úterý 1. července 2014

The English version

Why has Franz Kafka been
                        so very close to me?

To His 90-th Anniversary of the Death (6.3.2014)

At the present time again I´ve opened the famous work of F. Kafka in my reading invention Kindle. If I write "again" I mean that I´ve read his work again after more than twenty five or thirty years. Again I´ve already read some of his shorter stories and just now I´ve been rereading his Castle.
The stories: as if he prepared for his greatest works (The Castle, The Process, The America and The Metamorphosis). They seems to be tentative texts for his topest books.

His work has had a plenty of interpreters. Also his work has been ungraspable to some of his readers. Some of them can´t read him at all. He hasn´t been determined to a common reader used to read the usual fiction or detective stories.

I think to come back to some books again is not too bad. To read a book in the younger age can mean something else than to read it in the older one. Your experience and knowledge increase with your age and this can change your view of the same thing.
Sometimes you read some book after years and you haven´t understand why you liked reading such a stupidity before a time. On the contrary, by my repeated reading F. Kafka I´ve confirmed his qualities to myself. I´ve seen the sense of his work much sharper than when I red this writer at the first time in my younger age.
What is the essence I´ve been exhausting from his books?

The answer to this question isn´t easy in the same way as his texts aren´t easy and definite.
To me Franz Kafka has been a prodigy observer of the absurd aspects of our being. Unfortunately, many people have accepted this absurdity of our life with no reserves and thinking. They´ve lived in its own institucionalized world full of the confused officialdom and they´ve felt to be well. Mostly this kind of people hasn´t understood the work of F. Kafka, they´ve missed his way of seeing our world, it has seemed to be too far to them.
But as for me I´ve seen a lot of examples resembling Kafka´s figures and situations in my everyday life, the man´s loneliness among the other people and the lostness among all paragraphs, directions, prohibitions, processes, permitions having been leading to the only great misunderstanding and depersonalization.
I´ve highly valued and admired his specific literary styl by which he has been able to express all the feelings of futility, gloom and strangeness. I´ve admired the way how he has been able to torture a reader by the absolute impossibility to accomplish a needed goal as it has been in the case of Mr. Joseph K., the geodesist in The Castle.
The important elements of his literary styl have had various ingredients having been increasing the whole effects of his work. Among them I´d remember his exact juridic language, the concealed surname of the main figure, his detailed and strictly exact depictions of the motives of his persons. I´ve been fascinating with his seeming logic of the events and the acting of his figures having had the character of a trial. But this trial has never led to the definite solvation, it has always been disappearing in a mist of the impossibility to fulfill a given goal.
The goal in the Castle is simple: The geodesist, Mr. K. arrives at a village of which name you don´t find in all the book. He´s ready to visit to the Castle on a hill not too far from the village but unexpected troubles force Mr. K. to stay in the village. He tries to make a contact with the Castle from the village ´cause his visit to the Castle is not permitted. All his attempts to get some instructions for his work from the Castle fail. His mediated and very complicated communication with clerks of the Castle is the basic staff of this book. Mr. K. gets two helpers from the Castle. But in fact they are doing nothing good for the geodesist, in fact they present a more burden to his desperate situation.
Interestingly, Mr. K. doesn´t give his matter up, simply he could go back to where he came from but he remains to be frosted in the village.

According to the desolete character of his work one would think that F. Kafka was a very decadent man but the opposite is the true. Despite of the fact that he suffered from the tuberculosis he did various sports and his character was hearty and social. He liked reading passages from his own literary kitchen to an audience.
When I red his Process in the first time there was the Communist regime in my country (Czech republic). The Communists disliked the Kafka´s work, they thought it to be too much decadent and then not too all right for the optimistic socialistic working class, the ruling class in the country. They couldn´t prohibit this world known author absolutely but his books weren´t published too much. They existed but mostly in older translations (F. Kafka wrote in Germany though he lived in Prague, i.e. in the Czech surroundings.) in private bookcases of some people. My parents had a friend relationship to one very educated woman. She owned a big bookcase and there were all the world classic authors including F. Kafka in it. Then I had the excellent occasion to lend out a lot of books from her. I hadn´t to search for his work in a complicated way. Simply, I came to the aunt Zdena and asked her for something written by F. Kafka. (She wasn´t my true aunt but I knew her from my chilhood. Then my parents said it was the aunt Zdena, so she has remained to be the aunt to me till now though she has died many many years ago already.)
Every time when I´ve finished reading an interesting author I´ve asked myself one question: What kind of a man has the writer been? I´ve been curious of his or her private life. I´ve assumed that both private and public lives of famous writers can tell more about their works. Because of this I´ve been searching for their biographies. F. Kafka was this case to me too. But find any biography of F. Kafka in the totalitarian establishment. It wasn´t simple at all. And then one day, by chance, I came upon his biography written by his friend Max Brod in one shop with older books.

Our life has still been full of various absurdities. I think this is why Franz Kafka has remained to be the timeless author. He has taught me to perceive the absurd aspects of our being.

After the Velvet Revolution with us F. Kafka has regained his full respect. Today there has stood the modern sculptur of F. Kafka in the Prague Old Town near to the Jewish Cemeteries. His author is our present sculptor J. Róna. I´ve thought he has caught the essence of Franz Kafka in his work in a very apt way.



The Czech Version

Proč je mi Franz Kafka
                       tak velice blízký?

K jeho 90. výročí úmrtí (3.6. 2014)

V současné době jsem na své čtečce Kindle znovu otevřel dílo Franze Kafky. Jestliže píšu "opět", mám tím na mysli, že jeho dílo čtu znovu po více než pětadvaceti či třiceti letech. Opět jsem už přečetl některé z jeho kratších povídek a právě teď čtu znovu jeho Zámek.
Ty povídky: Jako by se chystal na svá největší díla (Zámek, Proces, Amerika, Proměna). Zdá se, že to jsou zkusmé texty pro jeho vrcholné knihy.

Jeho dílo má spousty vykladačů. Jeho dílo je také pro některé z jeho čtenářů nepochopitelné. Někteří z nich ho vůbec číst nedokážou. Není určeno pro běžného čtenáře zvyklého číst obvyklou beletrii a detektivky.

Myslím, že vracet se k některým knihám znovu není vůbec špatné. Číst nějakou knihu v mladším věku může znamenat něco jiného, než ji číst ve starším věku. S věkem vaše zkušenosti a znalosti narůstají a to může váš pohled na tutéž věc měnit.
Občas si po letech něco přečtete a nechápete, proč se vám četba takové blbosti před časem zamlouvala. Já si naopak opakovaným čtením F. Kafky potvrzuji jeho kvality. Vnímám smysl jeho díla mnohem ostřeji, než když jsem tohoto autora četl poprvé v mladším věku.
Co je podstatou toho, co si z jeho knih beru?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá stejně jako nejsou jednoduché a jednoznačné jeho texty.
Pro mne je Franz Kafka geniálním pozorovatelem absurdních stránek našeho bytí. Bohužel, mnoho lidí tuhle absurditu našeho života přijímá bez výhrad a přemýšlení. Žijí ve svém vlastním institucionalizovaném světě plném spletité byrokracie a cítí se v pohodě. Tento typ lidí většinou dílo F. Kafky nechápe, chybí jim jeho způsob vidění našeho světa, zdá se, že je jim příliš vzdálený. Avšak pokud mě se týká, vnímám v každodenním životě spoustu příkladů podobajících se Kafkovým postavám a situacím, onu lidskou osamělost mezi ostatními a ztracenost mezi všemi paragrafy, směrnicemi, zákazy, procesy a povoleními vedoucími k jedinému velkému nedorozumění a odosobnění.
Vysoce si cením a obdivuji jeho literární styl, jímž dokáže vyjadřovat všechny ty pocity marnosti, beznaděje a cizoty. Obdivuji způsob, jak dokáže čtenáře trýznit tou naprostou nemožností dosažení potřebného cíle, jak je tomu v případě zeměměřiče, pana Josefa K. v Zámku.

Významnými prvky jeho literárního stylu jsou různé přísady, které celkový efekt jeho díla zvyšují. Mezi nimi bych připomněl jeho exaktní právnický jazyk, utajené příjmení hlavní postavy, jeho podrobné a přísně exaktní líčení motivů postav. Fascinuje mě zdánlivou logikou dění a konání svých postav, která má povahu soudního procesu. Avšak tento soudní proces nikdy nevede ke konečnému řešení, vždy se vytrácí v jakési mlze nemožnosti naplnit daný cíl.
Cíl v Zámku je prostý: Zeměměřič, pan K. doráží do vesnice, jejíž jméno v celé knize nenajdete. Je přichystán navštívit Zámek na kopci nepříliš daleko od vesnice, ale nečekané potíže přimějí pana K. pobývat ve vsi. Pokouší se se Zámkem navázat kontakt z vesnice, protože návštěva na zámku mu není povolena. Veškeré jeho pokusy získat pokyny ke své práci ze Zámku selhávají. Jeho zprostředkovaná a velmi složitá komunikace se zámeckými úředníky je základní náplní této knihy. Pan K. dostává ze Zámku dva pomocníky. Ve skutečnosti však pro zeměměřiče nečiní nic dobrého, vlastně v jeho zoufalé situaci představují další břemeno.
Je zajímavé, že pan K. svou věc nevzdává, prostě by se mohl vrátit odkud přišel, ale on zůstává zmrazen ve vsi.

Podle bezútěšné povahy jeho díla by člověk myslel, že Franz Kafka byl velmi dekadentní člověk, ale opak je pravdou. Vzdor faktu, že trpěl tuberkulózou, dělal různé sporty a povahu měl veselou a společenskou. Rád z vlastní literární kuchyně předčítal úryvky posluchačům.
Když jsem jeho Proces četl poprvé, v mé zemi (Česká republika) byl komunistický režim. Komunisté neměli Kafkovo dílo v oblibě, pokládali ho za až moc úpadkové pro optimistickou socialistickou dělnickou třídu, vládnoucí třídu v zemi. Nemohli tohoto světově známého autora zakázat absolutně, ale jeho knihy se moc nevydávaly. Existovaly, ale většinou ve starších překladech (F. Kafka psal německy, i když žil v Praze, tj. v českém prostředí) v soukromých knihovnách některých lidí. Moji rodiče měli přátelský vztah s jednou velmi vzdělanou ženou. Vlastnila velkou knihovnu a v ní všechny světové klasiky včetně F. Kafky. Měl jsem tedy vynikající příležitost vypůjčit si od ní spoustu knih. Nemusel jsem po jeho díle složitě pátrat. Prostě jsem zašel k tetě Zdeně a požádal ji o něco od Kafky. (Nebyla mou skutečnou tetou, ale znal jsem ji od dětství. Tehdy rodiče řekli tohle je teta Zdena a tak pro mne zůstala tetou Zdenou dodnes, i když už zemřela před mnoha a mnoha lety.)
Pokaždé, když dočítám nějakého zajímavého autora, kladu si jednu otázku: Co je ten spisovatel za člověka? Jsem zvědavý na jeho či její soukromý život. Domnívám se, že soukromý i veřejný život spisovatele může říci více o jeho díle. Proto pátrám po jejich životopisech. Tento případ byl pro mne také F. Kafka. Ale najděte v totalitním zřízení životopis F. Kafky. To vůbec nebylo jednoduché. A pak jsem jednou náhodou narazil na jeho životopis od jeho přítele Maxe Broda v obchodě se staršími knihami.

Náš život je stále plný různých absurdit. Myslím, že proto F. Kafka zůstává autorem nadčasovým. Učí mě vnímat absurdní stránky našeho bytí.

Po Sametové revoluci u nás F. Kafka znovu získal svou plnou vážnost. Na Starém městě pražském poblíž Židovských hřbitovů stojí moderní socha F. Kafky. Jejím autorem je náš současný sochař J. Róna. Myslím si, že podstatu F. Kafky zachytil ve svém díle velmi trefně.

1 komentář:

  1. What a great sculpture. I, too, am a great fan of Kafka. Wonderful blog, Zdenek!

    OdpovědětVymazat