The Fig.1: The African elephant (female) in front of The D´Orsay Gallery, Paris.

The English Version

My Free impressions from Paris

The D´Orsay Gallery

When we stood before the big building with the great collections of the French premodernists and modernists of the Arts a moment it seemed to me that we were going to visit to some Parisian zoological garden. We were standing on the large open marble platform together with a lot of other people consisting of free smaller groups or of freely passing persons but mainly they were forming a long zig-zagging snake of which longness exceeded the one of the longest anaconda many times.

The Fig.2: The Indian Rhinoceros.

There have been big grey-bluish- greenish sculptures on the platform, they´ve been standing on their stony socles and this way they´ve been protruding above heads of the crowds of people. You can´t overlook them. I recal three of them. Indeed, you can examine them on my pictures. Just the statues of the animals evoked a visit to a zoo in my imagination. Their author has created their appearances in the style of the socialistic realism so that you needn´t be adept in the zoology too much to know the Indian rhinoceros and the African elephant of a little smaller sizes only than their real counterparts have been. The third sculpture has presented the horse. I assume that the previous animals as well as the horse have been symbolizing their discomfort about that they should have become slavers of the man (unfortunately in vain). There has been a harrow under the springing horse. Obviously, it has disagreed to be hitched to it.

Well, I´d like to add one or two words to the style of the sculptures yet.Yes, I know that the better expression for the style would be the naturalizm but the sculptures recalled me the statues preferred by our past red regime in the fifties and the sixties of the past century. Of course, the central theme of those statues wasn´t the animals but the work, the workers, the working class and its leading representants.

The Fig.3: The horse in its discomfort.

Also the platform has been decorated with  the statues of human figures but the most attention has been paid to the three animals.
From time to time there were light rainy showers while we become temporary parts of the superlong human anaconda. Fortunately, its motion was very fast, well organized. As you can see on the picture with the horse the front was kept under control by an armed soldier so that we could be calm absolutely.

The Fig.4: The front before The D´Orsay Gallery.

When we entered the gallery at last we had to overcome the usual check on our bags and clothings.  Then we were free already and we could start with our examination of the vast room in front of us.
The interior has looked like a temple, its ceiling has been very high above your head and you could divide the vast room into three parts: the central one and the two side ones, in fact the two side parts have been running around the circumstance of the central hall separately. There have been many smaller rooms at each floor of the side parts, they´ve been interconnected each other.
We started our examination at the ground floor of the side part to the right. It wouldn´t make much sense to depict each item of this huge collection to you and therefore I will confine myself to my general impressions only.

The Fig.5: The central hall of the D´Orsay Gallery from above.

I could imagine that this cathedral of the modern arts has used to be the main building of some big Parisian railway station in the past. I don´t know, I speculate only. As you´ve already known from some of my previous blogs I´ve relied on my own feelings and impressions exclusively. Mostly I´ve tried to bring my own experiences to you, there´s been no compilation in it.
Well, let´s come back to our own examination. This visit has confirmed to me again that lesser is more.
I confess I couldn´t eat the monster portion of the art completely. I can say the only thing with certainty: I was there. I had to walk through from one room to another at a high pace though I´d have liked to stop many times in front of many pictures and statues of the famous painters and sculptors. I had to follow my colleagues. Their motion through the rooms was very fast, you see, their interest in the masterpieces of the artists has been superficial. Besides, we were there in late hours of the afternoon so that the time was pressing us too. The two factors plus the amount of the art works in the gallery before my eyes changed the most of the art works in blear ghosts and in glimpses.

The Fig.6: The central hall from above enlarged in the more detailed way.

Now it seems to me that I glimpsed at some original pictures by V. van Gogh, H. Rousseau, C. Monet, E. Manet, G. Seurat, E. Degas........,simply said, if I didn´dream, from time to time I glanced some of the notorious known authors distributed among many other artists unknown to me. This is the good lesson for everybody who´d think oneself to be fully adept in the French history of the modern arts, it´s good for everybody who´d think that the above meant authors are all what he or she can find there.
I didn´t find all the painters I knew from some books and movies in the D´Orsay Gallery. Maybe I overlooked them there or their works are displayed in some of many other museums and galleries throughout Paris. I was curious of some concrete works painted by concrete painters I knew as reproductions but I wasn´t lucky. The good reason to try my Fortune someday in the future again.

The Fig.7: You can see this picture from the top of the D´Orsay Gallery.

Česká verze

Moje volné dojmy z Paříže

Galerie D´Orsay

Když jsme stanuli před rozlehlou budovou velkých sbírek francouzských premodernistů a modernistů výtvarného umění, chvilku mi připadalo, že se chystáme navštívit nějakou pařížskou Zoo. Stáli jsme na velké mramorové plošině spolu se spoustou jiných lidí sestávajících z volných menších skupin či z volně procházejících osob, ale především vytvářeli dlouhého klikatícího se hada, jehož délka mnohokrát přesahovala délku nejdelší anakondy .
Na plošině jsou velké šedo-modravě-zelenkavé skulptury, stojí na kamenných podstavcích a tak vyčnívají nad hlavy lidských davů. Nemůžete je přehlédnout. Vzpomínám si na tři z nich. Ostatně,

The Fig.8: A view of Seine from one window of The D´O Gallery.

můžete si je prohlédnout na mých obrázcích. Právě tyhle sochy zvířat evokovaly v mé představivosti návštěvu Zoo. Autor vytvořil jejich vzhled ve stylu socialistického realizmu, takže nemusíte být příliš mnoho zběhlí v zoologii, abyste poznali nosorožce indického a slona afrického jen o trochu menších velikostí, než jsou jejich reálné protějšky. Třetí socha představuje koně. Domnívám se, že předešlá zvířata jakož i kůň symbolizují svůj neklid nad tím, že by se měla stát otroky člověka (bohužel marně).  Pod vzpínajícím se koněm jsou brány. Očividně nesouhlasí, aby byl do nich zapřažen.

Ještě bych rád dodal pár slov ke stylu těch soch. Ano, vím, že lepším výrazem pro ten styl by byl naturalizmus, ale ty sochy mi připomněly sochy upřednostňované naším minulým rudým režimem v padesátých a šedesátých letech minulého století. Samozřejmě, že ústředním tématem těchto soch nebyla zvířata, ale práce, dělníci, dělnická třída a její vedoucí představitelé.

The Fig.9: A work of a premodernist in the central hall.

Plošina je vyzdobena také sochami lidských postav, ale největší pozornost je věnována oněm třem zvířatům. Zatímco jsme se stali dočasnými součástmi superdlouhé lidské anakondy, občas lehce poprchávalo. Naštěstí byl její pohyb velmi rychlý, dobře organizovaný. Jak můžete vidět na obrázku s koněm, fronta byla udržována pod kontrolou ozbrojeného vojáka, takže jsme mohli být naprosto klidní.

Když jsme konečně vstoupili do galerie, museli jsme překonat kontrolu našich báglů a šatů. Pak jsme už byli volní a mohli jsme začít s prohlídkou rozlehlé prostory před námi.
Interiér vypadá jako chrám, jeho strop máte velmi vysoko na hlavou a tu rozlehlou prostoru byste mohli rozdělit na tři části: střední a dvě postranní, postranní částí probíhají kol obvodu centrální části odděleně. V každém patře bočních částí je mnoho menších místností, navzájem jsou propojené.
Prohlídku jsme začali v přízemí postranní části vpravo.

The Fig.19: One of many exhibition rooms.

Líčit vám každou položku té ohromné sbírky by moc smyslu nedávalo, a proto se omezím jen na obecné dojmy.
Uměl bych si představit, že tato katedrála moderního umění bývala v minulosti hlavní budovou nějakého pařížského nádraží. Nevím, jenom spekuluji. Jak už víte z některých z mých předchozích blogů, spoléhám se výhradně na vlastní pocity a dojmy. Většinou se vám snažím přinášet vlastní zážitky, žádná kompilace v tom není.
Nu, vraťme se k naší prohlídce. Tahle návštěva mi opět potvrdila, že méně je více. Přiznávám, že jsem tu ohromnou porci umění nedokázal sníst úplně. S jistotou dokážu sdělit jediné: Byl jsem tam. Musel jsem procházet z jedné místnosti do druhé ve vysokém tempu, i když bych se býval monohokrát rád zastavil před mnoha obrazy a sochami slavných malířů a sochařů. Musel jsem sledovat své kolegy. Jejich pohyb místnostmi byl velice rychlý, to víte, jejich zájem o mistrovská díla umělců je ledabylý. Krom toho jsme tam byli v pozdních odpoledních hodinách, takže nás také tlačil čas. Tyhle dva faktory plus množství uměleckých prací v téhle galerii před mýma očima měnily většinu z těch uměleckých děl v rozmazané šmouhy a letmá zahlédnutí. Teď mi připadá, že jsem se letmo díval na některé originální obrazy od V. van Gogha, H. Rousseaua, C. Moneta, E. Maneta, G. Seurata, E. Degase......., prostě řečeno, pokud jsem nesnil, občas jsem letmo zahlédl některé z notoricky známých autorů distribuovaných mezi mnoha jinými umělci, které

The Fig.11: The Statue of The Freedom.

neznám.Tohle je dobrá lekce pro každého, kdo by si myslel, že je plně zběhlý ve francouzské historii moderního umění, je dobrá pro každého, kdo by se domníval, že výše zmínění autoři jsou vše, co tam může objevit. V D´Dorsay Gallery jsem nenašel všechny malíře, které znám z některých knih a filmů. Možná jsem je tam přehlédl nebo jsou jejich díla vystavována v některém z mnoha ostatních muzejí a galerií po celé Paříži. Byl jsem zvědavý na některá konkrétní díla od konkrétních malířů, které znám jako reprodukce, ale neměl jsem kliku. Dobrý důvod zkusit svou Štěstěnu někdy příště znovu.

Popisky k obrázkům:
1/ Slon africký (samice) před D´Orsay Gallery, Paříž.
2/ Nosorožec indický.
3/ Zneklidněný kůň.
4/ Fronta před D´Orsay Gallery.
5/ Střední hala D´Orsay Gallery shora.
6/ Střední hala D´Orsay Gallery zvětšená detailněji.
7/ Vidíte obrázek z vrcholu D´Orsay Gallery.
8/ Pohled na Seinu z jednoho okna D´Orsay Gallery.
9/ Dílo jednoho premodernisty v centrální hale.
10/ Jedna z mnoha výstavních prostor.
11/ Socha Svobody.