The Drunken Villager.

The English Version

The Demon Named Alcohol in my Drawings

The Drunken Villager

My coloured drawing of The Drunken Villager was inspired by one man from the village of my youth (see some of my previous posts). He was an often visitor of a local pub. He liked drinking beer in the pub. It was his way of a rest as well as his way of an amusement. At the Puffler´s Pub near to a road passing by it you could exchange a lot of information with your neighbours.
His appearance was quite bizzare. His head looked like a tall extended cylinder covered almost permanently with a flat cap with a flap  because he put it off his head very rarely only. If you happened to be so lucky to see what was under his flat cap you could see that the top of his head was bald. The only remains of hair were visible above his ears. There was a small trimmed mustache under his nose, something like the A. Hitler´s one. But the most marked trait of his face was his nose. It protruded from it like a mighty rammer. Just this part of his face was an often target of jokes done by all the other villagers but mostly this joking was done out of his hearing ´cause if he´d have heard something like that his responses might be very dangerous to such a joker. It was told that ones he was in the pub again, somebody was laughing at his nose. He was getting angry with the joker so much that he threw his empty pint at him. Fortunately to the joker he missed.
As for me I never saw him to be angry. His small smart eyes were sparkling with a sense of humour, he liked making a fool of the others himself. He could drink regularly and frequently, from time to time he could fuddle himself and then he left the pub on uncertain feet but next morning you could see him to be agile again. His addiction to alcohol was obvious but he could live with it without he was forced to undergo any antialcohol treatment.
In that time of my youth he might be more than 65 years old, he was a contemporary of my Granddady. Both my Granddady and my Father told me various funny stories about him. They said he was very humorous, they compared him to our famous movie King of the Comics, Vlasta Burian, but unlike him my Drunken Villager was popular within his small village only.
Just he´s leaving the pub in a summer night and the road isn´t wide enaugh to him on my picture.

The Czech Version

Démon zvaný Alkohol v mých kresbách

Opilý vesničan

Má barevná kresba Opilého vesničana byla inspirována jedním mužem z vesnice mého mládí (viz některé z mých předešlých blogů). Byl častým návštěvníkem místního hostince. Rád v něm popíjel pivo. Byl to jeho způsob relaxace a také jeho způsob zábavy. V hospodě U Pufflerů poblíž silnice procházející kol ní jste si mohli vyměnit spoustu informací se sousedy.
Jeho vzhled byl dost bizarní. Jeho hlava se podobala vysokému protáhlému válci pokrytému skoro pořád plochou čapkou se štítkem, protože ji z hlavy snímal jen velice vzácně. Kdybyste náhodou měli tu kliku shlédnout to, co se pod jeho plochou čepicí skrývá, viděli byste, že má temeno hlavy lysé. Jediné pozůstatky vlasů byly viditelné nad jeho ušima. Pod nosem měl malý zastřižený knírek, něco jako ten Hitlerův. Ale nejvýznačnějším rysem jeho tváře byl nos.Vyčníval z ní jako mocné beranidlo. Právě tahle část jeho obličeje byla často terčem vtipů všech ostatních vesničanů, ale většinou tohle vtipkování dělali mimo jeho doslech, neboť kdyby býval něco takového zaslechl, jeho reakce by pro takového vtipálka mohla být asi nebezpečná. Povídalo se, že když byl zas jednou v hospodě, kdosi se jeho nosu posmíval. Tak moc se na toho posměváčka naštval, že po něm mrštil prázdný půllitr. Naštěstí pro vtipálka chybil.
Pokud jde o mne, nikdy jsem ho nazlobeného neviděl. Malá chytrá očka mu jiskřila smyslem pro humor, sám si rád z ostatních dělal blázna. Dokázal pít pravidelně a často, čas od času se uměl opít a pak hostinec opouštěl na nejistých nohách, ale příštího rána jste ho mohli vidět opět čilého. Jeho závislost na alkoholu byla zjevná, ale uměl s ní žít, aniž by byl musel podstoupit protialkoholní léčbu.
V čase mého mládí mu snad mohlo být přes pětašedesát, byl vrstevníkem mého dědy. Děda s tátou mi o něm vyprávěli rozličné veselé historky. Vyprávěli, že byl velice vtipný, srovnávali ho s naším slavným filmovým Králem komiků, Vlastou Burianem, ale na rozdíl od něj můj opilý vesničan byl populární jen ve své malé vísce.
Na mém obrázku právě opouští hospodu za letní noci a silnice mu není dost široká.