středa 24. září 2014

The matter, dear Engels, the matter has been eternal.
The English Version

On the Science and On the Life (I)

I´ve known I´ve known nothing

The more I´ve accumulated various knowledge of the mankind in my brain the more I´ve seen our inability to understand the wholeness.
Now I´m going to omit the classical problems concerning the finality or infinality of the Universe, if it has some starting point of its origin (the Big Bang) or not, if there are some multidimensional worlds in it, if there is some life resembling the our one on some of its myriad other planets or if there is something living and maybe intelligent in the Universe though, from our point of view, we can attribute no life to it. At the present time we would be grateful to the scientists for a discover of some miniature living thing at least on any of other planets. Unfortunately, the scientists have still been silent. Not so the journalists ´cause their rules haven´t been so strict as with the scientists. And then there have always been a lot of wouldbe experts in various mysteries among us with their only right and guaranteed explanations.

Now I´d like to devote to our life here on the Earth, I´d like to devote to our own structural and functional deepnesses. How should I begin with this uneasy theme? How could I approach my feelings and opinions to you as the best as possible?  Maybe it would be good to say in advance that I´d like to consider the present level of our knowledge of the fenomenon named the life. I´m going to do it as usual, i.e. I´m going to try to write my thoughts in individual paragraphs. I can hope only that this way will do its good work for you to understand me a bit at least.

Mainly I´ve thought that biology (not in sensu stricto) has found itself in a very similar situation as the physical sciences have been. I wouldn´t call it a blind street but rather a dense mist in which contours of something concrete have been almost invisible. By the something concrete I´ve meant some new knowledge. I don´t want to see any definite solution behind it. It has been up to the believe if we consider the knowledge to be a definite process or not. In large the modern biology has been connected with the physics and the chemistry.
Thanks to the physical/chemical sciences the molecular biology has been able to exist and just through it has been accomplished the ultimate present knowledge of the life.

The molecular biology (including the molecular genetics, the gene engineering etc.) has made use of the most modern physical/chemical methods and discovers. It has been dependent on them. In fact the today´s biology has been a kind of the physical chemistry of the bio-systems and then it has become one of many branches of the physical chemistry. The special characters of the life have been describable in terms of the physics and the chemistry in the same way as the special characters of the non-bio-systems have been. The special life attributes have been built on the same physical and chemical laws they´ve held true for the so called the non-living objects.
Somehow it has been clear that the life has arisen from the only matter we´ve known of. We´ve thougt that at the very beginning there has been a dead matter only in the Universe. Only several eons later the right conditions have met and the dead matter has transformed itself partly into the living preform (-oms). I´m writting "partly" ´cause the rest of it has remained to be with no life attributes. The first living preform (or forms) has triggered its continuous distribution, its continuous diversification, its evolution having been lasting so far. The life has arisen out of the dead matter, the living matter has separated from the dead one. But not quite completely. It comes to my mind that the complete transformation of the dead matter into the living matter hasn´t been possible anyway. If yes, then the living matter would find itself in an absolute nothingness and the living matter hasn´t been able to live in the absolute emptiness, maybe for a very short moment only before its own collapse back to the dead matter.
The dead matter has been the basic environment, the world, the stage for the living matter. And the part of the dead matter transformed into the living matter has been both imortal and mortal: The living matter has been imortal as the life itself and in the same way it has been mortal in its individual forms. This has held true for our everyday experience. The question has remained if the living matter has arisen from the dead matter again after some total catastrophes, if the living matter has arisen out of the dead matter (under some probable conditions) naturally again and again. The individual forms of the living matter has come back to the dead matter, none of us hasn´t been able to avoid this fact (perhaps with an exception of some single cell organisms but also they´ve been destroyable totally). The fact of the death can be seen as the way how to maintain the constant balance between the dead matter and the living matter ´cause, as I´ve written, the complete transformation of the dead matter into the living matter hasn´t been possible.
It occures me the analogy from the modern cosmology. Some scientists of this scientific branch have claimed that the matter (its elementary particles, for example an electron) and the antimatter (a pozitron, the electron with the + charge, for instance) have been distributed in an uneven way througout the Universe. This uneven distribution of the matter and the antimatter has had its fatal importance, it has thought it to be a prevention of the annihilation, i.e. the total end of the Universe as we´ve known it.

I´ve assumed that the mankind has been ungrateful and unfair to the sciences. There have been tendencies to show backs to the sciences in the Postmodern times, people have been impatient, they´ve wanted to know the answers to the essential questions as fast as possible. But these explanations haven´t come.
This has been water on the mill for various religious sects, religions and pseudosciences.
While the science (as itself) has kept researching and it hasn´t cared of the fact too much that the influences of the shamans, the astrologists, the spiritualists, the occultists etc. have become stronger and stronger, the ordinary people have still inclined more and more to their old practices.
I have thought that the science has always been in the dense mists shrouding the unknown but also it has always been able to decipher the countless mysteries and problems to the great benefit of the mankind.
Belive me or not but I´ve convinced that the science has been the best way of all to our knowlege.

Whether all we´ve been living in the yelow submarine (the Beatles) or in the aquarium (the Pink Floyd) hasn´t been so important. I´ve thought that what has had the topest importance really has been never to give up the endless fight between our common sense and the Universe which we´ve found ourselves in. The Universe has consisted of many and many colourful layers as we´ve been able to see with no help of the science. The Universe has still provided us with continuous series of mysteries and riddles. It has been like a never ending crossword puzzle and we´ve been its crossworders. This great crossword has had its hard rules. Usually, the ordinary people haven´t had any time to sit and to concentrate on filling in its empty squares but some of us, the scientists, have always been able to find the time to try decipher a word or two of its whole secrete story. And from time to time they´ve used to be successful in it. Despite of this, despite the fact that we´ve known a couple of words of the secrete story its whole secrete meaning has remained to be unknown. This shouldn´t discouraged us from doing the science on. Its previous successes have been undeniable. In comparison with the science the pseudosciences and the religions have seemed not to be the right way to the true knowledge.

What is the true knowledge to me? It it something what I can convince of or what I can confirm to myself in both the direct and the indirect way. Indeed, read C. Sagan´s The Demon-Haunted Earth, The Science as a Candle in the Dark. It should be the Bible of the Common Sense in the present Postmodern times. You can compare the science teaching with the teachings of the pseudosciences, the religions and the religious sects in this excellent book. I can recommend it to you with a great pleasure!

I´ve still been fascinating with the unbelievable plasticity of the matter unravelled by the scientists over all the long centuries of the mankind´s existence. There have still been a plenty of thoughts in my head in the correlation with this very wide and deep theme. Therefore I´m going to continue on it in next free contributions. They won´t follow necessarily one after one regulary. They´ll be disrupted by different contributions too. But as soon as I go back to this topic again it will be labeled with the same main titule (On the Science and On the Life) as well as with the right serial number (....two, three....).

Though I´ve known I´ve known nothing (as Socrates has said very aptly) I´ve been happy I´ve been awared of it due to the scientific knowledge.

The Czech Version

O vědě a o životě (I)

Vím, že nic nevím

Čím víc hromadím v mozku vědění lidstva, tím víc vnímám naši neschopnost chápat celek.
Teď hodlám pominout klasické problémy týkající se konečnosti či nekonečnosti vesmíru, má-li nějaký počáteční bod vzniku nebo ne (Velký třesk), jsou-li v něm nějaké vícerozměrné světy, jestli na některé z jeho myriád planet existuje nějaký život připomínající ten náš, či je-li ve vesmíru něco živého a snad inteligentního, i když z našeho hlediska tomu žádný život připisovat nemůžeme. V současnosti bychom byli vědcům vděční za objev alespoň nějakého miniaturního živáčka na kterékoliv z jiných planet. Bohužel, vědci stále mlčí. Ne tak novináři, protože jejich pravidla nejsou tak přísná jako u vědců. A pak jsou mezi námi vždy spousty rádoby expertů na rozličné záhady se svými jedinými správnými a zaručenými vysvětleními.

Teď bych se rád věnoval našemu životu tady na Zemi, rád bych se věnoval našim vlastním strukturním a funkčním hlubinám. Jak bych měl tohle nesnadné téma začít? Jak bych vám své pocity a názory mohl přiblížit co nejlépe? Snad by bylo dobré předeslat, že bych rád zvážil současnou úroveň našeho vědění o jevu zvaném život. Hodlám to dělat jako obyčejně, tj. hodlám se snažit vepsat své myšlenky do jednotlivých odstavců. Mohu jen doufat, že tento způsob vám dobře poslouží k tomu, abyste mě aspoň trochu pochopili.

Především si myslím, že se biologie (ne v přísném slova smyslu) nachází v podobné situaci jako fyzikální vědy. Nenazval bych to slepou uličkou, ale spíše hustou mlhou, v níž kontury čehosi jsou skoro neviditelné. Tím něčím konkrétním míním nějaké nové vědění. Nechci za tím vidět nějaké konečné řešení. Záleží na víře, zda poznání považujeme za konečný proces či ne. Obecně je moderní biologie spojena s fyzikálně/chemickými vědami.
Díky fyzikálně chemickým vědám může existovat molekulární biologie a právě jejím prostřednictvím je dosahováno nejzaššího současného vědění o životě.

Molekulární biologie (vč. molekulární genetiky, genového inženýrství atd.) využívá nejmodernějších fyzikálně chemických metod a objevů. Závisí na nich. Dnešní biologie je vlastně jakousi fyzikální chemií biosystémů, a tudíž se stává jedním z mnoha odvětví fyzikální chemie. Speciální znaky života jsou popsatelné fyzikálně a chemicky stejně jako speciální rysy neživých systémů. Speciální vlastnosti života jsou postaveny na stejných fyzikálních a chemických zákonech, které platí pro tzv. neživé objekty.

Jaksi je jasné, že život vznikl z jediné hmoty, o které víme. Myslíme si, že na samém počátku byla ve vesmíru jen mrtvá hmota. Teprve o několik eonů později se potkaly ty správné podmínky a mrtvá hmota se zčásti transformovala v živou praformu (-my). Píšu "zčásti", protože její zbytek zůstal bez vlastností života. První živá praforma (-my) spustila své nepřetržité šíření, nepřetržité rozrůzňování, svou evoluci, která dosud trvá. Život vznikl z mrtvé hmoty, živá hmota se oddělila od mrtvé. Avšak ne zcela kompletně. Napadá mě, že úplná přeměna mrtvé hmoty v živou není ani možná. Pokud ano, pak by se živá hmota ocitla v naprosté nicotě a živá hmota nemůže žít v naprosté prázdnotě, snad jen velmi krátký okamžik před vlastním zhroucením zpět do mrtvé hmoty.
Mrtvá hmota je pro živou hmotu základním životním prostředím, světem, jevištěm. A část mrtvé hmoty přeměněná v živou hmotu je nesmrtelná i smrtelná. Živá hmota je nesmrtelná jako život sám o sobě a stejně je smrtelná v jednotlivých formách. Tohle platí pro naši každodenní zkušenost. Otázkou zůstává, jestli živá hmota vzniká z mrtvé hmoty znovu po nějakých totálních katastrofách, jestli živá hmota vzniká z mrtvé hmoty (za určitých pravděpodobných podmínek) přirozeně vždycky. Jednotlivé formy živé hmoty se vracejí do mrtvé hmoty, žádný z nás se tomuto faktu nemůže vyhnout (snad s výjimkou některých jednobuněčných organizmů, ale i ty jsou totálně zničitelné). Skutečnost smrti lze chápat jako způsob, jak udržet stálou rovnováhu mezi mrtvou a živou hmotou, protože, jak píši, úplná transformace mrtvé hmoty v živou není možná.
Napadá mě obdoba z moderní kosmologie. Někteří badatelé tohoto vědeckého odvětví tvrdí, že hmota (její elementární částice, např. elektron) a antihmota (třeba pozitron, elektron s kladným nábojem) jsou po vesmíru rozmístěny nerovnoměrně. Tato nerovnoměrná distribuce hmoty a antihmoty má fatální význam: má se za to, že to je jakási ochrana před anihilací, tzn. před úplným koncem vesmíru, jak ho známe.

Myslím, že lidstvo je vůči vědě nevděčné a nespravedlivé. V postmoderní době je sklon ukazovat vědě záda, lidé jsou netrpěliví, chtějí znát odpovědi na základní otázky co možná nejrychleji. Ale tahle vysvětlení nepřicházejí
To je voda na mlýn různých náboženských sekt, náboženství a pseudověd.
Zatímco věda (jako taková) pokračuje v bádání a příliš mnoho se nestará o fakt, že vliv šamanů, astrologů, spiritualistů, okultistů atp. neustále sílí, obyčejní lidé pořád víc inklinují k jejich starým praktikám.
Domnívám se, že věda byla vždy v hustých mlhách zastírajících neznámé, ale také pokaždé dokázala dešifrovat bezpočet záhad a problémů k ohromnému prospěchu lidstva.
Věřte mi či ne, jsem přesvědčen, že věda je k našemu poznání tou nejlepší cestou ze všech.

Atˇ všichni žijeme ve Žluté ponorce (the Beatles) či v akváriu (the Pink Floyd) není tak důležité. Myslím, že skutečně nejvyšší význam má nikdy nevzdávat nekonečný zápas mezi zdravým rozumem a vesmírem, v němž se nacházíme. Vesmír se skládá z mnoha a mnoha pestrobarevných vrstev, jak můžeme vidět bez pomoci vědy. Vesmír nám stále poskytuje nepřetržité řady tajemství a rébusů. Podobá se nekonečné křížovce a my jejím luštitelům. Tahle ohromná křížovka má svá tvrdá pravidla. Běžní lidé obvykle nemají čas usadit se a soustředit se na vyplňování jejích čtverečků, ale někteří z nás, vědci, si vždy umí najít čas pokoušet se rozluštit pár slov z její celé tajenky. A čas od času v tom bývají úspěšní. Přesto, vzdor faktu, že už pár slov z té velké tajenky známe, její úplný význam zůstává neznámý. To by nás od pokračování ve vědě nemělo odrazovat. Její předešlé úspěchy jsou nepopiratelné. Ve srovnání s vědou se pseudovědy a náboženství nezdají tou správnou cestou ke skutečnému poznání.

Co je pro mne skutečná vědomost? Je to něco, o čem se mohu sám přesvědčit, co si mohu sám pro sebe potvrdit přímo i nepřímo. Ostatně, přečtěte si  knihu C. Sagana "Země Ďáblem soužená, věda jako svíčka v temnotě". Měla by být Biblí zdravého rozumu v současné postmoderně. V této vynikající knize můžete porovnávat učení vědy a učení pavěd, náboženství a náboženských sekt. Mohu vám ji doporučit s velkým potěšením!

Pořád mě fascinuje neuvěřitelná plasticita hmoty odhalovaná vědci po celá dlouhá staletí existence lidstva. V souvislosti s tímto velmi širokým a hlubokým tématem mě pořád napadá spousta myšlenek. Proto v něm hodlám pokračovat v příštích příspěvcích. Nepůjdou po sobě nezbytně pravidelně. Budou přerušovány také jinými příspěvky. Jakmile se však k tomuto tématu zase vrátím, bude označeno stejným hlavním titulkem (O vědě a o životě) a také správným pořadovým číslem (....dvě, tři....).

I když vím, že nic nevím (jak už velmi trefně řekl Sokrates), jsem šťasten, že jsem si toho vědom díky vědeckému poznávání.

Žádné komentáře: