-fi has been substituted for the superficial and for the fantasy-fi. Also there have often been published strange hybrids between both the styles in the Postmodern times. To my opinion the Giants of the good sci-fi, for example R. Bradbury, S. Lem, R. Henlein, A. C. Clarke, A. Huxley, I.A. Yefremov, L. Souček (for the Czech sci-fi), A. and B. Strugackij the brothers, A. Belyayev (I´ve meant him already), J. Wyndham, G. Orwell - and I could list many others - hasn´t been overcome so far.

Will we be able to leave the technocracy behind us? Will we be able to accomplish our independence on the technocracy? Could the biocracy be the way how to get rid of our arteficial products and industrial monsters? Couldn´t the biocracy give the more natural evolution of the man than the technocracy has done it?
I´d like better to think that the techno-way has been only a bridge to the bio-way, to the true way heading for the real freedom of the man.

We should make use of more inspirations from the natural sources of the Nature. The genetic engineering could concentrate on constructions of special creatures determined to do hard works someday in the future. The universal energetic pool of the living beings is the ATP (adenosintrisphosphate). What would chances be to use its energy in our external systems?
The biological textbooks contain the chapters devoted to the photosynthesis. This is the domain of the plants. We´ve known where these processes have occured: in the cellular organelles called the mitochondria (in the animal cells and the plant cells too) and the chloroplasts (in the plant cells only) but we´ve still been unable to imitate their essential functions in vitro.

The fantazy has no limits. It will be up to us only to examine the real possibilities of the biocracy, if they´re unlimited or limited.

Well, my dear friends, I´m going to end my eco-abstractions with next part (XVI). To attract your attention to it in advance I can say that I´m going to devote it to the present disputation between the Creationists and the Evolutionists, to the present philosophy in the blind street and to the relationships between the science and the religion. My next blogs after the eco-serial will contribute to various other separate topics but many of them will be surely connected with my beloved biology.

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (XV)

Dvě paralely: Technokracie a Biokracie

V globální lidské společnosti existují dvě rychle se rozvíjející paralely: Technický pokrok a pokrok v biotechnologiích. První závisí na druhém a naopak. Mohla by některá z těchto paralel v budoucnosti převládnout? Prozatím upalují společně. Jak už jsem naznačil v předešlé části, můžete si představovat svět oproštěný od techna (zde ve významu technického pokroku), člověka s neomezenými schopnostmi a vlastnostmi, člověka s univerzální adaptabilitou. Tato bio-cesta by ve svých konečných důsledcích mohla znamenat svět bez mnohých technických vynálezů. Člověk by se mohl stát absolutně nezávislým na svém životním prostředí. Čím více věcí by nepotřeboval používat, tím více by se stával svobodným a nezávislým. Člověk by mohl být naprosto soběstačný. Řecký filosof Diogenes říkal: "Čím méně věcí vlastníš, tím jsi svobodnější".

Na druhou stranu technický pokrok s sebou přináší spousty produktů a průmyslových technologií. Ty přispívají k našemu snazšímu životu, avšak daň za to je příliš drahá. Zdá se, že tato techno-cesta je velmi nečistá.

Moderní základní a aplikovaný výzkum by byl bez technických vynálezů nemožný. Já však mohu předpokládat postupnou a dlouhodobou modifikaci člověka vedoucí k jeho neustále se zvyšující nezávislosti na umělých a přirozených břemenech.

Reprodukce člověka je přirozeným způsobem, jak udržovat náš rod. Avšak současný životní styl ve většině vyspělých zemí ji snižuje. Lidé preferují spíše své vlastní ambice a zájmy, než aby se starali o děti. Chtějí si užívat života svobodněji. Významnou roli v této neochotě mít děti hraje feministické hnutí, nezávislost žen na mužích. Z ženského hlediska je to zcela pochopitelné, ale z hlediska lidského rodu je to nebezpečné. V poslední době se ženy stávají mnohem průbojnější než muži. Svůj podíl na této vzrůstající impotenci lidstva hraje také rostoucí počet homosexuálních párů bez šance mít děti.

Dítě se stává nechtěným. Láska a věrnost ztrácejí své hodnoty. Modlou Postmoderny je užívat života bez závazků. Oplození za laboratorních podmínek přichází právě včas.
A mnozí lidé by chtěli mít děti, ale nemohou to uskutečnit, protože on má nepohyblivé spermie nebo ona nemá v pořádku svou reprodukční soustavu. Tento problém může opět řešit umělá reprodukce.
Moderní reprodukční biotechnologie se začíná silně podobat vizi Aldouse Huxleyho z jeho knihy Konec civilizace.

Dovolte mi v tomto odstavci učinit krátkou poznámku o sci-fi literatuře. Rozlišuji dobrou sci-fi od špatné. Myslím si, že současná sci-fi má upadající kvalitu, která je v kontrastu s tímto stylem ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Domnívám se, že toto období přineslo nejlepší sci-fi díla, nejznamenitější vize o možné blízké či vzdálené budoucnosti. Podle mého názoru je sci-fi od té doby bez zajímavých nápadů nebo modelových situací, řekl bych, že se spoléhá na povrchní kulisy bez myšlenek zvažujících osud budoucího člověka a jeho světa. Dobrou sci-fi nahrazuje ta povrchní a fantazy. V Postmoderně se také často publikují podivní hybridi mezi oběma styly. Podle mého názoru Velikáni sci-fi, např. R. Bradbury, S. Lem, R. Henlein, A. C. Clarke, A. Huxley, I.A. Jefremov, L. Souček (za českou sci-fi), bratři A. a B. Strugačtí, A. Beljajev (už jsem ho zmíňoval), J. Wyndham, G. Orwell - a mohl bych jmenovat mnoho dalších - nejsou dosud překonáni.

Dokážeme technokracii zanechat za sebou? Dokážeme dosáhnout nezávislosti na technokracii? Nemohla by biokracie poskytovat způsob, jak se zbavit umělých produktů a průmyslových oblud? Nemohla by biokracie poskytovat přirozenější evoluci člověka, než to dělá technokracie?
Raději bych si myslel, že techno-cesta je pouhý most k bio-cestě, k opravdové cestě vedoucí ke skutečné svobodě člověka.

Měli bychom využívat více inspirací z přirozených zdrojů přírody. Genetické inženýrství by se mohlo soustřeďovat na konstrukce speciálních tvorů určených k provádění těžkých prací někdy v budoucnosti. Univerzální energetickou zásobou živých bytostí je ATP (adenosintrisfosfát). Jaké by byly šance využívat jeho energie v našich zevních systémech?
Učebnice biologie obsahují kapitoly věnované fotosyntéze. Toto je doména rostlin.Víme kde se tyto procesy odehrávají: v buněčných organelách zvaných mitochondrie (v živočišišných i rostlinných buňkách) a chloroplasty (jen v rostlinných buňkách), ale pořád neumíme napodobit jejich životně důležité funkce laboratorně.

Fantazie nemá žádná omezení. Bude jenom na nás prozkoumat skutečné možnosti biokracie, jsou-li neomezené nebo omezené.

Moji drazí přátelé, svoje eko-úvahy hodlám zakončit příští částí (XVI). Abych k ní předem přitáhl vaši pozornost, mohu říci, že ji hodlám věnovat současnému sporu mezi kreacionisty a evolucionisty, současné filosofii ve slepé uličce a vztahům mezi vědou a náboženstvím. Mé příští blogy po eko-seriálu budou přispívat k různým dalším tématům, ale mnohé z nich budou jistě spojeny s mou milovanou biologií.

Pokračování příště.

The English Version

It Is High Time To Express My Opinion (XIV)

The Genetic Highway to the Hell or to the Paradise?

I´ve liked the ecology but most of all I´ve liked it as the scientific branch of the biology. I´ve disliked various ways by which it has been put to the real Nature. I´ve disliked many distorted ways by which it has been popularized with too optimistic accents. I´ve been disgusted with the lovers of animals whose love has been uncritical to the extent that it has been killing them rather then it has helped them.

Fig.1: A Study of a tree, Populus alba.

After the long-termed private studies of biology including the real scientific ecology I´ve concluded that the urban Nature has been the undoubt reality. I think we should start doing with this fact in a sober way, with no extreme emotions and naive attitudes. I think that any fanaticism has been a blind street. Unfortunately, fanatics and fundamentalists have occured in every sphere of  the human activities. Their influences on the society have always been catastrophic.

Many times I´ve been a witness of people feeding some of animals in the zoological gardens despite of the fact that they´ve been fed sufficiently and regularly, despite of the clear and visible warnings on their cages: PLEASE, DON´T FEED THEM!!!! No wonder then if these lovers of animals will almost kill an elephant with enormous doses of sugar! And this example has showed quite an usual human behaviour in contacts with the prisoned animals. Imagine this kind of people in the wild Nature! To be concrete I can present the other kind of the lovers of the Nature: the collectors. Their longing to have, to own (at home, in private menageries and greenhouses....) some animals and plants has known no obstacles. Maybe I´d be able to understand this longing or passionateness with experts but more often this obsession has been the mattter of snobs.

Also I would like to mean the circuses here, especially their performances with trained animals. By the sugar and whip method various kinds of animals have been forced  to do comical tricks to the audience´s amusement. One doesn´t know who is the more pervert: If it is the trainer or the audience. This has been why I´ve never like the circus. Whenever I´ve seen something like that (the bears on motocycles, the lions jumping through the firing circles....) it has made me rather sad then cheerful. And the life conditions of the circussy animals have been more then cruel in many cases.

Our brain has been an obvious selective advantage in the competition with the other living beings but our intelligence has had many forms and some of them have been able to be against rational interests of the mankind.

Fig.2: P. alba in the park of the mental hospital.The base.

It has been up to us to form a composition of the postmodern urban Nature.
We should make use of the adaptability of some species (both the animals and the plants) to live together with us in our urban Nature. We should have in our mind the huge potencial of the genetics. I´ve already meant it in some previous parts. But it has seemed to be much greater then to store the genoms of all known animals and plants in our genetic banks and to bring back them to the life again as we will want to. We should be able to clone one individuum in endless numbers of identical individua. We should be able to make our own copies too. Imagine your accident death under wheels of a car (you needn´t to try it). Your body is awfully destroyed. A special team of the emergency genetics arrives at the place. No problem. They take several samples of your tissues from the rest of your body and your resurrection is more then the sure thing. Why not, every cell is omni- or pluripotent, i.e. every cell contains the complete program for your ressurection. Before a longer time the English scientist John Gurdon has started to play with Xenopus laevis the frog experimentally. I recall marginal remarks of his experiments in the biological literature of my early private studies. I recall as his results were exciting to me. Unfortunately, my educated colleagues accepted the Gurdon´s findings with no too great interest. And then when J. Gurdon has got the Nobel price for his work a year or two ago, it has been a small satisfaction to me too. I could predict or realize the huge importance of his fundamental research in advance.

I´d like to mean yet one significant matter here. I´ve never believed in the total chance and necessity in the evolution but also I´ve never believed in a higher power in this process. Many biological structures and functions have seemed to be so sophisticated that to explain their origin by chance only has seemed to me unprobable. So I´ve been searching for some concrete mechanisms being able to do it puporsefully. I´ve called them for myself the principles of the purpose. Of course, I´ve been an amateur only so that my search for my principles has included mainly my hypothetical thinking and reading the special literature.
The present science has seemed to be confirming my thoughts that the genetic apparatus hasn´t been only a passive catcher taking the chance for its wing. Instead it has acted as an active actor. This has been where the epigenetics has come from. (I will devote to this topic in some of my next separate contributions.)

The deeper we´ve penetrated into the genetic mysteries the more we´ve wanted to master them, to change them. Who knows perhaps we´ll be able to create quite new abilities and characters, quite new living beings. And when our Sun burns out till this time the mankind will be armed with fantastic

The Fig.3: Between two trunks. P. alba.

abilities including the skill to travel through the Universe. Maybe we will need no technical inventions, the genomic and the genetic engineering will assure all what we will need to. The genetic highway with these perspectives could overshadow the technical development. Why to use the spacesuit if we have the biotechnologies? Why to use the diving suit if it is no problem to form the man-amphibian of A. Belyayev (the famous Russian sci-fi writer) by the special genetic manipulations? Well, why should we build houses with the central heating if our organisms are perfectly adapted to extremely high and low temperatures? I could keep presenting more and more similar examples.
I think it is worth to follow this line in the next part too.

To be continued.

The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (XIV)

Genetická dálnice do pekla nebo do ráje?

Mám rád ekologii, ale nejvíce ze všeho ji mám rád jako vědecké odvětví biologie. Nemám rád různé způsoby, jakými je aplikována na skutečnou přírodu. Nemám rád mnoho zkreslených způsobů, jimiž je popularizována s příliš optimistickým důrazem. Znechucují mě milovníci zvířat, jejichž láska je nekritická do té míry, že je spíše zabíjí než jim pomáhá.

Po dlouhodobém soukromém studiu biologie včetně skutečné vědecké ekologie dospívám k závěru, že městská příroda je nepochybná skutečnost. Myslím, že bychom se s tímto faktem měli vyrovnávat střízlivě, bez nadměrných emocí a naivních postojů. Myslím, že jakýkoliv fanatismus je slepou uličkou. Bohužel fanatici a fundamentalisté se vyskytují v každé sféře lidských činností. Jejich vliv na společnost je vždy katastrofální.

Mnohokrát jsem byl očitým svědkem lidí krmících některá ze zvířat v zoologických zahradách vzdor faktu, že jsou krmena dostatečně a pravidelně, vzdor jasným a viditelným upozorněním na jejich klecích: PROSÍM, NEKRMTE JE!!!! Není pak divu, když tito milovníci zvířat skoro zabijí slona nadměrnými dávkami cukru! A tento příklad ukazuje dosti obvyklé lidské chování v konntaktu s uvězněnými zvířaty. Představte si tento typ lidí ve volné přírodě! Abych byl konkrétní mohu uvést další typ milovníků přírody: Sběratele. Jejich touha mít, vlastnit (doma, v privátních zvěřincích a sklenících....) některá zvířata a rostliny nezná překážek. Snad bych tuhle touhu nebo vášeň dokázal pochopit u odborníků, ale častěji je tato posledlost záležitostí snobů.

Fig.4: Three trunks from one base. P. alba.

Rád bych se zde také zmínil o cirkusech, zejména o jejich číslech s cvičenými zvířaty. Pomocí metody cukr a bič jsou zvířata nucena pro zábavu publika provádět veselé kousky. Jeden neví, kdo je perverznější: Jestli drezér nebo publikum. Proto jsem cirkus nikdy rád neměl. Kdykoliv něco takového vidím (medvědy na motocyklech, lvi proskakující ohnivými kruhy).....spíše zesmutním než se poveselím. A životní pomínky cirkusových zvířat jsou v mnoha případech více než kruté.

Náš mozek je v konkurenci s jinými živými bytostmi zjevnou selektivní výhodou, avšak naše inteligence má mnoho forem a některé z nich mohou být proti racionálním zájmům lidstva. Je na nás vytvářet skladbu postmoderní městské přírody.
Měli bychom využívat adaptability některých druhů (zvířat i rostlin) žít s námi pospolu v naší městské přírodě. Měli bychom mít na paměti ohromný potenciál genetiky. Již jsem se o něm zmínil v některých předchozích částech. Zdá se ale, že je mnohem větší než skladování genomů všech známých živočichů a rostlin v našich genových bankách a jejich opětovné oživování, jak si budeme přát. Měli bychom být schopni klonovat jedince v nekonečné počty identických jedinců. Měli bychom být též schopní vytvářet své vlastní kopie. Představte si vlastní nešťastnou smrt pod koly auta (zkoušet to nemusíte). Vaše tělo je příšerně poničeno. Na místo doráží zvláštní tým urgentní genetiky. Žádný problém. Odebírají ze zbytků vašeho těla několik vzorků tkání a vaše znovuvzkříšení je více než jistá věc. Proč ne, každá buňka je omni- nebo pluripotentní, tj. každá buňka obsahuje úplný program pro vaše zmrtvýchvstání. Před delší dobou si anglický vědec John Gurdon začal experimentálně hrát s žábou drápatkou (Xenopus laevis). Vzpomínám na okrajové zmínky o jeho experimentech v biologické literatuře mého raného privátního studia. Vzpomínám si, jak mě jeho výsledky vzrušily. Moji vzdělaní kolegové bohužel Gurdonovy nálezy přijímali s nepříliš velkým zájmem. A posléze, když J. Gurdon za svou práci dostal před rokem či dvěma Nobelovu cenu, bylo to malé zadostiučinění i pro mne. Dokázal jsem předjímat či si uvědomit obrovský význam jeho základního výzkumu předem.

Rád bych tady uvedl ještě jednu významnou záležitost. Nikdy jsem nevěřil v totální náhodu a nutnost v evoluci, ale také jsem nikdy nevěřil v nějakou vyšší moc v tomto procesu. Zdá se, že mnoho biologických struktur a funkcí je tak sofistikovaných, že vysvětlit jejich vznik jen náhodou mi připadá nepravděpodobné. A tak jsem pátral po nějakých konkrétních mechanismech schopných tohle provádět cíleně. Nazval jsem si je pro sebe principy záměrnosti. Ovšem, jsem pouhý amatér, takže mé pátrání po mých principech zahrnovalo hlavně hypotetické uvažování a četbu odborné literatury.
Zdá se, že současná věda potvrzuje mé úvahy, že genetický aparát není jen pasivní lapač beroucí náhodu za křídlo. Působí spíše jako aktivní herec. Odtud se bere epigenetika. (Tomuto tématu se budu věnovat v některých ze svých příštích samostatných příspěvků.)

Fig.5: P. alba, one of the three trunks.

Čím hlouběji pronikáme do genetických tajemství, tím více je chceme ovládat, měnit je. Kdo ví, možná budeme moci vytvářet zcela nové schopnosti a vlastnosti, úplně nové živé bytosti. A až slunce vyhasne, do té doby bude lidstvo vyzbrojeno fantastickými schopnostmi včetně dovednosti cestovat vesmírem. Možná nebudeme potřebovat žádné technické vynálezy, genomika a genové inženýrství zajistí vše, co budeme potřebovat. Genetická dálnice s těmito vyhlídkami by mohla zastínit technický rozvoj. Proč používat kosmický skafandr, jestliže máme biotechnologie? Proč používat potápěčský skafandr, jestliže není problém vytvořit člověka obojživelníka A. Beljajeva (slavný ruský sci-fi autor) pomocí genetických manipulací? Proč bychom měli stavět domy s ústředním topením, jsou-li naše organismy dokonale adaptovány na extrémní vysoké a nízké teploty? Mohl bych pokračovat v uvádění dalších a dalších podobných příkladů.
Myslím, že stojí za to sledovat tuto nit také v příštím pokračování.

Pokračování příště.

The English Version

It Is High Time to Express My Opinion (XIII)

On One of my many unsolved questions

I´ve always asked one question to myself (besides many different ones in biology and in my life itself, of course) and this basical question has been hanging in the air unsolved till now:
Has the man been really the only thinking creature among all the others on this planet, in all the Universe?

Fig.1: Bare tree crowns resembling dendrits of the neurons.

Next similar questions have followed naturally and gradually or by chance as I´ve been interested in biology for many years so far. It hasn´t been a systematic long-termed study but it has been rather a long-termed accumulated experience from all what my mind has been opened to. A simple example from my routine should better illuminate what I mean: You have a question or a problem in your head. Because it is not solved out immediately it is stored into your unconsciousness, i.e. it is not forgotten but always prepared to jump back in your consciousness in every time when the right stimulus comes. Well then, you have a basic unsolved question in your unconsciousness and just you´re reading a book. Suddenly you come upon a text in the book and the basic question appears in your consciousness, your attention increases, you´re searching for the right answer to your question in the text but the answer is not perfect as you see, something is still missing to its perfectness. The basic question comes back to your unconsciousness but it is not alone as it was at the first time. This time the memory in your unconsciousness plays more important role. The received informatin (partly clues to your basic question) from the text is stored in it too. This process repeats continuously in the same way again and again. The information in relation to the basic question in your memory as well as the probability to solve your question increase in time.
Sometimes the basic problem is too complicated to be solved out perfectly and with no rest. Sometimes the man has never received perfect answers to some of his questions to his death. But the longer he has tried to receive his answers, the longer he has collected various clues to them, the better his definite experience has been, though he have never gotten perfect answers to his questions. This long-termed experience can be defined in many ways, for example as a wisdom, an opinion, a dogma, a believe. Such a semi-solved question or more of them can be interpreted as a philosophy or the philosophy of life.

A lot of animals and plants have existed here much longer then the man has come. Perhaps just for this reason. Since he has been here many other living forms have been going away. But we´ve known that they had already become extinct massively in the time before his advent (for example the dinosaurs as you´ve known notoriously). As if the first sort must retreat to the second according to a principle. Again, from this poit of view we can see a resemblance with the embryonal development leading to a definite form.

Fig.2: A nest in a tree crown.

What if all the life around and in us too has been nothing else then unsuccessful and unconscious experiments of the Nature to create the brain able the self awareness? As long as I´ve known no other living forms have thought in the way of the man. Some of them have showed an elementary thinking resembling the man´s mental abilities. None of them has the same brain as the man has. Then we can´t suppose our mental activity with them. Despite of this uncompromising fact we´ve often done it. The known and famous Life of the Animals by A. Brehm was full of anthropomorphisms. And though this tendency has been overcome, from time to time there have still been appearing claims of  the thinking plants, of the extraordinary clever dogs, of a remarkably intelligence of the dolphins etc.
So far I´ve owned a small book in my bookcase. The book named "Will we find a mutual language with the dolphins?" was written in the early seventies of the past century by then the famous expert in the dolphins, professor John Lilly. He was extremely optimistic in his book. One would has been said that we had already been breaking the boundary between us and the animals in the first case at last. But since that time the dolphins have still remained to be  the circussy attraction of the oceanographic aquariums only with no claim to the egality.
We´ve felt alone among all the other living beings. We´d wanted our dog to speak with us, to confess his feelings and ideas to us. But the animals using the human speech have still been remaining to be in our world of fantazy only.

All the living creatures including the man on this planet have had the nervous systems and the senses. We all have sensory cells, organelles or organs to perceive our internal and external world. We all are able to respond to various physical and chemical stimula. Our common character is the excitability. But each living being of all us has its specific arrangements of these sensory and nervous tools, some of us have perceived the light by an eye spot only, some of us have done it by the composite eyes, some of us have been blind absolutelly.....but instead of the eyes they´ve owned and mastered the amazing thermic sensors etc., well, I could continue in this way for a long time but surely you know where my thoughts head for: Each of us, each of all the living organisms here on the Earth has perceived this world in a different way. We all have perceived the same world but we´ve perceived it by differently adjusted nervous and sensory organs.
The man has had some of  his senses in common with some of animal species, for example the sense of smell but our sense of smell has been many times weaker then the dog´s. And then though the man has had the same senses as many animals have had it hasn´t been the same.

Fig.3: Bare tree crowns in the sunset.

I have had no idea if the other living forms has thought anyway in a different way than the man has done, if they´ve had any philosophy of life as we´ve had. I´ve thought they´ve been rather living than thinking while we´ve been rather thinking than living as it has been in many cases. I´ve assumed they´ve been adjusted rather to develope their body characters and skils than to develope thinking anyway. If they´ve had any philosophy of life then it has been simple: to live and survive. The man´s ancestors have acted in the same way before the origin of the thinking brain.

Who knows, maybe the miracle of the thinking brain, the miracle of its right wireing will happen every moment again but this time to some of our DNA relatives. 


The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (XIII)

O jedné z mých mnoha nevyřešených otázek

Pořád si kladu jednu otázku (pochopitelně, krom mnoha jiných v biologii a v životě samém) a tato základní otázka zůstává dodnes viset ve vzduchu nevyřešena:
Je člověk opravdu jediný myslící tvor mezi ostatními na této planetě, v celém vesmíru?
Další podobné otázky následují přirozeně, postupně nebo nahodile, zatímco se už mnoho let dodnes zajímám o biologii. Nejedná se o nějakou systematickou dlouhodobou studii, ale je to spíše dlohodobá nahromaděná zkušenost ze všeho, čemu je moje mysl otevřená. Prostý příklad by měl lépe osvětlit, co tím mám na mysli: Máte v hlavě otázku či problém. Protože není bezprostředně vyřešen, ukládá se vám do podvědomí, tj. není zapomenut, ale vždy nachystán skočit vám zpět do vědomí pokaždé, když se dostaví ten správný podnět. Takže máte v podvědomí nějakou základní nevyřešenou otázku a zrovna čtete knihu. Najednou narazíte v knize na text a ta základní otázka se vynořuje ve vědomí, vaše pozornost vzrůstá, hledáte v tom textu správnou odpověď na svou otázku, ale jak vidíte, odpověď pořád není dokonalá, cosi jí k dokonalosti pořád chybí. Základní otázka se vám vrací do podvědomí, avšak není sama jako v prvním případě. Tentokrát paměť ve vašem podvědomí hraje významnější úlohu. Obdržené informace (částečná vodítka k vaší základní otázce) se do ní rovněž ukládají. Tento proces se opakuje stejně zas a zas. Informace ve vztahu k vaší základní otázce a také pravděpodobnost vyřešení váší otázky se v čase zvyšují.
Někdy je základní problém příliš složitý, aby se vyřešil dokonale a beze zbytku. Občas člověk na některé ze svých základních otázek odpovědi do smrti nezískává. Ale čím déle se pokouší získávat své odpovědi, čím déle sbírá rozmanitá vodítka k nim, tím lepší je jeho zkušenost, třebaže na své otázky nedostává dokonalé odpovědi. Tuto dlouhodobou zkušenost lze definovat mnoha způsoby, např. jako moudrost, názor, dogma, víru. Takovou zpola vyřešenou otázku či otázky lze interpretovat jako filosofii, jako životní filosofii.

The Fig.4: A nest in branches in the sunset.

Spousta živočichů a rostlin tu existuje mnohem déle, než přišel člověk. Snad právě proto. Od té doby, co tu je, mnoho jiných forem se vytrácí. Víme však, že už masově vymíraly v době před jeho příchodem (např. dinosauři, jak notoricky víte). Jako by první sorta musela ustoupit druhé podle nějakého zákona. Opět z tohoto pohledu můžeme vidět jakousi podobnost s embryonálním vývojem vedoucím k definitivní formě.

Co když veškerý život kol nás a v nás není nic jiného než neúspěšné nevědomé experimenty přírody vytvořit mozek schopný sebeuvědomování? Pokud vím žádné jiné živé formy neuvažují lidským způsobem. Některé z nich vykazují jakési elementární myšlení podobající se mentálním schopnostem člověka.  Žádná z nich nemá stejný mozek jako člověk. Tudíž u nich nemůžeme předpokládat naši mentální aktivitu. Vzdor tomuto nesmlouvavému faktu to často děláme. Známý a slavný Život zvířat A. Brehma byl plný antropomorfizmů. A i když byla tato tendence překonána, pořád se objevují tvrzení o myslících rostlinách, o mimořádně bystrých psech, o pozoruhodné inteligenci delfínů atp..
Dosud ve své knihovně vlastním malou knihu. Tu knihu nazvanou "Domluvíme se s delfíny?" napsal počátkem 70. let minulého století tehdy slavný odborník na delfíny, profesor J. Lilly. Byl ve své knize nesmírně optimistický. Člověk by byl řekl, že už konečně v prvním případě prorážíme hranici mezi námi a zvířaty. Avšak delfíni od té doby nadále zůstávají pouhou cirkusovou atrakcí oceánografických akvárií bez nároku na rovnoprávnost.
Cítíme se mezi všemi těmi živáčky osamělí. Chtěli bychom, aby s námi náš pes mluvil, aby se nám svěřil se svými pocity a nápady. Avšak zvířata používající lidskou řeč nadále zůstávají pouze v našem světě fantazie.

Všichni živí tvorové včetně člověka na této planetě mají nervovou soustavu a smysly. Všichni máme smyslové buňky, organely nebo orgány, které vnímají náš vnitřní a vnější svět. Všichni jsme schopní reagovat na fyzikální a chemické podněty. Naší společnou vlastností je dráždivost. Avšak každá z živých bytostí z nás všech má své specifické uspořádání těchto nervových a smyslových nástrojů, někteří z nás vnímají světlo jen oční skvrnou, někteří z nás to provádějí složenýma očima, někteří jsou absolutně slepí......., ale namísto očí vlastní a ovládají úžasné termosenzory atd., inu, mohl bych takhle pokračovat dlouho, ale určitě víte, kam mé myšlenky směřují: Každý z nás, každý ze všech živých organizmů tady na Zemi vnímá tento svět jinak. Všichni vnímáme tentýž svět, ale vnímáme ho odlišně nastavenými nervovými a smyslovými orgány.
Člověk má některé ze smyslů společné s některými ze živočišných druhů, např. čich, ale náš smysl pro čich je mnohokrát slabší než psí. A tedy, i když má člověk stejné smysly jako mnhohá zvířata, není to totéž.

Fig.5: The Ďáblický wood-park, Prague.

Nemám potuchy, jestli ostatní živé formy myslí jakkoliv jinak než člověk, jestli mají nějakou životní filosofii jako my. Domnívám se, že spíše žijí než myslí, zatímco my spíše uvažujeme než žijeme, jak tomu v mnoha případech je. Myslím si, že jsou nastaveny spíše na rozvoj tělesných vlastností a dovedností, než jakkoliv rozvíjet myšlení. Mají-li nějakou životní filosofii, pak je jednoduchá: žít a přežít. Před vznikem myslícího mozku předkové člověka jednali stejně.

Kdo ví, možná, že se zázrak uvažujícího mozku, ten zázrak jeho správného zkabelování každým okamžikem přihodí znovu, ale tentokrát některému z našich DNA příbuzných.