neděle 27. března 2016

The English Version

On The Time
in Which Chairs have been Removed
from One Room to Another

When the time of some program comes at our ward, our patients are taking their chairs and they are stepping over a corridor from the dining room to the community room.
When all they come together in this large room, when they sit on their chairs standing in one circle alongside walls, one chair next to another, a program can be opened.



Just this chairs removing I am demonstrating on my drawing. Some of you (my colleagues at work especially) may know the man on it. Yes, I can admit that his resemblance is inspired with a real person.

But maybe your attention may be attracted to the wall chart to the right side above rather than to the man on my picture. I suppose that majority of you don´t understand to what it is caught on it. Why the semaphore? Or what can you think of the strange figure on it? It is so ridiculous.

Well, the semaphore is one of the most popular symbols showing the ways how to deal with the danger of the dependency on alcohol, drugs or gambling. What to do if suddenly we are confronted with any source of our dependency. According to this theory if our dependent men encounter let´s say a pub they should envision this semaphore with its red lighting and meaning: "Hey, man! Stop! Now you can´t cross over. You must wait till your temptations are over. Cool your craving down. Think twice." Only then the orange light can change the red one. The orange light represents a last warning or a last reassuring that your craving disappeared. The green light symbolizes that you are well and you can walk on. This semaphore is to eliminate your impulsive craving, it is an important part of a mental toolkit helping the addicts to defend their immediate craving.

The troll like figure on the wall chart is the leading doctor of our nursing team. He gives his lectures to our addicts regularly, i.e. every Friday. Often he likes to play the dependency for his patience personally. His favorite sketch: He shrinks his body, seemingly his arms are snatching at his patients before him and he is shuffling to them slowly. At the same time he is speaking with a rusty voice to them: "I´m your dependency and I´m going to take your livers away. I´m your dependency and I´m going to destroy your brains".......etc.. By this way he is demonstrating visually how their dependencies may destroy them. Some patients perceive his sketches with a great surprise, some of them take them with a great amusement. Some patients feel to be offended. Their responses are variable.

The Czech Version

O době,
v níž se  židle přemísťují
z jedné místnosti do druhé

Když na našem oddělení nadejde čas nějakého programu, pacienti se chápou židlí a přecházejí chodbu z jídelny do komunitní místnosti.
Když se v této velké místnosti shromáždí, když se posadí na židle stojící v jednom kruhu podél stěn, jedna židle vedle druhé, může se program zahájit.

Právě tohle přemísťování židlí na své kresbě demonstruji. Někteří z vás (zejména moji kolegové v práci) by snad mohli poznat muže na ní. Ano, připouštím, že jeho podoba je inspirována skutečnou osobou.

Ale možná vaši pozornost může upoutávat spíše nástěnka napravo nahoře než muž na obrázku. Předpokládám, že většina z vás nerozumí tomu, co je na ní zachyceno. Proč ten semafor? Anebo, co si můžete myslet o podivné postavě na ní? Je tak směšná.

Semafor je jedním z nejpopulárnějších symbolů, který ukazuje způsoby, jak se vypořádávat s nebezpečím závislosti na alkoholu, drogách či chorobném hráčství. Co si počít, jsme-li náhle konfrontováni s jakýmkoliv zdrojem závislosti. Podle této teorie, pokud se naši závislí muži setkají řekněme s hostincem, měli by si v duchu představit tento semafor s červeným světlem, které svítí a značí: "Hej, člověče! Zastav! Teď přecházet nemůžeš. Musíš vyčkat, dokud tvá pokušení neskončí. Zklidni bažení. Rozmýšlej dvakrát." Teprve pak může červenou vystřídat oranžová. Oranžová zastupuje jakési poslední varování nebo poslední opětovné ujištění, že bažení vymizelo. Zelená symbolizuje, že jste v pořádku a můžete jít dál. Semafor má eliminovat vaše impulzivní bažení, je důležitou součástí duševní výbavy napomáhající závislým bránit se bezprostřenímu bažení.

Skřítkovská postava na nástěnce je vedoucím lékařem našeho ošetřujícího týmu. Pravidelně našim závislým přednáší, tj. každý pátek. Často rád pro pacienty hraje závislost osobně. Jeho oblíbená scénka: Přikrčí tělo, jeho paže se zdánlivě sápou po pacientech před ním a zvolna se k nim šourá. Současně k nim promlouvá skuhravým hlasem: "Já jsem vaše závislost a chystám se vám vzít vaše játra. Jsem vaše závislost a hodlám vám zničit mozky......atp..  Tak názorně demonstruje, jak je jejich závislosti mohou ničit. Někteří pacienti vnímají jeho scénky s velkým překvapením, někteří z nich je berou s velkým pobavením. Někteří se cítí uražení. Jejich reakce jsou různé.




čtvrtek 24. března 2016

The English Version

He told me about his stay in Pakistan

Hence the flag of this exotic country on my picture. When I finished drawing his portray I thought what a kind of background I could draw behind him. First I hesitated. I could not decide what to do with the empty room behind his portray. Whether I could draw something behind him or not.
First it occurred a window to me or I could fill the empty room with some furniture. But something said no, no to me. Then I got an idea. I could draw the Pakistan flag behind him. It would be a symbol of his narration.

He´s telling me about Pakistan. 

He was an engineer afflicted with the dependency on alcohol. He visited to Pakistan in his better years. I think he was twice there. First it was a working stay to him, the second visit of Pakistan was his private journey. But I can be mistaken about it and both the stays were working.

Pakistan has been no frequent item in our mass media. One has been getting some information of this country from time to time only and if it has happened then mostly the novelties of it have brought nothing good: the increasing or decreasing tensions between it and India, its increasing nuclear potential......and just when this man spent his time at our ward....two Czech girls were kidnapped in Pakistan. They wanted to travel this country with their bags on their shoulders but as soon as they were there they disappeared with no trait.

Well, no wonder then that when I learnt he was in this inconsistent country I asked him for his personal experience. He told me about peaceful people, about mountainous landscapes with deep valleys, about poor water sources and inventive solutions of this big problem as well as about women who had to be watched if you did not want to lost them. Namely, the Pakistan men have stolen their women each other. Therefore he thought both the lost Czech girls to be very naive. He claimed that two alone young women from abroad in this country is a very dangerous matter.
By the way to get the two girls from Pakistan back to Czech republic took about two years.

The Czech Version

Vyprávěl mi o svém pobytu v Pakistánu

Odtud vlajka této exotické země na mém obrázku. Když jsem jeho portrét dokreslil, přemýšlel jsem, jaký typ pozadí bych mohl nakreslit za něj. Nejdřív jsem váhal. Nemohl jsem se rozhodnout, co dělat s tím prázdným prostorem za jeho portrétem. Zdali bych za něj měl či neměl něco nakreslit. Nejprve mě napadlo okno, nebo bych mohl ten prázný prostor vyplnit nábytkem. Ale něco mi říkalo ne, ne. Pak jsem dostal nápad. Mohl bych za něj nakreslit pakistánskou vlajku. Bude symbolem jeho vyprávění.

Byl inženýr postižený závislostí na alkoholu. Ve svých lepších letech navštívil Pakistán. Myslím, že tam byl dvakrát. Poprvé to pro něj byl pracovní pobyt, druhá návštěva Pakistánu byla jeho soukromou cestou. Ale mohu se mýlit a oba ty pobyty byly pracovní.

Pakistán není častou položkou v našich masmédiích. Člověk dostává informace o této zemi jen tu a tam, a když se to stane, pak novinky o ní nepřinášejí nic dobrého: rostoucí nebo klesající napětí mezi ní a Indií, její narůstající jaderný potenciál a......zrovna když tento muž trávil čas na našem oddělení.....byly v Pakistánu uneseny dvě české dívky. Chtěly cestovat zemí s batohy na ramenou, ale jakmile tam byly, zmizely beze stopy.

Není tedy divu, že, když jsem zjistil, že v téhle rozporuplné zemi byl, zeptal jsem se ho na jeho osobní zážitky. Vyprávěl mi o mírumilovných lidech, o hornatých krajinách s hlubokými údolími, o chabých vodních zdrojích a vynalézavých řešeních tohoto problému a rovněž o ženách, které se musí střežit, nechcete-li o ně přijít. Pakistánci si totiž navzájem kradou ženy. Proto ty ztracené češky pokládal za velmi naivní. Tvrdil, že dvě samotné cizinky v této zemi je záležitost velice nebezpečná.
Mimochodem, dostat ty dvě dívky z Pakistánu do České republiky trvalo asi dva roky.
The English Version

To Drink or not to Drink?

This is an eternal question of my patients dependent on alcohol.
Again one of them (as many others in some of my previous posts) stayed in my memory. His resemblance but not his name. My colleagues may confirm that they know the face. But I don´t want to build on his resemblance.
I want to express the misery in which those people find themselves.

He left our ward with resolutions not to drink. I have no doubts that he thought it seriously. But there are a lot of snares in the outer surroundings out of our ward. There are no nurses, no doctors, no therapists of the sole in his flat, in his own life. He must try to resist various temptations because his dependency is very inventive. It has many faces.

This man has not come back so far. We have had neither information of him nor from him. Maybe he has been well and maybe he has been thinking whether to drink or not to drink in a similar situation you can see on my picture.

An additional note (04.18.2016):

The last presented paragraph above has not been true already. Yesterday (04.17.´16) I could get some new information rightly from this man. While I was on my twelve hours lasting duty he came to see me personally at my work. He had visited to our ward for several times a time before but he had not been lucky to see me there. Only yesterday he was successful in his purpose. Since his stay at our ward this has been our first mutual meeting face to face. Also I could refresh his full name in my memory (Z.M.!).
First of all I must say to you that the man does drink no alcohol at all. He has felt to be very well. He has been satisfied with his present life. A time before he had some pulmonary problems and he had to be hospitalized. Both he and his kin thought it came his last hour. But due to the pulmonary experts he could recover. Though he has already been at his premature invalid retirement he has been able to earn some extra money for himself.
Somehow my yesterday´s meeting with this man seems to me to be telepathic.
I´m making this notice a day after.

The Czech Version

Pít či nepít?

Tohle je věčná otázka mých pacientů závislých na alkoholu. Jeden z nich mi opět zůstal v paměti. Jeho podoba, ale ne jméno. Moji kolegové snad mohou potvrdit, že tu tvář znají. Ale nechci stavět na jeho podobě.
Chci vyjádřit tu bídu, v níž se tihle lidé ocitají.

Naše oddělení opustil s předsevzetími nepít. Nepochybuji, že to myslel vážně. Ale ve venkovním prostředí mimo naše oddělení existuje spousta nástrah. V jeho bytě, v jeho vlastním životě nejsou žádné sestry, žádní lékaři, žádní psychoterapeuti. Musí se snažit odolávat různým pokušením, protože jeho závislost je velice vynalézavá. Má mnoho tváří.

Tenhle muž se dosud nevrátil. Nemáme o něm ani od něj žádné informace. Snad se mu daří dobře a možná, že přemítá, zda pít či nepít v podobné situaci, kterou můžete vidět na mém obrázku.

Dodatečná poznámka (18.04. 2016):

Naposledy uvedený odstavec výše už není pravda. Včera (17.4.´16) jsem od tohoto muže získal nějaké nové informace přímo. Zatímco jsem měl dvanáctihodinovou službu, přišel mě v práci navštívit osobně. Před časem navštívil naše oddělení několikrát, ale neměl štěstí setkat se tam se mnou. Teprve včera mu jeho záměr vyšel. Od jeho pobytu na našem oddělení bylo tohle naše první vzájemné setkání tváří v tvář. Také jsem si mohl v paměti znovu osvěžit celé jeho jméno (Z.M.!).
Především vám musím sdělit, že ten muž nepije vůbec žádný alkohol. Cítí se velmi dobře. Se současným životem je spokojený. Před časem měl nějaké plicní problémy a musel být hospitalizován. On i jeho blízcí mysleli, že nadešla jeho poslední hodinka. Avšak díky plicním odborníkům se dokázal zotavit. Třebaže už je v předčasném invalidním důchodě, umí si pro sebe vydělat peníze navíc. Tak nějak mi včerejší setkání s tím mužem připadá telepatické.
Tuto poznámku činím den poté.

pondělí 21. března 2016

The English Version


Queequeg, Ismael´s friend, with his paganish god.

On The White Sperm Whale

or

There´s blowing!


Yes, I´m going to write about the famous Moby Dick, about the Captain Achab´s obssesion.
First I had read the famous book by H. Melville in my boyhood. A not long time before I returned to it and I reread it in my sixty years. First I had read the story in a thick old book. Today I repeated it on the screen of my Kindle invention.

As a boy mostly I had perceived the adventurous thread of the Melville's narration. I had envisioned myself on the board of the whaler ship called Pequod leaving the port in Nantucket and heading for the southern seas of the Pacific ocean. Almost I had jumped over the chapters with descriptions of the hard job of the whalers and of all the zoological speculations regarding the whales. Then these paragraphs had seemed to be rather boring to me, first of all I wanted to learn whether Captain Achab would find Moby Dick or not, whether he would kill him for his lost leg. There had been the same longing for a revenge in my boy's mind as it had been in the head of Captain Achab. I had wished Captain Achab to be successful in his stubborn efforts. And when I had finished reading the story I had been quite disappointed with the opened conclusion. Moby Dick survived, Captain Achab lost. Moby Dick took Achab with him into the depths of the undersea kingdom. But how a long time could Moby Dick survive with so many injuries? With so many harpoons in his body?

As I was reading H.Melville´s the White Whale after many years for the second time I followed a different line than as it were in my boyhood. Also the second reading was realized in quite a different context of our living present. For example in the context of very active present preservation of all the cetaceans. Their many species have been at the edge of extermination while Ismael, the author´s narrower, tells about their numbers in a very optimistic way. In fact he says that we can kill whales massively with no problems. Reading the paragraphs depicting almost joyful slaughters of these fascinating marine mammals elicited my aversion and I was ashamed of the man.
There was a context of my mature biological knowledge, too, in which I read the book for the second time. As I was a boy my great interest in biology was in an embryonic stadium. In my sixty, as a long term amateur biologist (because my dream to become to be a professional biologist was not fulfilled) I accomplished solid insights in this scientific branch. Due to this deeper current knowledge I could realize fully the naive ideas of the cetaceans at Ismael´s times.
Ismael tries to classify the whales in a practical system without he pretends to be an expert. He builds his own system on the base of his simple experience. From time to time he quotes various important naturalists of that time (for example George Cuvier) but he is critical to their knowledge, he thinks their many claims and opinions to be mediated only or to be passed on wrongly and passively. The whales are big fish  to him only though he knows that they differ from the typical fish in many characters. That´s nothing strange.This great mistake has still been thought by many people to be truth.

Ismael is a simple observer but many of his notices and remarks regarding anatomy, physiology, ecology and ethology of the cetaceans show that he was familiar with "his big fish".
At his times to be a whaler was a very hard work. You had to be very capable both physically and mentally. You had to participate in the ship operation and to do manifold works aboard. You had to know ways how to overcome your fear in a lot of unexpected situations. You had to obey, you had to be resistant to bad smells coming out of killed whales as their big bodies were processed on. And the main reason for their killing, for this very risky and dangerous job? The main reason was their oil stored in barrels. The more barrels full of the whale´s oil the more successful mission of a whaler ship. But to find and to hunt a whale was not so easy. A whaler ship often left its native port for two or three or more years. If nothing else chances to survive between the whalers and the whales were almost fifty fifty at Ismael´s times. But despite this fair play the man´s invention dominated and the skill at killing whales improved. Today we can see catastrophic consequences of this profession. Unfortunately, the whalers have existed so far though their activities have been limited strictly. But to stop killing the whales totally has not been enough today. Today we have killed them by other various indirect ways. One example for all: The world oceans have been becoming to be more and more contaminated by our toxic chemicals.

Well, today, after rereading The White Whale, I have felt a deep compassion for the intelligent marine creatures rather than an admiration of the stupid hunting passion of the man. Today Captain Achab has been no icon to me. To me he has been a symbol of useless efforts to accomplish a dubious victory by a brutal power.

The Czech Version


A whaler boat in the middle of the sperm whales.


O bílém vorvaňovi

aneb

Támhle chrlí!

Ano, chystám se psát o slavném Moby Dickovi, o posedlosti kapitána Achaba. Poprvé jsem tuto proslulou knihu od Hermana Melvilla četl v klukovském věku. Před nedávnem jsem se k ní vrátil a znovu si ji přečetl v šedesáti. Poprvé jsem příběh četl v tlusté staré knize. Dnes jsem si ho zopakoval na screenu čtečky Kindle.

Jako kluk jsem povětšinou sledoval dobrodružnou nit Melvillova vyprávění.V duchu jsem si sám sebe představoval na palubě velrybářské lodi Pequod opouštějící přístav v Nantucketu a směřující do jižních moří Tichého oceánu. Skoro jsem přeskakoval kapitoly s popisy tvrdé práce velrybářů a všech těch zoologických spekulací týkajících se velryb. Tehdy mi ty odstavce připadaly poněkud nudné, především jsem chtěl zjistit, zda kapitán Achab Moby Dicka najde či ne, zda ho za svou ztracenou nohu zabije. V klukovské mysli jsem měl stejnou touhu po pomstě, jaká byla v hlavě kapitána Achaba. Přál jsem kapitánu Achabovi, aby ve svém tvrdošíjném úsilí uspěl. A když jsem příběh dočetl, byl jsem otevřeným závěrem dost zklamaný. Moby Dick přežil, kapitán Achab prohrál. Moby Dick ho vzal s sebou do hlubin podmořské říše. Ale jak dlouho mohl Moby Dick přežít s tolika zraněními? S tolika harpunami v těle?

Když jsem četl Bílou velrybu od Hermana Melvilla po mnoha letech podruhé, sledoval jsem odlišnou linii než v klukovských letech. Taky se uskutečňovala v dost odlišném kontextu naší živoucí přítomnosti. Například v kontextu velice aktivní současné ochrany všech kytovců. Mnoho jejich druhů je na pokraji vyhubení, zatímco Ismael, autorův vyprávěč, mluví o jejich počtech velmi optimisticky. Říká vlastně, že můžeme velryby bez problémů zabíjet masově. Četba pasáží líčících skoro radostná jatka těchto fascinujících mořských savců ve mně vyvolávala averzi a já se za člověka styděl.
Podruhé jsem knihu četl rovněž v kontextu vyzrálých biologických vědomostí. V chlapeckém věku byl můj zájem o biologii v zárodečném stádiu.V šedesáti jsem už jako dlouholetý amatérský biolog (protože můj sen stát se profesionálním biologem se nesplnil) dosáhl solidních vědomostí v tomto vědním oboru. Zásluhou hlubších současných vědomostí jsem si dokázal plně uvědomovat naivní představy o kytovcích v Ismaelově době.
Ismael se pokouší klasifikovat velryby v jakémsi praktickém systému, aniž by předstíral, že je odborník. Staví vlastní systém na základě vlastní prosté zkušenosti. Tu a tam cituje různé významné přírodovědce té doby (např. George Cuviera), ale je k jejich vědomostem kritický, považuje jejich tvrzení a názory jen za zprostředkované nebo za špatně či pasivně postupované dál. Velryby jsou pro něj jenom velké ryby, třebaže ví, že se od typických ryb v mnoha znacích liší. Není to nic divného. Tento velký omyl mnoho lidí stále pokládá za pravdivý.

Ismael je prostý pozorovatel, ale mnohé jeho poznámky a postřehy, které se týkají anatomie, fyziologie, ekologie a etologie kytovců ukazují, že své "velké ryby" důvěrně zná. Být v jeho době velrybářem byla velmi tvrdá práce. Museli jste být odolní fyzicky i psychicky. Museli jste se podílet na lodním provozu a vykonávat na palubě rozmanité práce. Museli jste znát způsoby, jak překonávat strach ve spoustě nečekaných situací. Museli jste poslouchat, museli jste být odolní vůči zápachům vycházejícím ze zabitých velryb, když se jejich velká těla dále zpracovávala. A hlavní důvod k jejich zabíjení, pro tohle riskantní a nebezpečné zaměstnání? Hlavním důvodem byl jejich olej skladovaný v sudech. Čím více sudů s velrybím olejem, tím úspěšnější mise velrybářské lodi. Avšak vyhledat a ulovit velrybu nebylo tak snadné. Velrybářská loď opouštěla často domovský přístav na dva, tři nebo více let. Když nic jiného, v Ismaelově době byly šance přežít mezi velrybáři a velrybami skoro nastejno. Ale vzdor této férové hře lidská vynalézavost převládala a dovednost v zabíjení velryb se zdokonalovala. Dnes můžeme vidět katastrofické následky této profese. Bohužel, velrybáři existují dosud, třebaže je jejich činnost přísně omezována. Ale úplné zastavení zabíjení velryb dnes nestačí.
Dnes je zabíjíme dalšími různými nepřímými způsoby. Jeden příklad za všechny: Světové oceány jsou stále více kontaminovány našimi toxickými chemikáliemi.

Dnes, po opětovném přečtení Bílé velryby, pociťuji s těmito inteligentními mořskými tvory spíše hluboký soucit než obdiv ke stupidní lovecké vášni člověka. Dnes pro mne kapitán Achab žádná modla není. Je pro mne symbolem zbytečné snahy dosáhnout pochybného vítězství brutální silou.

České popisky k obrázkům:

1/ Kvíkveg, Ismaelův přítel, se svým pohanským bůžkem.
2/ Velrybářský člun uprostřed vorvaňů.



neděle 13. března 2016

The English Version

The Green Gems of Our Flora (VII)

On Adonis as well as
On One Faithful Attendant of Mine



The Fig.1: Adonis vernalis L., the end of February, 2016.
Photo by A. Majer, the same habitat as in 2015.


with unique photos by Adam Majer


The Fig.2: Adonis vernalis with a pollinator
on one of its opened flowers.
Photo by A. Majer, 3.18.´15
My friend Adam likes field trips, he searches for rare and interesting plants during them. He can do it in the course of spring, summer and autumn but winter is a season of the vegetation dormancy in our climatic band.
But this winter has been very mild, from time to time you have been able to have your doubts as to whether it has been a winter really.
No wonder that Adam dislikes this yearly season. He looks forward to spring when plants have started growing again. The winter has been a lost time to him.
He began to undertake his first botanic trips last month, i.e. on February already, because weather showed all symptoms of a premature spring. The trips included several localities in some marginal Prague parts as well as one or two not too far away from our capital.

There is one old folk proverb in Czech republic: White February makes fields stronger. But to see fields under snowy covers on February has been very rare today. The vegetation dormancy has become shorter and shorter.

My friend was curious just about if some early plants were in flower already under the current mild winter conditions. His visits of several localities were not vain. He came back with photos of two rare species in flower.
The Fig.3: A. vernalis has flowers like bright
yellow Suns. The plant is beautiful but
toxic.
Photo by A. Majer (3.18.´15)

The first of them is placed by botanists into the Ranunculaceae Juss. family and its name in Latin is Adonis vernalis L.. The beauty of its bright yellow flowers deserves the name after this well known mythic handsome I think. This species has still been rarer and rarer in my country and therefore it has been preserved strictly. A long time before I had the chance to meet our important botanist, professor J. Dostál, the author of The Flora of Czechoslovakia (1950). When I met him he was more than eighty years old but despite of his old age he was able to drive his car and to devote to his beloved botanic taxonomy and systematic. I recall his notice of Adonis vernalis. He remembered the time when it had grown in some Prague marginal areas. Now this has not been true already. To see this marked and rare plant you must leave Prague. Fortunately, you need not go too far from it. At the end of February Adam visited to one of its rare habitats no too far from Prague and he was lucky. Adonis vernalis has got up earlier this year. Its inner alarm clock does not seem to be adjusted so strictly. It seems to be connected with actual conditions of its outer surroundings. If all conditions appear to be good sooner it starts growing and flowering sooner. This could be dangerous to the plant. Several days after Adam's field trip winter came again, the temperature fell down to the zero point and the landscape including vegetation were covered with a thick snowy layer. When I looked out of a window I could see naked branches of bushes and trees decorated with a thick white contours.

Fig.4: A. vernalis, the same habitat as in 2015, two buds.
Photo by A. Majer (February, 2016)
Seeing this scenery I had to think of Adonis vernalis in flower from Adam´s locality and I had to ask a question to myself: How are you, my Adonis, will your bright yellow flowers overcome this Siberia there? Fortunately, this winter´s comeback did not last for a long time. It took a day or two and the temperature started rising up again, snow melted away and the landscape got its early spring character again.


Fig.5: Gagea bohemica, The Wild Šárka, Prague, the end of February, 2016.
Photo by A. Majer


The second rare species I´m trying to introduce to you in this post is Gagea bohemica (Zauschner) Schultes et Schultes fil. from the Liliaceae Juss. s. str. family. Unlike the previous species you can meet with it in various suburban parts of Prague, Czech republic. Besides, unlike Adonis vernalis this species has been divided into two subspecies and the plants you can see in Adam Majer´s photos belong to the subspecies of G. bohemica ssp. bohemica with a considerable variability in numbers of their chromosomes.
While I have never seen Adonis vernalis in wild so far Gagea bohemica has been very familiar to me personally. I have met with this species for many times. I have had the good luck to live near to its habitats through all my life so far. It has been my faithful attendant, in fact it has never left me so far. The first half of my life I lived near to the Šárka´s Valley (a West part of Prague) without guessing its close present. The second half of my life I have been spending in an East part of Prague. Either I lived there or I have lived here this rare species has always been by my side. If I were an aristocrat maybe its yellow flowers should be painted on my crest.
At the present times I can write that it has grown rightly in the Prague part where I have lived. There is an outcrop, something like a separate rock, situated among houses in Dolní Chabry (the name of this Prague part) and just now you can see its yellow flowers there. This is the closest habitat I have experienced with this species so far. A slanting road has passed by the rock, you can see it from a bus of which ending stop has been nearby the outcrop lower in this slanted terrain.
The Fig.6: G. bohemica, The Wild Šárka, Prague, the end of February, 2016.
Photo by A. Majer

Well, while Adonis vernalis has been in retreat Gagea bohemica has seemed to be willing to stay in the Prague suburb. Often it has occurred in habitats where it has not been preserved by purpose. My friend Adam has known a similar place with its occurrence and at the present times he has been trying to manage its preservation.

According to professor J. Dostál, as he told me about it many years ago, there is a problem with G. bohemica´s sexual reproduction because its stamens (or seed) are infertile. It must rely on an asexual way of reproduction, i.e. on its little bulbs in substrate. This should mean that its distribution is limited to its colonies only. No wide spreading in a landscape with its seed. But Dostál´s opinion has already been more than twenty years old and Gagea bohemica has not seemed to be disappearing.
Either a number of its populations in various marginal parts of Prague has remained the same and their existences have been maintained by the vegetative propagation or some plants can be fertile, they are able to generate fertile seed and with their help they are able to occupied new habitats. I cannot decide this problem here. It is possible that my look at this matter is distorted because of my limited knowledge regarding numbers of habitats of this species within the Prague area both in past and today and at least but not last I have no exact inside if infertile stamens (seed) of G. bohemica have been a general fact.

Despite of its seed sterility, there are reports not excluding fertile seed of G. bohemica in some populations as I have learnt in my botanic literature (The Flora of Czech republic, Part VIII, 2010) a while before. Of course, next detailed studies of various populations of this interesting plant should tell more. Though the second scientific name of this species (and its subspecies) is "bohemica" it is not limited to Bohemia only. You can find it in Austria, maybe in Germany, in Slovakia and in Hungary including its populations growing in Turkey as well as in Israel (but last two Asian populations need not belong to this subspecies, their revision is necessary).


The Czech Version

Zelené šperky naší květeny (VII)

O Adonisovi a také
o jednom mém věrném společníkovi

The Fig.7: G. bohemica growing on an outcrop among houses in the Prague
suburban
part where I have lived.
Photo by A. Majer, the end of February, 2016.

s jedinečnými fotografiemi od Adama Majera

Přítel Adam má rád terénní výlety, pátrá během nich po vzácných a zajímavých rostlinách. Tohle může provádět během jara, léta a podzimu, ale zima je v našem klimatickém pásmu obdobím vegetačního klidu.
Letošní zima je však velmi mírná, tu a tam můžete pochybovat, zda je to opravdu zima. Není divu, že Adam nemá tohle roční období rád. Těší se na jaro, kdy rostliny opět začínají růst. Zima je pro něj ztracený čas.
Svoje výlety začal podstupovat minulý měsíc, tzn. už v únoru, protože počasí vykazovalo všechny příznaky předčasného jara. Výlety zahrnovaly několik lokalit v některých okrajových částech Prahy a také jednu či dvě nepříliš daleko od naší metropole.
The  Fig.8: G. bohemica growing rightly in Dolní
Chabry where I have lived so far.
Photo by A. Majer, the end of February, 2016.

V České republice je jedno staré lidové pořekadlo: Únor bílý, pole sílí. Ale vidět dneska pole v únoru pod sněhovou pokrývkou je velice vzácné. Vegetační klid se stále víc zkracuje.

Přítel byl zvědavý právě na to, zda budou už některé rané rostliny v květu za současných mírných zimních podmínek. Jeho návštěvy několika lokalit nebyly zbytečné. Vrátil se s fotografiemi dvou vzácných druhů v květu.

První z nich řadí botanici do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae Juss.) a jeho latinské jméno je Adonis vernalis L. (hlaváček jarní). Myslím, že krása jeho zářivých žlutých květů si zaslouží jméno po tomto známém mytickém krasavci. Tento druh je v mé vlasti stále vzácnější, a proto je přísně chráněn. Před dávnou dobou jsem měl příležitost setkat se s naším významným botanikem, J. Dostálem, autorem Květeny ČSSR (1950). Když jsem se s ním setkal, bylo mu přes osmdesát, ale vzdor stáří dokázal řídit auto a věnovat se své milované botanické taxonomii a systematice. Vzpomínám na jeho poznámku o hlaváčku jarním (A. vernalis). Pamatoval si dobu, kdy rostl v některých pražských okrajových oblastech. Dnes už tohle není pravda. Musíte opustit Prahu, abyste tento nápadný a vzácný druh spatřili. Naštěstí od ní nemusíte jet moc daleko. Koncem února Adam navštívil jedno z jeho vzácných výskytišť nepříliš vzdálených od Prahy a měl kliku. Letos hlaváček jarní (A. vernalis) vstával časněji. Zdá se, že jeho vnitřní budík není nastaven tak přísně. Zdá se, že je spojen s aktuálním stavem jeho zevního prostředí. Jeví-li se všechny podmínky dobré dříve, začíná růst a kvést dříve. Tohle by pro rostlinu mohlo být nebezpečné. Několik dní po Adamově terénním výletu se zima vrátila, teplota klesla k nule a krajinu včetně vegetace pokryla silná sněhová vrstva. Když jsem vyhlédl z okna, viděl jsem holé větve keřů a stromů ozdobené tlustými bílými konturami. Při sledování té scenérie jsem musel pomyslet na hlaváček z Adamovy lokality a musel jsem si položit otázku: Jak se máš, Adonisi, překonají tam tvé zářivé žluté květy tuhle Sibiř? Naštěstí tenhle návrat zimy netrval dlouho. Zabralo to den či dva a teplota zase začala stoupat, sníh roztál a krajina opět získala raný jarní charakter.
The Fig.9: G. bohemica in Dolní Chabry (one of the marginal Prague parts).
Photo by A. Majer, the end of February, 2016.

Druhým vzácným druhem, který se vám pokouším představit v tomto postě je křivatec český (Gagea bohemica) z čeledi liliovotých (Liliaceae Juss. s. str.). Na rozdíl od předcházejícího druhu se s ním můžete setkat v různých předměstských částech Prahy (Česká republika). Navíc, na rozdíl od hlaváčku jarního (A. vernalis) je tento dělen na dva poddruhy a rostliny, které vidíte na snímcích Adama Majera, patří k poddruhu křivatec český pravý (G. b. ssp. bohemica) se značně proměnlivým počtem chromozómů.
Zatímco hlaváček jarní (A. vernalis) jsem dosud v přírodě neviděl, s křivatcem českým (G. bohemica) jsem obeznámen osobně velmi důvěrně. S tímto druhem jsem se setkal už mnohokrát. Mám to štěstí bydlet zatím po celý život poblíž jeho lokalit. Je mým věrným společníkem, vlastně mě až dosud nikdy neopustil. První půlku života jsem bydlel nedaleko Šáreckého údolí (západní část Prahy), aniž bych jeho blízkou přítomnost tušil. Druhou půlku života trávím ve východní části Prahy. Ať jsem žil tam nebo žiju zde, tahle rostlina je vždycky po mém boku. Kdybych byl šlechtic, možná by měly být její žluté květy namalovány na mém erbu.
V současné době mohu napsat, že roste přímo v pražské části, kde bydlím. Mezi domy v Dolních Chabrech (jméno této pražské části) je situován skalní výstup, něco jako izolovaná skála, a právě teď tam můžete vidět jeho žluté květy. Je to nejbližší lokalita, kterou jsem zatím s tímto druhem zažil. Kolem skály prochází svažující se silnice, můžete ji vidět z autobusu, jehož konečná zastávka je níže v tomto svažitém terénu.
The Fig.10: A. vernalis, the end of February, 2016.
Photo by A. Majer

Zatímco hlaváček jarní (Adonis vernalis) je na ústupu, zdá se, že křivatec český (Gagea bohemica) je ochotný na pražském předměstí setrvávat. Často se vyskytuje na lokalitách, kde není cíleně chráněn. Přítel Adam podobné místo s jeho výskytem zná a v současnosti se snaží zjednat jeho ochranu.
The Fig.11: A. vernalis, the end of February, 2016.
Photo by A. Majer

Podle profesora J. Dostála, jak mi o tom před mnoha lety vyprávěl, je u křivatce českého (G. bohemica) potíž s pohlavní reprodukcí, protože má neplodné tyčinky (semena). Musí se spoléhat na nepohlavní způsob reprodukce, tj. na cibulky v substrátě. Mělo by to znamenat, že jeho šíření je omezeno na jeho kolonie. Žádné široké šíření krajinou pomocí semen. Avšak Dostálův názor je už více než 20 let starý a nezdá se, že by se křivatec český (G. bohemica) vytrácel.
Buď počet jeho populací v různých okrajových pražských částech zůstává stejný a jejich existence se udržuje vegetativním množením, anebo mohou být některé rostliny plodné, jsou schopné vytvářet plodná semena a s jejich pomocí mohou osídlovat nové lokality. Tento problém zde rozhodnout nemohu. Je možné, že můj pohled na věc je zkreslený, kvůli mým omezeným znalostem, jež se týkají počtu lokalit druhu v pražské oblasti v minulosti a současnosti a v neposlední řadě nemám žádnou exaktní znalost o tom, zda jsou jalové tyčinky (semena) křivatce českého (G. bohemica) faktem všeobecným.

Vzdor sterilním semenům existují záznamy, které nevylučují plodná semena křivatce českého (G. bohemica) v některých populacích, jak jsem se dozvěděl před chvilkou v botanické literatuře (Květena české republiky, 8. díl, 2010). Samozřejmě, že další detailní studie různých populací této zajímavé rostliny by měly sdělit více. I když druhové vědecké jméno tohoto druhu (a jeho poddruhu) je "bohemica", neomezuje se jen na Čechy. Můžete ho najít v Rakousku, snad v SRN, na Slovensku a v Maďarsku včetně populací rostoucích v Turecku a v Izraeli (avšak poslední dvě asijské populace nemusí náležet k tomuto poddruhu, jejich revize je nezbytná).

České popisky k obrázkům:

Obr.1: Hlaváček jarní (Adonis vernalis L.), konec února, 2016. Stejná lokalita jako v r. 2015. Foto A. Majer.
Obr.2: Hlaváček jarní (A. vernalis) s opylovačem na jednom z otevřených květů. Foto A. Majer, 18.3.´15.
Obr.3: Hlaváček jarní (A. vernalis) má květy jako zářivě jasně žlutá slunce. Rostlina je krásná, ale jedovatá. Foto A. Majer (18.3.´15).
Obr.4: Hlaváček jarní (A. vernalis), tatáž lokalita jako v r. 2015, dvě poupata. Foto A. Majer, 2016.
Obr.5: Křivatec český (Gagea bohemica), Divoká Šárka, Praha, konec února, 2016. Foto A. Majer.
Obr.6: Křivatec český (G. bohemica), Divoká Šárka, Praha, konec února, 2016. Foto A. Majer.
Obr.7: Křivatec český (G. bohemica),  rostoucí na skalním výstupu mezi domy v pražské předměstské části, kde bydlím. Foto A. Majer, konec února, 2016.
Obr.8: Křivatec český (G. bohemica) rostoucí přímo v Dolních Chabrech kde až dosud bydlím. Foto A. Majer., konec února, 2016.
Obr.9: Křivatec český (G. bohemica) v Dolních Chabrech (jedna z okrajových pražských částí). Foto A. Majer, konec února, 2016.
Obr.10: Hlaváček jarní (Adonis vernalis), konec února, 2016. Foto A. Majer.
Obr.11: Hlaváček jarní (A. vernalis), konec února, 2016. Foto A. Majer.

As usually I thank Adam very much for your unique pictures illustrating this post.

Jako obvykle Adame velmi děkuju za Vaše jedinečné snímky ilustrující tento post.