Twenty Days in The Paradise (X)
A Short Stop at St. Benoît The Town,
A Common View of The Towns
in The Island
When we drove to the town of which name you can see in the subtitle of this part we left the car in a parking lot of a side street. Our main goal was not the town sightseeing. We wanted to eat and then we tried to find some restaurant in the vicinity of the car. This is why you can´t expect any detailed description of the town. Take this part as a summary of my first impressions resulting from our short stay at the town of the North East coast of the island.
Well, we have already become more familiar with some specific sorts of the coastline in the course of my narration. But in the meantime towns, settlements, villages and other human dwellings have been meant marginally. Just St. Benoît the town gives me a good chance to write something more about this topic. Here I would like to point out that we saw a small part of this town only, nevertheless we passed by feet through some of its lanes, streets and we visited to one square.
That´s understandable we had already seen a lot of various forms of the human urban zones before than we arrived at St. Benoît. Maybe you have already noticed that mostly the towns in Reunion have got their names after various Saints. We were accommodated in St. Leu, the Devil´s Tip was nearby St. Pierre etc.. However mostly we passed by them or we passed through them in the car till that time.
Before than I set up to describe my impressions of one part of one concrete town, let me express my common feelings concerning my first superficial contacts with the urban zones in Reunion.
None of the towns I could have the chance to see in the island in the course of our stay, whether it was from a window of the driving car or during shorter stays at some of them, did not attracted my attention to the measure I could write about them with a great excitement.
Simply expressed: all the towns were the same. I did not register any one of them which would has kept some its own character, I did not see none of them which I could write about as to be beautiful or so. All they consisted of low buildings resembling paper boxes to me. Mostly their most usual dominants were various holy stands. For instance, you could see a Christian church standing not so far away from a mosque. I must admit that we never realized any thorough examination of a town, always we saw only its fragments.
I could observe more pharmacy shops as well as veterinary services almost in every town we drove through. Almost one would say that the local people have not been able to exist without taking some pill. The pharmacy shops belonged to the most noticeable signs with their illuminated green crosses as we were driving through a town in evening times. Often I asked myself about how so many pharmacy shops could coexist in one small town. Well, they all seemed to be useful.
I would have liked to believe that the veterinary services in the island were not determined to the domestic animals only but also to all the wandering dogs I could see perhaps in every town we visited to.
And now let´s come back to the short stay at St Benoît the town. I recall as we were passing through a supermarket. A side passage led alongside the room for buying people there and as we were approaching to its exit I glanced a decorated Christmas tree standing in a pot. It was an extraordinary feeling to me to see this Christmas symbol so far from my native country where we had celebrated the Christmas Eve on 12.24. 2017. Of course, I was interested in what the sort of a tree was used as The Christmas symbol in this remote part of the world. Unlike my country where the most often Christmas trees have been the spruce, the fir and the pine here the tropical Christmas conifer represented the one of Araucaria the genus.
Our searching for some restaurant was not successful. Either they were closed or they did not seemed to fulfill our ideas and then somehow our efforts to find something slowly changed in a free wandering about local lanes and streets till we walked to a larger square with a Christian church. The church was surrounded by a nice park where we took a sit for a while to decide what to do next. Sitting on a low wall separating the park from a street I could observe two or three birds searching for some food in a lawn. I could recognize two species among them easily ´cause while one was mostly yellow in color the another´s coloration was clear red in large. I tried to photograph them but the photos were not perfect. In one moment I noticed a man passing by the Christian church. He wore a long white robe with a white oval cap on his head. He was about fifty or so years old. His feet in free sandals were hardly to see under his long robe falling down to the ground. I wanted to take a portrait of him in an unnoticeable way but there was no good chance to do it. I guess he was a Muslim priest on his way to a mosque. A moment later I could see a young boy worn in the same white robe but without a cap on his head.
There is yet one important fact I got from our accidental probes in various towns in the island. If you look at the photos illustrating this chapter as well as all the previous ones of this serial you can see no floods of garbage. I must make a compliment to the island. Both its urban zones and the non urban ones have been maintained to be clear and neat. My previous experience with Sicily the island in The Mediterranean Sea has been incomparable in this aspect.
Well, we decided to leave the town and to continue in our drive. As we were leaving the park for our car in the parking lot nearby we could hear a calling amplified by a microphone echoing from the not too distant mosque. Jesus on the pink cross behind our backs seemed to be with no objectives.
The Czech Version
Dvacet dní v ráji (X)
Krátká zastávka v městečku St. Benoît,
na ostrově
Když jsme přijeli do města, jehož název vidíte v podtitulu této části, nechali jsme auto na parkovišti jedné postranní ulice. Naším hlavním cílem nebyla prohlídka města. Chtěli jsme se najíst, a tudíž jsme hledali nějakou restauraci v blízkosti auta. Proto nemůžete očekávat žádný podrobný popis města. Berte tuto část jako souhrn mých prvních dojmů, plynoucí z našeho krátkého pobytu ve městě na SV pobřeží ostrova.
Během mého vyprávění jsme se už více seznámili s některými typy pobřeží. Avšak města, osady, vesnice a jiné lidské příbytky byly zatím zmiňovány jen okrajově. Právě městečko St. Benoît mi dává dobrou možnost napsat o tomto tématu něco víc. Zde bych rád podotknul, že jsem z toho městečka viděl jen malou část, nicméně prošli jsme po svých několika jeho uličkami, ulicemi a navštívili jsme jedno náměstí.
Je pochopitelné, že už před tím, než jsme dorazili do St. Benoît, viděli jsme spoustu různých forem lidských městských zón. Možná jste si už povšimli, že města na Reunionu jsou pojmenována po různých svatých. Ubytováni jsme byli v St. Leu, Ďáblův výběžek byl poblíž St. Pierre atd.. Avšak většinou jsme do té doby kol nich nebo skrze ně projížděli autem.
Dříve než se dám do popisování svých dojmů z jedné části jednoho konkrétního města, dovolte, abych vyjádřil své obecné pocity, jež se týkají mých prvních kontaktů s urbánními zónami na Reunionu. Žádné z měst, které jsem měl možnost během našeho pobytu na ostrově vidět, ať to bylo z okénka jedoucího auta nebo během kratších pobytů v některém z nich, neupoutalo mou pozornost do té míry, že bych o nich mohl psát s velkým nadšením.
Prostě vyjádřeno: Všechna ta města byla stejná. Nezaznamenal jsem žádné z nich, které by si bývalo zachovávalo svůj vlastní charakter, neviděl jsem žádné z nich, o němž bych mohl napsat, že bylo krásné či tak podobně. Všechny sestávaly z nízkých budov, které mi připomínaly papírové krabice. Povětšinou byly jejich nejobvyklejšími dominantami různé svatostánky. Například jste mohli vidět křesťanský kostel, který stál nedaleko od mešity. Musím přiznat, že jsme nikdy neuskutečnili žádnou důkladnou prohlídku města. Vždycky jsme viděli pouhé zlomky.
Skoro v každém městě, kterým jsme projížděli, jsem mohl pozorovat více lékáren a také veterinárních služeb. Téměř by člověk řekl, že místní lidé nejsou schopní existovat bez toho, aby brali nějaký prášek. Lékárny patřily k nejnápadnějším známkám se svými osvětlenými zelenými kříži, když jsme nějakým městem projížděli za večerů. Často jsem se sám sebe ptal, jak může tolik lékáren spoluexistovat v jednom městečku. Inu, zdálo se, že jsou všechny užitečné. Býval bych rád věřil, že veteriny na ostrově nejsou určeny pouze pro domácí zvířata, ale též všem těm potulným psům, které jsem mohl vídat snad v každém městě, které jsme navštívili.
A teď se vraťme ke krátkému pobytu v městečku St. Benoît. Vzpomínám, jak jsme procházeli nějakým supermarketem. Podél prostoru pro nakupující tam vedla postranní chodba a jak jsme se blížili k jejímu východu, letmo jsem zahlédl ozdobený vánoční stromek stojící v květináči. Byl to pro mne mimořádný pocit vidět tento vánoční symbol tak daleko od rodné země, kde jsme oslavili Štědrý den 24.12. 2017. Ovšem, že mne zajímalo, jaký druh stromu se používá v této odlehlé části světa. Na rozdíl od mé vlasti, kde nejčastějšími vánočními stromky jsou smrk, jedle a borovice, zde tropický vánoční jehličnan zastupoval blahočet (Araucaria).
Naše pátrání po restauraci nebylo úspěšné. Buď byly zavřené nebo se zdálo, že nenaplňují naše představy, takže naše snaha najít něco jaksi se zvolna změnila ve volné bloumání uličkami a ulicemi, dokud jsme nedošli na rozlehlejší náměstí s křesťanským kostelem. Kostel obklopoval hezký park, kde jsme se na chvíli posadili, abychom se rozhodli, co dělat dál.
Zatímco jsem seděl na nízké zídce oddělující park od ulice, mohl jsem pozorovat pár ptáků, kteří pátrali po potravě v trávníku. Snadno jsem mezi nimi dokázal rozpoznat dva druhy, protože zatímco jeden byl povětšinou zbarvený žlutě, zbarvení druhého bylo převážně jasně červené. Snažil jsem se je vyfotit, ale fotky nejsou dokonalé. V jedné chvíli jsem si povšiml muže, který procházel kol křesťanského kostela. Měl na sobě dlouhou bílou řízu a na hlavě bílou oválnou čapku. Bylo mu asi kol padesátky. Pod bílou řízou spadající k zemi mu bylo sotva vidět nohy ve volných sandálech. Chtěl jsem si ho nepozorovaně vyfotit, ale nebyla k tomu dobrá příležitost. Hádám, že to byl muslimský kněz na cestě do mešity. Po chvíli jsem mohl zahlédnout mladíka oděného ve stejné bílé říze, ale bez čapky na hlavě.
Z našich nahodilých sond v různých městech na ostrově jsem získal ještě jeden významný fakt. Podíváte-li se na všechny fotografie ilustrující tuhle kapitolu a také snímky z předešlých částí seriálu,
nezahlédnete žádné záplavy odpadu. Musím ostrovu udělat poklonu. Jak urbánní tak i non urbánní zóny se udržují čisté a upravené. Má předchozí zkušenost se Sicílií ve Středozemním moři je v tomto ohledu nesrovnatelná.
Město jsme se rozhodli opustit a pokračovat v jízdě. Jak jsme se z parku vydávali k autu na parkovišti opodál, mohli jsme slyšet volání zesílené mikrofonem, jež doléhalo z nepříliš vzdálené mešity. Zdálo se, že Ježíš na růžovém kříži za našimi zády žádné námitky nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat