The Drunken Villager.

The English Version

The Demon Named Alcohol in my Drawings

The Drunken Villager

My coloured drawing of The Drunken Villager was inspired by one man from the village of my youth (see some of my previous posts). He was an often visitor of a local pub. He liked drinking beer in the pub. It was his way of a rest as well as his way of an amusement. At the Puffler´s Pub near to a road passing by it you could exchange a lot of information with your neighbours.
His appearance was quite bizzare. His head looked like a tall extended cylinder covered almost permanently with a flat cap with a flap  because he put it off his head very rarely only. If you happened to be so lucky to see what was under his flat cap you could see that the top of his head was bald. The only remains of hair were visible above his ears. There was a small trimmed mustache under his nose, something like the A. Hitler´s one. But the most marked trait of his face was his nose. It protruded from it like a mighty rammer. Just this part of his face was an often target of jokes done by all the other villagers but mostly this joking was done out of his hearing ´cause if he´d have heard something like that his responses might be very dangerous to such a joker. It was told that ones he was in the pub again, somebody was laughing at his nose. He was getting angry with the joker so much that he threw his empty pint at him. Fortunately to the joker he missed.
As for me I never saw him to be angry. His small smart eyes were sparkling with a sense of humour, he liked making a fool of the others himself. He could drink regularly and frequently, from time to time he could fuddle himself and then he left the pub on uncertain feet but next morning you could see him to be agile again. His addiction to alcohol was obvious but he could live with it without he was forced to undergo any antialcohol treatment.
In that time of my youth he might be more than 65 years old, he was a contemporary of my Granddady. Both my Granddady and my Father told me various funny stories about him. They said he was very humorous, they compared him to our famous movie King of the Comics, Vlasta Burian, but unlike him my Drunken Villager was popular within his small village only.
Just he´s leaving the pub in a summer night and the road isn´t wide enaugh to him on my picture.

The Czech Version

Démon zvaný Alkohol v mých kresbách

Opilý vesničan

Má barevná kresba Opilého vesničana byla inspirována jedním mužem z vesnice mého mládí (viz některé z mých předešlých blogů). Byl častým návštěvníkem místního hostince. Rád v něm popíjel pivo. Byl to jeho způsob relaxace a také jeho způsob zábavy. V hospodě U Pufflerů poblíž silnice procházející kol ní jste si mohli vyměnit spoustu informací se sousedy.
Jeho vzhled byl dost bizarní. Jeho hlava se podobala vysokému protáhlému válci pokrytému skoro pořád plochou čapkou se štítkem, protože ji z hlavy snímal jen velice vzácně. Kdybyste náhodou měli tu kliku shlédnout to, co se pod jeho plochou čepicí skrývá, viděli byste, že má temeno hlavy lysé. Jediné pozůstatky vlasů byly viditelné nad jeho ušima. Pod nosem měl malý zastřižený knírek, něco jako ten Hitlerův. Ale nejvýznačnějším rysem jeho tváře byl nos.Vyčníval z ní jako mocné beranidlo. Právě tahle část jeho obličeje byla často terčem vtipů všech ostatních vesničanů, ale většinou tohle vtipkování dělali mimo jeho doslech, neboť kdyby býval něco takového zaslechl, jeho reakce by pro takového vtipálka mohla být asi nebezpečná. Povídalo se, že když byl zas jednou v hospodě, kdosi se jeho nosu posmíval. Tak moc se na toho posměváčka naštval, že po něm mrštil prázdný půllitr. Naštěstí pro vtipálka chybil.
Pokud jde o mne, nikdy jsem ho nazlobeného neviděl. Malá chytrá očka mu jiskřila smyslem pro humor, sám si rád z ostatních dělal blázna. Dokázal pít pravidelně a často, čas od času se uměl opít a pak hostinec opouštěl na nejistých nohách, ale příštího rána jste ho mohli vidět opět čilého. Jeho závislost na alkoholu byla zjevná, ale uměl s ní žít, aniž by byl musel podstoupit protialkoholní léčbu.
V čase mého mládí mu snad mohlo být přes pětašedesát, byl vrstevníkem mého dědy. Děda s tátou mi o něm vyprávěli rozličné veselé historky. Vyprávěli, že byl velice vtipný, srovnávali ho s naším slavným filmovým Králem komiků, Vlastou Burianem, ale na rozdíl od něj můj opilý vesničan byl populární jen ve své malé vísce.
Na mém obrázku právě opouští hospodu za letní noci a silnice mu není dost široká.

The Fig.1

The English Version

The Key (Klíč in Czech), My First Joy of Snow in This Year

The Key is a hill covered with a forest in the Lužice Mountains near to Nový Bor the town in Czech Republic. I had the occasion to find myself there just three days before the Christmas Eve (12.21.2014). Our goal was to climb up to its top. Me and my two constant attendants were successful in it.

Our friend Vendy parked his car in a slope at the foot of the Key. You can see it as a little grey point in the line of our prints in watery snow on the picture one. The weather was cloudy, from time to time watery snow was falling. At the beginning we were climbing up a wide forest way, it was stony and interwoven with tangles of tree roots (The Fig.2, 3, 4).

The Fig.2

As usually, I stepped up slowly behind my attendants, from time to time I stopped to take one or two pictures. There was a thin layer of melting watery snow in places at the lower level of our climb up. Mainly I took side shots of the forest or our way in front of me or behind me. Snow was changing its firm state in the liquid one on the ground quickly and then we had to avoid streamings and pools of water.

The forest in which The Key is enfolded has a mixed character, though the spruce is its dominant element. The spruce´s roots don´t penetrate deeply into the soil. Their growth is superficial and shallow, they distributes themselves to the width rather than into the depth. Therefore the strong winds are the cause of its often windthrows.

I must point out that for the time of our climb up to the top and then for the following climb down we came upon no living soul. The temperature was above the freezing point at the lower level of the climb up.
The higher we stepped up the lesser the occurence of the spruce was in the forest composition. There were much more leafy trees at the higher level of the climb up. Together with them a bushy vegetation started appearing. I could see that the growth of the naked leafy trees was very young, the trees were thin and not too tall. The way to the top turned to the left at this interface and it became much nearer. Also I could see that the snowy layer was thicker and it resisted to melt out.

The Fig.3

The snowy path encirled the whole left side of the hill in a mild climbing up but when it arrived at its end it didn´t copy its circuit in an ascendant spiral but it traversed in the opposite direction above its previous section. This traversing repeated for several time up to the very top. Naturaly, the separate sections of the path were as shorter as we were closer to the top ´cause the top had a very limited stony platform.

Just on the traversing sections of the path I started discovering various semi-rifts among the side growth of trees and bushes, they allowed some views over the landscape spreading in the surroundings of the Key. I could see wide valleys and many other hills through the semi-rifts. Unfortunately, the visibility was limited by often snowing and by dense mist.

As you can see on the picture (The Fig.5), this hill falls into the category of the reserves. This warning was in the place where the way changed in the path turning to the left side of the hill. Partly the spruces were replaced leafy kinds of trees. The snowy layer became thicker and snow ceased melting.

The Fig.4

The path was near and stony but stones were covered with snow at the higher level of our climb up. The same held true for branches and trunks of the growth next to the path. They were decorated with snow cover. Suddenly we were in the right kingdom of the Winter (The Fig.6).

Let my photos finish my story:

The Fig.7: A rift through the growth.

The Fig.8: The surrounding lanscape in the dense mist.

The Fig.9: The landscape screened by the growth.

The Fig.10: A spruce decorated with snow.

The Fig.11: The snow can be a great artist.

The Fig.12: Last meters under the top.

The Fig.13: The landscape taken from one side of the top.

The Fig.14: The landscape taken from the opposite side of the top.

The Fig.15: The absolute top of the Key is five hundreds meters high. I spent a short moment on the top only. The wind was cruel, frosty and blistering. While I was taking some pictures my fingers were freezing to the bones. I was alone on the top in that moment. My partners were stepping down in the same time. They accomplished the top a time before me. To wait for me on the top for so a long time was unberable to them. I finished my taking pictures quickly and I followed them down.


The Czech Version

Klíč, moje první radost ze sněhu v tomto roce

Klíč je kopec pokrytý lesem v Lužických horách poblíž Nového Boru v České republice. Měl jsem tu příležitost ocitnout se tam zrovna tři dny před Štědrým dnem (21.12. 2014). Naším cílem bylo vystoupit na jeho vrchol. Já a moji dva stálí společníci jsme v tom byli úspěšní.

Náš přítel Vendy zaparkoval auto ve svahu při úpatí Klíče. Můžete ho vidět jako malý šedý bod v linii našich šlápot v mokrém sněhu na obrázku jedna. Počasí bylo zamračené, občas padal mokrý sníh. Na začátku jsme stoupali širokou lesní cestou, byla kamenitá a protkaná spletěmi stromových kořenů (Obr. 2, 3 a 4).

The Fig.5

Jako obyčejně jsem za svými společníky stoupal zvolna, občas jsem se zastavil, abych udělal pár obrázků. Na nižší úrovni našeho výstupu byla místy tenká vrstva tajícího mokrého sněhu. Hlavně jsem pořizoval boční záběry lesa nebo cestu před sebou či za sebou. Sníh na zemi rychle měnil pevné skupenství v tekuté, takže jsme se museli vyhýbat stružkám a kalužím vody.

Les, v němž je Klíč zahalený, má smíšený charakter, i když smrk je jeho dominantním prvkem. Smrkové kořeny nepronikají do půdy hluboko. Jejich růst je povrchový a mělký, šíří se spíše do šířky než do hloubky. Proto jsou silné větry příčinou jeho častých vývratů.

Musím podotknout, že v době našeho výstupu na vrchol a poté následného sestupu jsme nenarazili na živou duši. V nižší úrovni výstupu byla teplota nad bodem mrazu.
Čím výš jsme vystupovali, tím menší byl v lesní skladbě výskyt smrku. Ve vyšší úrovni výstupu bylo mnohem více listnatých stromů. Spolu s nimi se začala objevovat křovitá vegetace. Viděl jsem, že porost holých listnáčů je velmi mladý, stromy byly tenké a nepříliš vysoké.
Na tomto rozhraní se cesta na vrchol stáčela doleva a mnohem víc se zužovala. Mohl jsem též pozorovat, že je sněhová vrstva silnější a odolává tání.

The Fig.6

Zasněžená stezka obcházela celý levý bok pahorku v mírném stoupání, ale když dorazila na jeho konec, nekopírovala jeho obvod v jakési vzestupné spirále, ale traverzovala v opačném směru nad svým předešlým úsekem. Tohle traverzování se opakovalo několikrát až na samý vrchol. Jednotlivé úseky stezky byly přirozeně tím kratší, čím blíže jsme byli k vrcholu, protože vrchol má velmi omezenou kamenitou plošinu.

Právě na traverzových úsecích stezky jsem začal objevovat různé poloprůhledy mezi postranním porostem stromů a keřů, umožňovaly výhledy po krajině v okolí Klíče. Mohl jsem průhledy pozorovat široká údolí a mnoho jiných kopců. Bohužel, viditelnost byla omezena častým sněžením a hustou mlhou.

Jak můžete vidět na obrázku (Obr.5), tento kopec spadá do kategorie přírodních rezervací. Toto upozornění bylo v místě, kde se cesta měnila ve stezku stáčející se na levý bok pahorku. Smrky zčásti nahradily listnaté druhy stromů. Sněhová vrstva sílila a sníh přestával tát.

Stezka byla úzká a kamenitá, ale kameny byly ve vyšší úrovni našeho výstupu pokryté sněhem. Totéž platilo o větvích a kmenech stromů vedle stezky. Zdobila je sněhová pokrývka. Pojednou jsme byli v pravém království Zimy (Obr. 6).

Dovolte, aby příběh dokončily moje fotografie:

The Fig.7

Obr.7: Průhled porostem.

Obr.8: Okolní krajina v husté mlze.

Obr.9: Krajina cloněná porostem.

Obr.10: Smrk zdobený sněhem.

Obr.11: Sníh umí být velkým umělcem.

Obr.12: Poslední metry pod vrcholem.

Obr.13: Krajina focená z jedné strany vrcholu.

Obr.14: Krajina focená z opačné strany vrcholu.

Obr.15: Absolutní vrchol Klíče je vysoký 500 m. Na vrcholu jsem strávil jen krátkou chvíli. Vítr byl krutý, mrazivý a prudký. Zatímco jsem pořizoval snímky, prsty mi mrzly na kost. V tu chvíli jsem byl na vrcholu sám. Moji partneři v téže době sestupovali dolů. Dosáhli vrcholu nějakou dobu přede mnou. Čekat na mě nahoře takovou dobu pro ně bylo neúnosné. Rychle jsem dokončil focení a následoval je dolů.

The Fig.8

The Fig.9

The Fig.10

The Fig.11

The Fig.12

The Fig.13

The Fig.14

The Fig.15

The Fig.1: A beautiful spider waited for me in his web on the top.

The English Version

Corsica (IV)

The Top of The Hill and
The Rest of the Second Day

The top of the hill turned out to be a beginning of a long and not too wide stony back extending to the inland among other backs separated each other with various valleys. The stony zig-zagging path lined with the thorny vegetation continued on and after a short rest we started going it.

There were a lot of stony outcrops on the long back of the hill. Often we had to avoid the thorny vegetation catching us at our clothings, also we had to stepped up some stony outcrops or to stepped them down. The hill slanted speedy with its slopes to green valleys alongside our craggy path. The green speedy slopes were covered with the dense growth of the macchia. The terrain seemed to be impassable. The thorny bushes threatened to change our bodies in bloody pieces. We had to keep walking or climbing the path.

The Fig.2: A kind of the Cyclamen genera probably.

When you´re climbing up to a hill, a rock or a mountain you have two basic choices what to do. You can view over the landscape under you or you can notice things appearing before your eyes, in your immediate surroundings. While we were finding the continuation of our path alternatively we were doing the two activities. The dog (see the previous part) didn´t ceased to do his company to us. He was still disappearing out of our sights for longer moments and then he was joining us again. Once we noticed as he was drinking water held in a rocky crevice. We envied him a bit ´cause we had no water. Though we felt to be thirsty a bit more than before our climb up we could overcome our thirst with no problem, in short we weren´t so desperate to be forced to mimic the dog and to drink the rotten unclear water from the rocky crevice.

The Fig.3: An abundant fern on the hill but in other places, too.

Continuing on our way with our faces to the inland we could view over the landscape in all the directions. There was Furiani the village sitting on the opposite top to our left hand. The village was separated from us by a long and wide valley covered with the dense growth of the macchia. There were beautiful views of the sea and of the suburb of Bastia the city behind our backs. We could see other mountainous formations rising up in huge waves in front of us and the mountains were exceeding the top we were jumping and stumbling on. At last to our right hand there was a valley, too, rising up in a long hill screening our views of the rest of Bastia in the opposite side. So that we found ourselves on the back of one of many waves of the Corsican rocky sea in storm.

The Fig.4: A lizard on a rocky outcrop.

Our way across the back of our huge stony animal was ended up with a right cliff. We judged that the safety climb down could been ensured by a thick rope. Having no such a thing with us we thought over to encircle the obstacle not so speed side slopes but the macchia said its resolute NO! Then we decided to finish our trip and to return to the hotel in our own traces.

When we were in the wood of cork-oaks again I stopped for a moment to take a picture while my son walked on. Then I kept walking again but I lost my son out of my sight. I turned to the first houses sooner thinking that my son was ahead of me. In fact he kept walking right behind his nose. I was alone and my only attendant was our faithful dog. He refused to leave me. He seemed to be prepared to adopt me and to spend the rest of our stay with us and then to take our back flight for Prague together with us.
And in that time we walked to the first road with a quite bussy traffic. I started to fear of him ´cause he

The Fig.5: A view over the sea and Bastia suburb.

was running the road as it were a free mountainous terrain. To give him up at last I shouted up to him to leave. Only then he understood that our friendship couldn´t continue on. With his ears down he started running back to his hill. Then my mobil phone started ringing up. Of course, it was my son. A while later we met happily again and our return to our hotel took a couple of minutes.

After a short rest in the hotel with something to eat and to drink we left the hotel, we crossed the Ralley and slowly we took a walk to the sea. It was dasking when we arrived at the sea. With an exception of a few fishmen the coastline was empty. Their landrovers were parked near to the sea line marked with alluviums, maybe mostly they consisted of remains of a plant material. The fismen´s rods were put in forks dug in sand and their owners were standing there or they were sitting in their cars. The sea was calm. While the fishmen were waiting for their fish we were walking on alongside the coastline. We

The Fig.6: Furiani from the top of our hill.

were heading for distant lights of the Bastia centre. In fact we were walking on long sandy sections of beaches with  the tongues of the sea water to the right. We could see various houses, parks, camps and stores behind beaches to the left. This barrier separated the beaches and the sea from the noise of the traffic rushing the Ralley.


The Czech Version

Korsika (IV)

Vrchol kopce a
zbytek druhého dne

Ukázalo se, že vrchol kopce je začátkem dlouhého a nepříliš širokého hřbetu, který se mezi jinými hřbety oddělenými navzájem rozmanitými údolími táhne do vnitrozemí. Kamenitá křivolaká stezka lemovaná trnitou vegetací pokračovala dál a my se po ní po krátkém odpočinku vydali.

The Fig.7: One of the opposite green slopes seen from our top.

Na tom dlouhém hřbetu kopce byla spousta skalnatých výstupů. Často jsme se museli vyhýbat trnité vegetaci, která nás chytala za šaty, na některé skalnaté výstupy jsme museli vystupovat nebo po nich sestupovat. Kopec se svahy strmě svažoval do zelených údolí podél naší hrbolaté stezky. Zelené strmé svahy byly porostlé hustým porostem macchie.

Když vystupujete na kopec, skálu či horu, máte dvě základní volby, co dělat. Můžete přehlížet krajinu pod sebou, nebo si můžete všímat věcí, které se vám jeví před očima ve vašem bezprostředním okolí. Zatímco jsme hledali pokračování naší stezky, střídavě jsme prováděli obě ty činnosti. Pes (viz předešlou část) nám neustával dělat svou společnost. Pořád nám na delší dobu mizel z dohledu a poté se k nám zase přídával. Jednou jsme si všimli, jak pije vodu zadrženou ve skalní štěrbině. Protože jsme

The Fig.8: One of the most cruel green knights of the macchia´s army.

žádnou vodu neměli, trochu jsme mu záviděli. I když jsme žízeň pociťovali víc než před výstupem, zvládali jsme ji překonávat bez problému, zkrátka, nebyli jsme tak zoufalí, abychom byli nuceni psa napodobit a pít zahnívající nečistou vodu ze skalní štěrbiny.

Jak jsme šli dál s tváří do vnitrozemí, mohli jsme přehlížet krajinu ve všech směrech. Po levé ruce seděla na protějším vrcholu víska Furiani. Vesnici od nás oddělovalo dlouhé široké údolí pokryté hustým porostem macchie. Za námi byly krásné výhledy na moře a bastijské předměstí. Nad vrcholem  jsme před sebou mohli vidět další horské formace zvedající se ve vysokých vlnách a ty hory převyšovaly vrchol, po němž jsme nadále poskakovali a klopýtali. Konečně, po naší pravici bylo rovněž údolí, které se na opačné straně zvedalo v dlouhý pahorek clonící naše výhledy na zbytek Bastie. Nacházeli jsme se tedy na jedné z mnoha vln korsického skalnatého moře v bouři.

The Fig.9: On our way to the sea.

Naši cestu napříč hřbetem obrovského kamenného zvířete zakončoval kolmý sráz. Soudili jsme, že bezpečný sestup by byl zajišťoval silný provaz. Protože jsme s sebou nic takového neměli, zvažovali jsme sráz obejít nepříliš strmými bočními svahy, ale macchia řekla své rozhodné Ne! Poté jsme se rozhodli svůj výlet ukončit a do hotelu se vrátit ve vlastních stopách.

Když jsme se opět ocitli v lesíku korkových dubů, na moment jsem se zastavil, abych udělal nějakou fotku, zatímco syn šel dál. Poté jsem pokračoval v chůzi také, ale syna jsem ztratil z dohledu. Odbočil jsem k prvním domům dříve v domnění, že syn je přede mnou. Ve skutečnosti šel pořád rovně za nosem. Byl jsem sám a jediným společníkem mi byl náš věrný pes. Odmítal mě opustit. Zdálo se, že je připraven si mě osvojit, strávit zbytek našeho pobytu s námi a poté spolu s námi odletět zpět do Prahy. A v té době jsem došel k první silnici s dost rušným provozem. Začal jsem se o něj bát, protože pobíhal po silnici jako by to byl volný horský terén. Abych se ho zbavil, zařval jsem na něj, aby se klidil. Teprve potom pochopil, že naše přátelství nemůže trvat napořád. Se sklopenýma ušima se rozběhl zpět ke kopci. Pak mi začal vyzvánět mobil. Samozřejmě, byl to syn. O chvíli později jsme se opět šťastně shledali a návrat do hotelu trval pár minut.

The Fig.10: The coastline with a fishman and his car. The dask was falling.

Po krátkém odpočinku v hotelu s něčím k jídlu a pití jsme hotel opustili, přešli jsme Ralley a udělali si zvolna procházku k moři. Když jsme k moři dorazili, stmívalo se. Až na pár rybářů bylo pobřeží prázné. Jejich landrovery parkovaly poblíž mořské čáry vyznačené náplavy, které snad většinou sestávaly ze zbytků rostlinného materiálu. Rybářské pruty byly položeny ve vidlicích zapíchnutých v písku a jejich majitelé tam postávali nebo seděli v autech. Moře bylo klidné. Zatímco rybáři čekali na své ryby, my jsme šli dál podél čáry moře. Směřovali jsme ke vzdáleným světlům bastijského centra. Kráčeli jsme vlastně dlouhými písčitými úseky pláží s jazyky mořské vody napravo. Vlevo za plážemi jsme mohli vidět rozmanité domy, parky, kempy a sklady. Tahle bariéra oddělovala pláže s mořem od hluku dopravy ženoucí se po Ralley. 

The English Version

The Old Nečil, The Last Private Peasant
in The Bohemian Communist Totality

Nečil was the second name of the man on my picture. He was a peasant in Radostovice the village of my childhood (see my previous blogs with this topic). I have never heard his first name. When I was a boy he was old already. I recall his slim figure with his bent shoulders and with his flappy dirty working clothing as he was walking slowly behind a plough pulled by an ox.
It was said that he was an owner of several large fields including a pond where we went to bathe to during hot summer days. The pond was called Nečilák, i.e. the Nečil´s pond.
I never heard him to speak with anybody. He had one brother. From time to time I had seen his sibling together with him working in a field for a few years of my summer stays in the village but then suddenly he disappeared and then I used to see the old Nečil only. No doubt his brother died. There were gossips in the village that the Old Nečil´s brother was an albino. If his brother-albino had red eyes I never saw ´cause he wore a cap with a long flap on his head and the flap screened his eyes.
They never married, they lived in their farm and they worked in their lands. One day my Grandmother told me that when both the brothers were much more younger they went to dances held in the end of every week. Before than they started to go to dances they took very thorough baths but depite this, as my Grandmother told, they smelled bad with manure so much that no girl wanted to dance with them. This was my Grandmother´s version why they never married.

I have no idea of how they could have their own land in the middle of the Communist establishment. Maybe the Communists relied on their old ages, they thought that both two brothers would die soon and because they had no offsprings it would be easy to socialize their estate. Or it might be that the Communists took both the old brothers as last alive museum pieces of the Capitalist establishment in the village.

It is sure that the Old Nečil had very strong bonds to his soil. I think he believed in it only. One day when I came back to village again, then I was much older boy already, one friend of mine told me: "Imagine, when the Americans landed on the Moon we went to Old Nečil to say the fantastic news to him. He turned his head to us from his plough in a field and replied: ´This can be done in the TV today, I can´t be sure of it´."
He would have to plough in a Moon field to believe in it.

If the world seas have had their Flying Dutchman, the fields near to Radostovice have had their Flying Nečil. To me he will plough there forever.

The Czech Version

Starý Nečil, poslední soukromý sedlák
za české komunistické totality

Nečil bylo příjmení muže na mém obrázku. Byl sedlákem v Radostovicích, na vesnici mého mládí (viz předešlé moje blogy na toto téma). Jeho křestní jméno jsem nikdy neslyšel. Byl už starý, když jsem byl kluk. Vzpomínám si na jeho hubenou postavu s ohnutými rameny a s plandavým ušpiněným pracovním oděním, jak zvolna kráčí za pluhem taženým volem. Povídalo se, že je vlastníkem několika rozsáhlých polí včetně rybníka, kam jsme se chodili koupat za horkých letních dní. Nikdy jsem ho neslyšel s někým mluvit. Měl jednoho bratra. Pár let svých pobytů ve vsi jsem ho občas s jeho sourozencem vídal při práci na poli, ale pak náhle zmizel a poté jsem vídal jen starého Nečila. Jeho bratr nepochybně umřel. Po vsi se povídalo, že bratr starého Nečila je albín. Jestli měl bratr albín červené oči jsem nikdy neviděl, protože nosil na hlavě čepici s dlouhým štítkem a ten mu oči stínil.
Nikdy se neoženili, žili na svém statku a pracovali na vlastních pozemcích. Jednou mi babička vyprávěla, že když byli oba bratři mnohem mladší, chodili na taneční zábavy pořádané koncem každého týdne. Před tím, než vyrazili na zábavu, důkladně se vykoupali, ale vzdor tomu, jak babička vyprávěla, smrděli hnojem tak moc, že s nimi žádné děvče tancovat nechtělo. Tohle byla babiččina verze proč se nikdy neoženili.

Nemám žádnou představu o tom, jak mohli mít vlastní pozemek uprostřed komunistického zřízení. Možná komunisté spoléhali na jejich stáří, domnívali se, že oba bratři brzy umřou, a protože nemají žádné potomky, bude znárodnění jejich majetku snadné. Nebo snad mohlo být, že komunisté oba staré bratry brali jako poslední živoucí muzeální exponáty kapitalistického zřízení na vsi.

Jisté je, že starý Nečil měl k půdě velice silná pouta. Myslím, že věřil jenom v ni. Jednou, když jsem zase přijel do vesnice, tehdy už jsem byl mnohem starší kluk, jeden můj kamarád mi povídá: "Představ si, když Američané přistáli na Měsíci, šli jsme za starým Nečilem, abysme mu tu fantastickou novinu sdělili. Otočil k nám hlavu od pluhu na poli a opáčil: ´To můžou dneska udělat v televizi, tím si bejt jistej nemůžu´."
Byl by musel orat na nějakém měsíční poli, aby tomu uvěřil.

Mají-li světová moře svého Bludného Holanďana, pole poblíž Radostovic mají svého Bludného Nečila. Pro mne tam bude orat navěky.

The Fig.1: Furiani, the village near to Bastia, Corsica.

The English Version

Corsica (III)

The Hill Near to the Hotel

The second day of our stay in the morning we planned to visit to the heart of the city. Our hotel Sampiero found itself in its periphery, there was quite a long way to its centre from it. But instead we headed for the Bastia´s centre to the right behind the hotel we changed our minds and our feet turned to the left so that we went on not to the centre of the city but to the foots of the closest hills behind the city. We preferred the Corsican Nature rather than the city itself.

We passed through last several streets lined with family houses with gardens at the sea level but soon we started climbing up to one hill we chose. At the beginning of our climbing there were next lanes, houses and gardens too but the higher we climbed up the lesser their numbers were.

The Fig.2: Palms behind a wall within Bastia´s periphery.

Walking streets and lanes of the periphery I paid my attention to all the green what was growing in gardens. Mostly I had to admire various species of the palms. The palms have been an usual elements of the Corsican gardens and public places. They´ve been prosperous in the Corsican subtropic climate.

Then our last lane changed in a path and we left all the houses behind our backs.We were climbing up to the hill through a wood of cork-trees. There was a lot of ferns of one species in the wood and I idetified them as Pteridium the genus.
Suddenly a dog joined us. It looks like a smaller hound. You can see it on my picture here. It accompanied us as for all our climb up as for the time of the climb down. Often it disappeared but it always returned to us to vanished again. The wood was getting the more sparse gradually as we were climbing higher and higher and then it was changed by dense thorny bushes alongside the near stony and steep path.

The Fig.3: A date palm.

While the way through the wood didn´t allow us to see the landscape under us the much lower bushy vegetation gave a plenty of views over both the land and the sea to us.

As our climb up to the top of the hill continued on I noticed both the various views over the landscape and the interesting composition of the local vegetation cover aroud us. Our choise of the hill was impulsive, it was an improvisation, we didn´t prepare for it in any purposeful way. There was a couple of energy sticks in our bags only and we had no drink with us. The weather was pleasant. The Sun was lightning in the blue sky but its rays didn´t make us dry because a mild breeze blowing from the sea made them cool. This was why we weren´t thirsty.

The Fig.4: The wood of cork-trees with ferns of Pteridium the genus.

I´d like to make several remarks to some of plants I observed during the climb up to the top of the hill. I had no special botanic key to the Corsican flora so that I could identify the plants I saw there exactly. I took pictures of various plants of which identities were unknown to me. My original plan was to determine them, when we came back home, with a help of my special botanic literature and the Internet. Unfortunately it has been waiting for its realization till now. Maybe one day I´ll do it.
We visited to Corsica in October and then in the time when its flora was preparing for the mild Corsican winter, that is when its greatest boom was over.
The hill was the first place where I could get through the typical Corsican thorny bushy vegetation called macchia.

To be continued.

The Fig.5: The Wood of cork-trees with the dog and the ferns.

The Czech Version

Korsika (III)

Kopec poblíž hotelu

Druhý den našeho pobytu ráno jsme si naplánovali navštívit centrum města. Náš hotel Sampiero se nacházel na jeho okraji. Do centra byla cesta od hotelu dost dlouhá. Ale namísto, abychom zamířili do centra Bastie napravo za hotelem, rozmysleli jsme si to a naše nohy se stočily doleva, takže jsme šli nikoliv do centra města, ale k úpatím nejbližších kopců za městem. Před vlastním městem jsme dali raději přednost korsické přírodě.

Prošli jsme posledních několik ulic lemovaných rodinnými domy se zahradami na úrovni mořské hladiny, ale brzy jsme začali stoupat na jeden pahorek, který jsme si zvolili. Na počátku našeho výstupu byly rovněž další uličky, domy a zahrady, ale čím jsme stoupali výš, tím jich bylo méně.

The Fig.6: One of views over the landscape during our climb up to the hill..

Zatímco jsme kráčeli ulicemi a uličkami periférie, věnoval jsem pozornost veškeré zeleni, co rostla v zahradách. Povětšinou jsem musel obdivovat rozmanité druhy palem. Palmy jsou obvyklé prvky korsických zahrad a veřejných míst. V korsickém subtropickém podnebí se jim daří.

The Fig.7: This plant is armed with very sharp thorns.

Pak se naše poslední ulička změnila ve stezku a všechny domy jsme nechali za zády. Stoupali jsme do vrchu jakýmsi hájem korkových dubů. V tom hájku byla spousta kapradin jednoho druhu a já je určil jako rod hasivka (Pteridium).. Pojednou se k nám přidal pes. Podobal se menšímu ohaři. Můžete ho zde vidět na obrázku. Provázel nás jak po celý náš výstup, tak i po celou dobu sestupu. Často mizel, ale vždycky se k nám vracel, aby zmizel nanovo. Jak jsme vystupovali výš a výš, háj postupně řídnul a pak jej vystřídala hustá trnitá křoviska podél úzké kamenité a strmé stezky.
Zatímco cesta lesíkem nám nedovolovala vidět krajinu pod námi, mnohem nižší křovinatý porost nám poskytoval spoustu výhledů na souš i na moře.

Jak náš výstup na vrchol kopce pokračoval, všímal jsem si výhledů do krajiny i zajímavé skladby vegetačního krytu kol nás. Volba kopce byla impulzivní, byla to improvizace, nijak cíleně jsme se na to nepřipravovali. V báglech jsme měli jen pár energetických tyčinek a neměli jsme s sebou žádné pití. Počasí bylo příjemné. Slunce svítilo na modré obloze, ale jeho paprsky nás nevysušovaly, protože je ochlazoval mírný vánek vanoucí od moře. Proto jsme neměli žízeň.

The Fig.8: The plant was in fruit, the thorns are seen in detail.

Rád bych učinil několik poznámek k některým z rostlin, které jsem během výstupu na vrchol kopce pozoroval. Neměl jsem žádný speciální botanický klíč ke korsické floře, abych mohl rostliny. které jsem tam viděl, přesně identifikovat. Nafotil jsem různé rostliny, jejichž totožnost neznám. Můj původní plán byl určit je, až se vrátíme domů, s pomocí speciální botanické literatury a Internetu. Bohužel na svou realizaci čeká dodnes. Snad to jednou udělám.
Korsiku jsme navštívili v říjnu a tedy v době, kdy se její flora chystá na mírnou korsickou zimu, tj. v době, kdy její největší rozkvět skončil.
Ten kopec byl prvním místem, kde jsem se mohl prodírat charakteristickou korsickou trnitou a křovinatou vegetací zvanou macchia.

Pokračování příště.

The English Version

The Three Czech Actresses

To test my skill in catching appearances drawn by heart from time to time I´ve tried to draw some of  celebs of whose faces have been well known. This time I present one picture called The Three Czech Actresses. My foreign friends will hardly know the faces but my Czech friends may know them because they´ve been our leading actresses. They´ve already been older ladies nevertheless they´ve been very favourite with our people. They´ve played a lot of great roles both in theatres and in movies already.

To my foreign friends: you can take the picture as three older ladies talking over cups of coffee, you can like it or dislike it. Still, you may know one of them because this one has gotten her popularity abroad too thanks to her special role in her personal life.
To my Czech friends: Maybe you´ll know the ladies of the boards meaning the world. If you know one of them at least then I´ll be glad if you let me know. They´ve been the leading and famous Czech actresses really.
I´m looking forward to your responses!

The Czech Version

Tři Herečky

Abych si ověřil svou dovednost v zachycování podob nakreslených zpaměti, občas se pokouším nakreslit některé z celebrit, jejichž tváře jsou dobře známé. Tentokrát uvádím obrázek nazvaný Tři české herečky. Moji zahraniční přátelé ty tváře sotva poznají, ale moji čeští přátelé je snad poznat mohou, protože to jsou naše přední herečky. Jsou to již starší dámy, ale u našich lidí velmi populární. Odehrály už spoustu rolí v divadlech i ve filmech.

Pro mé zahraniční přátele: Obrázek můžete brát jako tři starší dámy při hovoru nad šálky kávy, může se vám líbit nebo nelíbit. Přesto možná jednu z nich poznáte, protože ta svou popularitu získala také v zahraničí díky své zvláštní roli v osobním životě.
Pro mé české přátele: Snad tyhle dámy z prken, jež znamenají svět, poznáte. Poznáte-li alespoň jednu z nich, pak budu rád, dáte-li mi vědět. Jde opravdu  o přední a slavné české herečky.
Těším se na Vaše odezvy!

The Fig.1: A view of the Corsican Ralley.

The English Version

Corsica (II)

Our Accommodation, Our Base

When we already thought we would spend our first night in Corsica somewhere outdoors, when almost the whole city was behind our backs (in the direction of the airport) suddenly we saw a hotel on the opposite side of the road. We crossed the Corsican Ralley, walked over the hotel´s court and entered its reception hall. The hotel had three stars and it wasn´t overcrowded. The advantage of the end of the season.
The receptionist was a tan man and his English was limited to a bit of the usual English words. But the language barrier was overcome by the body language, mainly by the gesticulation and the feature. We could examine our room in advance and we were satisfied with it. It was armed with all what we could need: two wide beds, a bathroom with a toilet, a cupboard, night tables, a table and two chairs, a smaller TV set on the table ....you could manage the Internet connection in the reception.

The Fig.2: Our Hotel SAMPIERO.

The only thing was missing in the hotel room: a view of windows. Its windows viewed of the mountains behind the hotel but in theory only. In fact they were blind, small and almost up to the ceiling. Its glasses were blinded with something like some semi-abstract paintings in colour. So that though the room was on the first floor you looked like being accommodated in a cellar. It was a small fault on its beauty to us. We stepped down to the reception and booked the room for following three days. If we were satisfied we would extend our stay up to the very end.
As for the meals our stay in the hotel included breakfasts only, the rest of our diet was up to us. 
Our room had one extra advantage. Unlike the rooms on the opposite side of the corridor it was isolated from the noisy traffic of the Corsican Ralley.

The Fig.3: The restaurant.

If I use the expression of the Corsican Ralley I should explain it. I adopted it from the Internet. Some travellers use this nickname for the main Corsican road leading alongside the overall circuit of the island between the sea and the mountains. Of course, this circuit has a lot of turns to the inlad. And the Corsicans enjoy it with a great pleasure.

Unfortunately, smoking inside of the hotel was prohibited as it was established in the whole European Union and therefore I had to smoke out of the hotel, in its court. Standing in the court with my face to the building of the hotel and smoking my first cigarette after our accommodation I noticed that our hotel had a different right wing. It was a separate restaurant with two outdoors sittings, one of them was roofed and the another was unroofed. The unroofed one was nearer to the own restaurant and we took our first late supper there.

The Fig.4: A Venus in the court in front of the hotel Sampiero.

I´ve never forgotten the pleasant evening in the sitting under the night Corsican sky full of stars. From time to time we heard a noise of passing cars rushing the Corsican Rallye leading alongside the wall of the hotel´s court. We were accommodated, we were saturated with an excellent supper and we realized fully we´re in Corsica. And we´re very tired and sleepy too. We wished one thing only: to take a rest, to sleep.
I was falling into sleeping quickly and with a feeling that Corsica was my love at the first glance.

To be continued freely.

The Czech Version

Fig.5: The interior of our hotel room.

Korsika (II)

Naše ubytování, naše základna

Když už jsme mysleli, že první noc na Korsice strávíme někde pod širákem, když jsme už měli skoro celé město za zády (ve směru letiště), najednou jsme na protější straně silnice spatřili hotel.  Přešli jsme tu korsickou Ralley, přešli jsme hotelový dvůr a vstoupili jsme do recepční haly. Hotel měl tři hvězdičky a nebyl přeplněný. Výhoda konce sezóny.
Recepční byl snědý muž a jeho angličina byla omezena na trochu obvyklých anglických slov. Jazyková bariéra však byla překonána tělesným jazykem, hlavně posunčinou a mimikou. Pokoj jsme si mohli prohlédnout předem a byli jsme s ním spokojeni. Byl
vybaven vším, co jsme mohli potřebovat: dvěma širokými lůžky, koupelnou a toaletou, skříní, nočními stolky, stolem se dvěma židlemi, na stole menší TV....v recepci jsme si mohli zařídit internetové připojení.

The Fig.6: The opposite side of our hotel´s room.

V hotelovém pokoji chyběla jediná věc: výhled z oken. Jeho okna vyhlížela na hory za hotelem, ale jen teoreticky. Vlastně byla slepá, malá a skoro až u stropu. Jeho skla byla zaslepena čímsi podobným barevným semi-abstraktním malbám. Takže, i když byl pokoj v prvním patře, připadali jste si jako ubytovaní ve sklepě. Pro nás to byla malá vada na jeho kráse. Sestoupili jsme do recepce a zabukovali si pokoj na následující tři dny. Budeme-li spokojeni, prodloužíme si pobyt až do konce.
Pokud jde o jídla, náš pobyt v hotelu zahrnoval jen snídaně, zbytek stravování byl na nás. Náš pokoj měl jednu výhodu navíc. Na rozdíl od pokojů na opačné straně chodby byl izolován od hlučné dopravy korsické Rallye.

The Fig.7: The windows with no view.

Užívám-li výrazu korsická Rallye, měl bych ho vysvětlit. Přejal jsem ho z Internetu. Tuhle přezdívku používají někteří cestovatelé pro hlavní korsickou silnici vedoucí kol celého obvodu ostrova mezi mořem a horami. Samozřejmě, že tento okruh má spousty odboček do vnitrozemí. A Korsičané si ho užívají s velkým potěšením.

The Fig.8: The semi-abstraction on the window´s glasses.

Bohužel, kouření uvnitř hotelu bylo zakázáno, jak je to ustaveno v celé Evropské unii, a proto jsem musel kouřit mimo hotel, na jeho dvoře. Jak jsem postával na dvoře čelem k hotelu a kouřil svou první cigaretu po ubytování, všiml jsem si, že náš hotel má odlišné pravé křídlo. Byla to samostatná restaurace se dvěma venkovními sezeními, jedno zastřešené a druhé nezastřešené. Nezastřešené bylo blíž k vlastní restauraci a dali jsme si tam první pozdní večeři.

Nikdy nezapomenu na ten přijemný večer v sezení pod noční korsickou oblohou plnou hvězd. Občas jsme zaslechli hluk projíždějících aut, která se hnala po Korsické Rallye vedoucí podél zdi hotelového dvora. Byli jsme ubytováni, zasyceni skvělou večeří a plně jsme si uvědomovali, že jsme na Korsice. A taky jsme byli velice znavení a ospalí. Přáli jsme si jediné. Odpočinout si, vyspat se.
Usínal jsem rychle a s pocitem, že Korsika je má láska na první pohled.

Volné pokračování

The Fig.1

The English Version

Corsica (I)

Our Landing Party on the Airport plus Our Arrival in the City

Corsica was my first destination abroad in my lifetime. Me and my son spent one week there. We didn´t make use of any travel agency, we decided to visit to this island in the Mediterranean Sea in our own way.
Why did we choose just Corsica? To say truth I don´t know it exactly. Maybe it was my longing for a romantic and an unusual place, maybe it was an aversion to the notorious foreign destinations visited to by the Czech.
Simply said, when I pronounced the name of this French island it was decided. We would visit to Corsica, the poorest district of France, the birthplace of Napoleon Bonaparte, the island of the bloody revenge, the mountainous island looking like a hand of which the extended forefinger pointed to the France.

The Fig.2

We found no direct flight to Corsica. First we had to fly from The V. Havel´s airport (then still the Ruzyň´s airport) in Prague to Marseille, we overnighted in the Marseille airport´s terminal and then we took an airplain to Bastia, Corsica, in the morning of the next day. All our trip to Corsica (and my first trip abroad in my lifetime) began on Wendesday, 10.06.2010, in the late afternoon.

Bastia the city sits on the nothern eastern coast of the Corsica forefinger. Its airport is quite far behind it.
After our landing on the Bastia´s airport and passing through its airport hall we could enjoy our first impressions from this place out of the airport building. Standing with our backs to its face we looked at the Corsica inland.
It raises in waves of the mountainous terrain almost from the very near flat band of the coast. There was the sea surface behind the airport behind our backs and the hills, the mountains and the valleys in front of us. The blue and sunny sky above our heads, the warm subtropic weather and a lot of various species of palms around us. And a long line of taxi cabs with their drivers standing around them too.

The Fig.3

We chose one of them but he didn´t understand English so that we tried to chose the second one. This
one didn´t understand English too but he mediated our contact with the third taxi driver who was able to understand a simple phrase in English at last: "Please we want to go to the centre of Bastia."
We guessed that the English wasn´t the right language to this destination and our guess confirmed itself immediately at the Bastia airport.
When the taxi cab started going to our goal we were curious of what was going to be the centre of Bastia according to the gay. While the taxi cab was going a near two ways road we could observe surroundings behind its windows. There was the sea to the right side and the mountains to the left one. The way to the centre of Bastia took about half of one hour or so.

The Fig.4

The taxi driver left us with our bags on a pavement next to a frequent crossway at the lower level of the city near to the sea coast. We could see that the most of the houses and streets of Bastia climbed up higher to the hills, that the heart of this city had to be higher than we found ourselves in that moment.
If we were in the heart of it or out of it didn´t matter too much, the important thing was we were there. We managed the landing party, we arrived at the city and now we had to ensure our accomodation.

To the pictures: These photos were the first ones I took in the first day of our stay in Corsica.
1/ Palms on a beach. Our first day in Corsica was the last day for swimming and bathing.
2/ The trunk of one palm in detail.
3/ The crown of one palm.
4/ The beach and the sea.
5/ I´m sorry about the quality of the picture, it slants to the left a little. I was quite tired. Our night in the Marseille´s airport terminal didn´t give much sleep to us, after landing on the Bastia´s airport we took the taxi cab to the centre of the city and then we walked through it to its periphery alongside the coast finding any advisable hotel. It was a late afternoon when I started taking my first photos. It was warm, we carried our heavy bags, we had no sufficient meal and no advisable hotel at our sights yet.
Despite the conditions you can see the contrast: the sea to the right and the mountains to the left.
6/ Bastia climbes up to the slopes of the hills and mountains.
7/ No earthquake! The same cause as on the pictures of the num. 5 and of the num. 6.
8/ Furiani, the village on the hill near to the Bastia periphery. Its picture has decorated the screen of my comp till now. (It´s no this photo. I´m going to show you its enlarged version in some of my next blogs) Only this picture wasn´t taken in the first day but in the second day of our stay of Corsica.

 To be continued.

The Czech Version

Korsika (I)

The Fig.5

Náš výsadek na letišti plus příjezd do města

Korsika byla mou první zahraniční destinací v životě. Strávili jsme tam se synem týden. Nevyužili jsme žádnou cestovku, rozhodli jsme se navštívit tento ostrov ve Středozemním moři po svém.
Proč jsme si vybrali právě Korsiku? Po pravdě to přesně nevím. Snad to byla moje touha po nějakém romantickém a neobvyklém místě, možná to byla nechuť k notorickým zahraničním destinacím navštěvovaným Čechy.
Prostě, když jsem vyslovil jméno tohoto francouzského ostrova, bylo rozhodnuto. Navštívíme Korsiku, nejchudší distrikt Francie, rodiště Napoleona Bonaparta, ostrov krevní msty, hornatý ostrov, který se podobá ruce, jejíž natažený ukazováček ukazuje na Francii.

The Fig.6

Na Korsiku jsme nenašli žádný přímý let. Nejdřív jsme museli odletět z pražského letiště V. Havla (tehdy stále Ruzyňské letiště) do Marseille, přenocovali jsme na marseilleském terminálu a pak příští den ráno jsme odletěli do Bastie na Korsice. Celý náš výlet na Korsiku (a můj první zahraniční výlet v životě) začal ve středu, 6.10. 2010, v pozdním odpoledni.

Město Bastia sedí na severovýchodním pobřeží korsického ukazováčku. Jeho letiště je dosti daleko za ním. Po přistání na bastijském letišti a projití letištní halou jsme si mohli užívat první dojmy z tohoto místa mimo letištní budovu. Stáli jsme zády k jejímu průčelí a dívali se na korsické vnitrozemí.
Zvedá se ve vlnách hornatého terénu skoro od samého úzkého pásu pobřeží. Za letištěm za našimi zády byla mořská hladina a před námi pahorky, hory a údolí. Modrá a slunečná obloha nad námi, teplé subtropické počasí a spousta rozmanitých druhů palem kol nás. A také dlouhá řada taxíků s řidiči, kteří kol nich postávali.

The Fig.7

Vybrali jsme si jednoho z nich, ale anglicky nerozuměl, takže jsme se pokusili vybrat druhého. Ten také nerozuměl anglicky, ale zprostředkoval náš kontakt s třetím taxíkářem, který byl konečně schopen porozumět prosté větě v angličtině: "Prosím, chceme zavést do centra Bastie."
Tušili jsme, že angličtina není tím pravým jazykem do téhle destinace a naše tušení se bezprostředně u Bastijského letiště potvrdilo.
Když se taxík rozjel k našemu cíli, byli jsme zvědaví na to, co bude podle toho chlapíka centrum Bastie. Zatímco taxík ujížděl po úzké dvouproudé silnici, mohli jsme za jeho okny pozorovat okolí. Napravo moře a nalevo hory.
Cesta do centra Bastie trvala asi půl hodiny.

The Fig.8

Taxíkář nás s bágly zanechal na chodníku vedle frekventní křižovatky v dolní úrovni města poblíž mořského pobřeží. Viděli jsme, že většina bastijských domů a ulic šplhá výše do kopců, že srdce města musí být výše než jsme se v té chvíli nacházeli my. Jsme-li v jeho srdci či ne, na tom moc nesešlo, důležité bylo, že jsme tam.
Zvládli jsme výsadek, dorazili jsme do města a teď jsme si museli zajistit ubytování.

K obrázkům: Tyhle snímky byly první, které jsem pořídil v první den našeho pobytu na Korsice.
1/ Palmy na pláži. Náš první den pobytu na Korsice byl posledním dnem na plavání a koupání.
2/ Kmen jedné palmy detailně.
3/ Palmová koruna.
4/ Pláž a moře.
5/ Omlouvám se za kvalitu obrázku, trochu se svažuje doleva. Byl jsem dost unavený. Na letištním terminálu v Marseille jsme v noci moc nenaspali, po přistání na bastijském letišti jsme si vzali taxíka do centra města a pak jsme jím procházeli podél pobřeží na periférii a hledali vhodný hotel. První fotky jsem začal dělat pozdě odpoledne. Bylo teplo, nesli jsme těžké batohy, neměli jsme žádné pořádné jídlo a žádný vhodný hotel pořád v dohledu. Vzdor těmto podmínkám můžete vidět ten kontrast: moře napravo a hory nalevo.
6/ Bastia šplhá do svahů pahorků a hor.
7/ Žádné zemětřesení! Stejný případ jako na obrázcích č.5 a č.6.
8/ Vesnička Furiany na pahorku poblíž periférie Bastie. Její obrázek mi dodnes zdobí obrazovku mého počítače. (Tohle foto to není. Jeho zvětšenou verzi vám ukáži v některém z mých příštích blogů.) Jen tento snímek nebyl pořízen první, ale druhý den našeho pobytu na Korsice.

Pokračování příště