The Fly to Catania, Sicily, from Prague, Czech Republic,
The way to Our Rented House and
On My Visit to
The Oldest Spanish Chestnut (Castanea sativa) in The World
The fly to Catania from Prague took about two hours. Me and my three attendants could stay at Catania for ten days (from 9.20. 2017 to 10.1. 2017). We had a perfect background there. We took a rented car immediately next to the Catania´s airport and Vendy behind its wheel started driving to the place where our rented house stood. To find the house was not so easy. In the end and thanks to the GPS we found the right ways from the highway leading to our goal. In the last phase of our way to our accommodation the rented Jeep drove a near field path lined with garbage, high growths of reeds screening any views around including various weedy plants (I could see a lot of plants of Riccinus communis from the car windows to mean some example). We began to understand that the place of our accommodation found itself quite out of the city. For a longer time of the drive through the bare terrain we went to a gate with a panel at last. We could read Primasole Beach on it.
It confirmed that we were heading for our destination but the gate was closed. There was a ruined small house to the left from the gate but nobody in it or in its surroundings. Using his smart phone my son called the woman renting the accommodation for us. A moment later the gate began pushing to the left side automatically. Vendy could go into the areal of Primasole Beach with the car and the gate closed behind it again. The owner of our transient home wanted us to wait for her for a while. Really, we waited a moment only. Soon we could see a black car approaching to our car. We all got out of cars and said halo to each other. Then the woman said to us to follow her and she got in her car, she turned it back to the areal and then she started going to the inside of the areal slowly.
Our car followed her one. Several minutes later her car stopped before a gate of a house in the very end of a near broken asphalt road. Further the road changed in a field path losing in a lower vegetation cover.
Well, in its own way we could state that we found ourselves in the end of the world. The Primasole Beach was a settlement of many fenced lots mostly with ruined and unoccupied houses.
I got the information of the oldest tree from the Wikipedia in the time before my fly to Sicily. I searched for various interesting plants growing in this largest island of The Mediterranean Sea to know in advance what I could see there from the point of botany. The source presented the tree as a chestnut with no name in Latin. Photos accompanying the contribution were unclear. All this led to my original mistake. I thought they wrote about The horse-chestnut (Aesculus hippocastanum) and I though it till my real meeting with the tree during my stay at Catania, Sicily.
The trip for the oldest "chestnut" in the world was done in the second half of our stay at the Primasole Beach area. Do not find any chronology in my narration on Sicily. I choose my topics as I wont but gradually as I will add more and more contributions you should get a whole picture of my experiences and impressions received in the course of ten days I spent in Sicily.
The rented Jeep covered the distance between our transient home and the place where the tree could grow in about one hour and several minutes. The car driven by Vendy had to overcome some 76 km to reach the Etna´s foot and then the car had to go its eastern slope up to the level of 700 m above the sea (this area is about 8 km distant from the volcano´s main crater).
The climb up included near slanted asphalt roads with a lot of turns and a serial of small settlements or villages. Mostly they appeared to be neater than the urban parts of Catania at the sea level. As if they wonted nothing to do with them. As we were going through a settlement for a short while my look caught several wolf like dogs going down to the road´s margin. Now I am not sure of if they had some master or not but I saw a similar sort of dogs for more times in more places of the island. Often they were wild and wandering, searching for something to eat and some of them seemed to be starving and ill.
First we missed the oldest "chestnut". Venda stopped the car in a place higher a bit than the tree grew and together with my son studied the GPS coordinates. We were standing next to a remote road and its surroundings was covered with a rare wood. In fact, to see a continuous forest in Sicily is a great rarity. No man, no human buildings in our sight in the place. We left the car and took a pause for a cigarette. I noticed that a part of the wood was fenced. I could see a mixed composition of the wood with a dominant presentation of the Spanish chestnut (Castanea sativa) in fruit. Really it turned out that we were higher than the Oldest. We had to go back to the lower level.
On the back way to the Oldest tree at the lower level we did two stops. The first stop was next to the better and wider road than the previous was. We were attracted with its surrounding terrain, an open black wavy lava field with sporadic vegetation islets. I photographed the strange countryside in a slope of Etna the famous volcano as well as some plants unknown to me.
The second stop was in a settlement again. We thought we were in the place already because there was a gigantic specimen of a tree growing next to and above the level of a near road but it was behind a fence. In that time I still expected the Oldest to be the horse-chestnut (Aesculus hippocastanum) but this tree was the Spanish chestnut (Castanea sativa) in fruit again. There were some info panels near to the old tree and one of them informed us that the right tree found itself not so far away under us.
Well, we continued in going down and a while later we saw a parking lot to our right side. Vendy turned the car to it, found a place and stopped. There was a path climbing a mild slope up above the parking lot. First we walked over a short bridge at its foot. A stream was flowing under it. Then we started climbing the mild slope up through a park like surroundings including some attractions for children. Within a moment we reached a mild slanted platform where The Oldest stood. To touch its trunks was impossible because it was separated from visitors by a lower circular fence. We could read on a panel that any tight contact with the tree was prohibited. You could bypass it alongside the fence in a circle. To take a whole portrait of it was not easy because of its wide dimensions. The Oldest had not one trunk but several ones. It formed a semicircle of separated trunks of which crowns interconnected each other. This fact awoke my skepticism if The Oldest was one tree really.
Naturally, as soon as we came to the tree immediately I could see that my original idea of the horse-chestnut (Aesculus hippocastanum), of my right chestnut, was wrong. The Oldest belonged to the species of the Spanish chestnut (Castanea sativa) as the same way as all the previous specimens we had met in the course of our search for The Oldest "chestnut" in the world. In a similar way The Oldest was in fruit, too and unlike the horse-chestnut (Aesculus hippocastanum) fruits its fruits were tasty to a man as so called "baked chestnuts".
There is no chestnut as a chestnut! While The Spanish chestnut is placed by botanists into Fagaceae the family The horse-chestnut falls into a different group, into Hippocastanaceae the family. The former is a close relative to the beech (Fagus the genus) whether the latter forms its own family with one genus (Aesculus) and its several species.
The Oldest Spanish chestnut has formed, due to the semicircular position of its trunks, a roofed room under its crowns. A myth presented on panels nearby the Oldest tells us that a Queen with her one hundred knights found an asylum under its canopy when they were surprised with an horrible storm and raining in a very deep past of the island. And together with them their horses, too! I saw the room under the Oldest´s canopy and hardly I could imagine such a situation. I would admit an idea of the Queen on her horse and ten riders maximally. The separate trunks remain to be a mystery to me. Nowhere around the Oldest was any explanation to this phenomenon on info panels. Could all the separated trunks grow up from one root system? Have any genetics studies been realized? If I did not have any information of the tree prior to my visit then I would think it to be several trees growing together. I would never say: This is one tree.
Of course there is a possibility of side roots. They could give birth to next trunks. Well then, are all the separate trunks the same ages? Or which of them is the oldest? Which of them is the base to the others?
Well, though I am drowning in many doubts I do not wont to diminish the Oldest´s importance from the point of a touristic attraction to a small village where it has still been prosperous. Every attraction needs a myth, an exaggeration or an overestimation. By this way an interest increases.
The place with the Oldest finds itself not so far away above the parking lot. Further above the living tree monument houses end up and you can see a wavy lava terrain climbing up to the distant top crater of Etna the volcano. While we were staying at the tree monument other people were passing by it. Some were stopping for a while to examine the Oldest and then they continued to climb the slope up to the higher levels of barren lava hills. The Oldest was a side attraction of their trip to the higher levels of the Etna´s slope. Some tourists were passing the place with The Oldest without any attention.
While I was bypassing the whole circular fence around the Oldest and I was photographing its various sections at the closer views, my son with our two attendants launched my Flying Tarantula into the air. I gave this name to my drone. It took some video recordings of The Oldest and its surroundings from above. In the mean time I have not inserted this material in this post. But the drone´s recording of The tree monument has been a more fantastic document of my personal visit of The Oldest Spanish chestnut in the world in my private archive.
Additional remarks:
On the Fig.15,16 and 17 is Genista aetnensis of Fabaceae the family, the endemic species for Sardinia and Sicily. I thank Adam Majer for this determination.On the Fig.8,9,10 and 11 is Centranthus ruber of Caprifoliaceae the family. I thank Adam Majer for his help.
The Czech Version
Let do Catanie na Sicílii z Prahy v České republice,
Cesta k našemu pronajatému domu a
O mé návštěvě
nejstaršího kaštanovníku setého (Castanea sativa) na světě
Let do Catanie z Prahy trval asi dvě hodiny. Já a moji tři společníci jsme měli pobýt v Catanii deset dní (od 20.9. 2017 do 1.10. 2017). Měli jsme tam dokonalé zázemí. Vyzvedli jsme si pronajaté auto hned vedle catanského letiště a Venda za volantem se rozjel k místu, kde stál náš pronajatý dům. Najít dům nebylo tak snadné. Nakonec a díky GPS systému jsme našli správné cesty z dálnice vedoucí k našemu cíli. V poslední fázi cesty k ubytování projížděl pronajatý džíp úzkou polní cestou lemovanou odpadky, vysokými rákosovými porosty clonícími výhledy kolem včetně různých plevelných rostlin (mohl jsem vidět spousty rostlin skočce obecného (Riccinus communis), abych zmínil nějaký příklad). Začínali jsme chápat, že místo ubytování se nachází zcela mimo město. Po delší době jízdy pustým terénem jsme konečně dojeli k bráně s tabulí. Mohli jsme na ní číst Primasole Beach. Potvrzovalo to, že směřujeme k naší destinaci, ale brána byla zavřená. Vlevo od brány byl poničený domek, ale nikdo v něm ani v jeho okolí. Syn zavolal ženě, která pro nás pronajímala ubytování. O chvíli později se brána začala automaticky odsouvat vlevo. Venda mohl s autem zajet do areálu Primasole Beach a brána se za ním opět zavřela. Majitelka našeho dočasného domova chtěla, abychom na ni chvíli počkali. Čekali jsme opravdu jen chvíli. Brzy jsme spatřili černý vůz, který se blížil k našemu autu. Všichni jsme vystoupili a navzájem se pozdravili. Pak nám žena řekla, abychom jeli za ní a nasedla do auta, obrátila ho a rozjela se zvolna do nitra areálu. Naše auto ji následovalo. Po několika minutách její auto zastavilo před bránou domu na samém konci úzké rozbité asfaltky. Dál asfaltka přecházela v polní pěšinu, která se ztrácela v nižším vegetačním krytu.
Svým způsobem jsme mohli konstatovat, že jsme se ocitli na konci světa. Primasole Beach byla osada o mnoha oplocených pozemcích převážně s poničenými a neobydlenými domy.
Informaci o nejstarším stromě jsem získal z Wikipedie v době před odletem na Sicílii. Pátral jsem po různých zajímavých rostlinách, jež rostou na tomto největším ostrově Středozemního moře, abych předem věděl, co bych tam mohl vidět z botanického hlediska. Zdroj uváděl ten strom jako kaštan bez latinského jména. Snímky doprovázející příspěvek byly nejasné. Tohle všechno vedlo k mému původnímu omylu. Myslel jsem, že píší o jírovci maďalu (Aesculus hippocastanum) a myslel jsem si to až do skutečného setkání s tímto stromem během mého pobytu v Catanii na Sicílii.
Výlet za nejstarším "kaštanem" na světě se uskutečnil ve druhé půli našeho pobytu v areálu Primasole Beach. V mém vyprávění o Sicílii žádnou chronologii nehledejte. Vybírám si témata, jak chci, ale postupně, jak budu přidávat další a další příspěvky, měli byste dostat celkový obrázek o mých zážitcích a dojmech získaných během deseti dní, které jsem na Sicílii strávil.
Pronajatý džíp urazil vzdálenost mezi naším dočasným domovem a místem, kde měl strom růst, asi za hodinu a několik minut. Vůz řízený Vendou musel překonat nějakých 76 km, aby dosáhl úpatí Etny a poté muselo auto vyšplhat po jejím východním svahu do úrovně 700 m nad mořem (tato oblast je vzdálena od hlavního kráteru vulkánu asi 8 km).
Stoupání zahrnovalo úzké svažité asfaltky se spoustou zatáček a řadou malých osad nebo vesniček. Povětšinou se zdálo, že jsou úhlednější než městské části Catanie na úrovni moře. Jako by s nimi nechtěly mít nic společného. Při projíždění jednou osadou můj pohled nakrátko zachytil několik psů podobných vlku, kteří zrovna scházeli k okraji silnice. Teď si nejsem jistý, jestli měli či neměli nějakého pána, ale podobnou sortu psů jsem viděl na dalších místech ostrova vícekrát. Často byli divocí a toulaví, pátrali po něčem k snědku a zdálo se, že někteří z nich jsou hladoví a nemocní.
Napoprvé jsme nejstarší "kaštan" minuli. Venda zastavil auto na místě trochu výš, než strom roste a spolu se synem studovali GPS souřadnice. Stáli jsme vedle odlehlé silnice a její okolí porůstal vzácný les. Ve skutečnosti je spatření souvislého lesa na Sicílii veliká vzácnost. Na tom místě žádný člověk, žádné lidské stavby. Opustili jsme auto a dali si pauzu na cigaretu. Všiml jsem si, že část lesa byla oplocená. Mohl jsem vidět smíšenou skladbu lesa s dominantní přítomností kaštanovníku setého (Castanea sativa) v plodu. Skutečně se ukázalo, že jsme výš než Nejstarší. Museli jsme se vrátit na nižší úroveň.
Cestou zpět k Nejstaršímu v nižší úrovni jsme zastavovali dvakrát. První zastávka byla vedle lepší a širší silnice než byla předchozí. Upoutal nás okolní terén, otevřené černé zvlněné lávové pole se sporadickými ostrůvky vegetace. Fotil jsem tu zvláštní krajinu ve svahu vulkánu Etny a také mně neznámé rostliny.
Druhá zastávka byla zase v jedné osadě. Už jsme mysleli, že jsme na místě, protože vedle a nad úrovní úzké silnice rostl obří exemplář stromu, ale byl za plotem. Tehdy jsem pořád očekával, že Nejstarší bude jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), ale strom byl kaštanovník setý (Castanea sativa) opět v plodu. Poblíž starého stromu byly nějaké info tabule a jedna z nich nás informovala, že ten správný strom se nachází nedaleko pod námi.
Takže jsme pokračovali ve sjíždění a o chvíli později jsme uviděli po pravé straně parkoviště. Venda k němu zahnul, vyhledal místo a zastavil. Nad parkovištěm byla cesta, která stoupala do mírného svahu. Nejdřív jsme přešli most u jeho úpatí. Pod ním tekl potok. Pak jsme se pustili do stoupání parkovým prostředím včetně dětských atrakcí. Během chvíle jsme dosáhli mírně kosé plošiny, kde stál Nejstarší. Dotknout se jeho kmenů nebylo možné, protože ho od návštěvníků odděloval nízký kruhový plot. Na tabuli jsme mohli číst, že jakýkoliv těsný kontakt se stromem je zakázaný. Mohli jste si ho obcházet podél plotu v kruhu. Pořídit jeho celkový portrét nebylo snadné, kvůli jeho širokým rozměrům. Nejstarší neměl jeden kmen, ale několik. Tento fakt probudil mou pochybovačnost, jestli je Nejstarší opravdu jeden strom. Vytvářel půlkruh samostatných kmenů, jejichž koruny se vzájemně proplétaly.
Přirozeně, jakmile jsme ke stromu přišli, ihned jsem poznal, že moje původní představa o jírovci maďalu (A. hippocastanum), o mém pravém kaštanu, je chybná. Nejstarší patřil ke druhu kaštanovníku setého (C. sativa) stejně jako všechny předchozí exempláře, které jsme potkali během hledání nejstaršího "kaštanu" na světě. Podobně byl i Nejstarší v plodu a na rozdíl od plodů jírovce maďalu (A. hippocastanum) jeho plody člověku chutnají jako tzv. "pečené kaštany".
Není kaštan jako kaštan! Zatímco kaštanovník setý (C. sativa) řadí botanici do čeledi bukovitých (Fagaceae), jírovec maďal (A. hippocastanum) spadá do odlišné skupiny, do čeledi jírovcovitých (Hippocastanaceae). První je blízce příbuzný buku (rod Fagus), kdežto druhý tvoří vlastní čeleď s jedním rodem (rod Aesculus) a jeho několika druhy.
Nejstarší kaštanovník tvoří, díky polokruhovému postavení svých kmenů, zastřešený prostor pod svými korunami. Pověst uvedená na tabulích opodál Nejstaršího nám vypráví, že jakási královna se stovkou svých rytířů nalezla útočiště, pod jeho klenbou, když je překvapila strašlivá bouře a déšť ve velmi hluboké ostrovní minulosti. A spolu s nimi i jejich koně! Prostor pod klenbou Nejstaršího jsem viděl a sotva jsem si takovou situaci uměl představit. Maximálně bych připustil představu královny na koni s deseti jezdci. Ty samostatné kmeny pro mne zůstávají záhadou. Nikde kolem Nejstaršího nebylo k tomuhle úkazu žádné vysvětlení. Mohly všechny kmeny vyrůst z jednoho kořenového systému? Byly uskutečněny nějaké genetické studie? Kdybych před svou návštěvou neměl o stromu žádné informace, považoval bych ho za několik stromů rostoucích pohromadě. Nikdy bych neřekl: Tohle je jeden strom. Který z nich je základem pro ostatní?
Podle expertů by mohl být strom starý 3000 - 4000 let. Taková dlouhá existence v jednom ze svahů sopky Etny mi připadá neuvěřitelná, vezmeme-li v úvahu její mnohé ničivé erupce v průběhu této dlouhé historie.
I když se utápím v pochybnostech, nechci význam Nejstaršího snižovat z hlediska turistické atraktivity pro malou vísku, kde se mu nadále dobře daří. Každá atrakce potřebuje nějakou báji, nadsázku nebo nadhodnocení. Tak se zvyšuje zájem.
Místo s Nejstarším se nacházelo nedaleko nad parkovištěm. Dále nad živoucím památným stromem domy končily a mohli jste vidět zvlněný lávový terén stoupající ke vzdálenému vrcholovému kráteru sopky Etny. Zatímco my jsme zůstávali u stromového monumentu, procházeli kol něj jiní lidé. Někteří se na chvíli zastavovali, aby si Nejstaršího prohlédli a pak dál stoupali svahem do vyšších úrovní pustých lávových pahorků. Nejstarší byl vedlejší atrakcí jejich výletu do vyšších úrovní svahu Etny. Někteří turisté procházeli kol místa s Nejstarším bez povšimnutí.
Zatímco jsem celý plot kolem Nejstaršího obcházel a fotil jeho různé části v bližších pohledech, syn s našimi dvěma společníky vypustil do vzduchu mou Létající Tarantuli. Tak jsem pojmenoval svého drona. Pořídil shora videozáznamy Nejstaršího a jeho okolí. Prozatím tento materiál do postu nevkládám. Ale dronův záznam stromového památníku je dalším fantastickým dokumentem mé osobní návštěvy nejstaršího kaštanovníku na světě v mém soukromém archivu.
Dodatečné poznámky:
Na obr. 15, 16 a 17 je zachycena kručinka etenská (Genista eatnensis) z čeledi bobovitých (Fabaceae). Jde o endemit Sardínie a Sicílie. Za určení děkuji Adamovi Majerovi.
Na obr.8,9,10 a 11 je mavuň červená (Centranthus rubra) z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae), popř. kozlíkovitých (Valerianaceae). Za pomoc děkuji Adamovi Majerovi.
Na obr. 15, 16 a 17 je zachycena kručinka etenská (Genista eatnensis) z čeledi bobovitých (Fabaceae). Jde o endemit Sardínie a Sicílie. Za určení děkuji Adamovi Majerovi.
Na obr.8,9,10 a 11 je mavuň červená (Centranthus rubra) z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae), popř. kozlíkovitých (Valerianaceae). Za pomoc děkuji Adamovi Majerovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat