The Fig.1: Kvilda behind our backs.

The English Version

On One Obsession

On Sunday in the morning (at the beginning of September of this year, see my past blogs on the theme of my visit to Kvilda the settlement in Šumava, Czech Republic, for more information) we decided to undergo our last trip from Kvilda to one peat bog about three or so kilometers far from it. I looked forward to it. I thought I would see a lot of interesting and rare plants there, I hoped in a great crop of photos. Maybe, I said to myself in my mind, I might find some of our carnivorous plants, for example a sundew, a butterwort or a bladderwort there.

The Fig.2: The Calvary in the Šumava´s landscape.

I recalled my often visits to a peat bog not too far from Radostovice the village in the Czech-Moravian Highlands where I spent my every school holidays as a boy with my grandparents, my Father´s parents. I think the peat bog had a great share of my starting interest in biology.

We walked an usual asphalt road, my two attendants before me as two diminishing points. From time to time I took a picture of the landscape alongside the road. Mostly the way has been even or very mildly climbing up.

The walk to the bog took about one hour. We turned to the left from the road and walked a field path to our goal. Soon the field path passed through a sylvan terrain, some of its sections were lined with woody barriers, there was a smaller woody cottage in one place behind the woody barrier among the more sparse growth of trees. A writing on a table explained that it was the cottage of the local conservationists. A while later we arrived at the margin of the bog. Of course, we weren´t alone there. Together with us other visitors were going to and from the bog. There´s a woody roofed lookout at the margin of the bog among adult trees. It

The Fig.3: The way leading to the bog.

looks like a hunting hide and I think that it may be made use of this purpose too. The lookout has two woody floors, to the toppest level of this view you must climb woody stairs up. Its woody walls bear some tables with information of the bog. You can look over the bog like on your palm from the lookout. You can see an open terrain covered with clusters of the peat mosses bristling with the growths of the soft rushes, the sedges and many other muddy plants. The tallest elements of the bog are pines. They grow in a diffuse way on the bog. In the time of our visit the bog was in yelow to brown hues of the starting fall.
But the view of the bog from the top of the woody lookout doesn´t allow you to examine its plant communities in detail. If you want to come to the tighter contact with it you can use a woody pavement with woody barriers. It passes a little above the level of the bog. This woody path ends blindly with a

The Fig.4: The Field station.

view of the bog after a few meters, you return to the start in your own traces. The woody path is narrow, you must avoid other visitors continuously. While walking the woody path you can see the muddy vegetation in the more detailed way. There are labels next to some of the plants in the bog alongside the woody path with their names both in Czech and in Latin.

Suddenly you´ve realized you haven´t been in the wild Nature already. The conservationists having been trying to save a peace of the wildlife have been changing it into a kind of a zoo-botanical garden. The peace of the land has been visited by thousands of people per a year. There have been the studies on negative consequences of the only high numbers of visitors in the preserved lands. The only high frequency of people can be harmful to the rare species of plants and animals in the preserved areas. This is why I can´t agree with so called the educational paths attracting crowds of people to see them.

Th Fig.5: The Woody lookout.

I can´t help myself but this institucionalized eco-attraction is incomparable with my personal experience from my childhood. During my often visits to the peat bog behind the village of my school holidays I didn´t come upon a man. There were no labels next to plants to inform me readily what was a kind of a plant I was looking at. I had to determine it myself. Often I carried two heavy books in my bag to the peat bog. The books were the two parts of one great work by J. Dostál, our late important professor of the botany. The two books represented the complete determining key to the Flora of Czechoslovakia, they were published in 1950. I had to learn how to use it, I had to learn a lot of botanical terms and technical botanical associations. Some time later I realized that to carry the books to the field was useless, one of them would be enaugh if I decided in advance which of the plant groups I´d want to determine. If they belonged to the part two I took the part two. I was by one thick volume lighter. Gradually I came to the conclusion to carry neither books to the field. Instead I could put some plant samples into my bag and to determine them with the help of the Key at home.

The Fig.6: The woody path in the peat bog.

Besides I had to put rubber boots to my feet because there was a lot of water and mud in the bog. If you remained to stand in any place there you squeezed the peat moss under your boots and the water released from it flooded your boots to your ankles or more. Though I had the rubber boots often I went back with my feet in socks wet anyway.

I observed the other visitors to the peat bog near to Kvilda the settlement. Mostly they examined the place, they walked the woody pavement and climbed the lookout up. But they did it with no especial interest or enthusiasm. They looked like the robots determined to see one attraction by another one. Mostly they´ve come there to see something what has been recommended them by the mass media, their own interest has played a diminutive role in it. I saw the bicycle-families with children there, mothers with baby coaches, the people finding the place to be rather boring judging from fragments of their phrases and their behaviours within my hearing and seeing. Well, I´d bet that many of the visitors thought of any fastfood stand at the bog.

The Fig.7: This plant is Vaccinium uliginosum in Latin.

Something like that hasn´t been there so far. Who knows, maybe I find it there next time.

I dislike the obsession of the conservationists to change any natural place in an educational path or an attractive exposition or a display with a merry-go-round and fastfood stands next to it.
No mother with her baby coach would have gone to the bog of my childhood. No cyclists woud have headed for it. There were no Barnum propagation of it in our mass media. It lived its own life. What? Do you ask me what was its fate? My answer is that it has changed its face. Nobody forced it to be the constant bog.

In the past the man mined for peat in the bog nearby Kvilda the settlement. Today the bog has mined for sightseers but in fact it has been the man again.

O jedné posedlosti

The Fig.8: The lable informs you of Pinus x pseudopumilia.

V sobotu dopoledne (začátkem letošního září, viz mé minulé blogy na téma mé návštěvy osady Kvildy na Šumavě, Česká republika, pro více informací) jsme se rozhodli podstoupit náš poslední výlet z Kvildy na jedno rašeliniště vzdálené asi 3 km od ní. Těšil jsem se na něj. Myslel jsem, že tam uvidím spoustu zajímavých a vzácných rostlin, doufal jsem ve velkou úrodu fotek. Možná, říkal jsem si v duchu, že bych tam mohl najít nějaké z našich masožravých rostlin, např. rosnatku, tučnici nebo bublinatku.

Vzpomněl jsem si na své časté návštěvy jednoho rašeliniště nedaleko od vesničky Radostovice na ČM vysočině, kde jsem trávil každé svoje školní prázdniny jako kluk u svých prarodičů, rodičů mého otce. Myslím, že to rašeliniště mělo velký podíl na mém počínajícím zájmu o biologii.

The Fig.9: The peat moss among a tangle of a sedge.

Šli jsme po obyčejné asfaltové silnici, moji dva společníci přede mnou jako dva zmenšující se body. Občas jsem pořidil snímek krajiny podél silnice. Ta cesta je většinou rovná nebo velmi mírně vystoupavá.

Po svých to k močálu trvalo asi hodinu. Zahnuli jsme vlevo od silnice a k našemu cíli jsme kráčeli polní cestou. Brzy polní cesta procházela zalesněným terénem, některé z jejích úseků lemovalo dřevěné zábradlí, v jednom místě za dřevěným pažením byla v řidším porostu stromů menší dřevěná chata. Nápis na tabulce vysvětloval, že to je chata místních ochranářů. O chvíli později jsme dorazili k okraji močálu. Samozřejmě, že jsme tam nebyli sami. Spolu s námi přicházeli k močálu a odcházeli od něj jiní návštěvníci. Na okraji močálu mezi dospělými stromy je dřevěná zastřešená rozhledna.

The Fig.10: The peat bog viewed from the woody path.

Připomíná lovecký posed a myslím, že k tomu účelu snad  může být také využívána. Rozhledna má dvě dřevěná patra, na nejvyšší úroveň tohoto výhledu musíte vystoupit po dřevěných schodech. Její dřevěné stěny nesou tabule s informacemi o močálu. Z rozhledny můžete močál přehlížet jako na dlani. Vidíte otevřený terén pokrytý chumáči rašeliníku, který se ježí porosty sítin, ostřic a mnoha dalších bahenních rostlin. Nejvyššími prvky močálu jsou borovice. Rostou na močálu roztroušeně. V čase naší návštěvy byl močál ve žlutých a hnědých odstínech počínajícího podzimu. 

The Fig.11: The woody path.

Avšak vyhlídka na močál z vrcholu dřevěné rozhledny vám neumožňuje prohlížet si jeho rostlinná společenstva podrobně. Chcete-li s ním přijít do těsnějšího kontaktu, můžete použít dřevěný chodník s dřevěnými paženími. Prochází trochu nad úrovní močálu. Dřevěný chodník končí slepě výhledem na močál po nemnoha metrech, na začátek se vracíte po vlastních stopách. Dřevěný chodník je úzký, neustále se musíte vyhýbat ostatním návštěvníkům. Za chůze po chodníku můžete vidět bahenní vegetaci detailněji. Některé z rostlin v močálu podél dřevěného chodníku mají své cedulky s českými a latinskými názvy.

Najednou si uvědomíte, že už nejste ve volné Přírodě. Ochranáři, kteří se snaží zachránit kousek divoké přírody, jej mění v jakousi zoo-botanickou zahradu. Ten kousek země navštěvují tisíce lidí ročně. Existují studie o negativních následcích pouhých vysokých počtů návštěvníků v chráněných územích. Pro vzácné rostliny a zvířata může být škodlivá jen vysoká frekvence návštěvníků v chráněných oblastech.

The Fig.12: The Woody lookout.

Proto nemohu souhlasit s tzv. naučnými stezkami, které ke zhlédnutí přitahují zástupy lidí. Nemohu si pomoci, ale tahle institucionalizovaná eko-atrakce je neporovnatelná s mou zkušeností z dětství. Během svých častých návštěv rašeliniště za vsí mých školních prázdnin jsem nenarazil na člověka. U rostlin nebyly žádné cedulky, aby mne pohotově informovaly, co je to za rostlinu, na kterou se zrovna dívám.  Musel jsem si ji určit sám. Často jsem na rašeliniště nosil v báglu dvě těžké knihy. Byly to dvě části jednoho velkého díla od J. Dostála, našeho zesnulého významného profesora botaniky. Ty dvě knihy představovaly úplný určovací klíč Květeny Československa, vyšly v roce 1950. Musel jsem se učit, jak ho používat, musel jsem se učit spousty botanických pojmů a odborných botanických spojitostí. O něco později jsem si uvědomil, že nosit knihy do terénu je zbytečné, jedna z nich bude stačit, když se předem rozhodnu, kterou z rostlinných skupin budu chtít určovat. Pokud patřily do

The Fig.13: A view of the peat bog from the lookout.

druhého dílu, vzal jsem si druhý díl. Byl jsem o jeden tlustý svazek lehčí. Postupně jsem dospěl k závěru nenosit do terému žádnou z těch knih. Namísto toho jsem mohl do báglu vložit nějaké rostlinné vzorky a určit je s pomocí Klíče doma.
Krom toho jsem si musel obouvat gumáky, protože v močále byla spousta vody a bahna. Jestliže jste tam zůstali stát na jakémkoliv místě, smáčli jste pod gumáky rašeliník a voda, která se z něj uvolnila, zaplavila vaše holiny po kotníky či víc. I když jsem měl holiny, často jsem se stejně vracel s mokrýma nohama v ponožkách.

Pozoroval jsem jiné návštěvníky rašeliniště poblíž Kvildy. Většinou si místo prohlédli, prošli se po dřevěném chodníku a vystoupili na rozhlednu. Ale dělali to bez zvláštního zájmu či nadšení. Podobali se robotům určeným zhlížet jednu atrakci za druhou. Vesměs tam přišli, aby viděli něco, co jim doporučila masmédia, jejich vlastní zájem v tom hrál nepatrnou roli. Viděl jsem tam cyklo rodiny s dětmi, matky s kočárky, lidi, jimž se to místo zdálo dost nudné, soudě z útržků jejich vět a chování v mém doslechu a dohledu. Inu, vsadil bych se, že mnozí z těch návštěvníků u močálu pomýšleli na nějaký stánek s rychlým občerstvením. Něco podobného tam zatím není. Kdo ví, možná, že příště ho tam najdu.

The Fig.14: A view of the bog from the end of the woody path. 

V minulosti člověk v močále poblíž Kvildy těžil rašelinu. Dnes močál těží výletníky, ale ve skutečnosti je to zase člověk.

České popisky k obrázkům:
1/ Kvilda za našimi zády.
2/ Boží muka v šumavské krajině.
3/ Cesta vedoucí k močálu.
4/ Terénní stanice.
5/ Dřevěná rozhledna.
6/ Dřevěný chodník v rašelinném močále.
7/ Tato rostlina je latinsky Vaccinium uliginosum.
8/ Štítek vás informuje o borovici Pinus x pseudopumilia.
9/ Rašeliník mezi spletí ostřice.
10/ Močál viděný z dřevěného chodníku.
11/ Dřevěný chodník.
12/ Dřevěná rozhledna.
13/ Pohled na rašeliniště z rozhledny.
14/ Pohled na močál z konce dřevěného chodníku.