The Fig.1: Ho-Chi Minh´s mausoleum. (photo by K. Vasickova)

The English Version

Vietnam from The North to The South on Catherine´s Photos (II)

Ho-Chi Minh´s City and His Mausoleum

The Communist mausoleums are an especial chapter of this ideology. You can visit to one of them in Hanoi, too. Ho-Chi Minh for The North Vietnam is something like Mao for Chine or Kim Ir Sen for The North Korea or V. I. Lenin for the Russia.
Also Prague, my native city, has its mausoleum on Vítkov the Prague hill. All they have the same common characters: a large flat platform with a simple monstrous stony building on it. The buildings are something between the Egyptian pyramids and the bunkers of the World War the Second. They´re could and rigid, no useless decorations. Many of them are symbolic monuments of various Communist heroes, founders, prezidents, pioneers.

As long as I´ve known there´s been the only mausoleum throughout the world where you´ve been able to find some concrete remnants of its owner so far: It is The Mummy of V.I. Lenin in the Moscow´s Kremlin. Catherine, the direct visitor to Vietnam (see my previous post devoted to Vietnam), tells nothing about Ho-Chi Minh´s imbalmed body.

The Fig.2: The Park with The Ho-Chi Minh´s Mausoleum. (photo by K. Vasickova)

The Czech Version

Vietnam od severu po jih na Kateřininých fotkách (II)

Ho-či Minovo město a jeho mauzoleum

Komunistická mauzolea jsou zvláštní kapitolou této ideologie. Jedno z nich můžete navštívit také v Hanoji. Ho-Či Minh pro Severní Vietnam je něco jako Mao pro Čínu nebo Kim Ir Sen pro Severní Koreu či V.I. Lenin pro Rusko.

Také Praha, moje rodné město, má na pražském pahorku Vítkov svoje mauzoleum. Všechna mají stejné společné rysy: velkou rovnou plošinu a na ní prostou monstrózní stavbu. Tyhle stavby jsou cosi mezi egyptskými pyramidami a bunkry z II Světové Války. Jsou studené a přísné, žádné zbytečné ozdoby. Mnohé z nich jsou symbolickými památníky různých komunistických hrdinů, zakladatelů, prezidentů, průkopníků.

Pokud vím, na celém světě existuje jediné mauzoleum, kde prozatím můžete najít nějaké konkrétní pozůstatky jeho vlastníka: Mumie V.I. Lenina v moskevském Kremlu.
Kateřina, přímá návštěvnice Vietnamu (viz můj předešlý blog věnovaný Vietnamu), o Ho-Či Minhově balzamovaném těle neříká nic.

The Fig.1: An ordinary street in Hanoi. (photo by K. Vasickova)

The English Version

Vietnam from the North to the South on Catherine´s Photos (I)

Introduction
The Tired Hanoi

Catherine, one of my coworkers at my emloyment (we haven´t worked at the same ward but we´ve met each other unregulary in our common canteen in the time of dinners), visited to Vietnam in last months (February/March 2015) for some seventen days. Her journey had a travelling character, it began in the North of this interesting country and it was ended up in its South. The journey started in Hanoi, the capital city of the North Vietnam and it was ended up in Saigon, the capital city of the South Vietnam.
Catherine took a lot of pictures during her travelling across Vietnam from the North to the South and she was so kind that she shared them with me. Now there´s been a plenty of her pictures in my comp, too.

The Fig.2: Hanoi in cables and wires (photo by K.V.)

It occured to me to ask her for her permition to publish some of her photos taken in Vietnam in a free series of my posts here on the G+ and Catherine agreed with my project. So I thank her very much  for her kind permission and I hope she´ll be satisfied with my interpretations of her photos in my posts on the G+.

All this project is built on the Catherine´s photos and on my own free glosses to them. Mostly I´m going to improvise my associated texts. My texts will be undedicated ´cause I have never been in Vietnam so far. From time to time the Catherin´s photos can evoke some thoughts in my brain. I can write them in and by this way all my posts devoted to Vietnam will be realized gradually.

When I attended the elementary school we learnt in the world geography that there were two Vietnams in Asia: The North and the South. The two countries had different politic characters. The northern Viets were our very good friends because their politic establishment was communist while the southern Viets had the capitalist regime. Vietnam has been divided into two ones in a politic way in Asia like Germany in Europe.

The Fig.3: Tangles of cables are typical of Hanoi. (photo by K.V.)

I haven´t studied the foreign politics in detail, I´ve perceived it very superficially only and in fact I´haven´t known what´s been the current situation between the two countries. So far I´ve heard no rumble of a falling wall reuniting the both countries as it were in the case of Germany. The both countries have still seemed to be separated from each other.

As we can see on the fig.1 capturing one of the Hanoi´s ordinary streets the capital city of the Red Vietnam appeares to have a dirty and sad appearance. Maybe the mopeds and the scooters parking in the street come from Czech republic. There was a great boom of the red Viets in my country in the seventies of the past century. They could study and work here, they could get new experiences, knowledge and skills here for several years. After their comebacks to their country they could make use of them. Mostly they liked buying our scooter named Babetta and they transported it to their native home. Our people observed their passion for Babetta with amused and arrogant smiles and they made jokes about their obsession.

The Czech Version

The Fig.4: A fruit shop-bicycle.(photo by K.V.)

Vietnam od severu po jih na Kateřininých fotkách (I)

Úvod
Unavená Hanoj

Kateřina, jedna z mých spolupracovnic v zaměstnání (nepracujeme na stejném oddělení, ale nepravidelně se potkáváme v čase obědů ve společné závodní jídelně) navštívila v posledních měsících (únor/březen 2 015) Vietnam na sedmnáct dní. Její pouť měla cestovní charakter, začala na severu této zajímavé země a byla ukončena na jejím jihu. Cesta začala v Hanoji, hlavním městě Severního Vietnamu, a skončila v Saigonu, metropoli Jižního Vietnamu.

The Fig.5: Dirty faces of the Hanoi´s barracks. (photo by K.V.)

Kateřina během svého putování napříč Vietnamem pořídila spoustu obrázků a byla tak laskavá, že se o ně se mnou podělila. Teď je také přehršle jejích obrázků v mém kompu. Napadlo mne požádat ji o svolení zveřejnit některé z jejích fotek pořízených ve Vietnamu v jakési volné sérii příspěvků tady na G+ a Kateřina s mým projektem souhlasila. Za její laskavé svolení jí moc děkuji a doufám, že bude s interpretací svých snímků v mých příspěvcích na G+ spokojena.

Celý tento projekt je postaven na Kateřininých fotkách a na mých vlastních volných glosách k nim. Vesměs hodlám své průvodní texty improvizovat. Mé texty budou nezasvěcené, protože jsem zatím ve Vietnamu nikdy nebyl. Čas od času mohou Kateřininy fotky v mém mozku evokovat nějaké myšlenky. Mohu je zapisovat a takto budou postupně realizovány všechny mé příspěvky věnované Vietnamu.

The Fig.6: The stony symbol of the red ideology. (photo by K.V.)

Když jsem chodil na základku, ve světovém zeměpise jsme se učili, že v Asii existují dva Vietnamy. Severní a Jižní. Obě země měly odlišný politický charakter. Severní Vietnamci byli naši velice dobří přátelé, zatímco Jižní Vietnamci měli kapitalistický režim. Vietnam byl v Asii politicky rozdělen ve dva  jako SRN v Evropě.

Zahraniční politiku nestuduji podrobně, vnímám ji jen velmi povrchně a vlastně nevím, jaký je mezi oběma zeměmi současný stav. Až dosud jsem neslyšel žádný rachot padající zdi znovusjednocující obě země, jak tomu bylo v případě Německa. Zdá se, že obě země jsou od sebe navzájem nadále odděleny.

Jak můžeme vidět na obr.1, který zachycuje jednu z obyčejných hanojských ulic, zdá se, že hlavní město Rudého Vietnamu má špinavý a smutný vzhled. Možná, že mopedy a skútry parkující v té ulici pocházejí z České republiky. V sedmdesátých letech minulého století byl v mé vlasti velký boom rudých Vietnamců. Mohli tady studovat a pracovat, mohli zde několik let získávat nové zkušenosti, znalosti a dovednosti. Po návratu do své země je mohli využívat. Povětšinou rádi kupovali náš skútr Babettu a dopravovali ji do své rodné země. Naši lidé pozorovali jejich vášeň pro Babettu s pobavenými a povýšenými úsměvy a o jejich posedlosti žertovali.

České popisky k snímkům (autorkou všech snímků z Vietnamu je Kateřina Vašíčková):
Obr.1: Obyčejná ulice v Hanoji.
Obr.2: Hanoj v kabelech a drátech..
Obr.3. Motanice kabelů jsou pro Hanoj typické.
Obr.4: Kolo jako krámek s ovocem.
Obr. 5: Špinavé fasády hanojských barabizen.
Obr.6: Kamenný symbol rudé ideologie.

The English Version

The partial solar eclipse above our rented half house.

My Walk with Clari Under The Partial Solar Eclipse
(On March the 20th 2015 between 10.00 and 11.00 AM)

Today in the morning the sky is clear with no clouds. I´m going to take our usual walk with my female dog named Clarissa or Clari. I know that our usual walk will be realized at very extraordinary conditions ´cause today, just in the time of our walk, the Sun should be partially screened by the Moon. This is why I´m taking my Canon with me to take some pictures.

First the Sun shines behind us. Our bodies are casting their shadows before us. I can observe a little different between the southern and the northen sky. The second has the darker hue of the blue than the first one. First I´m capturing shots of the difference and of course I can´t forget to take some photos of Clari. I have no sun glasses or a black glass and a direct look at the Sun blinds my eyes. This is why I can´t see directly as the Moon silhuette is partially overlaping the Sun. I can observe only possible side effects of this extraordinary fenomenon in my surroundings.

A back view of our way taken against the Sun.

A forward view of our way with the Sun behind us.

There´s the ideal scene above our heads. As if it were prepared in advance for this occasion being visible again in 2026  here in Czech republic. If I omit an airplane overflying across the nothern part of the sky from time to time I can see the Sun in it only.

The first section of our walk goes through the windbreak. Its leafy trees have still had their winter bare appearances. The first spring day is going to come tomorrow. As I can see the ordinary birds behave as usually. Clari seems to be more interested in her needs on the ground rather than in the interesting event in the sky.

Clari is interested in her needs on the ground rather than in the sky.

The second part of our walk leaves the windbreak and our feet are taking a turn to the left, then they´re crossing a short and direct open section and they´re taking a turn to the left again. In this point a soil under our feet changes in a pavement leading back to our street.

I´m taking next photos of the Sun, the atmosphere is silent in a strange way. The houses we´re passing by are like with no life. Perhaps the local people are watching the astronomic event on the telly or behind their windows. I´m aiming with my Canon at the solar object directly and I´m taking next and next pictures of it hoping that they will show a weak shadow of the Moon at least.

Clari on the road.

From time to time I´m aiming with my camera at Clari. She is impatient already. She doesn´t understand why I slow my walk down every moment, usually it´s not interrupted in this way. She´s pulling me to the home gate.

A while later we´re home again. I´m curious of my pictures. A next while later my pictures are in my comp and I can examine them. I can see the burning solar wheel with no signs of the Moon over it.

If I weren´t informed of the partial solar eclipse by our mass media I would know anything by myself. With my imperfect equipment I knew of it but I didn´t see anything remarkable. Clari seems to be the same opinion.



The Czech Version

Her attitude to the extraordinary event is more than clear.

Moje procházka s Clari pod částečným zatměním slunce
(20. březen 2015, mezi 10. a 11. hodinou dopoledne)

Dnes dopoledne je obloha čistá bez mráčku. Chystám se na obvyklou procházku s fenkou jménem Clarissa či Clari. Vím, že se naše procházka zrealizuje za velice mimořádných podmínek, protože dnes, zrovna v čase naší procházky, by měl měsíc částečně clonit slunce. Proto s sebou beru svůj Canon, abych udělal nějaké snímky.

Zprvu slunce svítí za námi. Naše těla vrhají své stíny před nás. Pozoruji malý rozdíl mezi jižní a severní oblohou. Druhá má tmavší odstín modři než první. Nejdřív zachycuji záběry toho rozdílu a samozřejmě, že nemohu zapomenout udělat nějaké obrázky Clari. Nemám sluneční brýle či černé sklo a přímý pohled na slunce mi oslepuje oči. Proto nemůžu pozorovat přímo, jak měsíční silueta zčásti překrývá slunce. Mohu pozorovat pouze případné vedlejší účinky tohoto jevu ve svém okolí.

Nad našimi hlavami je ideální jeviště. Jako kdyby bylo nachystáno předem pro tuhle příležitost, která bude zde v Česku viditelná opět v roce 2026. Pominu-li letadlo, přelétající čas od času přes severní část oblohy, mohu na ní vidět pouze slunce.

Tha Sun above the windbreak.

První úsek naší procházky prochází větrolamem. Jeho listnáče mají pořád zimní vzhled. První jarní den přijde zítra. Jak mohu vidět, běžné ptactvo se chová jako obvykle. Zdá se, že Clari se zajímá spíše o své potřeby na zemi než o zajímavou událost na nebi.

Clari before our home gate.

Druhá část naší procházky opouští větrolam a naše nohy zahýbají doleva, pak přecházejí přímý otevřený úsek a opět zahýbají vlevo. V tomto bodě se půda pod našima nohama mění v chodník vedoucí zpět do naší ulice.

Dělám další fotky slunce, ovzduší je zvláštně tiché. Domy, kolem nichž procházíme, jsou jako bez života. Možná tu astronomickou událost sledují místní v televizi nebo za svými okny. Mířím Canonem přímo na sluneční objekt a pořizuji další a další jeho obrázky doufaje, že snímky ukážou alespoň slabý stín měsíce. Občas zacílím foťákem na Clari. Je už netrpělivá. Nechápe, proč procházku každou chvíli zpomaluji, obvykle není takhle přerušovaná. Táhne mě k domovní brance.

Clari before our home door.

O chvíli později jsme opět doma. Za další chvilku jsou mé obrázky v kompu a mohu si je prohlédnout. Vidím sálající sluneční kolo bez známek měsíce přes něj.

The partial solar eclipse by the Moon (03.20.´15, 10-11 AM)

Kdyby mě naše masmédia o částečném zatmění slunce neinformovala, sám od sebe bych nic nepoznal. Při své nedokonalé výbavě jsem o tom věděl, ale nic pozoruhodného jsem nepozoroval. Zdá se, že Clari je téhož názoru.

My second Dendro with white flowers.

The English Version

Two Novelties among My Green Pets
And by the way..........

Since last Monday I´ve enjoyed my newest Dendrobium in flower. While the first Dendro lost its dark pink flowers within two days, this one has still been flowering with snowy white flowers of which some tepals have been opalescent with descreet mauve hues at their edges. Just before a while I took a couple of its pictures (03.16.´15) so that I could show you the newest plant pet, too.

The second novelty among my green pets has been a starting flowering of my two Phalaenopsis orchids. I captured shots of their first opened flowers together with the ones of the second Dendro.
The first pink Phalae has had two flowers and only one of them has opened fully. Unfortunately, the other buds went away before flowering. My explanation is simple: a very old substrate, the plant needs to be replanted. As soon as both the flowers go away I´ll replant it. Also the second Phalae has already opened its first flower. Its tepals are pale

The second Dendro´s white flowers in the more detail.

green with a delicate net of a pale pink venation. The whole colour looks like the one of an immature fruit of the apricot. The colour of its labium is a mix of a dark pink and violate hue. This Phalae´s inflorescence has born four buds of which the lowest has already opened out fully and the rest of them (three buds above the opened one) has seemed to be quite sound. The substrate of this orchid has still been all right.

And by the way, the Vanilla plantlet has been alive under its plastic cover with no changes so far.
It has been replanted from its tube to my pot eighteen days before.
If it shows something new I´ll let you know in a special post.



The Czech Version

Dvě novinky mezi mými zelenými mazlíčky
a mimochodem.......

Od minulého pondělka si užívám své nejnovější Dendrobium v květu. Zatímco první Dendro ztratilo své tmavorůžové květy během dvou dní, tohle pořád kvete sněhově bílými květy, jejichž některá tepala opalizují na okrajích nenápadnými slézově fialovými odstíny. Právě před chvilkou jsem pořídil pár jeho obrázků (16.3.´15), abych vám toho nejnovějšího rostlinného mazla mohl ukázat.

Druhou novinkou mezi mými zelenými miláčky je počínající kvetení dvou můrovníků (Phalaenopsis). Udělal jsem snímky jejich prvních otevřených květů společně s květy druhého Dendrobia.

My two Dendrobium plants.

První růžový faleňák má dva květy a jen jeden z nich se otevřel zcela. Bohužel, ostatní pupeny zvadly před kvetením. Mé vysvětlení je prosté: velmi starý substrát, rostlina potřebuje přesadit. Jakmile oba květy

The Phalaeo with pink flowers.

The Phaleo with pale orange flowers.

zvadnou, přesadím ji. Také druhý faleňák už otevřel první květ. Jeho tepala jsou bledavě zelenkavá s jemnou sítí narůžovělé venace. Celková barva se podobá barvě nezralého plodu meruňky. Zbarvení pysku je směsí tmavorůžového a fialového odstínu. Květenství tohoto faleňáka nese čtyři poupata, z nichž nejnižší se již plně rozvilo a zdá se, že jejich zbytek (tři poupata nad tím otevřeným) jsou zcela zdravá. Substrát této orchidky je stále v pořádku.

A view of the two Phalaeos from behind.

A mimochodem, rostlinka vanilky je pod plastovým krytem až zatím naživu a beze změn. Ze své zkumavky do mého květináče byla přesazena před osmnácti dny. Pokud ukáže něco nového, dám vám vědět ve zvláštním příspěvku.

The English Version

The Game of Thrones in My Illustrations

The Two Murders of Tyrion Lannister

When Tyrion escaped from his jail thanks to his brother Jamie he happened to find himself in his Father´s chambers where he found his love named Shae. He found her in a bed of his own Father, Tywin Lannister. Shae betrayed him twice ´cause she participated in his conviction for the Joffrey´s death and now she was lying in his Father´s bed but his Father wasn´t there. The dwarf choked Shae with her own necklace and then he started looking for his Father to revenge on him for all his injuries. He guessed that his Father couldn´t be too far. He was right. He found his Father sitting on his latrine. As he was going over to the place where he guessed his Father´s presence he armed himself with his Father´s crossbow hanging on a wall. He undrew a curtain screening the latrine with a tip of an arrow in the charged crossbow and he saw his Father in his embarrassing position. The first arrow hit Tywin Lannister but it didn´t kill him. Naturally, he had to be surprised extremely. He supposed his son was locked in one of the jails deeply in the castle´s underground and watched by his turnkeys. First he had to think that he was looking at a ghost of his aborted son but the first arrow in his body came back him to the reality very quickly. "You hit me," said as if he couldn´t believe in it and he tried to temporize but his efforts were in vain. The second arrow from the crossbow in the angry dwarf´s hands killed him.

The Czech Version

Hra o trůny v mých ilustracích

Dvě vraždy Tyriona Lannistera

Když Tyrion unikl díky bratrovi Jamiemu z žaláře, náhodou se ocitl v otcových komnatách, kde našel svou milenku jménem Shae. Objevil ji v posteli svého otce, Tywina Lannistera. Shae ho dvakrát zradila, protože se podílela na jeho odsouzení za Joffreyovu smrt a teď ležela v posteli otce, ale ten tam nebyl. Trpaslík Shae uškrtil jejím vlastním náhrdelníkem a poté se začal poohlížet po otci, aby se mu za všechna příkoří pomstil. Tušil, že otec nemůže být daleko. Nemýlil se. Našel otce sedět na latríně. Když k místu, kde tušil otcovu přítomnost, přecházel, vyzbrojil se otcovou kuší visící na zdi. Špičkou šípu v nabité kuši odhrnul závěs clonící latrínu a spatřil otce v jeho trapné pozici. První šíp Tywina Lannistera trefil, ale nezabil ho. Musel být přirozeně nesmírně překvapen. Předpokládal, že syn je zamčen a hlídán jeho žalářníky v jednom z žalářů hluboko v hradním podzemí. Zprvu si určitě myslel, že se dívá na přízrak svého nepodařeného syna, ale první šíp v jeho těle ho velice rychle vrátil do reality. "Tys mě střelil," pronesl jako by tomu nemohl uvěřit a pokusil se vyjednávat, ale jeho snahy byly marné. Druhý šíp z kuše v rukách rozzuřeného trpaslíka ho zabil.

On a pavement.

The English Version

Andrea and Her Idol on My Next Two Drawings between The International Day of The Women and Her Birthday

Andrea´s idol is one of the Czech younger actors. As you´ve already known from my previous part Andrea has been my co-worker at my employment. She has worked as the social worker. She has cared for various social problems of our patients.
I published my first two drawings with her and her idol in one of my previous posts. There has been celebrated The International Day of The Women on March the 8-th every year. Besides Andrea´s birthday has been approaching. She´ll celebrate it just next month. She´s been married and she´s had two small daughters.
Perhaps I could devote all my four drawings to her at these two great occasions.

To say true at the present time The International Day of The Women hasn´t been favourite too much in my country (Czech republic). It lost its credit after the Velvet Revolution (1989) because it has been thought to be too much connected with the past Communist regime. But today it has seemed to be slowly renewed and propagated.
I disliked it, it seemed to be too crocodilian to me. Mainly it was a very good occasion for the males to become drunken and to cheat on their femals. A day after the males came back to home with their dead flowers to easy their dear wives. In this Day our TV showed our class-conscious women invited by the prezident and the highest members of the Communist establishment at the Prague Castle. They were aworded by the prezident for their excellent works and then they could spend a time with the prezident and his men at a familiar, cordial and friendly talking. Really, it was very emotional, often my eyes became wet and all my body was covered with sweat when I watched the scenes if you know what it means. The right answer is my irony. Our actors as well as our well known singers played, recited and  sang to the Women only. The Women could be satisfied. But I felt something wrong in it. If I like The Woman and I appreciate Her as herself then I respect her and I value her every day naturally. In other words I needn´t celebrate her importance in one day of every year. But this is my own access not only to this celebration but also to other similar massive actions from the calendar.
The mankind has seemed to enjoy its calendars, instructions, plans, it has seemed to enjoy their regular and repeated celebrations of somebody or something. I think it would be lost without them.

And so, dear Andrea, accept the four drawings as my present to your birthday in advance.

On a historic sofa somewhere in a castle.

The Czech Version

Andrea a její idol na mých dvou dalších kresbách mezi MDŽ a jejími narozeninami

Andrein idol je jedním z českých mladších herců. Jak už z předešlé části víte, Andrea jje má spolupracovnice v zaměstnání. Je sociální pracovnice. Stará se o rozmanité problémy našich pacientů.
Své první dva obrázky s ní a jejím idolem jsem zveřejnil v jednom z předešlých příspěvků. Každoročně 3. března se slaví Mezinárodní Den Žen (MDŽ). Navíc se blíží Andreiny narozky. Oslaví je zrovna příští měsíc. Je vdaná a má dvě malé dcerky.
Snad bych jí všechny čtyři kresby mohl věnovat k těmto dvěma velkým příležitostem.

Po pravdě, v současné době není v mé zemi (Česká republika) MDŽ příliš moc oblíbený. Svůj kredit ztratil po Sametové revoluci (1989), protože se považuje za hodně spjatý s minulým komunistickým režimem. Dnes se však zdá, že se zvolna obnovuje a propaguje.
Neměl jsem ho rád, připadal mi příliš pokrytecký. Hlavně to byla velmi dobrá příležitost pro samce opít se a být nevěrný svým samičkám. Den poté se samci vraceli domů se zvadlými kytkami, aby uklidnili své ženušky. Tento den naše TV předváděla naše třídně uvědomělé ženy pozvané prezidentem a nejvyššími představiteli na Pražský hrad. Prezident je odměňoval za vynikající práci a poté mohly strávit nějaký čas s prezidentem a jeho muži při neformálním, srdečném a přátelském povídání. Skutečně to bylo velice dojemné, často mi oči zvlhly a celý jsem se opotil, když jsem ty scény sledoval, víte-li co to značí. Správná odpověď je má ironie. Naši herci a také známí zpěváci hráli, recitovali a zpívali jen pro ženy. Ženy mohly být spokojené. Já v tom ale cítil něco špatného. Jestliže mám Ženu rád a vážím si jí jako takové, pak si jí vážim a cením přirozeně každý den. Jinými slovy, nemusím ji oslavovat v jeden den každého roku. Tohle je ale můj vlastní přístup nejen k tomuto svátku, ale rovněž k dalším podobným masovým akcím z kalendáře.
Zdá se, že lidstvo si užívá svých kalendářů, pokynů, plánů, zdá se, že si dopřává svých pravidelných a opakovaných oslav někoho či něčeho. Myslím, že bez nich by bylo ztraceno.

A tak, milá Andreo, přijmi ty čtyři kresby ode mne jako dárek k Tvým narozkám předem.

České titulky k popiskům obrázků (shora dolů):
Na chodníku
Na historické pohovce kdesi na zámku

The Fig.1: My flowering Brassia in detail.

The English Version

The Newest Plants in My Modest Orchid Collection

Let me introduce my new plants to you. I got them for my modest orchid collection.
As usually, I´m not going to write about species, I´m going to name my plants according to their genera in Latin only because mostly they are various cultivars and hybrids and their species identification isn´t difficult.
Last Christmas brought two new orchids to me. I got them from my daughter Sylva. The first of them is of Dendrobium the genus. It flowered with dark pink flowers but they went away within two days. I didn´t make to take any photo of its flowers. Several days after its flowering I saw two new sprits growing out from the base of the most robust stem. That´s my first experience with a home cultivation of this genus. I´m writing this text on 3.8. 2015 and my Dendro has still been saying yes to my conditions.

The Fig.2: Oncidium to the left, Dendrobium to the right.

The second new orchid in my collection is of Oncidium the genus. It was in flower too but its flowers went away within a couple of days in the same way as it was with the Dendro. My daughter bought both the Dendrobium and the Oncidium in flowers already. To buy plants in buds is the better way how to enjoy their flowering for a longer time.


The third orchid is of Brassia the genus. You can see its flowers on the fig. 1. It ceased flowering only a couple of days ago because my daughter bought it with inflorescences bearing more buds than open flowers. It had three inflorescences. I´ve thought I´ve already had one specimen of this genus but its flowers have been orange (to compare see my previous posts devoted to this topic incl. photos). This Brassia plant was a present to my name day (on 1.23.´15) from my daughter Sylva, too. Its flowers fumed a pleasant descreet odour as my nose could record during its flowering.

All the photos were taken on 2.24.´15. So far (8.3.´15) all my new plants have been prosperous. Except for the three new plants I took a picture of my older flowering hybridous orchid. It is sold under the Latin name of Cambria. It blossomed with three flowers. Unfortunately, its flowering lasted for a short time only. Today I was forced to remove its dead inflorescence from the plant. I must replanted this hybridous orchid as soon as possible!

The Fig.3: Two new sprits of my Dendro in detail.

The Czech Version

Nejnovější rostliny v mé skromné sbírce orchidejí

Dovolte, abych vám představil své nové rostliny. Dostal jsem je pro svou skromnou sbírku orchidejí. Jako obvykle nehodlám psát o druzích, své rostliny budu nazývat jen podle jejich rodových latinských jmen, protože jsou to většinou různé kultivary a hybridi a jejich druhové určení není snadné.
Minulé Vánoce mi přinesly dvě nové orchidky. Dostal jsem je od dcery Sylvy. První z nich je z rodu Dendrobium. Kvetlo tmavě růžovými květy, ale ty odumřely během dvou dní. Žádnou fotku jeho květů jsem pořídit nestihnul. Několik dní po jeho kvetení jsem uviděl dva nové výhonky odrůstající z báze nejrobustnějšho stonku. Tohle je moje první zkušenost s domácím pěstováním tohoto rodu. Tento text sepisuji 8.3.´15 a Dendro na moje podmínky stále přitakává.

Druhá nová orchidka ve sbírce je z rodu Oncidium. Také byla nakvetlá, ale její květy odešly během pár dní stejně jako u Dendrobia. Dcera zakoupila Dendrobium i Oncidium již nakvetlé. Nakupovat rostliny s poupaty je lepší způsob, jak si užít jejich květů delší dobu.

The Fig.4: My new Brassia.incl. leaves.

Třetí orchidea je z rodu Brassia. Její květy vidíte na obr.1. Přestala kvést teprve před pár dny, protože ji dcera koupila s květenstvími nesoucími více poupat než otevřených květů. Měla tři květenství. Domnívám se, že už jeden exemplář tohoto rodu mám, ale ten má květy oranžové (Pro srovnání viz moje předešlé příspěvky věnované tomuto tématu vč. fotografií.). Tahle Brasssia byla darem k mým jmeninám (23.1.´15) rovněž od Sylvy. Jak můj nos mohl zaznamenat během jejího kvetení, květy vydávaly příjemnou nevtíravou vůni.

Všechny snímky byly pořízeny 24.2. ´15. Až dosud se všem novým rostlinám daří dobře. Kromě tří nových rostlin jsem nafotil svou starší kvetoucí hybridní orchidku. Prodává se pod latinským názvem Cambria. Kvetla třemi květy. Bohužel, její kvetení trvalo jen krátce. Dnes jsem musel zvadlé květenství z rostliny odstranit. Musím tuto hybridní orchidku přesadit co nejdřív!

The Fig.5: Cambria in flower.

On the boards meaning the world.

Please, Draw Me with My Beloved Actor!

Well, that´s something what I don´t do normally. Usually I let any inspiration to my drawings come to me spontaneously. But from time to time it can happen that my brain is inspired by somebody´s ask for a special drawing. If his or her idea makes me interested sufficiently then soon or later I´ll take a pencil and I´ll try to materialize the idea on a paper.

Several months ago I was asked by one of my co-workers at my work to draw her with her favourite young Czech actor. Surprisingly, my answer was immediate and positive. Besides I asked her about the way how she would want to be drawn and how many pictures she wanted me to do for her. If she wants me to draw her with his beloved man kneeing before her or anything like that. "It will be up to you", she replied briefly. "Yeah," I agreed.

Since that time I had her proposal for several drawings in my mind and I waited for the right time in which my good mood, my free time, my will and the first real idea of the given topic came together to trigger off my right hand with a pencil in a strange slow and quick dancing on a white sheet of paper. In a dancing leaving constant traces behind itself, trying to catch, with the help of its steps and turns, an invisible idea dwelling in my brain. The pencil dances on a paper according to a melody and its rhythm in my brain. The finished picture or drawing is just the dance of a pencil or pencils (if it is in colour) in my right hand.

But I don´t want to exaggerate the parable with a dancing because this process looks like a slow and graduall gropeing rather than a dancing. Some drawings get their finished forms gradually and not too easy, there are a lot of repairs and erasing than my brain is satisfied with what my eyes send to it. My drawings are outcomes of the co-work among my brain with its idea, my right hand with a pencil and my eyes with their retinae.

Today I present my two finished drawings for my co-worker in this post. Next two pictures with this topic I´m going to publish in some of my futurous posts. I don´t know if my co-worker is satisfied with them, with her semblance as well as with the semblance of her beloved actor. Once P. Picasso was asked to paint a portrait of J.V. Stalin. He did it in his own way. As it has been well known P. Picasso was a member of the Communist Party in that time. His comrades were disappointed with his work, some of them claimed that the portrait decreased the Stalin´s authority. But the brilliant artist was satisfied with it and his response to them was clear: "If you wanted Piccaso to paint a portrait of  Stalin, you got what you wanted to!"

On a coach.

The Czech Version

Prosím, nakresli mě s mým milovaným hercem!

Tohle je něco, co běžně nedělám. Obyčejně ponechávám jakoukoliv inspiraci ke kresbám přicházet k sobě spontánně. Občas se ale přihodí, že můj mozek inspiruje něčí prosba o speciální kresbu. Pokud mě jeho či její nápad dostatečně zaujme, pak dříve nebo později vezmu tužku a pokusím se ten nápad zhmotnit na papíře.

Před několika měsíci mě jedna z mých kolegyň v práci požádala, abych ji nakreslil s jejím oblíbeným mladým českým hercem. Překvapivě jsem odpověděl bezprostředně a kladně. Navíc jsem se jí optal na to, jak by chtěla být nakreslena a kolik obrázků chce, abych pro ni nakreslil. Jestli chce, abych ji nakreslil, jak před ní milovaný muž klečí či cokoliv takového. "To bude na tobě," odpověděla stručně. "Jo," souhlasil jsem.

Od té doby jsem měl její návrh na několik kreseb v hlavě a čekal jsem na správný čas, v němž se pohromadě sejdou má dobrá nálada, volno, vůle a první reálná představa o daném tématu, aby spustily mou pravačku s tužkou ve zvláštním pomalém a rychlém tančení na bílém archu papíru. V tančení zanechávajícím za sebou konstantní stopy, pokoušejícím se, za pomoci kroků a obratů, zachytit neviditelný nápad dlící v mém mozku. Tužka tančí na papíře podle nějaké melodie a jejího rytmu v mém mozku. Dokončený obrázek či kresba je právě tím tancem tužky či tužek (je-li barevný) v mé pravačce.

Ale nechci ten příměr s tančením přehánět, protože tento proces se spíš podobá pomalému a postupnému tápání než tančení. Některé kresby získávají svou konečnou podobu postupně a ne moc snadno, dochází ke spoustě oprav a gumování, než je můj mozek spokojen s tím, co mu zrak posílá. Moje kresby jsou výstupem spolupráce mého mozku s jeho představou, mé pravačky s tužkou a mých očí s jejich sítnicemi.

Dnes na svém blogu představuji dvě dokončené kresby pro mou spolupracovnici. Další dva obrázky s tímto tématem hodlám zveřejnit v některém z budoucích příspěvků. Nevím, zda bude má spolupracovnice spokojena se svou podobou a také s podobou svého milovaného herce. Kdysi požádali P. Picassa, aby namaloval portrét J.V. Stalina. Udělal to po svém. Jak je dobře známo, P. Picasso byl v té době členem Komunistické strany. Soudruzi byli jeho prací zklamaní, někteří z nich prohlašovali, že portrét snižuje Stalinovu autoritu. Avšak geniální umělec s ním byl spokojen a jeho odezva k nim byla jasná: "Jestli jste chtěli, aby vám portrét Stalina namaloval Picasso, dostali jste, co jste chtěli!"

České popisky k obrázkům (shora dolů):
Na prknech znamenajících svět
Na pohovce

The Fig.1

The English Version

Part Two

Today (02.26.´15) in the Evening:

On The Magic of The Remove of my vanilla plantlet from its tube to a pot

The third day after I got the plantlet I prepared all the things needed for its replanting.You can see them on the Fig.1. There´s a white pot with a plastic container under it to the left. The bottom of the plastic container is covered with pebbles of keramzit. An old magazine serves as a bed for any junk.
The modified green pet bottle will form a temporary cover above the replanted  plantlet. Next to the pet bottle you can see the paper box with the Vanilla plantlet in a tube. Three thick sticks, the bag of the orchid substrate, two kinds of knives and a pair of scissors my decription of the necessary things and tools end up.
The place of my operation: our kitchen.

The Fig.2

The Fig.2 shows the Vanilla plantlet within the tube removed from the paper box. I´m standing before  the most difficult step: to pull the plantlet out from the tube and not to damage it. First I use one of the sticks to disturb the white jelly medium attaching to the wall of the tube. It is translucent and I can see only two long thin roots penetrating through it to the very tube´s bed (The fig.3). I must be very careful. I open the cover of the tube. The top of the plantlet has already knocked on the internal side of the cover, it´s been high time to replant it.
It turns out that I have no appropriate tool for this sequence. Fortunately I quickly find that I can shake both the plantlet and its medium out of the tube simply if I turn the tube upside down. Within a while the plantlet rests on my palm intact. The most difficult step is behind me happily!
Then I rinse the lower part of the plantlet including its two long roots in a prepared plate of warm water to get it rid of the remains of the white jelly medium. I do it in a very descreet way. The remains of the lab substrate clinging to the roots may be a cause of an inappropriate bacterial infection.

The Fig.3

When it seems to me that itˇs enaugh I´m taking the white pot and covering its bed with the light substrate for orchids. When this layer is prepared I take the plantlet with my left hand, I stand it on the centre of the lowest layer and I start adding the orchid substrate to the pot around the plantlet with my right hand till it fills its volume to its rim. When I´m sure that the plantlet is well fixed in the orchid substrate, when I see that it stands erect in the centre of the pot with no help (the fig.4 and 5) I can start to water the substrate from above very carefully so long till it floods the keramzit pebbles in the plast container under the pot. The pot needn´t stand right in water. It would be a catastrophe to the orchid´s roots.

It remains to do the last step: to place the replanted vanilla plantlet in my big aquarium on the window sill with the eastern exposure and to cover it with the modified pet bottle (for the time of about 21 days for its better adaptation) with pores punctured in its bed which now it is upside down (the fig.6).

The magic of the remove is finished. Both the paper box and the tube are empty (the fig.7).
I finish writing this post on 03.02.´15 in the morning (at 7.55 AM), i.e. it is the third day since the time I´ve replanted my vanilla plantlet from Reunion to my own conditions in Czech republic. In the meantime I can write that it has still been alive and it has looked very well.

The Czech Version

The Fig.4

Dnes večer (26.2.´15):
O kouzlu přemístění rostlinky vanilky
z její zkumavky do květináče

Třetí den poté, co jsem rostlinku dostal, jsem si nachystal všechny věci potřebné k jejímu přesazení. Můžete je vidět na obr. č.1. Vlevo je bílý květináč s plastovou nádobou pod ním. Dno plastové nádoby je pokryto oblázky keramzitu. Starý časopis slouží jako podložka pro jakýkoliv odpad.
Upravená zelená pet lahev poslouží jako dočasný kryt nad přesazenou rostlinkou. Vedle petky můžete vidět papírovou krabici s rostlinkou vanilky ve zkumavce. Tři silné špejle, sáček se substrátem pro orchideje, dva druhy nožů a nůžky můj popis nezbytných věcí a nástrojů uzavírají.
Obr.2 ukazuje zkumavku s rostlinkou vanilky odstraněnou z papírové krabice. Stojím před nejobtížnějším krokem: Vytáhnout rostlinku ze zkumavky tak, aby se nepoškodila. Nejdřív používám jednu ze špejlí, abych narušil bílé rosolovité médium lnoucí ke stěně zkumavky. Je průhledné a já mohu vidět pouhé dva dlouhé tenké kořínky pronikající skrze něj na samé dno zkumavky (obr.3). Musím být velice opatrný. Otevírám kryt zkumavky. Vršek rostlinky už klepe na vnitřní stranu víčka, je nejvyšší čas ji přesadit.

The Fig.5

Ukazuje se, že pro tento úkon nemám vhodný nástroj. Naštěstí rychle zjišťuji, že mohu rostlinku i se substrátem prostě vytřepat, když zkumavku obrátím. Během chvilky spočívá nedotčená rostlinka na mé dlani. Nejobtížnější krok je šťastně za mnou!

The Fig.6

Poté opláchnu spodní část rostlinky včetně jejích dvou dlouhých kořínků v přichystaném talíři s vlažnou vodou, abych ji zbavil zbytků bílého rosolovitého substrátu. Provádím to velice šetrně. Zbytky laboratorního média lnoucí ke kořínkům mohou být příčinou nepatřičné bakteriální infekce. Když se mi zdá, že to stačí, chápu se bílého květináče a pokrývám jeho dno lehkým substrátem pro orchideje. Když je tato vrstva nachystána, vezmu rostlinku do levé ruky, postavím ji do středu nejspodnější vrstvy a pustím se pravačkou do přidávání substrátu pro orchideje do květníku kolem rostliny, dokud jeho objem nezaplňuje po okraj. Když mám jistotu, že je rostlina v substrátu dobře upevněna, když vidím, že stojí vzpřímeně ve středu květináče bez pomoci (obr.4 a 5), mohu velmi opatrně začít zavlažovat substrát shora tak dlouho, dokud nezaplavuje keramzitové oblázky v plastové nádobce pod

 The Fig.7

květníkem. Květináč nesmí stát přímo ve vodě. Pro kořínky orchideje by to byla katastrofa.

Zbývá udělat poslední krok: Umístit rostlinku vanilky do velkého akvária na okenním parapetě s východní expozicí a přiklopit ji upravenou pet lahví (na dobu asi 21 dní pro její lepší adaptaci) s proraženými průduchy ve dně, jež je nyní vzhůru nohama (obr.6).

Kouzlo přemístění je ukončeno. Papírová krabička i zkumavka jsou prázdné (obr.7). Dopisuji tento příspěvek 2.3.´15 ráno v 7.55 h., tj. třetí den, co jsem rostlinku vanilky z Reunionu přesadil do mých podmínek v České republice. Prozatím mohu napsat, že je pořád naživu a vypadá velmi dobře.