The English Version

On My Dreaming of  Flying and
Levitation as well as on my hobby to find places higher above the ground

Well, since my childhood I´ve longed for flying and levitation. To fly in an airplane or an airship is interesting and nice but I´d like flying as a bird, a bat or so. It would be fantastic to have the ability to fly naturally as we walk, breathe or think.
As a boy I had a dream. I was coming back home (from the school perhaps), our prefab before my eyes. Suddenly a wind rose and I found myself in the air at the level of our windows on the second floor. My arms were free because my school bag was on my back. The wind kept floating me at the same level as our windows were and I could clearly saw the rest of my family - my sister, dady and mam - behind window glasses. Till that time I was exposed to the wind. Then I noticed as my family was imitating waving wings by their arms. They suggested me to start waving with my arms as a bird. I did so and I felt that I begun to master my fly. Suddenly again the wind ceased as it started and I crashed in a big and deep hole full of rainy water on a blind street in front of our prefab. With my fall into the hole I woke up. The dream was so living that I´ve never forgotten it.
Oh, yes, I´d like floating in the air not too much high, it would be enaugh to me to float above the highest rooves or above crowns of the highest trees. It would be beautiful to land on a branch, take a rest there and watch people walking deeply down under me. Or to sit on a top of a street lamp or on a label of a house and to know that you can´t fall down ´cause it´s enaugh to you to wave your arms only.
Perhaps just this dreaming about flying, floating and levitation gave rise to the B/W drawing you can see here above.
I drew myself as I´m floating at the same level of a tree crown, as I´m just floating through ist branches. It´s a night and there is the face of the pavilion where I´ve been working so far behind the trunk and the thick of leafy branches. Also you can see that I´m levitating above the top of the street lamp. Its light attracts insect and the insect is a good prey for a hunting bat. Thanks to my unusual ability (on the picture at least) I can observe all what would be invisible to me from the ground or from the interier of the pavilion. Really,  I ve heard various strange sounds, cries and murmurs from outside during my night duties! Most of them have come from tree crowns and most of them have been signals of  an immediate death or anxiety or horror. There are nocturnal raptors in tree crowns and I can observe them, I can recognize the causes of the sounds on my own eyes - the stone marten or the owl with their victims. So much for this drawing.

As a boy I liked sitting somewhere on the higher places. I think it can correlate with something special but I don´t know what it could be exactly. Was it a longing to have a feeling I was higher then others? Or was it a longing to see more then others? It´s hard to say. There were other children except for me in the cottage with our grandparents: two cousins and my sister but none of them tended to sit on any higher places in the same way as me. And more I didn´t claim up a top of anything with empty hands. Often I occupied some higher position for example with my supper! Yes, I liked eating on the oblique roof of  the cot where my granddady had his workroom. Simply my grandmother gave me a plate with a meal and I took it outside (of course, it was in summer and there was a fine weather). But it wasn´t enaugh to me to sit and eat before the cottage. Usually I climed up the roof of the cot with my supper on the plate. It was more complicated then to claim up there with nothing and to eat there was no comfort but I liked it.On the roof of the cot covered with the tar board I also did my first attempts to play songs with a mouth organ which I got from my parents.
Likewise I used to sit on the top of the stony post of our gate and it was an especially acrobatic accomplishment with my meal in my knees.
I had my favourite spruce in the wood next to our cottage. I used to sit on its branches high above rooves of cottages and houses of Radostovice the village (my usual destination on holidays). I often spent my time on its branches high above the ground, it was an ideal place for my dreaming, sulking but also for my reading.
Now as I´m thinking of it I feel that the explanation why I´ve tend to do this may be simple: It may be
I´ve often wanted  to be alone. To be alone may mean to me a longing to express myself.

The Czech version

O mém snění o létání a levitaci
 a také o mé zálibě vyhledávat vyšší místa

Už od dětství toužím létat a levitovat. Létat v letadle nebo ve vzducholodi je zajímavé a hezké, ale já bych rád létal jako pták, netopýr nebo tak podobně. Bylo by fantastické mít schopnost létat přirozeně jako chodíme, dýcháme nebo myslíme. Jako kluk jsem měl sen. Zrovna jsem se vracel domů (snad ze školy), náš panelák před očima. Najednou se zvedl vítr a já se ocitl ve vzduchu na úrovni našich oken ve druhém patře. Paže jsem měl volné, protože tašku jsem měl na zádech. Vítr mě pořád nadnášel na úrovni našich oken a já mohl jasně vidět zbytek naší rodiny - sestru, tátu a mámu - za okenními skly. Až do té doby jsem byl větru napospas. Pak jsem si všimnul, jak moje rodina napodobuje pažemi mávající křídla. Naznačovali mi, abych začal mávat pažemi jako pták. Udělal jsem to a cítil jsem, že svůj let začínám ovládat. Opět náhle vítr ustal, jak začal a já se zřítil do velké a hluboké díry plné dešťové vody na slepé ulici před naším panelákem. S pádem do díry jsem se probudil. Ten sen byl tak živý, že jsem na něj nikdy nezapomněl.
Ach ano, rád bych se vznášel ve vzduchu nepříliš vysoko, stačilo by mi vznášet se nad nejvyššími střechami či nad korunami nejvyšších stromů. Bylo by krásné přistát na nějaké větvi, odpočívat tam a pozorovat lidi kráčející hluboko pode mnou. Nebo sedět na vrcholu pouliční lampy nebo na římse domu a vědět, že nemůžete spadnout, protože vám jen stačí zamávat pažemi.
Snad právě tohle snění o létání, vznášení a levitaci dalo vzniknout Č/B kresbě, kterou můžete vidět nahoře.
Nakreslil jsem se, jak se vznáším na stejné úrovni koruny stromu, jak zrovna proplouvám jejím větvovím. Je noc a za kmenem a spletí olistěných větví je průčelí pavilonu, kde až dosud pracuji. Můžete rovněž vidět, že se vznáším nad vrcholem pouliční lampy. Její světlo láká hmyz a hmyz je dobrou kořistí pro lovícího netopýra. Díky své neobvyklé schopnosti (alespoň na obrázku) mohu pozorovat vše, co by pro mě bylo ze země nebo zevnitř pavilonu neviditelné. Opravdu zvenčí během nočních služeb slýchám různé podivné zvuky, výkřiky a mumlání! Většina z nich přichází ze stromových korun a většina z nich jsou signály o bezprostřední smrti, úzkosti nebo hrůze. V korunách stromů jsou noční dravci a já je mohu pozorovat, mohu rozpoznávat příčiny těch zvuků na vlastní oči - kunu skalní či sovu s jejich obětmi. Tolik k tomuhle obrázku.

Jako kluk jsem rád vysedával někde na vyšších místech. Myslím, že to může mít spojitost s čímsi zvláštním, ale nevím přesně, co by to mělo být. Byla to touha mít pocit, že jsem výš než ostatní? Nebo to byla touha vidět víc než ostatní? Těžko říci. V chalupě u našich prarodičů byly kromě mne jiné děti: dva bratranci a moje sestra, ale žádný z nich neměl sklon vysedávat na nějakých vyšších místech stejně jako já.  A navíc jsem na vrchol něčeho nešplhal s prázdnýma rukama. Často jsem obsazoval nějakou vyšší pozici například se svou večeří! Ano, rád jsem jedl na šikmé střeše kůlny kde měl můj děda dílnu. Prostě mi babička dala talíř s jídlem a já si ho vzal ven (samozřejmě, že to bylo v létě a bylo pěkné počasí). Mně ale nestačilo sedět a jíst před chalupou. Obvykle jsem se vyšplhal na střechu kůlny s večeří na talíři. Bylo to složitější než tam šplhat bez ničeho a jíst tam nebylo žádný komfort, ale mně se to zamlouvalo. Na střeše kůlny pokryté dehtovou lepenkou jsem také poprvé zkoušel hrát písničky na foukací harmoniku, kterou jsem dostal od rodičů.
Podobně jsem sedával na vrcholu kamenného sloupku naší branky a to byl s jídlem na kolenou zvlášť akrobatický výkon.
V lese vedle naší chalupy jsem měl svůj oblíbený smrk. Sedával jsem na jeho větvích vysoko nad střechami chalup a domů vesničky Radostovice (moje obvyklá destinace o prázdninách). Často jsem trávil čas na jeho větvích vysoko nad zemí, bylo to ideální místo pro mé snění, trucování a čtení.
Teď, když o tom přemýšlím, mám dojem, že vysvětlení, proč mám sklon k takovému počínání, může být možná prosté: Může být, že chci být často sám. Být sám pro mne může znament jakousi touhu vyjádřit sebe samého.