A Fresh Message on My Next Attempts
To Find A Tiny Orchid Corallorhiza trifida,
The Coral Root Orchid (III)
The Fourth Attempt
This attempt was realized on May the 6-th 2017 and we opened it where we finished the third one, i.e. we got out of a taxi cab in the same place where we got in it after the unsuccessful third search for the Coral Root Orchid.
Our taxi driver left his car together with us, too, to enjoy the beautiful day out of his car for a while at least. He was a stranger coming from some country to the East or the South East of Czech republic. In last time, using taxi cabs more often, we have done this experience at the rate of one Czech to five foreigners. While he was talking joyfully in his native language with somebody by his smart phone and he was hidden by a bushy growth in front of our eyes we were standing nearby, we were smoking our first cigarettes after the longer drive and we were preparing for a shorter climb up from the road to the Forest of the forests.
Yeah, the Forest of the forests to us because our received coordinates pointed to it strictly. As soon as we finished smoking we set up climbing a slope up with a field to the left side and a bushy growth to the right side leaving the taxi driver behind us and a short while later also his noisy and temperamental phone talking was out of our hearing.
Maybe you are putting a question or two to yourself. Why does not he make this story shorter? He could skip the unsuccessful attempts over and rightly he could depict the fourth positive outcome. Does this orchid deserve so much lines? Should we be so much patient because of one little herb known to a few of experts and specialists only? Why then so much hurly-burly for nothing?
Well, I can´t answer to your possible opinions in one phrase. I am afraid that I can´t answer to them even in more phrases quite exactly and in a convincing way. I do not know answers to them myself. But at least I can try to make my way of thinking closer to your understanding. But first you must go back with me to my boyhood. Then as a school boy I began to feel and perceive the first fuzzy suggestions of my lifetime interest in biology. They were the first conscious steps leading me to the world of various biological systems. Soon the school textbooks of the natural history were not enough to me. I wanted to learn more and more and my parents supported my hunger for knowledge. They bought books of the Nature to me. Also there were my first botanic books among them. Somewhere there was my first information of an existence of such an orchid. But since my boyhood I have never seen it in reality. From time to time I have encountered on it by chance in the botanic literature including botanic articles published in Živa, our popular magazine on the Nature founded by J.E. Purkyně in 1853.
Imagine yourself that you are stepping up to the Forest of the forests together with me and I am telling you my story. Well then, since my early boyhood I have known it in theory but I have never had the chance to see it alive in its natural environment. Now while we are approaching to the Forest maybe you are beginning to understand to me a bit.
There are a lot of interesting things throughout the world but only a minute fragment of them we can experience straightly with our own senses. Mostly they remain to be a knowledge mediated by somebody else to us exclusively. You see, we all have already seen the famous portrait of Mona Lisa by Leonardo da Vinci for many many times but who of us have had the chance to stand in front of the original at The Louvre in Paris? Yes, I had the chance already but I did not make use of it. There was such a long front before The Louvre that I gave it up.
They have said that there has been six times lesser gravity on the Moon than on the Earth. I have seen it in the TV for many times when Neil Armstrong as the first man has stood up on the Moon´s surface. But....but I have never tested it myself. On the other hand I dare to claim that Neil has never seen the Coral Root Orchid in his lifetime. I dare to claim further that Neil Armstrong has never registered its existence as itself. We can´t know all the things making our Universe so interesting, miraculous and fascinating through our own straight experiences but at least we can try to know something of the myriads of miracles which have surrounded us in our every step.
Naturally, as I have met the tiny orchid in the botanic literature for many years I have become to be more familiar with it, I have learnt more and more about it. And the more I have learnt about it the more attractive and the more interesting it has appeared to be to me. I have been able to get its exact description from the botanic keys including all its typical characters, the time of its flowering as well as its favorite places where it has liked to grow. But the best description has never been comparable with a good illustration. Unfortunately, there was a very low level of both B and W and colored photography in the seventies and the eighties of the last century in my country. Or better said authors might do good photos but mostly their reprints in magazines and books were good for nothing. Once an article was published in Živa the magazine. It treated with the saprophytes, I think the title of the article was The Plants without Chlorophyll. The article was very interesting to me because it included among other plants The Coral Root Orchid, too. But its black and white photo was as unclear as a photo of the snow man or of the Nessy. Therefore the best idea of its appearance what I could get came from the scientific B and W or colored drawings. Today this situation has been quite different due to the amazing and extremely fast development of the computer technologies.
Now, excuse me, please, because we are in the Forest already and the slanted terrain continues on. I must concentrate on my search as well as on the way in front of me. My son is climbing up higher above me, from time to time disappearing out of my sight. Though we are not in the place indicated by the received coordinates yet again my eyes are examining the dead leaves and other vegetation under my feet. Often I am stopping and looking around myself in the more thorough way. My son does not cease in keeping a distance between us. He is as the first everywhere. It is his advantage and therefore my ears are ready to hear his victory call: I have it! But he is silent, I can hear cracking dry twigs and rattling dead leaves under steps of his feet only. And, of course, manifold noises of the Forest, the host of my sylvan Twiggy. Yeah, that´s my nickname I gave to it myself. I think it deserves the more poetic name than a pick as it is nicknamed among the orchid photo hunters who have grouped together in the social nets.
Slowly we are approaching to the place indicated by the coordinates. The main navigator is Robert. The coordinates on a display of his smart phone are leading our steps to the place where it could grow. A couple of days before two orchid photo hunters took some pictures of the pick in their slang and displayed them on the FB. My friend Adam got the coordinates from one of the two happier guys for me. A while later the slope is getting flatter though it is not its absolute top and my son says to me that we are in the place. I can see that we are standing on a sylvan platform, it is a light beech forest, its surface is covered with dead beech leaves with sporadic islets of a green vegetation. I devoted to similar places my extra attention in the course of our previous attempts but all my efforts were in vain.
We can see that we are here at the first time. We explored a wide forested area in the surroundings of this part during the previous three trips but this light beech forest remained to be intact to us. Sunny light is penetrating through leaves of the beeches of various ages ranging from young seedlings up to robust specimens in their best ages. I am looking at their smooth light grey bark with the horizontal scares like breathing pores. The sunny rays getting through myriads of little windows in the fresh green foliage fall down on the dead beech leaves and change their hues in front of our eyes in every moment. More from time to time the Sun in the sky is overlapped with a white cloud. In such moments the hues of dead beech leaves become to be the darkest versions. We set up in our searching for the sylvan Twiggy in the beech forest separately. Now or never I think to myself and I began to walk forward slowly and very carefully.
Hardly I register my son not too far from me with my right eye´s corner. His face is bent down, he steps slowly often stopping and gazing at a place straightly in front of him. Then I turns the peripheral vision of my right eye off totally and I concentrate my attention on my immediate surroundings. I am approaching to a foot of a stout beech trunk. The place is covered with a thin layer of dead leaves only. In places I can see a bare soil among them as well as backs of the beech roots looking like the backs of thick snakes disappearing in underground holes. Almost there is no green vegetation around the trunk. A following row of events occurs as fast, simple and usual as a sudden understanding does, as an idea comes to your brain, as a discover happens. Suddenly I am glancing at something very hopeful. A time later my uncertainty changes into absolute certainty. Just I found my first specimen of the Coral Root Orchid. At last! Only then I lift my head up and I am calling for Robert: "Come here! I have it!"
And while my son is coming to me I am on my knees and finding a next sylvan Twiggy nearby the first one. As soon as the real picture of the orchid is imprinted in my son´s visual memory it takes a moment only and also he finds his first specimen. Gradually we find several next specimens. No massive population, rather solitary plants dispersed separately throughout the whole light beech forest. Immediately I must confirm Adam´s words: "To find it is not easy". Really, the sylvan Twiggy fuses with its surroundings almost perfectly. It is due to both its miniature size and to its coloration.
I would say that now we will find more plants together at the locality because they started growing up only at the time of our visit. On the other hand I can´t exclude the possibility that we saw a lesser population. My estimation is ten to up twenty plants in the habitat only. A next visit of the place at this time (on 5.23. 2017) may show which of my thoughts are right. I admit that the pick is an apt nickname to the Coral Root Orchid especially if you look at a plant in buds. But if you have the chance to see it in flower then I stress on my more softer nickname to it. Its tiny flowers are bent down mildly and their points resemble tiny gloves with saggy fingers to me. No erected spike of the observed plants born more than five up to six or seven flowers. The stem with no leaves including flowers are pale yellow and brown in color. The extratepals (i.e. the external points of the flower) are the same in color. The only more joyful color is possible to see on the labium´s surface deeper in the flower´s mouth. It is a few of crimson or purple points. But the flowers are miniature and arranged in mildly saggy positions on the spike. Therefore you can see the crimson blobs only at the closer examination on your knees and with your face in the tighter contact with the flowers.
While I was photographing various specimens of the sylvan Twiggy with my smart phone Robert tried to catch their appearances up with a help of our new Nikon the camera. In the position of a laying shooter Robert did a very good job I think. Often we had to go down to the ground but first we always checked a surrounding terrain up in a thorough way to be sure that no next specimen was at our sights. To crash specimens of the sylvan Twiggy under our bodies was our goal on no account.
If you want to enjoy the subtle beauty of the sylvan Twiggy fully on photos then you must try to take shots of its enlarged dimensions. But its enlarged portraits distort any idea of its real seize. This was why I photographed it in its natural size, too.
At the very end of our stay at the locality where I saw the sylvan Twiggy alive at the first time in my life also we encountered on two or three specimens of our old known orchid. It was Neottia nidus-avis and this was its early growing phase which I could see it in for the first time. It resembles pieces of a mosaic. We have already seen it during some of our preceded field trips in full flower, partly in buds and some flowering specimens with fruitful dry spikes from a previous season. By this way, piece by piece, gradually you can get a whole idea of all life phases of any plant.
The Fig.18: The sylvan Twiggy´s kingdom. Český kras the region, 5.6. 2017, taken with my smart phone. Obr.18: Říše lesní Twiggy. Český kras, 6.5. 2017, pořízeno mým chytrým mobilem. |
Have you ever heard the Legend on The Old Man and The Sylvan Fairy? No? Well, once upon a time an old man often visited to the large forests of Český kras the region to find his sylvan fairy. He wandered about the forests in a crisscross way but his fairy was nowhere. He searched for her and called for her for all hours long but it was useless. His beloved sylvan fairy did not appear to him. With each return to Prague where he lived he felt himself to be more and more desperate. But he did not give it up and he set up going to the forests again and again. Then on one day he did not come back home, his flat remained to be empty. The forests devoured him. Since that time he has often reappeared to tourists passing through the forested landscape. Some pilgrims have vowed that they have heard his lamenting voice trying to call for the fairy and they have witnessed him doing it with his old smart phone: "Oh, my dearest sylvan fairy! Where are you? Why do not you show herself to me?" Some have claimed that his sad and silence figure has come out of sylvan shadows suddenly and rightly in front of their eyes for a short moment and a while later his contours has fused with the forest darkness again. He has seemed to wander about the deep forests forever and ever.
Fortunately, the story depicted above did not come to reality. I had already thought it out during the failed attempts as my hope to find my sylvan fairy had been decreasing deeply under the point of my absolute failing. We were leaving the sylvan Twiggy´s mysterious kingdom with great feelings.
A while later we were out of the forest and we were stepping an open grassy slope down to the road. Without stopping I was taking my last shots of the surrounding landscape. A next while later we arrived at Lištice the settlement where we waited for a taxi cab. As usually, the taxi driver was a foreigner coming from Ukraine as our talking with him revealed on our back way to Prague.
The Czech Version
Čerstvá zpráva o mých dalších pokusech najít
orchidejku korálici trojklanou (Corallorhiza trifida) (III)
Čtvrtý pokus
Tenhle pokus se uskutečnil 6.5. 2017 a zahájili jsme ho tam, kde jsme zakončili první, tj. vystoupili jsme z taxíku na stejném místě, kde jsme do něj nastoupili po neúspěšném třetím pokusu najít korálici trojklanou.
Spolu s námi opustil svůj vůz i náš taxíkář, aby si aspoň na chvíli užil krásný den. Byl to cizinec pocházející z nějaké země východně či jihovýchodně od České republiky. V poslední době, protože používáme taxíky častěji, děláme tuhle zkušenost v poměru jednoho Čecha ku pěti cizincům. Zatímco s někým chytrým mobilem vesele vyprávěl v rodném jazyce a před našimi zraky ho skrýval křovinatý porost, postávali jsme poblíž, kouřili po delší jízdě první cigarety a připravovali jsme se ke kratšímu výstupu od silnice k Lesu lesů.
Ano pro nás Les lesů, protože získané koordináty striktně ukazovaly na něj. Jakmile jsme dokouřili, vydali jsme se k výstupu svahem s polem po levé straně a křovitým porostem po pravé, zanechávaje za sebou taxíkáře a zakrátko byl i jeho hlučný a temperamentní hovor po mobilu mimo náš doslech.
Možná se sami sebe ptáte. Proč to vyprávění nezkrátí? Neúspěšné pokusy by mohl přeskočit a rovnou by mohl popsat čtvrtý úspěšný výsledek. Zaslouží si tahle orchidej tolik řádků? Měli bychom být natolik trpěliví, kvůli jedné bylince známé jen nemnoha odborníkům a specialistům? Proč tedy tolik povyku pro nic?
Jednou větou na vaše případné názory odpovědět neumím. Obávám se, že na ně nedokážu odpovědět přesně a přesvědčivě ani ve více větách. Sám na ně odpovědi neznám. Ale přinejmenším se mohu pokusit přiblížit vašemu chápání svůj způsob uvažování. Avšak nejdřív se se mnou musíte vrátit do mých klukovských let. Tehdy jako školák jsem začal cítit a vnímat první náznaky celoživotního zájmu o biologii. Byly prvními vědomými kroky, které mne vedly do světa rozmanitých biosystémů. Brzy mi školní učebnice přírodopisu nestačily. Chtěl jsem se dozvědět stále víc a rodiče mě v hladu po poznání podporovali. Kupovali mi knížky o přírodě. Byly mezi nimi i první botanické knihy. Někde tam byly moje první informace o takové rostlině. V realitě jsem ji však od klukovských let nikdy nespatřil. Občas jsem na ni náhodou natrefil v botanické literatuře včetně článků zveřejňovaných v Živě, našem populárním časopise o přírodě založeném v r. 1853 J.E. Purkyněm.
Představte si, že stoupáte k Lesu lesů spolu se mnou a já vám vyprávím svůj příběh. Takže jsem ji znal od raného chlapeckého věku teoreticky, ale nikdy jsem ji neměl možnost vidět živou v přirozeném prostředí. Možná, že už mně, zatímco se blížíme k Lesu, začínáte trochu rozumět.
Na světě existuje spousta zajímavých věcí, ale jen nepatrný zlomek z nich můžeme zažít přímo vlastními smysly. Převážně zůstávají vědomostni, které nám zprostředkuje výhradně někdo jiný. Víte, všichni jsme už mnohokrát viděli slavnou podobiznu Mony Lízy od Leonarda da Vinciho, ale kdo z nás měl tu možnost stát před originálem v pařížském Louvre? Ano, já už tu šanci měl, ale nevyužil jsem ji. V Louvre byla taková fronta, že jsem to vzdal.
Že prý je na Měsíci šestkrát menší přitažlivost než na Zemi. Viděl jsem to v TV mnohokrát, když Neil Armstrong jako první člověk stanul na měsíčním povrchu. Ale.....ale nikdy jsem si to sám nevyzkoušel. Na druhou stranu se odvažuji tvrdit, že Neil Armstrong nikdy v životě nespatřil korálici. Dále se odvažuji tvrdit, že nikdy nezaznamenal její existenci jako takovou. Nemůžeme poznat všechny věci, jež činí náš vesmír tak zajímavým, zázračným a fascinujícím, prostřednictvím přímých vlastních zážitků, ale můžeme se aspoň snažit poznat něco z oněch myriád zázraků, které nás na každém kroku obklopují.
Přirozeně, že, jak jsem se léta s touhle drobnou orchideou potkával v botanické literatuře, dozvídal jsem se o ní pořád víc. A čím víc jsem se o ní dozvídal, tím atraktivnější a zajímavější mi připadala. Z botanických klíčů jsem mohl získat její přesný botanický popis včetně všech jejích typických znaků, doby kvetení a také oblíbených míst, kde ráda roste. Avšak nejlepší popis nikdy není srovnatelný s dobrou ilustrací. Bohužel, v mé zemi byla v 70. a 80. letech minulého století velmi nízká úroveň ČB a barevné fotografie. Anebo, lépe řečeno, autoři snad dokázali dělat dobré snímky, ale jejich přetisky v časopisech a knihách byly vesměs na nic. Kdysi byl v časopise Živa publikován článek. Pojednával o saprofytech, myslím, že článek se jmenoval Rostliny bez chlorofylu. Článek byl pro mne velice zajímavý, protože mezi jinými rostlinami zahrnoval také korálici trojklanou. Avšak její fotka byla stejně nejasná jako fotka sněžného muže či Nessy. Proto nejlepší představa o jejím vzhledu, jakou jsem mohl získat, pocházela z vědeckých ČB a barevných kreseb. Dnes je tato situace zcela jiná díky úžasnému a rychlému rozvoji počítačových technologií.
Porovnávám-li počet lokalit korálice trojklané uvedených v Květeně České republiky od J. Dostála a vydané v r. 1950 s týmiž údaji v nejmodernější revizi české květeny vydané v devadesátých letech, pak vidím, že jejich počty se neustále snižují. Tato titěrná rostlinka snadno unikající naší pozornosti v přírodě i v botanické literatuře se stává stále vzácnější.
Teď mě prosím omluvte, protože už jsme v Lese a svažitý terén pokračuje. Musím se soustředit na hledání a také na cestu před sebou. Syn stoupá výše nade mnou, občas se mi ztrácí z dohledu. I když ještě nejsme na místě vyznačeném získanými souřadnicemi, můj zrak opět zkoumá odumřelé listí a ostatní rostlinstvo pod nohama. Často se zastavuji a rozhlížím kol sebe důkladněji. Syn mezi námi neustává udržovat vzdálenost. Je všude jako první. Je to jeho výhoda, a proto je můj sluch připraven zaslechnout jeho vítězné zvolání: Mám ji! Ale mlčí, mohu slyšet jen praskající větévky a chrastící listí pod kroky jeho nohou. A samozřejmě rozmanité zvuky Lesa, hostitele mé lesní Twiggy. Ano, to je přezdíka, kterou jsem jí sám dal. Myslím, že si zaslouží poetičtější jméno, než párátko, jak je přezdívána mezi fotolovci orchidek, kteří se sdružují na sociálních sítích.
Pomalu se blížíme k místu vyznačeném souřadnicemi. Hlavním navigátorem je Robert. Koordináty na displeji jeho chytrého mobilu vedou naše kroky na místo, kde by měla růst. Před pár dny dva fotolovci orchidejí pořídili obrázky párátka v jejich slangu a vystavili je na FB. Přítel Adam pro mne souřadnice získal od jednoho z těch dvou šťastnějších mužů. Svah se po chvíli zplošťuje, i když to není jeho absolutní vrchol a syn mi sděluje, že jsme na místě. Vidím, že stojíme na lesní plošině, je to světlá bučina, povrch pokrývá odumřelé bukové listí se sporadickými ostrůvky zelené vegetace. V průběhu předešlých pokusů jsem věnoval podobným místům extra pozornost, avšak veškeré úsilí bylo marné.
Vidíme, že tady jsme poprvé. Během předešlých tří výletů jsme zkoumali širokou zalesněnou oblast v okolí této části, ale tahle světlá bučina pro nás zůstala nedotčená. Sluneční světlo proniká listím buků o různém stáří, jež sahá od mladých semenáčů až po robustní exempláře v nejlepším věku. Dívám se na jejich hladkou světle šedou kůru s vodorovnými dýchacími póry podobným jizvám. Sluneční paprsky, které se prodírají myriádami okének ve svěžím zeleném olistění, dopadají na odumřelé bukové listí a mění jeho odstíny před našima očima každou chvíli. Navíc je slunce na obloze čas od času překryto bílým oblakem. V takových okamžicích odstíny odumřelých bukových listů přecházejí v nejtmavší verze.Pouštíme se v té bučině do pátrání po lesní Twiggy odděleně. Teď anebo nikdy, pomyslím si a rozcházím se kupředu zvolna a opatrně.
Sotva pravým koutkem oka registruji syna nepříliš daleko od sebe. Tvář má skloněnou, často se zastavuje a upřeně zírá přímo na místo před sebou. Poté periferní vidění pravého oka zcela vypínám a soustřeďuji pozornost na bezprostřední okolí. Blížím se k patě statného bukového kmene. Místo pokrývá jen tenká vrstva odumřelého listí. Místy mezi ním vidím holou půdu a také hřbety kořenů buku, které vypadají jako hřbety tlustých hadů mizejících v podzemních chodbách. Kolem kmenu není skoro žádná zelená vegetace. Následující řada událostí se odehrává stejně rychle, prostě a obyčejně jako náhlé pochopení, jako vám do mozku přichází nápad, jako se přihodí nějaký objev. Pojednou zahlédám něco nadějného. O chvilku později se má nejistota mění v absolutní jistotu. Právě jsem našel svůj první exemplář korálice. Konečně! Teprve tehdy zvedám hlavu a volám na Roberta: "Pojď sem, mám ji!"
A zatímco ke mně syn přichází, klečím a nacházím poblíž první lesní Twiggy druhou. Jakmile je obraz skutečné orchideje vtištěn v synově zrakové paměti, také on nachází svůj první exemplář. Postupně nacházíme několik dalších jedinců. Žádná masová populace, spíše solitérní rostliny rozptýlené odděleně po celé světlé bučině. Ihned musím potvrdit Adamova slova: "Není snadné ji najít". Opravdu, lesní Twiggy se svým prostředím splývá skoro dokonale. Příčinou je její miniaturní velikost a také zbarvení.
Řekl bych, že teď bychom na té lokalitě našli více rostlin pohromadě, protože v čase naší návštěvy teprve začínaly vyrůstat. Na druhou stranu nemohu vyloučit možnost, že jsme viděli menší populaci. Odhaduji na té lokalitě pouze deset až dvacet rostlin. Další návštěva místa v tomto čase (23.5. 2017) by snad mohla ukázat, která z mých úvah je správná. Připouštím, že párátko je pro korálici trefnou přezdívkou, zvlášť, díváte-li se na rostlinu s nerozvitými květy. Ale máte-li možnost vidět ji rozkvetlou, pak pro ni trvám na své něžnější přezdívce. Její titěrné kvítky jsou mírně sehnuté a jejich cípy mi připomínají droboulinké rukavičky se svěšenými prstíky. Žádné vzpřímené květenství z pozorovaných rostlin neneslo víc než pět až šest, popř. sedm květů. Stvol bez listů včetně květů je bledavě žlutohnědý. Extratepala (tj. vnější cípy květů) mají stejné zbarvení. Jedinou veselejší barvu je možné vidět na povrchu pysku hlouběji v ústí květu. Je to pár karmínově červených nebo nachových teček. Avšak květy jsou miniaturní a uspořádány na květenství v mírně svěšených pozicích. Proto můžete karmínově červené kaňky vidět pouze při bližší prohlídce na kolenou a s tváří v těsnějším kontaktu s květy.
Zatímco já jsem fotil exempláře lesní Twiggy chytrým mobilem, Robert se jejich vzhled snažil zachytit pomocí našeho nového foťáku zn. Nikon. Myslím, že Robert v pozici ležícího střelce udělal velmi dobrou práci. K zemi jsme museli často, ale nejdřív jsme vždy zkontrolovali důkladně okolní terén, aby bylo jisté, že v dohledu není žádný jiný exemplář. Drtit jedince lesní Twigy pod svými těly v žádném případě nebylo naším cílem. Chcete-li si křehkou krásu lesní Twiggy plně vychutnat, pak se musíte pokusit pořídit její zvětšené obrázky. Avšak zvětšené portréty zkreslují jakoukoliv představu o její skutečné velikosti. Proto jsem ji fotil také v přirozené velikosti.
V samém závěru pobytu na lokalitě, kde jsem spatřil poprvé v životě živou lesní Twiggy, narazili jsme také na starou známou orchidej. Byl to hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a tohle byla jeho raná růstová fáze, v níž jsem ho mohl vidět poprvé. Připomíná to kousky mozaiky. Během našich předešlých polních výletů jsme ho už viděli v plném květu, zčásti v poupatech a nějaké kvetoucí exempláře s plodnými suchými květenstvími z předcházející sezóny. Tímto způsobem, kousek po kousku, můžete získat celkovou představu o všech životních fázích jakékoliv rostliny.
Už jste někdy slyšeli Legendu o starci a lesní žínce? Ne? Inu, bylo nebylo, jeden stařec často navštěvoval rozsáhlé hvozdy Českého krasu, aby našel svou lesní žínku. Bloumal těmi lesy křížem krážem, ale lesní žínka nikde. Pátral po ní a volal na ni celé dlouhé hodiny, ale bylo to na nic. Milovaná lesní víla se mu nezjevila. Při každém návratu do Prahy, kde žil, se cítil zoufalejší. Ale nevzdával to a do lesů se vracel zas a zas. Pak se jednoho dne domů nevrátil, jeho byt zůstal prázdný. Ty lesy ho pohltily. Od té doby se často zjevuje turistům, kteří tím zalesněným krajem procházejí. Někteří poutníci slavnostně prohlašují, že slyšeli jeho lkavý hlas, který se pokoušel víle dovolat a na vlastní oči viděli, že to prováděl svým starým chytrým mobilem: "Ach, má nejdražší lesní žínko! Kde jsi? Proč se mi neukazuješ?" Někteří tvrdí, že jim jeho smutná a tichá postava nakrátko vyvstala z lesních stínů náhle a přímo před očima a o chvíli později jeho obrysy opět splynuly s lesní temnotou. Zdá se, že těmi hlubokými lesy bloudí na věky věkův.
Naštěstí se historka vylíčená výše nezrealizovala. Vymyslel jsem ji už během těch nezdařených pokusů, zatímco má naděje najít lesní žínku klesala hluboce pod bod absolutního selhání. Opouštěli jsme tajemnou říši lesní Twiggy s báječnými pocity. Po chvíli jsme byli mimo les a sestupovali jsme otevřeným travnatým svahem k silnici. Aniž bych se zastavoval, fotil jsem poslední obrázky okolní krajiny. O další chvíli později jsme dorazili do osady Lištice, kde jsme vyčkali na taxík. Jako obvykle byl taxíkář cizinec pocházející z Ukrajiny, jak povídání s ním cestou zpět do Prahy prozradilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat