The English Version

On My Flowering Cymbidium

It has taken several weeks than my Cymbidium has prepared its buds to open fully.
Today (08.22.´14) I ´ve taken the second series of pictures documenting the development of its buds.
Now all the seven buds have been on the threshold of blooming.
As I can observe this orchid has been opening their flowers with no regular order. That´s not the case of all other species of the Orchidaceae family. But in the case of my Cymbidium it can be said that all its buds open almost in the same time. My Cymbi hasn´t seemed to follow the flowering order of  "from down to up" or vice versa gradually, flower by flower, its buds have seemed to follow the blooming order of "all flowers in the same time".
Despite of this its individual buds have showed minute differences in their race which of them has accomplished the goal (its fully opened flower) as the first. It has been interesting to observe it. It has been something like a collective cooperation to flower together almost in the same time. From this point of view we could say that a latecomer has decreased the purpose of the whole.
All the buds together have formed an inflorescence. To observe the transformation of the buds into flowers has been as to observe the metamorphoses of a caterpillar into an adult beautiful butterfly.

Please, notice the colour of the buds. The buds on the earliest pictures have been light greenish in colour while they´ve been getting a more purple hue a couple of days later. Naturally, also they´ve been increasing their volumes with a time.

I noticed the first fully opened flowers (on the top of the inflorescence prevalently) on Saturday (08.23.´14) in the evening when I arrived at home from my work. Yesterday I was at my work through all the day long too. I´ve been free today (08.25.´14) as well as tomorrow so today I´ve been able to take pictures of opened flowers before a while at last.

You can see transparent drops at bases of some peduncles and buds of my Cymbi. Many plants gush a fluid in the form of drops and they don´t do it only in their inflorescences. We can observe this fenomenon on flats or tips of their lives too. It is usual water in many cases. By this way some of plants get rid of extra water from their tissues. But, as I think, my Cymbi "doesn´t cry" extra water ´cause if you touch some of drops you perceive its viscidity. I haven´t tested the fluid on my tongue but I´ve supposed it to be sweet. So it should be a sweety juice or nectar and this is the job of special cells named nectaries.

I haven´t known why I´ve been so fascinating just with the orchids. I´ve admired an every plant but the orchids have beloged to my most favourite plants. Simply it has been so. Of course, I could speculate why it is so.

As my readers have known I´ve been an amateur biologist interesting in various aspects of the seemingly simple question "what is life?". But paradoxically, our life has been too short to get the exhausting answer to this question.
My fascination with the orchids may be in a correlation to their distinguished beauty. Surely I haven´t deny their beauty. But my attention has been attracted to them by not only their beauty. They´ve had very romantic and adventurous historical relationships with the man. The orchids hunters have existed so far and they´ve still tried to find an orchid with complete black flowers.
The orchids have grown through all the world except for the Arctic and Antarctic regions. Some

species have been in my country too. They´ve belonged to the rarest plants in our flora. Our species haven´t been epiphytic as the orchids have been from tropical regions but terrestrial. Some of our species (but the same can be told about many species from the tropical rainy forests too) haven´t been beautiful at all ´cause they´ve been very descreet and indistinctive.
As long as I´ve known there have existed no water species within the Orchidaceae family.
Their seed are diminutive and their propagation is realized by wind. Their endosperm (the tissue containing nutritions) almost lacks. This is why many of the orchid species seed need so called the mycorrhizes or the symbiotic relationship with a kind of a fungus. If the seed dont´t meet its fungus it can´t germinate. An impact of the orchid seed on a place with the right fungus in soil seems quite unlikely but the orchids face to this problem with a huge seed overproduction. The first attempts to cultivate the orchids from seed failed just because of their symbiotic relationships with the microscopic fungi.

The orchids have no calyx or sepals. Their flowers are formed by six tepals only. They are normal petals but they are named tepals in this case. Three tepals are external and three ones are internal. The whole flower is named the perigon by botanists. The outer circle consists of the same three tepals while the third tepal of the internal circle is transformed into a different form named the labium.
The flower morphology of the orchids is quite complicated and I don´t want to go into details here. Indeed, you can study their flower sexual organs yourself. Generally, I can say that they have their anthers, ovaries, pistils and stigmas and styles. Their arrangements in flowers are different with every separate species and they have their own botanical terminology.
The flower variability, the ability to create so many various flowers on the base of only six tepals is the most obvious domain of the orchids. But have a look at flowers of my Cymbi. 

Now, every time when I´ve passed through our hall I´ve been able to enjoy the beauty of the seven flowers of my Cymbidium standing in its pot on the window-sill with the nothern exposition. The beauty has been passing and therefore it has never become common.

The Czech Version

O mén kvetoucím Cymbidiu

Trvá několik týdnů než moje Cymbidium přichystá poupata k plnému otevření.
Dnes (22.8.´14) jsem udělal druhou řadu obrázků dokumentujících vývoj jeho poupat.
Teď už je všech sedm poupat na prahu kvetení.
Jak mohu pozorovat, tahle orchidej otvírá své květy bez pravidelného řádu. Tohle se netýká všech ostatních druhů z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Avšak v připadě mého Cymbidia lze říci, že se všechna jeho poupata otevírají skoro současně. Nezdá se, že mé Cymbi sleduje květní pořádek "zdola nahoru" a opačně postupně, květ za květem, zdá se, že jeho poupata sledují květní pořádek "všechny květy současně".

Přesto jeho jednotlivá poupata vykazují při svém závodě, které z nich dosáhne svého cíle (plně otevřený květ) jako první, nepatrné rozdíly. Je zajímavé to pozorovat. Je to podobné kolektivní spolupráci vykvést společně skoro současně. Z tohoto hlediska bychom mohli říci, že opozdilec snižuje cíl celku.
Všechna poupata dohromady tvoří květenství. Pozorovat transformaci poupat v květy je jako pozorovat proměnu housenky v dospělého krásného motýla.
Všimněte si prosím barvy poupat. Poupata na prvních snímcích jsou světle nazelenalá, zatímco o pár dní později nabývají nachovějšího odstínu. Přirozeně, že s časem také zvětšují svůj objem.

Prvních úplně otevřených květů (převážně na vrcholu květenství) jsem si povšiml v sobotu večer (23.8.´14), když jsem dorazil z práce. Včera jsem byl v práci rovněž celý den. Dnes (25.8.´14) a zítra mám volno, takže jsem dnes před chvilkou mohl konečně pořídit snímky otevřených květů.

Na bázích některých květních stopek a poupat mého Cymbi si můžete všimnout průhledných kapek.  Mnohé rostliny roní tekutinu ve formě kapek a nedělají to jenom v květenstvích. Tento jev můžeme pozorovat také na plochách nebo špičkách listů. Mnohdy jde o obyčejnou vodu. Takto se některé rostliny zbavují přebytečné vody v pletivech. Jak se ale domnívám, moje Cymbi nepláče přebytečnou vodu, protože, když se některé z kapek dotknete, vnímáte její lepkavost. Tu tekutinu jsem na jazyku netestoval, ale předpokládám, že je sladká. Takže by to měla být sladká šťáva čili nektar, a to je práce zvláštních buněk zvaných medníky (nektária).

Nevím, proč jsem tak okouzlen zrovna orchidejemi. Obdivuji každou rostlinu, ale orchideje patří k mým nejoblíbenějším. Prostě to tak je. Ovšem, mohl bych o tom, proč to tak je, spekulovat.
Jak už moji čtenáři vědí, jsem amatérský biolog, který se zajímá o rozmanité aspekty zdánlivě jednoduché otázky "co je život?" Paradoxně je však náš život příliš krátký na to, abychom na tuto otázku získali vyčerpávající odpověď.

Mé okouzlení orchidejemi by snad mohlo být v souladu s jejich význačnou krásou. Jejich krásu určitě nepopírám. Mají velice romantické a dobrodružné historické vztahy s člověkem. Až dosud existují lovci orchidejí a ti se pořád pokoušejí najít orchidej s úplně černými květy.
S výjimkou arktických a antarktických oblastí rostou orchideje po celém světě. Některé druhy se také vyskytují v mé vlasti. V naší floře patří k rostlinám nejvzácnějším. Naše druhy nejsou epifytní jako druhy z tropických krajin, nýbrž terestrické. Některé z našich druhů (ale totéž může být řečeno také o mnoha druzích z tropických deštných lesů) nejsou vůbec krásné, protože jsou velmi nenápadné a nevýrazné.
Pokud vím, v čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) neexistuje žádný vodní druh. Jejich semínka jsou

nepatrná a jejich šíření realizuje vítr. Jejich endosperm (pletivo obsahující živiny) skoro chybí. Proto mnoho semen orchidejí potřebuje tzv. mykorhizu čili symbiotický vztah s nějakým druhem houby. Pokud se semeno nesetká se svou houbou, nemůže vyklíčit. Zdá se, že dopad semínka orchideje na místo se správným typem houby v půdě je dost nepravděpodobný, ale orchideje čelí tomuto problému ohromnou naprodukcí semen. První pokusy pěstovat orchideje ze semen selhávaly právě kvůli jejich symbiotickému vztahu s mikroskopickými houbami.
Orchideje postrádají kalich či kališní lístky (sepaly). Jejich květy tvoří jen šest tepalů. Jde o běžné korunní plátky, ale v tomto případě se nazývají tepaly. Tří tepaly jsou vnější a tří vnitřní. Celý květ označují botanici jako perigon (okvětí). Vnější kruh obsahuje stejné tři tepaly, zatímco třetí tepal vnitřního kruhu je přeměněn v odlišnou formu zvanou pysk.

Květní morfologie orchidejí je dost komplikovaná a já zde nechci zacházet do detailů. Ostatně, jejich květní pohlavní orgány si můžete prostudovat sami. Obecně mohu sdělit, že mají své prašníky, semeníky, pestíky, blizny a čnělky. Jejich uspořádání je odlišné u každého jednotlivého druhu a mají vlastní botanickou terminologii. Květní variabilita, ona schopnost vytvářet tolik rozmanitých květů na základě pouhých šesti tepalů, je nejzřetelnější doménou orchidejí.
Ale podívejte se na květy mého Cymbi. 

Teď, pokaždé, když procházím naší halou, mohu se těšit krásou sedmi květů svého Cymbidia, které stojí ve svém květináči na okenním parapetě se severní expozicí.
Je to krása pomíjivá, a proto nikdy nezevšední.