Free Memories of Tenerife (On August, 2016)
Last Bathing in The Atlantic Ocean
It was on our last day of the stay at Tenerife. "I would like to take a last bathing in the Atlantic Ocean", I pronounced my wish aloud addressing it to my son in the last morning while we were smoking on the terrace of our pension. "Well, that´s not a bad idea, why not, we can undertake it", he replied.
The Fig.1: A view of the Playa Nea from the park. Tenerife, on August, 2016. Taken with my smart phone. Obr.1: Pohled na Playa Nea z parku. Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
We left the pension and took a taxi cab. Our taxi driver could not speak in English but, after our rich experiences with the local taxi drivers, we expected nothing like that. "Playa Neya", Robert said to him only. He seemed to understand but he was not sure of it. He needed to resolve himself. Robert showed him the destination on the display of his smart phone. Our man behind his wheel was satisfied and his taxi cab started driving to our goal.
The beach Neya was not too far behind the city but it found itself on its opposite side than the beaches were where my Canon caught the sandy illness. Though the way to Playa Neya did not seem to take too much time it was just on the contrary. First the taxi cab was running the main highway fast but the highway led high above the sea and when we were right above the beach the driver had to take a turn to the left and to start going a near, steep and winding road down very slowly and carefully.
There were many hotels at the direction to the inland, some of them climbing up to steep slopes up to the boundary where vertical cliffs were rising up like huge natural walls.
When we explored the local port we came back to the park. We sat on a bench. We lighted cigarettes and I asked: "What about the bathing?" "I am going to stay here. I will be listening to an audio book and you can go to the beach". Obviously he did not care of any bathing.
To find a free place on the beach was no problem. Only on the beach I could see that its surface was not covered with a fine black sand. Instead of that it consisted of coarse diminutive stones and pebbles. I displayed my towel on the rough surface, I put my clothes off and when I put my swimming trunks on under a cover of my T-shirt not to scandalize some of surrounding glances I succumbed to the hot sunshine lying on my back.
I was lying with my eyes closed and I was enjoying the last delicious and careless moments at the sea. But to fry my body in the sunshine with no motion for a longer time was not my cup of tea. So I sat up and I began to look around the surroundings. I saw a lonely woman in her middle age alternating her positions under the Helios fire cart. Her private islet in front of me was at a distance of several meters. I could not see the coastline from my place because the back section of the beach where I was lying or sitting was at the higher flat level than its front section closer to the sea. The woman occupied just the edge of the higher section with a good view of the coast. There was a short slope or a loose stair under the transition going down to the sea. A time later the woman folded her things up and left the beach. Then my blinking eyes recorded a nice young woman sitting on her towel on the edge but she was more to my right side and more distant from me than the previous ordinary woman. Since the moment I noticed her my eyes did not cease turning to her slim body with naked little tits. She was sitting with her back to me but from time to time her body took the right position and my eyes could rest on the sweet buds. Since the moment I saw her nobody else on the Playa Nea existed to me. Of course, my observation was quite unnoticeable and discreet. You see I have been no peeper. Maybe the graceful young woman woke an innocent poet in my brain and he was falling in love with her immediately without she was guessing anything like that.
Refreshed well after my second bathing I put myself on my back and again I exposed my wet body to the Sun. But suddenly I heard Robert´s calls. I turned my head in the direction of his voice and I saw Robert standing on the top of the stairs on the edge of the park. "Zdenku, hurry up! A bus will be here for a while! We can´t be afford to miss it! There are no taxi cabs here. And next bus will come after several hours".
The Fig.7: The Playa Nea, a woody way to the sea. Tenerife, on August, 2016. Taken with my smart phone. Obr. Playa Nea, dřevěná cesta k moři. Tenerife, srpen, 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
What could I do? I put my clothes on, I took my things and I was rushing for Robert to the park. He was not there already. The way from the park to the bus stop took a moment. With an exception for two boys with skateboards there was nobody at the bus stop. Smoking we were waiting for the bus but it did not come. I could observe as salt film is forming on my skin and my hair was dry again but no bus on the horizon in the sunny and sleepy afternoon. Either the bus schedule was bad or we did not understand it. Then a taxi cab appeared and it was free and it stopped when Robert gave a sign to his driver.
The Czech Version
Volné vzpomínky na Tenerife (srpen, 2016)
Poslední koupání v Atlantiku
The Fig.9: In the park behind the Playa Nea. Tenerife, on August, 2016. Taken with my smart phone. Obr.9: V parku za Playa Nea. Tenerife, srpen, 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Byl poslední den pobytu na Tenerife. "Rád bych se naposledy vykoupal v Atlantiku", vyslovil jsem nahlas své přání a adresoval ho synovi onoho posledního rána, zatímco jsme pokuřovali na terase penzionu. "No, špatný nápad to není, proč ne, můžeme to podniknout", opáčil.
The Fig.10: A view of hotels from the park. Tenerife, on August, 2016. Taken with my smart phone. Obr.10: Pohled na hotely z parku. Tenerife, srpen, 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Pláž Nea nebyla moc daleko za městem, ale nacházela se na opačné straně než pláže, kde můj Canon chytil tu písečnou nemoc. Třebaže se zdálo, že cesta na Playa Nea moc času nezabere, bylo to naopak. Zpočátku taxík uháněl po hlavní dálnici rychle, avšak dálnice vedla vysoko nad mořem, a když jsme byli přímo nad pláží, musel řidič odbočit vlevo a začít velmi pomalu a opatrně sjíždět úzkou, strmou a velmi klikatou silnici.
Jak jsme mohli vidět, Playa Nea byla typem černých pláží. Kráčeli jsme podél betonové bariéry oddělující pláž od chodníku. Slunce na modré obloze vysílalo paprsky na naše nepokryté hlavy. Pláž nebyla přelidněná ani úplně prázdná. Pomalu jsme došli ke schodišti, které stoupalo do parku s ozdobnými keři a stromy a také s dětským koutkem. Po chvíli jsme v procházce pokračovali. Opustili jsme park a po projití kol autobusové zastávky jsme dále směřovali k místnímu malému a vnitřnímu přístavišti, kde ve spořádaných řadách kotvila spousta rozmanitých člunů. Ve směru do vnitrozemí bylo mnoho hotelů, některé z nich šplhaly strmými svahy až na hranici, kde se jako ohromné přirozené hradby tyčily kolmé srázy.
Když jsme prozkoumali místní přístav, vrátili jsme se do parku. Posadili jsme se na lavičku. Zapálili jsme si cigarety a já se optal: "Co to koupání?" "Já zůstanu tady. Budu poslouchat audio-knihu a ty můžeš jít na pláž". Očividně o koupání nestál.
Najít volné místo na pláži nebyl problém. Teprve na pláži jsem mohl vidět, že její povrch nepokrývá jemný černý písek. Namísto toho sestával z hrubých kamínků a oblázků. Rozestřel jsem si na hrubém povrchu ručník, svlékl jsem šaty, a když jsem si navlékl plavky pod příkrovem trika, abych nepohoršil některé z okolních letmých pohledů, oddal jsem se na znaku horkému slunci.
Koupal jsem se dvakrát. Přešel jsem k okraji vyšší části pláže a potom jsem sypkým svahem sešel k moři. Šel jsem bosky, a tudíž mé kroky na hrubém terénu byly vratké. Brodil jsem se mělkou mořskou vodou, až mi sotva dosahovala ke kolenům a zastavil se, abych horké tělo adaptoval na chladnější vodu postupně. Ale dříve než jsem mohl nabrat vodu do dlaní, přišla větší vlna a zaplavila mi tělo až po prsa. Byla to má první zkušenost se sinějším příbojem.
Znovu bezva osvěžen po druhém koupání položil jsem se na znak a opět vystavil mokré tělo slunci. Ale pojednou jsem uslyšel Robertova zvolání. Otočil jsem hlavu ve směru jeho hlasu a uviděl jsem Roberta, jak stojí na vrcholu schodiště na pokraji parku. "Zdenku, pohni! Za chvíli tu bude autobus! Nemůžem si ho dovolit zmeškat! Tady žádné taxíky nejsou. A další bus přijede po několika hodinách!"
The Fig.16: A last view of the Playa Nea. Tenerife, on August, 2016. Taken with my smart phone. Obr.16: Poslední pohled na Playa Nea. Tenerife, srpen, 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
Co jsem mohl dělat? Oblékl jsem se, vzal si věci a uháněl za Robertem do parku. Už tam nebyl. Cesta z parku k zastávce busu zabrala chvilku. Až na dva kluky s pojízdnými prkny na zastávce nikdo nebyl. Pokuřovali jsme a čekali na bus, ale nepřijížděl. Pozoroval jsem, jak se mi na pokožce tvoří slaný film a vlasy už jsem měl opět suché, avšak žádný bus na obzoru v tom slunečném a ospalém odpoledni. Buď byl jízdní řád špatný nebo jsme ho nepochopili. Pak se zjevil taxík a byl volný, a když dal Robert řidiči znamení, zastavil.
Žádné komentáře:
Okomentovat