The Fig.1: The place of our accommodation.

The English Version

From Kvilda To the Vltava´s Streams

A day after our arrival at Kvilda the settlement in Šumava, Czech Republic (see my previous two blogs), we reserved an accommodation in the Cottage "at The King of Šumava", we took a lunch in its outdoor sitting and then after a short preparation in our temporary two rooms with bathroom and toilet we started our first trip to the streams of Vltava the river.

Our path started behind a short bridge over not too wide brook streaming through a shalow valley under Kvilda. The brook is one of the two flows forming Vltava the river later. It is a separate flow under Kvilda. It is so called the Warm Vltava (Teplá Vltava in Czech), the second stream is named the Cool Vltava (Studená Vltava in Czech). Our path led alongside the Warm Vltava stream for a moment only.

The Fig.2: The Short bridge over the Warm Vltava stream.

The path climbed slowly up and left the Warm Vltava in the valley under it, to our right side. First the path leads through an open terrain but for a short time it passes through long passages of the sylvan landscape screening any views.
My two attendants walked before me and from time to time they were disappearing out of my sight. I walked slower than they did ´cause while they were concentrated on the walking only I stopped walking every moment to take some picture.

The Fig.3: The Warm Vltava Stream.

The path has had one unpleasant character for the walkers I think. It has belonged to the cyclo-paths so that while you´re walking you must continuously devote your attention to various kinds of the cyclists passing by you in both the directions at very short intervals. A lot of families on bicycles, a racing cyclist in training, old persons before their deaths on bicycles ´cause somebody talked to their old brains that the motion on the bicycle is good for their health........... well, next time when I visit to Kvilda I´ll avoid all the cyclo-paths, I´ll lose in the deep Šumava forests and its treacherous peat bogs! This is what I promise myself.

It was suny, no wind but as the time went on the dense clouds began to appear above distant mountainous silhouettes. Then I heard a thundering. A storm with raining seemed to come but while the thundering was going on the rainy clouds were squeezing their water in Germany behind the boundary not so far from us. The distant thundering with no rain accompanied us up to the very streams of Vltava the river. The storm behind the mountains in Germany ceased during our return to Kvilda.

The Fig.4: The clouds above the horizon.

Mostly the either sides of the cyclo-path are lined with the large sylvan growths. We could glimpse their colourful interiors only during our walking and the continuous attention we had to pay to a lot of the passing cyclists.
The interfaces between the path and the forest have always been very interesting to the botanical soul. Something in my head said that this transition between the path and the forest was very promising for the occuring of one terrestrial orchid. Something in my head, maybe my sense of the plants, said: "The probability you could find some species of the Epipactis genera was high here!"

The Fig.5: The orchid of the Epipactis genera.

What was the anything so smart in my head? Where came the anticipation or the prediction from? The explanation is simple I think. This urgent prediction in my brain has been the result of my long-termed botanical experience. Our wild orchids have belonged to my favourite ones. I´ve gotten a lot of information of them from the special botanical literature and the two personal experiences with the Epipactis the genera from the time of several years ago has still been stored in my memory. My theoretical knowledge of the orchid topic and the two personal findings of the orchid of this genera were fusing with the immediate surroundings  I´d found myself in at that time and my attention was woken up. I ´ve had no concrete information of the occuring of the orchid around Kvilda the settlement. The only what I realized at that time were the resemblance of the place with the ones of my previous findings of the orchid and the fact that the flowering of this orchid genera was occuring later in the year than the flowering of the most of our other orchids, i.e. there could be a chance to find some plants in flower at the beginning of September yet there.
I was successful in my looking for this orchid in one case. My anticipation was confirmed. I wanted to take more picures of the only plant in flower including details of its flowers but the continuous flow of the cyclists foiled my plans. I took only one quick picture and I had to go on my walking hoping in findings of other plants. Unfortunately, I hoped in vain. I discovered neither other plant. The Epipactis genera includes several species and hybrids in Czech Republic. Their identification isn´t easy and therefore I present only the name of the genera here.

The Fig.6: The cyclo-path lined with the transitions between it and the forest.

The more we approached to the goal of our trip the lesser the idyllic pictures of the forest with a various abundance of mosses, lichens, mushrooms and plants were seen. The more often they were changed by the apocalyptic sectors covered with remains of the dead spruces. We could see the work of the wood engraver, of the killer of the spruce growths in Šumava.
It has been both the work of the downfall and the work of a terrifying beauty. To fell the rest of the afflicted trees or not to has been the great dilemma of all the conservationists, the naturalists, the foresters as well as the politicians in this country. In the meantime it has seemed to predominate the second version.

The Fig.7: The intact forest with the abundant plant community.

The apocalyptic scenes before my eyes evoked a huge nuclear explosion to me, it was something like the picture after the fall of the mysterious huge body into the sylvan area of the small river named Podkamenaja Tunguzka in the Siberia (the Tunguzka´s meteorite) I´d seen in one book several years ago. There were standing naked tree trunks without branches in the epicentre of the impact on one photos in the book. As if the wood engraver created similar simulations of this phenomenon in Šumava.

Interestingly, so far I have heard of many proposals and solutions of this Šumava´s great problem but one of them has still been omitted. I´d like to know where are all the natural doctors of the trees such as the wood-peckers and the wood-pies are? I think that their hordes could be helpful excellently. I´d expect their natural numbers to be increased during the wood-engraver´s calamity. But so far I haven´t recorded anything like this in our mass media. Maybe the wood-engraver has been inedible to them but I have no reports of it in my head. I don´t want to claim that it would be the right solution. Only I´d like to know why the natural tree doctors have had no important role in it.

The Fig.8: The first sign of the wood-engraver´s work.

As I could observe in the very place the wood-engraver worked gradually. I could see the afflicted sectors in tight contacts with the intact parts of the forest. Of course, the intact parts of the forest could be afflicted too but they appeared to be healthy. As you can see on my pictures there are many young seedlings of new spruces around the dead trees. They have been planted by the man given the woody fences around the seedlings. The fences have kept the seedlings from various sylvan vegetarians (roebucks, stags, hares etc.).

As soon as the apocalyptic scenes appeared they accompanied us up to the very streams of Vltava the river. If I wrote that it was the work of the downfall but also the work of a terrifying beauty I could explain my second claim too. Well, the dead remains of the trees have been staying where they´d been growing. They´ve been exposed to The Mother of The Nature. You can see as it has dealt with them. They´ve been covered with the silvern flat thalluses of lichens and with various species of the mushrooms growing on the trunks of the trees. While they´ve helped to break down the dead bodies of the trees in the same time they´ve been decorating them with their own authentical living forms. You can see the way how the Mother of the Nature has buried her own sons.

In fact the real streams of Vltava the river have risen in the higher position of the slant terrain than their marked place has been. It has found itself immediately under the cyclo-path. You can see a thin streamlet issuing into a small and shallow well. A woody path with woody barriers has led to the well from the cyclo-path. I don´t know why but at the bottom of the well you can see various coins. Really I´ve had no idea of why some of the visitors have thrown them there. Maybe a woody statue above the small well has symbolized the spirit of Vltava. You can see the woody statues in the same style also in other places of Šumava including Kvilda the settlement. It has seemed that they´ve been the work of one author. I´ve liked his or her style.

The Vltava streams were shadowed by the dark green canopy of the healthy forest several years ago. Today it hasn´t been so already. The wood-engraver hasn´t cared of our national symbols. It has changed the healthy trees in the stumps. B. Smetana, our famous national composer, has composed the symphonic cyclus named My Country. One of its most known parts has named Vltava. It has been our national musical jewel. The author has depicted our national river from its streams to its adult beauty in his composition. Today, maybe, his composition would´t be so romantic as it were in his times.

The Fig.9: The dead remains of spruces with young seedlings around.

The Czech Version

Z Kvildy k pramenům Vltavy

Den po našem příjezdu na Kvildu na Šumavě v České republice (viz dva mé předešlé blogy) jsme si rezervovali ubytování v Chatě "U krále Šumavy", naobědvali jsme se v jejím venkovním sezení a poté, po krátké přípravě v našich dočasných dvou místnostech s koupelnou a toaletou, jsme zahájili náš první výlet k pramenům Vltavy.

Naše cesta začínala za krátkým mostem přes nepříliš široký potok proudící mělkým údolím pod Kvildou. Ten potok je jedním ze dvou toků, které později vytvářejí řeku Vltavu. Pod Kvildou je to samostatný potok. Je to tzv. Teplá Vltava. Druhý potok se jmenuje Studená Vltava. Naše cesta vedla podél Teplé Vltavy jenom chvíli. Stoupala zvolna vzhůru a zanechávala Teplou Vltavu v údolí pod sebou. Zprvu vede cesta otevřeným terénem, ale po krátkém čase prochází zalesněným terénem, který cloní jakékoliv výhledy. Oba moji společníci šli přede mnou a občas se mi ztráceli z dohledu. Šel jsem pomaleji než oni, protože, zatímco oni se soustředili jen na chůzi, já se každou chvíli zastavoval, abych pořídil nějaké obrázky.

The Fig.10: The apocalyptic scene resembling an epicenter of a big explosion.

Myslím, že cesta má pro chodce jednu nepříjemnou vlastnost. Náleží k cyklostezkám, takže zatímco jdete, musíte neustále věnovat pozornost různým typům cyklistů, kteří vás obousměrně a v krátkých intervalech míjejí. Spousta rodinek na kolech, závodní cyklista v tréninku, starci před smrtí na kolech, protože jim kdosi do starých mozků namluvil, že pohyb na kole je dobrý pro jejich zdraví, no, příště, až Kvildu navštívím, budu se všem cyklostezkám vyhýbat, budu se ztrácet v hlubokých šumavských hvozdech a v jejích nebezpečných močálech! Tohle si slibuju.
Bylo slunečno, bezvětří, ale jak čas postupoval, nad vzdálenými horskými siluetami se začínaly zjevovat husté mraky. Pak jsem zaslechl zahřmění. Zdálo se, že přichází bouřka s deštěm, ale zatímco hřmění pokračovalo, děšťové mraky vymačkávaly svou vodu v Německu za hranicí nedaleko od nás. Vzdálené hřmění bez deště nás provázelo až k samotným vltavským pramenům. Bouře za horami v Německu ustala při našem návratu na Kvildu.

The Fig.11: Something like a scene from the movie: A Day After.

Obě strany cyklostezky jsou věsměs lemovány rozsáhlými lesními porosty. Jejich barvité interiéry jsme mohli za chůze a neustálé pozornosti, kterou jsme museli věnovat spoustě projíždějících cyklistů, jen letmo zahlédat.
Rozhraní mezi cestou a lesem jsou pro botanickou duši vždy nesmírně zajímavá. Něco mi v hlavě říkalo, že tenhle přechod mezi cestou a lesem je velice slibný pro výskyt jedné terestrické orchideje. Cosi v mé hlavě, snad smysl pro rostliny, mi říkalo: "Pravděpodobnost, že bys mohl najít nějaký druh z rodu kruštík (Epipactis) je tady vysoká!"
Co bylo čímsi tak chytrým v mé hlavě? Odkud se tahle předvídavost či predikce vzala? Myslím, že vysvětlení je jednoduché. Ten naléhavý předpoklad v mém mozku byl výsledkem mé dlouhodobé botanické zkušenosti. Naše divoké orchideje patří k mým oblíbeným. Získávám o nich spousty informací a dva osobní zážitky s kruštíkem z doby před několika lety mám

The Fig.12: At the streams of Vltava the river.

pořád uložené v paměti. Mé teoretické znalosti o orchidejích a dva osobní nálezy orchideje tohoto rodu se sloučily s bezprostředním okolím, v němž jsem se v té době nacházel, a moje vědomá pozornost se probudila. O výskytu téhle orchideje v okolí Kvildy jsem žádné informace neměl. Jediné, co jsem si v té době uvědomoval, byla podobnost místa s místy mých předešlých nálezů orchideje a fakt, že kvetení orchidejí tohoto rodu probíhá později v roce než kvetení většiny našich ostatních orchidejí, tj., že by mohla být příležitost najít ještě nějaké rostliny v květu začátkem září.
V jednom případě jsem při hledání této orchideje uspěl. Má předpověď se potvrdila.Chtěl jsem jedinou rostlinu nafotit včetně detailů jejích květů, ale neustálý tok cyklistů mé plány zhatil. Pořídil jsem jen jeden rychlý záběr a musel jsem pokračovat v chůzi, doufaje v nálezy jiných rostlin. Bohužel, doufal jsem marně. Žádnou jinou rostlinu jsem neobjevil. Rod kruštík (Epipactis) zahrnuje v České republice několik druhů a kříženců. Jejich určení není snadné, a proto zde uvádím pouze rodové jméno.

Čím více jsme se blížili k cíli našeho výletu, tím méně bylo vidět idylických výjevů lesa s rozmanitou hojností mechů, lišejníků, hub a rostlin. Častěji je střídaly apokalyptické úseky pokryté zbytky mrtvých smrků. Mohli jsme pozorovat práci kůrovce, zabijáka smrkových porostů na Šumavě. Bylo to dílo

The Fig.13: The Spirit of Vltava in detail.

zkázy i dílo jakési děsivé krásy. Pokácet či nepokácet zbytek postižených stromů je velké dilema všech ochránců, přírodovědců, lesníků a také politiků v této zemi. Prozatím se zdá převládat druhá verze.
Ty apokalyptické výjevy před očima mi vybavily ohromný jaderný výbuch, bylo to něco jako obraz po pádu záhadného ohromného tělesa do zalesněné oblasti říčky Podkamennaja Tuguzka na Sibiři, který jsem před několika lety viděl v jedné knize. Na jednom snímku v té knize byly v epicentru výbuchu stojící holé kmeny stromů bez větví. Jako by kůrovec na Šumavě vytvářel podobné simulace toho úkazu.

Je zajímavé, že až dosud jsem slyšel o mnoha návrzích a řešeních tohoto velkého šumavského problému, ale jeden z nich je pořád přehlížen. Rád bych věděl, kde jsou všichni ti přirození stromoví doktoři jako třeba datlové a strakapoudi? Myslím, že jejich hordy by mohly být nápomocné znamenitě. Během kůrovcové kalamity bych očekával, že se jejich počty budou zvyšovat. Prozatím jsem však v našich hromadných médiích nic podobného nezaznamenal. Možná, že je pro ně kůrovec nepoživatelný, ale v hlavě o tom žádné zprávy nemám. Nechci tvrdit, že by to bylo to správné řešení. Jen bych rád věděl, proč v tom přirození lékaři stromů nemají žádnou významnou roli.

The Fig.14: The small well.

Jak jsem na místě samém mohl pozorovat, kůrovec pracuje postupně. Mohl jsem vidět postižené úseky v těsném kontaktu s nedotčenými částmi lesa. Samozřejmě, že nedotčené části lesa mohly být postiženy také, ale zdály se zdravé. Na mých obrázcích můžete vidět mnoho mladých semenáčů kol mrtvých stromů. Vzhledem k dřevěným ohradám jsou semenáče vysazovány člověkem. Ohrady semenáče chrání před různými lesními vegetariány (srnci, jeleny, zající etc.).

Jakmile se apokalyptické výjevy objevily, provázely nás až k samým pramenům Vltavy. Jestliže jsem napsal, že to bylo dílo zkázy, ale též dílo jakési děsivé krásy, měl bych své druhé tvrzení rovněž vysvětlit. Mrtvé ostatky stromů zůstávají tam kde rostly. Jsou ponechány Matce Přírodě. Můžete sledovat, jak se s nimi vypořádává. Pokrývají je stříbřité ploché stélky lišejníků a různé druhy hub rostoucích na kmenech stromů. Zatímco pomáhají rozkládat mrtvá těla stromů, současně je zdobí svými vlastními osobitými živoucími formami. Můžete vidět způsob, jakým Matka Příroda pohřbívá své vlastní syny.

The Fig.15: The coins in the well.

Skutečné prameny Vltavy vlastně vyvěrají ve vyšší poloze svažitého terénu než je jejich vyznačené místo. To se nachází bezprostředně pod cyklostezkou. Vidíte tenkou stružku, která ústí do malé a mělké studánky. Ke studánce vede od cyklostezky dřevěný chodník s dřevěným pažením. Nevím proč, ale na dně studánky můžete zahlédnout mince. Skutečně nemám ponětí o tom, proč je tam někteří z návštěvníků házejí. Dřevěná socha nad studánkou snad symbolizuje vílu Vltavu. Dřevěné sošky ve stejném stylu můžete vidět též na jiných místech Šumavy včetně osady Kvildy.. Zdá se, že jsou dílem jednoho autora. Jeho či její styl se mi líbíl.

The Fig.16: The stumps of the dead trees around the Vltava streams.

Před několika lety vltavské prameniště stínil tmavozelený baldachýn zdravého lesa. Dnes už to tak není. Kůrovec se o naše národní symboly nestará. Změnil zdravé stromy v pahýly. B. Smetana, náš slavný národní skladatel, složil symfonický cyklus nazvaný Má vlast. Jedna z jeho nejznámějších částí se jmenuje Vltava. Je to náš národní hudební klenot. Autor naši národní řeku ve své skladbě líčí od pramenů po její zralou krásu. Možná, že dnes by jeho skladba nebyla tak romantická jako za jeho časů.

The Fig.17: To Vltava the river, the Mother of the Czech rivers.

Popisky k obrázkům v české verzi:
1/ Místo našeho ubytování.
2/ Krátký most přes potok Teplou Vltavu.
3/ Potok Teplá Vltava.
4/ Mraky nad obzorem.
5/ Orchidea rodu kruštík (Epipactis).
6/ Cyklostezka lemovaná přechody mezi ní a lesem.
7/ Nedotčený les s hojným rostlinným společenstvem.
8/ První známka kůrovcova díla.
9/ Mrtvé ostatky smrků s mladými semenáči kolem.
10/ Apokalyptická scéna připomínající epicentrum velké exploze.
11/ Podobné scéně z filmu: Den poté.
12/ U pramenů Vltavy.
13/ Vltavská víla v detailu.
14/ Studánka.
15/ Mince ve studánce.
16/ Pahýly mrtvých stromů kol vltavského prameniště.
17/ Překlad nápisu na tabulce.