The English Version

Wish our children were healthy!

Though the advances of molecular biology and genetics have been more then clear, though you can determine a sex of your unborn child in advance today, there has always been a lot of hidden faults in the genetic information of our embryos and they´ve been able to lead to various kinds of mental and body deviations compatible with the life.

The decision to have a child (or more of them) is a great risk to the end of lives of its parents. The modern genetics can determine a lot of inborn faults but it can´t anticipate complete fates of our sons and daughters. It can´t suppose various accidents and their impacts on them. For example it can´t say: this baby two days old will become a victim of the drug addiction in the twentieth year of its life. Or this little innocent boy will be a mass murder in his age of 26 years.

I drew my memory of a fool from Radostovice the village where I´d spent each of my school holidays. V.T. was one of three children of his parents, he was the same age as my Father in that time but while my Father had cared for his family and went to his work V.T. had still needed a full care of his old parents. His brain stopped its development somewhere in his early childhood. His appearance was adult but his behaviour remained to be at the level of an infant.
I think he wasn´t simple-minded from his very birth. There were gossips in the village that V.T. was almost suffocated with a sausage or so he was eating as a little boy. I´m not sure of it but I can imagine something like this, all the negative consequences following from the lack of oxygen in the brain.

The children have used to be cruel and we were no exception in that time. Often we provoked him to the extent that he left his court and tried to catch us. But his motions were too slow and awkward so that we could escape him easy.

V.T. and his old parents went to scythe grass for their domestic rabbits regulary. Their medow was not too far behind the village and their way passed by just before one of windows of our cottage. As long as I know this was his only work or his help to his parents. I´d often seen them passing by the window: V.T. pulling a small woody wain behind himself and the slouch figures of his old parents walking in his traces with their rake and scythe over their shoulders.
Today I´d say it was their regular way to Golgotha. Their cross was V.T., their son, whether he was afflicted with an inborn disease or he was a victim of an accident, the asphyxy of the brain in his early childhood for instance.

Almost every small village has its harmless fool. Usually he is its natural part, nobody of its villagers laugh at him, they like him, they take him as he is. This is my experience with V.T. in Radostovice the village.

I don´t know what happened with him when his parents died. I´d say he was hospitalized in a mental hospital where he spent the rest of his life. Though he was good for nothing his parents looked after him to the end of their lives. They didn´t throw him, they carried their cross till the very end, they carried their cross silently and in a resigned way. I´d like to devote to them my deep admiration.

The Czech Version

Kéž by naše děti byly zdravé!

Třebaže jsou pokroky molekulární biologie a genetiky více než jasné, i když dnes můžete určit pohlaví nenarozeného dítěte předem, v genetických informacích našich zárodků vždy existuje spousta skrytých chyb, které mohou vést k různým typům duševních a tělesných odchylek slučitelných se životem.

Rozhodnutí mít dítě (či více dětí) je velký risk do konce života jeho rodičů. Moderní genetika umí určit spoustu vrozených vad, ale nedokáže předvídat úplné osudy našich synů a dcer. Nedovede předpokládat rozmanité nahodilosti a jejich dopady na ně. Nemůže třeba říci: Tohle dvouleté děcko se ve dvaceti stane obětí drogové závislosti. Anebo tenhle nevinný klouček bude v šestadvaceti masovým vrahem.

Nakreslil jsem vzpomínku na jednoho blázna z vesničky Radostovice, kde jsem trávil každé ze svých školních prázdnin. V.T. byl jedním ze tří dětí svých rodičů, bylo mu v té době stejně jako mému otci, ale zatímco můj táta se staral o rodinu a chodil do práce, V.T. stále potřeboval úplnou péči svých starých rodičů. Jeho mozek zastavil vývoj kdesi v dětství. Měl vzhled dospělého, ale jeho chování zůstávalo na úrovni malého dítěte.
Myslím, že nebyl prostoduchý od samého narození. Po vesnici se povídalo, že se jako malý chlapec skoro zadusil při pojídání párku. Nejsem si tím úplně jistý, ale cosi na ten způsob si dovedu představit, všechny ty negativní důsledky plynoucí z nedostatku kyslíku v mozku.

Děti bývají kruté a my jsme tenkrát nebyly výjimkou. Často jsme ho provokovaly do té míry, že opustil dvorek a snažil se nás chytit. Jeho pohyby však byly příliš pomalé a neohrabané, takže se nám dařilo snadno mu unikat.

V.T. se starými rodiči chodil pravidelně kosit trávu pro králíky. Jejich louka nebyla moc daleko za vesnicí a jejich cesta procházela zrovna před jedním z oken naší chalupy. Často jsem je kol toho okna vídal procházet: V.T. táhnoucího za sebou dřevěný žebřiňáček a nahrbené postavy jeho starých rodičů kráčejících v jeho stopách s hráběmi a kosou přes rámě.
Dnes bych řekl, že to byla jejich pravidelná cesta na Golgotu. Jejich křížem byl V.T., jejich syn, ať postižený vrozenou chorobou či oběť nešťastné náhody, například asfyxie mozku v raném dětství.

Skoro každá vesnička má svého neškodného blázna. Obvykle je její přirozenou součástí, nikdo z vesničanů se mu neposmívá, mají ho rádi, berou ho takového jaký je. Tohle je moje zkušenost s V.T. ve vesničce Radostovice.

Nevím, co se s ním stalo, když jeho rodiče zemřeli. Řekl bych, že byl hospitalizován v nějakém ústavu pro choromyslné, kde strávil zbytek života. I když byl k ničemu, rodiče o něj do konce života pečovali. Nezbavili se ho, nesli svůj kříž do samého konce, nesli svůj kříž mlčky a smířeně. Rád bych jim věnoval svůj hluboký obdiv.