The Fig.1: A lower section of the Lovoš slope with ferns.

The English version

Lovoš (II)

In A Leafy Forest on A Slope

Lovoš is one of many hills in the Czech region named České Středohoří as I´ve already wrote in my previous post.

Me and my attendant Vendy didn´t stay on our path for a too long time. With no long thinking we left it and entered a leafy forest growing a slope under our feet. The slope was climbing up to the Lovoš top invisible to our eyes in that time. We found ourselves in its lower section.
I must add that there were neither warning tables nor green police there. Nothing kept us from our free climbing up out of a path through the sylvan terrain. Mostly the ground were covered with fallen oak leaves in various brown hues including dead branches, trunks and stubs. But the ground wasn´t reduced to the dead oak leaves only, we could state that this forest´s plant floor was very abundant in manifold plant species. Their green gave a hope to us to find our orchid, i.e. Cephalanthera rubra, the main reason why we came to this place.

The Fig.2: This fern is Dryopteris filix-mas, a sylvan slope of Lovoš the hill.

In one place we came upon a more numerous occurrence of one fern species. It grew either separately or there were more specimens growing tightly together. Some specimens had their leaves widely distributed but some had their leaves erected vertically. I assumed that the first meant form belonged to the older plants while the ferns with their leaves erected were younger ones. I took a glance only at underside of one or two leaves to see its indusia. The indusium is a transparent membrane covering spores developing on undersides of fern leaves. Forms of the indusia help us to tell one fern from another. The indusia of my plants were round in shape and though it was one of an important diacritical signs of more than one fern species, according to the whole appearance of leaves of my specimens I judged that it was perhaps our most common fern Dryopteris filix-mas (L.) Schott, Dryopteridaceae Ching the family.

The Fig.3: Some niches were occuppied with growths of Galium sylvaticum.

The ground was in places scattered with islets of plants in blossom. Their diminutive white flowers had four petals and their leaves were arranged in whorls. My determination of this species was Galium sylvaticum L. placed by botanists into Rubiaceae Juss. the family.

The Fig.4: Galium sylvaticum taken in the more detail way.

My eyes were overviewing every green spot at my sight searching for the least sign of Cephalanthera rubra whether in flower or not. I depicted it roughly to my friend and I asked him to report every interesting or curious green thing he would see on his own way to me immediately. He did it several times but anytime I went over to him I didn´t find anything special. In that same time we´re still climbing the slope up and up. The vegetation of this habit still didn´t offer anything remarkable. Besides the higher we climbed the more the vegetation became sparse reducing itself to separate islets. Also the terrain became more stony and we left the straightforward direction to upper sections and started to bypass the hill´s side to the right in an ascendent way.. More often we had to overcome stony runs. We traversed across one of them with an unpleasant feeling to be on a still stony avalanche but who could say what might happen in a next moment. Before we decided to cross it we took a rest near to it in a place with nice views of the landscape in front of us because the continuous sylvan cover stopped growing there. I took first several photos of the landscape stretching under us, i.e. about 500 m above the sea level in that time.

Young plantlets of Impatiens parviflora DC, Balsaminaceae A. Richard the family, (the fig.6) were growing out among stones of the higher section of our climbing up the hill. Now this intruder from Siberia has been a common element of our flora. In one place I had already thought to find our orchid but it was a mistake. In fact the leaves belonged to non flowering Convallaria majalis L., Convallariaceae Horaminow the family (the fig.7) A time later, during our climb down, we found several specimens of this species in flower, too.

During our climb up to the top of Lovoš the hill I could find only one more species of Polypodiophyta the division. I recognized it as to be Cystopteris fragilis (L.) Bernh. of Woodsiaceae (Diels) Herter the family. You can see it on the fig.8.

The Fig.5: The terrain was more stony in higher sections.

The Czech Version

Lovoš (II)

Lovoš je jeden z mnoha kopců v české oblasti Českého středohoří, jak už jsem napsal v předešlém příspěvku.

Já a můj společník Venda jsme na cestě moc dlouho nezůstali. Bez dlouhého přemýšlení jsme ji opustili a vstoupili jsme do listnatého lesa porůstajícího svah pod našima nohama. Svah stoupal k vrcholu Lovoše v tom čase pro nás neviditelném. Nacházeli jsme se v jeho spodním úseku.
Musím dodat, že tam nikde nebyly ani varovné tabulky ani zelená policie. Nic nám nebránilo ve volném výstupu mimo cestu zalesněným terénem. Zem byla vesměs pokryta spadanými dubovými listy v různých hnědých odstínech včetně odumřelých větví, kmenů a pařezů. Ale zem nebyla omezena pouze na odumřelé dubové listí, mohli jsme konstatovat, že bylinné patro tohoto lesa je bohaté na rozmanité rostlinné druhy. Jejich zeleň nám poskytovala naději, že najdeme svou orchideu, tj. okrotici červenou (Cephalanthera rubra), hlavní důvod, proč jsme na tohle místo přijeli.

The Fig.6: Young plantlets of Impatience parviflora.

Na jednom místě jsme narazili na početnější výskyt jednoho druhu kapradě. Rostl buď samostatně nebo rostlo více jedinců těsně pohromadě. Někteří jedinci měli listy široce rozložené, ale někteří je měli vertikálně vzpřímené. Myslím, že první zmíněná forma patřila starším rostlinám, zatímco kapradě s listy vzpřímenými byly mladší. Jen letmo jsem se podíval na rubovou stranu nemnoha listů,
abych viděl ostěry. Ostěra (indusium) je průhledná blanka, která zakrývá spory, jež se vyvíjejí na rubové straně listů kapradí. Tvary ostěr nám pomáhají rozlišovat jeden druh kapradě od druhého. Ostěry mých rostlin byly okrouhlého tvaru, a i když to je jeden z důležitých diakritických (rozlišovacích) znaků více než jednoho druhu kapradě, podle celkového vzhledu mých jedinců jsem usoudil, že se jedná snad o naši nejobecnější kapraď, kapraď samec (Dryopteris filix-mas (L.) Schott), čeleď kapraďovité (Dryopteridaceae Ching).

The Fig.7: Leaves of C. majus.

Místy byla zem poseta ostrůvky rostlin v květu. Jejich drobné bílé květy měly čtyři korunní plátky a listy měly uspořádány v přeslenech. Moje určení tohoto druhu bylo svízel lesní (Galium sylvaticum L.), který botanici řadí do čeledi mořenovitých (Rubiaceae Juss.).

Přehlížel jsem zrakem každou červenou nebo zelenou skvrnu pátraje po sebemenší známce okrotice červené (C. rubra) v dohledu, ať v květu či nikoliv. Příteli jsem ji zhruba popsal a požádal ho, aby mi ihned hlásil každou zajímavou nebo zvláštní zelenou věc, kterou svou cestou uvidí.Párkrát to udělal, ale když jsem k němu přešel, nenašel jsem nic zvláštního. Soušasně jsme svahem stále stoupali vzhůru. Vegetace lokality pořád nenabízela nic pozoruhodného. Navíc, čím výš jsme stoupali, tím víc vegetace řídla a omezovala se na samostatné ostrůvky. Rovněž terén se stával kamenitějším a my jsme opustili přímý směr do vyšších úseků a začali jsme obcházet bok kopce napravo vzestupně. Častěji jsme museli překonávat kamenné sutě. Jednu z nich jsme napříč přecházeli s nepříjemným pocitem, že jsme na strnulé kamenné lavině, ale kdo mohl říci, co se může stát v příštím okamžiku. Než jsme se ji rozhodli přejít, odpočali jsme si vedle ní na

The Fig.8: Cystopteris fragilis, Lovoš the hill.

jednom místě s pěknými výhledy do krajiny před sebou, protože tam ustával růst souvislý lesní porost.
Pořídil jsem prvních několik snímků krajiny rozkládající se pod námi, tj. v té době v nadm. výšce asi 500 m.

Mezi kameny vyššího úseku našeho stoupání na kopec vyrůstaly mladé rostlinky netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC), netýkavkovité (Balsaminaceae A. Richard) (obr.6). Teď je tento vetřelec ze Sibiře obecným prvkem naší květeny. Na jednom místě jsem si už myslel, že jsem naši orchideu našel, ale byl to omyl. Ve skutečnosti ty listy patřily nekvetoucí konvalince vonné (Convallaria majalis L.), čeleď konvalinkovitých (Convallariaceae Horaminow) (obr.7). Po čase, během sestupu, jsme našli také několik jedinců tohoto druhu v květu.

Během našeho výstupu na vrchol Lovoše jsem dokázal najít jen jeden další druh z oddělení kapraďorostů (Polypodipohyta). Rozpoznal jsem ho jako puchýřník křehký (Cystopteris fragilis (L.) Bernh. z čeledi papratkovitých (Woodsiaceae (Diels) Herter).