Our Exploration of The Second Habitat
nearby Líský The Settlement (XIX)
(7.30. 2016)
At Five to Twelve A Clock
Today I would like to deal with the trip as it is indicated above. It has remained to describe our exploration of the last section of the second habitat. It has remained to describe if we succeeded in searching for a very rare species among our orchids.......
I compared the second habitat to a cathedral or to a temple but this parable should be diminished a bit because in fact a chapel was the apter expression to it. Yes, it was a smaller chapel of the Nature. The main and last section was a long back of a lower hill in the landscape. The long back was covered with a sparse mixed wood and its herbaceous level was one wild crisscross of bushes and tall grasses with beaten near paths.
I knew in advance that somewhere in this babel I could find the orchid I had known from various photos and drawings in the botanic literature only till that time. I had exact instructions where the plant could grow in this chapel of the Mother Nature. I knew it in advance by the credit of my two friends, experienced botanists, Adam and Jakub. The two boys were the ones who gave all the needed information to me. But also I was aware of the fact that the wanted plant was a dwarf in comparison with Gymnadenia or Epipactis (i.e. with two other genera of the orchids, see my previous posts on this topic) of which scalps we already got in the previous section of this natural chapel. At last but not least I knew that I could not expect this orchid to occur in an abundant population there. I knew that I was going to find a needle in a huge heap of straw.
While our trio was searching for the small orchid we did not cease coming upon more and more plants of Epipactis the genus. Unfortunately, all the plants were out of their flowering phase already. Though the plants were in fruit it was obvious that at least two different species grew there. To see so many Epipactis plants together was fascinating to me. A good reason to repeat the visit of the natural chapel once again next year but sooner than it was at our first visit.
We went to the opposite end of the hill and the only orchids we did not ceased to find were plants of the Epipactis the genus. Though we had exact co-ordinates of the place where my friends had seen the unnoticeable orchid and we found the place easily we did not find any signs of it there. It could become extinct or it could stay under the ground for this year. Or the original plants seen by my friends went away and they could grow out in the vicinity of the place given by the co-ordinates. Or, I thought to myself, it could become invisible. But in a similar way I could find reasons for our fail in our own disability.
The time was going on without it would has been willing to stop itself for a while at least. It was a later afternoon and my attendants pointed out to the fact that we could give it up and take our back way to the car. My hounds lost their interest in ferreting together with their patience and the distance between me and them was becoming longer and longer till they disappeared out of my sight. I left a beaten path and I started staggering carefully through the wild undergrowth. At the same time I did not ceased gazing at the blind surroundings around me. The faster my partners walked on the slower my motion was.
Suddenly, my eyes recorded white tiny points to my right side. They looked like one sided bids tightly stringed on a short thick line among the other vegetation. It could be a spike of any other plant but as soon as the sensitive cells of my retina sent the picture to my brain its smart neurons took it and compared it with the pictures of the orchid stored in my memory dynamic bookcases and then they quickly published a brief message in my consciousness: IT IS THE HIGHEST PROBABILITY YOU FOUND YOUR PLANT! I did one or two very careful steps to the object of my eminent interest and I fell on my knees to examine it in a more detailed way. The closer examination confirmed the previous assumption with absolute certainty. I found what we had found for such a long time. I was looking at Goodyera repens, one of the rarest orchids growing in Czech republic. This absolute confirmation excited next special neurons to release a lot of short peptids called endorphins into my blood circle so that I could experience my great feeling of happiness. I inspired deeply in the silence and shouted out: I HAVE IT! I HAAAAVE IT!!!!! My son returned to me as fast as a well returned tennis ball from the more distant side of the tennis court. He did not understand to my shouting and thought I had a problem or I was injured.
When I looked at the small herb with my nose tightly at its spike, at its most marked part, the spike resembled a caterpillar rather than bids on a string. Hardly I registered that my son left me again to continue on his back walk to the car. He seemed not to be so much excited by an appearance of my sensational finding. I understand his reaction. Usually laymen expected the orchids to be very beautiful and graceful at the first glance but hardly this tiny nothing could fulfill his expectations. Besides, both my hounds lost our non official competition called "Who will find the plant as the first". No wonder then that my partners were rather disappointed than to share the same excitement as I did.
When I was alone again I could concentrate on my finding fully. I tried to examine its lower part consisting of a short climbing stem with leaves. This part under the spike was disappearing in the surrounding wild undergrowth, it was hardly visible. Had not the spike has flowered I would have had any chance to find the plant. Of course, I was looking around myself in an attentive way because there could be next ones in the vicinity of the first plant. Also this assumption was right. Easily I recognized next three plants growing at my sight. I could chose the best of them and I found that the first seemed to be at the best conditions. To document my finding I decided to use my smart phone. It had already done very good services to me when I had taken detailed photos of plants during our previous trips (more about this in my posts devoted to the White slopes for example). "The smaller plant is the better is to rely on the smart phone rather than the camera Canon" my simple experience said to me.
(7.30. 2016)
 |
| The Fig.1: A Look into the Natural Chapel´s inside. The habitat nearby Líský the settlement, 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.1: Pohled do vnitřku přírodní kaple. Lokalita poblíž osady Líský, 30.7: 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Our exploration of the second habitat nearby Líský the settlement at the very end of July of this year preceded my two flies abroad: the first was to Tenerife, the Canary Islands (on August, 2016) and the second was to Madeira (on October, 2016).
No wonder then that these two events (so fantastic and unusual to me) have prevailed in many of my newest posts and they have not still been far exhausted. By this way it happened that some stories of mine have remained to be finished. I would like to assure you that I have not forgotten them and my target has been to close them gradually.
 |
| The Fig.2: One of many plants of Epipactis in fruit. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.1: Jedna z rostlin z rodu kruštík (Epipactis). Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Today I would like to deal with the trip as it is indicated above. It has remained to describe our exploration of the last section of the second habitat. It has remained to describe if we succeeded in searching for a very rare species among our orchids.......
 |
| The Fig.3: The same plant as it is on the previous picture. Its ovaries with thick ribs at the closer view. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.3: Tatáž rostlina jako na předešlém obrázku. Její semeníky se silnými žebry v bližším pohledu. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
I compared the second habitat to a cathedral or to a temple but this parable should be diminished a bit because in fact a chapel was the apter expression to it. Yes, it was a smaller chapel of the Nature. The main and last section was a long back of a lower hill in the landscape. The long back was covered with a sparse mixed wood and its herbaceous level was one wild crisscross of bushes and tall grasses with beaten near paths.
 |
| The Fig.4: Dry leaves (mainly the oak ones) and dry twigs formed the surface of the ground in the Natural Chapel. I think that the bush with red berries could be of Lonicera the genus but I am not sure of it. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.4: Suché listí (hlavně dubové) a suché větvičky tvořily povrch země v přírodní kapli. Myslím, že keř s červenými bobulemi by mohl být z rodu zimolez (Lonicera)*, ale jistý si tím nejsem. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. *The bush is of Cotoneaster the genus. This correction was done by Adam Majer (10.30.´16). *Ten keř je z rodu skalník (Cotoneaster). Tato oprava byla provedena Adamem Majerem (30.10.´16). |
I knew in advance that somewhere in this babel I could find the orchid I had known from various photos and drawings in the botanic literature only till that time. I had exact instructions where the plant could grow in this chapel of the Mother Nature. I knew it in advance by the credit of my two friends, experienced botanists, Adam and Jakub. The two boys were the ones who gave all the needed information to me. But also I was aware of the fact that the wanted plant was a dwarf in comparison with Gymnadenia or Epipactis (i.e. with two other genera of the orchids, see my previous posts on this topic) of which scalps we already got in the previous section of this natural chapel. At last but not least I knew that I could not expect this orchid to occur in an abundant population there. I knew that I was going to find a needle in a huge heap of straw.
 |
| The Fig.5: My first plant of Goodyera repens. You can see its leaves and one spike of which three or four lowest flowers are fading away. It was one of my most precious findings of this season. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.5: Moje první rostlina smrkovníku plazivého (Goodyera repens). Můžete vidět její listy a jedno květenství, jehož tři nebo čtyři nejnižší květy uvadají. Byl to jeden z mých nejdrahocennějších nálezů sezóny. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
While our trio was searching for the small orchid we did not cease coming upon more and more plants of Epipactis the genus. Unfortunately, all the plants were out of their flowering phase already. Though the plants were in fruit it was obvious that at least two different species grew there. To see so many Epipactis plants together was fascinating to me. A good reason to repeat the visit of the natural chapel once again next year but sooner than it was at our first visit.
 |
| The Fig.6: The second flowering plant was next to the first one. You can see its spike to the left from the first plant. Also its flowers in the lowest part of the spike had a brownish hue. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.6: Druhá rostlina byla vedle první. Její květenství vidíte nalevo od první rostliny. Také její květy v nižší části květenství měly hnědavý odstín. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
We went to the opposite end of the hill and the only orchids we did not ceased to find were plants of the Epipactis the genus. Though we had exact co-ordinates of the place where my friends had seen the unnoticeable orchid and we found the place easily we did not find any signs of it there. It could become extinct or it could stay under the ground for this year. Or the original plants seen by my friends went away and they could grow out in the vicinity of the place given by the co-ordinates. Or, I thought to myself, it could become invisible. But in a similar way I could find reasons for our fail in our own disability.
 |
| The Fig.7: Flowers of the second plant in more detail. The spike resembles a caterpillar to me. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.7: Květy druhé rostliny detailněji. Květenství mi připomíná housenku. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
 |
| The Fig.8: The spike of the first plant in detail. The whole spike is covered with white hair. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.8: Květenství první rostliny detailně. Celé květenství je porostlé bílými chlupy. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Suddenly, my eyes recorded white tiny points to my right side. They looked like one sided bids tightly stringed on a short thick line among the other vegetation. It could be a spike of any other plant but as soon as the sensitive cells of my retina sent the picture to my brain its smart neurons took it and compared it with the pictures of the orchid stored in my memory dynamic bookcases and then they quickly published a brief message in my consciousness: IT IS THE HIGHEST PROBABILITY YOU FOUND YOUR PLANT! I did one or two very careful steps to the object of my eminent interest and I fell on my knees to examine it in a more detailed way. The closer examination confirmed the previous assumption with absolute certainty. I found what we had found for such a long time. I was looking at Goodyera repens, one of the rarest orchids growing in Czech republic. This absolute confirmation excited next special neurons to release a lot of short peptids called endorphins into my blood circle so that I could experience my great feeling of happiness. I inspired deeply in the silence and shouted out: I HAVE IT! I HAAAAVE IT!!!!! My son returned to me as fast as a well returned tennis ball from the more distant side of the tennis court. He did not understand to my shouting and thought I had a problem or I was injured.
 |
| The Fig.9: The third plant nearby the two on the previous pictures. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.9: Třetí rostlina poblíž dvou na předešlých obrázcích. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
When I looked at the small herb with my nose tightly at its spike, at its most marked part, the spike resembled a caterpillar rather than bids on a string. Hardly I registered that my son left me again to continue on his back walk to the car. He seemed not to be so much excited by an appearance of my sensational finding. I understand his reaction. Usually laymen expected the orchids to be very beautiful and graceful at the first glance but hardly this tiny nothing could fulfill his expectations. Besides, both my hounds lost our non official competition called "Who will find the plant as the first". No wonder then that my partners were rather disappointed than to share the same excitement as I did.
 |
| The Fig.10: This is the babel in which I found Goodyera repens. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.10: Tohle je změť, v níž jsem našel smrkovník plazivý (Goodyera repens). Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
When I was alone again I could concentrate on my finding fully. I tried to examine its lower part consisting of a short climbing stem with leaves. This part under the spike was disappearing in the surrounding wild undergrowth, it was hardly visible. Had not the spike has flowered I would have had any chance to find the plant. Of course, I was looking around myself in an attentive way because there could be next ones in the vicinity of the first plant. Also this assumption was right. Easily I recognized next three plants growing at my sight. I could chose the best of them and I found that the first seemed to be at the best conditions. To document my finding I decided to use my smart phone. It had already done very good services to me when I had taken detailed photos of plants during our previous trips (more about this in my posts devoted to the White slopes for example). "The smaller plant is the better is to rely on the smart phone rather than the camera Canon" my simple experience said to me.
 |
| The Fig.11: Another shot of the place where G. repens has still been growing. Thanks to my friends Adam and Jakub I had exact coordinates of the place but despite this it was not easy to find this tiny and unnoticeable orchid. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.11: Druhý záběr na místo, kde stále roste smrkovník plazivý (G. repens). Díky přátelům Adamovi a Jakubovi jsem měl přesné souřadnice místa, ale vzdor tomu nebylo lehké najít tuhle nepatrnou a nenápadnou orchideu. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. Then I started photographing Goodyera repens with my smart phone but in practice as I could see a moment later it was not so easy. Often the camera in the smart phone refused doing pictures on its display sharply. I had to play with it with a great patience before than I got the sharp picture at last and I could click on the snap. Therefore I took photos of each detail for several times so that I could be sure that a picture or two would be well at least. When I finished with it my partners were waiting for me at the car already. There was no time to explore the place in a detailed way. I had to go. I could see that the spikes of the four plants I found were flowering away in their lower parts. Well, I found G. repens at five to twelve a clock actually. |
The Czech Version
 |
| The Fig.12: A more robust plant of Epipactis the genus and there is a next one behind this one. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.12: Další robustní kruštík (Epipactis) a za ním je další.Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Náš průzkum druhé lokality
poblíž osady Líský (XIX)
(30.7. 2016)
Za pět minut dvanáct
Zatímco naše trio pátralo po orchidejce, neustále jsme naráželi na další a další kruštíky (Epipactis). Bohužel, všechny ty rostliny byly už mimo svou květní fázi. Třebaže byly v plodu, bylo očividné, že tam rostou nejméně dva odlišné druhy. Vidět tolik kruštíků pohromadě mě fascinovalo. Dobrý důvod zopakovat návštěvu přírodní kaple příští rok znovu, ale dříve, než tomu bylo při naší první návštěvě.
Čas plynul dál, aniž by byl ochotný aspoň na chvilku se zastavit. Bylo pozdní odpoledne a moji společníci poukazovali na fakt, že bychom to měli vzdát a vydat se zpět k autu. Moji ohaři ztratili zájem o slídění spolu s trpělivostí a vzdálenost mezi mnou a jimi se pořád prodlužovala, až mi zmizeli z dohledu. Já opustil vyšlapanou pěšinu a opatrně jsem se začal potácet divokým podrostem. Současně jsem neustával upřeně civět po nepřehledném prostředí kol sebe. Čím rychleji moji parťáci pokračovali v chůzi, tím byl můj pohyb pomalejší.
Pojednou můj zrak zaznamenal bílé titěrné body po pravé straně. Vypadaly mezi ostatní vegetací jako jendostranné korálky navlečené na krátké tlusté niti. Mohlo to být květenství jakékoliv jiné rostliny, ale jakmile mně citlivé buňky sítnice poslaly ten obraz do mozku, jeho chytré neurony se ho chopily a porovnaly ho s obrazy orchideje uskladněné v mých paměťových dynamických knihovnách a poté rychle zveřejnily krátké poselství v mém vědomí: JE NEJVYŠŠÍ PRAVDĚPODOBNOST, ŽE JSI SVOU ROSTLINU NAŠEL! Udělal jsem pár opatrných kroků k objektu svého mimořádného zájmu a padl jsem na kolena, abych ho prozkoumal detainěji. Podrobnější prohlídka potvrdila předcházející předpoklad s absolutní jistotou. Našel jsem to, co jsme tak dlouhou dobu hledali. Díval jsem se na smrkovník plazivý (Goodyera repens), jednu z nejvzácnějších orchidejí rostoucích v České republice. Toto absolutní potvrzení excitovalo další speciální neurony k uvolnění spousty krátkých peptidů zvaných endorfiny, abych mohl zakusit báječný pocit štěstí. Zhluboka jsem se v tom tichu nadechnul a zařval jsem: MÁM HO! MÁÁÁÁÁÁM HO!!!!! Syn se ke mně vrátil stejně rychle jako dobře returnovaný tenisový míček ze vzdálenější strany tenisového kurtu. Mému řevu nerozuměl a myslel, že mám nějaký problém nebo, že jsem se zranil.
Když jsem se na tu bylinku díval s nosem těsně u květenství, u její nejnápadnější části, připomínalo květenství spíš housenku než korálky na niti. Sotva jsem zaregistroval, že mě syn zase opustil, aby pokračoval ve zpáteční cestě k autu. Zdálo se, že ho vzhled mého nálezu tak moc nevzrušil. Chápal jsem jeho reakci. Laici obvykle očekávají, že orchideje budou krásné a půvabné na první pohled, ale tohle nepatrné nic mohlo sotva jeho očekávání naplnit. Navíc oba ohaři prohráli naši neoficiální soutěž zvanou "Kdo tu rostlinu najde jako první". Není tedy divu, že oba moji parťáci byli spíš zklamaní, než aby sdíleli stejné vzrušení jako já.
Když jsem zase osaměl, mohl jsem se plně soustředit na svůj objev. Snažil jsem se prohlédnout jeho spodní část sestávající z krátkého plazivého stonku s listy. Tahle část pod květenstvím mizela v okolním bujném podrostu, byla sotva viditelná. Kdyby květenství nekvetlo, nebýval bych měl žádnou šanci rostlinu najít. Samozřejmě, že jsem se kol sebe pozorně rozhlížel, protože v blízkosti první rostliny mohly být další. Také tento předpoklad byl správný. Lehce jsem rozpoznal další tři rostliny v dohledu. Mohl jsem si vybrat nejlepší z nich a zjistil jsem, že v nejlepší kondici je ta první. K dokumentaci nálezu jsem se rozhodl použít můj chytrý mobil. Už mi prokázal velmi dobrou službu, když jsem pořizoval detailní fotografie rostlin během předešlých výletů (více o tom v mých postech věnovaných např. Bílým stráním). "Čím je rostlina menší, tím lepší je spoléhat se raději na chytrý mobil než na fotoaparát Canon", sdělovala mi prostá zkušenost.
Pak jsem se pustil do fotografování smrkovníku plazivého (Goodyera repens), ale v praxi, jak jsem mohl vidět o chvíli později, to tak snadné nebylo. Foťák v chytrém mobilu často odmítal vytvářet obrázky na displeji ostře. Musel jsem si s tím pohrávat s velkou trpělivostí před tím, než jsem konečně dostal ostrý obraz a mohl jsem kliknout na spoušť. Proto jsem dělal fotografie každého detailu vícekrát, abych si mohl být jistý, že aspoň pár obrázků bude dobrých. Když jsem s tím skončil, moji parťáci už čekali u auta. Na podrobnější průzkum místa nebyl čas. Musel jsem jít. Viděl jsem, že květenství čtyř rostlin, které jsem našel, v nižších částech odkvétají. Inu, našel jsem smrkovník plazivý (Goodyera repens) skutečně za pět minut dvanáct.
Za pět minut dvanáct
Náš průzkum druhé lokality opodál osady Líský na samém konci července tohoto roku předcházel mým dvěma letům do zahraničí: první na Tenerife, Kanárské ostrovy (srpen, 2016) a druhý na Madeiru (říjen, 2016).
Není tedy divu, že tyto dvě události (pro mne tak fantastické a neobvyklé) převládly v mnoha z mých nejnovějších postů a pořád nejsou zdaleka vyčerpány. Tak se stalo, že některé z mých příběhů zůstávají nedokončené. Rád bych vás ujistil, že na ně nezapomínám a mým cílem je postupně je uzavírat.
Dnes bych se rád vypořádal s výletem, jak výše naznačeno. Zbývá popsat náš průzkum posledního úseku druhé lokality. Zbývá vylíčit, zda jsme měli úspěch při hledání jednoho velmi vzácného druhu z našich orchidejí..........
Přirovnal jsem druhou lokalitu ke katedrále či k chrámu, ale tenhle příměr by měl být trochu umenšen, protože ve skutečnosti je pro ni trefnějším výrazem kaple. Ano, byla to menší kaple přírody.
Hlavní a poslední úsek byl táhlým hřbetem nižšího pahorku v krajině. Táhlý hřbet pokrýval řídký smíšený háj a jeho bylinná etáž byla jednou divokou změtí křovin a travin s prošlapanými úzkými pěšinami.
 |
| The Fig.13: The inflorescence of the previous plant at the closer view. This species was the most often in the Natural Chapel. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.13: Květenství předešlé rostliny v bližším pohledu. Tento druh byl v Přírodní kapli nejčastější. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Předem jsem věděl, že kdesi v tomhle zmatku bych měl najít orchideu, kterou jsem až do té doby znal pouze z různých snímků a kreseb v botanické literatuře. Měl jsem přesné instrukce, kde by měla rostlina v téhle kapli Matky Přírody růst. Věděl jsem to předem zásluhou dvou přátel, zkušených botaniků, Adama a Jakuba. Oba hoši byli těmi, kteří mi poskytli všechny potřebné informace. Byl jsem si ale také vědomý faktu, že hledaná rostlina je v porovnání s pětiprstkou (Gymnadenia) či kruštíkem (Epipactis) (tj. s dalšími dvěma rody orchidejí, viz předešlé posty na toto téma), jejichž skalpy jsme už získali v předcházejícím úseku této přírodní kaple, trpaslíkem. V neposlední řadě jsem věděl, že bych neměl očekávat, že se tam ta orchidka bude vyskytovat v hojné populaci. Věděl jsem, že se chystám hledat jehlu ve velké hromadě slámy.
 |
| The Fig.14: A portrait of Goodyera repens of Orchidaceae the family once again. Its flowers at the lower part of its spike was fading away already. I found it at five a clock to twelve actually. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.14: Portrét smrkovníku plazivého (Goodyera repens) z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) ještě jednou. Našel jsem ho opravdu za pět minut dvanáct. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Zatímco naše trio pátralo po orchidejce, neustále jsme naráželi na další a další kruštíky (Epipactis). Bohužel, všechny ty rostliny byly už mimo svou květní fázi. Třebaže byly v plodu, bylo očividné, že tam rostou nejméně dva odlišné druhy. Vidět tolik kruštíků pohromadě mě fascinovalo. Dobrý důvod zopakovat návštěvu přírodní kaple příští rok znovu, ale dříve, než tomu bylo při naší první návštěvě.
Došli jsme na opačný konec pahorku a jediné orchideje, které jsme nepřestávali nacházet, byly rostliny z rodu kruštík (Epipactis). I když jsme měli přesné souřadnice místa, kde moji přátelé nenápadnou orchidku pozorovali a místo jsme snadno našli, žádné známky po ní jsme tam nenacházeli. Mohla vyhynout nebo mohla pro tento rok setrvat pod zemí. Nebo původní rostliny pozorované přáteli odumřely a mohly vyrůst v blízkém okolí místa daného souřadnicemi. Anebo, pomyslel jsem si, mohly se zneviditelnit. Ale podobně jsem mohl hledat důvod našeho nezdaru v naší vlastní neschopnosti.
 |
| The Fig.15: Before then I entered the Natural Chapel I noticed this herb with tiny yellow flowers. I think it is Bupleurum falcatum of Apiaceae the family. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my smart phone. Obr.15: Dříve než jsem vstoupil do Přírodní kaple, všiml jsem si této byliny s drobnými žlutými květy. Myslím, že to je prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Čas plynul dál, aniž by byl ochotný aspoň na chvilku se zastavit. Bylo pozdní odpoledne a moji společníci poukazovali na fakt, že bychom to měli vzdát a vydat se zpět k autu. Moji ohaři ztratili zájem o slídění spolu s trpělivostí a vzdálenost mezi mnou a jimi se pořád prodlužovala, až mi zmizeli z dohledu. Já opustil vyšlapanou pěšinu a opatrně jsem se začal potácet divokým podrostem. Současně jsem neustával upřeně civět po nepřehledném prostředí kol sebe. Čím rychleji moji parťáci pokračovali v chůzi, tím byl můj pohyb pomalejší.
Pojednou můj zrak zaznamenal bílé titěrné body po pravé straně. Vypadaly mezi ostatní vegetací jako jendostranné korálky navlečené na krátké tlusté niti. Mohlo to být květenství jakékoliv jiné rostliny, ale jakmile mně citlivé buňky sítnice poslaly ten obraz do mozku, jeho chytré neurony se ho chopily a porovnaly ho s obrazy orchideje uskladněné v mých paměťových dynamických knihovnách a poté rychle zveřejnily krátké poselství v mém vědomí: JE NEJVYŠŠÍ PRAVDĚPODOBNOST, ŽE JSI SVOU ROSTLINU NAŠEL! Udělal jsem pár opatrných kroků k objektu svého mimořádného zájmu a padl jsem na kolena, abych ho prozkoumal detainěji. Podrobnější prohlídka potvrdila předcházející předpoklad s absolutní jistotou. Našel jsem to, co jsme tak dlouhou dobu hledali. Díval jsem se na smrkovník plazivý (Goodyera repens), jednu z nejvzácnějších orchidejí rostoucích v České republice. Toto absolutní potvrzení excitovalo další speciální neurony k uvolnění spousty krátkých peptidů zvaných endorfiny, abych mohl zakusit báječný pocit štěstí. Zhluboka jsem se v tom tichu nadechnul a zařval jsem: MÁM HO! MÁÁÁÁÁÁM HO!!!!! Syn se ke mně vrátil stejně rychle jako dobře returnovaný tenisový míček ze vzdálenější strany tenisového kurtu. Mému řevu nerozuměl a myslel, že mám nějaký problém nebo, že jsem se zranil.
 |
| The Fig.16: I saw Majanthemum bifolium in flower at Moravian Beskydy the Range while it was in fruit with its typical berries in this habitat. The berries are red in color, these ones were not adult yet. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my Canon. Obr.16: V Moravských Beskydech jsem viděl pstroček dvoulistý (Majanthemum bifolium) v květu, zatímco na téhle lokalitě byl v plodu s typickými bobulemi. Bobule jsou zbarveny červeně, tyhle ještě zralé nebyly. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým Canonem. |
Když jsem zase osaměl, mohl jsem se plně soustředit na svůj objev. Snažil jsem se prohlédnout jeho spodní část sestávající z krátkého plazivého stonku s listy. Tahle část pod květenstvím mizela v okolním bujném podrostu, byla sotva viditelná. Kdyby květenství nekvetlo, nebýval bych měl žádnou šanci rostlinu najít. Samozřejmě, že jsem se kol sebe pozorně rozhlížel, protože v blízkosti první rostliny mohly být další. Také tento předpoklad byl správný. Lehce jsem rozpoznal další tři rostliny v dohledu. Mohl jsem si vybrat nejlepší z nich a zjistil jsem, že v nejlepší kondici je ta první. K dokumentaci nálezu jsem se rozhodl použít můj chytrý mobil. Už mi prokázal velmi dobrou službu, když jsem pořizoval detailní fotografie rostlin během předešlých výletů (více o tom v mých postech věnovaných např. Bílým stráním). "Čím je rostlina menší, tím lepší je spoléhat se raději na chytrý mobil než na fotoaparát Canon", sdělovala mi prostá zkušenost.
 |
| The Fig.17: This bush, Frangula alnus, was in fruit, too. Its adult berries are black in color. The habitat nearby Líský the settlement. 7.30. 2016. Taken with my Canon. Obr.17: Tento keř, krušina olšová (Frangula alnus) byl také v plodu. Jeho zralé bobule jsou zbarveny černě. Lokalita poblíž osady Líský. 30.7. 2016. Pořízeno mým Canonem. |
Pak jsem se pustil do fotografování smrkovníku plazivého (Goodyera repens), ale v praxi, jak jsem mohl vidět o chvíli později, to tak snadné nebylo. Foťák v chytrém mobilu často odmítal vytvářet obrázky na displeji ostře. Musel jsem si s tím pohrávat s velkou trpělivostí před tím, než jsem konečně dostal ostrý obraz a mohl jsem kliknout na spoušť. Proto jsem dělal fotografie každého detailu vícekrát, abych si mohl být jistý, že aspoň pár obrázků bude dobrých. Když jsem s tím skončil, moji parťáci už čekali u auta. Na podrobnější průzkum místa nebyl čas. Musel jsem jít. Viděl jsem, že květenství čtyř rostlin, které jsem našel, v nižších částech odkvétají. Inu, našel jsem smrkovník plazivý (Goodyera repens) skutečně za pět minut dvanáct.
Žádné komentáře:
Okomentovat