The English Version

I´ve Been a Lucky Boy

My 57th birthday and the presents I got..

I´d say that the title of this blog is no lie. Yes, I´ve surely been a lucky boy. I´ve experienced so many extraordinary and remarkable things and events in my life so far. I´ll be sixty years old next year already. So far I´ve felt good. No serious diseases. I´ve tried listening to my body.

I´ll be sixty years old next year. I´ve had my own measure to my age. I´ve measured it by an ordinary rule. Imagine yourself that one year of your life is one milimeter. Then ten years of your life correspond to the only one centimeter. I´ve already took almost six centimeters in my life. Now I´ve found myself somewhere between 59-th and 60-th milimeter. You can see your slightness and externality in this visualization, you can perceive it like your life trajectory lost in time and space.
But each of the milimetres on the rule has presented one year of your being. And each of the years has been connected to myriads of your experiences, both the internal and the external ones.
Your internal experience is your private matter. You can share it with others but you needn´t do it and then you can share it with yourself at best.
The external experience is shared with other people together, for example a great worldwide event, but each of the witnesses of the event will be metabolized it into his or her specific internal experience. This way our true experience is the internal one. We differ from each other in the way how we assimilate or absorb the external experience in the internal one.

Really I´ve been lucky because I could try to live in the totalitarian establishment and after the Velvet Revolution I´ve been able to try to live in the democracy of the capitalistic state. I´ve been able to compare the two systems. I´ve been able to observe all the great changes and their influences on myself and my family as well as on the other Czech, Moravian and Silesian people and their lives. It has been an unique occasion to observe something like that. It occurs to me that it has been as if Krakatau (Krakatoa) the volcano exploded (1883) and destroyed all the life on its small island in Indonesia. After the catastrophe, when the volcano stopped in its activity, scientists had the unique possibility to study the ways by which the life gradually occupied the island again.

I was born in the Communistic totality in 1955. Till 1989 I´ve lived in this establishment under the name of Czechoslovak Socialistic Republic together with the Slovaks, our brothers, under one roof. The country was bigger than today and I spent in it 34 years of my life. Since 1989 I´ve already lived in the smaller country under the name of Czech republic for 25 years. Now our brothers, The Slovaks have lived in their own separate country under the name of Slovak republic. Only 9 years separate me from the same number of years I experienced in the CSSR.

My first memory from the source meant above is dedicated to the two important personalities of whose surnames are the same. The name is Václav (Wenceslas in English). Ye, I mean V. Havel and V. Klaus.
Two men with quite different characters. They became visible very soon after the fall of the Communistic regime. When the Communists disappeared V. Havel became the first president of the new age and V. Klaus was appointed the Prime Minister of the Czechoslovak Government.
The two liked each other like the cat with the dog. They held regular meetings in Lány, in the president´s residency near to Prague. On my drawing you can see my imagination of one of their meetings. Mr. V. Klaus just arrived at Lány. The president V. Havel with his wife Olga left the residency and the trio is meeting just in the middle of the path. Unfortunatelly, Ďula, the female dog of the First Lady is faster in this rather embarrassing salutatory ceremony.

The Czech Version

Jsem šťastný hoch

Řekl bych, že titul tohoto blogu nelže. Ano, určitě jsem šťasný hoch. Až dosud jsem v životě zažil tolik mimořádných a pozoruhodných věcí. Příští rok mi už bude šedesát. Prozatím se cítím dobře. Žádné vážné choroby. Snažím se naslouchat svému tělu.

A meeting in Lány.

Příští rok mi bude šedesát. Na svůj věk mám vlastní míru. Měřím ji obyčejným pravítkem. Představte si, že jeden rok vašeho života se rovná jednomu milimetru. Deset let vašeho života tedy koresponduje s pouhým jedním centimetrem. V životě jsem už urazil skoro šest centimetrů. Teď se nacházím někde mezi 59. a 60. milimetrem. V tomhle zviditelnění můžete vidět svou nepatrnost a bezvýznamnost, můžete je vnímat jako životní trajektorii ztracenou v čase a prostoru.
Ale každý z těch milimetrů představuje na pravítku jeden rok vašeho bytí. A každý z těch roků je spojen s myriádami vašich prožitků, vnitřních i vnějších.
Vaše vnitřní zkušenost je vaše soukromá věc. Můžete ji sdílet s ostatními, ale nemusíte to dělat a pak ji můžete v nejlepším případě sdílet samotní se sebou.
Vnější zkušenost je sdílena s ostatními společně, např. velká světová událost, ale každý ze svědků té události bude ji metabolizovat do své specifické vnitřní zkušenosti. Takto je naše pravá zkušenost ta vnitřní. Lišíme se navzájem ve způsobu, jak asimilujeme nebo vstřebáváme vnější zkušenost v onu vnitřní.

Skutečně mám kliku, protože jsem si mohl vyzkoušet žít v totalitním zřízení a po Sametové revoluci si mohu vyzkoušet život v demokracii kapitalistického státu. Mohu oba systémy porovnávat. Mohu sledovat všechny ty změny a jejich vlivy na sebe a mou rodinu a také na ostatní Čechy, Moravany, Slezany a na jejich život. Pozorovat něco podobného byla a je jedinečná zkušenost. Napadá mě, že to je, jako když vybuchla sopka Krakatau (Krakatoa)(1883) a zničila veškerý život na svém malém ostrově v Indonésii. Po této katastrofě, když sopka ustala ve své aktivitě, měli vědci unikátní možnost studovat způsoby, jimiž život postupně osídloval ostrov nanovo.

Narodil jsem se v komunistické totalitě v r. 1955. Do roku 1989 jsem žil v tomto zřízení pod názvem Československá Socialistická republika (ČSSR) spolu se Slováky, našimi bratry, pod jednou střechou. Ta země byla větší než dneska a já v ní strávil 34 let svého života. Od roku 1989 už žiju 25 let v menší zemi pod jménem Česká republika. Naši bratři Slováci dnes žijí ve vlastní samostatné zemi pod názvem Slovenská republika. Pouhých 9 let mě dělí od téhož počtu let, které jsem prožil v ČSSR. 

Moje první vzpomínka ze zdroje zmíněného výše je věnována dvěma významným osobnostem, jejichž křestní jména jsou stejná: to jméno je Václav. Jo, na mysli mám V. Havla a V. Klause. Dva muži se zcela odlišnými povahami. Po pádu komunistického režimu se brzy zviditelnili. Když komunisté zmizeli, V. Havel se stal prvním prezidentem nové doby a V. Klaus byl jmenován Předsedou Československé vlády.
Navzájem se měli rádi jako kočka se psem. Pořádali pravidelné schůzky v Lánech, prezidentově sídle poblíž Prahy. Na mém obrázku můžete vidět mou fantazii jednoho z jejich setkání. Pan V. Klaus právě dorazil do Lán. Prezident V. Havel s manželkou Olgou opustili rezidenci a trio se potkává zrovna uprostřed cesty. Naneštěstí, Ďula, fenka První Dámy, je při této poněkud trapné uvítací ceremonii rychlejší.