By Shortcut
My Last Reunion with Cephalanthera damasonium
The Fig.2: A next smaller specimen of C. damasonium. Nearby Milý the village, 5.19. 2017. Obr.2: Další menší exemplář okrotice bílé (C. damasonium). Poblíž vísky Milý, 19.5. 2017. |
My reunions with this graceful species of the orchids (Orchidaceae the family) have belonged to the most often ones.
First I have seen it in the park of the well known mental hospital in Prague where I was employed for many years. It had grown there many, many years ago. It had occurred there for several years and then suddenly it had disappeared totally.
Last time I have seen it a month before. It was in the astounding slope nearby Milý the village. This species was the second of the two orchids we found there. The first and my last meeting with C. damasonium so far has been separated with several decades of years.
Since I have seen it at the first time it has not changed. It has still looked well. Our exploration of the slope next to Milý the village began from above. First we had to step the slope down through a leafy wood. As we were approaching to its edge we started finding first non flowering plants of this species. As soon as we reached the wood´s edge we found ourselves in a zone of its most numerous occurrence at this habitat. The transition between the wood and the slanted open meadow with islets of bushes and trees at the lower levels of the slope was its habitat of the number one. It prefers to semi shadowy places strictly. It grew together with plants of Orchis purpurea on the wood´s edge but unlike this orchid it never stepped to the lower open parts of the slope. Orchis purpurea seemed to be able to grow in both shadowy and sunny places.
Yes, the pompous appearance of O. purpurea as well as its numbers in the slope made C. damasonium Cinderella a bit but I payed the same attention to it as to its bigger, more abundant and more marked relative. I hope it is obvious on my photos.
The Czech Version
Zkratkou
Moje poslední opětovné setkání s okroticí bílou
(Cephalathera damasonium)
Má opětovná shledání s tímto půvabným druhem z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) patří k nejčastějším.
Poprvé jsem ji uviděl v parku dobře známé psychiatrické nemocnice v Praze, kde jsem byl mnoho let zaměstnán. Rostla tam před mnoha, mnoha lety. Vyskytovala se tam několik let a pak náhle zcela vymizela.
Naposledy jsem ji viděl před měsícem. Bylo to v té ohromující stráni poblíž vísky Milý. Tento druh byl druhým ze dvou orchidejí, které jsme tam našli. Moje první a poslední shledání s okroticí bílou (C. damasonium) až dosud odděluje několik desítek let.
Od té doby, co jsem ji spatřil poprvé, se nezměnila. Pořád vypadá dobře. Náš průzkum stráně vedle vísky Milý započal shora. Nejdřív jsme museli sestoupit svahem skrze listnatý les. Jak jsme se blížili k jeho okraji, začali jsme nacházet první nekvetoucí rostliny tohoto druhu. Jakmile jsme dosáhli okraje lesa, ocitli jsme se v zóně jejího nejpočetnějšího výskytu na této lokalitě. Přechod mezi lesem a svažitou otevřenou loukou s ostrůvky křovin a stromů v nižších úrovních stráně byl jejím životním prostředím číslo jedna. Striktně upřednostňuje polostinná místa. Rostla společně s rostlinami vstavače nachového (Orchis purpurea) na lesním okraji, avšak na rozdíl od této orchideje nikdy nesestupovala do nižších částí stráně. Zdá se, že vstavač nachový (O. purpurea) může růst jak na stinných tak i slunečných místech.
Ano, pompézní vzhled vstavače nachového (O. purpurea), jakož i jeho počty ve stráni, dělaly z okrotice bílé (C. damasonium) trochu Popelku, ale já jí věnoval stejnou pozornost jako jejímu většímu, hojnějšímu a nápadnějšímu příbuznému. Doufám, že je to na mých fotkách očividné.
Žádné komentáře:
Okomentovat