The Fig.1: Z. Veselovsky and K. Lorenz in the Heaven.

The English Version

On My Gradual Imprinting of Konrad Lorenz

Part Three

On the Biology of Learning

I was an often visitor of the bookshop of Academy (Academia in Czech) the publishing house publishing various kinds of the scientific literature at the corner between the Vodicka´s street and the Wenceslas Square in Prague, Czech republic. My age hardly exceeded twenty and I was an employee of a ward for the older people. It was in the seventies of the past century.

One day I visited to the bookshop again and before I entered it I noticed a new book displayed in one of its shop windows. The book named On The Biology of Learning. In fact it was a set of lectures on this topic. My attention was attracted with the fact that one of them was written by K. Lorenz. There were published other lectures in the book, too. In short, one lecture - one famous scientist, for example C. Pribram, H. Hyden ect. Each of the scientists was from a different branch of the biological science and each of them treated with the same topic - On the biology of learning - from his point of view. C. Pribram saw it from the point of the neurosurgery, H. Hyden from the point of the biochemistry and K. Lorenz from his point of the ethology.

I´ve had the book in my bookcase so far and I´ve read the lecture by K. Lorenz for several times. Not all its paragraphs were easy to understand to me in that time of my youth. But I tried it again and again. It was a summary of the evolution of the behaviour from the single cell to the human. Lorenz has showed that the evolution of the behavioural patterns (with the accent on the ability of learning) has been submitted to the same principles as they´ve been depicted by Ch. Darwin for the evolution of the physiological, morphological and anatomical characters of all the living beings.
I think Oscar Heinroth had to be his great teacher ´cause his name (and thoughts) has been very often quoted by K. Lorenz in his works. Unfortunately, I´v never read any work by him, I´ve known him from the frequent notices of K. Lorenz only.

After the Velvet revolution in Czech republic it turned out that our professor Z. Veselovsky and K. Lorenz were good friends. Z. Veselovsky was a very popular naturalist here, he wrote many scientific popular books and he was the director of the Prague Zoo for many years. You could see and hear him in various TV and radio programs, too. He was a zoologist but he was specialized in the ornithology. The ducks were his favourite bird group. At last but not least he was our great propagator of the ethology, he gave lectures on it at the Charles University as a professor of this scientific branch. Last years of his life were quite sad or cruel. After our revolution in 1989 he was dehonested very badly. He had to leave the function of the director of the Prague Zoo, it was claimed out in our massmedia that he let an elephant destroy and then he allowed some communist comrades to taste the elephant cutlets. When I read about all the dirt thrown at his head I couldn´t believe in it. I couldn´t understand why his colleagues didn´t defend him.
As long as I know he spent the rest of his life apart from the public life. He could keep giving his lectures at the University and he published his works on ethology abroad rather than here. As a sick old man was attacked by some muggers in his flat but he could defend himself with his rifle in his hands. Only when he fell into oblivion I found an article in our biological magazine named Živa in which its author lost a couple of  kind words for him. But, to my taste, it was too late.

If there´s some life after life then no doubt K. Lorenz and Z. Veselovsky are sitting on soft white clouds and they´re debating about ethology, they´re arguing about the strange human behaviour in their never ending efforts to understand to its devious variability. (see my picture one)

On the source of my inspiration for the picture two:
Somewhere I read or heard as K. Lorenz was complaining: "To explain to my children that their dad works if he´s sitting in front of an aquarium and observing fish in it for all long hours is very difficult."

The Czech Version

The Fig.2: "How to explain to my children that this is my work". K. Lorenz

O mém postupném vtiskování Konráda Lorenze

Část třetí

O biologii učení

Byl jsem častým návštěvníkem knihkupectví nakladatelství Academia vydávajícího různé druhy vědecké literatury na rohu mezi Vodičkovou ulicí a Václavským náměstím v Praze, v České republice. Můj věk sotva přesahoval dvacítku a byl jsem zaměstnancem oddělení pro staré lidi. Bylo to v sedmdesátých letech minulého století.

Jednou jsem to knihkupectví zase navštívil a před vstupem do něj jsem si povšiml nové knihy vystavené v jednom z jeho výkladů. Kniha se jmenovala O biologii učení. Vlastně to byl jakýsi soubor přednášek na tohle téma. Mou pozornost upoutala skutečnost, že jednu z nich napsal K. Lorenz.V knize byly publikovány také další přednášky. Zkrátka, jedna přednáška - jeden slavný vědec, např. C. Pribram, H. Hyden atd.. Každý z těchto vědců byl z odlišného odvětví biologické vědy a každý z nich pojednával o stejném tématu - o biologii učení - ze svého hlediska. C. Pribram ho viděl z hlediska neurochirgie. H. Hyden z hlediska biochemie a K. Lorenz ze svého etologického pohledu.

Knihu mám v knihově dosud a Lorenzovu přednášku jsem četl několikrát. Ne všechny její odstavce jsem ve svém mládí snadno chápal. Ale zkoušel jsem to zas a zas. Byl to souhrn evoluce chování od jedné buňky po člověka. Lorenz ukazuje, že vzorce chování (s důrazem na schopnost učení) jsou podřízeny stejným principům, které popsal Ch. Darwin pro evoluci fyziologických, morfologických a anatomických vlastností všech živých bytostí.
Jeho velkým učitelem musel být Oscar Heinroth, protože jeho jméno (a myšlenky) K. Lorenz ve svých pracech často cituje. Bohužel jsem nikdy žádnou práci od něj nečetl, znám ho jen z těch častých poznámek K. Lorenze.

Po Sametové revoluci v Česku se ukázalo, že náš profesor Zdeněk Veselovský a K. Lorenc byli dobří přátelé. Z. Veselovský tady byl velice populární přírodovědec, sepsal mnoho vědecko-populárních knížek a mnoho let byl ředitelem Pražské zoologické zahrady. Mohli jste ho také vídat a slýchat v četných TV a radio pořadech. Byl zoologem, ale specializoval se na ornitologii. Jeho oblíbenou ptačí skupinou byly kachny. V neposlední řadě byl naším velkým propagátorem etologie, přednášel o ní na Karlově Univerzitě jako profesor tohoto vědního oboru. Poslední léta jeho života byla dost smutná či krutá. Po revoluci v roce 1989 byl velmi ošklivě zostuzován. Musel opustit funkci ředitele Pražské Zoo, v našich masmédiích se prohlašovalo, že nechal utratit slona a pak nějakým soudruhům umožnil ochutnat sloní řízky. Když jsem četl všechnu tu špínu vrhanou mu na hlavu, nemohl jsem tomu uvěřit. Nedokázal jsem pochopit, proč ho kolegové nebrání.
Pokud vím, strávil zbytek života stranou od veřejného života. Mohl dál přednášet na Univerzitě a své práce o etologii publikoval spíš v zahraničí než tady. Jako nemocný stařec byl ve svém bytě napaden nějakými zloději, ale s puškou v rukách se dokázal ubránit.
Teprve, když upadl v zapomnění, našel jsem v našem biologickém časopise Živa článek, v němž pro něj jeho autor ztratil pár vlídných slov. Na můj vkus to ale bylo příliš pozdě.

Existuje-li život po životě, pak K. Lorenz a Z. Veselovský bezpochyby sedí na měkkých bílých obláčcích a debatují o etologii, přou se o podivné lidské chování v nikdy neutuchající snaze pochopit jeho nevyzpytatelnou proměnlivost. (viz obr. č. 1)

O zdroji inspirace k obrázku č.2 v tomto příspěvku:
Kdesi jsem četl či slyšel, jak si K. Lorenz postěžoval: "Je těžké vysvětlit dětem, že tatínek pracuje, když sedí před akváriem a celé dlouhé hodiny v něm pozoruje ryby."