Fig.1: The blue "waves" of the mountains on the horizon, Šumava, Czech republic. |
Dawning over Kvilda (I)
If you want to know what is Kvilda you can look at a map of Czech republic. It has been one of the couldest places in Bohemia and it has found in our largest preserved area called Šumava. Šumava has been a mountainous country. Its mountains and hills haven´t been too tall and their tops have been rather round than pointed. If you observe their long silhuettes of various hues of the blue in the distance on the horizon it seems to you to see waves of some sea (see the fig.1).
Well, just in this place I found myself together with my two constant attendants (Robert and Vendy, see some of my previous contributions in my blog) about at one A.M. on last Saturday (09.06.2014) after quite an andventurous journey from Prague. It started at two P.M. on last Friday (09.05.2014).
The name Kvilda has belonged to a small settlement in the southern western corner of the Šumava area not too far from the border with Germany. Today mostly it has had a recreational character ´cause almost each of its original private cottages has been changed in a pension, a hotel or a rest determined to tourists of any kind of interests and ages through all the year. It has laid in a slope of one of many "waves" of this mountainous country alongside a narrow road. As we were approaching by a car to Kvilda through the Šumava land at the midnight time from Friday to Saturday before we arrived at it there were dense coniferous forests only on either side of the road for a long time. Their trunks seemed to be a never ending story as they were swooping in the car lights by our windows.
Fig.2: A similar view of the Šumava mountains as on the picture one. |
Then our taxi cab stopped on a parking place before a cottage of which name, Peacefulness, was written on its face above its closed entrance. Well, why not, we were in peacefulness because we just achieved our goal. This was our first visit to Kvilda in our lifetimes. I´ve liked the places where, as we´ ve said here in Czech republic, the foxes wish a good night to you. Kvilda has already been one of them in my ideas for a long time. A small settlement lost in waves of the Šumava mountains and valleys, peat bogs and large forests.
The taxi cab disappeared in the dark and soon the noise of its engine was devaured by an unusual silence too. We stood in the silence for a while considering what to do. We decided to try to wake somebody up in a hotel on the opposite side of the road but our ringing up remained to be with no response. It seemed to be clear that all the local hotels were sleeping, none of them was running nonstop in that late hour of our arrival. We were forced to accept the thought to spend the rest of the night somewhere outdoor. We were ready for this choice, each of us was armed with a sleeping bag but as it turned out later our ideas of our first night spent outdoor were very naive and superfitial, especially under the Kvilda´s hard conditions!
How to translate the name Kvilda into the English or better how to make the Czech name apt to you in English as the same way as I perceive it myself? The name itself has no meaning. Simply it is a local name. To my personal meaning the name is derived from the Czech verb "kvílet", i.e. to howl in English. The winds have often been howling among mountains covered with dense large forests around Kvilda. Fortunately, Kvilda gave no howling through all the time we spent there. But what we felt very intensively was the difference between the temperature in Pribram the town and the temperature in Kvilda the settlement. We took the taxi cab about at 22.30 P.M. in Pribram far from Kvilda one hundred kilometers approximately. In that time there was a warm late evening in the Pribram´s main square, people were sitting in the outer gardens of the restaurants in light clothings only and were enjoying the warm night.
Fig.3: The church in the Pribram´s main square. |
I´m going to depict how we survived the night from Friday to Saturday in the part two. In the meantime you can look forward to the pictures of the dawning over Kvilda.
To be continued.
The Czech Version
Svítání nad Kvildou
Chcete-li vědět, co je Kvilda, můžete se podívat na mapu České republiky. Jde o jedno z nejstudenějších míst v Čechách a nachází se v naší nejrozsáhlejší chráněné oblasti zvané Šumava. Šumava je hornatý kraj. Její hory a kopce nejsou moc vysoké a jejich vrcholky jsou spíš oblé než špičaté. Pozorujete-li jejich dlouhé siluety růzličných odstínů modři v dálce na obzoru, připadá vám, že se díváte na vlny nějakého moře (viz obr.1).
A právě v tomto místě jsem se společně s mými dvěma stálými společníky (Robertem a Vendym, viz některé z mých předešlých příspěvků na mém blogu) ocitl asi v jednu ráno minulou sobotu (6.9. 2014) po dost dobrodružné cestě z Prahy. Započala ve dvě po poledni minulý pátek (5.9. 2014).
Fig.4: A similar picture as on the picture two. |
Název Kvilda patří malé osadě v jihozápadním cípu Šumavské oblasti nepříliš vzdálené od hranice se SRN. Dnes má povětšinou rekreační povahu, protože skoro každá z jejích původních soukromých chalup se změnila v penzion, hotel či ubytovnu určených celoročně pro turisty jakéhokoliv zájmu a věku. Leží ve svahu jedné z mnoha "vln" této hornaté krajiny podél úzké silnice. Jak jsme se Šumavským územím ke Kvildě přibližovali autem v půlnoční době z pátka na sobotu, než jsme do ní dorazili, po obou stranách silnice byly dlouho jenom husté jehličnaté lesy. Zdálo se, že jejich kmeny jsou nekonečný příběh, jak se míhaly ve svitu reflektorů kol našich oken.
Potom náš taxík zastavil na parkovišti před chatou, jejíž jméno, Pohoda, bylo napsáno na průčelí nad uzavřeným vchodem. Nu, proč ne, v pohodě jsme byli, protože jsme právě dosáhli svého cíle. Kvildu jsme navštívili poprvé v životě. Mám rád místa, kde vám, jak tady v Česku říkáme, dobrou noc přejí lišky. Kvilda byla v mých představách jedním z nich už dlouho. Malá osada ztracená ve vlnách šumavských hor a údolí, rašelinišť a rozsáhlých lesů.
Taxík zmizel ve tmě a také zvuk jeho motoru brzy pohltilo nezvyklé ticho. Chvíli jsme v tom tichu stáli a zvažovali co podniknout. Rozhodli jsme se pokusit se vzbudit někoho v hotelu na protější straně silnice, ale naše vyzvánění zůstalo bez odezvy. Zdálo se jasné, že všechny místní hotely spí, že žádný z nich neběží nonstop v pozdní hodině našeho příjezdu. Byli jsme nuceni přijmout myšlenku strávit zbytek noci kdesi pod širákem. Byli jsme na tuto volbu připraveni, každý z nás byl vybaven spacím pytlem, ale jak se později ukázalo, naše představy o první noci strávené venku byly velmi naivní a povrchní, zvláště v drsných podmínkách Kvildy!
Fig.5: A view of the side part of the church in Pribram. |
Jak název Kvilda přeložit do angličtiny či lépe, jak tohle české jméno pro vás vystihnout v angličtině stejně, jak ho sám vnímám? Jméno samo o sobě žádný význam nemá. Prostě je to místní jméno. Podle mého osobního mínění je odvozeno z českého slovesa "kvílet", tzn. anglicky "to howl". Mezi horami pokrytými hustými rozsáhlými hvozdy kolem Kvildy větry často kvílí. Naštěstí Kvilda po celou dobu našeho pobytu nezakvílela. To, co jsme ale pociťovali velmi intenzivně, byl rozdíl mezi teplotou v Příbrami a teplotou v osadě Kvilda. V Příbrami vzdálené od Kvildy asi sto kilometrů jsme si vzali taxík asi ve 22.30 h.. V tom čase byl na příbramském hlavním náměstí teplý pozdní večer, lidé posedávali ve venkovních zahrádkách restaurací jen v lehkém oblečení a těšili se z teplé noci.
Ale už když jsme se blížili ke Kvildě v taxíku, cítili jsme, že se vzduch ochlazuje. Měli jsme na sobě trika pod lehkými bundami, ale když taxík odjel, rychle jsme si oblékli svetry. Chlad naznačoval přenocovat spíš uvnitř než venku, ale naše pokusy dostat se do hotelu, selhaly. Cesta byla dlouhá a v jednu po půlnoci jsme se cítili unavení a ospalí. Tak jsme se dali do chůze přímou cestou před sebou vedoucí do prázdného a otevřeného prostoru nepříliš daleko za chalupami osady. O chvíli později jsme došli ke třem smrkům, kde jsme se rozhodli přenocovat. Doufali jsme, že nás naše spacáky zahřejí, ale nebyla to správná představa. Ukázalo se, že jsou přliš slabé, aby nás uchránily před vnějším chladem. Navíc, tráva pod smrky byla velice vlhká, a tudíž jsme neměli jistotu, zda budou spacáky nepromokavé či nebudou. Vzdušná vlhkost musela být velmi vysoká a třebaže byla noc jasná, naše výhledy do krajiny clonila hustá mlha. Mohli jsme se dívat jen na pustou planinu v bezprostředním okolí tří smrků.
Ve druhé části se chystám popsat, jak jsme přežili noc z pátku na sobotu. Prozatím se můžete těšit na obrázky svítání nad Kvildou.
Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat