The English Version

My Free Impressions from Paris

The Museum of August Rodin

The building of the Museum has been a part of other massive and tall houses lining both sides of quite a narrow street. We´re lucky ´cause there was no long snakes of fronts before the entrance.
We had to pass through the checking system than we could step to the desk and to buy tickets. The checking system has resembled the same procedure you´ve go through in every aiport.
Then we could go out of the house and we found ourselves in a large court. It has been cobbly. The court has been surrounded by other historical houses, trees and beds of flowers.

We started crossing the place to the house before us in the same line with the first house. This has been the Museum of August Rodin at last. The Rodin´s work has been displayed in a lot of smaller rooms from the ground floor to the first floor. His sculptures have decorated also corridors, entresols and the massive broken stairs of this small castle.

I´ve been no expert for the Rodin´s work, I´ve been an ordinary observer the art only. I´ve read something of Rodin but it has never been his detailed biography. My information of Rodin had a superficial character before our visit of his museum. I´ve had the only sure information: that he has belonged to the most important representants of the modern art.

The one thing is the official taste and the other is the personal taste. As soon as some artist found his place in textbooks as well as in the general consciousness of the public, if you have an average education at least, you shouldn´t omit him or her whether you like it or not. The Rembrant van Rijn´s Night Watch has belonged to the treasure of the wideworld art but it doesn´t mean I must admire it myself. So we can see that the question of the taste is a very variable matter.

I could see that Rodin has worked with various colour materials. I think his main topic has been the man. His symbolic way of expession has made use of the female and male human bodies including its parts, for example hands. This has been his central theme as well as the medium by which he has been able to express his internal feelings, impressions, thoughts and his philosophical and religious attitudes. You can see no sculptures of animals in his museum. In fact, you can see only many busts and whole figures including sculptural portraits of more or lesser known personalities.

Just in The Museum of August Rodin at the first time I could see the four original pictures painted by V. van Gogh (two), C. Monet and E. Munch. They were atypical and surprising among all the sculptures. I think they were presented to Rodin by its authors and this way they became his private possessions.

You can find there realisticly elaborated sculptural portraits (H. de Balzac, A. Dumas for item), smaller studies and first of all the sculptures doing Rodin what Rodin has been. The lines of these works are very free, they have a semi-abstract character. They appear to be unmade-up. It is something like as if you find a strange dry branch or a tangled root resembling something or suggesting something. You modify it a bit only ´cause it tells for itself. In a similar way Rodin has worked with stone or other sculptural materials. He has accomplished the complete abstraction in some cases. Just this, as I think, has done its work immortal. He has been a great pioneer in the modern statuary in the same way as P. Cézanne or H. Matisse have been in the modern painting.

When our examination was over and we went out of the Museum again in the court we encircled the castle-museum from the right side. One of often rainy showers was just ceasing when we were encircling the corner of the Museum to the left and literally round the corner we came upon other Rodin´s statue. There has been a park behind the Museum. It is flat with a central sandy path and one side alley shadowed by trees. There´s been an artificial smaller pool in its opposite end. There has been one of the Rodin´s sculptures covered with werdigris in its center.

We encircled all the park and then we went back to the castle of the Museum the alley to the right. In fact the park has been a continuation of the Rodin´s Museum outdoor because his other works have decorated its various parts. They´ve been arranged tenderly, no crowds of them, each of them has had its place. Also there have been several his works installed in big glassy cases near to the Museum. I assume that the reason of this has been in bad durability of materials of which these statues had been created. They´d erode outdoor and they´ve been too big to be reinstalled under the roof of the Museum of which space has been limited. The statues in the glassy cases have looked like animals in a small zoological garden.

And yet one impression from the park. It was at the first time in this park where we could see from the top of the Eiffel´s Tower .

Česká verze

Mé volné dojmy z Paříže

Muzeum Augusta Rodina

Budova muzea je součástí jiných masivních a vysokých domů lemujících obě strany dosti úzké ulice. Měli jsme kliku, protože před vchodem nebyli žádní dlouzí hadi front.
Než jsme mohli přistoupit k pokladně a zakoupit lístky, museli jsme projít kontrolním systémem. Kontrolní systém se podobá stejné proceduře, kterou procházíte na každém letišti.
Poté jsme mohli vyjít z budovy a ocitli jsme se na rozlehlém nádvoří. Je dlážděné. Nádvoří obklopují další historické budovy, stromy a záhony květin.

Vydali jsme se přes toto místo k budově před námi ve stejné linii s první budovou. Toto je Muzeum Augusta Rodina. Rodinovo dílo je vystavováno ve spoustě menších místností od přízemka po první patro. Jeho sochy zdobí rovněž chodby, mezipatra a masivní lomené schodiště tohoto zámečku.

Nejsem žádný odborník na Rodinovo dílo, jsem jenom obyčejný pozorovatel umění. Něco jsem už o Rodinovi četl, ale nikdy to nebyl jeho podrobný životopis. Mé informace o Rodinovi měly před návštěvou jeho muzea povrchni charakter. Měl jsem jedinou jistou informaci: Že patří k nejvýznamnějším představitelům moderního umění.

Jednou věcí je oficiální vkus a druhou je vkus osobní. Jakmile nějaký umělec našel místo v učebnicích a také ve všeobecném povědomí veřejnosti, máte-li alespoň průměrné vzdělání, neměli byste jej či ji opomíjet, ať se vám to líbí nebo ne. Noční hlídka Rembrandta van Rijna náleží do pokladnice světového umění, ale to neznamená, že ji já sám musím obdivovat. Můžeme tedy vidět, že otázka vkusu je velmi variabilní záležitost.

Mohl jsem vidět, že Rodin pracoval s různými barevnými materiály. Myslím, že jeho hlavním tématem je člověk. Jeho symbolický způsob vyjádření využívá ženského a mužského těla včetně jeho částí, např. ruce. Toto je jeho ústřední téma a prostředek, jímž dokáže vyjadřovat své vnitřní pocity, dojmy, myšlenky a také své filosofické a náboženské postoje. V jeho muzeu nevidíte sochy zvířat. Vlastně vidíte jen mnoho byst a celých postav včetně sochařských portrétů více či méně známých osobností.

Právě v muzeu Augusta Rodina jsem mohl poprvé spatřit tři originální obrazy V. van Gogha (dva) a E. Muncha. Mezi všemi těmi sochami byly atypické a překvapivé. Myslím, že je Rodinovi darovali jejich autoři a takto se staly jeho soukromým majetkem.

Můžete tam najít realisticky propracované portréty (např. H. de Balzac), menší studie a především sochy, které dělají Rodina Rodinem. Linie těchto prací jsou velmi volné, mají semi-abstraktní charakter. Zdá se, že jsou nedodělané. Je to, jako když najdete zvláštní suchou větev nebo spletitý kořen, které cosi připomínají nebo něco naznačují. Jen to trochu upravíte, protože to vypovídá samo za sebe. Podobně Rodin pracuje s kamenem či jinými sochařskými materiály. V některých případech dosahuje úplné abstrakce. Právě tohle, jak se domnívám, činí jeho dílo nesmrtelným. Je velkým průkopníkem v moderním sochařství stejně jako P. Cézanne nebo H. Matisse v moderním malířství.

Když naše prohlídka skončila a my zase vyšli na nádvoří před Muzeum, obešli jsme zámek-muzeum zprava. Jedna z častých dešťových přeháněk zrovna ustávala, když jsme obcházeli nároží Muzea vlevo a doslova za rohem jsme narazili na další Rodinovu sochu. Za Muzeem je park. Je rovný s centrální písčitou cestou a jednou postranní cestou stíněnou stromy. Na jejím opačném konci je umělé menší jezírko.

Obešli jsme celý park a potom jsme se vraceli k zámku Muzea stromovou alejí napravo. Park je vlastně jakýmsi pokračováním Rodinova Muzea venku, protože různé jeho části zdobí jeho další díla. Jsou aranžována citlivě, žá
dné jejich zástupy, každé z nich má své místo. Nedaleko Muzea je také instalováno několik jeho prací ve velkých skleněných vitrínách. Domnívám se, že důvodem toho je špatná trvanlivost materiálů, z nichž byly tyto sochy vytvořeny. Venku by erodovaly a jsou příliš velké na to, aby byly přeinstalovány pod střechu Muzea, jehož prostor je omezený. Ty sochy ve skleněných vitrínách vypadají jako zvířata v nějaké malé zoologické zahradě.

A ještě jeden dojem z toho parku. Bylo to poprvé v tomto parku odkud jsme mohli spatřit vrchol Eiffelovy věže.