The English Version

Twenty Days in The Paradise (III)

The Fig.1: The house in which we lived in Reunion the island. It resembles
three bird boxes connected in one complex to me. We occupied two floors
under the third slanted roof to the right. Reunion, taken with my smart phone,
on January 2018.
Obr.1: Dům, v němž jsme na ostrově Reunion bydleli. Připomíná mi tři ptačí
budky spojené v jeden komplex. Zabírali jsme dvě podlaží pod třetí šikmou
střechou vpravo. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Let me introduce to you
Our Apartment in St. Leu
The Town in Reunion The Island

The Fig.2: A view of the free Indian Ocean from our roofed open veranda and a dining room
in one. It was situated in the back side of the house. One day we could look at this beautifull
rainbow. Reunion, St. Leu the town, the SW coastline of the island. Taken with my smart
phone. on January 2018.
Obr.2: Pohled na širý Indický oceán ze zastřešené otevřené verandy a jídelny v jednom. Byla
situována na zadní straně domu. Jednou jsme se mohli dívat na tuhle krásnou duhu. Reunion,
městečko St. Leu, SZ pobřeží ostrova. Pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Despite the fact we had to use a bypass instead of the highway from St. Denis to St. Leu we arrived at our goal about at 14.00 P.M. of the local time. The owner, a woman about forty five or more years old with a tattooed reading on her shoulders - OLD SCHOOL - , was friendly and she showed us all what we needed to know. Among other instructions she said to us that in the meantime the Internet contact was out of order but she promised to manage a serviceman to recover the signal. Often she pointed to  her broken English but the meeting with her was realized with no problems and in mutual understanding. The whole matter took not more than about twenty minutes.
The apartment was fully left to our services for the time of beautiful twenty days! We could look around the apartment in detail and to make a consensus of which parts of the large flat each of us would occupy.

The Fig.3: Views from the veranda offered endless appearances! This showed a dark above
the Indian Ocean. Reunion, St. Leu, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.3: Pohledy z verandy nabízely nekonečné podoby! Tento ukazoval soumrak nad Indickým
oceánem. Reunion, St. Leu, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

As you can see on the first photo of this part of my serial our apartment was situated under the right slanted small roof of the three ones by which the whole low house was roofed. It consisted of two floors: of a lifted ground floor and of a floor above it. There was next two smaller apartments under us. In fact our apartment was determined to eight persons in total. This was why none of us had any problem to find his own place in this large room. The lower floor provided a separate room with one bed down and the another above it as well as a small bathroom with a shower. This room was occupied by Robert. Karel took his place within a living room freely interconnected with a kitchen. This part contained a comfortable sofa. There was a toilet between Robert´s room and the kitchen. The most interesting was last room at the lower floor. It was separated from the dining room by pushing glassy doors both to the right side and to the left side. This room was something between a roofed veranda and a dining room. Most of its room was occupied with a massive long table made of a hard wood and with six chairs of the same material. This dining room was ended up with a metal banister with a shorter surfing board sitting on it to the left side and servicing like a support for your arms. It was our social room where we ate, we planned our trips in every morning, where we liked sitting in evenings and talking or where we were corresponding with our friends in Czech republic through notebooks or smart phones, in short this was the place from where I sent my hot posts to the Facebook and at last but not least this place had a beautiful view of the Indian Ocean. The sea was so close that several steps from the house were enough to you so that you could enter waves of its surface or to take a bathe in it. And we could listen to its voice for all long hours. Or we could observe from our social room fishermen fishing in the sea surface, we could watch motor boats, water scooters as well as bigger vessels cruising its waters. Well, only one thing was refused by the Indian Ocean to show me. I longed very much to see some leviathan in its blue waters. I hoped in it but I was not lucky.
The view was equipped with a blind controlled by a switcher in a side wall. You could bring it down and the picture of the ocean disappeared or you could bring it up and your view was recovered. Only one times we used this function. Then the blind was brought down to a half of its length, it was not brought down totally. We did not cease seeing the sea but the picture became narrower.
Besides there was a big ventilator suspended above the table. You could control it by a remote control and to adjust its speed at three speed levels: slow turns, medium ones and fast ones.
The kitchen had any thing which you could need to use to including a microwave box, a freezing box, a lot of dishes, glasses, pots, plates and forks, spoons, tea spoons and knives. More the social roofed veranda contained a gas grill on which you could prepare various meats. And there was a washing machine in the bathroom of the room occupied by Robert.

The Fig.4: Me at breakfast in the veranda. I was looking at the sea. Maybe
my eyes were searching for a leviathan in its blue waves. Reunion, St. Leu,
taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.4: Já u snídaně na verandě. Díval jsem se na moře. Možná můj zrak pátral
po nějakém leviatanovi v jeho modrých vlnách. Reunion, St. Leu, pořízeno
fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Well, let´s step upstairs because the upper floor were occupied by me and Venda. You could find two smaller rooms there, the first was to the side facing to the sea and the second was facing to the road running alongside the gate of the house. Venda lived in the later and the former belonged to me. Both the rooms were connected with a long corridor leading directly from one room to the opposite room and it was narrower in the stretch where a banister separated the corridor from the woody stairs going down to the lower floor. When I looked at the opposite room then there were two smaller rooms in the wall to my right hand: A smaller bathroom and a toilet.
While Venda was closer to the traffic noise in his room I could listen to the ocean´s storming. When first I entered my small chamber I saw one chair next to the door to my left hand, one simple woody box with three open compartments put on the floor at the left wall and a chest-of-drawers standing at the wall in front of me. A complex consisting of a lower bed and an upper bed stood at the right side from my look. The ceiling was slanted to the left side so that I could take an erected position only at the double bed. As soon as I wanted to step over to the woody box or to the chest-of-drawers or to the chair I had to become a dwarf. It took a time to me than I became familiar with this fact. My room had two smaller windows. The bigger was in the wall facing to the ocean, the smaller was in the slanted ceiling. The smaller window was covered with a brought down blind. I never brought it up because if yes there was a high probability I would have been burnt to ash by the burning rays of the Sun penetrating through this roof window directly into my face resting on a pillow of the upper bed. Except for the first night I always slept on the upper bed. I could step it up with a help of a vertical woody steps.
Both the beds were equipped with side narrow shelves which I could put some of my things on. Each of the beds had a lamp on its shelves. The main light in my room were attached to the wall above the shelf of the upper bed. I could switch it on with a switcher next to the door. From time to time I forgot to switch it off and I realized it only on my back resting on the upper bed. Then I had no else choice. I had to step down, to switch the light off and to step up again. A solution of this problem was simple: Not to light the main light on with its switcher next to the door but to light the lamp on standing on the shelf next to the upper bed. I could do it from down. Naturally, the lamp had its own switcher.
Tough I rested on the upper bed with my head looking at the bigger window I could see almost nothing through it. The outer room in front of it was covered with a woody construction of which purpose has stayed unknown to me so far. This horizontal woody bars allowed me to see only horizontal fragments of the ocean.
Also the chest-of-drawers had its drawback. As I was putting my clothes in its inner boxes as soon as I pushed some of them out too much the all complex tended falling forward to me. Its base was very unstable and then each manipulation with it demanded my highest attention.
The air conditioner was a part of each room in the apartment with the only exception for the social open roofed veranda and a dining room in one. My small attic had the air conditioner too but I never use it during our stay at the island. Unlike me my partners made use of their ones regularly. This was why all transitions from my room to rooms of my partners seemed to be like transitions from a hot furnace to freezing boxes. I had no need to turn the air conditioner on. Though the room temperature in my attic did not decrease under 26 degrees of Centigrade I fell asleep quickly and with no problems.

The Fig.5: A fisherman fishing in the sea surf in front of our eyes watching
him from the veranda. There was a wind bag fixed in the black rock which
the fisherman was standing on. Thanks to this wind bag we could see an
actual direct by which the wind was blowing. Reunion, St. Leu, taken
with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.5: Rybář rybařící v mořském příboji před našimi zraky, které ho sledují
z verandy. V černé skále, na níž rybář stojí, byl fixován větrný vak. Díky
větrnému vaku jsme mohli vidět aktuální směr větru, kterým vanul. Reunion,
St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Running water, splashing in the toilets and all lights throughout the whole apartment worked to our best satisfaction. The hot running water seemed to me to be an useless luxury a bit under the stable tropical conditions. I took showers in which cold water dominated.

The Fig.6: This tree was a stable part of the view from the veranda. We could
see it in our view to the left. It was taller than the house and often it was
visited by various bird species. It grew next to the sea. This is a look into its
crown at the higher resolution. Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera,
on January 2018.
Obr.6: Tento strom byl stabilní součástí výhledu z verandy. Mohli jsme ho v
našem výhledu vidět nalevo. Byl vyšší než dům a často ho navštěvovaly
různé ptačí druhy. Rostl vedle moře. Toto je pohled do jeho koruny ve vyšším
rozlišení. Reunion, St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

One would have expected some insects to be torturing our bodies in this tropical part of the world. But whether we spent a time outdoors or indoors we needed neither mosquito nets, no insect repellents. In the evenings spent in the open and lighted veranda I could observe some tiny flying insects including unmarked moths attracted with the light. But their numbers were reduced by bats appearing on the scene of our beautiful view as soon as the dark begun falling and one tropical lizard appearing in a regular way on walls and ceiling of the veranda as well.


The Czech Version

Dvacet dní v ráji (III)

The Fig.7: One of a decoration of the veranda was this collection of the fish
occurring in the Indian Ocean. Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera,
on January 2018.
Obr.7: Jednou z dekorací verandy byla tato kolekce ryb vyskytujících se v
Indickém oceáně. Reunion, St. Leu, pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden
2018.

Dovolte, abych Vám představil
apartmá v St. Leu na Reunionu

The Fig.8: This view from our veranda was never boring to us. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.8: Tahle vyhlídka z naší verandy nás nikdy nenudila. Reunion, St. Leu,
pořízeno fotoaparátem zn. Nikon, leden 2018.

Vzdor faktu, že jsme museli použít objížďky namísto dálnice ze St. Denis do St. Leu, dorazili jsme do cíle asi ve 14.00 h. místního času. Majitelka, žena, asi 45 či více let stará s vytetovaným nápisem - STARÁ ŠKOLA - na ramenou, byla přátelská a ukázala nám vše, co jsme potřebovali vědět. Mimo jiné pokyny nám sdělila, že prozatím je internetový kontakt porouchaný, avšak přislíbila zařídit servismana k obnově signálu. Často poukazovala na svou lámanou angličtinu, ale setkání s ní se uskutečnilo bez problémů a ve vzájemném porozumění. Celá záležitost zabrala ne víc než asi dvacet minut.
Aparmá bylo plně zanecháno k našim službám na dobu krásných dvaceti dnů! Mohli jsme se po aparmánu porozhlédnout detailně a dohodnout se o tom, kterou část z velkého bytu každý z nás zabere.

Te Fig.9: This buoy in the sea water taken at the higher resolution was one of
three ones marking the shallow coastal zone in our view from the veranda.
Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.9: Tato bóje v mořské vodě pořízená ve vyšším rozlišení byla jednou ze
tří vyznačujících mělkou pobřežní zónu v našem výhledu z verandy. Reunion,
St. Leu, taken with Nikon the camera, leden 2018.

Jak vidíte na prvním fotu této části mého seriálu, byt byl situován pod pravou skosenou stříškou ze tří, jimiž byl celý nízký dům zastřešen. Sestával ze dvou pater: ze zvýšeného přízemí a z patra nad ním. Pod námi byly další dva menší byty. Naše apartmá bylo vlastně určeno celkově pro osm osob. Proto v tomto velkém prostoru žádný z nás neměl problém s vyhledáním svého místa. Dolní patro poskytovalo samostatnou místnost s jedním lůžkem dole a druhým nad ním, jakož i malou koupelnu se sprchou. Tuto místnost si zabral Robert. Karel zaujal místo v jakémsi obýváku volně propojeném s kuchyní. Tato část obsahovala pohodlné kanape. Mezi Robertovým pokojem a kuchyní byla toaleta. Nejzajímavější byla poslední místnost v dolním patře. Od obýváku byla oddělena šoupacími skleněnými dveřmi po pravé i po levé straně. Tato místnost byla čímsi mezi zastřešenou verandou a jídelnou. Většinu z jejího prostoru zabíral masivní dlouhý stůl z tvrdého dřeva se šesti robustními židlemi z téhož materiálu. Tahle jídelna byla zakončena kovovým zábradlím s kratším surfovacím prknem, jež na něj nasedalo na levé straně a sloužilo vám jako opora pro paže. Byla to naše společenská místnost, kde jsme jedli, plánovali každé ráno výlety, kde jsme rádi sedávali po večerech a rozmlouvali nebo, kde jsme korespondovali s přáteli v Čechách prostřednictvím notebooků či chytrých mobilů, zkrátka, tohle bylo místo, odkud jsem posílal horké posty na FB a v neposlední řadě mělo tohle místo krásný výhled na Indický oceán. Moře bylo tak blízko, že vám stačilo několik kroků z domu, abyste mohli vstoupit do jeho příboje či se v něm vykoupat. A po celé hodiny jsme mohli naslouchat jeho hlasu. Nebo jsme z naší společenky mohli pozorovat rybáře lovící v mořském příboji, mohli jsme sledovat motorové čluny, vodní skútry a také větší plavidla křižující jeho vody. Jedinou věc mi Indický oceán odepřel ukázat. Hrozně moc jsem v jeho modré vodě toužil uvidět nějakého leviatana. Doufal jsem v to, ale kliku jsem neměl.
Výhled byl vybaven roletou ovládanou vypínačem na boční zdi. Mohli jste ji stáhnout a obraz oceánu zmizel nebo jste ji mohli vytáhnout a váš výhled se obnovil. Jen jednou jsme tuhle funkci použili. Tehdy byla roleta stažena na půl délky, nebyla stažena úplně. Moře jsme vidět nepřestávali, ale obraz se zúžil.
Navíc, nad stolem byl zavěšen velký ventilátor. Mohli jste ho ovládat dálkovým ovládáním a nastavovat ho na tři rychlostní úrovně: pomalé otáčky, střední a rychlé. Kuchyň měla jakoukoliv věc, kterou jste mohli potřebovat použít včetně mikrovlnky, lednice, spousty misek, sklenic, hrnků, talířů a vidliček, lžic a čajových lžiček a nožů. Navíc společenská veranda obsahovala plynový grill, na němž jste mohli připravovat rozmanitá masa. A v koupelně pokoje zabraného Robertem byla pračka.

The Fig.10: The blind of the view from the veranda was brought down to a
half of its length on a rainy day. You can see the support for arms attached to
the banister to the left. It was made of a shorter surfing board. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.10: Roleta výhledu z verandy byla za jednoho deštivého dne stažena na
polovinu své délky. Můžete vidět oporu pro paže připevněnou k zábradlí vlevo.
Byla vyrobena z kratšího surfovacího prkna. Reunion, St. Leu, pořízeno
aparátem zn. Nikon, leden 2018.

Pojďme vystoupit nahoru, neboť horní patro jsme zabrali já a Venda. Tam jste mohli najít dvě místnosti, první na straně k moři, druhá k silnici probíhající podél brány domu. Venda bydlel v té druhé a první patřila mně. Obě místnosti spojovala přímá chodba vedoucí od jedné místnosti k opačné a byla užší v úseku, kde chodbu oddělovalo zábradlí od dřevěného schodiště sestupujícího do doního podlaží. Když jsem se díval na protější místnost, pak ve zdi po mé pravé ruce byly dvě menší místnosti: koupelna a záchod.
Zatímco Venda byl ve svém pokoji blíže dopravnímu hluku, já jsem mohl naslouchat burácení oceánu. Když jsem poprvé vstoupil do své komůrky, viděl jsem po levici vedle dveří jednu židli, jednu jednoduchou dřevěnou otevřenou krabici se třemi oddíly položenou na podlaze u levé zdi a prádelník, který stál u zdi přede mnou. Komplex dolní a horní postele stál z mého pohledu na pravé straně. Strop byl skosený na levou stranu, takže jsem mohl zaujímat vzpřímenou pozici pouze u dvojitého lůžka. Jakmile jsem chtěl přejít k dřevěné krabici nebo k prádelníku popřípadě k židli, musel jsem se stát trpaslíkem. Chvíli mi trvalo, než jsem si na ten fakt zvyknul. Můj pokoj měl dvě menší okna. Větší bylo ve zdi k oceánu, menší v šikmém stropě. Menší okno zakrývala stažená roleta. Nikdy jsem ji nevytahoval, protože kdyby ano, existovala vysoká pravděpodobnost, že by mě bývaly na popel spálily palčivé sluneční paprsky pronikající tímto oknem přímo na mou tvář spočívající na polštáři horního lůžka. Až na první noc jsem vždy spal na horní posteli. Mohl jsem na ni vystupovat pomocí kolmých dřevěných schůdků.
Obě postele byly vybaveny postranními úzkými policemi, na které jsem si mohl položit některé z věcí. Na policích měla každá z postelí lampu. Hlavní světlo bylo připevněno ke zdi nad poličkou horního lůžka. Mohl jsem ho zapínat vypínačem vedle dveří. Občas jsem ho vypnout zapomněl a uvědomil si to až na zádech spočívajících na horní posteli. Pak jsem žádnou jinou volbu neměl. Musel jsem sestoupit, vypnout světlo a znovu vystoupit nahoru. Řešení problému bylo prosté: Nerozsvěcovat hlavní světlo vypínačem u dveří, ale rozsvítit lampu stojící na poličce vedle horního lůžka. Tohle jsem mohl provést zdola. Přirozeně, že lampa měla vlastní vypínač. I když jsem odpočíval na horním lůžku s hlavou hledící na větší okno, skoro nic jsem skrze něj neviděl. Vnější prostor před ním zakrývala dřevěná konstrukce, jejíž účel mi až dosud zůstává neznámý. Tato vodorovná dřevěná mříž mi umožňovala zahlédnou jen horizontální fragmenty z oceánu.
Rovněž prádelník měl svou stinnou stránku. Když jsem si ukládal šatstvo do vnitřních šuplíků, jakmile jsem některý z nich vytáhl až moc, celý komplex měl sklon kácet se dopředu na mne. Jeho základna byla velmi nestabilní, takže každá manipulace s ním vyžadovala mou nejvyšší pozornost.
Klimatizace byla součástí každé místnosti v apartmánu s jedinou výjimkou společenské otevřené zastřešené verandy a jídelny v jednom. Moje mansardička měla také klimatizaci, ale během pobytu na ostrově jsem ji nikdy nepoužil. Na rozdíl ode mne, parťáci svých využívali pravidelně. Proto veškeré přechody z mého pokoje do pokojů parťáků zdály se podobat přechodům z horké pece do ledniček. Neměl jsem potřebu zapínat klimatizaci. I když pokojová teplota v mé mansardě neklesala pod 26. st. C, usínal jsem rychle a bez obtíží.

The Fig.11: An abundant small bird in the island. I made to photograph it as
it was sitting on a branch of the tree growing in our view from the veranda.
Reunion, St. Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.11: Hojný ptáček na ostrově. Stihnul jsem ho vyfotit, když seděl na větvi
stromu, který rostl v našem výhledu z verandy. Reunion, St. Leu, pořízeno
aparátem zn. Nikon, leden 2018.

Tekoucí voda, splachování na záchodech a veškeré osvětlení po celém apartmánu fungovaly k naší nejlepší spokojenosti. Tekoucí horká voda se mi za stabilních tropických podmínek zdála být trochu zbytečný přepych. Bral jsem sprchy, v nichž převládala studená voda.

The Fig.12: This tropical lizard appeared on walls and ceiling of the veranda
in a regular way when the night came and a lamp was turned on. It was a good
hunter of various flying insects attracted with the lamp´s light. Reunion, St.
Leu, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.12: Tato tropická ještěrka se zjevovala na stěnách a stropě verandy
pravidelně, když přišla noc a rozsvítila se lampa. Byla dobrým lovcem různého
létavého hmyzu vábeného světlem lampy. Reunion, St. Leu, pořízeno aparátem
zn. Nikon, leden 2018.

Člověk by býval v téhle části tropického světa očekával, že naše těla bude trýznit nějaký hmyz, ale ať jsme čas trávili venku či uvnitř, nepotřebovali jsme ani moskytiéry, ani hmyzí repelenty. Za večerů trávených na otevřené a osvětlené verandě jsem mohl pozorovat letající druhy drobného hmyzu včetně nevýrazných můr přitahovaných světlem. Avšak jejich počty snižovali netopýři zjevující se na scéně naší krásné vyhlídky, jakmile začal padat soumrak a také jedna tropická ještěrka objevující se pravidělně na zdech a stropě verandy.

The English Version

Twenty Days in The Paradise (II)

The Fig.1: This is one of my first photos taken in Reunion the island. The bird resembled
a sparrow to me and it was the first bird species of the island I saw. I countered on it in
various places during all our stay at Reunion. In front of the Roland Garros Airport´s
building. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.1: Tohle je jedna z mých prvních fotek pořízených na ostrově Reunionu. Pták mi
připomínal vrabce a byl prvním ptačím druhem ostrova, kterého jsem viděl. Narážel jsem
na něj na různých místech během celého pobytu na Reunionu. Před budovou Letiště Rolanda
Garrose. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

First Steps behind The Airport,
Our Rented Car
and
The Drive to St. Leu

The Fig.2: There is the rented cars service behind the five slim and tall palms. The parking
lot of rented cars is to the left and you can see the mountainous inland in clouds and mist on
the background. Reunion, at the Roland Garros Airport, taken with my smart phone, 1.10.
2018.
Obr.2: Za pěti štíhlými a vysokými palmami je servis pronajatých aut. Parkoviště pronajatých
vozů je vlevo a můžete vidět hornaté vnitrozemí v mracích a mlze na pozadí. Reunion, u
Letiště Rolanda Garrose, pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

While we were walking the airport´s hall to the baggage section I realized myself fully how an awful distance was separating us from our native country. Both to me and Karel this island has presented the most distant place on the Earth we have been able to reach in our lives! I turned behind myself in my mind and I was evoking again the moment as me and Robert were leaving our flat at 4.45 A.M. on January the 9-th 2018 to get in a waiting taxi cab. It was on Tuesday. But now Wednesday, 1.10. 2018, was already and the time on my smart phone display showed almost noon. The time difference between Czech republic and Reunion was about five hours. Each of our twenty days in Reunion would start by five hours sooner approximately than in Czech republic.
In the course of waiting for our baggage I began feeling the climatic change. Maybe the air conditioner in the baggage room did not work so well as it was in the airport hall. I felt myself like to be in a warm greenhouse with a very high relative air humidity. My light sweeter and skinny anorak became to be useless. The baggage came to us with no troubles. Yet a short stop in toilet and we were passing through an automatic door out of the airport´s building. Except for Venda and after more than ten hours we three had the chance to satisfy the smoking needs again at last! We were staying at a shadow of the roofed platform in front of the airport´s building and me, Karel and Robert were lightening their cigarettes after the forced long fast. In the same time we did not cease looking around our immediate surroundings.

The Fig.3: The long concrete roofed platform in front of the building of Roland Garros
Airport in Reunion. I can state that it is a modern and clear surroundings. Reunion, taken
with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.3: Dlouhá betonová zastřešená plošina před budovou Letiště R. Garrose na Reunionu.
Mohu prohlásit, že je to moderní a čisté prostředí. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem,
10.1. 2018.

Smoking we were observing other passengers leaving the airport. I could see first palms, taxi cabs offering their services to some of the people they flew to the island together with us. And we known that we were not dependent on the local taxi drivers. I felt as my organism was dealing with the sudden climatic change because January in Czech republic was the coldest month in a year. I could see a parking lot full of cars in the opposite side of a road running in a parallel way with the roofed airport platform. There was a low building next to the parking lot. I could see that the horizon behind the parking lot was lined with a bluish mountainous barrier. Then while me and Karel stayed at the same place and we watched our baggage Robert and Venda were going to the building next to the parking lot to take our rented car. We waited for the boys, we lighted next cigarettes and we registered three armed soldiers with machine guns in ready positions on their chests walking across the platform slowly. We could observe a similar trio in the outer zone of Ch.de Gaulle Airport at Paris already. I wanted to photograph them there and now here too but I was not sure of their responses to it and so I let them be. Today the thread of terrorism has demanded the highest safety in public places and after more evil experiences France has known very well what to do.

The Fig.4: This photo catches the face of the R. Gaross Airport´s building from the parking
lot. Reunion, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.4: Tohle foto zachycuje průčelí budovy Letiště R. Garrose z parkoviště. Reunion,
pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

From time to time I took a photo or two. For a while I paid my attention to a local sparrow like bird species which was hopping with no fear nearby me searching for some pieces of something to eat on the platform´s concrete floor. I could meet with this bird species in the course of all our stay in the island. It seemed to be the most common and abundant bird what I could have the chance to see there.
Almost I would say that maybe it was the real sparrow. As a child I could observe many sparrows of two species in Prague, Czech republic. But gradually as I was getting older and older somehow sparrows began to be more and more rare to see. Perhaps they removed to Reunion where they have been prosperous very well. I could see them as at the sea level in towns, on beaches as higher in the mountains, for example at our visit of Piton de la Furnaise (The Peak of the Furniture in English) the volcano. But I am not going to overrun my narration. Let´s go back to the place where me and Karel waited for our boys and the rented car.

The Fig.5: Our rented Dacia Duster the car. It was very friendly to us in the course of the
whole stay at Reunion. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.5: Naše pronajaté auto Dacia Duster. Byla k nám velmi přátelská v celém průběhu pobytu
na Reunionu. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

The boys came back to us after a short time. We took our baggage and removed to the parking lot. Our rented car stood in a row of other vehicles. It was a black Dacia Duster. The Sun was high in the clear sky and the parking lot gave no shadow. Yesterday we were under quite different thermal conditions! The average temperature in Czech republic at the beginning of January was some 5 degrees of Centigrade. Yes, no frost, no snow, no ice there but suddenly to be exposed to 27 up to 30 degrees of Centigrade from one day to another in the open parking lot in front of the airport building in Reunion was like to remove from a freezing box to a burning furnace! More we were tired after the long journey though I must say that my tiredness was suppressed by the fact that I was where I was and by all the new and unusual things around me. A while before than we loaded the baggage in the car and got in it I made to catch some photos with my smart phone including the photo of the face of the Roland Gaross Airport´s building which I could view of very well from the parking lot.

The Fig.6: A view of the five palms from the parking lot. I felt as if they were waving to me
welcoming me to Reunion. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.6: Pohled na pět palem z parkoviště. Měl jsem pocit, jako by mi mávaly na uvítanou na
Reunionu. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

There was more than 30 degrees of Centigrade in the car as we took our seats in it but a while later Venda started its motor and thus an air conditioner too so that the cabin became more could. We needed to cover a distance of some 50 km long to St Leu the small town laying on the south west coast. The task seemed to be easy till the boys switched the GPS system on. It said to us that our highway from St. Denis to St. Leu was closed in one section for a fall of big boulders and then it was necessary to use a bypass. It meant to use a narrow road zigzagging higher in slopes up and down, i.e. the much longer way to our goal. Besides we could suppose that the bypass would be clogged by other vehicles and we were expected by the owner of our apartment. It seemed we would not be in time there. And the task to transport us to the place was resting with its full weigh on Venda. He was tired in the same way as the rest of our crew but unlike us he had to drive. Here I must write that Venda has been an excellent driver and as usual he managed the drive to St. Leu brilliantly.

The Fig.7: A view of the mountainous barrier in clouds from the parking lot. While I was
taking this photo the sky was blue above my head. Reunion, in front of R. Garros Airport,
taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.7: Pohled na hornatou hradbu v mracích z parkoviště. Zatímco jsem fotil tento obrázek,
obloha nad mou hlavou byla modrá. Reunion, před Letištěm R. Garrose, pořízeno mým
chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Whether we have traveled with Venda behind a wheel to anywhere in Czech republic or to somewhere in abroad I have always occupied the seat next to him. This held true of Reunion too. Often the drive was getting slower because of the denser traffic and it resembled a drive on a toboggan. Most of us Robert suffered from continuous serpents up and down causing that he felt to vomit but two or three stops on the road helped to restart the balance system in his cerebellum. The stops were useful to all our crew. Venda could take a rest from driving the car and we three others could light a cigarette in the fresh air. More the two or three resting places high in slopes gave various and unusual views of green ravines among steep rocky walls deep under us as well as views of the Indian ocean. I was quite fascinated with the panoramas! Also one stop on our way solved out our problems with the owner of our apartment waiting for us. Robert was successful in calling her so that she was informed we would be late a bit. First we stopped at a gasoline pump with a nonstop shop in which boys bought something to drink so that we could compensate the faster losses of body liquids under the hot furnace like conditions. In the course of the drive often we passed by rocky walls covered with various exotic vegetation. From time to time I could glance a plant species known to me at the genus level at least but many of the growths fused to me in one mess of various green hues in places decorated with flowers of manifold forms and colors. Most of all, I must admit, I was searching for flowers of orchids. But no big flower of an exotic orchid species came to my sight. I was influenced with Robert and Venda. They were in Reunion two or three years ago and they told about a lot of orchids they could see there. Their claim was so suggestive to me that I supposed orchids to see in every step. Simply I thought, on the base of their remarks, that the orchids occurred in the island both in culture and in wild. My previous visits of subtropical islands (Corsica, Tenerife, Madeira and Sicily) showed me no exotic orchid species cultivated together with other tropical plant species in gardens or in public places in towns or in villages. Well then my suppose to be able to see big exotic flowers of the orchids in the tropical Reunion did not seem to be so bad to me. Nevertheless this idea was wrong at the first glance. Of course, I counted with unoriginal orchid species coming from other parts of the tropical world, I thought of the introduced species. I would not have been surprised so much to see for instant some species of the generi of Dendrobium, Cattleya or Phalaenopsis in cultivation. The demands for their free cultivation seemed to be ideal to me but I could not glanced nothing like that at the first contacts with the Reunion terrain.

The Czech Version

Dvacet dní v ráji (II)

The Fig.8: A view of a coast line with the Indian Ocean was taken during our drive to St. Leu,
the place of our accommodation. One of few pictures I did on the way. More I was looking
than photographing. Reunion, on the way to St. Leu, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.8: Pohled na pobřežní linii s Indickým oceánem byl pořízen během jízdy do St. Leu, místa
našeho ubytování. Jeden z mála obrázků, který jsem cestou udělal. Víc jsem se díval, než fotil.
Reunion, cestou do St. Leu, pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

První kroky za letištěm,
naše pronajaté auto
a
jízda do St. Leu

The Fig.9: This photo is from a stop higher above the Indian Ocean. On the way to St. Leu.
Reunion, taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.9: Tohle foto je ze zastávky výše nad Indickým oceánem. Cestou do St. Leu. Reunion,
pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Když jsme šli letištní halou k zavazadlové sekci, uvědomoval sem si plně, jak příšerná vzdálenost nás odděluje od rodné země. Pro me a Karla tento ostrov představoval nejvzdálenější místo na Zemi, kterého jsme v životě dokázali dosáhnout! V duchu jsem se otočil a znovu si vybavoval chvíli, jak jsme s Robertem opouštěli byt ve 4.45 h., 9. ledna 2018, abychom nasedli do čekajícího taxíka. To bylo v úterý. Ale teď už byla středa, 10.1. 2018 a čas na displeji mého chytrého mobilu ukazoval skoro poledne. Časový rozdíl mezi Českou republikou a Reunionem je asi pět hodin. Každý z našich 20 dnů na Reunionu bude začínat přibližně o pět hodin dříve než v České republice.
Během čekání na zavazadla jsem začínal pociťovat klimatickou změnu. Možná, že klimatizace v zavazadlové místnosti nefungovala tak dobře jako v letištní hale. Měl jsem pocit, jako bych byl ve vyhřátém skleníku s vysokou relativní vzdušnou vlhkostí. Lehký svetr a kožená bunda se stávaly zbytečnými. Zavazadla k nám přišla bez potíží. Ještě krátká zastávka na toaletě a procházeli jsme automatickými dveřmi z letištní budovy. Až na Vendu a po více než deseti hodinách, jsme my tři měli konečně znovu možnost uspokojit své kuřácké potřeby! Zůstali jsme ve stínu zastřešené plošiny před letištní budovou a já, Karel a Robert jsme si po vynuceném dlouhém půstu zapalovali cíga. Současně jsme se nepřestávali rozhlížet po bezprostředním okolí.

The Fig.10: The same stop on our way to St. Leu as on the previous picture. A view of a small
town called Le Port. Taken with my smart phone, 1.10. 2018.
Obr.10: Tatáž zastávka na cestě do St. Leu jako na předešlém obrázku. Pohled na městečko
zvané Le Port. Pořízeno mým chytrým mobilem, 10.1. 2018.

Při pokuřování jsme pozorovali ostatní pasažéry, kteří opouštěli letiště. Mohl jsem vidět první palmy, taxíky nabízející služby některým z lidí, kteří přiletěli na ostrov společně s námi. A věděli jsme, že na místních taxíkářích nezávisíme. Cítil jsem, jak se mi organizmus vyrovnává s náhlou klimatickou změnou, protože leden je v České republice nejchladnějším měsícem v roce. Na opačné straně silnice probíhající paralelně se zastřešenou letištní plošinou jsem mohl vidět parkoviště plné aut. Vedle parkoviště byla nízká budova. Mohl jsem vidět, že obzor za parkovištěm lemuje namodralá hornatá hradba. Pak, zatímco já a Karel jsme setrvávali na stejném místě a hlídali jsme zavazadla, Robert s Vendou šli do budovy vedle parkoviště vyzvednout pronajaté auto. My jsme na kluky čekali, zapalovali jsme si další cíga a zaznamenali jsme tři ozbrojené vojáky se samopaly v připravených pozicích na hrudi, kteří zvolna procházeli plošinou. Podobné trio jsme mohli pozorovat už ve vnější zóně Letiště Ch. de Gaulla u Paříže. Chtěl jsem si je vyfotit tam a teď i tady, ale nebyl jsem si jistý jejich odezvou na to, a tak jsem je nechal být. V současnosti vyžaduje hrozba terorizmu nejvyšší bezpečnost na veřejných místech a po více zlých zkušenostech Francie velmi dobře ví, co dělat.

The Fig.11: Often we passed by this shop by our car in St. Leu where we were accommodated.
 I liked its logo and this was why I took a photo of it. We bought some souvenirs in it on last
day of our stay but it was in St. Pierre the town on the way to the airport. The firm seemed to
own many similar shops throughout all the island. Taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.11: Často jsme projížděli kol tohoto obchůdku v St. Leu, kde jsme byli ubytováni. Líbilo
se mi jeho logo, proto jsem si ho vyfotil. Poslední den pobytu jsme v něm koupili nějaké
suvenýry, ale to bylo v St. Pierre, cestou na letiště. Zdálo se, že firma vlastní mnoho podobných
krámků po celém ostrově. Pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Občas jsem fotil. Chvilku jsem věnoval pozornost místnímu ptačímu druhu podobnému vrabci, který opodál mne bez bázně hopkal, pátraje po něčem k snědku na mramorové podlaze plošiny. Měl jsem se s tímto ptačím druhem setkávat během celého pobytu na ostrově. Zdálo se, že je nejběžnějším a nejhojnějším ptákem, jakého jsem tam měl možnost vidět.
Skoro bych řekl, že to možná byl opravdový vrabec. Jako dítě jsem v Praze, v České republice, mohl pozorovat mnoho vrabců. Postupně ale, jak jsem stárnul, začali být vrabci k zahlédnutí stále vzácnější. Možná se přestěhovali na Reunion, kde se jim daří velice dobře. Viděl jsem je jak na úrovni moře ve městech a na plážích, tak i výše v horách, např. při návštěvě vulkánu Piton de la Furnaise (česky Vrchol pece). Ale nehodlám vyprávění předbíhat. Vraťme se na místo, kde jsme s Karlem čekali na kluky a na pronajaté auto.

The Fig.11: A view of a road leading to St. Leu (to the left) from an old stony bridge. This is
the access to the town from an opposite side than it is on the Fig.10. Reunion, taken with my
smart phone, on January 2018.
Obr.11: Pohled na silnici vedoucí do St. Leu (vlevo) ze starého mostu. Toto je přístup do
městečka z opačné strany, než to je na Obr.10. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem,
leden 2018.

Kluci se k nám vrátili zakrátko. Chopili jsme se zavazadel a přemístili se na parkoviště. Pronajaté auto stálo v řadě jiných vozidel. Byla to černá Dacia Duster. Slunce bylo vysoko na jasné obloze a parkoviště neposkytovalo žádný stín. Včera jsme byli ve zcela odlišných tepelných podmínkách! Průměrná teplota v České republice počátkem ledna byla nějakých 5 st. C. Ano, tam žádný mráz, žádný sníh, žádný led, ale náhlé vystavení 27 - 30 st. C ze dne na den na otevřeném parkovišti před letištní budovou na Reunionu bylo jako se přemístit z chladničky do sálající pece! Navíc jsme byli po dlouhé cestě unavení, i když musím říci, že únavu mi potlačoval fakt, že jsem, kde jsem a vše nové a neobvyklé kol mne. Chvíli před tím, než jsme naložili zavazadla do auta a nasedli do něj, stihl jsem udělat pár fotek chytrým mobilem včetně fotky průčelí budovy Letiště Rolanda Garrose, na které jsem mohl z parkoviště dobře vidět.

The Fig.12: A next view of the newer bridge from the old stony bridge. There is St. Leu the
town behind the newer bridge. Reunion, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.12: Další pohled na novější most ze starého kamenného mostu. Za novějším mostem je
městečko St. Leu. Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

V autě bylo víc než 30 st. C, když jsme se v něm usadili, ale o chvíli později nastartoval Venda motor, a tím i klimatizaci, takže se kabina ochladila. Potřebovali jsme urazit vzdálenost nějakých 50 km do St. Leu, městečka na jihozápadním pobřeží. Zdál se to být snadný úkol, dokud hoši nezapnuli GPS-ku. Sdělila nám, že dálnice ze St. Denis do St. Leu je v jednom úseku uzavřená pro pád velkých balvanů, tudíž, že je nezbytné použít objížďky. To znamenalo použít úzkou silnici klikatící se výše ve svazích nahoru a dolů, tj. mnohem delší cestu k našemu cíli. Navíc jsme mohli předpokládat, že cesta bude ucpána jinými vozidly a očekávala nás majitelka apartmánu. Zdálo se, že tam nebudeme včas. A úkol na místo nás dopravit spočíval plnou vahou na Vendovi. Byl unavený stejně jako zbytek naší posádky, ale na rozdíl od nás musel řídit. Tady musím napsat, že Venda je excelentní řidič a jako obvykle zvládl jízdu do St. Leu brilantně.

The Fig.13: During a walk alongside the coastline. I was coming back to St. Leu in a
falling dark. Reunion, taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.13: Během procházky podél pobřeží. Vracel jsem se do St. Leu v padajícím soumraku.
Reunion, pořízeno mým chytrým mobilem, leden 2018.

Ať s Vendou za volantem cestujeme kamkoliv v České republice či někam v zahraničí, vždy zaujímám sedadlo vedle něj. Tohle platilo i na Reunionu. Jízda se často zpomalovala kvůli hustší dopravě a podobala se jízdě na toboganu. Neustálými zátočinami nahoru a dolů trpěl nejvíc z nás Robert, což způsobovalo, že mu bylo na zvracení, ale pár zastávek cestou pomohlo restartovat  rovnovážnou soustavu v jeho mozečku. Zastávky byly užitečné pro celou posádku. Venda si mohl orazit od řízení auta a my tři ostatní jsme si mohli zapálit cígo na čerstvém vzduchu. Navíc těch pár odpočívadel vysoko ve svazích poskytovalo rozmanité a neobyčejné vyhlídky na zelené rokliny mezi strmými skalnatými stěnami hluboko pod námi, jakož i vyhlídky na Indický oceán. Těmi panorámaty jsem byl zcela fascinován! Jedna zastávka vyřešila také naše problémy s majitelkou apartmánu, která na nás čekala. Robertovi se jí podařilo dovolat, takže byla informována, že se trochu zpozdíme. Nejdřív jsme stavěli u benzínové pumpy s nonstop obchodem, kde kluci zakoupili něco k pití, abychom mohli kompenzovat rychlejší ztrátu tělních tekutin za podmínek horké pece. Během jízdy jsme často projížděli kol skalních stěn porostlých rozmanitou exotickou vegetací. Čas od času jsem letmo zahlédl rostlinný druh, který jsem znal aspoň na úrovni rodové, avšak mnohé z těch porostů mi splývaly v jednu změť různých zelených odstínů, místy dekorovaných květy rozličných tvarů a barev. Musím přiznat, že nejvíc ze všeho jsem pátral po květech orchidejí. Ale žádný velký květ exotického druhu orchideje mi na dohled nepřišel. Byl jsem ovlivněn Robertem a Vendou. Byli na Reunionu před dvěma či třema roky a vyprávěli o spoustě orchidejí, které tam mohli vidět. Jejich tvrzení bylo pro mne tak suggestivní, že jsem předpokládal spatření orchidejí na každém kroku. Prostě jsem si myslel, na základě jejich poznámek, že orchideje se na ostrově vyskytují v kultuře i v divočině. Předešlé návštěvy subtropických ostrovů (Korzika, Tenerife, Madeira a Sicílie) mi neukázaly žádné exotické druhy orchidejí pěstovaných spolu s jinými tropickými druhy v zahradách nebo na veřejných místech ve městech či na vesnicích. Tudíž se mi předpoklad moci spatřit velké exotické květy orchidejí na tropickém Reunionu nezdál být tak špatný. Přesto byla tahle myšlenka na první pohled chybná. Ovšem, že jsem počítal s nepůvodními druhy orchidejí, pocházejícími z jiných částí tropického světa, myslel jsem na druhy zavlečené. Nebýval bych tolik překvapen při spatření některých druhů z rodů orchidejí, např. Dendrobium, Cattleya nebo Phalaenopsis v kultuře. Požadavky na jejich volné pěstování mi připadaly ideální. Avšak při prvních kontaktech s reunionským terénem jsem nic takového zahlédnout nedokázal.

The English Version

Twenty Days in The Paradise (I)

The Fig.1: Before Ch. de Gaulle Airport at Paris. The first place where we could take a
cigarette after the overfly from Prague lasting for about one hour and forty minutes. Taken
with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.1: Před letištěm Ch. de Gaulla u Paříže. První místo, kde jsme si mohli dát cigaretu po
přeletu z Prahy, který trval asi hodinu a čtyřicet minut. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018. 

It´s a Long Flay to Reunion the Island

The Fig.2: A moment later we removed to an opposite side of the outer zone of the airport and
this place serviced as our smoking area till the evening hours when the time of checking was
beginning. Because we came from Prague early in the morning we had to spent all day
long in both outer and inner rooms of this gigantic airport. Taken with my smart phone. On
January the 9-th 2018.
Obr.2: O chvíli později jsme se přemístili na opačnou stranu vnější zóny letiště a toto místo
nám sloužilo jako kuřácká oblast až do večerních hodin, kdy začal čas kontroly. Protože jsme
z Prahy přiletěli časně ráno, museli jsme trávit celý dlouhý den ve nějších i vnitřních prostorách
tohoto gigantického letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Well, the idea to visit this tropical island lost in the Indian ocean between Madagascar and Mauritius was surprising and fantastic to me. Robert my son and Venda our friend were its authors. And they were willing to take their fathers with them, i.e. me and Venda´s father. So that our expedition consisted of four men. It was in the beginning of January 2018. The fly was established on January the 9-th early in the morning. By the Internet my son managed to book fly tickets and to rent an apartment as well as a car in the island in advance.

The Fig.3: While we were smoking we could observe an immediate surroundings of the
airport. A concrete jungle and a busy traffic between two wings of the airport. Taken with
my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.3: Při kouření jsme mohli pozorovat bezprostřední okolí letiště. Betonovou džungli a
rušnou dopravu mezi dvěma křídly letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

We had to undertake two overflies. The first was from V. Havel´s airport in Prague, Czech republic to Ch. de Gaulle airport in Paris, France. This overfly was short lasting for one hour and forty minutes approximately. Then we had to spend many long hours within rooms of this airport because our other air plain started to Reunion at 21.00 P.M.. First we stayed in outer rooms of the airport and then we could step outdoor before it any time. This occasion was used by three of us, that is me, Karel (Venda´s father) and Robert to satisfy their smoking needs. Also we took some meal in a restaurant of the outer zone.
There was one small problem. Namely, somehow an officer in Prague did not understand our demand to send our baggage to Reunion the island by direct way. This way it happened we were forced to absolve this procedure once again in Paris.

The Fig.4: A next view of viaducts, underpasses and roads between wings of Ch. de Gaulle
Airport. Taken with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.4: Další pohled na nadjezdy, podjezdy a silnice mezi křídly Letiště Ch. de Gaulla.
Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018. 

A very long journey waited for us as we were after the first checking in the Prague airport and as you know very well at these times the smoker´s life has been much more difficult with all the anti smoke propaganda. During long time lasting stays at airports rooms (both outer and inner) I promised myself that I would describe in my blog what conditions were prepared for smokers in the airports where we had to wait for long hours. Now this occasion is here.
Well, the inner zone of the V. Havel´s airport in Prague has thought of smokers in a very economic way. Imagine yourself two late phone boxes connected together or two aquariums of this size. They are able to satisfy four smokers at one time. Passing people can see smoking individuals in this glassy boxes like fish in an aquarium. Air conditioner in the glassy box is not sufficient so that with four smokers in you are smoking your cigarette in the higher nicotine concentration than it would be in a free room. More, you can feel bad under continuous looks of outer observers and you must smoke quickly ´cause other smokers forming a front before this sophisticated invention. By its own way it is a transparent small gas chamber but it is a last chance for a smoker to take one or two fast cigarettes before than he or she gets in the air plain. Often you must be aware of the fact that the gas small  chamber can be far away from your gate. Running for a life might be very harmful to a smoker after his or her visit to this glassy box!

The Fig.5: A direct view of the opposite wing of the airport. Taken with my smart phone, on
January the 9-th 2018.
Obr.5: Přímý pohled na protější křídlo letiště. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

As soon as the French checking in Ch. de Gaulle airport was over in the evening we found ourselves in the inner zone and again the first what a smoker was doing was his searching for any smoke area. We found two larger glassy boxes. There was a comfortable sitting before them where we took seats and our waiting for the air plain to Reunion changed in a pleasant matter with a chance to take a cigarette any time. There was a fast food shop nearby the sitting where Robert and Venda bought something to eat and to drink so we had all what we needed. There was the second and last phase of the fly to Reunion the island before us. It could last for all the night, about ten hours in total. And you can´t smoke in the air plain. No wonder then that we smokers were happy we could smoke in the course of our waiting lasting for about three hours in the inner zone of the airport. While we were smoking standing in some of the two glassy boxes Robert noticed free chairs standing out of them. Not to be forced to stand during his smoking he made used of the occasion and he took one chair in the inner room of the glassy box. Only after a while we saw a small poster glued to inner glassy side of the smoking box. It banned any chair in. But nobody came to order Robert to put the chair back out of the box. Maybe the chair has been in the box to smokers till now.

The Fig.6: A photo taken through large glassy panels of the part of the outer zone of the
airport where we spent a lot of time. It shows a narrow niche between a complex of
separate tracts planted with decorating plants. Taken with my smart phone. On January
the 9-th 2018.
Obr.6: Foto pořízené skrze velké skleněné tabule té části zevní letištní zóny, kde jsme strávili
spoustu času. Ukazuje úzkou niku mezi komplexem jednotlivých traktů osázenou okrasnými
rostlinami. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Our sons Robert and Venda flew to Reunion for the second time, they were there two or three years ago for the first time and they fell in love with it. Together with Mauritius the island forms so called Mascarens the archipelago. It is a part of France and then it is a far southern eastern tip of The EU. Reunion has been the most distant destination what I had have the chance to visit to so far. It was my first chance to see any real tropical part of the Earth. To an amateur naturalist of my nature it has been an extraordinary occasion! My regular readers have already known that somehow by accident I have become to be a collector of islands. Reunion has become to be the most valuable item in it. Its value in it has been comparable with the famous Blue Mauritius in a mind of every common philatelist to me.

The Fig.7: The restaurant where we took a breakfast. The outer zone of Ch. de Gaule
Airport. Taken with my smart phone. On January The 9-th 2018.
Obr.7: Restaurace, kde jsme posnídali. Vnější zóna Letiště Ch. de Gaulla. Pořízeno mým
chytrým mobilem. 9.1. 2018.

The endless night overfly from Paris via the Mediterranean Sea, via a large part of the Africa´s continent, via Madagascar the island as well as via a large field of the Indian Ocean about 700 km wide was realized by a titanic aircraft with two sections consisting of the first and the second class. We took our seats in the second class in the central line separated from side rows by near aisles. The room between our seats and the seats before us did not give much comfort to our feet. My feet are long and so I penetrated by my knees into a support of a seat before me very tightly in the course of the whole overfly. From time to time I could put my feet to the aisle but it was for a while only because somebody was passing through it continuously, whether a member of the aircraft crew or a passenger going to toilet. Most time of the long overfly I was trying to sleep but I was not successful in doing it. If something I managed to fall into short sleeping periods only. I could watch a main screen or a mini-screen on a back side of the seat in front of me where I could see an actual position of the aircraft during its overfly. But the more I watched this the longer the air journey seemed to be.
Of course, I could make my stay on the aircraft´s board more comfortable with various other ways. For example I could watch a movie, or I could listen to a music from my smart phone and at least but not last I could read one of my favorite books I took with myself, it was in my bag lying between my feet on the floor according to the aircraft´s instructions. But lights on the board were adjusted to the night regime and so I did not take a paperback edition of The Double Helix by J.D. Watson from the bag. The personal of the aircraft took care of their passengers including us very well. We had two meals during the fly. First it was a supper followed a breakfast served early in the morning over the Indian Ocean about hour or so before our landing on the island. When we got the breakfast I thought our long fly to be over within a short time but especially this flying phase seemed to be a never ending story to me. I looked forward to my first impressions after landing and, of course, my longing to take a cigarette after such a long fast was increasing too.
And then it came at last! Suddenly I could glanced through small windows in the aircraft´s sides from my seat in the central line something else than a darkness or a sky. As the aircraft was decreasing lower and lower first I could glanced at a blue water of the Indian Ocean and then I could see the land at last. A while later our Sky Titanic landed on a runway of the Roland Garros Airport smoothly. The long overfly was over and we were going to leave the aircraft.


The Czech Version

Dvacet dní v ráji (I)

The Fig.8: In the inner zone of the airport we had all what we needed to including two
exclusive smoking aquariums. There is one of them in detail taken from our sitting on this
photo. This aquarium had a poster banning a chair in installed well but we did not notice it
because first we used the another one and as you can see on the next photo the same poster
was glued to a glassy side of the second aquarium in a different way.
 Taken with my smart phone. On January the 9-th 2018.
Obr.8: Ve vnitřní zóně letiště jsme měli vše, co jsme potřebovali včetně dvou ekluzivních
kuřáckých akvárek. Na této fotce je jedna z nich detailně pořízena z našeho sezení. Tohle
akvárko mělo plakátek se zákazem židle uvnitř istalováno dobře, ale my si ho nevšimli,
protože jsme nejřív používali druhé, a jak můžete vidět na další fotce, stejný plakát byl
přilepen ke skleněné stěně druhého akvárka jinak. Pořízeno mým chytrým mobilem.
9.1. 2018.

Dlouho se letí na ostrov Reunion 

The Fig.9: Robert equipped the second smoking aquarium (to the left) with a chair. Only
then he noticed the ban on the poster facing to him from inside. Maybe the chair has been
staying inside of the smoking glassy box till now. Taken with my smart phone. On January
the 9-th 2018.
Obr.9: Robert vybavil druhé kuřácké akvárko (vlevo) židlí. Teprve poté si povšiml zákazu
na plakátu, který na něj hleděl zevnitř. Možná, že židle setrvává uvnitř kuřácké skleněné
krabice dodnes. Pořízeno mým chytrým mobilem. 9.1. 2018.

Nápad navštívit tento tropický ostrov ztracený v Indickém oceáně mezi Madagaskarem a Mauriciem byl pro mne překvapivý a fantastický. Jeho autory byli můj syn Robert a náš přítel Venda. A byli ochotní vzít s sebou své otce, tj. mne a Vendova otce. Takže naše expedice sestávala ze čtyř mužů. To bylo počátkem ledna 2018. Let byl stanoven na 9. leden časně ráno. Syn prostřednictvím Internetu zvládl zabukovat letenky a předem pronajmout naše apartmá jakož i auto na ostrově.

The Fig.10: No chair inside the poster saying to smokers. But it is glued to the glass from
inside so that you can see it from inside only. Simply said: Smoking permitted but if
you are standing or sitting on the floor only. Taken with my smart phone, on January the 9-th
2018.
Obr.10: Žádná židle uvnitř říká plakát kuřákům. Ale je přilepen zevnitř, takže si ho můžete
všimnout jenom zevnitř. Prostě řečeno: Kouření povoleno pouze, když stojíte nebo sedíte na
podlaze. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Museli jsme podstoupit dva přelety. První byl z Letiště V. Havla v Praze, Česká republika, na Letiště Ch. de Gaulla v Paříži, Francie. Tento přelet byl krátký, když trval přibližně hodinu a čtyřicet minut. Poté jsme museli strávit mnoho dlouhých hodin v prostorách tohoto letiště, protože naše další letadlo startovalo na Reunion ve 21.00 h. večer.  Nejdřív jsme se zdržovali ve vnějších prostorách letiště, a tedy jsme mohli vycházet před něj. Tuto příležitost tři z nás, tj. já, Karel (Vendův otec) a můj syn, užívali k uspokojení svých kuřáckých potřeb. V jedné restauraci vnější zóny jsme také pojedli. Měli jsme jeden problémek. Totiž, úřednice v Praze jaksi nepochopila náš požadavek poslat naše zavazadla na Reunion přímo. Takto se stalo, že jsme byli nuceni absolvovat tuto procedůru ještě jednou v Paříži.

The Fig.11: A photo of the airport outdoor taken through a large transparent wall from the
inner zone. The evening was coming slowly and with it our enter into the aircraft was
approaching too. Taken with my smart phone, on January 2018.
Obr.11: Foto letiště venku pořízené přes velikou průhlednou stěnu z vnitřní zóny. Zvolna
přicházel večer a s ním se rovněž přibližoval náš vstup do letounu. Pořízeno mým chytrým
mobilem, 9.1. 2018.

Po první kontrole na pražském letišti nás čekala velmi dlouhá cesta a, jak víte velice dobře, život kuřáka je v současnosti mnohem obtížnější při vší antikuřácké propagandě. Během dlouhých pobytů v letištních prostorách (zevních i vnitřních) jsem si slíbil, že na blogu popíši, jaké byly podmínky pro kuřáky na letištích, kde jsme museli čekat dlouhé hodiny. Teď je ta příležitost tady.
Takže, vnitřní zóna na Letišti V. Havla myslí na kuřáky velmi úsporně. Představte si bývalé telefonní budky spojené dohromady, či dvě akvária této velikosti. Jsou schopny uspokojit čtyři kuřáky najednou. Procházející lidé mohou v těchto skleněných krabicích vidět pokuřující jedince jako rybky v akvárku. Klimatizace ve skleněné krabici je nedostatečná, takže při čtyřech kuřácích uvnitř kouříte cigaretu ve vyšší koncentraci nikotinu, než by byla ve volném prostoru. Navíc se můžete cítit blbě pod neustálými pohledy vnějších pozorovatelů a musíte kouřit chvatně, protože před tímto rafinovaným výmyslem vytvářejí frontu další kuřáci. Svým způsobem jde o průhlednou plynovou komůrku, ale je to poslední šance pro kuřáka vykouřit pár cigaret předtím, než vstoupí do letadla. Často si musíte být vědomí faktu, že plynová komůrka může být od vstupní brány do letadla vzdálená. Běh o život by mohl být pro kuřáka velmi škodlivý po návštěvě téhle skleněné krabice!

The Fig.12: An aircraft of the flying company mediating our fly to Reunion the island. I do not
think this was our air plain. More view of the airport from its inner zone. Taken with my smart
phone, on January the 9-th 2018.
Obr.12: Letadlo letecké společnosti zprostředkující náš let na ostrov Reunion. Nemyslím si, že
toto bylo naše letadlo. Další pohled na letiště z vnitřní zóny. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018.

Jakmile večer francouzská kontrola na Letišti Ch. de Gaulla skončila, ocitli jsme se ve vnitřní zóně a opět, první, co kuřák dělá je, že pátrá po nějakém kuřáckém plácku. Našli jsme dvě větší skleněné krabice. Před nimi bylo pohodlné sezení, kde jsme se usadili a naše čekání na letadlo na Reunion se změnilo v příjemnou záležitost s možností kdykoliv si zakouřit. Opodál sezení byl fast food, kde Robert s Vendou zakoupili něco k snědku a pití, takže jsme měli vše, co jsme potřebovali. Před námi byla druhá a poslední fáze letu na ostrov Reunion. Měla trvat celou noc, celkově asi deset hodin. Není tedy divu, že my kuřáci jsme byli šťastní, že si můžeme zakouřit během čekání, které ve vnitřní zóně letiště trvalo asi tři hodiny. Při vykuřování ve stoje v některé ze dvou krabic si Robert povšiml volných židlí stojících mimo ně. Aby nemusel při kouření stát, využil příležitosti a jednu židli vzal dovnitř skleněné krabice. Teprve po chvíli jsme zaregistrovali plakátek přilepený na vnitřní stranu kuřácké krabice. Zakazoval jakoukoliv židli uvnitř. Nikdo však nepřišel, aby Robertovi nařídil vrátit židli zpět mimo krabici. Možná, že židle je v krabici pro kuřáky dodnes.

The Fig.12: Ch. de Gaulle Airport has been large, it has been one of the largest flying knots
of the EU I think. Taken with my smart phone, on January the 9-th 2018.
Obr.12: Letiště Ch. de Gaulla je veliké, myslím, že je jedním z nejrozlehlejších leteckých uzlů
EU. Pořízeno mým chytrým mobilem, 9.1. 2018.

Naši synové, Robert a Venda, letěli na Reunion podruhé, poprvé tam byli před dvěma či třemi roky a zamilovali se do něj. Spolu s ostrovem Mauriciem tvoří tzv. Maskarény. Je součástí Francie, a je tedy vzdáleným jihovýchodním cípem EU. Byla to má první příležitost vidět nějakou skutečnou tropickou část Země. Pro amatérského přírodozpytce mé nátury to byla mimořádná příležitost! Moji pravidelní čtenáři už vědí, že jsem se jaksi náhodou stal jakýmsi sběratelem ostrovů. Reunion se v ní stal položkou nejcennější. Jeho hodnota v ní je pro mne srovnatelná se slavným Modrým Mauriciem v mysli každého běžného filatelisty.

The Fig.13: On the board of our Sky Titanic several minutes before its start to Reunion the
island. You can see our destination on the screens. Taken with my smart phone, on January
the 9-th 2018.
Obr.13: Na palubě našeho Nebeského Titaniku několik minut před jeho startem na ostrov
Reunion. Na obrazovkách můžete vidět naši destinaci. Pořízeno mým chytrým mobilem,
9.1. 2018.

Nekonečný noční přelet z Paříže přes Středozemní moře, přes velkou část afrického kontinentu, přes ostrov Madagaskar a také přes velké pole Indického oceánu asi 700 km široké byl realizován titánským letounem se dvěma sekcemi sestávajícími z první a druhé třídy. Usadili jsme se na sedadlech ve druhé třídě ve střední linii oddělené od postranních řad úzkými uličkami. Prostor mezi našimi sedadly a sedadly před námi neposkytoval našim nohám mnoho pohodlí. Nohy mám dlouhé a tak jsem koleny pronikal natěsno do opěrky sedadla před sebou v průběhu celého letu. Občas jsem si nohy mohl položit do uličky, ale jenom na chvíli, protože skrze ni někdo neustále procházel, ať člen letové posádky či pasažér cestou na toaletu. Většinu času dlouhého přeletu jsem se snažil zaspat, ale úspěšný jsem v tom nebyl. Pokud něco, zvládal jsem upadat pouze do krátkých spánkových period. Mohl jsem sledovat hlavní obrazovku, nebo mini-screen na zadní straně sedadla před sebou, kde jsem mohl vidět aktuální pozici letadla během přeletu. Avšak, čím víc jsem tohle sledoval, tím delší se vzdušná cesta zdála. Ovšem, že jsem si mohl pobyt na palubě letounu zpříjemnit různými jinými způsoby. Např. jsem se mohl koukat na nějaký film nebo jsem mohl poslouchat muziku z chytrého mobilu a v neposlední řadě jsem si mohl číst jednu z oblíbených knih, kterou jsem si s sebou vzal, byla v batohu, který mi ležel mezi nohama podle letových instrukcí. Ale světla na palubě byla nastavena na noční režim, takže jsem brožované vydání Dvojité šroubovice od J.D. Watsona z báglu nevyndal. Personál letounu se o pasažéry včetně nás staral velmi dobře. Během letu jsme měli dvě jídla. První byla večeře následovaná snídaní podávanou časně ráno nad Indickým oceánem, asi hodinu před přistáním na ostrově. Když jsme dostali snídani, považoval jsem dlouhý let za skončený v krátké době, ale zvláště tato letová fáze mi připadala jako nekonečný příběh. Těšil jsem se na první dojmy po přistání a samozřejmě, že také má touha dát si cigaretu po tak dlouhém půstu vzrůstala.
A pak to konečně přišlo! Pojednou jsem mohl letmo zahlédat okénky v bocích letounu ze sedadla ve střední linii něco jiného než temnotu či nebe. Jak letoun klesal níž a níž, mohl jsem se dívat na modrou vodu Indického oceánu a posléze jsem konečně mohl spatřit pevninu. O chvíli později náš Nebeský Titanic přistál hladce na ranveji Letiště Rolanda Garrose. Dlouhý přelet skončil a my jsme se chystali letoun opustit.