středa 22. března 2017

O mých smíšených pocitech nad jednou osobností našeho současného veřejného života

O mých smíšených pocitech nad jednou osobností našeho současného veřejného života



Tento muž je nepochybně velmi sugestivní osobou. Alespoň pro mne je to tak určitě. Píši předem, že bych ho nechtěl urazit nebo snižovat jeho význam pro mou vlast či pro celý svět. Mé následující řádky mají popsat mé soukromé a prosté pocity z této dobře známé osobnosti naší současnosti. Často naslouchám jeho vemlouvavému hlasu v našem rádiu a (protože televizi nesleduji) často ho mohu pozorovat a zkoumat či studovat jeho vzezření i chování v různých masmédiích na Internetu.

Třebaže už sepsal mnoho knih, žádnou z nich jsem prozatím nečetl. Podle jejich autora, zvláště v USA získávají mimořádnou oblibu. Pokud je mi známo, jeho vzdělání sahá od sociologie, psychologie a teologie po filosofii. Jak toho člověka studuji a všímám si ho prostřednictvím našich masmédií už delší dobu, získávám postupně, krok za krokem, nějaký obraz o jeho povaze, cílech a celkové osobnosti.

Říká, že byl za kněze vysvěcen při tajném obřadu v době totalitního rudého režimu v této zemi. V současné době káže v kostele Nejsvětějšího Svatého Salvatora v Praze. Je excelentní řečník, a proto dostává mnoho příležitostí prezentovat své názory v našich hromadných sdělovacích prostředcích. Jo, jeho jazyk je nesmírně obratný, je to skvělý člověk pro moderátory, k velké radosti moderátora stačí mu položit jednu otázku, je-li hostem jeho pořadu. Poté může veškeré své aktivity absolutně zarazit, protože náš člověk zvládá talk show sám.

Prozatím rozpoznávám dvě hlavní koncepce tohoto kněze. První je ekumenická a druhá, kterou vidím v jeho úsilí, spočívá v získávání více mladých lidí pro Křesťanskou církev. Zbytek jeho osobnosti je zaměřen na vlastní propagaci, aniž by bylo jasné, jaké jsou jeho pravé cíle.

Pokud mohu vidět, má své stoupence i odpůrce. Občas jsou v naší společnosti hlasy, které ho doporučují, aby se stal naším budoucím prezidentem. Jeho postoj k těmto apelům je zdrženlivý. Uvažoval by o tom, ale domnívá se, že by zvolen nebyl, protože by nedokázal získat hlasy obyčejných lidí. Nemyslí si, že by byl u prostých lidí příliš oblíbený, jak sám tvrdí, jeho cesta je intelektuálnější.

Pro me je v tomhle člověku něco temného. Nemohu si pomoci, ale tohle je můj nepřetržitý pocit, kdykoliv mám možnost vidět ho nebo naslouchat jeho vemlouvavému hovoru. Možná, že ta temnota v něm, kterou vnímám, je dána jeho vzezřením. Můžete si ho prohlédnout na mém obrázku. Kdybych byl režisérem filmu věnovanému satanismu, vybral bych ho pro hlavní roli Satana. Kdybych měl vyjádřit své pocity z tohoto laureáta Templetonovy ceny krátce, řekl bych, že existuje spousta lidí s mimořádnými schopnostmi, avšak ty často cloní jejich skutečnou pokřivenou povahu. Krátce, není všechno zlato, co se třpytí.

The English Version


On My Mixed Feelings Over One Personality of Our Present Public Life


No doubt, this man has been a very suggestive person. At least that´s so to me surely. I am writing in advance that I would not want to offend him or to belittle his importance for my country as well as for the whole world. My following lines are about to describe my private and simple feelings of this well known authority of our present times. Often I have been listening to his persuasive nasal voice in our radio and (because I have not watched the telly) often I have been able to observe and to examine or to study both his appearance and behavior in various e-mass media on the Internet.

Though he has already written many books I have red none of them so far. According to their author they have been getting an extreme popularity in the US especially. As long as I know his education ranges from sociology, psychology and theology to philosophy. As I have already been studying and noticing the man through our mass media for a longer time gradually and step by step I have been getting some picture of his nature, of his goals, of his whole personality.

He has said that he was ordained to be a priest at a secrete ceremony in the times of the totalitarian red regime in this country. At the present times he has preached in the Sacrosanct St. Salvatore´s Church in Prague. He has been an excellent speaker and this has been why he has gotten many occasions to present his opinions in our mass media. Yeah, his tongue has been very skillful, he´s been a great man to radio moderators, at a great joy of a happy moderator to put him one question is enough if he is a guest in his program! Then he can stop his own activities absolutely ´cause our man masters the talk show himself.

In the mean time I have recognized two main concepts of this priest. The first is oecumenical and the second concept I see in his efforts has been to get more young people for the Christian Church. The rest of his personality has been focused on his own propagation without it would be clear what his real goals have been.

As long as I can see he has had both his supporters and his opponents. From time to time there have been voices in our society recommending him to become our future president. His attitude to these appeals have been reserved. He would think of it but he thinks he would not be elected because he could not win votes of the ordinary people. He does not think he would be too favorite with ordinary people, as he has been claiming himself his way is more intellectual.

Well, there is something dark in this man to me. I can´t help myself but this is my continuous feeling whenever I have had the chance to see him or to listen to his persuasive talking. Maybe the darkness in him I have perceived has been given by his appearance. You can examine it on my picture. If I were a director of a movie devoted to Satanism I would chose him to play the main role of the Satan. If I could express my feelings of this laureate of the Templeton´s price in a short way I would say that there are a lot of people with extraordinary abilities but often they screen their real distorted characters. In short, all what is sparkling is not gold.


sobota 11. března 2017

The English Version

Jane Goodall,
My Hottest Favorite for The Nobel Price

The Fig.1: Jane Goodall´s impressive farewell with a female chimp.
Obr.1: Dojemné sbohem Jane Goodallové s šimpanzí samičkou.

Jane Goodall has accompanied me from my boyhood already. She came to my consciousness in a very unnoticeable way so that I can´t determine the first moment exactly. Her visits in my head have had no regular character, mostly they have been short and fragmented. I have never read any book from her so far. But if you are interested in biology from your early age in general then you can´t omit this personality.

Besides my first information of her existence came to me in the times of the totalitarian regime in my native country, i.e. in Czech republic. Well, then all information coming from the West leaked through the Wall between the West and The East in very sporadic ways. Then her second name consisted of two names: Lawick-Goodall. Often she has been presented by mass media as an anthropologist or as an expert at the primates but to my opinion the most exact definition of her scientific efforts corresponds with ethology of Konrad Lorenz who has been thought to be its founder. K. Lorenz together with K. von Frish and N. Tinbergen have won the Nobel price for physiology and medicine in the seventies of the past century. As long as I know since that time no ethologist have been appreciated by this highest prestigious price.

Her way to a serious and systematic scientific research was thorny and winding. Despite of this she has been able to overcome all various obstacles on her way to her lifetime goal, i.e. to study the chimps in their natural surroundings. The chimps have become to be fatal object of her research having been lasting for 50 up to 60 years of her life! The fifty or sixty years have included her hard work in a difficult terrain of the Tanzanian jungles, her enormous invention and patience so that she could be like one of the remarkable apes, so that she could be accepted by them, so that she could observe their natural behavior as closer as possible as well as her incredible dare to face various dangers including the ones coming from an unpredictable aggressive behavior of some chimps.

Despite her high age at the present times this little big and strong woman having been coming from London has been demonstrating an admirable vitality as I could see a couple weeks before watching my favorite TV program called HYDE PARK CIVILIZATION. Just then she was one of its rarest guests. To be able to see her and to listen to her in our TV studio was a great experience to me! Here I would like to thank Daniel Stach the moderator of the program and all his TV staff for this unusual meeting. My drawing to this post was inspired by one video recording projected in the program with J. Goodall. The video recording showed the famous ethologist in an impressive mutual embrace with a female chimp.

Well, if I were a member of The Swedish Royal Academy of The Sciences my hottest favorite proposed for the Nobel price for physiology and medicine would be just Jane Goodall. I would give it to her for her lifetime difficult and fruitful research on the chimps in their natural surroundings as well as for her continuous propagation of the bio ethic principles throughout the world. I think that the NP would be an appropriate appreciation of her scientific and human efforts in the previous long and rather mechanical serial of the NP laureates having been specialized in the molecular biology and genetics. In other words, it is high time to give the NP also to somebody who has been studying the more complicated bio systems. According to me Jane Goodall deserves the Nobel price for physiology and medicine in this frame as nobody else.


The Czech Version

Jane Goodallová,
můj nejžhavější favorit na Nobelovu cenu

Jane Goodallová mne provází už od chlapeckých let. Přišla do mého povědomí velmi nepozorovaně, takže ten první moment neumím určit přesně. Její návštěvy v mé hlavě nemají pravidelný charakter, povětšinou jsou krátké a utržkovité. Prozatím jsem od ní nikdy žádnou knihu nečetl. Ale zajímáte-li se o biologii od raného věku všeobecně, pak tuhle osobnost nemůžete opominout.

Navíc mé první informace o její existenci ke mně přicházely v dobách totalitního režimu v mé rodné zemi, tj. v České republice. Tehdy veškeré informace pocházející ze Západu prosakovaly skrze Zeď mezi Západem a Východem velmi sporadicky.Tenkrát její příjmení sestávalo ze dvou jmen: Lawick-Goodallová. Často se médii prezentuje jako antropoložka nebo jako expert na primáty, ale podle mého názoru nejpřesnější definice jejího vědeckého úsilí koresponduje s etologií Konráda Lorenze, jenž se pokládá za jejího zakladatele. K. Lorenz spolu s K. von Frishem a N. Tinbergenem získali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v 70. letech minulého století. Pokud vím, od té doby žádný etolog nebyl touto nejvyšší prestižní cenou oceněn.

Její cesta k serióznímu a systematickému výzkumu byla trnitá a klikatá. Vzdor tomu dokázala překonat veškeré rozmanité překážky na cestě ke své životní metě, tj. ke studiu šimpanzů v jejich přirozeném prostředí. Šimpanzi se stali osudovým objektem jejího výzkumu, jenž trval padesát až šedesát let z jejího života! Těch padesát či šedesát let zahrnuje její tvrdou práci v obtížném terénu tanzánských pralesů, její enormní vynalézavost a trpělivost, aby mohla být jako jeden z těchto pozoruhodných lidoopů, aby jimi mohla být přijata, aby mohla pozorovat jejich přirozené chování, co možná nejdetailněji, jakož i neuvěřitelnou odvahu čelit různým nebezpečím včetně těch, jež pocházejí z nepředvídatelného agresivního chování některých šimpanzů.

Vzdor vysokému věku, v současnosti tahle malá velká a silná žena, jež pochází z Londýna, demonstruje obdivuhodnou vitalitu, jak jsem mohl vidět před pár týdny při sledování oblíbeného TV pořadu zvaného HYDE PARK CIVILIZACE. Právě tehdy byla jedním z jeho nejvzácnějších hostů. Moci ji vidět a naslouchat jí v našem TV studiu byl pro mne ohromný zážitek! Tady bych rád poděkoval moderátoru pořadu, Danu Stachovi a celému jeho TV štábu za toto neobyčejné setkání. Má kresba k tomuto postu byla inspirována jedním video záznamem promítaným v pořadu s J. Goodallovou. Video záznam ukazoval slavnou etoložku v dojemném vzájemném objetí se šimpanzicí.

Kdybych byl členem Švédské Královské Akademie věd, mým nejžhavějším favoritem navrhovaným na Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství by byla právě Jane Goodallová. Udělil bych jí ji za celoživotní nesnadný a plodný výzkum šimpanzů v jejich přirozeném prostředí a také za její neustálou propagaci bio etických principů po celém světě. Domnívám se, že Nobelova cena by byla připadným oceněním jejího vědeckého a lidského úsilí v předešlé dlouhé a poněkud mechanické řadě NC laureátů se specializací na molekulární biologii a genetiku. Jinými slovy, je nejvyšší čas udělit NC také někomu, kdo studuje komplexnější biosystémy. Podle mne si Jane Goodallová zaslouží NC za fyziologii a lékařství v tomto rámci jako nikdo jiný.




pondělí 27. února 2017

The English Version

On A Next Frequent Czech Proverb

The Fig.1: He walked with a pot for water (for beer as it is on my picture) for so a long time
till its handle broke loose.
Obr.1: Chodil se džbánem pro vodu (na mém obrázku pro pivo) tak dlouho, až se ucho
utrhlo.

This is a next frequent proverb used in my country (Czech republic). Its meaning can be better understood if I present more examples to you:
He theft for so a long time till he was arrested.
He went with a pot for beer for so a long time till he became to be dependent on alcohol.
In generally, a long termed risky doing can lead to problems.

But my picture is not a simple copy of the proverb only. I put next two superstitious elements into it. The man is standing on a cover of a canal meaning a bad luck and the black cat running over the street is thought here to be a bad luck, too. So that the unhappy man on my picture is finding himself in a threefold enchanted field.

The Czech Version

O dalším častém českém pořekadle

Tohle je další časté přísloví používané v mé zemi. Jeho význam lze lépe pochopit, jestliže vám uvedu víc příkladů:
Kradl tak dlouho, až byl uvězněn.
Chodil se džbánem pro pivo tak dlouho, až se stal závislým na alkoholu.
Obecně, dlohodobé riskantní počínání může vést k problémům.

Ale můj obrázek není jen prostým opisem přísloví. Vložil jsem do něj další dva pověrčivé prvky. Muž stojí na krytu kanálu, což značí smůlu a černá kočka, která přebíhá přes ulici, je zde rovněž považována za pech. Takže nešťastník na mém obrázku se právě nachází v trojnásobně začarovaném poli.

čtvrtek 16. února 2017

The English Version

The Czech Proverbs in My Illustrations

Fig.1: One of the most notorious proverb in Czech republic:
"The one who digs a pit for somebody else is usually the one who falls down to it oneself".
Obr.1: Jedno z nejnotoričtějších pořekadel v České republice:
"Kdo jinému jámu kopá, sám do ní obvykle padá".

I like proverbs. They are wise, smart and clever. Each nation has its proverbs. They can be fit for some life situations. I am going to concentrate on the Czech ones. No doubts that The Czech proverbs may resemble the foreign ones, they tell the same wisdom but they do it by other words only. To my opinion the same proverbs though said by different words have showed that all the nations of the Earth have had much in common.

The proverbs can describe some situations aptly by a shortcut. Many of them do not miss the sense of humor, they are very amusing to me. Hence my idea to try transforming some of them into drawings, to play a bit with their thoughts or with their common truths.

There is yet one thing in common to them. We do not know their authors. Somehow they have been appearing from the folk´s wisdom spontaneously.

The Czech Version

Česká přísloví v mých ilustracích

Mám rád přísloví. Jsou moudrá, chytrá a bystrá. Každý národ má svá pořekadla. Mohou se hodit na některé životní situace. Hodlám se soustředit na ta česká. Není pochyb, že česká přísloví mohou připomínat ta cizí, říkají stejnou moudrost, ale jen jinými slovy. Podle mého názoru tatáž přísloví, třebaže řečená jinými slovy, ukazují, že všechny pozemské národy mají hodně společného.

Přísloví mohou popisovat určité situace trefně zkratkou. Mnohá z nich nepostrádají smysl pro humor, jsou pro mne velmi zábavná. Odtud myšlenka zkusit některá z nich převést v kresbičky, pohrát si trochu s jejich myšlenkami či s jejich pravdami.

Jednu věc mají společnou. Jejich autory neznáme. Jaksi vyvstávají z lidové moudrosti spontánně.



pondělí 6. února 2017

The English Version

From My Memories of Madeira

The Fig.1: A resting place next to the road on our way to the north side of the island. You can see
my son Robert (sitting on a bench) and Vendy (standing and photographing). There was a nice
look at a small white belfry from the resting place. From time to time we could listen to its bells.
Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.1: Odpočívadlo vedle silnice při naší cestě na severní stranu ostrova. Můžete vidět mého syna
Roberta (sedí na lavičce) a Vendu (stojí a fotí). Z odpočívadla byl hezký pohled na bílou zvonici.
Občas jsme mohli naslouchat jejím zvonům. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Across The Island, From The South to The North

The Fig.2: A panorama viewed from the resting place with the white belfry more
to the left on the picture. In fact we found ourselves in a wide vast valley surrounded
by high mountainous backs. You can see that houses and cottages are infrequent
throughout this side of the valley up to the steep cliffs. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.2: Panoráma přehlížené z odpočívadla s bílou zvonicí více vlevo na obrázku.
Vlastně jsme se nacházeli v širokém rozlehlém údolí obklopeném vysokými horskými
hřbety. Můžete vidět, že domy a chalupy jsou řídce rozroušené po celé této straně údolí
až ke strmým srázům. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

This was one of our first longer drives by the rented car driven by Vendy during our stay at Madeira. When the sea of the north side was at our sight already Vendy stopped the car at a resting place next to the road. The resting place was nearby under a village with amazing views of a surrounding mountainous landscape.

The Fig.3: The left side of the valley (at the direction of our drive). Evil clouds
were hovering over the mountainous backs but no rain threatened down in the
valley where we were staying at the resting place. This shot was taken at the direction
to the inland. Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.3: Levá strana údolí (ve směru naší jízdy). Zlověstné mraky se vznášely nad
horskými hřbety, ale dole v údolí, kde jsme zrovna pobývali na odpočívadle žádný
déšť nehrozil. Tento snímek byl pořízen ve směru do vnitrozemí. Madeira, říjen 2016.
Pořízeno mým chytrým mobilem.

A while before our stop at the resting place we drove through the village nearby above the parking lot. As we were passing through the village we could see a house and its garden decorated with garlands of color papers hanging on thin ropes. More cars were parking alongside the house. Maybe a celebration or a wedding we thought to ourselves. But the picture stayed behind us within a while in the going car. We forgot the scene for a while.

The Fig.4: A small smoky cluster hovering over the village after a shoot. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.4: Malý kouřový chomáč vznášející se nad vesnicí po výstřelu. Madeira, říjen 2016. Pořízeno
mým chtrým mobilem.

A while later our attention was attracted with a shoot or something like that. The sound came from the village. At the same time we could see a small cloud slowly diffusing in the air over the left side of the valley (at the direction of our way to the sea). I could catch the small cloud up with my smart phone. You can examine it in my picture (the fig.4). There was yet one shoot after the first one and the valley fell in its usual awesome silence again. We connected the shoots with the celebration in the village. Next shooting did not happen and we kept to enjoy the beauty of the place.

The Fig.5: A back part of the burial colony. The burial car with a coffin disappeared in the turn.
Hardly I made to photograph something at least from this last way. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.5: Zadní část pohřební kolony. Pohřební auto s rakví zmizelo v zatáčce. Sotva jsem stihl
vyfotit aspoň něco z téhle poslední cesty. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

A time flowed away when suddenly we could observe a colony of cars passing fast by us and continuing on their way down to the sea. According to one of the cars going in the center we understand what was going on in the village. The car in the middle of the going colony was the burial car transporting inside a coffin with a dead man. I hardly made to take one or two photos of the colony or rather of backs of last cars. Obviously, this was last faraway with a dead.

The Fig.6: There was this specimen of Carica papaya in a garden on the opposite side of the road.
Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.6: V jedné zahradě na opačné straně silnice byl tento exemplář papáji melounové (Carica papaya).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Since that time wherever we encountered on the color paper pieces hanging on thin ropes and decorating a house or a garden in Madeira (one next case only I think) we deciphered it like a symbol of last things of the man.

The Czech Version

Z mých vzpomínek na Madeiru

The Fig.7: It was a pastoral landscape with the white small belfry at a distance.
There was a dense growth under our view. The plant grew like a weed there rather
than a cultivated one by purpose. Often I encountered this species both in Madeira
and in Tenerife. You can see it in our gardens here, too. It is a very toxic plant forming
dense growths. It names Ricinus communis of Euphorbiaceae the family. Its bushy
growth is rightly in front of your eyes on  the picture. Madeira, on October 2016. Taken
with my smart phone.
Obr.7: Byla to idylická krajina s tou bílou zvoničkou v dálce. Pod naší vyhlídkou byl
hustý porost. Ta rostlina tam rostla spíš jako plevel než účelově pěstovaná. Často jsem
se s tímto druhem potkával na Madeiře i na Tenerife. Tady ji také můžete spatřit v našich
zahradách. Je to rostlina velice jedovatá, která vytváří husté porosty. Jmenuje se skočec
obecný (Ricinus communis) z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Na obrázku je její
křovinatý porost přímo před vašimi zraky. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým
mobilem.
Napříč ostrovem, z jihu na sever

The Fig.8: Something like a stop in the Paradise. While my attendants were taking
a rest on benches I was photographing this view of the sea on the north side of
Madeira. Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.8: Něco jako zastávka v Ráji. Zatímco moji společníci odpočívali na lavičkách,
fotil jsem tento pohled na moře na severní straně ostrova. Madeira, říjen 2016. Pořízeno
mým chytrým mobilem.

Tohle byla jedna z našich prvních delších jízd pronajatým autem řízeným Vendou během pobytu na Madeiře. Když už bylo moře severní strany na dohled, zastavil Venda auto u jednoho odpočívadla vedle silnice. Odpočívadlo bylo nedaleko pod vesnicí s úžasnými výhledy po okolní hornaté krajině.

The Fig.9: The white belfry at the closer view. It was a half past noon. Madeira, on October 2016.
Taken with my smart phone.
Obr.9: Bílá zvonice v bližším pohledu. Bylo půl jedné. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým
chytrým mobilem.
Chvíli před naší zastávkou na odpočívadle jsme projížděli vesnicí opodál nad parkovištěm. Když jsme vsí projížděli, mohli jsme zahlédnout dům se zahradou zdobené girlandami barevných papírků visících na tenkých šňůrách. Podél domu parkovalo více vozů. Možná nějaká oslava nebo svatba pomysleli jsme si. Ale ten obraz zůstal za námi v jedoucím autě během chvíle. Na chvíli jsme na ten výjev zapomněli.

The Fig.10: This bush penetrated with its branches through bars of a garden´s fence. Its flowers
were fading away. I had met it in Tenerife already on August 2016, then it had been in full flower in
a park of Santa de la Cruiz the city. Its Latin name is Callistemon citrinus, its English name is
"Crimson Bottle-Brush". It belongs to Myrtaceae the family.Madeira, on October 2016. Taken with my
smart phone.
Obr.10: Tento keř pronikal větvemi skrze mříže plotu jedné zahrady. Jeho květy uvadaly. Setkal jsem se
s ním už na Tenerife v srpnu 2016 v jednom parku metropole Santa de la Cruiz. Jeho latinský název je
Callistemon citrinus (česky železník, nitkokvět, kalistemon). Patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

O chvíli později nás upoutal výstřel či něco podobného. Ten zvuk přicházel z vesnice. Současně jsme mohli spatřit obláček, který se zvolna rozptyloval ve vzduchu nad levou stranou údolí (ve směru naší cesty k moři). Obláček jsem dokázal zachytit chytrým mobilem. Můžete si ho prohlédnout na mém obrázku (obr.4). Po prvním následoval ještě jeden výstřel a údolí opět upadlo do svého obvyklého hluboce uctivého ticha. Výstřely jsme si spojovali s oslavou ve vesnici. Další střílení se nekonalo a my si dál užívali krásy místa.

The Fig.11: This beautiful plant was in full flower in the course of our stay at the island. Often we
could see it alongside local roads. I have presented it in one of my previous posts already. But then
I did not know its name. Thanks to a kind help of Mr. Grulich, an excellent expert in the tropical
and subtropical flora, mediated by my friend Adam Majer now I can introduce it to you: The plant
is Amaryllis belladonna belonging to Amaryllidaceae the family.One of its Portugal name is Meninas
Para Escola
(girls going to school) because the plant blooms in the time when girls in their pink uniforms
start the new school year (source: Wikipedia). Madeira, on October 2016. Taken with my smart phone.
Obr.11: Tahle krásná rostlina naplno kvetla v době našeho pobytu na ostrově. Často jsme ji mohli vidět
podél místních silnic. Uvedl jsem ji už v jednom z předešlých postů. Ale tehdy jsem neznal její jméno. Díky
laskavé pomoci pana Grulicha, vynikajícího znalce tropické a subtropické flory, zprostředkované přítelem
Adamem Majerem, vám ji teď mohu představit: Je to Amaryllis belladonna patřící do čeledi amarylkovitých
(Amaryllidaceae). Jeden z jejích portugalských názvů je Meninas Para Escola (dívky jdoucí do školy), neboť
rostlina kvete v čase, kdy dívky ve svých růžových uniformách začínají nový školní rok (zdroj: Wikipedia).
Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

Uplynul nějaký čas, když v tom jsme mohli pozorovat kolonu aut, která kol nás rychle projížděla a pokračovala dál svou cestou dolů k moři. Podle jednoho z vozů jedoucího uprostřed jsme pochopili oč se ve vesnici jednalo. Auto uprostřed jedoucí kolony byl pohřební vůz, který uvnitř převážel rakev s nebožtíkem. Sotva jsem stačil pořídit pár fotek kolony či spíše zadků posledních vozů. Očividně to bylo poslední sbohem se zesnulým.

The Fig.12: This was my first encounter with Amaryllis belladonna. This shot and the previous one
were taken not too far away from our preceding stop. Madeira, on October 2016. Taken with my
smart phone.
Obr.12: Tohle bylo mé první setkání s Amaryllis belladonna. Tento snímek a předešlý byly pořízeny
nepříliš daleko od naší předcházející zastávky. Madeira, říjen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Od té doby, kdekoliv jsme na Madeiře narazili na barevné papírky visící na tenkých šňůrách a zdobící nějaký dům nebo zahradu (myslím, že jen jeden další případ), dešifrovali jsme to jako symbol posledních věcí člověka.
The English Version

The World Chess in The End of Last Year



When I was younger the chess belonged to one of my most favorite table games. I liked playing the game. First I begun to notice its existence when the World Chess Championship was held between two excellent chess players: Boris Spaskij (USSR) vers. Robert Fisher (USA) in Reykyavik, Iceland. Then I started playing it and the start was very naive. Gradually I was getting more experiences and I was learning to combine by heart. I never was a member of a chess club. I always remained to be an only amateur.

I studied the chess literature with all the famous games, with all the theoretical foundations of the chess game in its opening, in its medium game and in its finishing phase.

Now, from time to time I have played a game or two with my son, the times of my frequent playing the chess have been over. My interest in the chess game was increased in the end of last year. Then me and my son watched the live broadcast of the Chess World Championship between Magnus Carlson (Norway) and Sergej Karyakin (Russia) held in New York through the Internet. Again I could see that the famous saying - you can´t step twice in the one and the same river - declared by the Greece philosopher Herakleitos has still held good. Since the times of Boris Spaskij and Robert Fisher the things have changed very deeply. Today, in fact the real winner, the world chess master, has been no man but the artificial intelligence (AI). Now we have had two new categories. The AI have already been able to win the best chess players of the world. M. Carlson and S. Karyakin have already been students of the chess programs rather than students of their successful and excellent past and present human colleagues. This was unthinkable in the times of R. Fisher and B. Spaskij.

Well, as we have overcome our own senses for example by microscopes and by telescopes in the case of our eyes for many times as we have been able to overcome the abilities of our brain in a similar way.

Magnus Carlson has won the title of the chess king. But in fact the absolute title should belong to the AI.

The Czech Version

Světový šach koncem minulého roku

Když jsem byl mladší, šachy patřily k jedné z mých nejoblíbenějších stolních her. Rád jsem tu hru hrál. Poprvé jsem si její existence začal všímat, když se pořádal Světový šachový šampionát v islandském Reykjavíku mezi dvěma vynikajícími šachisty, Borisem Spaským (SSSR) a Robertem Fisherem (USA). Tehdy jsem je začal hrát a počátek byl velmi naivní. Postupně jsem získával více zkušeností a učil jsem se kombinovat nazpaměť. Nikdy jsem nebyl členem šachového klubu. Vždy jsem zůstal pouhý amatér.

Studoval jsem šachovou literaturu se všemi slavnými partiemi, s veškerými teoretickými základy šachové hry v jejím zahájení, ve střední hře a v koncovce.

Teď si občas zahraju pár her se synem, doba častého hraní šachů je pryč. Můj zájem o šachy se zvýšil koncem loňského roku. Tehdy jsme se synem sledovali živý přenost Světového šachového šampionátu mezi Magnusem Carlsonem (Norsko) a Sergejem Karijakinem (Rusko) v New Yorku prostřednictvím Internetu. Opět jsem mohl vidět, že slavný výrok - nemůžeš vstoupit dvakrát do jedné a téže řeky - prohlášený řeckým filosofem Herakleitem stále platí. Od časů Borise Spaského a Roberta Fishera se věci hluboce změnily. Dnes vlastně skutečným vítězem, mistrem světa v šachu, není člověk, ale umělá inteligence. Teď máme dvě nové kategorie. Umělá inteligence už dokáže porážet nejlepší šachisty světa. M. Carlson a S. Karijakin jsou už spíše stutenti šachových programů než studenti svých úspěšných a vynikajících minulých a současných lidských kolegů. V dobách R. Fishera a B. Spaského bylo tohle nemyslitelné.

Jako jsme už překonali své smysly mnohokrát například mikroskopy a dalekohledy v případě našeho zraku, tak jsme podobně schopni překonávat schopnosti našeho mozku.

Titul šachového krále získal Magnus Carlson. Ale ve skutečnosti by absolutní titul měl patřit umělé inteligenci.

čtvrtek 2. února 2017

The English Version

My Memories of Tenerife

The Fig.1: Several specimens of Schefflera actinophylla of Araliaceae the family grew together
with other trees and plants in a park nearby a black beach. I was attracted with its red spikes. Tenerife,
on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.1: Několik exemplářů schefflery paprskolisté (Schefflera actinophylla) z čeledi prodarovitých
(Araliaceae) rostlo spolu s jinými stromy a rostlinami v jednom parku poblíž černé pláže. Upoutala
mě její červená květenství. Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

How I Encountered The Octopus Tree

At the present times my stay at work has been prevailing (a sad message to me). I have been at work more than at home. No wonder then that the time for my posts have been shorter than it might be and this has been why my latest post has been no long story.

The Fig.2: While I was searching in our immediate surroundings, my son Robert
was sitting in an outdoor roofed garden of a restaurant. Of course, my smart phone
was ready to photograph. Tenerife, on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.2: Zatímco já pátral v našem bezprostředním okolí, syn Robert seděl ve
venkovní zastřešené zahrádce jedné restaurace. Samozřejmě, že můj chytrý mobil byl
připraven fotit. Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

This memory corresponds with our visit of one of the black beaches. While Robert (my son) was sitting under an outdoor roofed garden of a restaurant I was searching in our immediate surroundings with my smart phone ready to photograph.

The Fig.3: Scheffleria actinophylla is an imigrant thanks to the man coming from
far Papua New Guinea and Australia. As you can see apparently it has been prosperous in Tenerife.
More spikes at the closer view. Tenerife, on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.3: Schefflera paprskolistá (S. actinophylla) je imigrant díky člověku, neboť pochází z daleké Papui
Nové Guineje a Austrálie. Jak vidíte, zjevně se jí na Tenerife daří. Více květenství v bližším pohledu.
 Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Suddenly I noticed a bizarre looking tree of which shots are accompanying this text. It grew together with other trees and plants in a park nearby the beach. I did not know its name but a time later I learnt its name and more about it at my home background with a solid botanic literature. The Englishmen call it the Octopus Tree or the Umbrella Tree. And as I am looking at my photos I can confirm the aptness of these names.

The Fig.4: Younger spikes of Schefflera actinophylla may resemble a mollusc with more arms. The
same holds good for its leafy arrangement. Perhaps hence the English name for this tree: The Octopus
Tree. Tenerife, on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.4: Mladší květenství Schefflery paprskolisté (S. actinophylla) mohou připomínat měkkýše s více
rameny. Totéž platí o jejím uspořádání listů. Možná odtud anglické jméno The Octopus Tree (v mé
české interpretaci "chobotničník"). Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem. 

As my photos recorded the Octopus tree was flowering at the time of our first encounter. You can find more botanic information of it under the photos.

The Czech Version

Mé vzpomínky na Tenerife

The Fig.5: Many small red flowers are tightly clustered alongside the long axes of the spikes. A
closer view of the flowering specimen of Schefflera actinophylla. Tenerife, on August 2016. Taken
with my smart phone.
Obr.5: Mnoho malých rudých květů je těsně nahloučeno podél os květenství. Bližší pohled na
kvetoucí exemplář Schefflery paprskolisté (S. actinophylla). Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým
chytrým mobilem.
Jak jsem potkal chobotničník

V současnosti převládá můj pobyt v práci (pro mne smutná zpráva). Jsem v práci víc než doma. Není tedy divu, že čas na mé posty je kratší než by snad být mohl, a proto můj nový post není dlouhý příběh.

The Fig.6: Comfortably I could photo this lizard from our sittings in the restaurant´s garden next to
a black beach. Tenerife, on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.6: Pohodlně jsem mohl fotit tuhle ještěrku z našeho sezení v zahrádce restaurace vedle černé
pláže. Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým chytrým mobilem.

Tahle vzpomínka se vztahuje k naší návštěvě jedné z černých pláží. Zatímco Robert (můj syn) seděl pod venkovní zastřešenou zahrádkou restaurantu, já jsem pátral po bezprostředním okolí s chytrým mobilem připraveným k focení.

The Fig.7: In this moment the lizard saw something interesting on the top of the stony wall. Tenerife,
on August 2016. Taken with my smart phone.
Obr.7: V této chvíli ještěrka spatřila něco zajímavého na vrcholu kamenné zdi. Tenerife, srpen 2016.
Pořízeno mým chytrým mobilem.

Pojednou jsem si všiml bizarně vyhlížejícího stromu, jehož snímky tento text doprovázejí. Rostl spolu s jinými stromy a rostlinami v parku poblíž pláže. Neznal jsem jeho jméno, ale o nějaký čas později jsem jeho jméno a více o něm zjistil v domácím zázemí se solidní botanickou literaturou. Angličané mu říkají The Octopus Tree (odtud mé "chobotničník") nebo The Umbrella Tree (něco jako "deštníkovec"). A jak se na své fotky dívám, mohu výstižnost těch názvů potvrdit.

The Fig.8: A view of the sea through flags, street lamps and young yuccas. Tenerife, on August
2016. Taken with my smart phone.
Obr.8: Pohled na moře přes vlajky, pouliční lampy a juky. Tenerife, srpen 2016. Pořízeno mým
chytrým mobilem. 

Jak mé fotky zaznamenaly, chobotničník v době našeho prvního setkání kvetl. Pod fotografiemi o něm můžete najít další botanické informace.