The English Version

On A Stubborn Little Mary

There was a woody little house in the back yard of my Father´s parents. The tinkered little thing had several wired doors. You could observe and examine domestic rabbits through their wired eyes. It was an often and favorite amusement of my little sister Mary.
When some of females littered its children it was a great event to Mary. Often she stood at the wired door of their limited room and she was looking at the female with its children at its tits. They were so charming to her!

Once my little sister got an idea. She wanted our Grandfather to make a simple small woody vehicle for her so that she could ride the rabbit children on it. She imagined in her little head how she would pull the woody vehicle with small rabbits on it behind herself. The rest of our family tried to explain to her that it was not a good idea but little Mary was stubborn and she insisted on her own way. Our explanations that little rabbits would not sit in her invention obediently were not taken by her naive head. She was angry with us and she did not wanted to understand that it was a silly idea.

This simple episode from our childhood has become a shortcut to me and my sister how to express any stupid doing. Also it has become one of a classic funny stories in the mental treasure of our beautiful childhood spent with our grandparents.
Now, my dear Mary, here it is. At least enjoy your small vehicle with little rabbits on it on my drawing!

The Czech Version

O tvrdohlavé Mařence

Na dvorku tátových rodičů byl dřevěný domeček. Tahle zflikovaná věcička měla několik drátěných dvířek. Skrze jejich drátěná oka jste mohli pozorovat a prohlížet si domácí králíky. To byla častá a oblíbená zábava mé sestřičky Marie.
Když některá ze samic vrhla své potomky, byla to pro Marii velká událost. Často stála u dvířek jejich omezeného prostoru a dívala se na samici s dětmi u struků. Byly pro ni tak roztomilí.

Jednou sestřička dostala nápad. Chtěla, aby jí děda vyrobil prostý dřevěný vozík, aby na něm mohla ty králičí děti vozit. Představovala si ve své hlavince, jak na něm bude králíčky tahat za sebou. Zbytek rodiny se jí snažil vysvětlit, že to není dobrý nápad, ale Mařenka byla tvrdohlavá a trvala si na svém. Naše vysvětlování, že jí králíčci na jejím výmyslu poslušně sedět nebudou, její naivní hlava nebrala. Zlobila se na nás a nechtěla chápat, že je to pitomost.

Tahle prostá episoda z našeho dětství se pro mne a sestru stala jakousi zkratkou, jak vyjádřit jakékoliv hloupé počínání. Stala se také jednou z klasických legračních historek v duchovní pokladnici našeho krásného dětství stráveného u prarodičů.
Milá Marie, už je to tady. Užívej si svůj vozíček s králíčky alespoň na mé kresbě!