The English Version

The Game of Thrones

You needn´t think that I can read the serious and scientific literature only, that I can watch the classical movies exclusively.
Now, for example, I´ve been watching the Game of Thrones and at the same time I´ve been reading it in the form of books. I´ve had all the movie parts in my comp and every evening (if the time allows me to do it) I´ve taken one of them. The literary form has been loaded in my reading invention, The Kindle. My reading has been leaving behind the movie version a bit. Well, I can compare both the versions of the same work.

Where have I been exactly? This evening (8.11.2014) I could see the third part of the second series in the movie version. The previous second part has showed Arya on her continuous difficult journey to the Winterland and the Tyrion´s first activities in his new role as the King Joffrey´s aide among many other things.
As for the literary form I´ve ended the chapter up in which Tyrion visited to the Wall.
In short, to me Eddard Stark has still been living in the literary form while he has already been dead in the movie form.

This great fantasy fiction has been very amusing to me. I must admire the inexhaustible invention of its author as well as I must unhat before all the team ensuring the fast transformation of the literary form to the movie version.

First I started watching the movie version. A time later I started reading the literary form. When I started to read the book I saw almost all the first movie series already.
Of course, the literary version has been much more detailed than the movie one. But I think the authors of the movie version have been doing an excellent job too. I can´t say that the movie is better than the book and vice versa.

In this time my most favourite figure in the movie version has been Tyrion Lannister, the dwarf. This small actor has played his role with an extraordinary esprit. But also other actors and actresses have played their roles naturally. They´ve seemed to like their roles, they´ve enjoyed them. I can´t omit the children´s  roles too wether the small ones or the big ones. The children have played their roles very well in the same way as their grown-up counterparts have done.

The Game of Thrones has been a very cruel, bloody and ruthless theme. Many of its scenes in the movie form have been getting on a looker´s nerves, some of the scenes have made his or her flesh creep and it has been rather unusal if you´ve gotten an

impression that some of the figures have been constant elements to the very end but, despite of your feelings, they´ve been removed as the next story has continued on with no mercy, suddenly and surprisingly. A looker has still been forced to be ready to do with his or her disappointments. No hero has been sure of his or her life to the very end of this story, their abilities to survive have been unclear and uncertain in an every moment.
One has still been forced to revalue his or her attitudes to the individual figures of this story not only because of the fact that some of them have gotten out of the action forever but also because they´ve still been changing their decisions and plans themselves.

Both the interiors and the exteriors in the movie form have been more or lesser mediaval. All the props have resembled the mediaval Europe: knights and their tilts, castles with their towers and battlements, lords and their undermen, superstitiousness, believers in gods wether the old or the new, the mediaval arms and armours.......from time to time a bit of the common sense........ The mediaval coulisses have seemed to confirm its universal services to the fantasy fiction. Why it has been so? I don´t know, as usually I can speculate only. Maybe this has been given by the cumbersomeness of the Mediaval Age, by the slowleness of murdering, slaughtering.... We can watch all the slaughters in detail like in a decelerated movie. We can enjoy similar episodes to our full satisfaction. You see, the today´s wars have been too fast.
The mediaval coulisses could have yet one good reason: it was the time of the darkness, the Mediaval world stood on believes and superstitiosness. A good chance to add any supernatural elements to the theme. I must stress that unlike similar movies this serial hasn´t been overdosed by them. In the meantime I´ve recorded no miracles, all acts have been in hands of the man.

An interesting group has been represented by the oldest men. They´ve fulfilled a role of wise men or advisors around their lords. They´ve been no mages though they´ve often told about their studies of the higher knowledge. They´ve usually lived in comfort and they´ve been honoured and untouched, some of them have showed themselves as week old men in public but they´ve been able to be surprising lechers in private.

One needn´t watch the real political scene both at home and in the world. Indeed, I´ve done it very marginally only. It has been quite enaugh to watch The Game of Thrones. The serial has been a perfect reflection of our Postmodern times. Nothing has been changing ´cause we´ve kept playing The Game of Thrones. We´ve employed our mind with it so intensively that we´ve forgotten the Different and the approaching long Winter with its White Walkmen or rather, in our case, the approaching long Summer in relation to the global warming with.....with....its Red Walkmen or so.

This Game has seemed to be our natural way how to keep trying to gain more money, power and influence. This Game has been going at all social levels continuously. I´ve been able to see it at the level of interpersonal relationships at my work and I´ve been able to see it also at the level of the

highest foreign or world politics. The Game has had only one fault: It hasn´t been played fair, the goal has always celebrated the means.

To the associate illustrations:
My pictures of the interior of the St. Barbara Temple in Kutná Hora, Czech republic.
To the associate music:
My own interpretation of a fragment of the song: Veni Domine.


The Czech Version

Hra o trůny

Nesmíte si myslet, že čtu jen vážnou a vědeckou literaturu, že se dívám výlučně na klasické filmy.
Teď například sleduji Hru o trůny a současně to čtu v knižní podobě. Všechny filmové díly mám v kompu a každý večer (když mi čas dovolí) si jeden z nich dám. Literární formu mám staženou ve čtečce Kindle. Ve čtení trochu za filmovou verzí zaostávám. Inu, mohu obě verze téhož díla porovnávat.

Kde jsem přesně? Tento večer (11.8. 2014) bych mohl vidět třetí díl druhé série ve filmové podobě. Předešlý druhý díl předvedl mezi mnoha jinými věcmi Aryu na její pokračující nesnadné cestě do Zimozemí a první Tyrionovy aktivity v jeho nové roli pobočníka Krále Joffreye. Pokud jde o literární formu, skončil jsem kapitolou, v níž Tyrion navštívil Zeď.
Zkrátka, pro mě je Eddard Stark pořád živý v literární verzi, zatímco ve filmové verzi je už mrtev.

Tahle báječná fantasy fiction je pro mě velice zábavná. Musím obdivovat nevyčerpatelnou invenci jejího autora a také musím smeknout před celým týmem zajišťujícím rychlou transformaci literárního díla do filmové verze.

Nejdřív jsem začal sledovat filmovou verzi. O něco později jsem začal číst literární verzi. Když jsem začal číst knihu, viděl jsem už skoro celou první filmovou řadu. Samozřejmě, že literární verze je mnohem podrobnější než filmová. Myslím ale, že autoři filmové verze dělají skvělou práci též. Nemohu prohlásit, že film je lepší než kniha a naopak.

V této době je mou nejoblíbenější postavou ve filmové verzi trpaslík Tyrion Lannister. Tenhle malý herec hraje svou roli s mimořádným důvtipem. Ale také další herci a herečky hrají své role přirozeně. Zdá se, že se jim jejich role líbí, že si je užívají. Nemohu také pominout dětské role, ať malé či velké. Děti je hrají velmi dobře, stejně jako jejich dospělé protějšky.

Hra o trůny je velmi kruté, krvavé a nemilosrdné téma. Mnohé z jeho scén ve filmové verzi diváka znervózňují, některé mu vyvolávají husí kůži a je spíš neobvyklé, když získáte dojem, že některé postavy jsou stálými prvky do samého konce, avšak, vzdor vašim pocitům, jsou s pokračováním
příběhu odstraněny bez milosti, náhle a překvapivě. Divák je pořád nucen být v pohotovosti vypořádat se se svými zklamáními. Do samého konce tohoto příběhu si žádný hrdina není jistý svým životem, jejich schopnost přežít je nejasná a nejistá v každém okamžiku.
Člověk je stále nucen přehodnocovat své postoje k jednotlivým postavám příběhu nejen proto, že některé z nich vypadávají z děje navždy, ale také proto, že samy postavy stále mění svá rozhodnutí a plány.

Jak interiéry tak exteriéry ve filmové podobě jsou více méně středověké. Veškeré rekvizity připomínají středověkou Evropu: rytíři se svými turnaji, hrady s věžemi a cimbuřími, páni a jejich poddaní, pověrčivost, víry v bohy, ať staré či nové, středověké zbraně a brnění.......čas od času špetka zdravého rozumu. Zdá se, že středověké kulisy potvrzují univerzální služby pro fantasy fiction. Proč to tak je? Nevím, jako obvykle mohu jen spekulovat. Možná je to dáno nemotorností Středověku, pomalostí mordování a vraždění. Můžeme všechna ta jatka sledovat detailně jako ve zpomaleném filmu. Podobné epizody si můžeme užívat k naší plné spokojenosti. Dnešní války jsou příliš rychlé.
Středověké kulisy by mohly mít ještě jeden důvod: Byla to doba temna, středověký svět stál na vírách a pověrčivosti. Dobrá příležitost přidat do tématu jakékoliv nadpřirozené prvky.
Musím zdůraznit, že na rozdíl od podobných filmů tento seriál jimi předávkován není. Prozatím jsem nezaregistroval žádné zázraky, veškeré činy jsou v rukách člověka.

Zajímavá skupina je reprezentována nejstaršími. Plní jakousi úlohu mudrců či poradců kolem svých pánů. Nejsou to mágové, i když často mluví o svých studiích vyššího poznání. Obvykle žijí v pohodlí a jsou vážení a nedotknutelní, někteří z nich se veřejně předvádějí jako slabí starci, avšak v soukromí dovedou být překvapiví chlípníci.

Člověk nemusí sledovat politickou scénu doma a ve světě. Ostatně, já to dělám jen okrajově. Úplně stačí sledovat Hru o Trůny. Seriál je dokonalým odrazem naší Postmoderny. Nic se nemění, protože ve Hře o Trůny nepřestáváme pokračovat. Zaměstnáváme si tím rozum tak intenzivně, že zapomínáme na Jiné a blížící se dlouhou zimu s jejími Bílými Chodci či v našem případě spíše na blížící se dlouhé léto vzhledem ke globálnímu oteplování s....s jeho Rudými Chodci či tak nějak podobně.

Zdá se, že tato Hra je naším přirozeným způsobem, jak se naustále pokoušet získat více peněz, moci a vlivu. Tahle hra nepřetržitě běží na všech sociálních úrovních. Mohu ji pozorovat na úrovni interpersonálních vztahů v práci a mohu ji také pozorovat na úrovni nejvyšší zahraniční nebo světové politiky. Ta Hra má jen jedinou chybu: Nehraje se fér, účel vždycky světí prostředky.

K průvodním ilustaracím:
Mé snímky interiéru Chrámu Svaté Barbory v Kutné Hoře, Česká republika.
K průvodní muzice:
Má vlastní interpretace fragmentu písně: Veni Domine.


 

Fig.1: A hybrid of Phalaenopsis (to the left) and Brassia in full flower.

The English Version

I´ve liked The Orchids

I´ve been no great cultivator of the orchids (Orchidaceae the Family) I must point out in advance. But a few of them have decorated three window sills of the house where I´ve lived for about seven or eight years already: one w-sill in my room and one in the hall. The first w-sill has been exposed to the East, the second one to the North.

The Orchidaceae Family has belonged to my most favourite plant families of all in the context of my interest in the biology as well as in the context of the botany, one of its many branches.

Fig.2: The Spider Orchid (Brassia) starts flowering.

At the present time two of my several orchids have been in full flower. One hybrid of Phalaenopsis the genera and the Spider Orchid, maybe of Brassia the genera. Now the Phalaenopsis has been flowering away already while the Spider Orchid has been in full flower.
The Phalaenopsis has been the yougest of them, I got it in full flower on May of this year, it has ceased flowering only now. The Spider Orchid has been in my small orchid collection for seven or eight years and it has bloomed every year regularly. The two orchids have been placed in a larger aquarium on the windowsill with the East exposition. The bottom of the container has been covered with not too thick layer of Keramzit, the inert material. Water has flooded it but it has never exceeded it. The pots with the orchids have stood on this moist base. The moisture has soaked through the light substrates in the pots very slowly, in the way as the orchids have liked. The aquarium has been opened with no cover on its top. This micro-niche with the eastern exposition has been sufficient my orchids to be prosperous.

Fig.3:: Two flowers of the Spider Orchid (perhaps Brassia) in detail.

At the present time there has still been one orchid in my modest orchid collection it has made me joyful: the orchid of the Cymbidium genera. It´s going to flower too and it will be for the second time since I´ve replanted it from its original substrate to my own mixed medium. This robust orchid has grown in my conditions for about eight or nine years already. You can see its seven actual buds on my pictures presented here. Its big pot has stood in a plastic dish of which bottom has been covered with the Keramzit layer. This complex has been placed on the windowsill with the nothern exposition. You see, mostly the orchids have preferred the diffusible light rather than the direct one.
When my Cymbidium opened its buds fully I´ll take any pictures and of course, I´ll share them with you too.

A notice:
All my orchids are bought in usual shops with flowers. None of them is an original species. They´ve been products of various hybridizations ´cause the orchids have hybridize in a very ready way, not only species of the same genera but also species of different generi. Today there has been so a vast forest of the man made artificial combinations of the orchids that to be an absolute expert in it has been almost impossible. Therefore I present names of generi only with no certainty they are exact. I can be sure of the only fact: All the plants presented here have belonged to Orchidaceae the Family and then they´ve been the orchids realy.
I´d bet that you would find none of my orchids in the Nature.

The Czech Version

Fig.4: A Flower of Phalaenopsis in detail.

Mám rád orchideje

Předem musím podotknout, že nejsem žádný velký pěstitel orchidejí (čeleď vstavačovité /Orchidaceae/). Ale pár jich zdobí tři okenní parapety domu, kde už bydlím asi sedm či osm let: jeden parapet v mém pokoji a druhý v předsíni. První parapet má východní osvit a druhý severní.

Čeleď vstavačovitých (Orchidaceae) patří k mým nejoblíbenějším ze všech v kontextu mého zájmu o biologii a též v kontextu botaniky, jednoho z mnoha jejích odvětví.

Fig.5: The labium of the Phalaenopsis flower in detail.

V současnosti kvetou naplno dvě z mých několika orchidejí. Jeden hybrid rodu Phalaenopsis (můrovník) a "pavoučí orchidej" snad z rodu Brassia. Můrovník už odkvétá, zatímco Brassia kvete naplno.
Můrovník je z nich nejmladší, dostal jsem ho v plném květu letos v květnu, kvést přestává teprve teď. Pavoučí orchidej je v mé malé sbírce orchidejí už sedm nebo osm let a kvete každoročně pravidelně. Obě tyhle orchidky jsou umístěny ve větším akváriu na okenním parapetu s východním osvitem. Dno nádoby je pokryto nepříliš silnou vrstvou Keramzitu, inertního materiálu. Voda ho zaplavuje, ale nikdy ho nepřesahuje. Na této vlhké bázi stojí květináče s orchidejemi. Vlhkost prosakuje do lehkého substrátu v květináčích velmi pomalu tak, jak to mají orchideje rády. Akvárium je otevřené, nahoře bez krytu. Tato nika s východním osvitem postačuje, aby se mým orchidkám dařilo.

Fig.6: Actual seven buds of my Cymbidium.

V současné době mi dělá radost ještě jedna orchidka z mé skromné kolekce: Orchidea z rodu Cymbidium. Také se chystá do květu a bude to podruhé od té doby, co jsem ji přesadil z původního substrátu do svého vlastního namíchaného média. Tahle robustní orchidka roste v mých podmínkách už asi osm nebo devět let. Na obrázcích zde uvedených můžete vidět jejích sedm aktuálních poupat. Její velký květník stojí v plastové misce, jejíž dno je pokryté vrstvou Keramzitu. Tento celek je umístěn na okenním parapetu se severní expozicí. Víte, oni orchidky dávají před přímým světlem převážně přednost raději rozptýlenému světlu. Až moje

Fig.8: A whole view of my Cymbidium.

Fig.7: Brassia (maybe) in full flower.

 









Cymbidium naplno rozkvete, pořídím nějaká fota a samozřejmě, že se s nimi podělím i s vámi.

Poznámka:
Všechny mé orchideje jsou zakoupeny v běžných obchodech s květinami. Žádná z nich není původní druh. Jsou produkty rozmanitých křížení nejen druhů téhož rodu, ale také druhů odlišných rodů. Dnes existuje tak nesmírný les člověkem vytvořených umělých kombinací orchidejí, že být v něm naprostým odborníkem je téměř nemožné. Proto uvádím jen rodová jména bez jistoty, že jsou přesná. Jsem si jistý jediným faktem: všechny zde uvedené rostliny patří do čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), tudíž jsou to opravdu orchideje.
Vsadil bych se, že v přírodě byste žádnou z mých orchidejí nenašli.

The English Version

The Amazon with Three Bumps
or Quo Vadis the Postmodern Practical Medicine?

I´ve known a woman for several years. She has been more than fifty years old.
She had enjoyed her life with no serious troubles. She had cultivated her body by various body activities, she´d been going by bicycle and she´d exercised regulary at home. She had looked like a boss of the fabulous Amazons. Then, one day, she had undergone the regular preventive examination of her breasts.
Since the time her life has changed radically.

They told her the cruel truth: "We found a tumor in one of your breasts". It was the malignant form. She had to undergone an operation immediately and her afflicted breast were removed. Then she had to submitted to the chemo- and radio-therapies, she had to take a lot of pills and tablets including special injections and infusions. Of course, she couldn´t work in that time. Her therapy took several months, she couldn´t work for about more than one year.

She´s lived alone, she´s been divorced for several years, her two children have already lived their own lives out of their native nest. She would be a social case with no their help. Her salary was badly reduced during the intensive therapy of her breast cancer.

When her status was stabilized and she could work again she was taken back to her work but she was taken back for the part time only ´cause she got the part invalid pension during her home therapy.
She must pay the rent and she wants to live, i.e. to enjoy her life, not to scratch. But the rent has been too expensive and the rest of her money has been hardly enough to cover her needs.
She´s been a simple lonely woman. Before they said the sentence to her she had felt herself healthy, she´d still thought of the second sex, she´d had her dreams and ambitions.
After the fatal sentence she´s been unhappy, very nervous and she´s still been suffering from various physical and mental problems.

She´s visited to various experts at various body troubles and also she´s been going for her regular oncology examinations and each of these examinations has been able to mean the death sentence to her.
To earn some extra money she´s chared. She´s been often very tired or exhausted. This physical effort has been not too apt to her in relation to her healthy status.

The lost of a breast must be very depressive to every woman. It is a cruel punch on her intimacy, not every woman can overcome this stress with any rest. Yes, some solutions of this problem have existed but the Nature has still been the Nature. The women who have lost a breast because of the breast cancer have often been left by their husbands. That´s not the case of my Amazon. She´d divorced many years before than they found a small knob in her breast.

My Amazon hasn´t been the only one case of the breast cancer in both my working and home surroundings. I´ve met the similar cases quite often not only in my immediate surroundings but also our mass media have been full of bad news about some female celebs in troubles with the breast cancer. As I´ve been able to observe or notice the victims of the BC have lived for a shorter or longer time but their life qualities have been going down in comparison with their previous life styles.

The postmodern medicine has had the tendency to the mass preventive examinations. To my opinion their mass routine has often been leading to too fast and superficial concludes and actions. They can rather hurt than help. The postmodern medicine in my country has changed its image to the worst: Often I´ve said to myself that the postmodern medicine in my country has been rather something like an industrial institution with no emotions for a man, with no ability to empathy the others. As if we were machines or robots and not individual sensitive living beings.

My inspiration to the drawing above was just the real story of the Amazon.Why on Earth couldn´t she have one extra breast?!
My critical remarks to the routine medicine have accorded with my long-termed personal experience with it in Czech republic only.
From time to time I´m going to come back to my opinions of the postmodern medicine in Czech republic in some of my next blogs.

The Czech Version

Amazonka tříprsá
aneb quo vadis postmoderní praktická medicíno?

Znám jednu ženu už několik let. Je jí přes padesát.
Těšila se ze života bez vážných potíží. Pěstovala si tělo různými tělesnými aktivitami, jezdila na kole a doma pravidelně cvičila. Vypadala jako šéfka bájných Amazonek. Pak jednoho dne podstoupila pravidelnou preventivní prohlídku prsou.
Od té doby se její život radikálně změnil.
Řekli jí krutou pravdu: "V jednom z prsů jsme vám našli nádor". Byla to maligní forma. Musela okamžitě podstoupit operaci a jedno prso jí odstranili. Poté se musela podrobit chemo- a radio-terapiím, musela brát spousty pilulek a tablet včetně speciálních injekcí (imunosupresiva a cytostatika). Samozřejmě, že v té době nemohla pracovat. Její léčba trvala několik měsíců, nemohla dělat asi něco přes rok.

Žije sama, několik let je rozvedená, její dvě děti už si žijí vlastním životem mimo rodné hnízdo. Bez jejich pomoci by byla sociální případ. Během intenzivní léčby rakoviny prsu jí zle snížili mzdu.

Když se její stav stabilizoval a mohla opět pracovat, vzali ji do práce zpět, ale vzali ji jen na poloviční úvazek, protože během domácí léčby dostala částečný invalidní důchod. Musí platit nájem a chce žít, tj. užívat si života, ne živořit. Ale nájemné je příliš nákladné a zbytek peněz sotva stačí pokrýt její potřeby. Je to prostá osamělá žena. Než jí sdělili ten ortel, cítila se zdravá, pořád myslela na druhé pohlaví, měla své sny a ambice.

Po osudovém ortelu je nešťastná, velmi nervózní a pořád trpí rozmanitými fyzickými a duševními problémy. Navštěvuje různé experty na různé tělesné obtíže a také chodí na pravidelné onkologické  prohlídky a každá z těch prohlídek pro ni může znamenat rozsudek smrti. Aby si vydělala nějaké peníze navíc, uklízí. Je často velmi unavená nebo vyčerpaná. Tahle fyzická námaha pro ni není vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu vhodná.

Ztráta prsu musí být velmi depresivní pro každou ženu. Je to krutá rána do její intimity, ne každá žena dokáže tuto zátěž překonat beze zbytku. Ano, jistá řešení tohoto problému existují, ale příroda je pořád příroda. Ženy, které přišly o prso kvůli rakovině prsu, jejich manželé často opouštějí. Tohle není případ mé Amazonky. Rozvedla se mnoho let před tím, než jí v prsu objevili malou bulku.

Má Amazonka není jediný případ rakoviny prsu v mém pracovním i domácím prostředí. S podobnými případy se setkávám dost často nejen ve svém bezprostředním okolí, ale též naše sdělovací prostředky jsou plné špatných zpráv o celebritách v nesnázích s rakovinou prsu. Jak mohu sledovat či si všímat, oběti rakoviny prsu žijí delší nebo kratší dobu, ale jejich životní kvality ve srovnání s předešlým životním stylem klesají.

Postmoderní medicína má sklon k hromadným preventivním prohlídkám. Dle mého názoru jejich masová praxe vede často k příliš rychlým a povrchním závěrům a akcím. Mohou spíše ubližovat než pomáhat. Postmoderní medicína v Čechách mění svůj obraz k horšímu. Často si pro sebe říkám, že postmoderní medicína v mé zemi je spíš něco jako průmyslová instituce bez emocí pro člověka, bez schopnosti vcítit se do druhých. Jako bychom byli stroje či roboty a ne individuální citlivé živé bytosti.

Mou inspirací ke kresbě nahoře byl právě skutečný příběh Amazonky. Proč by probůh nemohla mít jedno prso navíc?!
Mé kritické poznámky k rutinní medicíně jsou v souladu s mou dlouhodobou zkušeností s ní pouze v České republice.

Čas od času se ke svým názorům na postmoderní medicínu v Čechách hodlám vracet v některých ze svých příštích blogů.

Fig.1: Money isn´t all.

The English Version

The Famous Ossuary in Kutná Hora, Czech republic, from inside. (II)

I´ve depicted the immediate surroundings of the Ossuary, i.e. the graveyard in the previous part. If you want to see the church inside you must buy tickets for yourself and that was what we did in the Information Centrum not so far from the graveyard.

The church hasn´t been so small as I´ve written previously. In fact it has been a large building but as usually if you stand before its face you can see neither all its mighty complex nor its articulate appearance. The Ossuary has been only one of its many rooms and it has found itself in one larger oval cellar like room under the level of the ground. You must go downstairs there. It has been an underground chapel and its unique morbid decorations have ensured unrepeatable and deep impressions and experience to visitors in a very reliable way.

Fig.2: The elaborated bony crest before a glassy case.

The decorations of this underground chapel have been made of very human bones and skulls. The ceiling of the chapel has been testudinate and there has been hanging the splended chandelier in its center. It has consisted of human skulls and bones too. The chaple has had its ow altar with a lot of bony ornaments.

Till now I´ve read no historical sources to learn in detail who has been the idea of , what the ways have been leading to its realization and how many years all this project have taken. I´ve had no idea if the author has had any helpers or if he´s done it himself.
I´ve been able to speculate only from the pieces of information I´ve caught up by my hearing from time to time in the very place. When our examination was over and we left the Ossuary my son told me that the graveyard was overcrowded many years ago. Bony remains of the dead were dug out and replaced to the underground chapel. Their bones and skulls have become small parts of the huge and sophisticated masterpiece.

Most of the bony material have been presented by skulls and long bones of the arms and legs. The skulls have missed jaws. The time separated them from the rests. The author of this bony art has made use of big flat bones very rarely. You can see some of them in the composition of the chandelier, perhaps they´ve been the scapulae. You can see no pelves among the bony decoration.
I saw no vertebrae in the bony composition. Also bones of the hands and feet haven´t been used. In fact, perhaps yes, but only in one case as you can see on one of my pictures presented here (Fig.4). I couldn´t see individual ribs or the brestbones with ribs in the ghostly show. Also you can´t see there any completely composed skeleton.

Fig.3: One of the more often decorations.

There have been three or four very impressive mounds in the big glassy cases built in walls of the chapel. You can examine them through two protective covers: through the younger glasses and the older metal bars behind them. The mounds have consisted of tight layers of skulls and big joints of long bones. The heads of the joints together with the skulls have been in one line of each layer, none of the components has protruded. The complete mounds have resembled strange symetrical old coffers. The skulls and the heads of the joints in individual layers have been composed unregularly.
Besides the big built-in cases with the mounds you can see there smaller all-glassy cases displaying some skulls and bones in a more detail. No doubt these expositions haven´t been original, they´ve belonged to our modern times. These all-glassy cases have stood freely against the side walls of the entering room.

There have been the bony decorations on all the walls of the Ossuary. They´ve decorated separate enterings, they´ve been around the built-in cases. You can think some of them to be quite abstract ornaments while the others can be thought to be concrete symbols, a crest consisting of bones, for example, or some writings of which litters are human bones. Some decorating elements have been often, some of them have been rare or unique. We had not so much time to examine details.

Fig.4: One detail from the crest.

More, there has been  the fenomenon of the supersaturation here: if you´ve found yourself somewhere suddenly. Consider, for example, you´re in a tropical raining forest at the first time. You´re a naturalist, that is the expert in the Nature, but first you see only green and green
and you can´t recognize anything concrete. Your brain is flooded with too much information in the same time. It takes a time than your brain starts to perceive individual details.When I took pictures in the Ossuary for instant, I absolutely overlooked coins around separate skulls before the mounds in the big glassy cases. I realized them at home only when I examined my pictures on my comp.

Fig.4: Ye, I know, there are flat bones too in this work!

All the space of the underground chapel, the Ossuary, has been lighted by several soft lights. There has been prevalent a dreary twilight there. As we could see the Ossuary has often been visited to. You can see there many groups of people from various parts of Czech republic as well as the world. You can see many exotic faces among them, adults, women, men and children. All the age-categories have been attracted to this monument.
I didn´t observed anxiety or fear on faces of the people I saw in the Ossuary. They were rather amused and wondering than intimidated. Some of them examined the bony art with a bemused expression. As if they said to themselves with Hamlet: To be or not to be. That´s what´s going on.


The Czech Version

Fig.5: The chandelier.

Proslulá Kostnice v Kutné Hoře, Česká republika, zevnitř. (II)

Bezprostřední okolí Kostnice, tj. hřbitov, jsem popsal v předešlé části. Chcete-li vidět kostel uvnitř, musíte si zakoupit lístky, a to jsme udělali v Info Centru nedaleko od hřbitova.

Kostel není tak malý, jak jsem napsal předešle. Ve skutečnosti je to velká stavba, ale jako obvykle, jestliže stojíte před jeho průčelím, nemůžete vidět ani jeho monumentální celek ani jeho členitý vzhled. Kostnice je pouze jednou z jeho mnoha prostor a nachází se v jednom oválném rozlehlejším sklepním prostoru pod úrovní země. Musíte tam sejít po schodech. Je to jakási podzemní kaple a její unikátní morbidní dekorace spolehlivě zajišťují návštěvníkům neopakovatelné a hluboké dojmy a zážitky.

Zdobení této podzemní kaple je vytvořeno ze samých lidských kostí a lebek. Strop kaple je klenutý a v jeho středu visí mimořádný lustr. Také sestává z lidských lebek a kostí. Kaple má též vlastní oltář se spoustou kostěných ornamentů.

Fig.6: The chandelier.

Až dosud jsem nečetl žádné historické prameny, abych se dozvěděl čí to byl nápad, jaké cesty vedly k jeho realizaci a kolik let celý ten projekt zabral. Nemám ponětí, zda měl autor nějaké pomocníky či zda to dělal sám. Mohu jenom spekulovat z útržků informací, které jsem tu a tam zaslechl na místě samém. Když naše prohlídka skončila a my Kostnici opustili, syn mi vyprávěl, že hřbitov byl před mnoha lety přeplněný. Kostěné ostatky nebožtíků byly vykopány a přemístěny do podzemní kaple. Jejich kosti a lebky se staly malými dílky ohromného a výlučného mistrovského díla.

Většina kostěného materiálu je prezentována lebkami a dlouhými kostmi horních a dolních končetin. Lebkám chybí dolní čelist. Čas je od zbytku oddělil. Autor tohoto kostěného umění velice vzácně využíval plochých kostí. Nějaké můžete vidět ve skladbě lustru, snad to jsou lopatky. Mezi kostěnou výzdobou nevidíte žádné pánevní kosti. 
V té kostěné skladbě jsem neviděl žádné obratle. Také kosti ruky a nohy nebyly použity. Vlastně, snad ano, ale jen v jednom případě, jak můžete vidět na jednom ze snímků zde uvedených. V té strašidelné podívané jsem nerozpoznal žádná jednotlivá žebra či hrudní kost s žebry. Také tam nemůžete vidět žádného kompletně sestaveného kostlivce.

Fig.7: The chandelier with the altar on the background.

Vestavěny ve zdech kaple jsou ve velkých skleněných vitrínách velmi působivé mohyly. Můžete si je prohlížet přes dva ochranné kryty: přes mladší skla a starší kovové mříže za nimi. Mohyly sestávají z těsných vrstev lebek a kloubů dlouhých kostí. Hlavice kloubů spolu s lebkami jsou v každé vrstvě v jedné linii, žádná z komponent nevyčnívá. Kompletní mohyly připomínají podivné souměrné staré truhlice. Lebky a kloubní hlavice v jednotlivých vrstvách jsou uspořádány nepravidelně. Kromě velkých vestavěných vitrín s mohylami tam můžete vidět menší celoskleněné vitríny, které vystavují nějaké lebky a kosti detailněji. Tyto expozice jistě nejsou původní, patří do naší moderní doby. Tyto celoskleněné vitríny stojí volně u bočních zdí vstupního prostoru.

Fig.8: A decoration of one niche.

Na všech stěnách Kostnice jsou kostěné dekorace. Zdobí jednotlivé vstupy, jsou kolem vestavěných vitrín. Některé z nich můžete pokládat za zcela abstraktní ornamenty, zatímco jiné lze pokládat za konkrétní symboly, např. erb sestávající z kostí nebo nějaké nápisy, jejichž písmena jsou lidské kosti. Některé zdobné prvky jsou časté, některé vzácné nebo ojedinělé. Na prohlížení detailů jsme neměli tolik času. Navíc, je tu jev přesycení: ocitnete-li se někde náhle.Trvá nějaký čas, než váš mozek začne vnímat jednotlivé detaily. Uvažte např., že jste poprvé v tropickém deštném lese. Jste přírodovědec, který je odborníkem na přírodu, ale vy zprvu vidíte jenom samou zeleň a nedokážete rozpoznat nic konkrétního. Váš mozek je zaplaven příliš mnoha informacemi najednou. Když jsem třeba pořizoval snímky v Kostnici, naprosto jsem přehlédl mince kol samostatných lebek před mohylami ve velkých zasklených vitrínách. Uvědomil jsem si je teprve doma, když jsem si obrázky prohlížel na mém kompu.

Celý prostor podzemní kaple, Kostnice, je osvětlen několika tlumenými světly. Převládá tam ponuré přítmí. Jak jsme mohli vidět, Kostnice je často navštěvována. Můžete tam zahlédnout mnoho skupin lidí z různých částí České republiky a také světa. Vidíte mezi nimi mnoho exotických tváří, dospělé, ženy, muže, děti. K této památce jsou přitahovány všechny věkové kategorie.
Na tvářích lidí, které jsem v Kostnici viděl, jsem úzkost či strach nepozoroval. Byli spíše pobavení a užaslí než zastrašení. Někteří z nich si to kostěné umění prohlíželi se zadumaným výrazem. Jako by si říkali: Být či nebýt, to je, oč tu běží.

Fig.9: To be or not to be, that´s the question!

Fig.1: The Top of The Ossuary in Kutná Hora.

The English Version

The Famous Ossuary in Kutná Hora, Czech Republic, from outside. (I)

On last Saturday (07.26.2014) our trio (see in My Impressions from Paris, for example) visited to Kutná Hora, the Czech historical town about 80 km far from Prague, my native city and the metropolis of Czech republic.

I´m not going to repeat or to copy historical dates to you here in my blog. This is to be my authentical experience, my personal impressions, no boring list of facts you can get from The Know-all by several punches on your keyboards. Yeah, The Know-all is my nickname of the Google.

Fig.2: A part of The Ossuary in a scaffolding.

In fact, the Ossuary in Kutná Hora has consisted of a not too large graveyard with a smaller weather-worn church. You can enter the graveyard freely, you can walk among its graves and to examine them.The graveyard has been quite ordinary, you´ve been able to find the similar ones in every town and village in my country. Besides you´ve been able to meet them in much more representative conditions than the graveyard has been around the Ossuary in Kutná Hora.

We could read names of the dead on tombstones, we could appreciate aesthetic values and decorations of individual graves, we could encircle all the church and see that the graveyard as well as the church have been going through a lazy gradual reconstruction. Maybe there has been a lack of money ´cause the recostruction´s works have been going very slowly. It has seemed to be quite surprising in relation to the value of this cultural object. I´d suppose sufficient financial injections from three sources at least: from the town, from the UNESCO and from the European Union. But the ways of money to a project have been very long and winding. The closer to the goal money has been the lesser sum has remained.

Fig.3: A part of The Ossuary with no scaffolding.

There has been one tombstone in the graveyard of which form has attracted a visitor´s attention. We noticed it too. There has been a steering wheel fixed to it and the top of the slim tombstone has been decorated with a red star with five points. Maybe a Communist car driver has been resting in peace there. It has appeared to be a great kitsch among the other ordinary tombstones. It has been trumpery and its appearance has been disturbing the genius loci.

Some sections of the graveyard have been conditioned and some sections have looked like dumps. The church has presented the own Ossuary. It has been surrounded by a robust wall from three sides except for its face with the entrance. The wall has separated the Ossuary from the graveyard. Though the church has had three towers it hasn´t been too tall. My impression from this building has been something between a church and a mortuary. In the time of our visit the left side of the church (if you look at its face) has showed a partly built up scaffolding. We observed no working activity on it. Ye, it was on Saturday. The weekends have been free in Czech republic. Despite of this you´ve still been able to see workers in action wether a free day has been or not. Mostly they´ve worked in places of which importance has been much lesser than the one of the Ossuary in Kutná Hora.

Fig.4: The conditioned part of the graveyard around The Ossuary.

People  have come to see it from various corners of the world. It has been one of our most interesting monument. Well, just because of this I´d suppose much more efforts to deal with the task as fast as possible. But in the meantime both the Ossuary and the graveyard have remained to be the dead matters in the same time as their dead have been.

To be continued.


The Czech Version

Proslulá Kostnice v Kutné Hoře, Česká republika, zvenčí (I)

Minulou sobotu (26.7. 2014) naše trio (viz např. Mé dojmy z Paříže) navštívilo Kutnou Horu, české historické město asi 80 km daleko od Prahy, mého rodného města a hlavního města České republiky.

Fig.5: A part of the graveyard resembling a dump.

Nehodlám vám zde na svém blogu opakovat či opisovat historická data. Tohle má být můj autentický zážitek, mé osobní dojmy, žádný nudný výčet faktů, které můžete dostat od Vševěda několika údery na své klávesnici. Jo, Vševěd je moje přezdívka Google.

Kostnice v Kutné Hoře sestává vlastně z nepříliš velkého hřbitova a menšího omšelého kostela. Na hřbitov můžete vstoupit zdarma, můžete se procházet mezi jeho hroby a prohlížet si je. Hřbitov je zcela obyčejný, podobné můžete v mé zemi nacházet v každém městě a vesnici. Navíc se s nimi můžete setkávat v mnohem reprezentativnějším stavu, než je hřbitov kol Kostnice v Kutné Hoře.

Fig.6: The kitsch among tombstones..

Mohli jsme si číst jména zesnulých na náhrobcích, mohli jsme oceňovat estetické hodnoty a zdobení jednotlivých hrobů, mohli jsme celý kostel obejít a vidět, že hřbitov i kostel procházejí lenivou postupnou rekonstrukcí. Snad chybí peníze, protože rekonstrukční práce probíhají velmi pomalu. Vzhledem k hodnotě tohoto kulturního objektu se to zdá dost převapivé. Předpokládal bych dostatečné finanční injekce nejméně ze tří zdrojů: Od města, od UNESCO a od Evropské Unie. Ale cesty peněz k projektu jsou velmi dlouhé a klikaté. Čím blíže k cíli peníze jsou, tím menší suma zbývá.

Na hřbitově je jeden náhrobek, jehož forma upoutává návštěvníkovu pozornost. Také jsme si ho všimli. Je na něj upevněn volant a vršek toho štíhlého náhrobku dekoruje rudá hvězda s pěti cípy. Možná tam odpočívá v pokoji nějaký komunistický řidič. Mezi ostatními obyčejnými náhrobky se jeví jako velký kýč a jeho vzhled narušuje atmosféru místa.

Fig.7: The conditioned section of the Ossuary.

Některé úseky hřbitova jsou upravené a některé vypadají jako smetiště. Kostel představuje vlastní kostnici. Je obklopen robustní zdí ze tří stran, až na průčelí se vstupem. Zeď kostel odděluje od hřbitova. I když má kostel dvě věže, není moc vysoký. Můj dojem z této stavby je něco mezi kostelem a márnicí. V době naší návštěvy vykazovala levá strana kostela (hledíte-li na jeho průčelí) částečně vystavěné lešení. Žádnou pracovní činnost jsme na něm nepozorovali. Jo, byla sobota. Víkendy jsou v České republice volné. I přesto můžete pořád vidět dělníky v akci, ať je volno či není. Většinou pracují na místech, jejichž význam je mnohem menší, než je význam Kostnice v Kutné Hoře.
Přicházejí ji zhlédnout lidé z různých koutů světa. Je to jedna z našich nejzajímavějších národních památek. Právě proto bych předpokládal mnohem intenzivnější snahu vyrovnat se s tím úkolem co nejrychleji. Prozatím však Kostnice i hřbitov zůstávají stejně mrtvou záležitostí jako jejich nebožtíci.

Pokračování příště.

The English Version

On The Pogrom Against The Tobacco Smokers (II)

Consider, for example, the anti-smoking slogans on the cigarette´s boxes. Yeah, I know that "Smoking can kill" but also I know that the same one holds true for many other items of the everyday life. Why haven´t they put it to the cars too?
"The Health Administration Warning: ´If you buy a car, in the same time you can buy your coffin or a very dangerous killing tool´".
Or they could put it to the pork: "The HA Warning: ´Too much pork can be the cause of your very dangerous health troubles!´" And so on.
But they´ve chosen the tobacco smokers only to my bad luck. You´ve been dependent on nicotine for so many years and now they´ve forced you to let it be. But it hasn´t been so simple, especially if you´ve smoked for so a long time and you yourself haven´t had any such thing in your plan. They´ve imposed on you their own opinion by force, they´ve done it against your free will.
Till that time they´ve proclaimed their opinion freely I haven´t had any objections. I´ve had the chance to decide myself what to do.

We´ve known very well what has happened during the Prohibition in The USA. There are the old truth that the prohibited fruits are better than the permitted. But it has seemed we haven´t still been instructed and we´ve still been repeating the same old wrongs.
We´ve known very well the consequences of the addiction to alcohol and drugs. I´ve been able to observe them in my employment.

There has been a long-termed quarrel in Czech republic: to prohibit or not to prohibit marihuana smoking? At the present time, as long as I´ve known, its cultivation and selling has been prohibited here but if you´ve smoked it nobody has said anything to you. But as I´ve been able to see (in my working routine) the marihuana smoking has caused a lot of mental troubles too, especially with the younger individuals of whose brains have still been developing. Often these mental problems have been irreversible.

I´d dare to claim that the tobacco smoking has been a much lesser threat or evil than drugs and alcohol. The different has been quite clear: unlike the nicotine effects on the brain the drugs and alcohol have changed your consciousness so that you´ve often been losing your control under it.
Besides the present spectrum of chemicals with negative impacts on the central nervous system (CNS) has still been increasing. Where are the times of only several kinds of drugs plus alcohol? The pharmacology and medicine machinery have still brought us floods of other kinds of drugs acting on our brains. And our brains have become dependent on them very easily with all their drawbacks.

I´m a great admirer of Carl Sagan but I can´t agree with his way how he deals with the tobacco smoking in  his other than excellent book The Demon Haunted Earth, A Science as a Candle in the Dark. He depicts in the book how a simple experiment has proved the fact that the tobacco smoking has been  harmful. The simple experiment has been performed on mice. The researchers have put the cigarett´s tar to the half of them on their backs. The second half of them has been intact. After a time the cigarette´s tar has caused a cancer. The intact mice have remained to be health.
But we´ve known of a plenty of other cancerogenous chemicals in our environment. I think that the same experiments on them would lead to the same outcomes.
By the way the cancer can be started with only a permanent press on some organ or tissue.
And what about the high concentrations of car gases in the atmosphere of big cities? We must inhal them wether we want or not!
There are so many cancerogenic and mutagenic chemicals in our environment that we should have no chance to survive. But despite of this fact we´ve kept living. Why has it been possible? Well, I´ve assumed that this has been the matter of our imunity system as well as the matter of the changing concentrations of various harmful chemical and physical influences in our sourroundings.

If I compare the tobacco smoking with the abuse of alcohol and drugs (from cocain, heroine, pervitine to the addictive hypnotics and sedatives including benzodiazepines) I can´t omitt their negative effects not only to the addicts themselves but through them to people around them (from their closest relatives to anybody they´ve met).
The dependent on drugs and alcohol can be very dangerous to themselves as well as to other people with an extreme high probability. There have been a lot of horror like examples of  inadequate behaviours of the persons under influences of drugs and alcohol.
At the present time there have been observed an increasing number of the persons who have mixed alcohol with drugs and vice versa. This way can have much more devastating consequences to the CNS than abusing alcohol only or one kind of a drug.

I don´t deny the indiscriminate behaviour of the tobacco smokers in the times before the pogrom. I think now our politicians have been made use of this against the tobacco smokers in a very successful way. Now the nonsmokers have been up.
But one thing has been sure: the nicotine, the alkaloid from the Nicotiana tabacum, has had no hallucinogenic effects. The nicotine hasn´t changed your consciousness as the heroine or the other psychedelics including alcohol have done it. You can smoke and work in a reliable way ´cause the cognitive functions of your brain aren´t disrupted.

Before a time I´ve read a short but interesting article in my favourite scientific-popular magazine Vesmír (The Universe in English). A scientific team (perhaps from the USA) performed a research of the optimal healthy life style. The results were surprising. The researchers concluded that if you took one aspirin from time to time, if you smoked, if you don´t overeat yourself, if you often walked or cultivated the active motion then you could have a great chance to live for a long time without you were afflicted with some of serious diseases of the modern times.
This article helps me to express  my own idea or experience very well. The man should never be one-sided in anything. Unfortunately, the tendency to be one-sided, i.e. to do the things simpler than they´ve been in the real life, can be very inconsistent.

As usually, also this topic hasn´t been far exhausted. I can promise I will go back to it in some of my futurous blogs.

To the pictures: They don´t illustrate the text strictly. It is not necessary I think. They illustrate one of my recent walks alongside a brook in Záběhlice, one of the Prague sections. There are many willows alongside the brook. Their vitality is incredible.

The Czech Version

O pogromu proti kuřákům tabáku

Vezměte si například anti-kuřácké slogany na krabičkách cigaret. Jo, já vím, že "Kouření může zabíjet", ale vím taky, že totéž platí pro mnoho položek každodenního života. Proč to taky neuplatňují na auta?
"Varování Ministerstva Zdravotnictví: ´Kupujete-li si auto, současně si můžete kupovat svou rakev nebo velmi nebezpečný vražedný nástroj´."

Nebo by to mohli aplikovat na vepřové maso: "Varování MZ: ´Příliš mnoho vepřového může být příčinou vašich velmi nebezpečných zdravotních potíží´!" A tak podobně.
Ale k mé smůle si vybrali jenom kouření tabáku. Jste tolik let závislí na nikotinu a oni vás teď nutí, abyste toho nechali. Není to však tak jednoduché, zvlášť, když kouříte už tak dlouho a nic takového nemáte v plánu. Svůj názor vám vnucují násilně, dělají to proti vaší vůli.
Dokud svůj názor proklamovali volně, neměl jsem námitek. Měl jsem možnost sám se rozhodnout o tom, co dělat.

Velmi dobře víme, co se dělo během Prohibice v USA. Existuje stará pravda, že zakázané ovoce nejvíc chutná. Zdá se však, že jsme se pořád nepoučili a že pořád opakujeme stejné staré chyby.
Moc dobře známe následky nadužívání alkoholu a drog. Mohu je pozorovat ve svém zaměstnání.

V České republice existuje dlouhodobý spor: Zakázat či nezakázat kouření marihuany?  V současnosti, pokud vím, je její pěstování a prodej zakázán, ale když ji kouříte, nikdo vám nic neřekne. Jak mohu pozorovat (v mé pracovní rutině), také kouření marihuany způsobuje spoustu duševních potíží, zejména u mladých jedinců, jejichž mozek je stále ve vývoji. Tyto duševní problémy jsou často nevratné.

Odvážil bych se tvrdit, že kouření tabáku je mnohem menší hrozba či zlo než drogy a alkohol. Rozdíl je dost jasný: Na rozdíl od účinků nikotinu na mozek, drogy a alkohol mění vaše vědomí tak, že nad ním často ztrácíte kontrolu.
Krom toho, současná paleta chemických látek s negativními dopady na centrální nervový systém (CNS) stále narůstá. Kde jsou ty časy s pouhými několika druhy drog a alkoholu?
Farmaceutická a lékařská mašinérie nám neustále přináší záplavy dalších typů drog působících na náš mozek. A náš mozek se na nich velmi lehce stává závislým se všemi jejich stinnými stránkami.

Jsem velkým obdivovatelem Carla Sagana, ale nemohu souhlasit s tím, jak se ve své jinak než vynikající knize Demon Haunted Earth, a Science as a Kindle in The Dark, vyrovnává s kouřením tabáku. V knize líčí, jak prostý experiment prokazuje fakt, že kouření tabáku je škodlivé. Ten jednoduchý experiment byl proveden na myších. Badatelé polovině z nich na hřbety aplikovali cigaretový dehet. Druhá polovina byla nedotčená. Po nějakém čase vyvolal cigaretový dehet rakovinu. Nedotčené myši zůstaly zdravé.
Ale my víme o spoustě jiných rakovinotvorných látek v našem životním prostředí. Myslím, že tytéž pokusy s nimi by vedly ke stejným výsledkům.
Mimochodem, rakovina může být způsobena pouhým trvalým tlakem na nějaký orgán či tkáň.
A co vysoké koncentrace automobilových plynů v ovzduší velkých měst? Musíme je vdechovat, ať chceme či ne.
V našem životním prostředí je tolik kancerogenních a mutagenních látek, že bychom neměli mít šanci přežít. Ale vzdor tomu faktu žijeme dál. Proč je to možné? Domnívám se, že to je záležitost našeho imunitního systému a rovněž záležitost měnících se koncentrací rozmanitých škodlivých fyzikálních a chemických vlivů v našem okolí.

Jestliže srovnávám kouření tabáku s abuzem alkoholu a drog (od heroinu, kokainu a pervitinu po návyková hypnotika a sedativa včetně benzodiazepinů) nemohu opomenout jejich záporný účinek nejen na závislé samé, ale skrze ně na lidi kolem nich (od nejbližších příbuzných po kohokoliv, s kým se potkají). Závislí mohou být s nesmírně vysokou pravděpodobností nebezpeční sobě a také ostatním lidem. Existuje mnoho hororových příkladů neadekvátního chování osob pod vlivem alkoholu a drog.
V současnosti se pozoruje narůstající počet osob, které míchají alkohol s drogami a naopak. Tento způsob může mít mnohem ničivější následky pro CNS, než abuzus pouhého alkoholu či jednoho druhu drogy.

Nepopírám bezohledné chování kuřáků tabáku v dobách před pogromem. Myslím, že dnes toho naši politici velice úspěšně využívají proti kuřákům. Dnes jsou nahoře nekuřáci.
Jedna věc je však jistá: nikotin, alkaloid z tabáku virginského (Nicotiana tabacum), nemá žádné halucinogenní účinky. Nikotin nemění vaše vědomí jako heroin či jiné halucinogenní drogy včetně alkoholu. Můžete kouřit a spolehlivě pracovat, protože kognitivní funkce vašeho mozku nejsou narušeny.

Před časem jsem ve svém oblíbeném vědecko-populárním magazínu Vesmír četl krátký ale zajímavý článek. Jeden vědecký tým (snad z USA) prováděl výzkum optimálního životního stylu. Výsledky byly překvapující. Badatelé dospěli k závěru, že když si občas vezmete aspirin, když kouříte, když se nepřejídáte, když často chodíte či pěstujete aktivní pohyb, pak můžete mít velkou šanci žít dlouho, aniž byste byli postiženi některou ze závažných nemocí moderní doby.
Tento článek mi velmi dobře pomáhá vyjádřit mou představu či zkušenost. Člověk by nikdy v ničem neměl být jednostranný. Bohužel, tendence k jednostrannosti, tj. dělat věci jednodušší než ve skutečném životě jsou, může být velmi rozporuplná.

Jako obvykle také toto téma není zdaleka vyčerpáno. Mohu slíbit, že se k němu v některých svých budoucích blozích budu vracet.

K obrázkům: Neilustrují text striktně. Myslím, že to není nutné. Ilustrují jednu z mých nedávných procházek podél Záběhlického potoka. Záběhlice je jedna z pražských čtvrtí. Podél potoka je mnoho vrb. Jejich vitalita je neuvěřitelná.

The English Version

On the Pogrom against The Tobacco Smokers (I)

I´ve been a smoker for many years. No wonder then that my attitude to the present pogrom against smoking has been very critical.
And now a bit or something from my smoking history. I´ve been a passive smoker from my craddle. Both my parents were passionate smokers. They smoked with no respects to me and my sister. The tobacco smoking was thought to be a normal activity in the fifties and the sixties of the past century not only in Czechoslovakia but throughout the world. If you see any West movie of that time you´ll find that the cigarette has been almost a neccessary item in it. The smokers were both in the West and the East.
In that time the cigarettes were very cheap in my country. The most expensive cigarettes were the ones from the West. You could chose according to your salary. In that time you could smoke freely anywhere, wether it was in your privacy or in your job.
I´m not the case of a boy smoking from his early age. I disliked smoking as a boy. My parents often wanted me to go to buy the cigarettes for them. I didn´t mind their smoking so much but I hated doing their messenger.
Paradoxically my real smoking begun when I took my first job in the hospital for the old people, i.e. in that time when I was seventeen years old. Since that time I´ve been smoking so far.

As long as I know the tobacco was transported to Europe from America by the first navigators or the first discoverers of this continent where the tobacco was smoked by its natives. Soon the tobacco smoking has found their followers in Europe too. I know that the responses to the tobacco smoking in Europe were strictly negative at the very beginning. There was the death penalty for it in some European countries (some England Kings saw it so radically I think). Nevertheless, the tobacco smoking has overcome this first aversion and it has become the cultural fenomenon for a long period having been lasting so far.
I was born just in ist greatest boom.

Soon after The Velvet Revolution the tobacco smokers have lost their unshakeable position in this country as well as in the other European countries. I´d like to know who has hidden behind this hellish conspiracy. I don´t think that the nonsmokers have had the main word in it. To my opinion the main role in this unfair plot has belonged to the governmental political economy. Somebody in the West had to think out this devilish plan. I´d say that the other governments have accepted it very quickly. There has been the only simple motivation for its realization: The vision of the great and quite easy profit. And all the plan has been built on the claim, as impressive!, that tobacco smoking has been able to kill, i.e. they´ve took care of my life without I´ve asked them for it. Well, I thank you ever so much for your impressive care but I´ve been a free man and I´d like myself to decide wether to smoke or not in a free way. But how can I decide in a free way if they´ve behaved to me like suckers or drug dealers? They´ve exploited my addiction to nicotine.

The authors (politicians) of this anti-tobacco conspiracy or movement have discriminated against the tobacco smokers very untenderly and ruthlessly in their employments as well as in various public places, in offices, in restaurants, in pubs etc.. Ye, I´ve felt to be discriminated. Sometimes some of  the steps against the smokers have bordered on abjection.

Perhaps the worst of all the anti-tobacco measures has been the increasing cost of the cigarettes. The average salary in my profession (I´m the qualified nurse) has been more than lamentable. Besides the increasing cost of the cigarettes surely hasn´t been corresponding with the cost of their production. It has been rather corresponding with the governmental greed and its amorality to the weakest segment of all the addictions which the mankind has been suffered from at the present time. From this point of view the tobacco smokers pogrom has been a poor patch on the much more serious addictive problems of our present global human civilization.
I think that not all our governmental representants have been nonsmokers. V. Havel the first president of our new establishment enjoyned cigarettes. And our present president M. Zeman has been a passionate smoker. Well, they´ve been able to afford it in relation to their salaries and in the same time they´ve been able to support the anti-smoking campaign. Why haven´t they prohibited the tobacco smoking absolutely and forever? It would be lesser canting than the present ambivalent solution.

I´ve been an active tobacco smoker since 1972 and then for the time of 42 years in total. I´ve spent 25 years in the smoking paradise. Now, for the time of the last 17 years, I´ve lived with an increasing feeling of a man afflicted with leprosy in the Middle Ages.

To be continued

The Czech Version

O pogromu proti kuřákům (I)

Kouřím už mnoho let. Není tedy divu, že můj postoj k současnému pogromu proti kuřákům je velmi kritický.

A teď trocha či něco z mé kuřácké historie. Už od kolébky jsem byl pasivním kuřákem. Oba moji rodiče byli vášniví kuřáci. Kouřili bez ohledu na mne a sestru. V padesátých a šedesátých letech min. stol. se kouření tabáku považovalo za normální činnost nejen v Československu, ale na celém světě. Podíváte-li se na kterýkoliv západní film z té doby, zjistíte, že cigareta v něm byla skoro nezbytnou položkou. Kuřáci byli na Západě i na Východě.
V mé vlasti byly v té době cigarety velmi laciné. Nejdražší cigarety byly ze Západu. Mohli jste si vybrat podle svého platu. Tehdy jste mohli kouřit svobodně kdekoliv, ať v soukromí či v zaměstnání.
Nejsem případ hocha, který kouří od raného věku. Jako kluk jsem kouření neměl rád. Rodiče po mě často chtěli, abych jim cigarety zašel koupit. Jejich kouření mi tolik nevadilo, ale nenáviděl jsem dělat jim poslíčka.
Paradoxně jsem s kouřením opravdu začal, když jsem se poprvé zaměstnal v nemocnici pro staré lidi, tj. v době, kdy mi bylo sedmnáct.

Pokud vím, tabák byl dopraven do Evropy z Ameriky prvními mořeplavci či prvními objeviteli tohoto kontinentu, kde tabák kouřili jeho původní obyvatelé. Brzy si kouření tabáku našlo své pokračovatele také v Evropě. Vím, že v samém počátku byly odezvy na kouření tabáku v Evropě striktně záporné. V některých evropských zemích (myslím, že někteří angličtí králové to vnímali tak radikálně) byl za to trest smrti. Nicméně, kouření tabáku tento první odpor překonalo a stalo se kulturním fenoménem na dlouhou dobu, která trvá až dosud.
Já jsem se narodil zrovna do jeho největšího rozkvětu.

Brzy po Sametové revoluci ztratili kuřáci tabáku v této zemi a rovněž v dalších evropských zemích svou neotřesitelnou pozici. Rád bych věděl, kdo se skrývá za tímto ohavným komplotem. Nemyslím, že v tom mají hlavní slovo nekuřáci. Podle mého názoru hlavní role v tomto neférovém spiknutí náleží vládní politické ekonomii. Tenhle ďábelský plán musel vymyslet někdo na Západě. Řekl bych, že další vlády ho velmi rychle přijaly. Pro jeho realizaci existuje jediná prostá motivace: Vidina velkého a docela snadného zisku. A celý ten plán je postaven na tvrzení, že, jak působivé!, kouření tabáku může zabíjet, tzn., že se starají o můj život, aniž bych se jich o to prosil. Opravdu moc vám děkuji za vaši dojemnou péči, ale jsem svobodný člověk a rád bych si sám svobodně rozhodl o tom, zda kouřit či nekouřit. Jak se však mohu svobodně rozhodnout, když se ke mně chovají jako vyděrači nebo drogoví dealeři? Zneužívají mé závislosti na nikotinu.

Autoři (politici) tohoto anti-tabákového komplotu či hnutí diskriminují kuřáky tabáku velmi necitlivě a bezohledně v jejich zaměstnáních a také na různých veřejných místech, na úřadech, v restauracích, v hostincích atd.. Jo, cítím se diskriminovaný. Občas některé kroky proti kuřákům hraničí s ponížením.

Snad nejhorší ze všech anti-tabákových opatření je neustále se zvyšující cena cigaret. Průměrný plat v mé profesi (jsem diplomovaný ošetřovatel) je více než mizerný. Navíc narůstající cena cigaret určitě nekoresponduje s cenou jejich výroby. Souvisí spíš s vládní nenasytností a amorálností vůči nejslabšímu článku ze všech závislostí, jimiž lidstvo v současnosti trpí. Z tohoto hlediska je pogrom na kuřáky tabáku ubohou náplastí na mnohem závažnější závislostní problémy naší dnešní globální lidské civilizace.
Myslím, že ne všichni naši vládní představitelé jsou nekuřáci. V. Havel, první prezident našeho nového státního zřízení, si kouření dopřával. A náš současný prezident M. Zeman je vášnivý kuřák. Inu, vzhledem ke svým platům si to mohou dovolit a současně mohou podporovat anti-kuřáckou kampaň. Proč nezakážou kouření tabáku absolutně a navždy? Bylo by to méně pokrytecké než současné rozporné řešení.

Jsem už aktivním kuřákem od roku 1972 a tedy celkově po dobu 42 let. 25 let jsem strávil v kuřáckém ráji. Teď, po dobu 17 let, žiju s rostoucím pocitem člověka postiženého ve Středověku leprou.

Pokračování příště