The English Version

The Game of Thrones

You needn´t think that I can read the serious and scientific literature only, that I can watch the classical movies exclusively.
Now, for example, I´ve been watching the Game of Thrones and at the same time I´ve been reading it in the form of books. I´ve had all the movie parts in my comp and every evening (if the time allows me to do it) I´ve taken one of them. The literary form has been loaded in my reading invention, The Kindle. My reading has been leaving behind the movie version a bit. Well, I can compare both the versions of the same work.

Where have I been exactly? This evening (8.11.2014) I could see the third part of the second series in the movie version. The previous second part has showed Arya on her continuous difficult journey to the Winterland and the Tyrion´s first activities in his new role as the King Joffrey´s aide among many other things.
As for the literary form I´ve ended the chapter up in which Tyrion visited to the Wall.
In short, to me Eddard Stark has still been living in the literary form while he has already been dead in the movie form.

This great fantasy fiction has been very amusing to me. I must admire the inexhaustible invention of its author as well as I must unhat before all the team ensuring the fast transformation of the literary form to the movie version.

First I started watching the movie version. A time later I started reading the literary form. When I started to read the book I saw almost all the first movie series already.
Of course, the literary version has been much more detailed than the movie one. But I think the authors of the movie version have been doing an excellent job too. I can´t say that the movie is better than the book and vice versa.

In this time my most favourite figure in the movie version has been Tyrion Lannister, the dwarf. This small actor has played his role with an extraordinary esprit. But also other actors and actresses have played their roles naturally. They´ve seemed to like their roles, they´ve enjoyed them. I can´t omit the children´s  roles too wether the small ones or the big ones. The children have played their roles very well in the same way as their grown-up counterparts have done.

The Game of Thrones has been a very cruel, bloody and ruthless theme. Many of its scenes in the movie form have been getting on a looker´s nerves, some of the scenes have made his or her flesh creep and it has been rather unusal if you´ve gotten an

impression that some of the figures have been constant elements to the very end but, despite of your feelings, they´ve been removed as the next story has continued on with no mercy, suddenly and surprisingly. A looker has still been forced to be ready to do with his or her disappointments. No hero has been sure of his or her life to the very end of this story, their abilities to survive have been unclear and uncertain in an every moment.
One has still been forced to revalue his or her attitudes to the individual figures of this story not only because of the fact that some of them have gotten out of the action forever but also because they´ve still been changing their decisions and plans themselves.

Both the interiors and the exteriors in the movie form have been more or lesser mediaval. All the props have resembled the mediaval Europe: knights and their tilts, castles with their towers and battlements, lords and their undermen, superstitiousness, believers in gods wether the old or the new, the mediaval arms and armours.......from time to time a bit of the common sense........ The mediaval coulisses have seemed to confirm its universal services to the fantasy fiction. Why it has been so? I don´t know, as usually I can speculate only. Maybe this has been given by the cumbersomeness of the Mediaval Age, by the slowleness of murdering, slaughtering.... We can watch all the slaughters in detail like in a decelerated movie. We can enjoy similar episodes to our full satisfaction. You see, the today´s wars have been too fast.
The mediaval coulisses could have yet one good reason: it was the time of the darkness, the Mediaval world stood on believes and superstitiosness. A good chance to add any supernatural elements to the theme. I must stress that unlike similar movies this serial hasn´t been overdosed by them. In the meantime I´ve recorded no miracles, all acts have been in hands of the man.

An interesting group has been represented by the oldest men. They´ve fulfilled a role of wise men or advisors around their lords. They´ve been no mages though they´ve often told about their studies of the higher knowledge. They´ve usually lived in comfort and they´ve been honoured and untouched, some of them have showed themselves as week old men in public but they´ve been able to be surprising lechers in private.

One needn´t watch the real political scene both at home and in the world. Indeed, I´ve done it very marginally only. It has been quite enaugh to watch The Game of Thrones. The serial has been a perfect reflection of our Postmodern times. Nothing has been changing ´cause we´ve kept playing The Game of Thrones. We´ve employed our mind with it so intensively that we´ve forgotten the Different and the approaching long Winter with its White Walkmen or rather, in our case, the approaching long Summer in relation to the global warming with.....with....its Red Walkmen or so.

This Game has seemed to be our natural way how to keep trying to gain more money, power and influence. This Game has been going at all social levels continuously. I´ve been able to see it at the level of interpersonal relationships at my work and I´ve been able to see it also at the level of the

highest foreign or world politics. The Game has had only one fault: It hasn´t been played fair, the goal has always celebrated the means.

To the associate illustrations:
My pictures of the interior of the St. Barbara Temple in Kutná Hora, Czech republic.
To the associate music:
My own interpretation of a fragment of the song: Veni Domine.


The Czech Version

Hra o trůny

Nesmíte si myslet, že čtu jen vážnou a vědeckou literaturu, že se dívám výlučně na klasické filmy.
Teď například sleduji Hru o trůny a současně to čtu v knižní podobě. Všechny filmové díly mám v kompu a každý večer (když mi čas dovolí) si jeden z nich dám. Literární formu mám staženou ve čtečce Kindle. Ve čtení trochu za filmovou verzí zaostávám. Inu, mohu obě verze téhož díla porovnávat.

Kde jsem přesně? Tento večer (11.8. 2014) bych mohl vidět třetí díl druhé série ve filmové podobě. Předešlý druhý díl předvedl mezi mnoha jinými věcmi Aryu na její pokračující nesnadné cestě do Zimozemí a první Tyrionovy aktivity v jeho nové roli pobočníka Krále Joffreye. Pokud jde o literární formu, skončil jsem kapitolou, v níž Tyrion navštívil Zeď.
Zkrátka, pro mě je Eddard Stark pořád živý v literární verzi, zatímco ve filmové verzi je už mrtev.

Tahle báječná fantasy fiction je pro mě velice zábavná. Musím obdivovat nevyčerpatelnou invenci jejího autora a také musím smeknout před celým týmem zajišťujícím rychlou transformaci literárního díla do filmové verze.

Nejdřív jsem začal sledovat filmovou verzi. O něco později jsem začal číst literární verzi. Když jsem začal číst knihu, viděl jsem už skoro celou první filmovou řadu. Samozřejmě, že literární verze je mnohem podrobnější než filmová. Myslím ale, že autoři filmové verze dělají skvělou práci též. Nemohu prohlásit, že film je lepší než kniha a naopak.

V této době je mou nejoblíbenější postavou ve filmové verzi trpaslík Tyrion Lannister. Tenhle malý herec hraje svou roli s mimořádným důvtipem. Ale také další herci a herečky hrají své role přirozeně. Zdá se, že se jim jejich role líbí, že si je užívají. Nemohu také pominout dětské role, ať malé či velké. Děti je hrají velmi dobře, stejně jako jejich dospělé protějšky.

Hra o trůny je velmi kruté, krvavé a nemilosrdné téma. Mnohé z jeho scén ve filmové verzi diváka znervózňují, některé mu vyvolávají husí kůži a je spíš neobvyklé, když získáte dojem, že některé postavy jsou stálými prvky do samého konce, avšak, vzdor vašim pocitům, jsou s pokračováním
příběhu odstraněny bez milosti, náhle a překvapivě. Divák je pořád nucen být v pohotovosti vypořádat se se svými zklamáními. Do samého konce tohoto příběhu si žádný hrdina není jistý svým životem, jejich schopnost přežít je nejasná a nejistá v každém okamžiku.
Člověk je stále nucen přehodnocovat své postoje k jednotlivým postavám příběhu nejen proto, že některé z nich vypadávají z děje navždy, ale také proto, že samy postavy stále mění svá rozhodnutí a plány.

Jak interiéry tak exteriéry ve filmové podobě jsou více méně středověké. Veškeré rekvizity připomínají středověkou Evropu: rytíři se svými turnaji, hrady s věžemi a cimbuřími, páni a jejich poddaní, pověrčivost, víry v bohy, ať staré či nové, středověké zbraně a brnění.......čas od času špetka zdravého rozumu. Zdá se, že středověké kulisy potvrzují univerzální služby pro fantasy fiction. Proč to tak je? Nevím, jako obvykle mohu jen spekulovat. Možná je to dáno nemotorností Středověku, pomalostí mordování a vraždění. Můžeme všechna ta jatka sledovat detailně jako ve zpomaleném filmu. Podobné epizody si můžeme užívat k naší plné spokojenosti. Dnešní války jsou příliš rychlé.
Středověké kulisy by mohly mít ještě jeden důvod: Byla to doba temna, středověký svět stál na vírách a pověrčivosti. Dobrá příležitost přidat do tématu jakékoliv nadpřirozené prvky.
Musím zdůraznit, že na rozdíl od podobných filmů tento seriál jimi předávkován není. Prozatím jsem nezaregistroval žádné zázraky, veškeré činy jsou v rukách člověka.

Zajímavá skupina je reprezentována nejstaršími. Plní jakousi úlohu mudrců či poradců kolem svých pánů. Nejsou to mágové, i když často mluví o svých studiích vyššího poznání. Obvykle žijí v pohodlí a jsou vážení a nedotknutelní, někteří z nich se veřejně předvádějí jako slabí starci, avšak v soukromí dovedou být překvapiví chlípníci.

Člověk nemusí sledovat politickou scénu doma a ve světě. Ostatně, já to dělám jen okrajově. Úplně stačí sledovat Hru o Trůny. Seriál je dokonalým odrazem naší Postmoderny. Nic se nemění, protože ve Hře o Trůny nepřestáváme pokračovat. Zaměstnáváme si tím rozum tak intenzivně, že zapomínáme na Jiné a blížící se dlouhou zimu s jejími Bílými Chodci či v našem případě spíše na blížící se dlouhé léto vzhledem ke globálnímu oteplování s....s jeho Rudými Chodci či tak nějak podobně.

Zdá se, že tato Hra je naším přirozeným způsobem, jak se naustále pokoušet získat více peněz, moci a vlivu. Tahle hra nepřetržitě běží na všech sociálních úrovních. Mohu ji pozorovat na úrovni interpersonálních vztahů v práci a mohu ji také pozorovat na úrovni nejvyšší zahraniční nebo světové politiky. Ta Hra má jen jedinou chybu: Nehraje se fér, účel vždycky světí prostředky.

K průvodním ilustaracím:
Mé snímky interiéru Chrámu Svaté Barbory v Kutné Hoře, Česká republika.
K průvodní muzice:
Má vlastní interpretace fragmentu písně: Veni Domine.