The Fig.1: Ophrys insectifera. Photo by A. Majer

The English Version

The Green Gems of Our Flora (III)

The Three Orchids I have never met personally

Oops, what a lot of living beings I have never met personally so far! For example the three orchids I´m going to introduce to you in this post on the pictures of my friend Adam Majer, an amateur botanist, who is specialized in floristics.

All the three orchid species have still been growing in Czech republic but they´ve been very rare and limited to decreasing numbers of their natural habitats.
From our human point of view each country presents something like a garden with a plenty of manifold plant species growing in. Some countries have large gardens, some must be satisfied with smaller ones.

Some owners take care of their gardens (countries) very good, some gardens suffer from a lack of a solid care. It could be interesting to learn which is the best garden of all or which of the gardens has the best gardeners. Let´s take Europe for instant. It is divided into many gardens (countries) with their gardeners (people living in them). It could be organized an European Championship of the best garden and its gardeners.

The Fig.2: O. insectifera, a flower. Photo by A. Majer

Every good competition or game must have its rules and measures.
Which of all the European countries would be a winner? The measures would have to be as objective
as possible, because otherwise some competitors could point out to their specific conditions. In other words, this European Championship could have one measure. My proposal is: How many of your original plant species you have lost for last two hundred years? because The Nature has gradually changed into our botanical and zoological gardens.
Let´s take a wet meadow with some orchid species growing in. If we want to conserve the orchids we must conserve the wet meadow. We must take care of it and keep it from various dangers or threats. From this time the meadow becomes to be our garden dependent on our continuous care. Now we know very well that the more wet meadows we will lose the more plant and animal species will be lost for us in the future. As you know sometimes to preserve only the meadow is not enough. We are forced to preserve also more parts of a landscape connected with our meadow immediately. Sometimes we must preserve all large areas and they occupy too large room. The larger these areas are the more they come into conflict with our civilization´s demands. That´s clear that it´s hard to choose the right variant. This is why a lot of compromises rise, original habitats are diappearing and together with them a lot od plant and animal species either become extinct or survive with no hopeful perspectives.

The first of the three orchids I want to show you thanks to two photos by Adam Majer is Ophrys insectifera L. I can see various species of this genus presented on the G+ highway by various authors. Here I´ve already seen flowers of this species, too. How to explain the often presentation of flowers within the Ophrys L. genus in the G+ highway? Mostly species of this genus are subtle smaller terrestrial plants with diminutive flowers, they can be overlooked easily but if you have a time and you can examine them in the more detail way then you can start to understand where their popularity comes from. Apparently their flowers mimic certain generi of flying insect (a bumblebee, a bee) or actually a spider in one case I know about.

The Fig.3: Orchis purpurea. Photo by A. Majer

The Czech botanical terminology copies the Latin scientific terminology, i.e. each plant has two names. The first name is the name of the genus and the second is the name of the species. The orchid Ophrys insectifera is "tořič hmyzonosný" in Czech. While "tořič" the first name isn´t possible to translate into English the second name "hmyzonosný" means "bearing an insect", then bearing no concrete one. But if I look at the flowers on the pictures I´d say that flowers of O. insectifera mostly resemble a moth or so. If flowers of this species were pollinated by a moth I wouldn´t be surprised with it too much.

Well, O. insectifera and other species of this genus are very interesting in their ways of pollination. Their flowers mimic females of various invertebrates such as a bumblebee, a bee or a spider and appropriate males think them to be their females. They try to make love with them and when they know their mistakes at last there is attached pollen on their bodies. This topic is far to be exhausted, I could go into more details but my room here is limited and because I devoted so much time to the Ophrys insectifera I introduce last two orchids to you only in pictures captured by Adam Majer.

All the three orchids have been familiar to me but I´ve known them only from botanical books so far. One day I´d like to see them in wild, too.

The Fig.4: Anacamptis pyramidalis. Photo by A. Majer

The Czech Version

Zelené šperky naší přírody (III)

Tři orchideje, které jsem nikdy osobně nepotkal

Panečku, to je ale spousta živáčků, které jsem zatím osobně nikdy nepotkal! Například tři orchideje, které se vám chystám představit v tomto příspěvku na obrázcích přítele Adama Majera, amatérského botanika, který se specializuje na floristiku.

Všechny tyto tři druhy orchidejí v České republice pořád rostou, ale jsou velice vzácné a omezené na snižující se počty svých přirozených lokalit. Z našeho lidského hlediska představuje každá země něco jako zahradu se spoustou rozmanitých rostlinných druhů, které v ní rostou. Některé země mají velké zahrady, některé se musí spokojit s menšími.

Někteří vlastníci pečují o své zahrady (země) velmi dobře, některé zahrady trpí nedostatkem slušné péče. Mohlo by být zajímavé zjistit, která zahrada ze všech je nejlepší anebo, která z těch zahrad má nejlepší zahradníky. Vezměme např. Evropu. Dělí se na mnoho zahrad (zemí) se svými zahradníky (lidmi, kteří v nich žijí). Mohl by se zorganizovat Evropský šampionát o nejlepší zahradu a její zahradníky.
Každá dobrá soutěž či hra musí mít svá pravidla a měřítka. Která ze všech evropských zemí by byla vítězkou? Měřítka by musela být co možná nejobjektivnější, protože jinak by mohli někteří soutěžící poukazovat na své specifické podmínky. Jinými slovy, tento Evropský šampionát by měl jediné měřítko.
Já navrhuji: Kolik rostlinných druhů jste ztratili za posledních dvěstě let? neboť příroda se postupně mění v naše botanické a zoologické zahrady. Vezměme vlhkou lučinu, na níž rostou nějaké druhy orchidejí. Chceme-li tyto orchideje zachovat, musíme zachovat vlhkou louku. Musíme se o ni starat a chránit ji před různými nebezpečími či hrozbami. Od té chvíle se louka stává naší zahradou závislou na naší nepřetržité péči. Dnes velmi dobře víme, že čím víc vlhkých lučin ztratíme, tím víc rostlinných a živočišných druhů se pro nás ztratí v budoucnosti. Jak víte, občas pouhá ochrana louky nestačí. Jsme nuceni chránit také další části krajiny spojené bezprostředně s naší lučinou. Někdy musíme chránit celé velké oblasti a ty zabírají příliš rozsáhlý prostor. Čím jsou tyto oblasti větší, tím více se střetávají s požadavky naší civilizace. Je jasné, že je těžké zvolit správnou variantu. Proto vyvstává mnoho kompromisů, původní lokality mizí a spolu s nimi buď vymírá nebo přežívá bez nadějných vyhlídek mnoho živočišných a rostlinných druhů.

The Fig. 5: A. pyramidalis, Photo by A. Majer.

První ze tří orchidejí, kterou vám chci ukázat díky dvěma snímkům Adama Majera, je tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera L.). Na dálnici G+ pozoruji prezentaci různých druhů tohoto rodu od různých autorů. Tady jsem už také viděl květy tořiče hmyzonosného (O. insectifera). Jak vysvětlit častou prezentaci květů různých druhů tořiče (Ophrys L.) na dálnici G+? Druhy tohoto rodu jsou většinou subtilní menší terestrické rostliny s drobnými květy, mohou se snadno přehlédnout, ale máte-li kdy a můžete je prozkoumat detailněji, pak dokážete začít chápat, odkud se jejich popularita bere. Jejich květy zjevně napodobují určité rody létavého hmyzu (čmelák, včela) nebo dokonce v jednom případě, o kterém vím, pavouka.

České botanické názvosloví kopíruje latinské vědecké názvosloví, tzn., že každá rostlina má dvě jména. První je rodové a druhé je druhové. Česky se Ophrys insectifera jmenuje tořič hmyzonosný. Zatímco první jméno "tořič" je do angličtiny nepřeložitelné, druhé jméno "hmyzonosný" značí "nesoucí hmyz", tedy žádný konkrétní. Ale podívám-li se na květy na snímcích, řekl bych, že květy tořiče hmyzonosného (O. insectifera) vesměs připomínají nějakou můru či tak podobně. Kdyby květy tořiče hmyzonosného opyloval nějaký druh můry, nebyl bych tím moc překvapen.

Tořič hmyzonosný (O. insectifera) a jiné druhy tohoto rodu jsou velmi zajímavé způsoby opylování. Jejich květy napodobují samičky různých bezobratlých jako třeba čmeláka, včelu nebo pavouka a příslušní samečci je pokládají za své samičky. snaží se s nimi pomilovat, a když svůj omyl konečně poznají, na jejich tělech je přilepen pyl. Tohle téma není zdaleka vyčerpáno, mohl bych zacházet do dalších podrobností, ale můj prostor zde je omezen, a protože jsem věnoval tolik času tořiči hmyzonosnému (O. insectifera), představuji vám poslední dvě orchideje pouze v obrázcích od Adama Majera.

Všechny tři orchideje důvěrně znám, ale znám je prozatím jen z botanických knih. Jednou bych je taky rád viděl ve volné přírodě.

České a latinské názvy uvedených rostlin:
Obr.1: Tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera L.), vstavačovité (Orchidaceae Juss.)
Obr.2: T. hmyzonosný (O. insectifera L.), vstavačovité (Ochidaceae Juss.)
Obr.3: Vstavač nachový (Orchis purpurea Huds.), vstavačovité (Orchidaceae Juss.)
Obr.4: Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis (L.) L.C. Richard), vstavačovité (Orchidaceae Juss.)
Obr.5: R. jehlancovitý (A. pyramidalis (L.) L.C. Richard), vstavačovité (Orchidaceae Juss.)

The Fig.1: A lower section of the Lovoš slope with ferns.

The English version

Lovoš (II)

In A Leafy Forest on A Slope

Lovoš is one of many hills in the Czech region named České Středohoří as I´ve already wrote in my previous post.

Me and my attendant Vendy didn´t stay on our path for a too long time. With no long thinking we left it and entered a leafy forest growing a slope under our feet. The slope was climbing up to the Lovoš top invisible to our eyes in that time. We found ourselves in its lower section.
I must add that there were neither warning tables nor green police there. Nothing kept us from our free climbing up out of a path through the sylvan terrain. Mostly the ground were covered with fallen oak leaves in various brown hues including dead branches, trunks and stubs. But the ground wasn´t reduced to the dead oak leaves only, we could state that this forest´s plant floor was very abundant in manifold plant species. Their green gave a hope to us to find our orchid, i.e. Cephalanthera rubra, the main reason why we came to this place.

The Fig.2: This fern is Dryopteris filix-mas, a sylvan slope of Lovoš the hill.

In one place we came upon a more numerous occurrence of one fern species. It grew either separately or there were more specimens growing tightly together. Some specimens had their leaves widely distributed but some had their leaves erected vertically. I assumed that the first meant form belonged to the older plants while the ferns with their leaves erected were younger ones. I took a glance only at underside of one or two leaves to see its indusia. The indusium is a transparent membrane covering spores developing on undersides of fern leaves. Forms of the indusia help us to tell one fern from another. The indusia of my plants were round in shape and though it was one of an important diacritical signs of more than one fern species, according to the whole appearance of leaves of my specimens I judged that it was perhaps our most common fern Dryopteris filix-mas (L.) Schott, Dryopteridaceae Ching the family.

The Fig.3: Some niches were occuppied with growths of Galium sylvaticum.

The ground was in places scattered with islets of plants in blossom. Their diminutive white flowers had four petals and their leaves were arranged in whorls. My determination of this species was Galium sylvaticum L. placed by botanists into Rubiaceae Juss. the family.

The Fig.4: Galium sylvaticum taken in the more detail way.

My eyes were overviewing every green spot at my sight searching for the least sign of Cephalanthera rubra whether in flower or not. I depicted it roughly to my friend and I asked him to report every interesting or curious green thing he would see on his own way to me immediately. He did it several times but anytime I went over to him I didn´t find anything special. In that same time we´re still climbing the slope up and up. The vegetation of this habit still didn´t offer anything remarkable. Besides the higher we climbed the more the vegetation became sparse reducing itself to separate islets. Also the terrain became more stony and we left the straightforward direction to upper sections and started to bypass the hill´s side to the right in an ascendent way.. More often we had to overcome stony runs. We traversed across one of them with an unpleasant feeling to be on a still stony avalanche but who could say what might happen in a next moment. Before we decided to cross it we took a rest near to it in a place with nice views of the landscape in front of us because the continuous sylvan cover stopped growing there. I took first several photos of the landscape stretching under us, i.e. about 500 m above the sea level in that time.

Young plantlets of Impatiens parviflora DC, Balsaminaceae A. Richard the family, (the fig.6) were growing out among stones of the higher section of our climbing up the hill. Now this intruder from Siberia has been a common element of our flora. In one place I had already thought to find our orchid but it was a mistake. In fact the leaves belonged to non flowering Convallaria majalis L., Convallariaceae Horaminow the family (the fig.7) A time later, during our climb down, we found several specimens of this species in flower, too.

During our climb up to the top of Lovoš the hill I could find only one more species of Polypodiophyta the division. I recognized it as to be Cystopteris fragilis (L.) Bernh. of Woodsiaceae (Diels) Herter the family. You can see it on the fig.8.

The Fig.5: The terrain was more stony in higher sections.

The Czech Version

Lovoš (II)

Lovoš je jeden z mnoha kopců v české oblasti Českého středohoří, jak už jsem napsal v předešlém příspěvku.

Já a můj společník Venda jsme na cestě moc dlouho nezůstali. Bez dlouhého přemýšlení jsme ji opustili a vstoupili jsme do listnatého lesa porůstajícího svah pod našima nohama. Svah stoupal k vrcholu Lovoše v tom čase pro nás neviditelném. Nacházeli jsme se v jeho spodním úseku.
Musím dodat, že tam nikde nebyly ani varovné tabulky ani zelená policie. Nic nám nebránilo ve volném výstupu mimo cestu zalesněným terénem. Zem byla vesměs pokryta spadanými dubovými listy v různých hnědých odstínech včetně odumřelých větví, kmenů a pařezů. Ale zem nebyla omezena pouze na odumřelé dubové listí, mohli jsme konstatovat, že bylinné patro tohoto lesa je bohaté na rozmanité rostlinné druhy. Jejich zeleň nám poskytovala naději, že najdeme svou orchideu, tj. okrotici červenou (Cephalanthera rubra), hlavní důvod, proč jsme na tohle místo přijeli.

The Fig.6: Young plantlets of Impatience parviflora.

Na jednom místě jsme narazili na početnější výskyt jednoho druhu kapradě. Rostl buď samostatně nebo rostlo více jedinců těsně pohromadě. Někteří jedinci měli listy široce rozložené, ale někteří je měli vertikálně vzpřímené. Myslím, že první zmíněná forma patřila starším rostlinám, zatímco kapradě s listy vzpřímenými byly mladší. Jen letmo jsem se podíval na rubovou stranu nemnoha listů,
abych viděl ostěry. Ostěra (indusium) je průhledná blanka, která zakrývá spory, jež se vyvíjejí na rubové straně listů kapradí. Tvary ostěr nám pomáhají rozlišovat jeden druh kapradě od druhého. Ostěry mých rostlin byly okrouhlého tvaru, a i když to je jeden z důležitých diakritických (rozlišovacích) znaků více než jednoho druhu kapradě, podle celkového vzhledu mých jedinců jsem usoudil, že se jedná snad o naši nejobecnější kapraď, kapraď samec (Dryopteris filix-mas (L.) Schott), čeleď kapraďovité (Dryopteridaceae Ching).

The Fig.7: Leaves of C. majus.

Místy byla zem poseta ostrůvky rostlin v květu. Jejich drobné bílé květy měly čtyři korunní plátky a listy měly uspořádány v přeslenech. Moje určení tohoto druhu bylo svízel lesní (Galium sylvaticum L.), který botanici řadí do čeledi mořenovitých (Rubiaceae Juss.).

Přehlížel jsem zrakem každou červenou nebo zelenou skvrnu pátraje po sebemenší známce okrotice červené (C. rubra) v dohledu, ať v květu či nikoliv. Příteli jsem ji zhruba popsal a požádal ho, aby mi ihned hlásil každou zajímavou nebo zvláštní zelenou věc, kterou svou cestou uvidí.Párkrát to udělal, ale když jsem k němu přešel, nenašel jsem nic zvláštního. Soušasně jsme svahem stále stoupali vzhůru. Vegetace lokality pořád nenabízela nic pozoruhodného. Navíc, čím výš jsme stoupali, tím víc vegetace řídla a omezovala se na samostatné ostrůvky. Rovněž terén se stával kamenitějším a my jsme opustili přímý směr do vyšších úseků a začali jsme obcházet bok kopce napravo vzestupně. Častěji jsme museli překonávat kamenné sutě. Jednu z nich jsme napříč přecházeli s nepříjemným pocitem, že jsme na strnulé kamenné lavině, ale kdo mohl říci, co se může stát v příštím okamžiku. Než jsme se ji rozhodli přejít, odpočali jsme si vedle ní na

The Fig.8: Cystopteris fragilis, Lovoš the hill.

jednom místě s pěknými výhledy do krajiny před sebou, protože tam ustával růst souvislý lesní porost.
Pořídil jsem prvních několik snímků krajiny rozkládající se pod námi, tj. v té době v nadm. výšce asi 500 m.

Mezi kameny vyššího úseku našeho stoupání na kopec vyrůstaly mladé rostlinky netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC), netýkavkovité (Balsaminaceae A. Richard) (obr.6). Teď je tento vetřelec ze Sibiře obecným prvkem naší květeny. Na jednom místě jsem si už myslel, že jsem naši orchideu našel, ale byl to omyl. Ve skutečnosti ty listy patřily nekvetoucí konvalince vonné (Convallaria majalis L.), čeleď konvalinkovitých (Convallariaceae Horaminow) (obr.7). Po čase, během sestupu, jsme našli také několik jedinců tohoto druhu v květu.

Během našeho výstupu na vrchol Lovoše jsem dokázal najít jen jeden další druh z oddělení kapraďorostů (Polypodipohyta). Rozpoznal jsem ho jako puchýřník křehký (Cystopteris fragilis (L.) Bernh. z čeledi papratkovitých (Woodsiaceae (Diels) Herter).

The Fig.1: A small car park at the foot of Lovoš invisible here to the right.

The English version

At the foot and at lower levels of Lovoš
the Hill in the region of České středohoří (I)

Lovoš is a name of one hill of which top is towering about 700 m above the sea level. It stands in the hilly landscape of České středohoří. It takes an hour or so by car to go to it from the Prague suburban section which I live in.
Just this hill was our purpose. By "our" I mean me and my friend Vendy. It was on Saturday, on May the 16-th  2015.

This landscape is attractive with a lot of various separate hills scattered in this part of the Elbe´s Lowlands.
I hope that I could find Cephalanthera rubra (L.) L.C. Richard in flower at the foot or at the lower levels of Lovoš slopes but my searching for it was in vain. C. rubra is one of our rare orchids and it was my friend, an amateur botanist, Adam Majer who recommended this place to me. It could be one of probably habits of this orchid species.

The Fig.2: Polygonatum odoratum in flower, Lovoš the hill.

The slopes of Lovoš the hill are covered with greenwoods almost up to its very top. There are a plenty of paths leading to its top but if you are interested in plants and animals of any place usually your walking a path doesn´t last for a too long time, you leave it soon and you start to undergo the more difficult variant of your way through a natural terrain full of manifold difficulties and besides if your locality is a hill you must climb up and up till a top stops your self-torturing.

We left Vendy´s car in a small car park (the Fig.1) and started walking a climbing path. Both sides of the path were forested with leafy trees consisting of several species with a rare occurrence of a conifer tree only. As for the species compound of leafy trees I had no time to identify them in detail so that here I present only speculative Latin names of some generi in parenthesis (Quercus, Phagus, Tilia, Acer...). No doubt the oak (Quercus) predominated in the sylvan growth.

The Fig.3: P. odoratum, flowers in more detail, Lovoš the hill.

First I started taking pictures when we saw marked plants growing alongside the path. They were in flower with their white flowers looking like little near lampions with their wider heads divided into short tips green in colour. The flowers suspend with their tops down vertically. To identify this species was easy, it was Polygonatum odoratum (Mill.) Druce. You can see this decorative species often cultivated in gardens, too, but to meet it in wild seems to me to be a far better, more valuable and rarer experience. It is placed by botanists into Convallariaceae Horaminow the family.

There were a lot of plants of one species growing either together with P. odoratum or in separate places alongside the path or deeper in the sylvan growth. Their white flowers had five petals, each of them divided into two oval tips in their outer ends as it can be seen on the Fig. 4 and 5. I assume that this species is Stellaria holostea L., Caryophyllaceae Juss. the family. The petals are deeply cut and if you observe flowers of this plant at a longer distance and at a certain angle they seems to have not five but ten petals. This effect can be seen very good on the flower to the left on the Fig.4.


The Czech Version

Na úpatí a na nižších úrovních kopce Lovoše
v oblasti Českého středohoří (I)

The Fig.4: Stellaria holostea L.

Lovoš je jméno kopce, jehož vrchol se tyčí asi 700 m nad úrovní mořské hladiny. Stojí v kopcovité krajině Českého středohoří. Dojet k němu autem z pražské předměstské čtvrti, v níž bydlím, trvá asi hodinu.
Právě tenhle kopec byl naším cílem. "Naším" mám na mysli sebe a přítele Vendyho. Bylo to v sobotu, 16. května 2015.

Tato krajina je přitažlivá spoustou různých samostatných kopců rozesetých v téhle části Polabské nížiny.
Doufal jsem, že bych na úpatí či na nižších úrovních svahů Lovoše mohl najít okrotici červenou (Cephalanthera rubra (L.) L.C. Richard), ale mé pátrání po ní bylo marné. Okrotice červená (C. rubra) je jednou z našich vzácných orchidejí a byl to přítel, amatérský botanik, Adam Majer, který mi tohle místo doporučil. Mělo to být jedno z pravděpodobných výskytišť tohoto druhu orchideje.

Svahy Lovoše jsou skoro až po vrchol porostlé listnatými lesy. Na vrchol vede hodně cest, ale zajímáte-li se o rostliny a zvířata jakéhokoliv místa, obvykle vaše chůze po cestě moc dlouho netrvá, brzy ji opouštíte a začínáte podstupovat obtížnější variantu cesty přirozeným terénem plným rozmanitých překážek a navíc, je-li vaší lokalitou kopec, musíte stoupat výš a výš, dokud vaše sebetrýznění neukončí vrchol.

The Fig.5: A Flower of Stellaria holostea L. in detail.

Vendovo auto jsme nechali na malém parkovišti (Obr.1) a vydali jsme se stoupající cestou. Obě strany cesty byly zalesněny listnatými stromy sestávajícími z několika druhů jen s ojedinělým výskytem jehličnanu. Pokud jde o druhovou skladbu listnáčů, neměl jsem kdy určovat je detailně, takže zde uvádím jen spekulativní latinská jména některých rodů v závorce (Quercus, Phagus, Tilia, Acer....). Bezpochyby v tomto lesním porostu převládal dub (Quercus).

Poprvé jsem začal fotit, když jsme spatřili nápadné rostliny rostoucí podél cesty. Kvetly bílými květy, které vypadají jako úzké lampiónky s širšími vrcholy rozdělenými v krátké zelené cípy. Květy visí vrcholy kolmo dolů. Určení tohoto druhu bylo lehké, byl to kokořík vonný (Polygonatum odoratum (Mill.) Druce). Tento okrasný druh můžete často vidět pěstovaný také na zahradách, ale setkat se s ním ve volné přírodě mi připadá jako daleko lepší, cennější a vzácnější zážitek. Botaniky je řazen do čeledi konvalinkovitých (Convallariaceae Horaminow).

Podél cesty rostla spousta rostlin jednoho druhu buď pospolu s kokoříkem vonným (P. odoratun) nebo na oddělených místech hlouběji v lesním porostu. Jejich květy měly pět korunních plátků, každý z nich na zevním konci rozdělený ve dva oválné cípy, jak lze vidět na obr.4 a 5. Domnívám se, že tento druh je ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea L.), čeleď hvozdíkovitých (Caryophyllaceae Juss.). Korunní plátky jsou hluboce dělené a pozorujete-li květy této rostliny na delší vzdálenost a v určitém úhlu, zdá se, že nemají pět ale deset korunních plátků. Tento efekt je velmi dobře vidět na květu vlevo na obr. 4.

Mr. G.R.R. Martin in my own visual interpretation.

The English Version

An Open Letter to Mr. George R.R. Martin

Dear Mr. Martin,
I´m daring to write to you though I doubt very strongly that my "letter in a bottle" will reach your very busy attention.
I´ve already finished reading your Song of Fire and Ice a time before with no rest, i.e. I´ve finished reading the fifth and last part of your big work so far. As for the TV version I´ve watched all the four parts. The fifth part of the TV version has been going just now and it has waited for me only. But as I´ve learnt from blogs of your supporters the fifth serial of the TV version has been changed badly by its authors. It´s been said that they haven´t respected your original book. I´v known from the same sources that this distorted TV interpretation has been too much to you, too. I understand you quite well. I can imagine what your feelings must be. Your work has been a very wide theme with a lot of persons and their fates and we all your readers have been waiting with a great impatience for their continuations. And now the TV bastards have changed your book version so much that you´ve been forced to change your own conception to their picture (or, of course, you needn´t do it).
I can compare your origial version with the TV one because I´ve already seen the four ones of the five TV parts. Changes have been obvious in them, too, but you have seemed to be willing to admit them yet. But....let´s take for example the scene in which old Walder lets Cathlyn, her son incl. their knights and other warriors to slaughter in his Two Towers Castle. The shocking TV version of this massacre has been shocking just for the way how the pregnant young wife of Cathlyn´s son has been killed. Unlike the TV version she survives the slaughter in your book.

It looks like a becoming of some second separated story from the original one. While you´ll write your own continuation the TV version will follow its own way. An interesting situation. Yes, I know there´re pacts, agreements and authors rights in this business. It´ll be up to your own decision how to cope with this schizma.

Sometimes I´ve been saying to myself that you´ve taken a too big theme for one man to be possible to finish it. But I want to believe that you´ll succeed it in the end. If not, perhaps there will be a number of your followers able to do it for you throughout the world. But I´d like to know just your conclusion, I don´t care of a conclusion of anybody´s else. I´d like to see your own one ´cause this big story has been your own idea. You´ve been its founder. And this idea embodied in your books should be finished by you exclusively.

Well, Mr. Martin, though I can´t think your imaginary world to be comparable to the works of F. Kafka, E. Hemingway, J. Steinbeck, M. Proust or J. Joyce, F. M. Dostojevsky and many others to enumerate some of the world writers at least I can´t deny its astounding popularity throughout the world. No doubt this favour has been potentiated by its HBO´s version. You´ve been talented with one especial gift. You´ve been able to attract your readers to your books just in the time when reading has been losing its popularity with the youngest generations. And to read books means to train thinking, imagination and the ways of the verbal expression. Just in this I can see your main and the most important credit.

According to me you can choose one of two basic possibilities. Either you can be independent on the HBO´s version or you can write your big fantasy in accord with the HBO´s changes. If I can express my opinion then I´d like you to remain to be yourself.

Your passionate fan from Prague, Czech republic,

Zdeněk Žáček


The Czech Version

Otevřený dopis panu G.R.R. Martinovi

Drahý pane Martine,
odvažuji se Vám napsat, třebaže silně pochybuji, že můj "dopis v lahvi" dosáhne Vaší velmi zaneprázdněné pozornosti. 
Asi před týdnem jsem už dočetl Vaši Píseň o ohni a ledu beze zbytku, tj. dočetl jsem pátou a až dosud poslední část Vašeho velkého díla. Pokud jde o TV verzi, viděl jsem všechny čtyři části. Pátá část TV verze běží zrovna teď a teprve na mne čeká. Ale, jak se dozvídám z blogů Vašich stoupenců, pátá řada TV verze je svými autory ošklivě pozměňována. Prý nerespektují Váš originál. Ze stejných zdrojů vím, že tahle pokřivená TV verze je příliš mnoho i pro Vás. Zcela Vás chápu. Umím si představit, jak se musíte cítit. Vaše dílo představuje velice široké téma se spoustou osob a jejich osudů a my všichni Vaši čtenáři čekáme s velkou netrpělivostí na jejich pokračování. A teď ti TV bastardi mění Vaši knižní verzi natolik, že jste nucen měnit vlastní koncepci k jejich obrazu (nebo to samzřejmě dělat nemusíte). Mohu původní verzi s TV verzí srovnávat, protože jsem už viděl čtyři z těch pěti TV částí. Také v nich jsou změny zjevné, zdá se však, že ty jste byl ještě ochotný připustit. Ale vezměme například scénu, v níž starý Walder nechá ve svém hradě Dvě věže pobít Cathlyn, jejího syna včetně jejich rytířů a dalších válečníků. Šokující TV verze tohoto masakru je šokující právě způsobem, jak je zabita mladá těhotná žena syna Cathlyn. Na rozdíl od TV verze ona tahle jatka ve Vaší knize přežívá.

Podobá se to vznikání nějakého druhotného samostatného příběhu z toho původního. Zatímco Vy budete psát vlastní pokračování, TV verze se bude držet své cesty. Zajímavá situace. Ano, vím, v tomhle obchodě existují smlouvy, dohody a autorská práva . Bude na Vás, jak si s tím rozštěpem poradíte.

Občas si říkám, že jste si vzal na jednoho moc velké téma, aby ho bylo možné dokončit. Chci však věřit, že to nakonec dokážete. Pokud ne, na celém světě  bude možná spousta Vašich následovníků schopných udělat to za Vás. Já bych ale rád znal Váš závěr, závěr kohokoliv jiného je mi fuk. Rád bych viděl Váš vlastní, protože tenhle velký příběh je Váš nápad. Jste jeho zakladatelem. A Vaši představu byste měl dokončit výhradně Vy.

Pane Martine, i když si nemyslím, že je Váš imaginární svět srovnatelný s díly F. Kafky, E. Hemingwaye, J. Steinbecka, M. Prousta či J. Joyce, F.M. Dostojevského a mnoha dalších, abych jmenoval aspoň některé ze světových spisovatelů, nemohu popřít jeho ohromující popularitu po celém světě. Nepochybně jeho přízeň umocňuje HBO verze. Jste nadán jedním zvláštním darem. Dokážete ke svým knihám přitáhnout čtenáře právě v době, kdy čtení ztrácí svou oblibu u nejmladších generací. A čtení knih znamená cvičení myšlení, představivosti a způsobů slovního vyjadřování. Právě v tom vidím Vaši hlavní a nejdůležitější zásluhu.

Váš zanícený fanda z Prahy, Česká republika,

Zdeněk Žáček

Česká verze popisku pod obrázkem:
Pan Georg R.R. Martin v mém vlastním vizuálním podání

TGM dissects brains of the Marx + Engels Comp.

The English Version

How T.G. Masaryk (TGM) dissected brains of K. Marx and B. Engels

By a mere chance I discovered one philosophical work by our first president T.G. Masaryk in my reading invention Kindle. It was included in the original literary offer in my reading invention.
The work is a dissection or a critical analysis of the materialistic philosophy of K. Marx and B. Engels.

I must say that this Masaryk´s dissection is very thorough and objective. TGM realizes his dissection in a very systematic way and his lancet is his common sense. He is a disinterested observer gradually showing each of ambiguous points in the anatomy of the materialistic philosophy.

He points out to how K. Marx turned Hegel´s philosophy up down to give birth to his basic conception of the historic materialism, how he incorporated positivism into his philosophy, he means Marx´s favour toward the Darwin´s theory ´cause it was suitable to his conception of the unforgiving fight of classes, that is, between the working class and the class of rich capitalists. Masaryk, step by step, shows insecure foundations on which Marx built his construct.

T.G. Masaryk sees many contradictions among separate parts of the Marx´s most crucial work called the Capital. He doubts of a way how Marx divided the mankind into two strictly separated categories or classes. Unlike Marx TGM sees things much more complicated than they are described in the Capital by his author. TGM doesn´t think that all the world is flooded with only bad and irresponsible capitalists milking poor workers.

In his critical study of the Capital TGM shows how on one hand Marx is catching sciences but on the other hand he´s producing claims standing on very uncertain or no scientific evidence. According to TGM there are many dubious paragraphs devoted by Marx and Engels to social and economic aspects in the Capital.

Each of chapters of Masaryk´s critical work is ended with references to appropriate literature recommended to a reader´s deeper studies. To many of the references TGM adds his own additional remarks.

At last but not least TGM describes the way how the materialistic philosophy of K. Marx and B. Engels has gradually become a revolutionary ideology. The only thing I didn´t find in the TGM´s academic philosophical work is any warning, any vision pointing to a real or possible danger of this ideology. Perhaps our first president assumed that the wouldbe scientific materialistic conception of K. Marx and B. Engels wouldn´t be taken seriously by the common sense but its pseudo-scientific contents turned out to be highly infectious. As we´ve already known very well unfortunately this highly infectious material has infected the practical brain of V.I. Uljanov alias Lenin with all harmful consequencies having been lasting in various rudimentary forms till our times.

The Czech Version

Jak T.G. Masaryk pitval mozky K. Marxe a B. Engelse

Čirou náhodou jsem ve své čtečce Kindle objevil jednu filosofickou práci od našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka. Byla ve čtečce zahrnuta v původní literární nabídce. Tato práce je jakousi pitvou či kritickou analýzou materialistické filosofie K. Marxe a B. Engelse.

Musím povědět, že Masarykova pitva je velice důkladná a objektivní. TGM realizuje svou pitvu velmi systematicky a jeho skalpelem je zdravý selský rozum. Je neutrálním pozorovatelem, který postupně ukazuje každý ze sporných bodů v anatomii materialistické filosofie.

Poukazuje na to, jak K. Marx obrátil Hegelovu filosofii naruby, aby dal vzniknout své základní koncepci materialistické filosofie, jak do své filosofie vkládal pozitivizmus, zmiňuje Marxovu zálibu v Darwinově teorii, protože se mu hodila do koncepce nesmiřitelného třídního boje, tj. mezi dělnickou třídou a třídou bohatých kapitalistů. Masaryk, krok za krokem, ukazuje nejisté základy, na nichž Marx stavěl svůj kostrukt.

T.G. Masaryk vidí mnoho rozporů mezi jednotlivými částmi Marxova nejpodstatnějšího díla zvaného Kapitál. Pochybuje o způsobu, jak Marx rozdělil lidstvo do dvou striktně oddělených kategorií či tříd. Na rozdíl od Marxe TGM vidí vše mnohem složitější, než to popisuje v Kapitálu jeho autor. TGM se nedomnívá, že je celý svět zaplaven jen zlými a bezohlednými kapitalisty, kteří vysávají ubohé pracující.

Ve své kritické studii TGM líčí způsob, jak se K. Marx na jedné straně chytá věd, avšak na straně druhé produkuje tvrzení, která stojí na velmi nejistých nebo žádných vědeckých důkazech. Podle TGM je v Kapitálu mnoho pochybných odstavců, které K. Marx s B. Engelsem věnovali sociálním a ekonomickým aspektům.

Každá kapitola Masarykovy kritické práce je zakončena odkazy na příslušné práce doporučované k čtenářovu hlubšímu studiu. K mnohým z těchto odkazů TGM přidává vlastní dodatečné postřehy.

V neposlední řadě TGM popisuje způsob, jakým se materialistická filosofie K. Marxe a B. Engelse stává revoluční ideologií. Jedinou věc, kterou jsem v Masarykově akademické filosofické práci nenašel, je nějaké varování, nějaká vize ukazující na reálné či možné nebezpečí této ideologie. Možná měl náš první prezident za to, že by tahle rádoby vědecká materialistická koncepce K. Marxe a B. Engelse nebude zdravým rozumem brána vážně, ale ukázalo se, že její pseudo-vědecký obsah je vysoce nakažlivý. Jak už moc dobře víme, tento vysoce infekční materiál bohužel nakazil praktický mozek V.I. Uljanova alias Lenina se všemi zhoubnými důsledky, které v různých zbytkových formách přetrvávají až do naší doby.

The Fig.1: Ivana with Gerda are passing by one of our windows.

The English Version

On Some People with Dogs in My Neighbourhood

A Simple Triptych

I´ve taken regular walks with my Clarrisa. You can know her from some of my previous posts (for example: On The Partial Solar Eclipse, etc.).We´ve often met other people with their pets from our neighbourhood.
Whether I´ve taken a walk with Clari or without her I´ve always met them. I´ve said hallo to some of them and some of them have been left with no notice. I´ve known some of them in more familiar way. And some of them have been unknown to me at all.
A time before I got an idea to draw some of them. I drew three drawings in the end. You can see them in this post. I chose three persons with their dogs for my drawings. All they´ve lived in my neighbourhood and I´ve known them very well. Two men and one woman. I´m not going to present their names, I´m going to make a couple of remarks of them only. They´re ordinary people as I´m or you are. But if you observe them for a longer time you will learn that they´re becoming more familiar to you with some of their characters. The characters I mean aren´t obvious at the first sight.They become more obvious only after a long termed observations.

All the three persons and their dogs have already been older and then their motions have been slower, the reason why they´ve been easier observable than persons at the younger ages.

Well, first let´s take the woman. She´s been a kind and older madam, she´s lived in her house with a garden not too far from our rented semi-house. Her husband hasn´t been alive, he´s died several years ago but she hasn´t stayed alone. She´s found a friend and she´s lived with him freely. She has had one or two adult daughters, I don´t know it surely but one daughter has been certain. Ivana, the older madam - I judge that I can disclose her first name - and my daughter have become good friends. They´ve been able to talk through mobil phones for all hours long. Ivana has never visited to our house. As for me our talking has been reduced to brief talks if we´ve met in streets whether with our dogs or without them. Unlike Ivana my daughter has already visited to her in her house several times. It has always been at Ivana´s invitations.
Her dog names Gerda (as the girl from a fairy tale by H.Ch. Andersen), she is a bitch of the Labrador retriever. She´s a grandmother as her madam is. I don´t know if she has ever had any puppies but I think her madam has never allowed her to have them. Her madam much her Gerda, she is her beloved pet. That´s very nice but too much love needn´t be good for Gerda´s health. Uncritical overfeeding has its consequences: Gerda looks like a piglet rather than a dog of its race. Her overweight together with her increasing age lead to more often various body problems.Unlike Gerda her madam is thin and while Gerda is stooping her madam´s walk is an uncertain scuttering with her body erected rigidly and with her head protruding ahead. In short, you can read starting symptoms of the sclerosis both in her talking and in her walking.

The second person included in my triptych is an older man with blond hair.
Let´s give a name to him, Mr. Cloud for instant. It is not too far from his real surname.Though I know him I don´t know of his life almost anything. I´ve often seen him, I´ve often met him but we haven´t been familiar with each other. We´ve been passing by each other without a word, simply said: two persons without any relationships. His most distinct character is that while he has taken a walk with his Labrador retriever (this race seems to be very favourite here in Czech republic) he has been phoning very loudly. He has been pressing his mobile phone on his ear with one hand and his second hand has been holding a leash. The leash has a rolling mechanism, the line between his dog and him can become longer and longer and vice versa. It is a funny look to see him walking with his dog (I haven´t known his name so far). The leash is pulled out to its maximum and the dog is dragging its master behind itself. His master´s short feet are trying to keep balance and they are staggering while Mr. Cloud´s head doesn´t cease shouting out its never ending phone conversations.

The third person is a man with his hair grey. He can be more then fifty years old. He´s tall and robust with his big belly raising up under his clothing. Similarly as Mr. Cloud he wears a pair of glasses. At the first glance you can see that it is a morose man. I don´t know his name but I know the name of his small bitch -  it is Rozárka. It is a very fond name, it could be translated into English as a little rose. I can´t identify her race. Probably it is a street mix. The fat man doesn´t use a leash. Rozárka can go freely. If you meet them, Rozárka inclines to run to you with her barking while her master shouts her name out to make her calm but she doesn´t obey him completely, she is stopping halfway between you and his master and she´s barking till you don´t move away.
Though this sturdy guy with no name has been rude to people he has seemed to be very kind and fond to his small bitch. Perhap he follows the saying: "The more I know the people the more I like my dog".

Mr. Cloud with his Labrador retriever.

The Czech Version

O některých pejskařích v mém sousedství

Prostý triptych

Chodím s Clarissou na pravidelné vycházky. Můžete ji znát z některých mých předešlých postů (např. O částečném zatmění slunce atd.). Často potkáváme jiné lidi s jejich mazlíčky z našeho okolí.
Ať jdu na vycházku s Clari či bez ní, potkávám se s nimi pořád. S některými se zdravím a někteří jsou zanecháni bez povšimnutí. Některé znám důvěrněji a některé neznám vůbec.
Před časem jsem dostal nápad některé z nich si nakreslit. Všichni bydlí v mém okolí a znám je hodně dobře. Dva muži a jedna žena. Nebudu uvádět jejich jména, hodlám o nich učinit jen pár postřehů. Jsou to obyčejní lidé jako já nebo vy. Když je ale pozorujete delší dobu, důvěrněji se seznamujete s některými z jejich vlastností. Vlastnosti, které míním, nejsou zjevné na první pohled. Zřejmější se stávají teprve po delším pozorování.

Všechny ty tři osoby jsou už starší a jejich pohyb je tedy pomalejší, což je důvod, proč jsou snadněji pozorovatelní, než osoby v mladším věku.
Nejprve vezměme ženu. Je to laskavá stará paní, bydlí v domě se zahradou nedaleko od našeho pronajatého půldomku. Její muž už nežije, zemřel před několika lety, ale sama nezůstavá. Našla si přítele a žije s ním bez závazků. Má jednu či dvě dcery, nevím to určitě, ale jedna dcera je jistá. Ivana, tahle starší paní - soudím, že její křestní jméno mohu prozradit - a má dcera se staly dobrými přítelkyněmi. Dovedou přes mobily rozmlouvat celé dlouhé hodiny. Ivana u nás v domě nikdy nebyla. Co mne se týká, naše rozmlouvání se omezuje na krátké hovory, když se potkáváme na ulicích, ať se psy či bez nich. Moje dcera, na rozdíl od Ivany, už u ní byla několikrát. Vždy to je na Ivanino pozvání.

Její pes se jmenuje Gerda (jako dívka z pohádky H.Ch. Adersena), je to fenka Labradorského retrívra. Je to babička jako její panička. Nevím, měla-li kdy štěňata, ale myslím, že jí je panička mít nikdy nedovolila. Panička Gerdu hýčká, je to její milovaný mazlíček. To je moc hezké, ale příliš mnoho lásky nemusí být dobré pro Gerdino zdraví. Nekritické překrmování má své následky, Gerda vyhlíží spíš jako prasátko než pes své rasy. Její nadváha spolu s narůstajícím věkem vedou k častějším roznmanitým tělesným potížím. Na rozdíl od Gerdy je její panička hubená a zatímco Gerda se vleče, chůze paničky je nejisté cupitání s tělem strnule vzpřímeným a s hlavou vytrčenou kupředu. Zkrátka, při rozmluvách s ní i v její chůzi můžete číst počínající příznaky sklerózy.

The no name with his Rozárka.

Druhou osobou zahrnutou do mého triptychu je muž s blond vlasy. Dejme mu jméno, třeba pan Mrak. Není to moc daleko od jeho skutečného příjmení. Třebaže ho znám, o jeho životě nevím skoro nic. Vídám ho často, často ho potkávám, ale důvěrně se navzájem neznáme. Vzájemně se míjíme beze slova, prostě řečeno: dva lidé bez jakýchkoliv vztahů. Jeho nejvýraznější vlastností je, že když se prochází se svým Labradorským retrívrem (zdá se, že tady v Česku je tahle rasa velmi oblíbená), velmi nahlas telefonuje. Jednou rukou si na ucho tiskne mobil a druhá ruka svírá vodítko. Vodítko má rolovací mechanizmus, šňůra mezi psem a jím se může prodlužovat a naopak. Je to legrační pohled pozorovat ho, jak jde se svým psem (až dosud neznám jeho jméno). Vodítko je vytažené na maximum a pes táhne pána za sebou. Krátké nohy jeho páníčka se snaží udržovat rovnováhu a potácejí se, zatímco hlava pana Mraka neustává vyřvávat své nekonečné telefonické konverzace.

Třetí osobou je muž s šedivými vlasy. Může mu být přes padesát. Je vysoký a robustní s velkým břichem, které se zvedá pod jeho oděvem. Podobně jako pan Mrak nosí brýle. Na první pohled vidíte, že to je morous. Jeho jméno neznám, ale znám jméno jeho fenečky - to je Rozárka. Je to velmi něžné jméno. Do angličtiny by se dalo přeložit jako růžička. Její rasu určit neumím. Pravděpodobně je to pouliční směska. Tenhle tlusťoch nepoužívá vodítko. Rozárka může chodit volně. Když je potkáte, Rozárka má sklon běžet k vám se štěkotem, zatímco páníček vyřvává její jméno, aby ji uklidnil, ale ona ho úplně neposlouchá, zastavuje se na půl cesty mezi vámi a svým páníčkem a štěká, dokud se nevzdálíte.
I když je tenhle hřmotný chlap beze jména hrubý na lidi, zdá se, že ke své fenečce je velmi laskavý a něžný. Možná se drží slavného výroku: "Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád svého psa".

The Fig.1: The "side legs" evoked an idea of a huge fossil centipede in my head.

The English Version

From Bastia´s Streets above
The Port, Corsica (XIV)

On One Huge Fossile Centipede and Other Fossilized Remains

I found many next stimuli to my Canon in streets above the port. I was still fascinated with scarry faces of the old houses, the barracks, as well as with to me unusual elements of their architecture. I couldn´t saturate myself by all the views of manifold coves, niches and other building curiosities.

Look at the Fig.1 to the right and say: isn´t the right side of this street astounding?

The Fig.2: Under massive legs of the fossil centipede.

I took more shots of this long old passage with stairs climbing up to the top of the street. Well then, let´s enjoy its next picture, this time you can see that the arcade consists of separate "legs" as if the barrack were equipped with a serial of side legs. While we were going up under them I thought to myself it was like walking under massive legs of a huge fossil centipede (the Fig. 2). But this centipede had three legs only as you can see on the Fig.3. Indeed, usually fossiles aren´t well conserved, something is always missing to them.

You can see many similar supports and supporting structures on faces of the old houses throughout the oldest core of Bastia. I liked them very much and then my Canon couldn´t complain about a lack of work. In one moment my attention was attracted to a barrack opposite to the Centipede. In that moment it had no name to me but now I´d name it Lancelet because of its central rib. It remembers me the chorda dorsalis (the back chord of the Chordata the phyllum including all the vertebrates). You can examine it on the Fig.4.

The Fig.3: Fossil remains of a huge centipede.Only three legs are well conserved.

Immediately under the Lancelet my eyes caught next remarkable fossilized curiosity (The Fig.5). In this case I can´t find any animal analogue. It occurs to me the only one suitable name: An Absurd Absurdity. It deserves a deeper description and analysis as well. One building with two lateral wings connected with arms each other. The topest arm is testudinate asymmetriclly. The face of the left wing has new ochry coat and the rest of this complex remains in its original ruinate greyish state. The face of the right wing is covered with prints of windows, building connections and labels. Maybe a trio of trilobites tightly attaching to each other rightly before their deaths......Joachim Barrande would be excited with them! And perhaps the bridges don´t symbolize any legs or pseudopodia but hydrogenous bridges among nitrogenous bases of the DNA. An absurd building evoking crazy imaginations. Well, if you´ve been connected with biology as I´ve been your parables will be similar at least.

There can be seen parking cars in front of the AA. There can be seen laundry in windows and on balconies of all the barracks. And flowers are decorating windows and balconies of these ruins. There is a life in them. One would think that they are occupied by squatters only but it is not true. They are inhabited by ordinary people living their ordinary lives in them.

I stood on the top of the slant street and I was enchanted with the beauty in ugliness as the French cursed poets were in their times. I´d want to know at least one of the tinkers participating it. So yet one view from the top of the street at my conclusion of this post (The Fig. 6).
 

The Fig.4: The Lancelet.

The Czech Version

Z bastijských ulic nad přístavem, Korzika (XIV)

O jedné ohromné fosilní stonožce a jiných zkamenělinách

V ulicích nad přístavem jsem nacházel mnoho dalších podnětů pro svůj Canon. Pořád mě fascinovaly zjizvené fasády starých domů, oněch barabizen, a rovněž pro mne neobvyklé prvky jejich architektury. Nemohl jsem se nasytit všech těch pohledů na rozmanitá zákoutí, niky a jiné stavební zvláštnosti.
Podívejte se na obrázek 1 vpravo a řekněte: Není pravá strana té ulice úžasná? Udělal jsem více záběrů té dlouhé staré pasáže se schodišti šplhajícími k vrcholu ulice. Dobrá tedy, vychutnejme si další její snímek, tentokrát vidíte, že arkáda sestává z oddělených "nohou", jako by ta barabizna byla vybavena řadou postranních končetin. Zatímco jsme pod nimi stoupali, pomyslel jsem si, že to je jako bychom kráčeli pod masivními končetinami nějaké ohromné fosilní stonožky. Ale tahle stonožka měla jen tři nohy, jak můžete vidět na obrázku č. 3. Ostatně, fosilie obvykle nejsou dobře zachovány, něco jim vždycky chybí.

The Fig.5: The Absurd Absurdity (AA).

Na fasádách starých domů můžete pozorovat mnoho podobných opor a podpůrných struktur po celém nejstarším jádru Bastie. Moc se mi zamlouvaly a můj Canon si tudíž nemohl stěžovat na nedostatek práce. V jeden moment mou pozornost upoutala barabizna naproti Stonožce. V té chvíli pro mne žádné jméno neměla, ale teď bych jí dal jméno Kopinatec, kvůli jejímu středovému žebru. Připomíná mi strunu hřbetní (chorda dorsalis) kmene strunatců (Chordata) zahrnujícího všechny obratlovce. Můžete si ho prohlédnout na obr. 4.

Můj zrak bezprostředně pod Kopinatcem zachytil další pozoruhodnou fosilizovanou kuriozitu (Obr. 5). V tomto případě nedokážu nalézt žádnou zvířecí obdobu. Napadá mě jediný vhodný název: Absurdní Absurdita. Zaslouží si hlubší popis a také rozbor. Jedna budova se dvěma postranními křídly spojenými navzájem pažemi. Nejhořejší paže je asymetricky klenutá. Fasáda levého křídla má nový okrový nátěr a zbytek tohoto komplexu zůstává v původním zdemolovaném šedavém stavu. Fasádu pravého křídla pokrývají otisky oken, stavebních spojnic a říms. Možná trojice trilobitů navzájem k sobě těsně lnoucích bezprostředně před skonem.......Joachim Barrande by s nimi byl nadšený! A možná, že ty můstky nesymbolizují žádné končetiny či panožky, ale vodíkové můstky mezi dusíkatými bázemi DNA. Absurdní stavba evokující bláznivé představy. Jste-li spojeni s biologií jako já, vaše příměry budou přinejmenším podobné.

The Fig.6: Beautiful barracks viewed from the top of a street, Bastia, Corsica.

Před AA můžete vidět parkující auta.V oknech a na balkónech všech barabizen je vidět prádlo. A okna a balkóny těchto zřícenin zdobí květiny. Je v nich život.

Stál jsem na vršku ulice a byl jsem očarován tou krásou v šerednosti tak, jako francouzští prokletí básníci ve své době. Chtěl bych poznat aspoň jednoho z flikařů, který se na ní podílí. V oknech a na balkónech všech barabizen je vidět prádlo. A okna a balkóny těchto zřícenin zdobí květiny. Je v nich život. Člověk by myslel, že je zabírají jen squatteři, ale pravda to není. Obývají je obyčejní lidé, kteří v nich žijí své obyčejné životy. Tak na závěr příspěvku ještě jeden pohled z vršku ulice (obr.6).

České popisky k obrázkům:
Obr.1: "Postranní končetiny" mi v hlavě evokovaly představu ohromné fosilní stonožky.
Obr.2: Pod masivními končetinami fosilní stonožky.
Obr.3: Zkamenělé pozůstatky obří stonožky. Solidně zachované jsou jen tři končetiny.
Obr.4: Kopinatec.
Obr.5: Absurdní Absurdita.
Obr.6: Krásné barabizny přehlížené z vršku jedné ulice, Bastia, Korzika.