pondělí 30. května 2016

The English Version

On The Cherry on My Birthday Cake
The Part One

At last! First in my life I am coming into a contact with my first
living plants of Ophrys insectifera in wild.
The Fig.1: My first meeting with Ophrys insectifera in the White slopes above Litoměřice-
Pokratice the town on the 22-th May 2016, a day after my birthday.
Happiness has many faces. This is one of them.

This cherry was my last great present a day after my birthday, on the 22-th May, 2016.
My unsuccessful searching for Ophrys insectifera in the slope at Drahobuz on the 13-th May, 2016 was finished in the White slopes at Litoměřice-Pokratice the town. The White slopes rise up above this town as well as above all the surrounding landscape called the Czech garden.
The Fig.2: I´m in the seventh heaven.

The White slopes were recommended to me by my good friend Adam Majer. Just thank to this enthusiastic florist we started going to the White slopes as well as to the slope at Drahobuz the village a week before. Therefore now this is the right place where I would like to thank him for his devoted instructions and advice. It is only his credit that I had the chance to meet my first plants of Ophrys insectifera in wild.
The Fig.3: Ophrys insectifera on the background of my palm.

I was not the first of our trio who found the first plant of this fascinating subtle orchid. To find the first plant took a time. As usually I was walking slowly behind my colleagues and I was taking various photos of manifold plants and views of the pictorial landscape seen from our way climbing up to a long back waiting for us at the higher level. The way to the long back was no steep climbing, its surroundings was characterized mostly by fields and meadows with tall grasses decorated with various field flowers, the meadows from time to time interrupted with islets of trees or bushes. Naturally, my eyes were searching for especially interesting plant species from the very beginning of our enter into this preserved zone. But this side of the long hill gave no promised rare plants.

The turn happened when we stood on the back and started stepping down slowly its much steeper averse slope. The steeper slope had a different character than the previous. It was not only steeper but also it differed from the previous with elements of its flora. It was like to across from an agricultural landscape to a laboratory of the wild Nature. Obviously, this terrain was interwoven with narrow footpaths, i.e. with the traces of often visits of this habitat. I could see often white and grey outcrops with dispersed clusters of bushes, of low grasses and various plants of similar sunny habitats. The steeper slope fell down into a valley hidden under a growth of trees and bushes.
The Fig.4: O. insectifera, two fading flowers in detail.
They are fading away´cause the splashes on them are
white in color already.

Just I was taking a picture of a plant on the top of the slope while my colleagues were stepping it down already.This was that they found themselves in the most interesting zone as the first. I seemed to myself like Achab the captain from the famous book on the Mobby Dick as suddenly members of his crow announced the whales to him. But unlike them my attendants did not shout "there´s blowing!". Their shouts announced: "Hey, come here to me, there´s something very interesting to you!"

"Zdenek, come here to me, I have it I think!" was the first call to my addressee from Vendy balancing lower in the slope. And while I started stepping down to Vendy immediately I heard Robert´s voice announcing something else what was deserving my attention At that time he found himself almost at the foot of the slope under me and Vendy.

And then I saw it. First in my life I had the chance to look at the first living Ophrys insectifera! This first was a tiny low herb with two or three opened flowers. Yes, Adam was right I though to myself. He warned me in one of his e-mails a time before this trip: "To find the first plant of this species in its natural habitat is not so easy."
The Fig.5: O. insectifera, a whole inflorescence.
The youngest open flower (on the top) has its
central splash blue in color while the older flower´s one under it
is almost white. The lowest oldest
flower´s splash is quite white.

When I enjoined the first one I started looking around if there were not its next mates in its surroundings. Instantly I found next four or five plants there. Of course, I had to take pictures of them. I used my Canon till that time only. But here at the first time I tried to test photo-abilities of my new smart phone of the Samsung Galaxy S7 I got as one of presents to my birthday a day before. It turned out to be a crucial tool to get detailed photos of minute parts of various plants. It turned out to be the better camera than my old good Canon. In short, much simpler operation and much better outcomes of my new smart phone won. Since that time I have ceased taking pictures with my Canon.
This is a fascinating example of the advanced technology! The Canon is a specialized tool, it can photograph only. The Samsung Galaxy S7 ability to do photos is only one ability of many and many others inserted in one thin small lamella you can put into your pocket. Universality beats strict specialists.

The same we can observe in the Nature. The most interesting thing with the Ophrys insectifera is its highly specialized and sophisticated floral morphology, anatomy and physiology.This subtle orchid has paid its cruel tax for it. Its adaptability to various habitats is very limited. Paradoxically, this bio-system invested the most of its invention to its sexual reproductive strategy. It is built on an imitation of various lesser or more concrete species of various invertebrates. Various species of the Ophrys genus imitate a different invertebrates with their flowers (a wasp, a bee, a bumblebee or a spider for example).
The Fig.6: O. insectifera, two flowers of the same plant from the previous picture in more detail.

While we were expressing our joy over the plants loudly we were surprised with a strange voice echoing from a path two or three meters above us. The voice belonged to a man of the middle age and it was asking us about if we found an Ophrys. "Yes we did", we answered to him as one man as if we were familiar to him for a long time. Obviously, he was our cup of tea. He knew Ophrys insectifera and when I meant a possible occurrence of next orchid - Cephalanthera damasonium - in this habitat he pointed with his finger to the valley under us and said: "It is growing just over there." For a while he stepped down to us to see our findings and before than he left us he made a notice to yet one orchid presented from this locality - to Cypripedium calceolus. Unfortunately, his message was not good. He had visited to one place within the habitat where he had seen the two plants of this species a time before but now he was there once again and the plants disappeared. He thought that maybe some vandals might pick the plants up and took them with themselves. Then he said hello to us and he continued on in his searching way. Now while I´m writing these lines I think he was a magical botanist. Suddenly he appeared there and a while later he disappeared again.

Well, this is only the first part of my story. You can find its continuation in my next post.

The Czech Version

O třešni na narozeninovém dortu
Část I

Konečně! Poprvé v životě přicházím do kontaktu s prvními živými rostlinami tořiče hmyzonosného (Ophrys insectifera) ve volné přírodě
The Fig.7: Our way to the Ophrys insectifera is climbing up slowly and opening
beautiful panoramas of The Czech Garden. This was a view of the landscape
behind my back.

Tahle třešeň byla mým posledním velkým darem den po mých narozeninách, 22.5.2016. Mé neúspěšné pátrání po tořiči hmyzonosném (O. insectifera) ve stráni u Drahobuzi dne 13.5.2016 skončilo v Bílých stráních u Litoměřic-Pokratic. Bílé stráně se zvedají nad tohle město a rovněž nad veškerou okolní krajinu zvanou Zahrada Čech.
The Fig.8: This was a view to my right hand while we were climbing up and up.

Bílé stráně mi doporučil dobrý přítel Adam Majer. Právě díky tomuto nadšenému floristovi jsme vyrazili na Bílé stráně i na stráň u Drahobuzi týden před tím. Proto teď je tohle to správné místo kde bych mu rád poděkoval za zasvěcené pokyny a rady. Je to jen jeho zásluha, že jsem měl možnost setkat se s prvními rostlinami tořiče hmyzonosného (O. insectifera) ve volné přírodě.

Nebyl jsem prvním, kdo našel první rostlinu této fascinující subtilní orchideje. Vyhledat první rostlinu nějakou dobu zabralo. Jako obvykle jsem za kolegy kráčel zvolna a pořizoval jsem různé fotky rozmanitých rostlin a také pohledů na malebnou krajinu z cesty, která šplhala vzhůru k táhlému hřbetu čekajícímu na nás ve vyšší úrovni. Cesta k dlouhému hřbetu nebyla žádné strmé stoupání, její okolí charakterizovaly povětšinou pole a louky s vysokou trávou dekorovanou různým polním kvítím, ty louky občas přerušované ostrůvky stromů a křovin. Je jasné, že můj zrak pátral po zajímavých rostlinných druzích od samého začátku vstupu do této chráněné zóny. Avšak tahle strana táhlého kopce neposkytla žádné zaslíbené vzácné rostliny.
The Fig.9: There was possible to see Pokratice (a part of Litoměřice the town)
under us to the left side from our way up. And the pale blue hill on the horizon
to the right from the middle of this photo is our national symbol, Říp
the mountain. 

Obrat nastal, když jsme stanuli na hřbetě a začali zvolna sestupovat po jeho mnohem strmějším opačném svahu. Strmější svah měl jiný ráz než předchozí. Nebyl jenom strmější, ale lišil se od předešlého také prvky své flóry. Bylo to jako přejít ze zemědělské krajiny do nějaké laboratoře divoké přírody. Terén byl zjevně protkán pěšinami, tj. stopami častých návštěv této lokality. Mohl jsem pozorovat časté šedo-bílé výstupy horniny s rozptýlenými chomáči křovin, nízkých trav a různých rostlin podobných slunečných stanovišť. Strmá stráň spadala do údolí skrytém pod porostem stromů a křovisek.

Zrovna jsem fotil nějakou rostlinu na vrcholu svahu, zatímco kolegové už z něj sestupovali. Tak se ocitli v nejzajímavěší zóně jako první. Připadal jsem si jako kapitán Achab ze slavné knihy o Mobby Dickovi, když mu členové jeho posádky náhle oznamovali velryby. Ale na rozdíl od nich moji společníci nevykřikovali: "Támhle chrlí!" Jejich výkřiky ohlašovaly: "Hej, pojď sem ke mně, něco zajímavého pro tebe!"
The Fig.10: Our way up in the front of us. 

"Zdenku, pojď sem ke mně! Myslím, že ho mám!" zaznělo první zvolání od Vendy, který balancoval níže ve svahu. A zatímco jsem okamžitě začal sestupovat k Vendovi, slyšel jsem Robertův hlas oznamující něco jiného, co si zasluhovalo mou pozornost. V té době se nacházel skoro na úpatí stráně pode mnou a Vendou.
The Fig.11: A view of the landscape to the right from our way.

A potom jsem ho uviděl. Poprvé v životě jsem měl možnost dívat se na první živý tořič hmyzonosný (O. insectifera)! Ten první byl drobnou nízkou bylinou s nemnoha otevřenými květy. Ano, Adam měl pravdu, pomyslel jsem si. Nějaký čas před tímto výletem mě upozorňoval v jednom ze svých e-mailů: "Najít první rostlinu tohoto druhu v jejím přirozeném prostředí není tak snadné."

Když jsem si užil první tořič, začal jsem se rozhlížet, jestli v okolí nejsou další jeho druhové. Okamžitě jsem našel další čtyři či pět rostlin. Samozřejmě, že jsem si je musel vyfotit. Do té doby jsem používal jenom Canon. Ale tady jsem se poprvé pokusil otestovat foto-schopnosti nového chytrého telefonu Samsung Galaxy S7, který jsem dostal jako jeden z dárků k narozkám předešlý den. Ukázalo se, že to je zásadní nástroj k získávání detailních fotografií malých částí různých rostlin. Ukázalo se, že je lepší fotoaparát než můj starý dobrý Canon. Zkrátka, mnohem snazší zacházení a mnohem lepší výsledky z nového chytrého telefonu zvítězily. Od té doby jsem s Canonem fotit přestal. Tohle je fascinující příklad pokročilé technologie! Canon je specializovaný nástroj, umí jen fotit. Schopnost Samsungu Galaxy S7 fotit je jen jednou z mnoha a mnoha jiných vložených do jedné tenké destičky, kterou můžete vložit do kapsy. Univerzalita poráží striktní specialisty.
The Fig.12: The red and orange flowers belong to Adonis aestivalis, a common field weed
of the warmer areas of my country. Unlike its relative A. vernalis it is not a threaten species.

Totéž můžeme pozorovat v přírodě. Nejzajímavěší věcí u tořiče hmyzonosného (O. insectifera) je jeho vysoce specializovaná a rafinovaná květní morfologie, anatomie a fyziologie. Tahle křehká ordidea za to platí krutou daň. Její adaptabilita na různá prostředí je velmi omezená. Paradoxně tento biosystém investoval nejvíc ze své invence do sexuální reprodukční strategie. Je postavena na napodobování méně či více konkrétních druhů různých bezobratlých. Různé druhy z rodu tořič (Ophrys) napodobují svými květy různé bezobratlé (např. vosu, včelu, čmeláka či pavouka).
The Fig.13: This view was taken from the top of the long back before than
we started stepping down its opposite steeper slope. This second side
could become to be our small promised botanic paradise.

Zatímco jsme hlasitě vyjadřovali radost nad rostlinami, překvapil nás cizí hlas doléhající z pěšiny dva či tři metry nad námi. Hlas patřil muži středního věku a ptal se nás, jestli jsme našli tořič. "Ano, našli", odpověděli jsme mu jako jeden, jako bychom se s ním dlouho znali. Zjevně byl náš šálek čaje. Znal tořič hnyzonosný, a když jsem zmínil další možnou orchidej - okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) - na této lokalitě, ukázal prstem do udolí pod námi a řekl: "Roste zrovna támhle."Na chvilku sestoupil k nám, aby shlédl naše nálezy a dříve než nás opustil, udělal poznámku k ještě další orchideji uváděné z této lokality - ke střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus). Bohužel, jeho zpráva dobrá nebyla. Před časem navštívil jedno místo v lokalitě, kde pozoroval dvě rostliny tohoto druhu, ale teď tam byl znovu a rostliny zmizely. Domníval se, že snad nějací vandalové mohli rostliny vybrat a odnést je s sebou. Pak nás pozdravil a pokračoval ve své průzkumné cestě. Teď, jak píšu tyhle řádky, myslím, že to byl nějaký kouzelný botanik. Náhle se tam zjevil a o chvíli později zase zmizel.

Tohle je jen první část mého vyprávění. Jeho další pokračování můžete najín v mém příštím postě.

České popisky k obrázkům:

Obr.1: Mé první setkání s živým tořičem hmyzonosným (Ophrys insectifera) v Bílých stráních nad Litoměřicemi-Pokraticemi 22. května 2016, den po mých narozeninách. Štěstí má mnoho tváří. Tohle je jedna z nich.

Obr.2: Jsem v sedmém nebi.

Obr.3: Tořič hmyzonosný (O. insectifera) na pozadí mé dlaně.

Obr.4: Tořič hmyzonsný (O. insectifera), dva vadnoucí květy v detailu. Vadnou, protože skvrny na nich jsou už bílé.

Obr.5: Tořič hmyzonosný (O. insectifera), celé květenství. Nejmladší otevřený květ (na vrcholu) má středovou skvrnu modře zbarvenou, zatímco skvrna staršího květu pod ním je skoro bílá. Skvrna nejstaršího nejnižšího květu je zcela bílá.

Obr.6: Tořič hmyzonosný (O. insectifera), dva květy téže rostliny z předchozího obrázku detailněji.

Obr.7: Naše cesta za tořičem hmyzonosným (O. insectifera) zvolna stoupá a otevírá nádherná panoramata Zahrady Čech.

Obr.8: Tohle byl pohled po mé pravici, zatímco jsme stoupali výš a výš.

Obr.9: Pod námi, vlevo od naší cesty vzhůru, bylo možné vidět Pokratice (část Litoměřic). A ten bledavě modrý kopec na obzoru napravo od středu téhle fotografie je náš národní symbol, hora Říp.

Obr.10: Naše cesta vzhůru před námi.

Obr.11: Pohled na krajinu vpravo od naší cesty.

Obr.12: Ty červenooranžové květy patří hlaváčku letnímu (Adonis aestivalis), běžnému polnímu pleveli teplejších oblastí mé vlasti.Na rozdíl od svého příbuzného, hlaváčku jarního (A. vernalis), není druhem ohroženým.

Obr.13: Tento pohled na krajinu byl pořízen z vrcholu táhlého hřbetu před tím, než jsme začali sestupovat po jeho opačném strmějším svahu. Tahle druhá strana se měla stát naším malým zaslíbeným botanickým rájem.

pátek 27. května 2016

The English Version
The Fig.1: A view of Drahobuz the village from our parking place.

What A Slope at Drahobuz the Village
showed and did not show to me

My greatest ambition why to visit to the slope at Drahobuz, a small village in Litoměřicko the county or the district, was to see one of our original orchids in wild. Unfortunately, I was not lucky. This species names Ophrys insectifera in Latin and it is the most abundant species of this genus in Czech republic. The slope at Drahobuz the village is thought by botanists to be one of its richest habitats with us.
The Fig.2: Drahobuz the village is behind backs of my two
attendants on this picture. We are heading for the occurrence
of various rare plants and Ophrys insectifera should be
one of them.

Well, I have never seen this remarkable orchid in wild so far. I have known it from various botanical textbooks and keys only. It is a symbol of my understanding the Nature and its living beings especially. To me it is one of the most marked symbols of the way how the Nature can create very complicated structures, functions and relationships without it must own any brain or mind to manage all this. To me it is one of the greatest symbols of creations with no human influence.

Somebody may ascribe this self creation to the God´s will but also we can admit that this is a real self creation with no God´s will. It is up to you to decide which of these chances is closer to you. After all, the God and the Nature can be the same thing under two different names only, too.
The Fig.3: Salvia pratensis in flower on the slope
at Drahobuz the village. (5.13.2016)

We can see manifold bio-structures in our immediate surroundings, we can see them in every our step ("ordinary" dandelions in grass, "boring" lichens on fences for example), we can see them in fascinating anatomy and physiology of our own bodies but these structures are so common to us that we are not able to perceive them with an appropriate accent to their miraculous origins. I think that they are miraculous because they are no work of the man.

Each man can choose its own symbols of this creative miracle. But your mind must be opened to them. To me Ophrys insectifera has been one of many entering gates to this fascinating world which we all have been sharing. To somebody else such an entering gate to the creative world of the Nature can be any else bio-structure. But once you can recognize something like this you will see this natural creativity in the most common parts of each of the living beings occupying this world together with us.
The Fig.4: Anemone sylvestris, our rarest
finding in the slope. (5.13.2016)

You will realize it fully in your mind. And if you realize it you will be able to admire it and to respect it. And as soon as you do it either it will be enough to you or you will start to think about it. At the first level of the admiration your love of the Nature will get the deeper qualities and at the second level of the thinking you will ask yourself about what are the ways by which the Nature has been able to do all the miraculous things. Well, you can choose the way how to see this basic question as I have already written above. You can see a higher mind to stand behind all the mystery. Or you can try to interpret it by a sober, strict study. The concept of the higher mind is a matter of the religions. The second one is a matter of the scientific access. Both the accesses do not exclude each other. You can study various particular natural mysteries without you stop believing in the God´s existence.

Sometimes the God´s supernatural intelligence has seemed to be so clear in the Nature that some people have seen the right proof of His existence in similar phenomenons.But no all people has accepted similar proves as to be the real proves of a supernatural power. They have refused the supernatural conception and their efforts have been concentrated on some explanations with no God´s factor.
The Fig.5: Anemone sylvestris, its flower in detail. (5.13.2016)

In fact the believers can search things in a scientific way, too, but they are aware of their God´s origin. A believing scientist tries to study the God´s work in detail to learn what they are and how they work exactly or how they could work. A non believing scientist does the same but unlike his or her counterpart he or her thinks that no God exists. The believing and the non-believing are like children playing with toys.
The Fig.6: Open sections alternate with shadowy bushes at the slope
at Drahobuz the village. The hardly visible white points in a grass
belong to our rarest windflower - Anemone sylvestris(5.13.2016)

They do not guess anything on their origins, on the ways how they were made or who made them. But they are so interesting, the children can do so many astounding things with them! The toys develop their fantasies, their emotions and their minds.Whether the believing people or not they all are like the children who believe or do not believe that their toys are presents from Santa Clause or Santa Nicolas.
The Fig.7: A view of a landscape under the slope. The white flowers are
the ones belonging to our rarest windflower - Anemone sylvestris.
It was my first meeting with this species. (5.13.2016)

And when the children loss this illusion, usually - and if they are curious and smart enough - they will exchange their toys for some else toys, i.e. for manifold mysteries in our wonderful world. But: Unlike the children the adults will never know the whole truth of their toys or mysteries. They will be able to get only particular fragments of the absolute knowledge.

In fact, the older I have been the more I have felt to be an unaware child.

The Czech Version

Co mi stráň u vesnice Drahobuzi 
ukázala a neukázala
The Fig.8: This info-panel shows three species of our orchids (Orchis ustulata, Ophrys
and Cephalathera damasonium). They should grow in the slope behind
the info-panel. My beloved plant is in the middle among other photographs.
We found no of the three orchids in the slope.

Mojí největší ambicí, proč navštívit stráň u Drahobuzi, malé vesnici na Litoměřicku, bylo spatřit jednu z našich původních orchidejí v přírodě. Bohužel, měl jsem pech. Tento druh se latinsky jmenuje Ophrys insectifera (tořič hmyzonosný) a je nejhojnějším druhem tohoto rodu v České republice. Stráň u vesnice Drahobuz je botaniky pokládána za jednu z jeho nejbohatších lokalit u nás. 
The Fig.9: A flowering Berberis vulgaris. (5.13.2016).

Ve volné přírodě jsem ho dosud neviděl. Znám ho pouze z různých botanických učebnic a klíčů. Je symbolem mého chápání přírody a zvlášť jejích živáčků. Pro mne je jedním z nejvýraznějších symbolů způsobu, jakým příroda umí vytvářet velmi složité struktury, funkce a vztahy, aniž by musela vlastnit jakýkoliv mozek či mysl, aby tohle všechno zvládala. Pro mne je jedním z nejohromnějších symbolů tvoření bez lidského vlivu. 

Tohle samotvoření snad někdo může připisovat Boží vůli, ale také můžeme připustit, že to je skutečné sebetvoření bez Boží vůle. Je na vás rozhodnout, která z těch možností je vám bližší. Konec konců, Bůh a příroda mohou být také pouze totéž pod dvěma odlišnými jmény.
The Fig.10: We could see this Ornitogalum (I´m not sure of the species)
from Liliaceae the family in shadowy places. (5.13.2016)

Rozmanité bio-struktury můžeme vidět v našem bezprostředním okolí, můžeme je vidět na každém kroku ("obyčejné" smetánky v trávě, "nudné" lišejníky na plotech), můžeme je vidět v anatomii a fyziologii vlastních těl, ale ty jsou tak běžné, že je nedokážeme vnímat s příslušným důrazem na jejich zázračný původ. Myslím, že jsou zázračné, protože nejsou dílem člověka.

Každý člověk si může vybrat vlastní symboly tohoto tvůčího zázraku. Ale vaše mysl jim musí být otevřená. Pro mne je tořič hmyzonosný jednou ze vstupních bran do tohoto fascinujícího světa, který my všichni sdílíme. Pro někoho jiného takovou vstupní branou do tvůrčího světa přírody může být jakákoliv jiná biostruktura. Avšak, jakmile jednou něco takového dokážete rozpoznat, budete tuhle přirozenou kreativitu spatřovat v nejobyčejnějších součástech živých bytostí osídlujících tento svět spolu s námi. Naplno si ji v hlavě uvědomíte.
The Fig.11: During our searching for Ophrys insectifera we encountered
on this ant hill surrounded with grass. (5.13.2016)
A jestliže si ji uvědomíte, budete ji obdivovat a vážit si jí. Na první úrovni obdivu získá vaše láska k přírodě hlubší kvality a na druhé úrovni myšlení se sami sebe budete ptát jaké jsou způsoby, jimiž příroda dokáže provádět tyhle zázračné věci. Jak už jsem napsal výše, můžete si vybrat způsob, jak tuhle otázku chápat. Za vší tou záhadou můžete vidět stát nějaký vyšší rozum.

The Fig.12: This stripy snail was very often seen in the slope.
Also you can see two pupae of a butterfly to the left and
to the right from the snail´s conker. (5.13.2016)

Anebo se ji můžete pokoušet vyložit střízlivým, přísným studiem. Koncept vyššího rozumu je věcí náboženství a filosofie. Druhý je záležitostí vědeckého přístupu. Oba přístupy se vzájemně nevylučují. Můžete studovat rozmanité dílčí přírodní záhady, aniž byste přestali věřit v Boží existenci.

Někdy se Boží nadpřirozená inteligence zdá být v přírodě tak jasná, že někteří vidí v podobných jevech přímý důkaz jeho existence. Avšak ne všichni přijímají podobné důkazy jako skutečné důkazy o nějaké nadpřirozené síle. Koncepci napřirozena odmítají a jejich snaha se soustředí na určitá vysvětlení bez Božího faktoru. Jsou jako děti, které si hrají s hračkami. Netuší nic o jejich původu, o způsobech, jak byly vyrobeny či kdo je vyrobil. Ale jsou tak zajímavé, děti s nimi mohou provádět tolik úžasných věcí! Hračky rozvíjejí jejich fantazii, city a rozum. Ať věřící či ne, všichni jsou jako děti, které věří nebo nevěří, že jejich dárky jsou od Santa Clause či od Sv. Mikuláše.
The Fig.13: Empty combs of
a smaller wasp species likely.

A když děti tuhle iluzi ztratí - a jsou-li dost zvědavé a chytré - vymění své hračky za nějaké jiné hračky, tj. za rozmanité záhady v našem báječném světě. Avšak: Na rozdíl od dětí, dospělí nikdy nepoznají celou pravdu o svých hračkách či záhadách. Budou schopni získat pouze částečné zlomky z absolutního poznání.

Ve skutečnosti, čím jsem starší, tím víc se cítím být nevědomým dítětem.

Česká verze popisků pod obrázky:

Obr.1: Pohled na vísku Drahobuz z našeho parkoviště.

Obr.2: Na tomto obrázku je vesnička Drahobuz za zády mých společníků. Míříme k výskytišti různých vzácných rostlin a jednou z nich by měl být tořič hmyzonosný (O. insectifera).

Obr.3: Šalvěj luční (Salvia pratensis) v květu na stráni u vesnice Drahobuz.

Obr.4: Sasanka lesní (Anemone sylvestris) náš nejvzácnější nález na stráni.

Obr.5: Sasanka lesní (A. sylvestris), květ v detailu.
The Fig.14: Back in the Drahobuz common under older chestnuts.
My two attendants (Robert is standing, Vendy is sitting).
A while later we started going to Mělník the town. (5.13.2016)
Obr.6: Ve stráni u Drahobuzi se otevřené úseky střídají se stinnými křovisky. Sotva viditelné bílé body v trávě patří naší nejvzácnější sasance - sasance lesní (A. sylvestris).

Obr.7: Pohled na krajinu pod strání. Bílé květy jsou květy patřící naší nejvzácnější sasance - sasance lesní (A. sylvestris).

Obr.8: Tato informační tabule ukazuje naše tři vzácné druhy orchidejí (vstavač osmahlý (Orchis ustulata), tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera damasonium)). Měly by růst ve stráni za tabulí. Moje milovaná rostlina je mezi ostatními snímky uprostřed.
The Fig.15: A Patch on a trunk of one of the old chestnuts in the Drahobuz common.
The locals like their trees. (5.13.2016)

Obr.9: Kvetoucí dřišťál obecný (Berberis vulgaris).

Obr.10: Na zastíněných místech jsme mohli vidět tento snědek (Ornitogalum) z čeledi liliovitých (Liliaceae), (druhem si nejsem jistý).

Obr.11: Během hledání tořiče hmyzonosného (O. insectifera) jsme narazili na tuto mravenčí kupu obklopenou trávou.
The Fig.16: A look into a flowering crown of one of the old chestnuts
in the Drahobuz common. (5.13.2016)

Obr.12: Ve stráni byl často vidět tento proužkovaný plž (suchomilka). Rovněž můžete napravo a nalevo od ulity vidět kukly nějakého motýla.

Obr.13: Pravděpodobně prázdné plástve nějakého menšího druhu vosy.

Obr.14: Zpět na drahobuzské návsi pod starými kaštany. Moji dva společníci (Robert stojí, Venda sedí). O chvíli později jsme vyjeli na Mělník.

Obr.15: Záplata na jednom ze starých kaštanů na drahobuzské návsi. Místní mají své stromy rádi.(13.5.2016 jako všechny snímky)

Obr.16: Pohled do kvetoucí koruny jednoho ze starých kaštanů na drahobuzské návsi.

úterý 24. května 2016

The English Version

On The 16-th Birthday of Mine or
On My Most Beautiful Day
The Fig.1: This was my beautiful and tasty birthday cake.

Yesterday, on the 21-th May 2016, I celebrated the 16-th birthday. I can declare that I experienced a lot of joy, that I had a very good time. The day after my celebration reached its peak but I would like to devote a separate post to this cherry on the cake.
The Fig.2: The way how to eat 61 years of my life.

Surely you have already understood my play with the number of my age. In fact, I have been 61 years old.
To be 61 years in this world seems to me to be incredible. But yes, I have still been here with you all.

Well, I got a lot of amazing presents. I got not only things but also living beings and at last but not least I got a lot of congratulations from my friends, relatives and working colleagues. I would like to thank you all very much for your beautiful and stimulating wishes. Really, I was very pleased with them.

I celebrated the 61-th birthday of mine in a near family circle. When my daughter Sylva, her boyfriend Pavel, her son Dominik and my son Robert congratulated to me on my important anniversary in my study we removed to our garden where my celebration went on.
The Fig.3: Clarissa (to the right) and Alf, the watchers of my celebration
in the garden.

We sat around a white plastic round table on white plastic chairs in the garden. We had my birthday cake. I must say that it was very nice as well as very tasty. Toasts to my health and to my birthday were declared with glasses of a good red wine.
Naturaly, I need not omit congratulations of our two beloved dogs Clarissa and Alf. They congratulated me in their own body language. If I could try to translate their body language into our language then I would interpret their message as it follows:
I´m pointing out that they said it somehow by the way while they were running within the all range of the garden.
The Fig.4: Glasses of red wine.

Dominik, my grandson (8 years old) left our circle as the first one. The day before he had returned from the School in the Nature where he could not have his favorite tablet. Sylva was the second renegade. Robert followed as the third one. Me and Sylva´s boyfriend Pavel finished our garden sitting at ten P.M.. We went back to our rented semi-house through a young silent night. It was the night of my birthday 61 years ago.

Surely you are curious about concrete presents I got. Here they are:
First of all I got the beautiful and very tasty cake from our local confectionery. It deserves to be mentioned here because its sweet things production has been at the best quality only.
Two new orchids came to my orchid collection. One Dendrobium flowering with white flowers and one Paphiopedilum with one big pale green and white flower. Dominik presented me with one box of my favorite cigarettes and with a new living stone to my succulents.
The Fig.5: My presents.
Robert´s present for me was and has been a smart phone of the Samsung Galaxy S7. In comparison to my old Nokia this new smart phone appears to be like exchanging our Solar system for the Milky Way. In a very slow way I have been learning to make use of its almost supernatural abilities.
My sister Marie sent ten boxes of my cigarettes as well as a big bag of coffee to me.

Once again I would like to thank my family members for their amazing presents as well as all my close soles for their attention to my incredibly long age. You all made me very, very happy.

A short notice:
I started writing this post on the 22-th May 2016 in the evening but I finished it on the 24-th May 2016 in the evening.

An additional notice (on the 25-th May 2016):
The presents from my sister Marie were not in an ordinary box. In fact the box was her third present to me as I have learned from her today´s e-mail. I thought it to be an ordinary box with her two presents put in it. Now I have already known that I can put various things in it, that I can sit on it or I can put my feet on it. Besides, its sides are decorated with the old London´s motives and then it is a nice item in my private study. Fortunately, I did not give it up as a junk. Fortunately, Alf did not notice it. If yes, he could destroy it with his sharp teeth.
So Marie, I thank you for your third present, too and I apologize you for my misunderstanding.
To be the enumeration of my presents complete I publish its photo here.

The Czech Version

O mých šestnáctinách aneb
o mém nejkrásnějším dni

The Fig.6: A mix of living stones.

Včera, 21.května 2016, jsem oslavil 16.-té narozeniny. Mohu prohlásit, že jsem prožil spoustu radosti, že jsem se měl dobře. Den poté má oslava dosáhla vrcholu, ale téhle třešni na dortě bych rád věnoval samostatný post.
The Fig.7: My new smart phone.

Určitě jste už pochopili hru s číslicí mého věku. Ve skutečnosti je mi 61 let.
Být na světě 61 let mi připadá neuvěřitelné. Ale ano, jsem tu s Vámi všemi pořád.

Dostal jsem spoustu úžasných dárků. Nedostal jsem jen věci, ale také živáčky a v neposlední řadě jsem dostal mnoho gratulací od přátel, příbuzných a pracovních kolegů. Rád bych Vám za Vaše krásná a podnětná přání moc poděkoval. Opravdu jsem jimi byl velmi potěšen.

Své jedenašedesátiny jsem oslavil v úzkém rodinném kruhu. Když mi dcera Sylva, její přítel Pavel, její syn Dominik a můj syn Robert poblahopřáli v mé studovně k významnému výročí, přemístili jsme se na zahradu, kde oslava pokračovala. Posadili jsme se na zahradě kol bílého plastového kulatého stolu na bílé plastové židle. Dali jsme si narozeninový dort. Musím říct, že byl velmi pěkný a také chutný. Přípitky na mé zdraví a k mým narozkám byly prohlašovány se sklenkami dobrého červeného vína.
The Fig.8: My newest Dendrobium.
Přirozeně, že nemohu opomenout gratulace našich dvou milovaných psisek, Clarissy a Alfa. Gratulovali mi ve vlastní tělesné řeči. Kdybych se měl pokusit přeložit jejich tělesnou řeč do našeho jazyka, pak bych jejich poselství interpretoval následovně:
Podotýkám, že to říkali jaksi mimochodem, zatímco pobíhali po celé rozloze zahrady. 

Jako první náš kruh opustil můj vnuk Dominik (8 let). Předešlý den se vrátil ze školy v přírodě, kde nemohl mít oblíbený tablet. Druhým odpadlíkem byla Sylva. Robert následoval jako třetí. Já a Sylvin přítel Pavel jsme ukončili zahradní posezení ve 22 hodin. Vraceli jsme se do našeho pronajatého půldomku mladou tichou nocí. Byla to noc mého zrodu před jedenašedesáti lety.

Určitě jste zvědaví na konkrétní dárky, které jsem dostal. Tady jsou:
Nejdřív jsem dostal krásný a chutný dort z místní cukrárny. Zaslouží si, aby zde byla zmíněna, protože výroba jejích sladkostí je pouze v nejlepší jakosti. 
Do sbírky orchidek přišly dvě nové. Jedno Dendrobium kvetoucí bílými květy a jedno Paphiopedilum s jedním velkým bledavě zeleným a bílým květem. Dominik mě obdaroval jednou krabičkou mých oblíbených cigaret a novým živým kamenem k sukuletům. 
The Fig.9: My new Paphiopedilum.

Robertův dárek pro mne byl a je chytrý telefon Samsung Galaxy S7. Ve srovnání se starou Nokií se tento nový chytrý telefon jeví, jako když se naše sluneční soustava vymění za Mléčnou dráhu. Velmi pomalu se učím využívat jeho téměř nadpřirozené schopnosti. 
Sestra Marie mi poslala deset krabiček cigaret a velký pytel kávy.

Ještě jednou bych rád poděkoval rodinným členům za jejich úžasné dárky a rovněž všem mým blízkým duším za jejich pozornost mému neuvěřitelně dlouhému věku. Vy všichni jste mě udělali velmi, velmi šťastným.

Krátká poznámka:
Začal jsem psát tento post 22.května 2016 večer, ale dokončil jsem ho 24.května 2016 večer.

České popisky pod obrázky:

Obr.1: Tohle byl můj krásný a chutný narozkový dort.

Obr.2: Způsob, jak sníst svých 61 let života.
Obr.3: Clarissa (vpravo) a Alf, hlídači mé oslavy na zahradě.
Obr.4: Sklenky s červeným vínem.
Obr.5: Mé dárky.
Obr.6: Směs živých kamenů.
Obr.7: Můj nový chytrý telefon.
Obr.8: Mé nejnovější Dendrobium.
Obr.9: Mé nové Paphiopedilum.
Obr.10: Třetí dárek od sestry Marie.
Obr.11: Mé nohy odpočívají na krabici v pokoji.

Dodatečná poznámka (25.května, 2016):
Dárky od mé sestry Marie nebyly v obyčejné krabici. Ve skutečnosti byla jejím třetím dárkem pro mne, jak jsem se dozvěděl z jejího dnešního e-mailu. Pokládal jsem ji za obyčejnou krabici se dvěma dárky vloženými do ní.
The Fig.10: The third present from my
sister Marie.
 Teď už vím, že do ní mohu dávat různé věci, že na ní mohu sedět nebo si na ni mohu pokládat nohy. Navíc, její strany jsou zdobeny motivy starého Londýna, a tudíž je to hezká položka v mé privátní studovně. Naštěstí jsem se jí nezbavil jako balastu. Naštěstí si jí nevšiml Alf. Kdyby ano, dokázal by ji ostrými zuby zničit.
Takže Marie, děkuju Ti i za třetí dárek a za své nepochopení se Ti omlouvám. Aby byl výčet mých dárku úplný, zveřejňuji zde dvě její fota.

The Fig.11: My feet are resting in peace on the box.

pondělí 16. května 2016

The Fig.1: The place where Vltava the river (to the left) meets Labe the river.
The English Version

My Pictures from Mělník the Czech Town

On May the 13-th in 2016 I found myself in this northern Czech town without me or my two attendants planned it.
We went to it to take a dinner after our not too successful searching for our rare species of orchids growing in a slope nearby Drahobuz the village. They should grow there but our efforts to find one of them at least were in vain.
Never mind, instead of the orchids I found different interesting and rare species in this terrain. But I´m going to treat with this topic in some future posts in more details.
Maybe the orchids are superstitious. You see, it was on Friday the 13-th. The bad luck day. And our disability to find the orchids can be attributed to it. Fortunately, it was the only drawback of this last trip.
The Fig.2: The closer view of the two rivers meeting.

Let´go back to Mělník. We went to it to have a dinner. It was why we visited to the town. We found a restaurant At Emperor in one of its historic streets. We chose a table in an outer roofed garden of the restaurant where I could smoke. The garden was situated in a closed room among walls of surrounding buildings with planted trees and climbing plants.
I took goulash soup and then the Liblice´s trout with herbs and american potatoes.My drink was a raspberry lemonade and my last item was the Vienna coffee. Of course it was with an usual portion of cream floating on its surface. My attendants chose different meals to eat as well as different drinks to drink but all in all I can say that we all were satisfied.
The Fig.3: The silhouette of Říp the mountain at the horizon. 

Then we decided to go to the famous view of this old Czech town not too far away from the restaurant. You can see the meeting of the two Czech rivers there: Elbe and Vltava. Vltava the river comes into Elbe the river there and one river behind this point continues on under the name of Elbe.
Besides the view gives yet one bonus to you. You can see just right before your eyes the fascinating silhouette of our national symbol, Říp the mountain.

When we enjoyed the unique view we started going back to our car slowly. Naturally, I did not forget to take pictures of various historic fronts, streets, towers, churches as well as a large square on our back way to the car.

The Fig.4: Standing on the view this church tower is behind your back.

The way from Mělník to Prague did not take more than one hour. Well, next memories of a next nice trip have stayed in my brain. I tried to depict some of them to you in this post. The rest of my narration is illustrated with my photos.

The Czech Version

Moje obrázky z českého města Mělníka
The Fig.5: A large square in Mělník the Czech town.

Třináctého května 2016 jsem se ocitl v tomto severočeském městě, aniž bychom to já nebo moji dva druzi plánovali.
The Fig.6: The Cannon shots mark the walking zone in Mělník the town.

Zajeli jsme tam, abychom poobědvali po nepříliš úspěšném pátrání po našich vzácných druzích orchidejí, které rostou v jednom svahu poblíž vesničky Drahobuz. Měly by tam růst, ale naše snaha najít aspoň jednu z nich byla marná.
Nevadí, místo orchidek jsem v tom terénu našel jiné zajímavé a vzácné druhy. Ale podrobněji na tohle téma hodlám pojednat v některých budoucích postech.
Možná jsou orchideje pověrčivé. To víte, byl pátek třináctého. Smolný den. A naše neshopnost najít ty orchideje se tomu dá připsat. Naštěstí to byla jediná stinná stránka posledního výletu.
The Fig.7: By the way through this tower
we went back to the car.

Vraťme se k Mělníku. Zajeli jsme tam, abychom se naobědvali. Proto jsme tohle město navštívili. V jednom z jeho historických ulic jsme vyhledali restauraci U Císaře. Vybrali jsme si stůl v zastřešené venkovní zahrádce restaurace, kde jsem mohl kouřit. Zahrádka byla umístěna v uzavřeném prostoru mezi zdmi okolních budov s vysázenými stromy a popínavými rostlinami.
Dal jsem si gulášovku a pak Liblického pstruha s bylinkami a americkými bramborami. Pil jsem malinovku a mou poslední položkou byla vídeňská káva. Ovšem, že byla s obvyklou porcí šlehačky plovoucí na její hladině. Moji společníci si zvolili jiná jídla a také jiné pitivo, ale celkově mohu říci, že jsme byli všichni spokojeni.

Poté jsme se rozhodli zajít na proslulou vyhlídku tohoto starého českého města, nepříliš daleko od restaurace. Můžete tam vidět soutok dvou českých řek: Labe a Vltavy. Vltava se tam vlévá do Labe a jedna řeka za tímto bodem dál pokračuje pod jménem Labe. Navíc vám vyhlídka poskytuje ještě jeden bonus. Přímo před očima můžete vidět fascinující siluetu našeho národního symbolu, hory Řípu.
The Fig.8: The place where we took our dinner:
The restaurant At Emperor, its outer garden.

Když jsme si jedinečnou vyhlídku užili, vydali jsme se zvolna zpátky k autu. Přirozeně, že jsem na zpáteční cestě k autu nezapomněl fotit rozmanité historické fasády, ulice, věže, kostely a také jedno rozlehlé náměstí.

Cesta z Mělníka do Prahy netrvala víc než hodinu. V mozku mi zůstávají další vzpomínky na další hezký výlet. Snažil jsem se vám některé z nich vylíčit v tomto postě. Zbytek vyprávění ilustrují fotografie.

České popisky k obrázkům:

Obr.1: Místo, kde se Vltava potkává s Labem.

Obr.2: Bližší pohled na soutok obou řek.

Obr.3: Silueta hory Říp na obzoru.

Obr.4: Stojíte-li na vyhlídce, tuhle kostelní věž máte za zády.

Obr.5: Rozlehlé náměstí v českém městě Mělníce.

Obr.6: V Mělníce vyznačují pěší zónu dělové koule.

Obr.7: Cestou skrze tuto věž jsme se vraceli k autu.

Obr.8: Místo, kde jsme poobědvali: Restaurace U Císaře, její venkovní zahrádka.

sobota 14. května 2016

The Fig.1: My Haworthia started forming its inflorescence. Buds are concentrated
in one dense cluster. (taken on 4.23.2016).
The English Version

A Hot Report from My Tiny Collection of Succulents

First of all I want to write about one plant in this collection in my newest post. The plant, as I think, is Haworthia by name. For this time the other plants in the collection are a marginal frame in which my Haworthia grows. In other words, this text will belong to it only. Why? Because suddenly it decided to form inflorescence last month before. Since that time I have found it I have taken pictures of this development so far and today (05.11.´16) the first two flowers has opened at last. It is my first experience with this species in flower. No wonder then I have been watching this phenomenon with a great enthusiasm though the flowers has been minute and you can not compare them to big and pompous flowers of various tropical orchids for example.
The Fig.2: The top cluster of buds with my Haworthia in more
detail. (taken on 4.23.´16)

As I can observe actually the flowers have opened gradually from down to up, the first one has opened today early in the morning. I found it after my return to home from my night duty. It was at nine A.M.. I took several photos of it and a time later I went to bed to sleep. When I woke up at two P.M. again I could see that the second flower opened. Now I´m going to take photos of both the opened flowers.
Well, last photos with the first two opened flowers are done, too. I can continue on in my writing.

As I can see (and now you can, too) the corolla is white and the calyx forms a thin tube. All the inflorescence inclines against a window glass and the opened flowers are exposed with their mouths to the Sun, i.e. I can´t look into them to see the flower´s organs but I hope that next opened flowers will give a more chance to me to study them in more detail as well as to take some pictures of them. Yes I could play with the opened flowers just now so that I could get what I want to but I have no time to do it because I must prepare for my third night shift within about three hours. So that I postpone this action for next days.

The Fig.3: Several days later the inflorescence is taller and
buds start to separate from the original cluster.
(taken on 5.5.´16)
I am finishing this report on 05.12.2016 at 17.00 P.M. and in the mean time my Haworthia has opened no next flower. The first two flowers have been fresh and sound so far. Today the sunshine has been weaker than yesterday. Maybe this has been the main cause why the plant has slowed down its flowering activities.

Well, I would like to repair one my claim. After more observation I would say that the thin tube is formed by both the corolla and the calyx rather than by the calyx only.

There are more species and hybrids or cultivars of this genus both in wild and in culture. I have been able to identify its first name only so far. This genus Haworthia falls into the family of Liliaceae.

May means the month of the flowering plants here in Czech republic and my Haworthia confirms it fully. While Syringa vulgaris is flowering outside, the Haworthia is doing the same inside on a window sill of my private study.

The Czech Version

Horký report z mé pidi-sbírky sukulentů

V nejnovějším postě chci především psát o jedné rostlině ve sbírce. Jak se domnívám, rostlina se jmenuje haworthia. Ostatní rostliny ve sbírce jsou pro tentokrát okrajovým rámcem, v němž haworthia roste. Jinými slovy, tento text bude patřit jen jí. Proč? Protože se před měsícem náhle rozhodla vytvořit květenství. Od té doby, co jsem to zjistil, pořizuji obrázky tohoto vývoje až dosud a dnes (11.5.´16) se konečně otevřely první dva květy. Je to má první zkušenost s tímto druhem v květu. Není tedy divu, že úkaz sleduji s velkým nadšením, třebaže květy jsou drobné a nemůžete je srovnávat např. s velkými a okázalými květy různých tropických orchidejí.
The Fig.4: Buds in more detail. (taken on 5.5.´16).

Jak mohu aktuálně pozorovat, květy se otevírají postupně zdola nahoru, první se otevřel dneska časně ráno. Objevil jsem ho po návratu domů z noční služby. Bylo to v devět dopoledne. Udělal jsem několik jeho snímků a o nějakou dobu později jsem šel spát. Když jsem se opět ve dvě odpoledne probudil, zjistil jsem, že se otevřel druhý květ. Teď se oba otevřené květy chystám nafotit.
Poslední fotky s oběma prvními rozvitými květy jsou také udělány. Mohu pokračovat v psaní.

Jak mohu vidět (a teď i vy), koruna je bílá a kalich tvoří tenkou trubku. Celé květenství se opírá o okenní sklo a otevřené květy jsou svým ústím vystaveny slunci, tzn., že do nich nemohu nahlédnout, abych viděl květní orgány, ale doufám, že další otevřené květy mi poskytnou větší šanci studovat je podrobněji a také udělat nějaké jejich fotky. Ano, mohl bych si zrovna teď s otevřenými květy pohrát tak, abych získal, co chci, ale nemám na to čas, protože se musím přichystat na třetí noční službu během asi tří hodin. Takže tuhle akci odkládám na příští dny.
The Fig.5: The first opened flower in the lowest part
of the inflorescence.
 (5.11.´16, in the morning, at 9.00 A.M.)

Dokončuji tuhle reportáž 12.5.´16 v 17.00 hodin večer a prozatím haworthia neotevřela žádný další květ. První dva květy jsou dosud svěží a zdravé. Dneska byl sluneční svit slabší než včera. Snad to je hlavní příčina proč rostlina kvetení zpomalila.

Rád bych opravil jedno své tvrzení. Po dalším pozorování bych řekl, že tenká trubka je tvořena spíše kalichem i korunou než jenom kalichem.

V přírodě i v kultuře existuje více druhů, kříženců či kultivarů. Prozatím jsem dokázal určit pouze její rodové jméno. Rod Haworthia spadá do čeledi liliovitých (Liliaceae).

Tady v České republice znamená květen měsíc kvetoucích rostlin a moje haworthia to plně potvrzuje. Zatímco šeřík obecný (Syringa vulgaris) kvete venku, haworthia z Jižní Afriky dělá totéž uvnitř na parapetu v mé soukromé pracovně.

České popisky pod obrázky:

Obr.1: Moje haworthia začala tvořit květenství. Poupata jsou soustředěna v jednom hustém shluku. (Fotografováno 23.4.2016)
Obr.2: Vrcholový shluk pupenů u mé haworthie detailněji. (foto 23.4.´16)

Obr.3: Po několika dnech je květenství vyšší a poupata se od původního shluku začínají oddělovat. (5.5.´16)

The Fig.6: The first opened flower of my Haworthia in detail.
(5.11.´16, at 9.00 A.M.) 

Obr.4: Poupata detailněji. (5.5.´16)

The Fig.7: The second opened flower joined to the first one. (11.5.´16 at 14.00 P.M.)

Obr.5: První otevřený květ v nejnižší části květenství. (11.5.´16, ráno v 9.00 hodin)

Obr.6: První otevřený květ mé haworthie detailně. (11.5.´16, ráno v 9.00 hodin)

Obr.7: Druhý otevřený květ se přidal k prvnímu. (11.5.´16, ve 14.00 odpoledne)

Obr.8.: Zatímco se během včerejška a dneška otevřely další dva květy, první dva už uvadají. (14.5.´16)

The Fig.8: While next two flowers opened during yesterday and today,
the first two flowers have already been going away. (taken on 5.14.´16)