The English Version

A Memory of My Childhood

I drew this color drawing in 2013 already. You can see it in the lower right corner on the picture.
The drawing catches two horses pulling a vehicle loaded with a big load of straw.
The man sitting behind the horses is Pepa Slanař, one of the villagers from Radostovice the village where I used to go to for every holidays as a boy.
The thick woman with her enormous big bosom sitting on the top of straw load is a person from this village, too.
The horses are going through the village, they are returning from a field behind it. The horse with a blond crest is a gelding, the horse to his side is a mare. The mare was my favorite one. Often I helped Mr. Slanař to crop straw from fields and then sometimes he allowed me to ride on this mare´s back on her way back. When I could ride on her back through the village passing the cottage of my grandparents I was proud of it extremely! Of course, the mare was not free, she had to pull the vehicle together with her comrade.

You can see a big stone resembling an armchair  to your left side on the picture. Really its nickname was the Armchair. We children often used to play both on it and around it, it was our place where we met and where we drew apart: "See you again tomorrow at the Armchair at seven!" we used to say when we were coming back our homes.

All persons, animals, plants and other things on the picture have already existed in my memory only.
This was a reality of its time. Today it is nothing more than a memory. My own visualized memory of the two persons and of the two horses pulling a load of straw through the village of my childhood. All the participants on the drawing have already been dead but they have still been living in my mind.

The Czech Version

Vzpomínka z mého dětství

Tenhle barevný obrázek jsem nakreslil už v roce 2013. Můžete to na obrázku vidět v dolním pravém rohu. Kresba zachycuje dva koně táhnoucí vůz naložený velkou fůrou slámy.
Muž sedící za koni je Pepa Slanař, jeden z vesničanů z vísky Radostovice, kam jsem jako kluk každé prázdniny jezdíval.
Tlustá žena s enormně velkým poprsím, která sedí na vrcholu velké kupy slámy, je také osobou z téhle osady. Koně projíždějí vesnicí, vracejí se z pole za ní. Kůň s blonďatou hřívou je valach, kůň po jeho levém boku je kobyla. Kobyla byla mou oblíbenkyní. Panu Slanařovi jsem často pomáhal sklízet slámu z polí a on mi poté občas dovolil projet se na kobylím hřbetu cestou nazpět. Když jsem na ní mohl jet přes vesnici a při tom míjet chalupu prarodičů, byl jsem na to nesmírně pyšný! Samozřejmě, že kobyla nebyla volná, musela spolu se svým soudruhem táhnout vůz.

Na obrázku po vaší levé straně vidíte velký kámen, který se podobá křeslu. Skutečně měl přezdívku Křeslo. My děti jsme si na něm a kol něj často hrávaly, bylo místem, kde jsme se setkávaly a kde jsme se rozcházely. "Tak zase zítra u Křesla v sedm!" říkávaly jsme, když jsme se vracely domů.

Všechny osoby, zvířata, rostliny a další věci na obrázku už existují jenom v mé vzpomínce. Byla to skutečnost své doby. Dnes to není nic víc než vzpomínka. Moje vlastní zviditelněná vzpomínka na dvě osoby a na dva koně táhnoucí fůru slámy vesnicí mého mládí. Všichni účastníci na obrázku jsou už mrtví, ale v mé mysli žijí pořád.