Tenerife in My Memories
On The Sea Waves (II)
Our touristic group changed the previous one in the boat. Me and Robert did not sat together. I entered the board later than him and the sit next to him was occupied by somebody else already. I had to take a sit closer to the stern.
As soon as our group occupied its sits the low motor boat started its engine and slowly it began to operate from the inner harbor. As we were leaving the channel 9 we were passing by a group of young kayakers as you can see on my picture. They were returning to the harbor. There were the gigantic cliffs of the coast in front of our boat´s nose and therefore the boat turned it to the left behind the gate. It ceased turning to the left till its nose pointed to the wide sea. Then the captain, steerer and guider in one person sitting in his lifted cabin on the rear triggered the engine at full turns and the boat started up fast to its goal somewhere at a distance of the dark blue and green mildly waving plain of the Atlantic ocean.
He had a good reason to do it because we found ourselves in the zone where some cetaceans liked to stay. Indeed, using a microphone the captain woke us to every sign of their presence. He did it both in English and in Spanish. I was a bad luck a bit because my sit was at the starboard and the first back fins began emerging from water at the larboard where my view was screened by my neighbour´s head and body as well as by figures sitting in front of me. My neighbour was a Germany man with his two children sitting on two sits before us. They were very noisy and they welcomed every emerged back fin with calls and shrieks, their bodies did not cease changing their positions thus making my attempts to see something or to take a sensational shot of the unique spectacle more difficult.
On our way from the coast to the whales and dolphins zone I tested my abilities to photograph and to take audio-video recordings by my smart phone on the boat in full operation. As you can see on my pictures from this phase of our sea trip my tests proved that I could manage it well. Unfortunately, the biggest problem turned to be the heads and bodies of my attendants blocking my view of the sea surface to the left. While the boat was skimming the sea surface fast with water sprays alongside its sides I had to hold my smart phone with my hands in a very firm way because otherwise the strong air resistance would have teared it out of my clasp and its new owner might have become some of the intelligent marine mammals.
I should not omit a remark of my inner man. It bore the tender rocking of the Atlantic ocean with no protests. The influence of rocking was hardly apparent when the boat was in operation. When it stopped its rising up and down on the sea waves became stronger but with no negative influences on my balance system both in the cerebellum and in the inner ear. At least I could concentrate on the fascinating creatures, on their observation and on some attempts to take a shot or two of them fully.
Staying at the whales and dolphins zone from time to time our captain removed the boat to a next place and he turned the engine off again. He always did it when observed animals disappeared. As soon as they submerged you could not be certain if they emerged in the same place of the sea surface. The most often I could see their back fins or parts of their backs. To see their heads or tails emerged above the surface was much rarer. I could see these phases of their motions in the sea element but I could not to photograph them. To my great regret my smaller cetaceans never jumped up out of the sea water. Neither they approached to our boat, they always kept their safety distance from us.
![]() |
The Fig.10: A ship on the horizon. Los Gigantes, Tenerife, on August 2016. Taken with my smart phone. Obr.10: Loď na obzoru. Los Gigantes, Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. |
I did not give it up to last moments. While the other tourists were sitting on their sits I was standing with the viewer of my smart phone aimed at the empty sea surface and recording it. But no cetacean emerged. Suddenly I heard our captain´s voice amplified by his microphone: "Sit down please, sit down please....." I realized that his command belonged to me and I sat myself obediently. Our whales and dolphins watching was over. We had to come back to the harbor because one hour lasting trip could not be prolonged.
There was yet one short stop in the course of our return to the harbor. The captain stopped his boat off the high rocky cliffs. There was a near stony platform with two or three small boats on it in front of us. The platform was closed between the steep and tall cliffs. A near pass was climbing up above the platform and it was disappearing higher in the rocks. The captain told us that this small platform with boats belonged to Masca the settlement laying out of our sights higher above our heads. As my fateful readers have already known an hour or two later we arrived at Masca by a taxi cab on our way to the Oldest Dragon Tree.
Well, with vertical rocky walls falling down to the sea at the larboard and with the wide sea at the starboard slowly our boat was coming back to the harbor. Look at several photos I took in the last phase of our return.
The Czech Version
Tenerife v mých vzpomínkách
Na mořských vlnách (II)
Naše turistická skupina vystřídala v člunu předešlou. Neseděli jsme s Robertem pohromadě. Vstoupil jsem na palubu později než on a místo vedle něj už obsadil někdo jiný. Musel jsem se usadit blíže zádi.
Jakmile naše skupina zaujala svá místa, nízký motorový člun nastartoval motor a zvolna počal manévrovat z vnitřního přístavu. Jak jsme opouštěli kanál č.9, míjeli jsme skupinu mladých kajakářů, jak můžete vidět na mém obrázku. Vraceli se do přístavu. Před přídí našeho člunu byly gigantické útesy pobřeží, a proto ji člun stočil za propustí doleva. Neustával se stáčet vlevo, dokud příď nemířila na širé moře. Pak kapitán, kormidelník a průvodce v jedné osobě, jenž seděl ve vyvýšené kabině na zádi, spustil motor na plné obrátky a člun rychle vyrazil ke svému cíli kdesi v dálce tmavo modrozelené mírně se vlnící pláně Atlantiku.
Moře bylo laskavé a mírumilovné, člun nemusel překonávat žádné velké vlny. Hornaté pobřeží za zádí člunu se zmenšovalo. Byl jsem zvědavý, jestli zmizí úplně, ale po chvíli člun změnil směr stáčeje levobok souběžně s nyní vzdálenou rozmazanou pobřežní linií pořád na dohled a kapitán vypnul motor.
Měl k tomu dobrý důvod, protože jsme se ocitli v zóně, v níž se někteří kytovci s oblibou zdržují. Ostatně, kapitán nás pomocí mikrofonu upozorňoval na každou známku jejich přítomnosti. Dělal to anglicky i španělsky. Měl jsem trochu smůlu, protože moje sedadlo bylo na pravoboku a první hřbetní ploutve se začaly vynořovat z vody na levoboku, kde můj výhled clonila sousedova hlava a tělo a také postavy sedící přede mnou. Soused byl Němec se dvěma dětmi, které seděly na dvou sedadlech před námi. Byli velmi hluční a každou vynořenou hřbetní ploutev vítali výkřiky a jekotem, jejich těla neustávala měnit pozice, čímž mi více znesnadňovala něco vidět či udělat nějaký senzační záběr té jedinečné podívané.
Cestou od pobřeží k zóně velryb a delfínů jsem testoval své schopnosti fotit a pořizovat audio-video záznamy svým chytrým mobilem na člunu za plného provozu. Jak můžete vidět na mých fotkách z této fáze našeho výletu po moři, testy prokázaly, že to dokážu zvládnout dobře. Bohužel se ukázalo, že největším problémem jsou hlavy a těla mých společníků blokujících mi výhled na mořskou hladinu.
Zatímco člun rychle klouzal po mořské hladině s vodními sprškami podél boků, musel jsem chytrý mobil držet v rukách velice pevně, protože jinak by mi ho silný odpor vzduchu býval vyrval ze sevření a jeho novým majitelem by se možná býval stal některý z těch inteligentních mořských savců.
Neměl bych pominout poznámku o mém žaludku. Něžné kolébání Atlantiku snášel bez problémů. Když byl člun v chodu, vliv kolébání byl sotva patrný. Když zastavil, jeho vzdouvání a klesání na vlnách zesílilo, ale bez negativních vlivů na můj rovnovážný systém v mozečku i ve vnitřním uchu. Aspoň jsem se mohl plně koncentrovat na ty fascinující tvory, na jejich pozorování a na nějaké pokusy pořídit jejich pár obrázků.
Moje snaha je nafotit byla maximální. Bohužel, nejlepší okamžiky trvaly chvilku. Ti kytovci na mé focení nečekali. Dříve než jsem našel dobrý průhled mezi hlavami mých společníků, buď se potopili nebo ukazovali nad hladinou jenom hřbet či ploutev. Pokoušel jsem se je zachytit lépe pomocí audio/video záznamu. Když jsem měl výhled volný a mohl jsem zaměřit foťák chytrého mobilu na mořskou hladinu, tehdy jsem kliknul na audio/video režim a neustával jsem nahrávat prázdnou mořskou hladinu. Doufal jsem, že čím déle budu prázdnou mořskou hladinu nahrávat, tím vyšší pravděpodobnost bude zachytit kytovce při prvním vynoření s možností získat lepší snímky jejich těl nad mořem. Bohužel se tento předpoklad ukázal chybným. Tahle past nesklapla. Nezískal jsem žádné fotky skákajících delfínů, žádné snímky jejich kolmých vynoření, žádné obrázky větších částí jejich těl nad mořskou vodou.
Nevzdával jsem to do posledních chvil. Zatímco ostatní turisté seděli na svých místech, stál jsem s hledáčkem chytrého mobilu zaměřeným na prázdnou mořskou hladinu a nahrával jsem ji. Avšak žádný kyovec se nevynořil. Pojednou jsem zaslechl hlas našeho kapitána zesílený mikrofonem: "Posaďte se prosím, posaďte se prosím......." Uvědomil jsem si, že jeho povel patří mně a poslušně jsem se usadil. Naše pozorování velryb a delfínů skončilo. Museli jsme se vrátit do přístavu, neboť hodinový výlet po moři se prodlužovat nedal.
Během návratu do přístavu došlo ještě na jednu zastávku. Kapitán zastavil člun opodál vysokých skalnatých útesů. Před námi byla úzká kamenitá plošina s pár čluny. Plošina byla sevřena mezi strmými a vysokými srázy. Vzhůru nad plošinou se šplhal úzký průsmyk a výše ve skalách mizel. Kapitán nám vyprávěl, že plošina s čluny patří osadě Masca, jež leží mimo náš dohled nad námi. Jak moji věrní čtenáři už vědí, o hodinu či dvě později jsme dorazili do osady Masca taxíkem na cestě k Nejstaršímu Dračinci.
Při svislých skalnatých stěnách spadajících do moře na levoboku a s širým mořem na pravoboku se náš člun zvolna vracel do přístavu. Podívejte se na několik obrázků, které jsem pořídil v poslední fázi našeho návratu.
Žádné komentáře:
Okomentovat