The English Version

Twenty Days in The Paradise (XXVI)

The Fig.1: A view of a ribbon of a stream winding down was taken through a rift
between clouds. If you enlarge this picture you may see a few dispersed houses
in this abyssal deepness. Reunion, Piton Maido, taken with Nikon the camera,
on January 2018.
Obr.1: Pohled na stužku potoka, jenž se klikatí dolů, byl pořízen skrze průhled
mezi mraky. Pokud si obrázek zvětšíte, možná uvidíte pár rozptýlených domů v
této propastné hlubině. Reunion, Piton Maido, pořízeno aparátem zn. Nikon,
leden 2018.

Piton Maido,
Looks into Abyssal Deepness

The Fig.2: A view of the complicated mountainous complex. You can recognize
a settlement on this picture to the right. Reunion, Piton Maido, taken with Nikon
the camera, on January 2018.
Obr.2: Pohled na složitý horský komplex. Na obrázku napravo můžete rozpoznat
osadu. Reunion, Piton Maido, pořízeno aparátem zn. Nikon, leden 2018.

The Fig.3: Clouds are passing through this bizarre deepness continuously.
Reunion, Piton Maido, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.3: Mraky procházejí touto bizarní hlubinou neustále. Reunion, Piton Maido,
pořízeno aparátem zn. Nikon, leden 2018.

The Fig.4: The human trait is more than obvious on this photo. Reunion,
Piton Maido, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.4: Lidská stopa je na tomto obrázku více než zřejmá. Reunion, Piton Maido,
pořízeno aparátem zn. Nikon, leden 2018.

We reached this peak located almost in the center of the island after a long climb up by our rented car. A parking lot was nearby a woody barrier. I saw neither fast food stands nor shops with souvenirs in the surroundings. I could see other tourists. Either they were coming there by their cars or some used a local bus determined to this destination especially. On our way here we overrun one.

The Fig.5: The first settlements in this hardly accessible mountainous
terrain have been founded by slaves escaping from slavery. Reunion, Piton
Maido, taken with Nikon the camera, on January 2018.
Obr.5: První osady v tomto sotva přístupném horském terénu zakládali otroci
prchající z otroctví. Reunion, Piton Maido, pořízeno aparátem zn. Nikon, leden
2018.

We found ourselves in a craggy platform covered with soil and many outcrops. Mostly the surface was covered with a low bushy vegetation in separate tufts. A narrow path led alongside the woody barrier.

The Fig.6: This photo shows well the structure of the mountainous terrain
including the platforms with villages or separate houses. Reunion, Piton Maido,
photo by V. Verner, on january 2018.
Obr.6: Tohle foto dobře ukazuje strukturu hornatého terénu včetně plošin s
vesnicemi či samostatnými domy. Reunion, Piton Maido, foto V. Verner, leden
2018.

As soon as we went over to it we were trapped with amazing views of an abyssal mountainous landscape deep under us. We could admire the beauty of the vast valleys closed almost in a hermetic way among steep green cliffs of the surrounding mountainous backs and peaks. To see all the mountainous labyrinth in its dizzy deepness and wideness was astounding to me.

The Fig.7: Here you can see very well two separate platforms. I think but I am
not quite sure of it that the denser complex of buildings behind the first one on
this picture belongs to Cilaos the town. Reunion, Piton Maido, photo by V.
Verner, leden 2018.
Obr.7:  Zde můžete velice dobře vidět dvě oddělené plošiny. Myslím, ale jistý
si tím nejsem, že hustší komplex budov za prvním na tomto obrázku náleží
městečku Cilaos. Reunion, Piton Maido, foto V. Verner, leden 2018.

Here first I began to use our Nikon the camera actively and Robert was my teacher. Shortly after we began walking alongside the woody barrier Karel felt an acute need to empty his guts. Fortunately, he could find a hidden place where again he could establish his original body balance.

The Fig.8: A settlement in the abyss at the closest view. Reunion, Piton Maido,
photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.8: Osada v propasti v nejbližším pohledu. Reunion, Piton Maido, foto V.
Verner, leden 2018.

Well, hardly Karel´s trouble was over I was afflicted by a seemingly threatening episode, too. It happened to me in a section of the path where it went down to a small hole and then it climbed up higher again. Besides both sides of the path of this section were lined with a bushy dense vegetation and the terrain was formed by barren outcrops under my feet. Justly as I was in the climbing down phase of this stretch I did a wrong step on the rock with my left foot and I lost a balance. More or lesser I was falling down under my control to my left side with my left arm free while my right hand was grasping Nikon the camera very tightly. Though my fall was regulated and I was not injured it had to look like dangerous to a woman with a children standing rightly under me at the bottom of the hole. Immediately after my fall she turned to me and asked if I was well. "Thanks, I am all right", I could confirm with a smile while I was standing on my feet up again. I had to look like a fallen knight in his full arms with my bag on my shoulders, with the GoPro camera fixed on my forehead as well as with my Nikon in my right hand!

The Fig.9: A next view of the stream from some previous pictures. Reunion,
Piton Maido, photo by V. verner, on January 2018.
Obr.9: Další pohled na potok z některých předchozích obrázků. Reunion, Piton
Maido, foto V. Verner, leden 2018.

But the most interesting thing of all the scenery was that you could see miniature settlements laying on some mountainous platforms in the deepness under you. It was not easy to believe in the reality of their existences under these unusual conditions. And the scenery in front of your eyes changed continuously because of clouds and mist. Passing clouds and misty strips allowed you to see the strange landscape for a while only. When you want to photograph first we had to wait for a right moment in which a wider clear rift uncovered a part of the scenery at least. Because I photographed with Nikon for the first time I did not do too many pictures. This is why here I present much more pictures taken by Venda with his own camera.

The Fig.10: A very clear view of the mountainous scenery. Reunion, Piton
Maido, photo by V. Verner., on January 2018.
Obr.10: Velmi jasný pohled na hornatou scenérii. Reunion, Piton Maido, foto
V. Verner, leden 2018.

I do not guess if there was a chance to climb down to the valleys from the place where we could observe the settlements dispersed in a sporadic way throughout the vast platforms deeply under us. To reach the little villages from our view point seemed to be quite impossible. I had to be a bird or an experienced climber equipped with a very long rope so that I could achieve this goal. At the first glance at the villages I could not help myself and I had to wonder at the fact where the man was able to live! But as I learnt a while later, I was not looking at the villages only from our free observatory. Also from time to time I could see a small town in the wide abyss. Its name was Cilaos and its isolation together with a few settlements around it from the outer world seemed to be incredible. Naturally, I longed for a visit of this lost world living for itself. A couple of days later we made one attempt to visit to Cilaos. Unfortunately, it was not successful. The culprit of our failure was Berquita the cyclone.
This topic will be depicted in some next chapter of my narration.

The Czech Version

Dvacet dní v ráji (XXVI)

The Fig.11: The highest elevation of Piton Maido is 2 205 m above the sea level. Though
many photos here show the same scene each of them is difficult due to changing clouds.
Reunion, Piton Maido, photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.11: Nejvyšší pahrbek Piton Maido je 2 205 m nad mořem. I když mnoho fotek tady ukazuje
stejnou scénu, každá z nich je jiná díky měnící se oblačnosti. Reunion, Piton Maido, foto V.
Verner, leden 2018.

Piton Maido,
Pohledy do propastné hlubiny

The Fig.12: Here you can see how the clouds are colliding with the mountainous
cliffs and peaks. Reunion, Piton Maido, photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.12: Zde můžete vidět, jak mraky kolidují s horskými srázy a vrcholy. Reunion,
Piton Maido, foto V. Verner, leden 2018.

Tohoto vrcholu lokalizovaného skoro uprostřed ostrova jsme dosáhli po dlouhém stoupání pronajatým vozem. Parkoviště bylo opodál dřevěné zábrany. V okolí jsem neviděl žádné stánky s rychlým občerstvením ani krámky se suvenýry. Viděl jsem jiné turisty. Buď tam přijížděli vlastními auty, nebo někteří použili místní autobus určený speciálně pro tuhle destinaci. Cestou sem jsme jeden předjeli.

The Fig.13: An info panel attached to the barrier of the view point. Reunion,
Piton Maido, photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.13: Info-tabule připevněná k zábradlí vyhlídky. Reunion, Piton Maido,
foto V. Verner, leden 2018.

Ocitli jsme se na kostrbaté plošině pokryté půdou a mnoha horninovými výstupy. Povrch povětšinou porůstala nízká křovitá vegetace v oddělených chomáčích. Podél dřevěné zábrany vedla úzká pěšina.

The Fig.14: The line of the woody and wire barrier. Reunion, Piton Maido,
photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.14: Linie dřevěného a drátěného zábradlí. Reunion, Piton Maido, foto V.
Verner, leden 2018.

Jakmile jsme k ní přešli, polapily nás úžasné výhledy na propastnou hornatou krajinu hluboko pod námi. Mohli jsme obdivovat krásu nesmírných údolí uzavřených téměř hermeticky mezi strmými zelenými srázy okolních horských hřbetů a vrcholů. Pozorovat celý ten horský labyrint v jeho závratné hloubce a šířce bylo pro mne ohromující.

The Fig.15: The overlook´s edge with tourists. Reunion, Piton Maido, photo by V. Verner, on
January 2018.
Obr.15: Okraj vyhlídky s turisty. Reunion, Piton Maido, foto V. Verner, leden 2018.

Tady jsem začal poprvé aktivně používat náš foťák zn. Nikon a mým učitelem byl Robert. Krátce poté, co jsme se rozešli podél dřevěného zábradlí, Karel pocítil akutní potřebu vyprázdnit střeva. Naštěstí se mu podařilo najít skryté místo, kde mohl znovu nastolit svou původní tělesnou rovnováhu.

The Fig.16: A next info panel with some geological details. Reunion, Piton
Maido, photo by V. Verner, on January 2018.
Obr.16: Další info panel s geologickými podrobnostmi. Reunion, Piton Maido,
foto V. Verner, leden 2018.

Sotva skončila Karlova potíž, také já byl postižen zdánlivě hrozivou epizodou. Stala se mi v úseku pěšiny, kde se svažovala do dolíku a poté stoupala zase výš. Krom toho obě strany pěšiny tohoto úseku lemovala křovitá hustá vegetace a terén pod nohama mi tvořily holé skalní výstupy. Právě, když jsem byl v sestupné fázi tohoto úseku,  udělal jsem na skále chybný krok levou nohou a ztratil jsem rovnováhu. Více méně jsem padal pod kontrolou na levou stranu s levou paží volnou, zatímco moje pravá ruka velice těsně svírala Nikon. I když byl můj pád regulován a zraněn jsem nebyl, musel
vypadat nebezpečně pro ženu s dítětem stojících hned pode mnou na dně dolíku. Ihned po mém pádu se ke mně obrátila a ptala se, zda jsem v pořádku. "Díky, jsem", mohl jsem potvrdit s úsměvem, zatímco jsem se znovu stavěl na nohy. Musel jsem vypadat jako padlý rytíř v plné zbroji s batohem na ramenou, s kamerkou GoPro upěvněnou na čele a také s Nikonem v pravačce!

The Fig.17: Venda´s sandals above the abyss. Reunion, Piton Maido, photo by
V. Verner, on January 2018.
Obr.17: Vendovy sandály nad propastí. Reunion, Piton Maido, foto V. Verner,
leden 2018.

Ale nejzajímavější věcí z celé scenérie bylo, že jste mohli vidět miniaturní osady ležící, na některých horských plošinách v té hloubce pod vámi. Nebylo snadné uvěřit v realitu jejich existence za těchto neobvyklých podmínek. A kvůli mrakům a mlze se scenérie před vašima očima neustále měnila. Procházející mraky a mlhavé pruhy vám dovolovaly vidět tu zvláštní krajinu jen na chvilku. Když jste chtěli fotit, nejdřív jste museli čekat na správný okamžik, v němž nějaký širší jasný průhled odhalil alespoň část té scenérie. Protože jsem s Nikonem fotil poprvé, příliš moc fotek jsem neudělal. Proto zde prezentuji mnohem více fotek, které pořídil Venda vlastním fotoaparátem.

The Fig.18: Venda´s legs in sandals above the abyss. Reunion, Piton Maido, photo by V. Verner,
on January 2018.
Obr.18: Vendovy dolní končetiny v sandálech nad propastí. Reunion, Piton Maido, foto V.
Verner, leden 2018.

Netuším, zda existovala nějaká možnost sestoupit do těch údolí z místa, kde jsme mohli pozorovat osady rozptýlené sporadicky po rozlehlých plošinách hluboko pod námi. Zdálo se, že dosažení těch vesniček z naší vyhlídky je zcela nemožné. Musel bych být pták nebo zkušený horolezec vybavený velmi dlouhým lanem, abych toho cíle mohl dosáhnout. Při prvním pohledu na ty vísky jsem si nemohl pomoci a musel jsem žasnout nad faktem, kde je člověk schopen žít! Ale, jak jsem zjistil o chvíli později, nedíval jsem se z naší volné pozorovatelny jen na vesničky. Občas jsem také v té širé propasti mohl zahlédnout městečko. Jmenovalo se Cilaos a jeho izolovanost spolu s vesničkami kol něj od vnějšího světa zdála se být neuvěřitelná. Přirozeně, že jsem zatoužil po návštěvě tohoto ztraceného světa, který si žije sám pro sebe. O pár dní později jsme učinili jeden pokus Cilaos navštívit. Bohužel úspěšný nebyl. Viníkem našeho nezdaru byl cyklon Berquita.
Tohle téma bude vylíčeno v některé další kapitole mého vyprávění.