The English Version

Twenty Days in The Paradise (I)

The Fig.1: Before Ch. de Gaulle Airport at Paris. The first place where we could take a
cigarette after the overfly from Prague lasting for about one hour and forty minutes. Taken
with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.1: Před letištěm Ch. de Gaulla u Paříže. První místo, kde jsme si mohli dát cigaretu po
přeletu z Prahy, který trval asi hodinu a čtyřicet minut. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018. 

It´s a Long Flay to Reunion the Island

The Fig.2: A moment later we removed to an opposite side of the outer zone of the airport and
this place serviced as our smoking area till the evening hours when the time of checking was
beginning. Because we came from Prague early in the morning we had to spent all day
long in both outer and inner rooms of this gigantic airport. Taken with my smart phone. On
January the 9-th 2018.
Obr.2: O chvíli později jsme se přemístili na opačnou stranu vnější zóny letiště a toto místo
nám sloužilo jako kuřácká oblast až do večerních hodin, kdy začal čas kontroly. Protože jsme
z Prahy přiletěli časně ráno, museli jsme trávit celý dlouhý den ve nějších i vnitřních prostorách
tohoto gigantického letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Well, the idea to visit this tropical island lost in the Indian ocean between Madagascar and Mauritius was surprising and fantastic to me. Robert my son and Venda our friend were its authors. And they were willing to take their fathers with them, i.e. me and Venda´s father. So that our expedition consisted of four men. It was in the beginning of January 2018. The fly was established on January the 9-th early in the morning. By the Internet my son managed to book fly tickets and to rent an apartment as well as a car in the island in advance.

The Fig.3: While we were smoking we could observe an immediate surroundings of the
airport. A concrete jungle and a busy traffic between two wings of the airport. Taken with
my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.3: Při kouření jsme mohli pozorovat bezprostřední okolí letiště. Betonovou džungli a
rušnou dopravu mezi dvěma křídly letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

We had to undertake two overflies. The first was from V. Havel´s airport in Prague, Czech republic to Ch. de Gaulle airport in Paris, France. This overfly was short lasting for one hour and forty minutes approximately. Then we had to spend many long hours within rooms of this airport because our other air plain started to Reunion at 21.00 P.M.. First we stayed in outer rooms of the airport and then we could step outdoor before it any time. This occasion was used by three of us, that is me, Karel (Venda´s father) and Robert to satisfy their smoking needs. Also we took some meal in a restaurant of the outer zone.
There was one small problem. Namely, somehow an officer in Prague did not understand our demand to send our baggage to Reunion the island by direct way. This way it happened we were forced to absolve this procedure once again in Paris.

The Fig.4: A next view of viaducts, underpasses and roads between wings of Ch. de Gaulle
Airport. Taken with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.4: Další pohled na nadjezdy, podjezdy a silnice mezi křídly Letiště Ch. de Gaulla.
Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018. 

A very long journey waited for us as we were after the first checking in the Prague airport and as you know very well at these times the smoker´s life has been much more difficult with all the anti smoke propaganda. During long time lasting stays at airports rooms (both outer and inner) I promised myself that I would describe in my blog what conditions were prepared for smokers in the airports where we had to wait for long hours. Now this occasion is here.
Well, the inner zone of the V. Havel´s airport in Prague has thought of smokers in a very economic way. Imagine yourself two late phone boxes connected together or two aquariums of this size. They are able to satisfy four smokers at one time. Passing people can see smoking individuals in this glassy boxes like fish in an aquarium. Air conditioner in the glassy box is not sufficient so that with four smokers in you are smoking your cigarette in the higher nicotine concentration than it would be in a free room. More, you can feel bad under continuous looks of outer observers and you must smoke quickly ´cause other smokers forming a front before this sophisticated invention. By its own way it is a transparent small gas chamber but it is a last chance for a smoker to take one or two fast cigarettes before than he or she gets in the air plain. Often you must be aware of the fact that the gas small  chamber can be far away from your gate. Running for a life might be very harmful to a smoker after his or her visit to this glassy box!

The Fig.5: A direct view of the opposite wing of the airport. Taken with my smart phone, on
January the 9-th 2018.
Obr.5: Přímý pohled na protější křídlo letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

As soon as the French checking in Ch. de Gaulle airport was over in the evening we found ourselves in the inner zone and again the first what a smoker was doing was his searching for any smoke area. We found two larger glassy boxes. There was a comfortable sitting before them where we took seats and our waiting for the air plain to Reunion changed in a pleasant matter with a chance to take a cigarette any time. There was a fast food shop nearby the sitting where Robert and Venda bought something to eat and to drink so we had all what we needed. There was the second and last phase of the fly to Reunion the island before us. It could last for all the night, about ten hours in total. And you can´t smoke in the air plain. No wonder then that we smokers were happy we could smoke in the course of our waiting lasting for about three hours in the inner zone of the airport. While we were smoking standing in some of the two glassy boxes Robert noticed free chairs standing out of them. Not to be forced to stand during his smoking he made used of the occasion and he took one chair in the inner room of the glassy box. Only after a while we saw a small poster glued to inner glassy side of the smoking box. It banned any chair in. But nobody came to order Robert to put the chair back out of the box. Maybe the chair has been in the box to smokers till now.

The Fig.6: A photo taken through large glassy panels of the part of the outer zone of the
airport where we spent a lot of time. It shows a narrow niche between a complex of
separate tracts planted with decorating plants. Taken with my smart phone. On January
the 9-th 2018.
Obr.6: Foto pořízené skrze velké skleněné tabule té části zevní letištní zóny, kde jsme strávili
spoustu času. Ukazuje úzkou niku mezi komplexem jednotlivých traktů osázenou okrasnými
rostlinami. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Our sons Robert and Venda flew to Reunion for the second time, they were there two or three years ago for the first time and they fell in love with it. Together with Mauritius the island forms so called Mascarens the archipelago. It is a part of France and then it is a far southern eastern tip of The EU. Reunion has been the most distant destination what I had have the chance to visit to so far. It was my first chance to see any real tropical part of the Earth. To an amateur naturalist of my nature it has been an extraordinary occasion! My regular readers have already known that somehow by accident I have become to be a collector of islands. Reunion has become to be the most valuable item in it. Its value in it has been comparable with the famous Blue Mauritius in a mind of every common philatelist to me.

The Fig.7: The restaurant where we took a breakfast. The outer zone of Ch. de Gaule
Airport. Taken with my smart phone. On January The 9-th 2018.
Obr.7: Restaurace, kde jsme posnídali. Vnější zóna Letiště Ch. de Gaulla. Pořízeno mým
chytrým mobilem. 9.1. 2018.

The endless night overfly from Paris via the Mediterranean Sea, via a large part of the Africa´s continent, via Madagascar the island as well as via a large field of the Indian Ocean about 700 km wide was realized by a titanic aircraft with two sections consisting of the first and the second class. We took our seats in the second class in the central line separated from side rows by near aisles. The room between our seats and the seats before us did not give much comfort to our feet. My feet are long and so I penetrated by my knees into a support of a seat before me very tightly in the course of the whole overfly. From time to time I could put my feet to the aisle but it was for a while only because somebody was passing through it continuously, whether a member of the aircraft crew or a passenger going to toilet. Most time of the long overfly I was trying to sleep but I was not successful in doing it. If something I managed to fall into short sleeping periods only. I could watch a main screen or a mini-screen on a back side of the seat in front of me where I could see an actual position of the aircraft during its overfly. But the more I watched this the longer the air journey seemed to be.
Of course, I could make my stay on the aircraft´s board more comfortable with various other ways. For example I could watch a movie, or I could listen to a music from my smart phone and at least but not last I could read one of my favorite books I took with myself, it was in my bag lying between my feet on the floor according to the aircraft´s instructions. But lights on the board were adjusted to the night regime and so I did not take a paperback edition of The Double Helix by J.D. Watson from the bag. The personal of the aircraft took care of their passengers including us very well. We had two meals during the fly. First it was a supper followed a breakfast served early in the morning over the Indian Ocean about hour or so before our landing on the island. When we got the breakfast I thought our long fly to be over within a short time but especially this flying phase seemed to be a never ending story to me. I looked forward to my first impressions after landing and, of course, my longing to take a cigarette after such a long fast was increasing too.
And then it came at last! Suddenly I could glanced through small windows in the aircraft´s sides from my seat in the central line something else than a darkness or a sky. As the aircraft was decreasing lower and lower first I could glanced at a blue water of the Indian Ocean and then I could see the land at last. A while later our Sky Titanic landed on a runway of the Roland Garros Airport smoothly. The long overfly was over and we were going to leave the aircraft.


The Czech Version

Dvacet dní v ráji (I)

The Fig.8: In the inner zone of the airport we had all what we needed to including two
exclusive smoking aquariums. There is one of them in detail taken from our sitting on this
photo. This aquarium had a poster banning a chair in installed well but we did not notice it
because first we used the another one and as you can see on the next photo the same poster
was glued to a glassy side of the second aquarium in a different way.
 Taken with my smart phone. On January the 9-th 2018.
Obr.8: Ve vnitřní zóně letiště jsme měli vše, co jsme potřebovali včetně dvou ekluzivních
kuřáckých akvárek. Na této fotce je jedna z nich detailně pořízena z našeho sezení. Tohle
akvárko mělo plakátek se zákazem židle uvnitř istalováno dobře, ale my si ho nevšimli,
protože jsme nejřív používali druhé, a jak můžete vidět na další fotce, stejný plakát byl
přilepen ke skleněné stěně druhého akvárka jinak. Pořízeno mým chytrým mobilem.
9.1. 2018.

Dlouho se letí na ostrov Reunion 

The Fig.9: Robert equipped the second smoking aquarium (to the left) with a chair. Only
then he noticed the ban on the poster facing to him from inside. Maybe the chair has been
staying inside of the smoking glassy box till now. Taken with my smart phone. On January
the 9-th 2018.
Obr.9: Robert vybavil druhé kuřácké akvárko (vlevo) židlí. Teprve poté si povšiml zákazu
na plakátu, který na něj hleděl zevnitř. Možná, že židle setrvává uvnitř kuřácké skleněné
krabice dodnes. Pořízeno mým chytrým mobilem. 9.1. 2018.

Nápad navštívit tento tropický ostrov ztracený v Indickém oceáně mezi Madagaskarem a Mauriciem byl pro mne překvapivý a fantastický. Jeho autory byli můj syn Robert a náš přítel Venda. A byli ochotní vzít s sebou své otce, tj. mne a Vendova otce. Takže naše expedice sestávala ze čtyř mužů. To bylo počátkem ledna 2018. Let byl stanoven na 9. leden časně ráno. Syn prostřednictvím Internetu zvládl zabukovat letenky a předem pronajmout naše apartmá jakož i auto na ostrově.

The Fig.10: No chair inside the poster saying to smokers. But it is glued to the glass from
inside so that you can see it from inside only. Simply said: Smoking permitted but if
you are standing or sitting on the floor only. Taken with my smart phone, on January the 9-th
2018.
Obr.10: Žádná židle uvnitř říká plakát kuřákům. Ale je přilepen zevnitř, takže si ho můžete
všimnout jenom zevnitř. Prostě řečeno: Kouření povoleno pouze, když stojíte nebo sedíte na
podlaze. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Museli jsme podstoupit dva přelety. První byl z Letiště V. Havla v Praze, Česká republika, na Letiště Ch. de Gaulla v Paříži, Francie. Tento přelet byl krátký, když trval přibližně hodinu a čtyřicet minut. Poté jsme museli strávit mnoho dlouhých hodin v prostorách tohoto letiště, protože naše další letadlo startovalo na Reunion ve 21.00 h. večer.  Nejdřív jsme se zdržovali ve vnějších prostorách letiště, a tedy jsme mohli vycházet před něj. Tuto příležitost tři z nás, tj. já, Karel (Vendův otec) a můj syn, užívali k uspokojení svých kuřáckých potřeb. V jedné restauraci vnější zóny jsme také pojedli. Měli jsme jeden problémek. Totiž, úřednice v Praze jaksi nepochopila náš požadavek poslat naše zavazadla na Reunion přímo. Takto se stalo, že jsme byli nuceni absolvovat tuto procedůru ještě jednou v Paříži.

The Fig.11: A photo of the airport outdoor taken through a large transparent wall from the
inner zone. The evening was coming slowly and with it our enter into the aircraft was
approaching too. Taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.11: Foto letiště venku pořízené přes velikou průhlednou stěnu z vnitřní zóny. Zvolna
přicházel večer a s ním se rovněž přibližoval náš vstup do letounu. Pořízeno mým chytrým
mobilem, 9.1. 2018.

Po první kontrole na pražském letišti nás čekala velmi dlouhá cesta a, jak víte velice dobře, život kuřáka je v současnosti mnohem obtížnější při vší antikuřácké propagandě. Během dlouhých pobytů v letištních prostorách (zevních i vnitřních) jsem si slíbil, že na blogu popíši, jaké byly podmínky pro kuřáky na letištích, kde jsme museli čekat dlouhé hodiny. Teď je ta příležitost tady.
Takže, vnitřní zóna na Letišti V. Havla myslí na kuřáky velmi úsporně. Představte si bývalé telefonní budky spojené dohromady, či dvě akvária této velikosti. Jsou schopny uspokojit čtyři kuřáky najednou. Procházející lidé mohou v těchto skleněných krabicích vidět pokuřující jedince jako rybky v akvárku. Klimatizace ve skleněné krabici je nedostatečná, takže při čtyřech kuřácích uvnitř kouříte cigaretu ve vyšší koncentraci nikotinu, než by byla ve volném prostoru. Navíc se můžete cítit blbě pod neustálými pohledy vnějších pozorovatelů a musíte kouřit chvatně, protože před tímto rafinovaným výmyslem vytvářejí frontu další kuřáci. Svým způsobem jde o průhlednou plynovou komůrku, ale je to poslední šance pro kuřáka vykouřit pár cigaret předtím, než vstoupí do letadla. Často si musíte být vědomí faktu, že plynová komůrka může být od vstupní brány do letadla vzdálená. Běh o život by mohl být pro kuřáka velmi škodlivý po návštěvě téhle skleněné krabice!

The Fig.12: An aircraft of the flying company mediating our fly to Reunion the island. I do not
think this was our air plain. More view of the airport from its inner zone. Taken with my smart
phone, on January the 9-th 2018.
Obr.12: Letadlo letecké společnosti zprostředkující náš let na ostrov Reunion. Nemyslím si, že
toto bylo naše letadlo. Další pohled na letiště z vnitřní zóny. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018.

Jakmile večer francouzská kontrola na Letišti Ch. de Gaulla skončila, ocitli jsme se ve vnitřní zóně a opět, první, co kuřák dělá je, že pátrá po nějakém kuřáckém plácku. Našli jsme dvě větší skleněné krabice. Před nimi bylo pohodlné sezení, kde jsme se usadili a naše čekání na letadlo na Reunion se změnilo v příjemnou záležitost s možností kdykoliv si zakouřit. Opodál sezení byl fast food, kde Robert s Vendou zakoupili něco k snědku a pití, takže jsme měli vše, co jsme potřebovali. Před námi byla druhá a poslední fáze letu na ostrov Reunion. Měla trvat celou noc, celkově asi deset hodin. Není tedy divu, že my kuřáci jsme byli šťastní, že si můžeme zakouřit během čekání, které ve vnitřní zóně letiště trvalo asi tři hodiny. Při vykuřování ve stoje v některé ze dvou krabic si Robert povšiml volných židlí stojících mimo ně. Aby nemusel při kouření stát, využil příležitosti a jednu židli vzal dovnitř skleněné krabice. Teprve po chvíli jsme zaregistrovali plakátek přilepený na vnitřní stranu kuřácké krabice. Zakazoval jakoukoliv židli uvnitř. Nikdo však nepřišel, aby Robertovi nařídil vrátit židli zpět mimo krabici. Možná, že židle je v krabici pro kuřáky dodnes.

The Fig.12: Ch. de Gaulle Airport has been large, it has been one of the largest flying knots
of the EU I think. Taken with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.12: Letiště Ch. de Gaulla je veliké, myslím, že je jedním z nejrozlehlejších leteckých uzlů
EU. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Naši synové, Robert a Venda, letěli na Reunion podruhé, poprvé tam byli před dvěma či třemi roky a zamilovali se do něj. Spolu s ostrovem Mauriciem tvoří tzv. Maskarény. Je součástí Francie, a je tedy vzdáleným jihovýchodním cípem EU. Byla to má první příležitost vidět nějakou skutečnou tropickou část Země. Pro amatérského přírodozpytce mé nátury to byla mimořádná příležitost! Moji pravidelní čtenáři už vědí, že jsem se jaksi náhodou stal jakýmsi sběratelem ostrovů. Reunion se v ní stal položkou nejcennější. Jeho hodnota v ní je pro mne srovnatelná se slavným Modrým Mauriciem v mysli každého běžného filatelisty.

The Fig.13: On the board of our Sky Titanic several minutes before its start to Reunion the
island. You can see our destination on the screens. Taken with my smart phone, on January
the 9-th 2018.
Obr.13: Na palubě našeho Nebeského Titaniku několik minut před jeho startem na ostrov
Reunion. Na obrazovkách můžete vidět naši destinaci. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018.

Nekonečný noční přelet z Paříže přes Středozemní moře, přes velkou část afrického kontinentu, přes ostrov Madagaskar a také přes velké pole Indického oceánu asi 700 km široké byl realizován titánským letounem se dvěma sekcemi sestávajícími z první a druhé třídy. Usadili jsme se na sedadlech ve druhé třídě ve střední linii oddělené od postranních řad úzkými uličkami. Prostor mezi našimi sedadly a sedadly před námi neposkytoval našim nohám mnoho pohodlí. Nohy mám dlouhé a tak jsem koleny pronikal natěsno do opěrky sedadla před sebou v průběhu celého letu. Občas jsem si nohy mohl položit do uličky, ale jenom na chvíli, protože skrze ni někdo neustále procházel, ať člen letové posádky či pasažér cestou na toaletu. Většinu času dlouhého přeletu jsem se snažil zaspat, ale úspěšný jsem v tom nebyl. Pokud něco, zvládal jsem upadat pouze do krátkých spánkových period. Mohl jsem sledovat hlavní obrazovku, nebo mini-screen na zadní straně sedadla před sebou, kde jsem mohl vidět aktuální pozici letadla během přeletu. Avšak, čím víc jsem tohle sledoval, tím delší se vzdušná cesta zdála. Ovšem, že jsem si mohl pobyt na palubě letounu zpříjemnit různými jinými způsoby. Např. jsem se mohl koukat na nějaký film nebo jsem mohl poslouchat muziku z chytrého mobilu a v neposlední řadě jsem si mohl číst jednu z oblíbených knih, kterou jsem si s sebou vzal, byla v batohu, který mi ležel mezi nohama podle letových instrukcí. Ale světla na palubě byla nastavena na noční režim, takže jsem brožované vydání Dvojité šroubovice od J.D. Watsona z báglu nevyndal. Personál letounu se o pasažéry včetně nás staral velmi dobře. Během letu jsme měli dvě jídla. První byla večeře následovaná snídaní podávanou časně ráno nad Indickým oceánem, asi hodinu před přistáním na ostrově. Když jsme dostali snídani, považoval jsem dlouhý let za skončený v krátké době, ale zvláště tato letová fáze mi připadala jako nekonečný příběh. Těšil jsem se na první dojmy po přistání a samozřejmě, že také má touha dát si cigaretu po tak dlouhém půstu vzrůstala.
A pak to konečně přišlo! Pojednou jsem mohl letmo zahlédat okénky v bocích letounu ze sedadla ve střední linii něco jiného než temnotu či nebe. Jak letoun klesal níž a níž, mohl jsem se dívat na modrou vodu Indického oceánu a posléze jsem konečně mohl spatřit pevninu. O chvíli později náš Nebeský Titanic přistál hladce na ranveji Letiště Rolanda Garrose. Dlouhý přelet skončil a my jsme se chystali letoun opustit.