pondělí 14. dubna 2014

It Is High Time To Express My Opinion (I)
Introduction

I got this feeling when I found two articles in this Aprel number of our magazine Vesmír (The Universe in English). The magazine has a scientific-popular character and it has been kept at the very good level.
The first article is named "The Environmental Grief", the second one has a name "What to do?" Both the articles treat with the ecological ways of thinking. The first contribution points out to a certain disappointment of some ecologists considering fails in the wild conservation. Despite of all our efforts more and more rare plant and animal species have become extinct and there have been devastating their natural surroundings. The second contribution is a response to the first one. While the first article is more pesimistic, the author of the second one doesn´t see the situation so black.
These articles knocked me to consider my attitude to the ecological thinking and doing as it has been developing since my youth till now.

I must confess that I´ve always sharply perceived something canting in these ecological efforts. As a boy interesting in the Nature I was angry with messages informing of some threatened plant or animal species. I claimed that it was necessary to take an arm and to watch the threatened species in their natural surroundings. I mourned over lost species such as the Tasmanian Tiger, the zebra quagga or the dodo were. I hoped in a new discovery of a small herd of the living Steller´s sea cow somewhere in The Bering´s Strait between Kamchatka and Alaska. Of course, in vain.
I listened to stories of my dady and granddady as it was when they were younger: there were more fish, birds, insects, mammals etc., there were natural niches which, in my time, has already existed only in their memories. I started understanding that nothing lasted forever, it hasn´t been possible to enter twice in the same river as Herakleitos has said. And when something has gone away something new has substituted the previous one.
I wanted to know the scientific ecology and therefore as soon as the Odum´s Ecology were published in the Czech version by Academia the publishing house I bought it in its bookshop. I studied the book very thoroughly. I learnt how mutual relationships among living beings and among them and their surroundings have been complicated, how it has been easy to interrupt these relationships. I read in this book and more ecological textbooks or books with this topic about the succession, about successive stadia occurring naturally in the wild. I could observe this fenomenon year by year in one locality where sundews grew (Drosera rotundifolia L.) near to Radostovice the village. First I visited to the locality with my granddady. The place was covered with clear green pillows of the peat moss with a labyrinth of streems and drains among them. Red coloured sundews grew on the peat moss abundantly together with a lot of other boggy plants. Then I was six or seven years old. Ten years or so flowed away and the appearance of the locality changed. Most of it was covered with high reed, the peat moss formed only several islets with no sundew on them. It was a typical successive process in which the role of the man wasn´t surely omissible.

I´m going to show you my experience with ecological thinking and doing piece by piece. In the end the whole composition consisting of these pieces may help you to understand why I´ve thought as I´ve thought.
I learnt many information about the pollution of the soil, the water and the air. I learnt for example that some conifers in some Czech and Moravian mountains (Jeseníky, Beskydy, Krkonoše) died because of the toxic levels of SO2 in the air for their needles. Then keep watch on the conifers with an arm in your hands!

While I´ve written these lines last number of our weekly magazine called Respekt (Respect in English) informes me that there was a mass mortality of the crayfish in one Czech brook.
While I´ve written these lines every moment I´ve heard messages from the radio telling me that a dead animal has been lying somewhere on a road. The message expresses no regret for the dead animal, it is only a brief warning for drivers.

To be continued.
Goats in Dolní Chabry, Prague


The Czech Version

Nejvyšší čas vyjádřit svůj názor (I)
Úvod

Tento dojem jsem nabyl, když jsem v tomto dubnovém čísle našeho časopisu Vesmír objevil dva články. Časopis má vědecko populární charakter a je udržován na velmi dobré úrovni. První článek se jmenuje "Environmentální žal", druhý má název "Co dělat?" Oba články pojednávají o ekologických způsobech myšlení. První příspěvek poukazuje na určité zklamání některých ekologů vzhledem k nezdarům v ochraně přírody. Přes všechny naše snahy vymírá stále více živočišných a rostlinných druhů a ničí se jejich přirozené prostředí. Druhý příspěvek je odezvou na první. Zatímco první článek je pesimističtější, autor druhého článku nevidí situaci tak černě. Oba články mě nakoply k tomu, abych zvážil svůj postoj k ekologickému uvažování a konání, jak se vyvíjel od mého mládí do současnosti.

Musím přiznat, že jsem v ekologických snahách vždy ostře vnímal cosi pokryteckého. Jako kluk se zájmem o přírodu jsem se durdil nad zprávami, které informovaly o některých ohrožených rostlinných nebo živočišných druzích. Prohlašoval jsem, že je nutné chopit se zbraně a hlídat ohrožené druhy v jejich přirozeném prostředí. Truchlil jsem nad ztracenými druhy, jakými byli třeba vlkovec vačnatý, zebra quagga nebo dronte mauricijský. Doufal jsem v nějaký nový objev malého stádečka živoucího korouna bezzubého někde v Beringově úžině mezi Kamčatkou a Aljaškou. Samozřejmě, že marně.
Naslouchal jsem historkám táty a dědy, jaké to bylo, když byli mladší: bylo víc ryb, ptáků, hmyzu, savců atd., byly niky, které už v mé době existovaly pouze v jejich vzpomínkách. Začínal jsem chápat, že nic netrvá věčně, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky, jak říká Herakleitos. A když něco zmizí, předešlé nahradí cosi nového.
Chtěl jsem poznat vědeckou ekologii, a proto, jakmile vyšla v nakladatelství Academia v české verzi Odumova Ekologie, zakoupil jsem ji v jeho knihkupectví. Knihu jsem velmi důkladně studoval. Dozvěděl jsem se, jak složité jsou vzájemné vztahy mezi živáčky a mezi nimi a jejich prostředím, jak je snadné tyto vztahy narušit. V této knize a v dalších eko-učebnicích či v knihách s tímto tématem jsem se dočetl o sukcesi, o sukcesních stádiích, které se v přírodě odehrávají přirozeně. Rok co rok jsem tento jev mohl pozorovat na lokalitě, kde rostla rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia L.) poblíž vesničky Radostovice. Poprvé jsem na lokalitu zavítal s dědou. Místo bylo porostlé jasně zelenými polštáři mechu rašeliníku s labyrintem potůčků a stružek mezi nimi. Rudě zbarvené rosnatky rostly na rašeliníku hojně spolu s jinými bahenními rostlinami. Tehdy mi bylo šest nebo sedm let. Uplynulo asi deset let a vzhled lokality se změnil. Většinu z ní pokrývalo vysoké rákosí, rašeliník tvořil jen několik ostrůvků bez jediné rosnatky. Byl to typický sukcesní proces, v němž role člověka byla určitě nepominutelná.

Budu vám uvádět svou zkušenost s eko-myšlením a konáním střípek za střípkem. Na konci by vám snad celá skladba sestávající z těchto střípků mohla pomoci porozumět, proč smýšlím, jak smýšlím.

Dozvídal jsem se mnoho informací o znečišťování půdy, vody a vzduchu. Dozvěděl jsem se například, že některé jehličnany v určitých českých a moravských pohořích (Jeseníky, Beskydy, Krkonoše) uhynuly vzhledem k toxickým hladinám SO2 ve vzduchu pro jejich jehlice. Pak dávejte pozor na jehličnany se zbraní v rukách!

Zatímco píši tyto řádky, poslední číslo našeho týdenního časopisu Respekt mě informuje, že v jednom českém potoce došlo k hromadnému úhynu raka.
Zatímco píši tyto řádky, každou chvíli slyším z rádia zprávy, které mi sdělují, že někde na silnici leží mrtvé zvíře. Ta zpráva nevyjadřuje žádnou lítost nad mrtvým zvířetem, je to pouze strohé varování pro řidiče.

Pokračování příště.

1 komentář:

  1. Konečně víme,odkud pramení tvoje slabost pro rosnatky. :-)

    OdpovědětVymazat