Fig.1: A Sacred Celtic Wood in my imagination.

The English Version

Am I a Celt or not?

A time before our Velvet revolution (Czech republic) I began getting an unclear feeling. Something in my brain created an idea of my possible Celtic origin. The more I thought of it the more I was convinced that I could be rather a Celt than a Slav.

There was known quite a little about the Celts in our previous red regime. My teachers of our history at the elementary school talked about the Slavs prevalently. The Communistic totality wasn´t interested in the Celtic propagation. Its leaders inclined to the USSR and then they preferred "this East oak" (said by words of  P.O. Hwiezdoslav or J. Kollár, the Slovakian regenerators of our national identity in the18th century) rather than The Celtic culture with its relationships to the West.

Officially we´ve still been thought to be the Slavs but I´ve still been convinced that this view hasn´t been exact, that the whole matter has been much more complicated.

Fig.2: A path up to the Celtic memory in Závist the hill.

The something in my brain, the idea that I could be rather a Celt than a Slav didn´t germinate from anything. There were indirect clues to it.
My country has been situated in the heart of Europe. Since the prehistory this land has been the busy trade crossing of various nations from all the four world sides.
My country has represented the ultimate border between the West and the East, it has been something like a transition zone. Such zones have been called the ecotons in ecology and they´ve been  typical of their high species diversity with a lot of various hybridous forms given by the tight contact of some two different biotops, a forest and a meadow for example.

Then I realized my spontaneous tendency to read The West authors, especially the authors from England, The US and France. My mom liked reading the English and the American detective stories. From my twelve or thirteen I read together with her detective stories by Ed McBain, E. Queen, D. Sayers, R. Chandller, E.S. Gardner, A. Christie and many others. I liked stories of Sherlock Holmes and doctor Watson by sir A.C. Doyle. I listened to his Baskerwill´s Dog in a radio performance with a great tension and interest. I read it too but the radio interpretation was precious particulary.
I couldn´t claim that I understood all this well in that time, but I could claim that I liked reading it and with a great pleasure.What I couldn´t understand to in that time I consulted my Mother or Father or I made use of various dictionaries. In fact, by my reading I learnt much more than in the school.
 I can tell the same about the West literary classics.
Of course, I read also our writers and other foreign writers, i.e. the East authors but only a few of them could attract my attention to the extent as the West authors did. Besides the classical and modern Russian authors were imposed on us in the context of our then school system.

Fig.3: A picture from the climb up to Závist the hill.

Only several years later I´ve gotten a real interest in the Russian literature and I´ve discovered its qualities for myself. The same I can tell about the cinematography, the music and the art. But despite of my present objective access to both the West and the East cultural aspects I´ve felt to belong to the West culture. I´ve found the East culture to be very interesting, to be full of beautiful matters nevertheless to be strange to me.
With a bit of an exaggeration I´d say that our present and natural free West lifestyle has been accomplished rather by the Beatles, the Rolling Stones, the Doors, J. Hendrix, L. Armstrong and many many others than by all the West politics. Yes, I´ve been convinced that our previous red establishment has been defeated by the free modern music of the West. It has been the most effective rammer against the Iron Curtain from the West to the East.

After the Velvet revolution the Celts have become more popular in Czech republic. Suddenly it has turned out that their importance in our land has been much more significant than the experts had supposed.
Then, one day, I came upon an article in my favourite magazine Vesmír (The Universe in Czech, see some of my previous blogs), it was in the post revolution time already. Its content enforced my conviction that I could be a Celt. The article treated with a rare inborn disease, the cystic fibroses. The gene implicating the CF has been more frequent in populations of the Celtic origin. To a great surprise of all the researchers one of the European localities with the higher occuring of the CF gene has been found also among the Walachians living in the Walachian region of the North Moravia.
Since that time it has been my strongest suggestion confirming the higher likeliness of my possible Celtic ancestors ´cause my Mother has come just from the Walachian region of Moravia (from Vsetín, the Moravian town).

Fig.4: You can see Zbraslav the town in the distance.

I wanted to learn more about the Celts, the more the better. I got two e-books in the English with this theme from my son. The books are highly qualified, the first treats with a general history of the Celts and the second depicts a genetical research on a share of the Celtic genes in populations of The Great Britain, Ireland, Scotland, Wales, Hebrides and Orkney Islands.

The books gave a plenty of new information to me. To my surprise I learnt that the Celts formed various clans distributed through out all the Europe. They left no writing materials, all their knowledge was passed by word. Their knowledge was the matter of the druids, their spiritual and intellectual elite. They were very courage warriors. The name "Celt" was used by the Roman and it meant something like a barbarian from the European north. The name included all the Celtic clans to the Roman. The most information of the Celts have come just from the Roman historians. Their messages of them have used to be distorted, it hasn´t always been easy to get any true information of the Celts from them. Some of the Celtic clans penetrated from the central Europe to its far northen, eastern, southern and western parts. Interestingly, the Celtic clans have never been able to unite together and to found their own country.
The archaelogists have been finding only their oppidums, graves, tools, arms, jewells, dishes and smaller statues. They were pagans with their various gods and goddesses, they had their religious and social customs connected with the Nature. Some of them have still survived though they´ve been modified in various ways.

Fig.5: An informative table on the top of Závist the hill, near to Zbraslav the town.

My idea of all the information is as follows:
Today you can find no blooded Celt throughout all the Europe. You can find only people with a higher or lesser share of the Celtic genes in their bloods. The true Celts have disappeared forever. It hasn´t been any genocide leading to their total death. Then where have all they been to? They´ve assimilated with other nations including the Teuton and the Slav clans. They´ve still lived in our genoms, they´ve become a spice of the genofund of our present European population.
I´d like to stress that I suffer from no Celtic crank and I´m not a member of any of all those pseudo-Celtic groups you can find in the Net.

My son bought the DNA test to me two years ago. Maybe he couldn´t bear my uncertainty as well as his one own if there were or not any traits of our Celtic origins in my genom. I took swabs from my mouth and sent the samples to the lab. After several weeks I got outcomes. Unfortunately the analyses of my DNA  has showed no clear Celtic suggestion of my Celtic ancestors, neither after my Father nor after my Mother. According to this analyses of my DNA I´ve belonged to an average mixed up Slavic population. But the hope dies last. There has been one hopeful remark in the genetic verdict: Some Mother´s ancestors could come from the south France.
I´m not going to criticize the lab´s seriousness and qualities of its procedures but I can´t help myself to express a doubt about my DNA analyses. The lab services of this kind have been quite new in my country. The research labs have needed money. This has been an easy way how to accomplish it. From my point of view it has appeared to be the same as if you visit to a seerees with her cards or a crystal sphere. Believe or not. If I believe in something in this aspect so it is the believe in my own thoughts and feelings. And so I´ve still believed in my small Celt encoded somewhere in my DNA. I´ve been doing it with a sober-minded unwordliness.

Fig.6: The archaeology of the place on other table.

To the pictures:
Me and my son realized a journey to this known Celtic place on the top of Závist the hill (The Envi in English) near to Zbraslav the town, Czech republic, two or three years ago. When the excavations were ended up the archaeologists overwhelmed them. Now there has been nothing on the hill except for the informative tables and panels.
We made all this journey by feet from Dolní Chabry in Prague up to the top of Envi the hill near to Zbraslav the town. Well, a solid accomplishment I´d say!



The Czech Version

Jsem Kelt nebo ne?

Nějakou dobu před naší Sametovou revolucí jsem začal nabývat nejasný pocit. Cosi v mém mozku stvořilo představu o mém možném keltském původu. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem byl přesvědčen, že bych mohl být spíš Kelt než Slovan.

V našem předešlém rudém režimu bylo o Keltech známo jen málo. Moji učitelé naší historie mluvili převážně o Slovanech. Komunistickou totalitu propagace Keltů nezajímala. Její vůdci inklinovali k SSSR a tudíž preferovali spíše "tohle východní dubisko" (řečeno slovy P.O. Hwiezdoslava či J. Kolára, slovenských obnovitelů naší národní identity v 18. století), než keltskou kulturu s jejími vztahy k západní kultuře.

Fig.7.: The roofed main informative panels on Závist the hill, near Zbraslav the town.

Oficiálně jsme stále považováni za Slovany, ale já jsem stále přesvědčen, že tento pohled není přesný, že celá věc je mnohem složitější.

To něco v mém mozku, ona představa, že bych mohl být spíš Kelt než Slovan, nevyklíčilo z ničeho. Existovala k tomu nepřímá vodítka.
Moje vlast je situována v srdci Evropy. Tohle území bylo už od pravěku rušnou obchodní křižovatkou různých národů ze všech čtyř světových stran.

Moje vlast představuje nejzašší hranici mezi Západem a Východem, je čímsi podobným přechodné zóně. V ekologii se takové zóny označují jako ekotony a jsou charakteristické svou vysokou druhovou rozmanitostí se spoustou rozmanitých hybridních forem danou těsným kontaktem nějakých dvou odlišných biotopů, např. lesa a louky.

Fig.8: Detailes of the excavations.

Posléze jsem si uvědomil svůj spontánní sklon číst západní autory, zejména autory z Anglie, USA a Francie. Máma ráda četla anglické a americké detektivky. Od dvanácti či třinácti let jsem spolu s ní četl detektivky od Ed McBaina, E. Queena, D. Sayersové, R. Chandllera, E.S. Gardnera, A. Christie a mnoha mnoha dalších. Měl jsem rád příběhy Sherlocka Holmese a doktora Watsona od sira A.C. Doyla. S velkým napětím a zájmem jsem poslouchal rozhlasové provedení jeho Psa Baskerwillského. Též jsem ho četl, ale tahle rozhlasová interpretace byla zvláště povedená.
Nemohl bych tvrdit, že jsem tomu všemu tenkrát dobře rozuměl, ale mohu tvrdit, že jsem to četl rád a s velkým potěšením. Tomu, čemu jsem tehdy nerozuměl, konzultoval jsem s mámou nebo s tátou, popř. jsem využíval různé slovníky. Vlastně jsem se čtením naučil mnohem víc než ve škole.
Totéž mohu říci o západních literárních klasicích.

Fig.9: Further information of the local excavations.

Samozřejmě, že jsem četl také naše autory a jiné cizí spisovatele, tzn. autory z Východu, ale jen málo z nich dokázalo upoutat mou pozornost do té míry jako autoři západní. Krom toho, klasičtí a moderní ruští autoři nám byli vnucováni v rámci našeho tehdejšího školského systému.

Teprve o několik let později jsem získal reálný zájem o ruskou literaturu a objevil si sám pro sebe její kvality. Totéž mohu říci o kinematografii, hudbě a výtvarném umění. Avšak vzdor svému současnému objektivnímu přístupu k západním i východním kulturním aspektům se cítím příslušet k západní kultuře. Východní kultura mi připadá velmi zajímavou, plnou krásných věcí, nicméně, připadá mi cizí.
S trochou nadsázky bych řekl, že náš současný svobodný západní životní stil byl úspěšně dosažen spíše Beatles, Rolling Stones, Doors, J. Hendrixem, L. Armstrongem a mnoha dalšími než veškerou západní politikou. Ano, jsem přesvědčen, že naše dřívější rudé zřízení bylo poraženo svobodnou moderní muzikou Západu. Ona byla tím nejefektivnějším beranidlem proti Železné oponě ze Západu na Východ.

Fig.10: Further information of the local excavations.

Po Sametové revoluci se Keltové v České republice stali populárnějšími. Najednou se ukazuje, že jejich význam na našem území je mnohem podstatnější než odborníci předpokládali.
Pak jsem jednou narazil na článek ve svém oblíbeném magazínu Vesmír (viz některé z mých předešlých blogů), to bylo už v porevoluční době. Jeho obsah posílil mé přesvědčení, že bych mohl být Kelt. Článek pojednával o vzácné vrozené chorobě, cystické fibróze (CF). Gen, který tuto chorobu podmiňuje, je častější v populacích keltského původu. K velkému překvapení všech výzkuníků byla jedna z evropských lokalit s vyšším výskytem CF genu objevena také mezi Valachy, kteří žijí v oblasti Severní Moravy.Od té doby je to moje nejsilnější indicie, která potvrzuje vyšší pravděpodobnost mých možných keltských předků, protože máma pocházela právě z valašské oblasti severní Moravy (ze Vsetína).

Fig.11: Last information on the main panels.

Chtěl jsem se o Keltech dozvědět víc, čím více, tím lépe. Od syna jsem dostal dvě e-knihy v anglině s tímto tématem.Ty knihy jsou vysoce odborné, první pojednává o všeobecné historii Keltů a druhá popisuje genetický výzkum podílu keltských genů v populacích Velké Británie, Irska, Skotska, Walesu, Hebrid a Orknejí.

Knihy mi poskytly spoustu nových informací. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že Keltové vytvářeli rozmanité kmeny rozšířené po celé Evropě. Nezanechali žádné písemné materiály, všechny jejich znalosti se předávaly ústně. Jejich vědění bylo záležitostí druidů, jejich náboženské a intelektuální elity. Byli to velice odvážní válečníci. Označení "Kelt" používali Římané a znamenalo něco jako barbar z evropského severu. Pro Římany to jméno zahrnovalo všechny keltské kmeny. Nejvíce informací o Keltech pochází od římských historiků. Jejich zprávy o nich bývají zkreslené, není z nich pokaždé snadné získat o nich nějaké pravdivé informace. Některé keltské kmeny pronikaly ze střední Evropy do jejích vzdálených severních, východních, jižních a západních částí. Je zajímavé, že keltské kmeny se nikdy nedokázaly sjednotit a založit si vlastní stát. Archeologové nacházejí jen jejich opida, hroby, nástroje, zbraně, šperky a menší sošky. Byli to pohané s rozmanitými bohy a bohyněmi, měli své náboženské a sociální zvyky spojené s přírodou. Některé z nich stále přežívají, i když jsou všemožně upravené.

Fig.12: The terrain was overwhelmed when the excavations were over.

Má představa o všech těch informacích je následující:
Dneska  čistokrevného Kelta v celé Evropě najít nemůžete. Můžete najít pouze jedince s vyšším či menším podílem keltských genů v krvi. Opravdoví Keltové navždy zmizeli. Nešlo o žádnou genocidu, která by vedla k jejich zániku. Kam se tedy poděli? Splynuli s jinými národy včetně germánských a slovanských kmenů. Stále žijí v našich genomech, stali se jakýmsi kořením genofondu naší současné evropské populace.
Rád bych zdůraznil, že netrpím žádnou keltománií a že nejsem členem žádné z oněch pseudokeltských skupin, které můžete najít na Netu.

Před dvěma roky mi syn koupil DNA test. Možná, že nemohl vystát mou i svou nejistou, zda v mém jakož i v jeho genomu jsou či nejsou stopy našeho keltského původu. Udělal jsem stěry z úst a vzorky jsem odeslal do laboratoře. Výsledky jsem dostal po několika týdnech. Bohužel, analýza mé DNA neukázala žádný náznak mých keltských předků, po otci ani po matce. Podle této analýzy mé DNA patřím k průměrně namixované slovanské populaci. Naděje však umírá poslední. V tom genetickém verdiktu je jedna nadějná poznámka: Nějací matčini předci mohli pocházet z jižní Francie.
Nehodlám kritizovat serióznost laboratoře a kvality jejích postupů, ale nemohu si pomoci, abych nevyjádřil pochybnost nad rozborem mé DNA. Laboratorní servis tohoto typu je v mé zemi dosti nový. Výzkumné laboratoře potřebují peníze. Tohle je snadný způsob, jak toho úspěšně dosáhnout. Z mého pohledu se to jeví stejné, jako když navštívíte vědmu s jejími kartami či křišťálovou koulí. Věřte či ne. Pokud v tomto ohledu v něco věřím, tak je to víra ve vlastní myšlenky a pocity. A tak pořád věřím ve svého malého Kelta zakódovaného kdesi v mé DNA. Dělám to se střízlivým nadhledem.

K snímkům:
Já a můj syn jsme uskutečnili pouť na tohle známé keltské místo na vrcholu pahorku Závist poblíž Zbraslavi před dvěma či třemi lety. Po ukončení vykopávek je archeologové zasypali. Teď na tom vrchu není nic kromě informačních tabulí a panelů. Celou pouť jsme ušli po svých z Dolních Chaber v Praze až po vrchol Závisti nedaleko Zbraslavi. Mno, řekl bych, že solidní výkon!

The English Version

The Game of Thrones

You needn´t think that I can read the serious and scientific literature only, that I can watch the classical movies exclusively.
Now, for example, I´ve been watching the Game of Thrones and at the same time I´ve been reading it in the form of books. I´ve had all the movie parts in my comp and every evening (if the time allows me to do it) I´ve taken one of them. The literary form has been loaded in my reading invention, The Kindle. My reading has been leaving behind the movie version a bit. Well, I can compare both the versions of the same work.

Where have I been exactly? This evening (8.11.2014) I could see the third part of the second series in the movie version. The previous second part has showed Arya on her continuous difficult journey to the Winterland and the Tyrion´s first activities in his new role as the King Joffrey´s aide among many other things.
As for the literary form I´ve ended the chapter up in which Tyrion visited to the Wall.
In short, to me Eddard Stark has still been living in the literary form while he has already been dead in the movie form.

This great fantasy fiction has been very amusing to me. I must admire the inexhaustible invention of its author as well as I must unhat before all the team ensuring the fast transformation of the literary form to the movie version.

First I started watching the movie version. A time later I started reading the literary form. When I started to read the book I saw almost all the first movie series already.
Of course, the literary version has been much more detailed than the movie one. But I think the authors of the movie version have been doing an excellent job too. I can´t say that the movie is better than the book and vice versa.

In this time my most favourite figure in the movie version has been Tyrion Lannister, the dwarf. This small actor has played his role with an extraordinary esprit. But also other actors and actresses have played their roles naturally. They´ve seemed to like their roles, they´ve enjoyed them. I can´t omit the children´s  roles too wether the small ones or the big ones. The children have played their roles very well in the same way as their grown-up counterparts have done.

The Game of Thrones has been a very cruel, bloody and ruthless theme. Many of its scenes in the movie form have been getting on a looker´s nerves, some of the scenes have made his or her flesh creep and it has been rather unusal if you´ve gotten an

impression that some of the figures have been constant elements to the very end but, despite of your feelings, they´ve been removed as the next story has continued on with no mercy, suddenly and surprisingly. A looker has still been forced to be ready to do with his or her disappointments. No hero has been sure of his or her life to the very end of this story, their abilities to survive have been unclear and uncertain in an every moment.
One has still been forced to revalue his or her attitudes to the individual figures of this story not only because of the fact that some of them have gotten out of the action forever but also because they´ve still been changing their decisions and plans themselves.

Both the interiors and the exteriors in the movie form have been more or lesser mediaval. All the props have resembled the mediaval Europe: knights and their tilts, castles with their towers and battlements, lords and their undermen, superstitiousness, believers in gods wether the old or the new, the mediaval arms and armours.......from time to time a bit of the common sense........ The mediaval coulisses have seemed to confirm its universal services to the fantasy fiction. Why it has been so? I don´t know, as usually I can speculate only. Maybe this has been given by the cumbersomeness of the Mediaval Age, by the slowleness of murdering, slaughtering.... We can watch all the slaughters in detail like in a decelerated movie. We can enjoy similar episodes to our full satisfaction. You see, the today´s wars have been too fast.
The mediaval coulisses could have yet one good reason: it was the time of the darkness, the Mediaval world stood on believes and superstitiosness. A good chance to add any supernatural elements to the theme. I must stress that unlike similar movies this serial hasn´t been overdosed by them. In the meantime I´ve recorded no miracles, all acts have been in hands of the man.

An interesting group has been represented by the oldest men. They´ve fulfilled a role of wise men or advisors around their lords. They´ve been no mages though they´ve often told about their studies of the higher knowledge. They´ve usually lived in comfort and they´ve been honoured and untouched, some of them have showed themselves as week old men in public but they´ve been able to be surprising lechers in private.

One needn´t watch the real political scene both at home and in the world. Indeed, I´ve done it very marginally only. It has been quite enaugh to watch The Game of Thrones. The serial has been a perfect reflection of our Postmodern times. Nothing has been changing ´cause we´ve kept playing The Game of Thrones. We´ve employed our mind with it so intensively that we´ve forgotten the Different and the approaching long Winter with its White Walkmen or rather, in our case, the approaching long Summer in relation to the global warming with.....with....its Red Walkmen or so.

This Game has seemed to be our natural way how to keep trying to gain more money, power and influence. This Game has been going at all social levels continuously. I´ve been able to see it at the level of interpersonal relationships at my work and I´ve been able to see it also at the level of the

highest foreign or world politics. The Game has had only one fault: It hasn´t been played fair, the goal has always celebrated the means.

To the associate illustrations:
My pictures of the interior of the St. Barbara Temple in Kutná Hora, Czech republic.
To the associate music:
My own interpretation of a fragment of the song: Veni Domine.


The Czech Version

Hra o trůny

Nesmíte si myslet, že čtu jen vážnou a vědeckou literaturu, že se dívám výlučně na klasické filmy.
Teď například sleduji Hru o trůny a současně to čtu v knižní podobě. Všechny filmové díly mám v kompu a každý večer (když mi čas dovolí) si jeden z nich dám. Literární formu mám staženou ve čtečce Kindle. Ve čtení trochu za filmovou verzí zaostávám. Inu, mohu obě verze téhož díla porovnávat.

Kde jsem přesně? Tento večer (11.8. 2014) bych mohl vidět třetí díl druhé série ve filmové podobě. Předešlý druhý díl předvedl mezi mnoha jinými věcmi Aryu na její pokračující nesnadné cestě do Zimozemí a první Tyrionovy aktivity v jeho nové roli pobočníka Krále Joffreye. Pokud jde o literární formu, skončil jsem kapitolou, v níž Tyrion navštívil Zeď.
Zkrátka, pro mě je Eddard Stark pořád živý v literární verzi, zatímco ve filmové verzi je už mrtev.

Tahle báječná fantasy fiction je pro mě velice zábavná. Musím obdivovat nevyčerpatelnou invenci jejího autora a také musím smeknout před celým týmem zajišťujícím rychlou transformaci literárního díla do filmové verze.

Nejdřív jsem začal sledovat filmovou verzi. O něco později jsem začal číst literární verzi. Když jsem začal číst knihu, viděl jsem už skoro celou první filmovou řadu. Samozřejmě, že literární verze je mnohem podrobnější než filmová. Myslím ale, že autoři filmové verze dělají skvělou práci též. Nemohu prohlásit, že film je lepší než kniha a naopak.

V této době je mou nejoblíbenější postavou ve filmové verzi trpaslík Tyrion Lannister. Tenhle malý herec hraje svou roli s mimořádným důvtipem. Ale také další herci a herečky hrají své role přirozeně. Zdá se, že se jim jejich role líbí, že si je užívají. Nemohu také pominout dětské role, ať malé či velké. Děti je hrají velmi dobře, stejně jako jejich dospělé protějšky.

Hra o trůny je velmi kruté, krvavé a nemilosrdné téma. Mnohé z jeho scén ve filmové verzi diváka znervózňují, některé mu vyvolávají husí kůži a je spíš neobvyklé, když získáte dojem, že některé postavy jsou stálými prvky do samého konce, avšak, vzdor vašim pocitům, jsou s pokračováním
příběhu odstraněny bez milosti, náhle a překvapivě. Divák je pořád nucen být v pohotovosti vypořádat se se svými zklamáními. Do samého konce tohoto příběhu si žádný hrdina není jistý svým životem, jejich schopnost přežít je nejasná a nejistá v každém okamžiku.
Člověk je stále nucen přehodnocovat své postoje k jednotlivým postavám příběhu nejen proto, že některé z nich vypadávají z děje navždy, ale také proto, že samy postavy stále mění svá rozhodnutí a plány.

Jak interiéry tak exteriéry ve filmové podobě jsou více méně středověké. Veškeré rekvizity připomínají středověkou Evropu: rytíři se svými turnaji, hrady s věžemi a cimbuřími, páni a jejich poddaní, pověrčivost, víry v bohy, ať staré či nové, středověké zbraně a brnění.......čas od času špetka zdravého rozumu. Zdá se, že středověké kulisy potvrzují univerzální služby pro fantasy fiction. Proč to tak je? Nevím, jako obvykle mohu jen spekulovat. Možná je to dáno nemotorností Středověku, pomalostí mordování a vraždění. Můžeme všechna ta jatka sledovat detailně jako ve zpomaleném filmu. Podobné epizody si můžeme užívat k naší plné spokojenosti. Dnešní války jsou příliš rychlé.
Středověké kulisy by mohly mít ještě jeden důvod: Byla to doba temna, středověký svět stál na vírách a pověrčivosti. Dobrá příležitost přidat do tématu jakékoliv nadpřirozené prvky.
Musím zdůraznit, že na rozdíl od podobných filmů tento seriál jimi předávkován není. Prozatím jsem nezaregistroval žádné zázraky, veškeré činy jsou v rukách člověka.

Zajímavá skupina je reprezentována nejstaršími. Plní jakousi úlohu mudrců či poradců kolem svých pánů. Nejsou to mágové, i když často mluví o svých studiích vyššího poznání. Obvykle žijí v pohodlí a jsou vážení a nedotknutelní, někteří z nich se veřejně předvádějí jako slabí starci, avšak v soukromí dovedou být překvapiví chlípníci.

Člověk nemusí sledovat politickou scénu doma a ve světě. Ostatně, já to dělám jen okrajově. Úplně stačí sledovat Hru o Trůny. Seriál je dokonalým odrazem naší Postmoderny. Nic se nemění, protože ve Hře o Trůny nepřestáváme pokračovat. Zaměstnáváme si tím rozum tak intenzivně, že zapomínáme na Jiné a blížící se dlouhou zimu s jejími Bílými Chodci či v našem případě spíše na blížící se dlouhé léto vzhledem ke globálnímu oteplování s....s jeho Rudými Chodci či tak nějak podobně.

Zdá se, že tato Hra je naším přirozeným způsobem, jak se naustále pokoušet získat více peněz, moci a vlivu. Tahle hra nepřetržitě běží na všech sociálních úrovních. Mohu ji pozorovat na úrovni interpersonálních vztahů v práci a mohu ji také pozorovat na úrovni nejvyšší zahraniční nebo světové politiky. Ta Hra má jen jedinou chybu: Nehraje se fér, účel vždycky světí prostředky.

K průvodním ilustaracím:
Mé snímky interiéru Chrámu Svaté Barbory v Kutné Hoře, Česká republika.
K průvodní muzice:
Má vlastní interpretace fragmentu písně: Veni Domine.


 

Fig.1: A hybrid of Phalaenopsis (to the left) and Brassia in full flower.

The English Version

I´ve liked The Orchids

I´ve been no great cultivator of the orchids (Orchidaceae the Family) I must point out in advance. But a few of them have decorated three window sills of the house where I´ve lived for about seven or eight years already: one w-sill in my room and one in the hall. The first w-sill has been exposed to the East, the second one to the North.

The Orchidaceae Family has belonged to my most favourite plant families of all in the context of my interest in the biology as well as in the context of the botany, one of its many branches.

Fig.2: The Spider Orchid (Brassia) starts flowering.

At the present time two of my several orchids have been in full flower. One hybrid of Phalaenopsis the genera and the Spider Orchid, maybe of Brassia the genera. Now the Phalaenopsis has been flowering away already while the Spider Orchid has been in full flower.
The Phalaenopsis has been the yougest of them, I got it in full flower on May of this year, it has ceased flowering only now. The Spider Orchid has been in my small orchid collection for seven or eight years and it has bloomed every year regularly. The two orchids have been placed in a larger aquarium on the windowsill with the East exposition. The bottom of the container has been covered with not too thick layer of Keramzit, the inert material. Water has flooded it but it has never exceeded it. The pots with the orchids have stood on this moist base. The moisture has soaked through the light substrates in the pots very slowly, in the way as the orchids have liked. The aquarium has been opened with no cover on its top. This micro-niche with the eastern exposition has been sufficient my orchids to be prosperous.

Fig.3:: Two flowers of the Spider Orchid (perhaps Brassia) in detail.

At the present time there has still been one orchid in my modest orchid collection it has made me joyful: the orchid of the Cymbidium genera. It´s going to flower too and it will be for the second time since I´ve replanted it from its original substrate to my own mixed medium. This robust orchid has grown in my conditions for about eight or nine years already. You can see its seven actual buds on my pictures presented here. Its big pot has stood in a plastic dish of which bottom has been covered with the Keramzit layer. This complex has been placed on the windowsill with the nothern exposition. You see, mostly the orchids have preferred the diffusible light rather than the direct one.
When my Cymbidium opened its buds fully I´ll take any pictures and of course, I´ll share them with you too.

A notice:
All my orchids are bought in usual shops with flowers. None of them is an original species. They´ve been products of various hybridizations ´cause the orchids have hybridize in a very ready way, not only species of the same genera but also species of different generi. Today there has been so a vast forest of the man made artificial combinations of the orchids that to be an absolute expert in it has been almost impossible. Therefore I present names of generi only with no certainty they are exact. I can be sure of the only fact: All the plants presented here have belonged to Orchidaceae the Family and then they´ve been the orchids realy.
I´d bet that you would find none of my orchids in the Nature.

The Czech Version

Fig.4: A Flower of Phalaenopsis in detail.

Mám rád orchideje

Předem musím podotknout, že nejsem žádný velký pěstitel orchidejí (čeleď vstavačovité /Orchidaceae/). Ale pár jich zdobí tři okenní parapety domu, kde už bydlím asi sedm či osm let: jeden parapet v mém pokoji a druhý v předsíni. První parapet má východní osvit a druhý severní.

Čeleď vstavačovitých (Orchidaceae) patří k mým nejoblíbenějším ze všech v kontextu mého zájmu o biologii a též v kontextu botaniky, jednoho z mnoha jejích odvětví.

Fig.5: The labium of the Phalaenopsis flower in detail.

V současnosti kvetou naplno dvě z mých několika orchidejí. Jeden hybrid rodu Phalaenopsis (můrovník) a "pavoučí orchidej" snad z rodu Brassia. Můrovník už odkvétá, zatímco Brassia kvete naplno.
Můrovník je z nich nejmladší, dostal jsem ho v plném květu letos v květnu, kvést přestává teprve teď. Pavoučí orchidej je v mé malé sbírce orchidejí už sedm nebo osm let a kvete každoročně pravidelně. Obě tyhle orchidky jsou umístěny ve větším akváriu na okenním parapetu s východním osvitem. Dno nádoby je pokryto nepříliš silnou vrstvou Keramzitu, inertního materiálu. Voda ho zaplavuje, ale nikdy ho nepřesahuje. Na této vlhké bázi stojí květináče s orchidejemi. Vlhkost prosakuje do lehkého substrátu v květináčích velmi pomalu tak, jak to mají orchideje rády. Akvárium je otevřené, nahoře bez krytu. Tato nika s východním osvitem postačuje, aby se mým orchidkám dařilo.

Fig.6: Actual seven buds of my Cymbidium.

V současné době mi dělá radost ještě jedna orchidka z mé skromné kolekce: Orchidea z rodu Cymbidium. Také se chystá do květu a bude to podruhé od té doby, co jsem ji přesadil z původního substrátu do svého vlastního namíchaného média. Tahle robustní orchidka roste v mých podmínkách už asi osm nebo devět let. Na obrázcích zde uvedených můžete vidět jejích sedm aktuálních poupat. Její velký květník stojí v plastové misce, jejíž dno je pokryté vrstvou Keramzitu. Tento celek je umístěn na okenním parapetu se severní expozicí. Víte, oni orchidky dávají před přímým světlem převážně přednost raději rozptýlenému světlu. Až moje

Fig.8: A whole view of my Cymbidium.

Fig.7: Brassia (maybe) in full flower.

 









Cymbidium naplno rozkvete, pořídím nějaká fota a samozřejmě, že se s nimi podělím i s vámi.

Poznámka:
Všechny mé orchideje jsou zakoupeny v běžných obchodech s květinami. Žádná z nich není původní druh. Jsou produkty rozmanitých křížení nejen druhů téhož rodu, ale také druhů odlišných rodů. Dnes existuje tak nesmírný les člověkem vytvořených umělých kombinací orchidejí, že být v něm naprostým odborníkem je téměř nemožné. Proto uvádím jen rodová jména bez jistoty, že jsou přesná. Jsem si jistý jediným faktem: všechny zde uvedené rostliny patří do čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), tudíž jsou to opravdu orchideje.
Vsadil bych se, že v přírodě byste žádnou z mých orchidejí nenašli.

The English Version

The Amazon with Three Bumps
or Quo Vadis the Postmodern Practical Medicine?

I´ve known a woman for several years. She has been more than fifty years old.
She had enjoyed her life with no serious troubles. She had cultivated her body by various body activities, she´d been going by bicycle and she´d exercised regulary at home. She had looked like a boss of the fabulous Amazons. Then, one day, she had undergone the regular preventive examination of her breasts.
Since the time her life has changed radically.

They told her the cruel truth: "We found a tumor in one of your breasts". It was the malignant form. She had to undergone an operation immediately and her afflicted breast were removed. Then she had to submitted to the chemo- and radio-therapies, she had to take a lot of pills and tablets including special injections and infusions. Of course, she couldn´t work in that time. Her therapy took several months, she couldn´t work for about more than one year.

She´s lived alone, she´s been divorced for several years, her two children have already lived their own lives out of their native nest. She would be a social case with no their help. Her salary was badly reduced during the intensive therapy of her breast cancer.

When her status was stabilized and she could work again she was taken back to her work but she was taken back for the part time only ´cause she got the part invalid pension during her home therapy.
She must pay the rent and she wants to live, i.e. to enjoy her life, not to scratch. But the rent has been too expensive and the rest of her money has been hardly enough to cover her needs.
She´s been a simple lonely woman. Before they said the sentence to her she had felt herself healthy, she´d still thought of the second sex, she´d had her dreams and ambitions.
After the fatal sentence she´s been unhappy, very nervous and she´s still been suffering from various physical and mental problems.

She´s visited to various experts at various body troubles and also she´s been going for her regular oncology examinations and each of these examinations has been able to mean the death sentence to her.
To earn some extra money she´s chared. She´s been often very tired or exhausted. This physical effort has been not too apt to her in relation to her healthy status.

The lost of a breast must be very depressive to every woman. It is a cruel punch on her intimacy, not every woman can overcome this stress with any rest. Yes, some solutions of this problem have existed but the Nature has still been the Nature. The women who have lost a breast because of the breast cancer have often been left by their husbands. That´s not the case of my Amazon. She´d divorced many years before than they found a small knob in her breast.

My Amazon hasn´t been the only one case of the breast cancer in both my working and home surroundings. I´ve met the similar cases quite often not only in my immediate surroundings but also our mass media have been full of bad news about some female celebs in troubles with the breast cancer. As I´ve been able to observe or notice the victims of the BC have lived for a shorter or longer time but their life qualities have been going down in comparison with their previous life styles.

The postmodern medicine has had the tendency to the mass preventive examinations. To my opinion their mass routine has often been leading to too fast and superficial concludes and actions. They can rather hurt than help. The postmodern medicine in my country has changed its image to the worst: Often I´ve said to myself that the postmodern medicine in my country has been rather something like an industrial institution with no emotions for a man, with no ability to empathy the others. As if we were machines or robots and not individual sensitive living beings.

My inspiration to the drawing above was just the real story of the Amazon.Why on Earth couldn´t she have one extra breast?!
My critical remarks to the routine medicine have accorded with my long-termed personal experience with it in Czech republic only.
From time to time I´m going to come back to my opinions of the postmodern medicine in Czech republic in some of my next blogs.

The Czech Version

Amazonka tříprsá
aneb quo vadis postmoderní praktická medicíno?

Znám jednu ženu už několik let. Je jí přes padesát.
Těšila se ze života bez vážných potíží. Pěstovala si tělo různými tělesnými aktivitami, jezdila na kole a doma pravidelně cvičila. Vypadala jako šéfka bájných Amazonek. Pak jednoho dne podstoupila pravidelnou preventivní prohlídku prsou.
Od té doby se její život radikálně změnil.
Řekli jí krutou pravdu: "V jednom z prsů jsme vám našli nádor". Byla to maligní forma. Musela okamžitě podstoupit operaci a jedno prso jí odstranili. Poté se musela podrobit chemo- a radio-terapiím, musela brát spousty pilulek a tablet včetně speciálních injekcí (imunosupresiva a cytostatika). Samozřejmě, že v té době nemohla pracovat. Její léčba trvala několik měsíců, nemohla dělat asi něco přes rok.

Žije sama, několik let je rozvedená, její dvě děti už si žijí vlastním životem mimo rodné hnízdo. Bez jejich pomoci by byla sociální případ. Během intenzivní léčby rakoviny prsu jí zle snížili mzdu.

Když se její stav stabilizoval a mohla opět pracovat, vzali ji do práce zpět, ale vzali ji jen na poloviční úvazek, protože během domácí léčby dostala částečný invalidní důchod. Musí platit nájem a chce žít, tj. užívat si života, ne živořit. Ale nájemné je příliš nákladné a zbytek peněz sotva stačí pokrýt její potřeby. Je to prostá osamělá žena. Než jí sdělili ten ortel, cítila se zdravá, pořád myslela na druhé pohlaví, měla své sny a ambice.

Po osudovém ortelu je nešťastná, velmi nervózní a pořád trpí rozmanitými fyzickými a duševními problémy. Navštěvuje různé experty na různé tělesné obtíže a také chodí na pravidelné onkologické  prohlídky a každá z těch prohlídek pro ni může znamenat rozsudek smrti. Aby si vydělala nějaké peníze navíc, uklízí. Je často velmi unavená nebo vyčerpaná. Tahle fyzická námaha pro ni není vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu vhodná.

Ztráta prsu musí být velmi depresivní pro každou ženu. Je to krutá rána do její intimity, ne každá žena dokáže tuto zátěž překonat beze zbytku. Ano, jistá řešení tohoto problému existují, ale příroda je pořád příroda. Ženy, které přišly o prso kvůli rakovině prsu, jejich manželé často opouštějí. Tohle není případ mé Amazonky. Rozvedla se mnoho let před tím, než jí v prsu objevili malou bulku.

Má Amazonka není jediný případ rakoviny prsu v mém pracovním i domácím prostředí. S podobnými případy se setkávám dost často nejen ve svém bezprostředním okolí, ale též naše sdělovací prostředky jsou plné špatných zpráv o celebritách v nesnázích s rakovinou prsu. Jak mohu sledovat či si všímat, oběti rakoviny prsu žijí delší nebo kratší dobu, ale jejich životní kvality ve srovnání s předešlým životním stylem klesají.

Postmoderní medicína má sklon k hromadným preventivním prohlídkám. Dle mého názoru jejich masová praxe vede často k příliš rychlým a povrchním závěrům a akcím. Mohou spíše ubližovat než pomáhat. Postmoderní medicína v Čechách mění svůj obraz k horšímu. Často si pro sebe říkám, že postmoderní medicína v mé zemi je spíš něco jako průmyslová instituce bez emocí pro člověka, bez schopnosti vcítit se do druhých. Jako bychom byli stroje či roboty a ne individuální citlivé živé bytosti.

Mou inspirací ke kresbě nahoře byl právě skutečný příběh Amazonky. Proč by probůh nemohla mít jedno prso navíc?!
Mé kritické poznámky k rutinní medicíně jsou v souladu s mou dlouhodobou zkušeností s ní pouze v České republice.

Čas od času se ke svým názorům na postmoderní medicínu v Čechách hodlám vracet v některých ze svých příštích blogů.

Fig.1: Money isn´t all.

The English Version

The Famous Ossuary in Kutná Hora, Czech republic, from inside. (II)

I´ve depicted the immediate surroundings of the Ossuary, i.e. the graveyard in the previous part. If you want to see the church inside you must buy tickets for yourself and that was what we did in the Information Centrum not so far from the graveyard.

The church hasn´t been so small as I´ve written previously. In fact it has been a large building but as usually if you stand before its face you can see neither all its mighty complex nor its articulate appearance. The Ossuary has been only one of its many rooms and it has found itself in one larger oval cellar like room under the level of the ground. You must go downstairs there. It has been an underground chapel and its unique morbid decorations have ensured unrepeatable and deep impressions and experience to visitors in a very reliable way.

Fig.2: The elaborated bony crest before a glassy case.

The decorations of this underground chapel have been made of very human bones and skulls. The ceiling of the chapel has been testudinate and there has been hanging the splended chandelier in its center. It has consisted of human skulls and bones too. The chaple has had its ow altar with a lot of bony ornaments.

Till now I´ve read no historical sources to learn in detail who has been the idea of , what the ways have been leading to its realization and how many years all this project have taken. I´ve had no idea if the author has had any helpers or if he´s done it himself.
I´ve been able to speculate only from the pieces of information I´ve caught up by my hearing from time to time in the very place. When our examination was over and we left the Ossuary my son told me that the graveyard was overcrowded many years ago. Bony remains of the dead were dug out and replaced to the underground chapel. Their bones and skulls have become small parts of the huge and sophisticated masterpiece.

Most of the bony material have been presented by skulls and long bones of the arms and legs. The skulls have missed jaws. The time separated them from the rests. The author of this bony art has made use of big flat bones very rarely. You can see some of them in the composition of the chandelier, perhaps they´ve been the scapulae. You can see no pelves among the bony decoration.
I saw no vertebrae in the bony composition. Also bones of the hands and feet haven´t been used. In fact, perhaps yes, but only in one case as you can see on one of my pictures presented here (Fig.4). I couldn´t see individual ribs or the brestbones with ribs in the ghostly show. Also you can´t see there any completely composed skeleton.

Fig.3: One of the more often decorations.

There have been three or four very impressive mounds in the big glassy cases built in walls of the chapel. You can examine them through two protective covers: through the younger glasses and the older metal bars behind them. The mounds have consisted of tight layers of skulls and big joints of long bones. The heads of the joints together with the skulls have been in one line of each layer, none of the components has protruded. The complete mounds have resembled strange symetrical old coffers. The skulls and the heads of the joints in individual layers have been composed unregularly.
Besides the big built-in cases with the mounds you can see there smaller all-glassy cases displaying some skulls and bones in a more detail. No doubt these expositions haven´t been original, they´ve belonged to our modern times. These all-glassy cases have stood freely against the side walls of the entering room.

There have been the bony decorations on all the walls of the Ossuary. They´ve decorated separate enterings, they´ve been around the built-in cases. You can think some of them to be quite abstract ornaments while the others can be thought to be concrete symbols, a crest consisting of bones, for example, or some writings of which litters are human bones. Some decorating elements have been often, some of them have been rare or unique. We had not so much time to examine details.

Fig.4: One detail from the crest.

More, there has been  the fenomenon of the supersaturation here: if you´ve found yourself somewhere suddenly. Consider, for example, you´re in a tropical raining forest at the first time. You´re a naturalist, that is the expert in the Nature, but first you see only green and green
and you can´t recognize anything concrete. Your brain is flooded with too much information in the same time. It takes a time than your brain starts to perceive individual details.When I took pictures in the Ossuary for instant, I absolutely overlooked coins around separate skulls before the mounds in the big glassy cases. I realized them at home only when I examined my pictures on my comp.

Fig.4: Ye, I know, there are flat bones too in this work!

All the space of the underground chapel, the Ossuary, has been lighted by several soft lights. There has been prevalent a dreary twilight there. As we could see the Ossuary has often been visited to. You can see there many groups of people from various parts of Czech republic as well as the world. You can see many exotic faces among them, adults, women, men and children. All the age-categories have been attracted to this monument.
I didn´t observed anxiety or fear on faces of the people I saw in the Ossuary. They were rather amused and wondering than intimidated. Some of them examined the bony art with a bemused expression. As if they said to themselves with Hamlet: To be or not to be. That´s what´s going on.


The Czech Version

Fig.5: The chandelier.

Proslulá Kostnice v Kutné Hoře, Česká republika, zevnitř. (II)

Bezprostřední okolí Kostnice, tj. hřbitov, jsem popsal v předešlé části. Chcete-li vidět kostel uvnitř, musíte si zakoupit lístky, a to jsme udělali v Info Centru nedaleko od hřbitova.

Kostel není tak malý, jak jsem napsal předešle. Ve skutečnosti je to velká stavba, ale jako obvykle, jestliže stojíte před jeho průčelím, nemůžete vidět ani jeho monumentální celek ani jeho členitý vzhled. Kostnice je pouze jednou z jeho mnoha prostor a nachází se v jednom oválném rozlehlejším sklepním prostoru pod úrovní země. Musíte tam sejít po schodech. Je to jakási podzemní kaple a její unikátní morbidní dekorace spolehlivě zajišťují návštěvníkům neopakovatelné a hluboké dojmy a zážitky.

Zdobení této podzemní kaple je vytvořeno ze samých lidských kostí a lebek. Strop kaple je klenutý a v jeho středu visí mimořádný lustr. Také sestává z lidských lebek a kostí. Kaple má též vlastní oltář se spoustou kostěných ornamentů.

Fig.6: The chandelier.

Až dosud jsem nečetl žádné historické prameny, abych se dozvěděl čí to byl nápad, jaké cesty vedly k jeho realizaci a kolik let celý ten projekt zabral. Nemám ponětí, zda měl autor nějaké pomocníky či zda to dělal sám. Mohu jenom spekulovat z útržků informací, které jsem tu a tam zaslechl na místě samém. Když naše prohlídka skončila a my Kostnici opustili, syn mi vyprávěl, že hřbitov byl před mnoha lety přeplněný. Kostěné ostatky nebožtíků byly vykopány a přemístěny do podzemní kaple. Jejich kosti a lebky se staly malými dílky ohromného a výlučného mistrovského díla.

Většina kostěného materiálu je prezentována lebkami a dlouhými kostmi horních a dolních končetin. Lebkám chybí dolní čelist. Čas je od zbytku oddělil. Autor tohoto kostěného umění velice vzácně využíval plochých kostí. Nějaké můžete vidět ve skladbě lustru, snad to jsou lopatky. Mezi kostěnou výzdobou nevidíte žádné pánevní kosti. 
V té kostěné skladbě jsem neviděl žádné obratle. Také kosti ruky a nohy nebyly použity. Vlastně, snad ano, ale jen v jednom případě, jak můžete vidět na jednom ze snímků zde uvedených. V té strašidelné podívané jsem nerozpoznal žádná jednotlivá žebra či hrudní kost s žebry. Také tam nemůžete vidět žádného kompletně sestaveného kostlivce.

Fig.7: The chandelier with the altar on the background.

Vestavěny ve zdech kaple jsou ve velkých skleněných vitrínách velmi působivé mohyly. Můžete si je prohlížet přes dva ochranné kryty: přes mladší skla a starší kovové mříže za nimi. Mohyly sestávají z těsných vrstev lebek a kloubů dlouhých kostí. Hlavice kloubů spolu s lebkami jsou v každé vrstvě v jedné linii, žádná z komponent nevyčnívá. Kompletní mohyly připomínají podivné souměrné staré truhlice. Lebky a kloubní hlavice v jednotlivých vrstvách jsou uspořádány nepravidelně. Kromě velkých vestavěných vitrín s mohylami tam můžete vidět menší celoskleněné vitríny, které vystavují nějaké lebky a kosti detailněji. Tyto expozice jistě nejsou původní, patří do naší moderní doby. Tyto celoskleněné vitríny stojí volně u bočních zdí vstupního prostoru.

Fig.8: A decoration of one niche.

Na všech stěnách Kostnice jsou kostěné dekorace. Zdobí jednotlivé vstupy, jsou kolem vestavěných vitrín. Některé z nich můžete pokládat za zcela abstraktní ornamenty, zatímco jiné lze pokládat za konkrétní symboly, např. erb sestávající z kostí nebo nějaké nápisy, jejichž písmena jsou lidské kosti. Některé zdobné prvky jsou časté, některé vzácné nebo ojedinělé. Na prohlížení detailů jsme neměli tolik času. Navíc, je tu jev přesycení: ocitnete-li se někde náhle.Trvá nějaký čas, než váš mozek začne vnímat jednotlivé detaily. Uvažte např., že jste poprvé v tropickém deštném lese. Jste přírodovědec, který je odborníkem na přírodu, ale vy zprvu vidíte jenom samou zeleň a nedokážete rozpoznat nic konkrétního. Váš mozek je zaplaven příliš mnoha informacemi najednou. Když jsem třeba pořizoval snímky v Kostnici, naprosto jsem přehlédl mince kol samostatných lebek před mohylami ve velkých zasklených vitrínách. Uvědomil jsem si je teprve doma, když jsem si obrázky prohlížel na mém kompu.

Celý prostor podzemní kaple, Kostnice, je osvětlen několika tlumenými světly. Převládá tam ponuré přítmí. Jak jsme mohli vidět, Kostnice je často navštěvována. Můžete tam zahlédnout mnoho skupin lidí z různých částí České republiky a také světa. Vidíte mezi nimi mnoho exotických tváří, dospělé, ženy, muže, děti. K této památce jsou přitahovány všechny věkové kategorie.
Na tvářích lidí, které jsem v Kostnici viděl, jsem úzkost či strach nepozoroval. Byli spíše pobavení a užaslí než zastrašení. Někteří z nich si to kostěné umění prohlíželi se zadumaným výrazem. Jako by si říkali: Být či nebýt, to je, oč tu běží.

Fig.9: To be or not to be, that´s the question!

Fig.1: The Top of The Ossuary in Kutná Hora.

The English Version

The Famous Ossuary in Kutná Hora, Czech Republic, from outside. (I)

On last Saturday (07.26.2014) our trio (see in My Impressions from Paris, for example) visited to Kutná Hora, the Czech historical town about 80 km far from Prague, my native city and the metropolis of Czech republic.

I´m not going to repeat or to copy historical dates to you here in my blog. This is to be my authentical experience, my personal impressions, no boring list of facts you can get from The Know-all by several punches on your keyboards. Yeah, The Know-all is my nickname of the Google.

Fig.2: A part of The Ossuary in a scaffolding.

In fact, the Ossuary in Kutná Hora has consisted of a not too large graveyard with a smaller weather-worn church. You can enter the graveyard freely, you can walk among its graves and to examine them.The graveyard has been quite ordinary, you´ve been able to find the similar ones in every town and village in my country. Besides you´ve been able to meet them in much more representative conditions than the graveyard has been around the Ossuary in Kutná Hora.

We could read names of the dead on tombstones, we could appreciate aesthetic values and decorations of individual graves, we could encircle all the church and see that the graveyard as well as the church have been going through a lazy gradual reconstruction. Maybe there has been a lack of money ´cause the recostruction´s works have been going very slowly. It has seemed to be quite surprising in relation to the value of this cultural object. I´d suppose sufficient financial injections from three sources at least: from the town, from the UNESCO and from the European Union. But the ways of money to a project have been very long and winding. The closer to the goal money has been the lesser sum has remained.

Fig.3: A part of The Ossuary with no scaffolding.

There has been one tombstone in the graveyard of which form has attracted a visitor´s attention. We noticed it too. There has been a steering wheel fixed to it and the top of the slim tombstone has been decorated with a red star with five points. Maybe a Communist car driver has been resting in peace there. It has appeared to be a great kitsch among the other ordinary tombstones. It has been trumpery and its appearance has been disturbing the genius loci.

Some sections of the graveyard have been conditioned and some sections have looked like dumps. The church has presented the own Ossuary. It has been surrounded by a robust wall from three sides except for its face with the entrance. The wall has separated the Ossuary from the graveyard. Though the church has had three towers it hasn´t been too tall. My impression from this building has been something between a church and a mortuary. In the time of our visit the left side of the church (if you look at its face) has showed a partly built up scaffolding. We observed no working activity on it. Ye, it was on Saturday. The weekends have been free in Czech republic. Despite of this you´ve still been able to see workers in action wether a free day has been or not. Mostly they´ve worked in places of which importance has been much lesser than the one of the Ossuary in Kutná Hora.

Fig.4: The conditioned part of the graveyard around The Ossuary.

People  have come to see it from various corners of the world. It has been one of our most interesting monument. Well, just because of this I´d suppose much more efforts to deal with the task as fast as possible. But in the meantime both the Ossuary and the graveyard have remained to be the dead matters in the same time as their dead have been.

To be continued.


The Czech Version

Proslulá Kostnice v Kutné Hoře, Česká republika, zvenčí (I)

Minulou sobotu (26.7. 2014) naše trio (viz např. Mé dojmy z Paříže) navštívilo Kutnou Horu, české historické město asi 80 km daleko od Prahy, mého rodného města a hlavního města České republiky.

Fig.5: A part of the graveyard resembling a dump.

Nehodlám vám zde na svém blogu opakovat či opisovat historická data. Tohle má být můj autentický zážitek, mé osobní dojmy, žádný nudný výčet faktů, které můžete dostat od Vševěda několika údery na své klávesnici. Jo, Vševěd je moje přezdívka Google.

Kostnice v Kutné Hoře sestává vlastně z nepříliš velkého hřbitova a menšího omšelého kostela. Na hřbitov můžete vstoupit zdarma, můžete se procházet mezi jeho hroby a prohlížet si je. Hřbitov je zcela obyčejný, podobné můžete v mé zemi nacházet v každém městě a vesnici. Navíc se s nimi můžete setkávat v mnohem reprezentativnějším stavu, než je hřbitov kol Kostnice v Kutné Hoře.

Fig.6: The kitsch among tombstones..

Mohli jsme si číst jména zesnulých na náhrobcích, mohli jsme oceňovat estetické hodnoty a zdobení jednotlivých hrobů, mohli jsme celý kostel obejít a vidět, že hřbitov i kostel procházejí lenivou postupnou rekonstrukcí. Snad chybí peníze, protože rekonstrukční práce probíhají velmi pomalu. Vzhledem k hodnotě tohoto kulturního objektu se to zdá dost převapivé. Předpokládal bych dostatečné finanční injekce nejméně ze tří zdrojů: Od města, od UNESCO a od Evropské Unie. Ale cesty peněz k projektu jsou velmi dlouhé a klikaté. Čím blíže k cíli peníze jsou, tím menší suma zbývá.

Na hřbitově je jeden náhrobek, jehož forma upoutává návštěvníkovu pozornost. Také jsme si ho všimli. Je na něj upevněn volant a vršek toho štíhlého náhrobku dekoruje rudá hvězda s pěti cípy. Možná tam odpočívá v pokoji nějaký komunistický řidič. Mezi ostatními obyčejnými náhrobky se jeví jako velký kýč a jeho vzhled narušuje atmosféru místa.

Fig.7: The conditioned section of the Ossuary.

Některé úseky hřbitova jsou upravené a některé vypadají jako smetiště. Kostel představuje vlastní kostnici. Je obklopen robustní zdí ze tří stran, až na průčelí se vstupem. Zeď kostel odděluje od hřbitova. I když má kostel dvě věže, není moc vysoký. Můj dojem z této stavby je něco mezi kostelem a márnicí. V době naší návštěvy vykazovala levá strana kostela (hledíte-li na jeho průčelí) částečně vystavěné lešení. Žádnou pracovní činnost jsme na něm nepozorovali. Jo, byla sobota. Víkendy jsou v České republice volné. I přesto můžete pořád vidět dělníky v akci, ať je volno či není. Většinou pracují na místech, jejichž význam je mnohem menší, než je význam Kostnice v Kutné Hoře.
Přicházejí ji zhlédnout lidé z různých koutů světa. Je to jedna z našich nejzajímavějších národních památek. Právě proto bych předpokládal mnohem intenzivnější snahu vyrovnat se s tím úkolem co nejrychleji. Prozatím však Kostnice i hřbitov zůstávají stejně mrtvou záležitostí jako jejich nebožtíci.

Pokračování příště.