The English Version

On the Science and On the Life (II)

Anything interesting, my dear colleague?

The Hunting for the Invisible Stags

There have been discovers and discovers both in the science and out of it. By the previous phrase I mean that we can divide them into two main categories: The fundamental discovers and the additional ones.
The fundamental ones have brougt something quite new to us, something like a new forest. Simply, somebody has discovered a new and vast forest. This forest has belonged to the first category of the discovers. Only now the second category has followed ´cause the forest itself has been full of next additional discovers having been waiting for their discoverers.

From time to time there has been discovered something fundamental in the process of the discovering but the essential importance of it has remained not to be understood for a long time. When F. Miescher has described the nucleic acids, nobody has guessed their real and general importance.

Also we can see the discovers in the light of the tools and the methods by which they´ve been able to be discovered. Sometimes the realizations of some discovers have been dependent on some tools or special experimental methods or approaches. To be possible to discover something has often used to be given by constructions of some cardinal apparatus, for example the invention of the microscope or the invention of the telescope. Such an apparatus can serve like a harvester for various types of discovers litterally.

While the primary discovers have been very rare the additional ones have been much frequent. I´ve thought that we´ve found itself in the phase of the secondary discovers in the Postmodern times. We´ve still been exploiting the mines of the primary discovers but no new primary discovers or mines have appeared. We´ve come upon the very boundaries of our knowledge. The most modern knowledge of us and of the world around us the sciences have showed have been losing in a kind of a chaos.
The partial discovers from the primary mines have been going into unbelievable details or sub-sub....discovers. Every moment some new of them have been published. But none of them have been the right inspiration for the thinking breakthrough, for some new mines to be exploited. The floods of the partial discovers have acquainted us with various subcellular or molecular detailes of various biochemical mechanisms in our bodies as well as in the bodies of other living beings but there has been no time to stop and to look at the picture from a distance, to consider all the possible clues and suggestions in the whole context.
To my opinion the present usual attitude to the mechanical (additional) partial discovers has had several aspects. Here I mean some of them briefly at least.

The present science has been so complicated that the gaps between its experts and the ordinary people have still become wider and deeper.
The experts of one scientific branch can´t or needn´t understand to the experts of another scientific branch but they can cooperate each other.
The specialists in some scientific branches have often told us: "Take it as a fact simply" or "You must belive that it is so" because  it hasn´t been easy to explain some principles to the man with no adequate education.
In the meantime we´ve been waiting for the much better machines, apparatus and technical inventions able to answer to our eternal questions. Mostly the researchers have had their exact ideas how to improve their present equipments to do their jobs much better but the governments have preferred the much more practical projects rather than these expensive scientific proposals. They´ve rather invested money to their own short-sighted purposes.
The science have still been forced to beg grants and financial supports. Instead the scientists could do their jobs they must write heaps of begging substantiations to get some sums for their researches. The institutionalized scientific researching has been drowning in floods of the officialdom. But: How can you justify or advocate something so uncertain as the discovers have been, how you can plan what will happen when you´re a member of a vanguard going on an exploration of  quite an unknown land? All you can do is to suppose what will happen. You can suppose but you can´t know with certainty. Of course, you can ask clear questions to yourself about what you want to know but you can guess the answers to them only. All this has been the game of money between the science and the governmental institutions.
The postmodern science has needed more and more money ´cause its equipments and procedures have still been more and more expensive. The politicians want to be sure that their investments into the scientific researching won´t be in vain. Therefore they´ve invested to the smaller discovers exploited from the old mines rather than to the great fundamental discovers and thoughts leading to the discovers of the new mines. You can find more mushrooms in a known forest with the higher probability than in some quite unknown one to you. There has been the only hope in this system or in this regulation of the science. A great discover of a fudamental character, i.e. some breakthrough solution opening quite new horizons of our knowledge (or quite new mines of our knowledge) has been able to happen anytime and anywhere and then in the applicable researchs too. You find a concrete thing and instead you find anything else.
The Postmodern science has hoped in a mathemathical solution. It has believed in the power of the mathematical predictions and models accelerated by the most modern supercomps.
The postmodern science has searched for the fundamental explanations of our world both in the deepneeses of the micro-world and in the ones of the macro-world. The findings from these deepnesses have still been more and more abstract to us. We can´t see them, we can´t touch them, we can´t listen to them.....in short we can´t acquaint with them through our own senses directly. We can accomplish this only by various abstract ideas, schemes, parables.
We wish we ourselves could be there, we wish we could diminish or we could transport ourselves into the worlds invisible to us! We wish we could explore the worlds through all own senses personally! We wish we needn´t to rely on all the instruments, the mediators. Have their information been so reliable so that we could believe in them with the absolute certainty?

The scientific understanding to our world has still been more and more abstract. We can see our bodies but in the same time we can´t observe their metabolic processes. We can perceive them in a separate way only, we can realize them only on the base of the schematic diagrams and pictures in the textbooks or in the scientific books and magazines. We can observe a plant, we can enjoy the beauty of its flowers but in the same time we can´t see the dynamic photosynthesis occuring in its leaves. The more the scientific understanding to our world has become deeper the more we´ve been forced to understand to our real world in a symbolical and abstract way.

We´ ve found ourselves in the world of the invisible discovers. We´ve found ourselves in the world of the invisible realities. Our explorers (researchers) have still brought extreme amounts of information of the invisible macro- and micro- world to us while we´ve still been rooted in our natural mezo-world. I think this matter has been quite frustrating to us: the inability to be able to perceive both the macro-world and the micro-world with our own senses.

More to the picture:
F. Miescher, the Swiss physician, (to the right) has been thought to be the first discoverer of the simple existence of the nucleic acids. Just he explains his discover to his chief, the famous scientist F. Hoppe-Seyler (to the left) on my picture.




O vědě a o životě (II)

Hon na neviditelné jeleny

Ve vědě i mimo ni existují objevy a objevy.  Předešlou větou míním, že je můžeme dělit na dvě kategorie: zásadní objevy a přídatné objevy.
Ty zásadní nám přinášejí něco zcela nového, něco jako nový les. Prostě někdo objeví nový a rozsáhlý les. Tento les patří do první kategorie objevů. Teprve teď následuje druhá kategorie, protože les sám je plný dalších přídatných objevů čekajících na své objevitele.

Občas se v procesu objevování objeví něco zásadního, ale podstatný význam toho zůstává dlouho nepochopen. Když F. Miescher popsal nukleové kyseliny, nikdo netušil jejich skutečný a všeobecný význam.

Objevy můžeme rovněž vidět ve světle nástrojů a metod, jimiž mohou být objevovány. Někdy realizace objevů závisí na nějakých nástrojích nebo na zvláštních experimentálních metodách či přístupech. Možnost objevu bývá často dána konstrukcí podstatného přístroje, např. vynález mikroskopu nebo vynález dalekohledu. Takový aparát může sloužit doslova jako kombajn na nejrůznější objevy.

Zatímco primární objevy jsou velmi vzácné, ty přídatné jsou mnohem častější. Myslím, že se v postmoderně nacházíme ve fázi druhotných objevů. Stále těžíme z dolů primárních objevů, ale žádné nové primární objevy se nezjevují. Narážíme na samé hranice našeho poznání. Nejmodernější poznatky o nás a o světě kol nás, které věda ukazuje, se ztrácejí v jakémsi chaosu.
Dílčí objevy z primárních dolů zacházejí do neuvěřitelných detailů či sub-sub...objevů. Každou chvíli je z nich nějaký publikován. Ale žádný z nich není tou správnou inspirací pro myšlenkový průlom, pro nějaké nové doly k vytěžení. Záplavy dílčích objevů nás seznamují s rozličnými subcelulárními či molekulárními detaily různých biochemických mechanizmů v našem těle i v tělech ostatních živáčků, ale není čas zastavit se a podívat se na ten obraz s větším odstupem, uvážit všechna ta možná vodítka a naznačení v celkovém kontextu.
Podle mého názoru má současný obvyklý postoj k mechanickým (dodatkovým) dílčím objevům několik aspektů. Zmíňuji zde stručně aspoň některé z nich.

Současná věda je tak složitá, že trhliny mezi jejími odborníky a obyčejnými lidmi se stále rozšiřují a prohlubují.
Experti jednoho vědeckého odvětví nemohou nebo nemusí rozumět expertům druhého odvětví, ale mohou vzájemně spolupracovat.
Specialisté v některých vědeckých oborech nám často říkají: "Prostě to berte jako fakt" nebo "Musíte věřit, že to tak je", protože není snadné vysvětlit některé principy člověku bez přiměřeného vzdělání.
Prozatím čekáme na stroje, aparáty a technické vynálezy schopné zodpovědět naše věčné otázky. Badatelé mají povětšinou jasnou představu o tom, jak zdokonalit své nynější vybavení, aby fungovalo mnohem lépe, avšak vlády upřednostňují spíše mnohem praktičtější projekty než tyto nákladné vědecké návrhy. Peníze investují raději do svých vlastních krátkozrakých záměrů.
Věda je stále nucena škemrat o granty a finanční podpory. Namísto toho, aby vědci mohli dělat svou práci, musejí sepisovat hromady prosebných zdůvodnění, aby dostali nějaké částky na své bádání. Institucionalizovaný vědecký výzkum se utápí v záplavách byrokracie. Ale: Jak můžete ospravedlnit či obhájit něco tak nejistého jako jsou objevy, jak můžete plánovat, co se stane, když jste příslušníkem předvoje, který se vydává na průzkum zcela neznámého území? Co se stane můžete jen předpokládat. Můžete předpokládat, ale ne jistě vědět. Ovšem, můžete si klást jasné otázky o tom, co chcete vědět, ale odpovědi na ně můžete jen hádat. Tohle celé je hra o peníze mezi vědou a vládními institucemi. Postmoderní věda potřebuje víc a víc peněz, protože její vybavení a postupy jsou pořád nákladnější. Politici chtějí mít jistotu, že jejich investice do vědeckého bádání nebudou marné. Proto spíše investují do menších objevů vytěžovaných ze starých dolů než do velkých zásadních objevů a myšlenek vedoucích k objevům nových dolů. Víc hub můžete najít s vyšší pravděpodobností ve známém lese než v lese, který je pro vás zcela neznámý. V tomto systému či v této regulaci vědy je jediná naděje. Velký objev zásadní povahy, tj. nějaké průlomové řešení otevírající zcela nové horizonty našeho poznání (či zcela nových dolů našeho poznání), může nastat kdykoliv a kdekoliv také v aplikovaném výzkumu. Hledáte konkrétní věc a namísto toho najdete něco jiného.
Postmoderní věda doufá v jakési matematické spasení. Věří v moc matematických předpovědí a modelů urychlených nejmodernějšími superkompy.
Postmoderní věda pátrá po fundamentálních vysvětleních našeho světa v hlubinách mikrosvěta i makrosvěta. Nálezy z těchto hlubin jsou pro nás stále abstraktnější. Nemůžeme je vidět, nemůžeme si je osahat, nemůžeme jim naslouchat.....zkrátka, nemůžeme se s nimi seznamovat přímo vlastními smysly. Můžeme toho dosahovat jen různými abstraktními představami, schématy, příměry.
Kéž bychom tam mohli být sami, kéž bychom se dokázali zmenšit nebo se mohli transportovat do světů pro nás neviditelných! Kéž bychom ty světy mohli prozkoumávat vlastními smysly osobně! Kéž bychom nemuseli spoléhat na všechny ty přístroje, ony prostředníky! Jsou tak spolehlivé, abychom jim mohli věřit absolutně jistě?

Vědecké chápání našeho světa je stále abstraktnější. Můžeme se dívat na naše tělo, ale současně nemůžeme pozorovat jeho metabolické procesy. Dokážeme je vnímat jenom odděleně, můžeme si je uvědomovat jen na základě schématických diagramů a obrázků v učebnicích či ve vědeckých knihách a časopisech. Můžeme pozorovat rostlinu, můžeme se těšit krásou jejích květů, ale nemůžeme zároveň vidět dynamickou fotosyntézu, která zrovna probíhá v jejích listech. Čím víc se vědecké chápání našeho světa prohlubuje, tím více jsme nuceni chápat náš reálný svět symbolicky a abstraktně.

Nacházíme se ve světě neviditelných objevů. Nacházíme se ve světě neviditelných skutečností. Naši průzkumníci (výzkumníci) nám pořád přinášejí nesmírná množství informací o neviditelném makro- a mikrosvětě, zatímco jsme stále zakořeněni v našem přirozeném mezo-světě. Domnívám se, že tato záležitost je pro nás dost frustrující: ta neschopnost moci vnímat makro- a mikro-světy svými vlastními smysly.

Více k obrázku:
Švýcarský lékař, F. Miescher (napravo), se pokládá za prvního objevitele prosté existence nukleových kyselin. Na mém obrázku zrovna svůj objev vysvětluje šéfovi, slavnému badateli F. Hoppe-Seylerovi (nalevo).
Pod obrázkem:
"Něco zajímavého, milý kolego?"