The English Version

My Free Impressions from Paris

The Padlocks Frenzy

In my blog on The Notre Dame I wrote as we crossed a bridge and I took my last picture of the Temple from the opposite bank. Now I want to come back to the bridge again because it wasn´t the bridge you could pass over with any notice.
At the first time we approached to it at a distance only and then I thought to myself that its barrier was somehow strange. It seemed to me as if clusters of golden mistletoe or of goldish straw were stuffed among its rails. The mysterious matter was goldish yellow in colour but in the Sun, from time to time looking through clouds, it was sparkling with all of colourful shades. Besides though I´ve been rather short-sighted I have used no glasses.
This was our first contact with the bridge at a distance. Then we turned back and we headed for The D´Orsay Gallery along Seine the river to the right. In that time also we saw Seine the river at the first time and therefore we took a short walk the embankment.
It has been the first bridge behind The Notre Dame if you´ve encircled its facing from the right side along Seine the river. This way we arrived at it in the second time. Only now I could examine the material among rails of the barrier. As if the barrier was afflicted with a malignous tumor. Some of its parts were swelling out like a bizarre moss or a sea sponge. When you examine the superficial

structure of "the tumor" in detail you can see that it consists of padlocks and padlocks only in various colours. They were locked each other in the topest layer ´cause only the first of the lowest padlocks could be locked and attached to rails of the barrier. Together they have formed a very compact rugged mass. I wouldn´t want to fall on it with my head, it would be almost surely my death. The surface of this spontaneous artifact is very solid and with a plenty of sharp edges projecting  at various angles.

This padlock frenzy has begun in innocent way. Please, let me to speculate about it a little. He and she came to the bridge. They married just before a while. He took a padlock with a key from a pocket of his wedding dress and he hooked it to one of rails of the barrier. Then he locked the padlock with the key. He stepped to his new wife with the key in his hand and they kissed each other. They stepped to the barrier of the bridge and he threw the key into Seine. This way they sealed their marriage in a symbolic way. After this rite nothing hasn´t been able to separate them. Or has it there been anything like that? We´ve known very well the marriage in a church: "What the God has bonded, the man has never untied". And the results? Whether a marriage has been in church or in a guildhall people have divorced anyway.

One padlock in the barrier of the bridge (of which name I don´t know) should mean one marriage. I´d like to know if all the couples have still been together. If yes, then this rite of the constant faithfulness has confirmed the great power of superstitiousness in the Postmodern times.

The first couple has found its followers and imitators. This has been why the bridge has appeared to be afflicted a strange metallic tumor today.

When I took last picture of The Notre Dame Temple from the opposite cobblied bank close to the river suddenly a wedding couple was appearing there. The groom was in his black dress and there was a bridal bunch of flowers in his hands and the bridal wore a white robe with no white veil shrouding her face. A photographer was together with them. He was taking pictures of them with the Notre Dame on the background at a distance behind them. Was the wedding couple going to undertake the rite on the bridge too? Who knows. Maybe they´d realized it sooner than I could see them poseing for the photographer.

A time later in Prague again just I was listening to the radio and they were telling about the bridge in Paris in it. I learnt that the Padlocks Frenzy on the bridge has irritated most of all not the native Parish citizens but an American woman. She has loved Paris very much and she has already lived for several years there. Now she´s addressed to the Parish official places with the goal to prohibit the rite. She has claimed that the bridge has been the Parish historical monument and that the rite of the constant faithfulness has been destroying it.
Will the American woman living in Paris be successful in her campaign?

Česká verze

Mé volné dojmy z Paříže

Šílenství visacích zámků

V blogu o Notre Damu jsem psal, jak jsme přešli most a z opačného břehu jsem pořídil poslední snímek toho chrámu. Teď se chci k mostu znovu vrátit, protože to nebyl most, který byste mohli přejít bez povšimnutí.
Poprvé jsme se k němu přiblížili jen na dálku a tenkrát jsem si pomyslel, že má nějaké divné zábradlí. Zdálo se mi, jako by mezi jeho šprušlemi byly nacpány chomáče pozlaceného jmelí či zlatavé slámy. Ta záhadná hmota byla zlatově žlutá, ale ve slunci , které občas jukalo z mraků, jiskřila všemi barevnými odstíny. Navíc, i když jsem poněkud krátkozraký, brýle nepoužívám.

Tohle byl náš první kontakt s tím mostem na dálku. Pak jsme se obrátili nazpět a zamířili ke Galerii D´Orsay podél Seiny napravo. Tehdy jsme taky Seinu viděli poprvé, proto jsme se krátce prošli po nábřeží.
Byl to první most za Notre Damem, když jeho průčelí obcházíte zprava podél Seiny. Takto jsme k němu dorazili podruhé. Teprve teď jsem si mohl prohlédnout ten materiál mezi šprušlemi zábradlí: jako by bylo zábradlí postiženo nějakým zhoubným nádorem. Některé z jeho částí se vydouvaly jako nějaký bizarní mech nebo mořská houba. Když zkoumáte povrchovou strukturu toho "nádoru" podrobně, vidíte, že sestává jen ze samých visacích zámků v různých barvách. V nejhořejší vrstvě byly uzamčeny navzájem, protože jenom první z nejspodnějších visacích zámků mohly být uzamčeny a připojeny na šprušlích zábradlí. Dohromady vytvářejí velmi hutnou a hrbolatou masu. Nechtěl bych na ni padnout hlavou, skoro určitě by to byla má smrt. Povrch tohoto samovolného lidského výtvoru je nesmírně pevný a se spoustou ostrých hran trčících v rozmanitých úhlech.

Tohle šílenství visacích zámků začalo nevinně. Prosím, dovolte mi, abych si o tom trochu zaspekuloval.
On a ona přišli na most. Zrovna před chvilkou se vzali. On vytáhl z kapsy svatebního oděvu visací zámek s klíčkem a zámek zahákl k jedné ze šprušlí zábradlí. Pak zámek klíčkem uzamkl. S klíčkem v ruce přistoupil ke své nové manželce a navzájem se políbili. Potom přešli k zábradlí mostu a on klíček vhodil do Seiny. Takto symbolicky zpečetili svůj sňatek. Po tomto rituálu je už nic nemůže rozdělit. Nebo něco takového existuje? Velmi dobře známe sňatek v kostele: "Co Bůh spojil, člověk nikdy nerozdělí". A výsledky? Ať je sňatek v kostele nebo na radnici, lidé se stejně rozvádějí.

Jeden visací zámek na zábradlí toho mostu (jehož jméno neznám) by měl znament jeden sňatek. Rád bych věděl, jestli jsou všechny ty páry pořád spolu. Jestli ano, pak tento rituál stálé věrnosti potvrzuje velkou moc pověrčivosti v Postmoderně.

První pár našel své následovníky a napodobovatele. Proto dnes most vypadá jako by byl postižen nějakým podivným kovovým nádorem.

Když jsem fotil Notre Dame z protějšího dlážděného břehu poblíž řeky, náhle se tam zjevil svatební pár. Ženich byl v černém obleku, v rukách svatební kytici a nevěsta na sobě měla bílé dlouhé šaty s bílým závojem, který jí nehalil tvář. Spolu s nimi byl fotograf. Fotil je s Notre Damem na pozadí v dálce za nimi. Chystal se ten pár rovněž podstoupit rituál na mostě? Kdo ví. Možná ho uskutečnili dříve, než jsem je mohl vidět při pózování fotografovi.

Po čase opět v Praze jsem zrovna poslouchal rádio a mluvili v něm o tom mostě v Paříži. Dozvěděl jsem se, že mánie visacích zámků na mostě nejvíc ze všech popuzuje
nikoliv rodilé Pařížany, ale jednu Američanku. Paříž nesmírně miluje a několik let už tam žije. Teď se obrací na oficiální pařížská místa s cílem rituál zakázat. Tvrdí, že most je paříšskou historickou památkou, a že ritus stálé věrnosti ji ničí.
Bude Američanka ve svém tažení úspěšná?