It Is High Time To Express My Opinion (XIV)
The Genetic Highway to the Hell or to the Paradise?
I´ve liked the ecology but most of all I´ve liked it as the scientific branch of the biology. I´ve disliked various ways by which it has been put to the real Nature. I´ve disliked many distorted ways by which it has been popularized with too optimistic accents. I´ve been disgusted with the lovers of animals whose love has been uncritical to the extent that it has been killing them rather then it has helped them.
 |
| Fig.1: A Study of a tree, Populus alba. |
After the long-termed private studies of biology including the real scientific ecology I´ve concluded that the urban Nature has been the undoubt reality. I think we should start doing with this fact in a sober way, with no extreme emotions and naive attitudes. I think that any fanaticism has been a blind street. Unfortunately, fanatics and fundamentalists have occured in every sphere of the human activities. Their influences on the society have always been catastrophic.
Many times I´ve been a witness of people feeding some of animals in the zoological gardens despite of the fact that they´ve been fed sufficiently and regularly, despite of the clear and visible warnings on their cages: PLEASE, DON´T FEED THEM!!!! No wonder then if these lovers of animals will almost kill an elephant with enormous doses of sugar! And this example has showed quite an usual human behaviour in contacts with the prisoned animals. Imagine this kind of people in the wild Nature! To be concrete I can present the other kind of the lovers of the Nature: the collectors. Their longing to have, to own (at home, in private menageries and greenhouses....) some animals and plants has known no obstacles. Maybe I´d be able to understand this longing or passionateness with experts but more often this obsession has been the mattter of snobs.
Also I would like to mean the circuses here, especially their performances with trained animals. By the sugar and whip method various kinds of animals have been forced to do comical tricks to the audience´s amusement. One doesn´t know who is the more pervert: If it is the trainer or the audience. This has been why I´ve never like the circus. Whenever I´ve seen something like that (the bears on motocycles, the lions jumping through the firing circles....) it has made me rather sad then cheerful. And the life conditions of the circussy animals have been more then cruel in many cases.
Our brain has been an obvious selective advantage in the competition with the other living beings but our intelligence has had many forms and some of them have been able to be against rational interests of the mankind.
 |
| Fig.2: P. alba in the park of the mental hospital.The base. |
We should make use of the adaptability of some species (both the animals and the plants) to live together with us in our urban Nature. We should have in our mind the huge potencial of the genetics. I´ve already meant it in some previous parts. But it has seemed to be much greater then to store the genoms of all known animals and plants in our genetic banks and to bring back them to the life again as we will want to. We should be able to clone one individuum in endless numbers of identical individua. We should be able to make our own copies too. Imagine your accident death under wheels of a car (you needn´t to try it). Your body is awfully destroyed. A special team of the emergency genetics arrives at the place. No problem. They take several samples of your tissues from the rest of your body and your resurrection is more then the sure thing. Why not, every cell is omni- or pluripotent, i.e. every cell contains the complete program for your ressurection. Before a longer time the English scientist John Gurdon has started to play with Xenopus laevis the frog experimentally. I recall marginal remarks of his experiments in the biological literature of my early private studies. I recall as his results were exciting to me. Unfortunately, my educated colleagues accepted the Gurdon´s findings with no too great interest. And then when J. Gurdon has got the Nobel price for his work a year or two ago, it has been a small satisfaction to me too. I could predict or realize the huge importance of his fundamental research in advance.
I´d like to mean yet one significant matter here. I´ve never believed in the total chance and necessity in the evolution but also I´ve never believed in a higher power in this process. Many biological structures and functions have seemed to be so sophisticated that to explain their origin by chance only has seemed to me unprobable. So I´ve been searching for some concrete mechanisms being able to do it puporsefully. I´ve called them for myself the principles of the purpose. Of course, I´ve been an amateur only so that my search for my principles has included mainly my hypothetical thinking and reading the special literature.
The present science has seemed to be confirming my thoughts that the genetic apparatus hasn´t been only a passive catcher taking the chance for its wing. Instead it has acted as an active actor. This has been where the epigenetics has come from. (I will devote to this topic in some of my next separate contributions.)
The deeper we´ve penetrated into the genetic mysteries the more we´ve wanted to master them, to change them. Who knows perhaps we´ll be able to create quite new abilities and characters, quite new living beings. And when our Sun burns out till this time the mankind will be armed with fantastic
 |
| The Fig.3: Between two trunks. P. alba. |
I think it is worth to follow this line in the next part too.
To be continued.
The Czech Version
Je na čase vyjádřit svůj názor (XIV)
Genetická dálnice do pekla nebo do ráje?
Mám rád ekologii, ale nejvíce ze všeho ji mám rád jako vědecké odvětví biologie. Nemám rád různé způsoby, jakými je aplikována na skutečnou přírodu. Nemám rád mnoho zkreslených způsobů, jimiž je popularizována s příliš optimistickým důrazem. Znechucují mě milovníci zvířat, jejichž láska je nekritická do té míry, že je spíše zabíjí než jim pomáhá.
Po dlouhodobém soukromém studiu biologie včetně skutečné vědecké ekologie dospívám k závěru, že městská příroda je nepochybná skutečnost. Myslím, že bychom se s tímto faktem měli vyrovnávat střízlivě, bez nadměrných emocí a naivních postojů. Myslím, že jakýkoliv fanatismus je slepou uličkou. Bohužel fanatici a fundamentalisté se vyskytují v každé sféře lidských činností. Jejich vliv na společnost je vždy katastrofální.
Mnohokrát jsem byl očitým svědkem lidí krmících některá ze zvířat v zoologických zahradách vzdor faktu, že jsou krmena dostatečně a pravidelně, vzdor jasným a viditelným upozorněním na jejich klecích: PROSÍM, NEKRMTE JE!!!! Není pak divu, když tito milovníci zvířat skoro zabijí slona nadměrnými dávkami cukru! A tento příklad ukazuje dosti obvyklé lidské chování v konntaktu s uvězněnými zvířaty. Představte si tento typ lidí ve volné přírodě! Abych byl konkrétní mohu uvést další typ milovníků přírody: Sběratele. Jejich touha mít, vlastnit (doma, v privátních zvěřincích a sklenících....) některá zvířata a rostliny nezná překážek. Snad bych tuhle touhu nebo vášeň dokázal pochopit u odborníků, ale častěji je tato posledlost záležitostí snobů.
 |
| Fig.4: Three trunks from one base. P. alba. |
Rád bych se zde také zmínil o cirkusech, zejména o jejich číslech s cvičenými zvířaty. Pomocí metody cukr a bič jsou zvířata nucena pro zábavu publika provádět veselé kousky. Jeden neví, kdo je perverznější: Jestli drezér nebo publikum. Proto jsem cirkus nikdy rád neměl. Kdykoliv něco takového vidím (medvědy na motocyklech, lvi proskakující ohnivými kruhy).....spíše zesmutním než se poveselím. A životní pomínky cirkusových zvířat jsou v mnoha případech více než kruté.
Náš mozek je v konkurenci s jinými živými bytostmi zjevnou selektivní výhodou, avšak naše inteligence má mnoho forem a některé z nich mohou být proti racionálním zájmům lidstva. Je na nás vytvářet skladbu postmoderní městské přírody.
Měli bychom využívat adaptability některých druhů (zvířat i rostlin) žít s námi pospolu v naší městské přírodě. Měli bychom mít na paměti ohromný potenciál genetiky. Již jsem se o něm zmínil v některých předchozích částech. Zdá se ale, že je mnohem větší než skladování genomů všech známých živočichů a rostlin v našich genových bankách a jejich opětovné oživování, jak si budeme přát. Měli bychom být schopni klonovat jedince v nekonečné počty identických jedinců. Měli bychom být též schopní vytvářet své vlastní kopie. Představte si vlastní nešťastnou smrt pod koly auta (zkoušet to nemusíte). Vaše tělo je příšerně poničeno. Na místo doráží zvláštní tým urgentní genetiky. Žádný problém. Odebírají ze zbytků vašeho těla několik vzorků tkání a vaše znovuvzkříšení je více než jistá věc. Proč ne, každá buňka je omni- nebo pluripotentní, tj. každá buňka obsahuje úplný program pro vaše zmrtvýchvstání. Před delší dobou si anglický vědec John Gurdon začal experimentálně hrát s žábou drápatkou (Xenopus laevis). Vzpomínám na okrajové zmínky o jeho experimentech v biologické literatuře mého raného privátního studia. Vzpomínám si, jak mě jeho výsledky vzrušily. Moji vzdělaní kolegové bohužel Gurdonovy nálezy přijímali s nepříliš velkým zájmem. A posléze, když J. Gurdon za svou práci dostal před rokem či dvěma Nobelovu cenu, bylo to malé zadostiučinění i pro mne. Dokázal jsem předjímat či si uvědomit obrovský význam jeho základního výzkumu předem.
Rád bych tady uvedl ještě jednu významnou záležitost. Nikdy jsem nevěřil v totální náhodu a nutnost v evoluci, ale také jsem nikdy nevěřil v nějakou vyšší moc v tomto procesu. Zdá se, že mnoho biologických struktur a funkcí je tak sofistikovaných, že vysvětlit jejich vznik jen náhodou mi připadá nepravděpodobné. A tak jsem pátral po nějakých konkrétních mechanismech schopných tohle provádět cíleně. Nazval jsem si je pro sebe principy záměrnosti. Ovšem, jsem pouhý amatér, takže mé pátrání po mých principech zahrnovalo hlavně hypotetické uvažování a četbu odborné literatury.
Zdá se, že současná věda potvrzuje mé úvahy, že genetický aparát není jen pasivní lapač beroucí náhodu za křídlo. Působí spíše jako aktivní herec. Odtud se bere epigenetika. (Tomuto tématu se budu věnovat v některých ze svých příštích samostatných příspěvků.)
 |
| Fig.5: P. alba, one of the three trunks. |
Čím hlouběji pronikáme do genetických tajemství, tím více je chceme ovládat, měnit je. Kdo ví, možná budeme moci vytvářet zcela nové schopnosti a vlastnosti, úplně nové živé bytosti. A až slunce vyhasne, do té doby bude lidstvo vyzbrojeno fantastickými schopnostmi včetně dovednosti cestovat vesmírem. Možná nebudeme potřebovat žádné technické vynálezy, genomika a genové inženýrství zajistí vše, co budeme potřebovat. Genetická dálnice s těmito vyhlídkami by mohla zastínit technický rozvoj. Proč používat kosmický skafandr, jestliže máme biotechnologie? Proč používat potápěčský skafandr, jestliže není problém vytvořit člověka obojživelníka A. Beljajeva (slavný ruský sci-fi autor) pomocí genetických manipulací? Proč bychom měli stavět domy s ústředním topením, jsou-li naše organismy dokonale adaptovány na extrémní vysoké a nízké teploty? Mohl bych pokračovat v uvádění dalších a dalších podobných příkladů.
Myslím, že stojí za to sledovat tuto nit také v příštím pokračování.
Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat