The English Version

It Is High Time to Express My Opinion (XIII)

On One of my many unsolved questions

I´ve always asked one question to myself (besides many different ones in biology and in my life itself, of course) and this basical question has been hanging in the air unsolved till now:
Has the man been really the only thinking creature among all the others on this planet, in all the Universe?

Fig.1: Bare tree crowns resembling dendrits of the neurons.

Next similar questions have followed naturally and gradually or by chance as I´ve been interested in biology for many years so far. It hasn´t been a systematic long-termed study but it has been rather a long-termed accumulated experience from all what my mind has been opened to. A simple example from my routine should better illuminate what I mean: You have a question or a problem in your head. Because it is not solved out immediately it is stored into your unconsciousness, i.e. it is not forgotten but always prepared to jump back in your consciousness in every time when the right stimulus comes. Well then, you have a basic unsolved question in your unconsciousness and just you´re reading a book. Suddenly you come upon a text in the book and the basic question appears in your consciousness, your attention increases, you´re searching for the right answer to your question in the text but the answer is not perfect as you see, something is still missing to its perfectness. The basic question comes back to your unconsciousness but it is not alone as it was at the first time. This time the memory in your unconsciousness plays more important role. The received informatin (partly clues to your basic question) from the text is stored in it too. This process repeats continuously in the same way again and again. The information in relation to the basic question in your memory as well as the probability to solve your question increase in time.
Sometimes the basic problem is too complicated to be solved out perfectly and with no rest. Sometimes the man has never received perfect answers to some of his questions to his death. But the longer he has tried to receive his answers, the longer he has collected various clues to them, the better his definite experience has been, though he have never gotten perfect answers to his questions. This long-termed experience can be defined in many ways, for example as a wisdom, an opinion, a dogma, a believe. Such a semi-solved question or more of them can be interpreted as a philosophy or the philosophy of life.

A lot of animals and plants have existed here much longer then the man has come. Perhaps just for this reason. Since he has been here many other living forms have been going away. But we´ve known that they had already become extinct massively in the time before his advent (for example the dinosaurs as you´ve known notoriously). As if the first sort must retreat to the second according to a principle. Again, from this poit of view we can see a resemblance with the embryonal development leading to a definite form.

Fig.2: A nest in a tree crown.

What if all the life around and in us too has been nothing else then unsuccessful and unconscious experiments of the Nature to create the brain able the self awareness? As long as I´ve known no other living forms have thought in the way of the man. Some of them have showed an elementary thinking resembling the man´s mental abilities. None of them has the same brain as the man has. Then we can´t suppose our mental activity with them. Despite of this uncompromising fact we´ve often done it. The known and famous Life of the Animals by A. Brehm was full of anthropomorphisms. And though this tendency has been overcome, from time to time there have still been appearing claims of  the thinking plants, of the extraordinary clever dogs, of a remarkably intelligence of the dolphins etc.
So far I´ve owned a small book in my bookcase. The book named "Will we find a mutual language with the dolphins?" was written in the early seventies of the past century by then the famous expert in the dolphins, professor John Lilly. He was extremely optimistic in his book. One would has been said that we had already been breaking the boundary between us and the animals in the first case at last. But since that time the dolphins have still remained to be  the circussy attraction of the oceanographic aquariums only with no claim to the egality.
We´ve felt alone among all the other living beings. We´d wanted our dog to speak with us, to confess his feelings and ideas to us. But the animals using the human speech have still been remaining to be in our world of fantazy only.

All the living creatures including the man on this planet have had the nervous systems and the senses. We all have sensory cells, organelles or organs to perceive our internal and external world. We all are able to respond to various physical and chemical stimula. Our common character is the excitability. But each living being of all us has its specific arrangements of these sensory and nervous tools, some of us have perceived the light by an eye spot only, some of us have done it by the composite eyes, some of us have been blind absolutelly.....but instead of the eyes they´ve owned and mastered the amazing thermic sensors etc., well, I could continue in this way for a long time but surely you know where my thoughts head for: Each of us, each of all the living organisms here on the Earth has perceived this world in a different way. We all have perceived the same world but we´ve perceived it by differently adjusted nervous and sensory organs.
The man has had some of  his senses in common with some of animal species, for example the sense of smell but our sense of smell has been many times weaker then the dog´s. And then though the man has had the same senses as many animals have had it hasn´t been the same.

Fig.3: Bare tree crowns in the sunset.

I have had no idea if the other living forms has thought anyway in a different way than the man has done, if they´ve had any philosophy of life as we´ve had. I´ve thought they´ve been rather living than thinking while we´ve been rather thinking than living as it has been in many cases. I´ve assumed they´ve been adjusted rather to develope their body characters and skils than to develope thinking anyway. If they´ve had any philosophy of life then it has been simple: to live and survive. The man´s ancestors have acted in the same way before the origin of the thinking brain.

Who knows, maybe the miracle of the thinking brain, the miracle of its right wireing will happen every moment again but this time to some of our DNA relatives. 


The Czech Version

Je na čase vyjádřit svůj názor (XIII)

O jedné z mých mnoha nevyřešených otázek

Pořád si kladu jednu otázku (pochopitelně, krom mnoha jiných v biologii a v životě samém) a tato základní otázka zůstává dodnes viset ve vzduchu nevyřešena:
Je člověk opravdu jediný myslící tvor mezi ostatními na této planetě, v celém vesmíru?
Další podobné otázky následují přirozeně, postupně nebo nahodile, zatímco se už mnoho let dodnes zajímám o biologii. Nejedná se o nějakou systematickou dlouhodobou studii, ale je to spíše dlohodobá nahromaděná zkušenost ze všeho, čemu je moje mysl otevřená. Prostý příklad by měl lépe osvětlit, co tím mám na mysli: Máte v hlavě otázku či problém. Protože není bezprostředně vyřešen, ukládá se vám do podvědomí, tj. není zapomenut, ale vždy nachystán skočit vám zpět do vědomí pokaždé, když se dostaví ten správný podnět. Takže máte v podvědomí nějakou základní nevyřešenou otázku a zrovna čtete knihu. Najednou narazíte v knize na text a ta základní otázka se vynořuje ve vědomí, vaše pozornost vzrůstá, hledáte v tom textu správnou odpověď na svou otázku, ale jak vidíte, odpověď pořád není dokonalá, cosi jí k dokonalosti pořád chybí. Základní otázka se vám vrací do podvědomí, avšak není sama jako v prvním případě. Tentokrát paměť ve vašem podvědomí hraje významnější úlohu. Obdržené informace (částečná vodítka k vaší základní otázce) se do ní rovněž ukládají. Tento proces se opakuje stejně zas a zas. Informace ve vztahu k vaší základní otázce a také pravděpodobnost vyřešení váší otázky se v čase zvyšují.
Někdy je základní problém příliš složitý, aby se vyřešil dokonale a beze zbytku. Občas člověk na některé ze svých základních otázek odpovědi do smrti nezískává. Ale čím déle se pokouší získávat své odpovědi, čím déle sbírá rozmanitá vodítka k nim, tím lepší je jeho zkušenost, třebaže na své otázky nedostává dokonalé odpovědi. Tuto dlouhodobou zkušenost lze definovat mnoha způsoby, např. jako moudrost, názor, dogma, víru. Takovou zpola vyřešenou otázku či otázky lze interpretovat jako filosofii, jako životní filosofii.

The Fig.4: A nest in branches in the sunset.

Spousta živočichů a rostlin tu existuje mnohem déle, než přišel člověk. Snad právě proto. Od té doby, co tu je, mnoho jiných forem se vytrácí. Víme však, že už masově vymíraly v době před jeho příchodem (např. dinosauři, jak notoricky víte). Jako by první sorta musela ustoupit druhé podle nějakého zákona. Opět z tohoto pohledu můžeme vidět jakousi podobnost s embryonálním vývojem vedoucím k definitivní formě.

Co když veškerý život kol nás a v nás není nic jiného než neúspěšné nevědomé experimenty přírody vytvořit mozek schopný sebeuvědomování? Pokud vím žádné jiné živé formy neuvažují lidským způsobem. Některé z nich vykazují jakési elementární myšlení podobající se mentálním schopnostem člověka.  Žádná z nich nemá stejný mozek jako člověk. Tudíž u nich nemůžeme předpokládat naši mentální aktivitu. Vzdor tomuto nesmlouvavému faktu to často děláme. Známý a slavný Život zvířat A. Brehma byl plný antropomorfizmů. A i když byla tato tendence překonána, pořád se objevují tvrzení o myslících rostlinách, o mimořádně bystrých psech, o pozoruhodné inteligenci delfínů atp..
Dosud ve své knihovně vlastním malou knihu. Tu knihu nazvanou "Domluvíme se s delfíny?" napsal počátkem 70. let minulého století tehdy slavný odborník na delfíny, profesor J. Lilly. Byl ve své knize nesmírně optimistický. Člověk by byl řekl, že už konečně v prvním případě prorážíme hranici mezi námi a zvířaty. Avšak delfíni od té doby nadále zůstávají pouhou cirkusovou atrakcí oceánografických akvárií bez nároku na rovnoprávnost.
Cítíme se mezi všemi těmi živáčky osamělí. Chtěli bychom, aby s námi náš pes mluvil, aby se nám svěřil se svými pocity a nápady. Avšak zvířata používající lidskou řeč nadále zůstávají pouze v našem světě fantazie.

Všichni živí tvorové včetně člověka na této planetě mají nervovou soustavu a smysly. Všichni máme smyslové buňky, organely nebo orgány, které vnímají náš vnitřní a vnější svět. Všichni jsme schopní reagovat na fyzikální a chemické podněty. Naší společnou vlastností je dráždivost. Avšak každá z živých bytostí z nás všech má své specifické uspořádání těchto nervových a smyslových nástrojů, někteří z nás vnímají světlo jen oční skvrnou, někteří z nás to provádějí složenýma očima, někteří jsou absolutně slepí......., ale namísto očí vlastní a ovládají úžasné termosenzory atd., inu, mohl bych takhle pokračovat dlouho, ale určitě víte, kam mé myšlenky směřují: Každý z nás, každý ze všech živých organizmů tady na Zemi vnímá tento svět jinak. Všichni vnímáme tentýž svět, ale vnímáme ho odlišně nastavenými nervovými a smyslovými orgány.
Člověk má některé ze smyslů společné s některými ze živočišných druhů, např. čich, ale náš smysl pro čich je mnohokrát slabší než psí. A tedy, i když má člověk stejné smysly jako mnhohá zvířata, není to totéž.

Fig.5: The Ďáblický wood-park, Prague.

Nemám potuchy, jestli ostatní živé formy myslí jakkoliv jinak než člověk, jestli mají nějakou životní filosofii jako my. Domnívám se, že spíše žijí než myslí, zatímco my spíše uvažujeme než žijeme, jak tomu v mnoha případech je. Myslím si, že jsou nastaveny spíše na rozvoj tělesných vlastností a dovedností, než jakkoliv rozvíjet myšlení. Mají-li nějakou životní filosofii, pak je jednoduchá: žít a přežít. Před vznikem myslícího mozku předkové člověka jednali stejně.

Kdo ví, možná, že se zázrak uvažujícího mozku, ten zázrak jeho správného zkabelování každým okamžikem přihodí znovu, ale tentokrát některému z našich DNA příbuzných.