The English Version

Milada K.

You could read "imbecile" in her medical documents. She was a working patient at my first ward for the aged people. You may say to yourself how on Earth can any patient work if he or she is ill?! Yes, it was possible ´cause our ward belonged to the psychiatry area, though it was separated from it as an isolated unite and it had its autonomy among pavilions of the psychiatry..
Some of chronic mental ill patients from wards of the psychiatry could be placed at our ward where they lived and helped nurses with easier works. If their mental state failed they went back to their pavilions of the psychiatry.
Milada could take care of bedpans. She could take bedpans full of excrements from laying patients, wash them and take them back again.
I don´t know, who invented this idea but the true imbecile had to be its author! When I came this ward Milada had already been living and working there. The work Milada did was beyond her possibilities. She was almost blind and therefore when she washed a bedpan she could hardly see if it was clear or not. Also she was older and suffered from various body troubles and she was very lazy. Her mind was considerably limited as for thinking. She behaved like a child.
Sometimes it seemed she did her work with pleasure but mostly she tried to avoid it. Nurses had to force her to do its work. They often forced her to work by sharp cries and commands but the effect was the same as to force a donkey to go when it decided to stand. Very often I had a feeling that if nurses did the job instead of Milada it would be done more quickly and in much better way. But they prefered to shout for her then to take the job themselves. Mostly I chose the second alternative and perhaps for this reason I was her favourite. When Milada found my present at the ward she showed a childish joy and she was in a hurry to say the news to all other patients: "Zdeníček is here!" My first name is Zdenek and she used a soft diminutive of this Czech name in my case.
Though Milada claimed in her lisped way "I don´t see, my little nurse!", once I saw her as she droped a coin on the floor. She found the little thing almost immediately after its fall.
I´ve spent a lot of time with Milada at the ward. People, opinions, approaches and methods about the nursing work have changed. The new leadership strictly prohibited this way of the working therapy and Milada was got rid of her job. Since that time in every time when the nursing team has done something with bedpans, Milada has been standing there and repeating in her typical way: "I needn´t to do it, little nurses!" Then she hid his face in her palms and she gave an articulate laughing.



The Czech Version

Milada K.

V jejích lékařských dokumentech jste mohli číst "imbecil". Byla pracující pacientkou na mém prvním oddělení pro přestárlé lidi. Třeba si říkáte, jak u všech všudy může nějaký pacient pracovat, je-li nemocný?! Ano, možné to bylo, protože naše oddělení patřilo do psychiatrického areálu, i když od něj bylo odděleno jako samostatná jednotka a mezi pavilony psychiatrie mělo svou autonomii.
Někteří chroničtí duševně nemocní pacienti z psychiatrických oddělení mohli být umísťováni na naše oddělení, kde bydleli a pomáhali sestrám s lehčími pracemi. Pokud se jejich duševní stav zhoršil, vraceli se na své psychiatrické pavilony.
Milada se měla starat o podložní mísy. Měla mísy plné výkalů odebírat ležákům, omývat je a vracet je zase zpět.
Nevím, kdo ten nápad vymyslel, ale tím skutečným imbecilem musel být jeho autor! Když jsem na tohle oddělení přišel, Milada tam už žila a pracovala. Práce, kterou Milada dělala, byla nad její možnosti. Byla skoro slepá a proto, když nějakou mísu omyla, mohla sotva vidět, jestli je čistá nebo ne. Taky byla starší, trpěla různými tělesnými potížemi a byla velice líná. Pokud jde o myšlení, její rozum byl značně omezen. Chovala se jako dítě.
Občas se zdálo, že svou práci dělá s radostí, ale většinou se jí snažila vyhýbat. Sestry jí musely nutit, aby si svou práci udělala. Často ji k práci nutily ostrými výkřiky a povely, ale účinek byl stejný jako nutit osla jít, když se rozhodne stát. Velmi často jsem měl pocit, že kdyby tu práci udělaly sestry za Miladu, bude udělána rychleji a mnohem lépe. Ale ony na ní raději řvaly, než aby se té práce ujaly samy. Já jsem většinou volil druhou variantu a snad proto jsem byl jejím oblíbencem. Když Milada zjistila mou přítomnost na oddělení, projevovala dětinskou radost a spěchala tu novinu sdělit všem ostatním pacientům: "Zdeníček je tady!" Mé křestní jméno je Zdeněk a ona v mém případě použila jakousi něžnou zdrobnělinu tohoto českého jména.
I když Milada svým patlavým způsobem prohlašovala "já nevidim, sestšinko!", jednou jsem ji viděl, jak upustila minci na podlahu. Našla tu drobnost téměř okamžitě po dopadu.
Strávil jsem s Miladou na tom oddělení spoustu času. Lidé, názory, přístupy a metody kolem zdravotnické práce se měnily. Nové vedení tento způsob pracovní terapie přísně zakázalo a Milada byla své práce zbavena. Od té doby pokaždé, když měl zdravotnický tým co do činění s mísami, Milada tam postávala a svým typickým způsobem opakovala: "Já to delat nesmim, sestšinky!" Pak schovala tvář do dlaní a zřetelně se rozesmála.